19 Co 194/2025 - 168

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudců JUDr. Miloslava Sládka a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 39 671,51 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 89 250 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 3. 2025, č. j. 29 C 305/2023-126, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že se vzájemný návrh žalované co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 3. 2. 2023 do 30. 6. 2023 zamítá, jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 51 417 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 39 671,51 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. ode dne 3.5.2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 89 250 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši 15 % p. a. od 3. 2. 2023 do zaplacení, úrok z částky 16 000 Kč ve výši 8,22 % p. a. od 1. 2. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 92 986,60 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále zamítl návrh žalované, kterým se domáhala vůči žalobkyni zaplacení úroku ve výši 0,01 % p. a. z částky 16 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě došlé soudu dne 25. 8. 2023, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 39 671,51 Kč spolu s úroky z prodlení. Žalobkyně uvádí, že spolu účastníci řízení uzavřeli dne 1. 2. 2020 podnájemní smlouvu. Předmětem podnájmu byla bytová jednotka č. [číslo] o velikosti 2+1, zapsaná na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], okres [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa]. Výše podnájemného byla sjednána na částku 13 500 Kč měsíčně, výše záloh za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu na částku 2 500 Kč za měsíc. Při uzavření smlouvy dále zaplatila žalovaná žalobkyni jistotu 16 000 Kč. Za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023 vznikl žalované nedoplatek na čerpaných službách ve výši 6 065,01 Kč. Žalovaná byt při opuštění nevymalovala a nevyklidila, za tyto činnosti včetně drobných oprav musela žalobkyně uhradit částku 49 606,50 Kč. Celkem činí závazek žalované 55 671,51 Kč. Po započtení jistoty ve výši 16 000 Kč tak má žalobkyně vůči žalované nárok na zaplacení částky 39 671,51 Kč.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že ke smlouvě uzavřeli účastníci celkem 5 dodatků. Předmětem dodatku č. 4 bylo prodloužení podnájemní doby do 31. 1. 2023, dodatkem č. 5 došlo ke zvýšení měsíčních záloh na 3 767 Kč. Byt nebylo potřeba vymalovat ani vyklízet, pročež tyto náklady žalobkyně vynaložit nemusela. Dále namítla, že žalobkyní předložená vyúčtování služeb neobsahovala mimo jiné porovnání výše nákladů na jednotlivé služby s přijatými zálohami, a proto žalobkyni náleží pokuta dle zákona č. 67/2013 Sb. Za rok 2021, jehož řádné vyúčtování měla žalobkyně předložit nejpozději dne 1. 5. 2022, od tohoto dne do 31. 10. 2024 žalovaná uplatňuje nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 750 Kč jako vzájemný návrh. Rovněž uplatnila jako vzájemný návrh nárok na zaplacení pokuty z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023, kdy řádné vyúčtování měla žalobkyně předložit žalované nejpozději dne 1. 5. 2023, takže za dobu od tohoto dne do 31. 10. 2024 žalovaná požaduje pokutu ve výši 27 500 Kč. Dále žalovaná jako vzájemný návrh uplatnila nárok na zaplacení úroku ze složené jistoty 16 000 Kč ve výši 8,23 % p. a. za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení a konečně úrok z prodlení z nevrácené jistoty 16 000 Kč ve výši 15 % p. a. od 3. 2. 2023 do zaplacení.

4. S ohledem na [stát] státní příslušnost žalované se soud prvního stupně zabýval otázkou své pravomoci a rozhodným právem, přičemž svou pravomoc dovodil z čl. 48 odst. 5 Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech uzavřené mezi Českou republikou a [stát] a vyhlášené pod č. 123/2002 Sb., neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. S odkazem na čl. 48 odst. 1 této smlouvy pak určil za rozhodné české právo, neboť se na něm strany dohodly v záhlaví smlouvy.

5. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně má pronajatý byt od p. [jméno FO], a to nájemní smlouvou z 28. 11. 2019; tento byt na základě podnájemní smlouvy ve znění jejích dodatků pronajala žalované na dobu od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2023 za podnájemné 13 500 Kč měsíčně, zálohy na služby činily 2 500 Kč měsíčně s tím, že na úhradu svých závazků žalovaná zaplatila žalobkyni dne 1. 2. 2020 v hotovosti jistotu 16 000 Kč. Žalovaná byla při skončení podnájmu povinna byt vyklidit a předat v dobrém stavu s přihlédnutím k opotřebení podle čl. V. odst. 4. podnájemní smlouvy, vymalovat jej, pokud došlo k nadměrnému opotřebení. Ve smlouvě bylo v čl. III. odst. 3. uvedeno, že vyúčtování služeb bude provedeno stejným způsobem jako vlastníkům, přičemž vyúčtování záloh na služby žalobkyně provede do 3 měsíců od jeho obdržení. V čl. III. odst. 4. smlouvy si účastníci sjednali, že jistota ve výši 16 000 Kč nebude úročena. Byt byl žalované do užívání předán dne 1. 2. 2020, dne 2. 2. 2023 jej žalovaná předala zpět žalobkyni. Za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 žalobkyně žalované předložila vyúčtování služeb s nedoplatkem 1 567,83 Kč; podle vyúčtování žalovaná na zálohách na služby zaplatila celkem 30 000 Kč, náklady na služby u bytu – úklid domu, výtah, topení základní a spotřební složka, teplá voda základní a spotřební složka, studená voda, odvoz odpadu, elektřina ve společný prostorách – si vyžádaly 31 567,83 Kč. Za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023 žalobkyně žalované předložila vyúčtování služeb s nedoplatkem 6 065,01 Kč, podle něhož na zálohách na služby žalovaná zaplatila celkem 40 102 Kč, náklady na služby u bytu – úklid domu, výtah, topení základní a spotřební složka, teplá voda základní a spotřební složka, studená voda, odvoz odpadu, elektřina ve společný prostorách – si vyžádaly celkem 46 167,01 Kč. Za totéž období ještě žalobkyně žalované předložila vyúčtování s nedoplatkem 16 793,92 Kč, dle žalobkyně se však jednalo o nedopatření, neboť správná výše nedoplatku činila 6 065,01 Kč. Ani v jednom vyúčtování není uvedeno, jaké náklady na služby byly vynaloženy na celý bytový dům. Fakturou č. [číslo] ze dne 2.5.2023 společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], žalované vyúčtovala částku 49 606,50 Kč za vyklizení bytu a malířské práce. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 7. 2023 žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky. Žalovaná dopisy ze dne 20. 3. 2023 a 19. 4. 2023 vytkla panu [jméno FO] jako vlastníkovi bytu, že vyúčtování služeb neodpovídá zákonu a žádala o nápravu. Z dalších provedených důkazů soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění.

6. Po právní stránce věc posoudil podle § 2275 odst. 1, § 2201, § 2235 odst. 1, § 2246 odst. 1, § 2247 odst. 1, 2, § 2254 odst. 1 a 2, § 2293 odst. 1, § 1802 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále podle § 7 odst. 1 až 3 a § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném v době od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3841/2022 ze dne 6. 6. 2023 (podle něhož „V rozsudku ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, Nejvyšší soud vyložil, že pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním /hlavním/ vztahu /co do svého vzniku, obsahu i trvání/. V projednávané věci podnajal žalobce žalované byt za účelem bydlení, proto se jejich vztah řídí subsidiárně úpravou o nájmu bytu obsaženou v § 2235 a násl. o. z. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu řeší obecně § 2252 o. z., který upravuje splatnost nedoplatků a přeplatků záloh na poskytnuté služby, ale i právo nájemce nahlížet do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z něj výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů. Po přijetí občanského zákoníku byl následně přijat zákon č. 67/2013 Sb., který shora uvedenou problematiku rovněž upravuje, ale zčásti jinak a zčásti podrobněji. Protože jde o předpis speciální, mají jeho ustanovení aplikační přednost před občanským zákoníkem.“) pak dospěl k závěru, že se na právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou uplatní subsidiárně ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu a zákona č. 67/2013 Sb.

7. Poté soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Pokud žalobkyně požadovala částku 6 065,01 Kč jako nedoplatek z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023, příjemcem služeb je sice žalovaná jako uživatel bytu a poskytovatelem služeb je žalobkyně, se kterou je žalovaná v právním vztahu, nicméně vyúčtování žalobkyně nesplňují náležitosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., podle kterého musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Z vyúčtování tak musí být zjistitelná i výše celkových nákladů vynaložených na služby v celém bytovém domě, neboť jen tímto způsobem může být výše případných rozdílů ve vyúčtování zřejmá a kontrolovatelná (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 ze dne 21. 10. 2020, ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017 a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019), přičemž podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně, neboť jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, může vyúčtování přivodit splatnost nedoplatku. Žalobě pak nevyhověl ani co do částky 49 606,50 Kč představující náhradu nákladů vynaložených na vymalování vč. drobných oprav a vyklizení bytu, neboť žalobkyně nesložila zálohu na provedení důkazu. Vzhledem k tomu, že objektivní určení výše těchto nákladů je otázkou odbornou, žalobkyně navrhla, aby soud k této otázce nechal zpracovat znalecký posudek. Soud proto žalobkyni usnesením ze dne 29. 10. 2024 (č. l. 101), jež bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 31. 10. 2024, uložil povinnost zaplatit zálohu na znalecký posudek s poučením, že jinak nelze důkaz provést. Žalobkyně zálohu na provedení důkazu znaleckým posudkem nezaplatila, a soud tak nemohl dle § 141 odst. 1 o.s.ř. tento důkaz provést (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 987/2017). Soudu prvního stupně proto nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení nákladů vynaložených na vymalování vč. drobných oprav a vyklizení bytu považovat za neprokázaný a pro neunesení důkazního břemene jej zamítnout.

8. Naopak soud prvního stupně shledal důvodným vzájemný návrh žalované. Žalovaná uplatnila nárok na pokutu za nepředložení řádného vyúčtování. Jak u vyúčtování za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023, tak i u vyúčtování pro rok 2021 nebyla uvedena celková výše nákladů na služby v celém bytovém domě, tudíž žalobkyně nesplnila svoji povinnost předat žalované řádná vyúčtování služeb dle čl. III. odst. 3. smlouvy do 3 měsíců od jeho obdržení. Soud prvního stupně proto vyšel z toho, že vyúčtování za ten který rok mohla žalobkyně obdržet vždy do 31. 1. roku následujícího a po třech měsících, tedy do 30. 4. byla povinna vyúčtování poskytnout i žalované. Za rok 2021 tak mohla žalované řádné vyúčtování předložit do 30. 4. 2022 a za rok 2022 do 30. 4. 2023. Žalovaná požaduje zaplatit pokutu za nedodané řádné vyúčtování služeb za rok 2021 za dobu od 1. 5. 2022 do 31. 10. 2024 ve výši 50 Kč denně dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za celkem 915 dnů, tj. pokuty ve výši 45 750 Kč. Žalovaná dále požaduje zaplatit pokutu za nedodané řádné vyúčtování služeb za rok 2022 za dobu od 1. 5. 2023 do 31. 10. 2024, za kterou má žalovaná nárok na zaplacení pokuty ve výši 50 Kč denně za celkem 550 dnů, tj. celkem 27 500 Kč. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem shledal soud prvního stupně tento nárok oprávněným, a proto žalobkyni přiznal částku 89 250 Kč. Dále žalované přiznal nárok na zaplacení úroku ze složené jistoty 16 000 Kč ve výši 8,23 % ročně od 1. 2. 2020 do zaplacení podle § 2254 odst. 2 o. z. K ujednání čl. III. odst. 4. smlouvy, že žalované úrok z jistoty nenáleží, v souladu s § 2235 o. z. nepřihlížel, neboť se jedná o dohodu, jež zkracuje práva žalované. Na úrok má (pod)nájemce nárok za dobu od uzavření smlouvy dne 1. 2. 2020, kdy žalovaná žalobkyni jistotu složila k jejím rukám v hotovosti, do doby jejího vrácení. Výše úroků není stanovena, soud prvního stupně proto vycházel z § 1802 o. z. a stanovil ji na základě informací [právnická osoba] o úrokových sazbách úvěrů účtovaných bankami domácnostem tak, že jako rozhodnou vzal dobu od složení jistoty (únor 2020) do skončení nájmu (leden 2023) a za těchto 36 měsíců spočítal průměrný měsíční úrok, jenž dosáhl 8,22 %. Jelikož žalovaná požadovala úrok ve výši 8,23 %, co do úroku 0,01 % p. a. z částky 16 000 Kč úrok zamítl. Žalobkyně dosud žalované nevrátila složenou jistotu, žalované tak náleží i úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 3. 2. 2023 v souladu s § 1970 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť dne 2. 2. 2023 došlo k ukončení podnájmu a tohoto dne měla být žalované jistota vrácena dle čl. III. odst. 5 smlouvy. Pokud se tak nestalo, je žalobkyně v prodlení a žalovaná má nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího, tj. od 3. 2. 2023.

9. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Zpochybnila, že by neunesla důkazní břemeno ohledně nezbytnosti vymalování předmětného bytu a že by vůbec bylo třeba vypracovat znalecký posudek na náklady vymalování, neboť žalovaná zpochybnila potřebu vymalování bytu a jeho vystěhování, ale nikoli výši nákladů s tím spojených. Namítla, že žalobkyni nebyla doručena výzva k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Nesouhlasí ani s tím, že žalované vznikl nárok na pokutu 50 Kč denně za včasné nedodání řádného vyúčtování, neboť nedoplatek z vyúčtování za rok 2022 nebyl předmětem řízení, žalovaná vyúčtování za rok 2022 nikdy nerozporovala a nedoplatek z něj uhradila, čímž podle žalobkyně uznala jeho řádnost. I kdyby žalované nárok na pokutu vznikl, tak ji měl soud přiznat jen za dobu trvání nájemního vztahu do 3. 2. 2023. Přiznání pokuty i po zániku právního vztahu je rozhodnutím proti smyslu zákona č. 104/2015 Sb., neboť by žalovaná mohla pokutu uplatňovat bez časového omezení. Žalobkyně nesouhlasí ani s přiznáním nároku na vrácení jistoty ve výši 16 000 Kč, což soud prvního stupně v rozsudku neodůvodnil a žalovaná ani neuplatnila. Nesouhlasí ani s přiznáním úroku z jistoty, když žalobkyně v souladu s podnájemní smlouvou a § 2254 odst. 2 o. z. započetla jistotu na část dluhu žalované. Nárok na úrok z jistoty tak žalované mohl vzniknout pouze v rozsahu od jejího složení do dne započtení, nárok na úrok z prodlení pak žalované nevznikl vůbec. Navrhuje proto zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a odvolání žalobkyně shledal převážně nedůvodným.

12. Pokud jde o skutkový stav, soud prvního stupně jej zjistil v rozsahu potřebném pro rozhodnutí dostatečně a správně jej posoudil i po právní stránce, odvolací soud proto na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně správně dovodil pravomoc českých soudů s ohledem na bydliště žalované v České republice i s ohledem na místo nemovitosti, jíž se právo týká (podnájemní právo), a správně i určil jako rozhodné právo český právní řád, a to podle vůle stran vyjádřené v podnájemní smlouvě i s ohledem na to, že se jedná o právní vztahy týkající se nemovitého majetku (srov. článek 48 odst. 1, 3 a 5 Smlouvy mezi Českou republikou a [stát] o právní pomoci v občanských věcech). Odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že na podnájemní vztah je třeba aplikovat ustanovení občanského zákoníku upravující vztah nájemní, tj. s ohledem na předmět užívání (byt) ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu.

13. Podle § 2275 odst. 1 o. z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.

14. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

16. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

17. Podle § 2254 odst. 1 o. z., ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odst. 2 při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

18. Podle § 2293 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.

19. Podle § 2267 o. z., neodstraní-li nájemce poškození nebo vadu způsobené okolnostmi, za které odpovídá, odstraní je na náklady nájemce pronajímatel.

20. Podle § 2296 odst. 1 o. z. je-li v bytě věc, o které lze mít za to, že patří nájemci nebo členu jeho domácnosti, postará se pronajímatel o věc ve prospěch nájemce a na jeho účet. Nepřevezme-li nájemce tuto věc bez zbytečného odkladu, vzniká pronajímateli právo věc po předchozím upozornění nájemce na jeho účet vhodným způsobem prodat poté, co poskytne dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí. Podle odst. 2 cit. ust. se ustanovení odstavce 1 nepoužije, jedná-li se o věc, kterou nájemce nebo člen jeho domácnosti zjevně opustil.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném v době od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

22. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

23. K námitkám žalobkyně uvedeným v odvolání pak odvolací soud uvádí následující.

24. Podle § 2257 odst. 2 o. z. nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Co se rozumí běžnou údržbou a drobnými opravami, vymezuje nařízení vlády č. 308/2015 Sb. Z ustanovení § 2 tohoto předpisu pak vyplývá, že malování se považuje za běžnou údržbu bytu. Žalovaná namítala, že byt odevzdala ve stavu, v jakém ho převzala a že strany si v podnájemní smlouvě sjednaly povinnost podnájemkyně byt při skončení podnájmu vymalovat, pouze pokud „došlo v důsledku provedených změn nebo nadměrného opotřebení k poškození nebo nadměrnému opotřebení“ (článek VI. odst. 5 podnájemní smlouvy). Odvolací soud podotýká, že běžná údržba se provádí podle potřeby. Žalovaná tedy byla povinna byt vymalovat pouze v případě, že to bylo potřeba. Z tvrzení stran před soudem prvního stupně a z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná tuto potřebu zpochybňovala. V předávacím protokole z 2. 2. 2023 potřeba vymalování bytu není zaznamenána (nestačí zápis, že není vymalováno, obzvláště, pokud byl stav nemovitosti „vyhovující“). To, že by byl byt čerstvě vymalovaný při jeho předání žalované po uzavření podnájemní smlouvy nevyplývá ani z předávacího protokolu ze dne 1. 2. 2020, ač je v něm samostatná kolonka „čerstvě vymalováno“; ta však není zaškrtnuta. Žalovaná nikdy neučinila výši těchto nákladů nespornou. Žalobkyně tak byla povinna přesně specifikovat, jaké práce byly provedeny a za jakou cenu, aby soud mohl posoudit, zda se jednalo o práce podřaditelné pod běžnou údržbu a drobné opravy či nikoli, a zda za ně byla účtována obvyklá cena. Důkazní břemeno k prokázání potřeby těchto prací nesla žalobkyně, která byla rovněž povinna prokázat, že náklady vynaložené na malování a opravy byly nutné a účelné. Žalobkyně byla soudem prvního stupně nejprve vyzvána k doplnění tvrzení usnesením ze dne 7. 12. 2023 (č. l. 27), poté poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 21. 2. 2024, na poučení reagovala podáním ze dne 20. 3. 2024, v němž výslovně uvádí (č. l. 47), že jelikož „práce byly ujednány dohodou smluvních stran jako celek, navrhuje žalobkyně důkaz znaleckým posudkem pro určení obvyklé ceny výše uvedených prací“. Žalobkyně byla proto vyzvána soudem prvního stupně ke složení zálohy na znalecký posudek usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. [spisová značka], jež bylo právnímu zástupci žalobkyně dle obsahu spisu doručeno dne 31. 10. 2024. Zálohu však nesložila. Soud prvního stupně proto důvodně uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně nákladů nutně a účelně vynaložených na uvedení předmětného bytu do původního stavu, a to aniž by se zabýval ve svém rozhodnutí další spornou skutkovou otázkou, tedy jaký ten původní stav bytu vlastně byl. Pro úplnost pak odvolací soud doplňuje, že pokud v předmětném bytě zůstaly věci žalované, žalobkyně nebyla oprávněna je bez dalšího zlikvidovat, nýbrž ve smyslu § 2296 odst. 1 o. z. nejprve měla žalovanou vyzvat k převzetí těchto věcí bez zbytečného odkladu a následně je mohla po uplynutí dodatečné přiměřené lhůty prodat.

25. U samotných vyúčtování žalobkyně nerozporuje závěr soudu prvního stupně, že nemají všechny zákonem a judikaturou stanovené náležitosti, nesouhlasí však s právním posouzením napadeného rozsudku. Předně je tu potom třeba zdůraznit, že soud prvního stupně posoudil správnost předložených vyúčtování v souladu s ustálenou (dosti přísnou) judikaturou Nejvyššího soudu. Již za staré úpravy soudy dovodily, že neobsahují-li vyúčtování všechny náležitosti stanovené tehdy vyhláškou č. 372/2001 Sb., tak dosud nenastala splatnost a prodlení dlužníka (rozhodnutí Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] a [spisová značka], i rozsudek Městského soudu v [adresa] z 18. 11. 2010, č. j. [spisová značka], mimo jiné i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 803/2002, sp. zn. 26 Cdo 174/2005, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, či usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1294/07). Lze tak odkázat na soudem prvního stupně uváděná rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10.2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017 a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019), ale i další, když např. podle rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést řádně, nýbrž nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování. Pokud vyúčtování není zpracováno zcela řádně bez jakékoliv, byť i zcela formální chyby, tak je v celém rozsahu nezpůsobilé k založení splatnosti nedoplatku na poskytnutých službách (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4742/2015, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010, usnesení ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4760/2016). Podle rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 „i nadále tedy platí, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále.“ 26. Povinnost k provedení vyúčtování a právo na vyúčtování tak není omezena jen dobou existence (pod)nájemního vztahu, ale samozřejmě trvá i po skončení smlouvy, neboť nájemce má právo na vyúčtování zaplacených záloh i za poslední období trvání smlouvy. Již jen z této skutečnosti je potom zřejmé, že ani nárok na pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. v případě nesplnění povinnosti provést vyúčtování nelze omezit jen na dobu do skončení (pod)nájemního vztahu. Nárok na denní pokutu tak podle ustálené rozhodovací praxe trvá po celou dobu prodlení poskytovatele služeb s dodáním řádného vyúčtování, tj. do okamžiku doručení řádného vyúčtování.

27. Je pravdou, že podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování má předložit příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování. Toto právo příjemce služeb podávat námitky proti vyúčtování bylo v zákoně zakotveno od samého počátku, ale zákon ani soudní praxe nespojovaly s nepodáním námitek ve stanovené lhůtě žádné právní důsledky. Teprve na základě novely provedené zákonem č. 424/2022 s účinností od 1. 1. 2023 bylo do zákona č. 67/2013 Sb. vloženo, že nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Vzhledem k tomu, že novela neobsahuje přechodná ustanovení, uplatní se až pro vyúčtování služeb za rok 2023.

28. Ke vzájemnému návrhu žalované pak odvolací soud dále uvádí, že žalovaná svůj vzájemný návrh uplatnila v řízení postupně, když nejprve při jednání dne 21. 2. 2024 (č. l. 32) vznesla požadavek na zaplacení úroků ze složené jistoty 16 000 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení. Následně podáním ze dne 20. 3. 2024 (č. l. 37) upřesnila, že požaduje úrok 8,23 % p. a. z částky 16 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a dále částku 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 3. 2. 2023 do zaplacení. Konečně při jednání dne 23. 10. 2024 ve spojení s podáním ze dne 31. 10. 2024 (č. l. 104) pak uplatnila ještě vzájemný návrh na zaplacení pokuty za nedodaná vyúčtování ve výši 45 750 Kč a 27 500 Kč. Je pravdou, že soud prvního stupně nijak nezdůvodnil přiznání částky 16 000 Kč jako žalovanou složené jistoty, nicméně z celého odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že vzájemný návrh žalované shledal důvodným, neboť vysvětluje, proč přiznal žalované úrok z prodlení a úrok z jistoty. S ohledem na neunesení důkazního břemene žalobce ohledně nákladů na opravy a vymalování se tak odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že žalovaná má nárok na vrácení složené jistoty v plné výši; nebyla totiž zjištěna (ani zčásti) pohledávka, vůči níž žalobkyně jistotu započítávala. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že žalovaná má nárok na úrok z této jistoty ve smyslu § 2254 odst. 2 o. z., když k ujednání článku III. odst. 4 podnájemní smlouvy, podle něhož se jistota neúročí, se ve smyslu § 2235 o. z. nepřihlíží, neboť zkracuje práva podnájemce. Odvolací soud se ztotožňuje i s postupem, kterým soud prvního stupně určil výši tohoto úroku, neboť zákon nic bližšího v tomto směru nestanoví, takže aplikace obecného ustanovení § 1802 o. z. se jeví jako správná a určení procentní sazby průměrem měsíčních sazeb za období od složení jistoty do skončení nájmu lze považovat za spravedlivé.

29. Odvolací soud se ztotožňuje i s názorem, že při včasném nevrácení jistoty náleží (pod)nájemci vedle úroku z jistoty podle § 2254 odst. 2 o. z. v souladu s § 1970 o. z. i (zákonný) úrok z prodlení. Žalovaná nebyla povinna žalobkyni k vrácení jistoty vyzývat, povinnost k vrácení jistoty vyplývá přímo ze zákona (při skončení nájmu) a též i ze smlouvy. Odvolací soud však nesdílí názor soudu I. stupně, že se žalobkyně dostala do prodlení již dne 3. 2. 2023, neboť žalovaná předala byt zpět žalobkyni teprve dne 2. 2. 2023. Vrácení jistoty upravuje článek III. odst. 5 podnájemní smlouvy tak, že „bude vrácena nejpozději do měsíce po obdržení finálního vyúčtování od poskytovatelů služeb spojených s užíváním bytu“. Je tak nepochybné, že při předání bytu dne 2. 2. 2023 nemohla být finální vyúčtování služeb k dispozici dříve než za několik měsíců. Odvolací soud předpokládá, že do 31. 5. 2023 již žalobkyně tato vyúčtování k dispozici mít mohla, takže do 30. 6. 2023 byla jistota splatná, a od 1. 7. 2023 proto již žalobkyně v prodlení s vrácením jistota byla. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že vzájemný návrh žalované co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 3. 2. 2023 do 30. 6. 2023 zamítl.

30. Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje s posouzením nároku žalované na pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. mají být řádná vyúčtování doručena příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. To se v daném případě nestalo. Žalované tak vznikl nárok na pokutu za nedodané řádné vyúčtování služeb za rok 2021, a to za dobu od 1. 5. 2022 do 31. 10. 2024 ve výši 50 Kč denně, tj. za celkem 915 dnů částka 45 750 Kč, a za nedodané řádné vyúčtování služeb za rok 2022 za dobu od 1. 5. 2023 do 31. 10. 2024 ve výši 50 Kč denně za celkem 550 dnů, tj. celkem 27 500 Kč. K výši samotné pokuty pak žalobkyně ničeho nenamítala.

31. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve zbylé části jako věcně správný potvrdil. Výrok III. nebyl odvoláním napaden, a nabyl tak samostatně právní moci.

32. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů, a to tak, že právo na jejich náhradu přiznal v plné výši žalované, která byla procesně téměř zcela úspěšná, když neuspěla jen v nepatrné části vzájemného návrhu (ohledně úroku z jistoty ve výši 0,01 % ročně a úroku z prodlení z téže jistoty za období necelých 5 měsíců). Žalované tak náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za vzájemný návrh ve výši 4 663 Kč, z odměny právního zástupce ve výši 37 400 Kč za 3 úkony právní služby po 2 700 Kč dle § 11 odst. 1, 2, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (počítáno z částky 39 671,51 Kč do uplatnění vzájemného návrhu žalovanou) – 1. převzetí zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobě, 3. účast na jednání dne 21. 2. 2024, za 6 úkonů právní služby po 3 340 Kč (počítáno z částky 55 671,51 Kč po uplatnění vzájemného návrhu žalované na zaplacení 16 000 Kč) – 4. vyjádření ze dne 20. 3. 2024, 5. účast na jednání soudu dne 20. 5. 2024, 6. a 7. účast na jednání soudu dne 11. 9. 2023 přesahujícím dvě hodiny, 8. vyjádření ze dne 25. 9. 2024, 9. účast na jednání soudu dne 23. 10. 2024 a jeden úkon právní služby po 6 260 Kč (počítáno z částky 128 921,51 Kč jako součtu žalobkyní a žalovanou požadovaných částek po rozšíření vzájemného návrhu žalované na částku 89 250 Kč) – 10. rozšíření vzájemného návrhu žalované ze dne 31. 10. 2024, dále z náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb. (10 úkonů po 300 Kč) a z navýšení o 21% DPH částkou 7 854 Kč, celkem tedy náklady žalované činí 49 917 Kč. Dále náleží žalované náhrada nezastoupeného účastníka ve výši 1 500 Kč za pět úkonů po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za přípravu a účast u jednání soudu prvního stupně dne 3. 3. 2025 a u jednání odvolacího soudu dne 22. 10. 2025, jakož i za vyjádření k odvolání žalobkyně. Žalované tak náleží náhrada celková nákladů řízení ve výši 51 417 Kč. Ve smyslu ustálené judikatury soud musí u každého úkonu zkoumat jeho účelnost – např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11 (N 6/64 SbNU 61), bod 20, Ústavní soud vyjádřil názor, že nelze na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení rezignovat a rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ne každé zastoupení účastníka řízení advokátem v občanském soudním řízení lze bezvýhradně považovat za výkon ústavně garantovaného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. prosince 2011). Ústavní soud zdůrazňuje nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a je otázkou, zda soud zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelné, resp. důvodně vynaložené. V nálezu ze dne 25.7.2012 sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61), bod 16, Ústavní soud připomněl, že již v usnesení ze dne 27.12.2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11 potvrdil právní názor obecného soudu, dle něhož lze přiznat jenom náhradu těch nákladů řízení, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva: „… pokud občanský soudní řád ponechává otázky nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, úvaze obecných soudů a ty v jednotlivých případech přihlížejí ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní, nelze jejich postup z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený.“ Odvolací soud tak nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu dne 29. 4. 2024, neboť tento úkon neodpovídá žádnému úkonu právní služby podle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu a nepřichází v úvahu ani aplikace odst. 3 tohoto ustanovení. Nahlížení do spisu obecně je třeba považovat za činnost, která je nezbytná pro kvalitní poskytování právní pomoci a je tedy obsažena již v obsahu jiných úkonů. V usnesení ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, Nejvyšší soud uvedl, že soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f/ advokátního tarifu), bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci). Ve světle toho nelze podle odvolacího soudu považovat požadavek na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za nahlížení do spisu dne 29. 4. 2024 za odůvodněný mimořádnými okolnostmi. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení