19 Co 201/2024 - 1329

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 11 C 120/2016-1261, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. až IV. mění tak, že: Z věcí patřících do společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují: a) následující movité věci v hodnotě 0 Kč: - TV [nazev] - Audio [nazev] - Video [nazev] - Automatická pračka [nazev] - Lednička a mraznička [nazev] - Set dvoupostel - Skříňová stěna - 2x noční stolek b) peněžní prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba]., č. [č. účtu] ve výši 1 525 052,64 Kč, c) peněžní prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba]., č. [č. účtu] ve výši 6 021,6 Kč, d) peněžní prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba]., č. [č. účtu] ve výši 1 337 144,49 Kč, e) [nazev] podíl ve [právnická osoba], [adresa], IČ [IČO], spojený s právem užívání bytu č. [číslo] v budově č. p. [číslo], [číslo], [číslo], na pozemku parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], k. ú. [adresa], obec [adresa], v hodnotě 4 400 000 Kč, to vše v celkové hodnotě 7 268 219 Kč. Z věcí patřících do společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: a) výnos z prodeje automobilu [nazev], RZ [SPZ], ve výši 1 000 EUR, b) výnos z prodeje [nazev] podílu [právnická osoba], IČ [IČO], [adresa], ve výši 12 253 700 Kč, to vše v celkové hodnotě 12 280 725 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku 2 506 253 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů tohoto řízení ve výši, která bude stanovena dodatečným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů tohoto řízení ve výši, která bude stanovena dodatečným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Výrokem I. shora označeného rozsudku soud prvního stupně z věcí patřících do společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně následující movité věci v hodnotě 0 Kč: TV [nazev], Audio [nazev], Video [nazev], automatická pračka [nazev], lednička a mraznička [nazev], set dvojpostel, skříňová stěna, 2x noční stolek (písm. a/), dále pak peněžní prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba]., č. [č. účtu] ve výši 1 525 052,64 Kč (písm. b/), peněžní prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba]., č. [č. účtu] ve výši 6 021,6 Kč (písm. c/), peněžní prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba]., č. [č. účtu] ve výši 2 337 144,49 Kč (písm. d/) a [nazev] podíl ve [právnická osoba], [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), spojený s právem užívání bytu č. [číslo] v budově č. p. [číslo], [číslo], [číslo], na pozemku parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] k. ú. [adresa], obec [adresa], v hodnotě 4 400 000 Kč (písm. e/), to vše v celkové hodnotě 8 268 219 Kč. Výrokem II. pak prvostupňový soud do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal výnos z prodeje automobilu [nazev], RZ [SPZ], ve výši 1 000 EUR, (písm. a/) a výnos z prodeje [nazev] podílu [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], ve výši 12 527 025 Kč (písm. b/), to vše v celkové hodnotě 12 280 725 Kč. Výrokem III. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění manželů částku 2 006 253 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a výrokem IV. byla žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala vypořádání penzijního připojištění a vypořádání peněžních prostředků na účtech na jméno žalovaného v zahraničních bankách, event. uložené v cenných papírech v [stát], a vypořádání movitých věcí z bývalé domácnosti v [adresa], [stát], zamítnuta. Výrokem V. byl dále zamítnut rovněž vzájemný návrh žalovaného v části, v níž se domáhal vypořádání movitých věcí: pokojová stěna s knihovnou, bar a skříň, sedací souprava čalouněná, tj. gauč a dvě křesla, rozkládací jídelní stůl pro 6 osob z masivního dřeva se 4 židlemi, kancelářský stůl s knihovnou. V části, ve které se žalobkyně domáhala vydání věcí z domu v [adresa] dle seznamu z 15. 5. 2014, zpřístupnění bytu v [adresa] za účelem odvozu knih žalobkyně a ostatních osobních věcí, které se zde ještě mohou nacházet, úklidu či vyklizení osobních věcí žalovaného nacházejících se v bytě v [adresa], uložení předků žalovaného a vyrovnání nákladů za služby s tím spojených, vydání věcí žalobkyně a její dcery dle seznamu o úschově u [Jméno advokátky], vydání veškeré korespondence [právnická osoba] k bytu v [adresa], kterou zadržuje [Jméno advokátky] a zjednání nápravy v této záležitosti na [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], rozdělení důchodu žalovaného, pak soud prvého stupně řízení výrokem VI. rozsudku zastavil. O náhradě nákladů soud prvního stupně rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků (výrok VII.) a žalobkyni i žalovanému bylo uloženo zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši stanovené dodatečně, do tří dnů od právní moci tohoto dodatečného usnesení (výroky VIII. a IX.). Výrokem X. pak prvostupňový soud zamítl žalobu rovněž v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání movitých věcí nacházejících se v držení žalovaného nebo jím prodaných dle seznamu společných movitých věcí v [adresa].

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v němž žalobkyně navrhla vypořádat společné jmění manželů (dále jen „SJM“) mezi ní a žalovaným v rozsahu uvedeném ve výrokové části prvostupňového rozsudku (tj. po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby). Žalobkyně současně navrhla uplatnění disparity vypořádacích podílů v její prospěch. Uvedla, že manželství žalobkyně a žalovaného, uzavřené dne [datum], bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci [datum]. V období od 1983 do 1998 přitom byla živitelkou rodiny žalobkyně. Než odjeli s rodinou do [stát], měla žalobkyně taktéž násobně vyšší plat než žalovaný a hradila jak bydlení, tak obědy dětem, zatímco žalovaný při vstupu do manželství žil v hmotné nouzi. Žalobkyně proto musela živit a šatit i jej. Žalovaný se v průběhu manželství stal [funkce] na [právnická osoba], a to výhradně při studiu za manželství. O celou domácnost a dvě děti se tak starala výhradně žalobkyně. V roce 1997 žalobkyně žalovanému darovala 107 698 Kč ze svých úspor a 30. 9. 1997 dalších 6 081 Kč. Dále mu každé čtvrtletí darovala úrok z úspor kolem 6 000 Kč. Posléze měli společné domácnosti dvě, přičemž potřeby členů rodiny v České republice hradila žalobkyně, v [stát] žalovaný. V letech 1998-2002 žili žalobkyně se žalovaným v [stát], následně se žalobkyně s dětmi vrátila do České republiky, zatímco žalovaný v [stát] zůstal a dosahoval zde nadprůměrných výdělků, které si však ponechával pro sebe, popř. je ukládal na účty v [stát]. Poté se k žalovanému vrátila zpět do [stát] dcera. Po 10 letech práce v [stát] zaměstnavatel žalovanému zaslal jednorázovou částku 50 000 EUR jako náhradu mzdy na důchodový účet. Žalovaný se během manželství rovněž stal společníkem ve [právnická osoba]., což se stalo opět zásluhou žalobkyně, neboť prostředky na vklad do společnosti investovala osobně ze svých úspor. K položce soupisu vypořádávaného SJM, tj. [nazev] podílu v [právnická osoba] (dále jen „[nazev] podíl“), spojeného s právem užívání bytu č. [číslo] v budově č. p. [číslo], [číslo], [číslo], na pozemku parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], k. ú. [adresa], obec [adresa], (dále „družstevní byt“) žalobkyně uvedla, že nemá žádnou hodnotu, byl jí přikázán za vynikající pracovní výsledky a celý členský podíl zaplatila sama ze své mzdy, zatímco žalovaný neinvestoval nic. [nazev] podíl ve společnosti [právnická osoba]., pak žalovaný prodal hluboce pod cenou a žalobkyně k tomuto prodeji ani nedala souhlas, pročež také namítla neplatnost tohoto prodeje.

3. Žalovaný uvedl, že hradil veškeré potřeby rodiny v [stát], od roku 2005 pak také veškeré potřeby dcery, která zde s ním v té době žila. V letech 2006-2007 žalovaný nesl také potřeby syna. Náklady v [stát] jsou mnohonásobně vyšší než v České republice, je zde také vysoké daňové zatížení, dále hradili školné za dceru 1 600 až 1 800 EUR ročně, zdravotní pojištění 100 EUR měsíčně. Příjem žalovaného přitom byl 3 025 EUR měsíčně, pročež neexistují ani žádné společné úspory vzešlé z manželství. Družstevní byt byl zaplacen ze společných prostředků a prostředky na nákup podílu v [právnická osoba]., žalovaný získal od svého otce, pročež tento podíl do společného jmění nikdy nepatřil. Vozidlo [nazev], reg. zn. [SPZ], žalovaný prodal krátce po rozvodu za částku 1 000 EUR, přičemž tato částka byla zahrnuta do vypořádání. Žádné společné movité věci v domácnosti v [stát] nejsou, neboť je již bylo třeba vyhodit. Rovněž žádný účet v [stát] žalovaný nemá. Ve vztahu k vypořádání společných movitých věcí v domácnosti v tuzemsku žalovaný navrhl, aby byly přikázány do vlastnictví žalobkyně. Dále žalovaný navrhl vypořádání finančních prostředků ve výši 1 450 000 Kč na účtu žalobkyně v České republice. Pokud žalobkyně tvrdila, že se jednalo co do částky 400 000 Kč o dar matky, pak toto tvrzení není uvěřitelné, neboť její matka je v důchodu minimálně [číslo] let a nemá jiné příjmy než důchod. Pokud žalobkyně tvrdila, že získala prostředky děděním po otci, z usnesení dědického soudu vyplývá, že dědicové (mezi nimi žalobkyně) žádné prostředky z pozůstalosti neobdrželi. Také žalovaný přitom navrhl uplatnit disparitu podílů, ovšem ve svůj prospěch, neboť žalobkyně o rodinu nepečovala a zároveň se hmotně nepodílela na jejím zabezpečení. Žalobkyně svým chováním rovněž utlačovala členy rodiny včetně žalovaného.

4. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel zejména z toho, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], rozvedeno bylo [datum] a rozsudek o rozvodu nabyl právní moci [datum]. Během trvání manželství nabyli účastníci do vlastnictví [nazev] podíl v [právnická osoba]., a osobní vozidlo [nazev], přičemž obě tyto položky byly žalovaným zpeněženy. Uvedený [nazev] podíl byl zpeněžen ještě za trvání manželství, kdy ve smlouvě o [nazev] podílu se výslovně uvádí, že žalobkyně o převodu ví a že výtěžek bude náležet do dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Kupní cena podílu byla sjednána celkem ve výši 13 500 000 Kč. Odměnu za právní služby poskytnuté v souvislosti s prodejem podílu si zástupkyně žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtovala ve výši 1 246 300 Kč. Vozidlo žalovaný prodal krátce po rozvodu manželství dne 15. 9. 2014 za 1 000 EUR. Dále na jméno žalobkyně byly vedeny dva účty u [právnická osoba]., kdy mezi těmito účty docházelo k četným převodům, a to i ve vysokých částkách (v řádech desetitisíců Kč) a dále jeden účet u [právnická osoba]., který byl uzavřen krátce před právní mocí rozsudku o rozvodu. Za trvání manželství (konkrétně ke dni 9. 9. 1986, na základě uzavřené dohody o užívání družstevního bytu) vzniklo také společné členství žalobkyně a žalovaného v [právnická osoba] spojené s nájmem družstevního bytu (blíže viz shora), přičemž vklad byl splácen ze společných prostředků, což potvrdila sama žalobkyně v dopise ze dne 2. 4. 2014 adresovaném zástupkyni žalovaného. Žalovanému bylo rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 10. 2017, č. j. [spisová značka], právo nájmu družstevního bytu zrušeno s tím, že zde nadále bydlí žalobkyně, zatímco žalovaný bydlí v [stát]. Obvyklá cena podílu v [právnická osoba] byla znalcem [tituly před jménem]. [jméno FO] stanovena ve výši 4 400 000 Kč. Za trvání manželství byly také do domácnosti v [adresa] nabyty položky TV [nazev], audio [nazev], video [nazev], automatická pračka [nazev], lednička a mraznička [nazev], dvojpostelový set, skříňová stěna a dva noční stolky.

5. Po právní stránce se soud prvního stupně zabýval nejprve oběma stranami navrhovanou disparitou vypořádacích podílů a s odkazem na ustanovení § 742 o. z. a související judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že důvody pro její uplatnění nejsou dány u žádného z účastníků. Vypořádací disparitu totiž může podle prvostupňového soudu zakládat jen takové negativní jednání, které se nějakým způsobem promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu, jako např. gamblerství či užívání návykových látek a alkoholismus anebo domácí násilí. Také ve vztahu k „zásluhovosti“ (§ 742 odst. 1 písm. f/ o. z.) pak vyšel soud prvního stupně z principu, že se uplatní jen v případě, v němž zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty, přičemž nelze-li druhému z manželů vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Soud prvého stupně přitom uvedl, že žádný z takovýchto případů v projednávané věci nenastal, a rozhodl se proto zachovat obecnou zásadu parity vypořádacích podílů. Ze zjištěných položek majetkového společenství pak byly účastníkům soudem prvního stupně přikázány jednotlivé věci, práva a závazky tak, jak bylo popsáno v odstavci 1. Ve vztahu k námitce žalobkyně ohledně neplatnosti prodeje podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba]., soud prvého stupně dodal, že ačkoli byl tento prodej ze dne 22. 10. 2013 stižen relativní neplatností ve smyslu ustanovení § 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, žalobkyně se této neplatnosti nedovolala vůči všem subjektům zúčastněným na tomto prodeji (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 694/2006), pročež je na něj nutné pohlížet jako na platný, a předmětem vypořádání SJM tak musí být částka získaná tímto prodejem (nikoliv skutečná hodnota podílu, k čemuž prvostupňový soud opět odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozsudek ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009). Od kupní ceny podílu (výnosu) 13 500 000 Kč soud prvního stupně dále odečetl náklady spojené s jeho prodejem ve výši 1 246 300 Kč, a při vypořádání tak vycházel z celkového rozdílu 12 527 025 Kč. Tuto hodnotu pak soud prvního stupně přikázal do vlastnictví žalovanému (který kupní cenu též fakticky inkasoval). Naopak [nazev] podíl v hodnotě 4 400 000 Kč (viz shora) byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť žalobkyně v bytě bydlí, zatímco žalovanému (bydlícímu trvale v zahraničí) bylo právo nájmu zrušeno. Pokud jde o movité věci v družstevním bytě, ty navrhl také žalovaný přikázat do vlastnictví žalobkyně, přičemž prvostupňový soud je považoval z vypořádacího hlediska za bezcenné a náhradu za ně žalovanému nestanovil. Movité věci uvedené v zamítavém výroku IV. prvostupňového rozsudku pak podle prokázaného stavu do SJM nepatřily. Prodej vozidla [nazev] byl ze strany žalovaného podle prvostupňového soudu běžnou správou majetku náležejícího do společného jmění (jednalo se o starší vozidlo, rok výroby 2001), ke kterému není zapotřebí souhlasu druhého manžela. Předmětem vypořádání se tak opět stala toliko hodnota takovým prodejem získaná (tj. částka 1 000 EUR, přepočtená kurzem ke dni prodeje na 27 025 Kč), neboť ke dni rozhodování soudu o vypořádání společného jmění již vozidlo součást společného jmění netvořilo. Tato hodnota byla rovněž přikázána inkasujícímu žalovanému. Za poslední se soud prvního stupně při vypořádání zabýval peněžními prostředky na účtech označených účastníky. Tvrdila-li přitom žalobkyně, že žalovanému předávala mnohé částky, pak toto podle prvostupňového soudu proběhlo v době trvání manželství, přičemž žalobkyně tyto částky jakožto vnosy k vypořádání v žalobě (resp. v tříleté lhůtě od zániku společného jmění) neoznačila, pročež se jimi soud prvního stupně blíže nezabýval. Všechny zjištěné účty pak byly vedeny na jméno žalobkyně, jíž také byly přikázány do vlastnictví, přičemž do vypořádacího podílu soud zahrnul veškeré prostředky nacházející se na těchto účtech. K námitkám žalobkyně uvedl, že částka 1 450 000 Kč na účtu č. [č. účtu], jež měla být získána darem a děděním, byla převody natolik smíšena s prostředky na dalším účtu žalobkyně č. [č. účtu] náležejícím do SJM, že již nebylo možné je od masy SJM oddělit. Účet žalobkyně č. [č. účtu] pak byl sice ke dni zániku společného jmění zrušen, nicméně žalobkyně v době trvání manželství vyvedla z tohoto účtu částku 2 337 144,49 Kč na účet syna, a prvostupňový soud ji proto do SJM zahrnul. Existence žalobkyní tvrzených účtů v [stát] nebyla prokázána, neboť [stát] bankovní instituce buďto k dotazu soudu sdělily, že žádné žalobkyní tvrzené finanční prostředky a nástroje na jméno žalovaného neevidují, anebo zůstaly navzdory soudnímu šetření pasivní. Domáhala-li se žalobkyně vypořádání penzijního připojištění u [právnická osoba], prvostupňový soud uzavřel, že tak neučinila v zákonné tříleté lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu podle § 741 o. z. Celková hodnota masy vypořádávaného zaniklého SJM tak činila 20 548 944 Kč, přičemž žalobkyni byly přikázány položky o hodnotě v celkové výši 8 268 219 Kč. Z částky 10 274 472 Kč (polovina hodnoty masy) tak žalovanému bylo uloženo zaplatit vypořádací podíl ve výši 2 006 253 Kč, splatný ve lhůtě 2 měsíců (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že tu jde o tzv. iudicium duplex, návrh mohl podat kterýkoli z účastníků a návrhu žalobkyně v této věci nebylo zcela vyhověno. Nelze proto hovořit o jednoznačném procesním úspěchu kteréhokoli z účastníků, a žádný z nich tedy nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo. Výroky o nákladech státu (výrok VIII. a IV.) soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že výši nákladů státu bude moci stanovit až dodatečným usnesením, neboť v době vydání jeho rozsudku nebyla pravomocná všechny rozhodnutí o odměnách znalce a tlumočníka a tyto odměny nebyly vyplaceny.

7. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně v rozsahu jeho výroků I. až IV. a VII. a IX. odvolání, v němž v první řadě namítla, že soud prvého stupně do SJM chybně zahrnul její dědictví po otci ve výši 1 142 373 Kč z roku 2011 a dary od matky žalobkyně ve výši 400 000 Kč v průběhu let 2009 až 2012, z nichž žalobkyně ani ničeho neutratila a jež jsou jejím výlučným vlastnictvím. Tato výsledná částka má navíc činit 1 542 000 Kč, nikoli 1 450 000 Kč, jak uzavřel prvostupňový soud. Dary matka žalobkyni posílala na účet č. [č. účtu] a žalobkyně si je odtud posílala na účet spořící č. [č. účtu]. Dědictví po otci bylo původně ve dvou platbách 557 617 Kč a 584 503 Kč připsáno dne 7. 4. 2011 na účet č. [č. účtu], načež jej žalobkyně dále převedla jednak na svůj účet č. [č. účtu] a jednak opět na spořící účet č. [č. účtu]. Z účtu č. [č. účtu] si sice žalobkyně na uvedený spořící účet posílala taktéž další vyšší částky, ale jednalo se vždy pouze o prostředky, jež si ušetřila z příjmu ze zaměstnání. Z dědictví po otci pak žalobkyně dne 18. 7. 2013 za převedla částku 1 000 000 Kč na účet syna u [jméno FO], neboť se jednalo o jeho zákonný dědický díl. Částka 2 337 144,49 Kč je tak do SJM zahrnuta chybně. Prvostupňový soud dále z [stát] nedožádal a nezohlednil ve vypořádání společné úspory žalobkyně a žalovaného na tamních bankovních účtech ve výši 400 000 EUR, stejně jako akcie [nazev] fondu uložené v [právnická osoba] bance v [stát] v hodnotě 500 000 Kč a nevyžádal si ani doklad od [stát] zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] vyplacení žalovanému 50 000 EUR v roce 2009 jako náhrady mzdy na soukromé penzijní připojištění, neboť žalovaný tehdy pozbyl související daňové zvýhodnění pro cizince. V žalobě přitom žalobkyně příslušné peněžní ústavy označila, u [právnická osoba] banky dokonce označila i číslo účtu, na nějž žalovanému chodila v [stát] mzda. Sám žalovaný v dopise ze dne 15. 8. 2012 žalobkyni sdělil, že peníze, které v [stát] vydělal, jsou deponovány u [stát] banky, a žalobkyni dále již v roce 1998 zaslala platebním příkazem na jeden z [stát] účtů částku 1 000 000 Kč. Ve vztahu k [nazev] podílu ve společnosti [právnická osoba]., žalobkyně uvedla, že se okamžikem zániku manželství stala vlastnicí jedné poloviny podílu nacházejícího se v zaniklém SJM, a žalovaný jej tak po rozvodu prodal protiprávně. Požadovala tedy ocenit tento podíl soudně znalecky a při vypořádání zohlednit pouze tuto částku. Podíl v [právnická osoba] (a družstevní byt) neměl být podle žalobkyně do SJM zahrnut. Žalovaný navíc od rozvodu v roce [datum] až do zrušení společného nájmu v roce [datum] ani neplatil „nájem“ a prvostupňový soud taktéž nezohlednil nesplacenou anuitu a neodečetl „polovinu úvěru“. Vzhledem k abnormální délce řízení 7 let se navíc hodnota družstevního bytu zvýšila z 2 900 000 Kč na 4 400 000 Kč. Soud prvého stupně ani nevyslechl žalobkyní navrhované svědky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem]. [jméno FO] a samotného žalovaného, stejně jako navzdory návrhu žalobkyně nevyžádal dědický spis v řízení o pozůstalosti po otci žalovaného sp. zn. [spisová značka]. Odvolacímu soudu proto navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se ve svém vyjádření k podanému odvolání vyjádřil tak, že tvrzené dary od matky se žalobkyni prokázat nepodařilo a mezi jednotlivými účty žalobkyně došlo k tolika přesunům, že veškeré peníze zde uložené byly smíseny a patří do SJM. Dne 7. 4. 2011 žalobkyně obdržela na účet č. [č. účtu] částku 1 141 852 Kč a dne 11. 4. 2011 částku 140 000 Kč převedla na účet č. [č. účtu] a částku 1 000 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Ke dni zániku manželství přitom na účtu č. [č. účtu] zůstalo 1 526 263,58 Kč, a není tedy s ohledem na další převody na tomto účtu možné, aby se stále jednalo o „dědictví“. Existence účtu u [právnická osoba] v [stát] nebyla prokázána, neboť žalobkyní namítaný převod ze dne 23. 7. 1998 byl uskutečněn na účet, jenž byl zrušen již ke dni 9. 4. 1998. Odvolacímu soudu navrhl žalovaný rozsudek soudu prvého stupně potvrdit.

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po částečném zopakování a doplnění provedeného dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné.

10. Na základě listinných důkazů založených ve spise odvolací soud nejprve dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

11. Podle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v právní moci dne [datum], jímž bylo rozvedeno manželství účastníků, bylo za příčinu rozvratu manželství označeno dlouhodobé (jedenáctileté) oddělené bydlení účastníků.

12. Usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byla v řízení o dědictví po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum], schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle níž žalobkyně zdědila práva a povinnosti ze smluv o vkladu k vyjmenovaným bankovním účtům, hodnota jejich zůstatku však v usnesení není uvedena. Mezi čísly účtů se nachází účet č. [č. účtu] a č. [č. účtu]. Obvyklá cena majetku zůstavitele ke dní úmrtí činila podle usnesení 2 127 361,90 Kč.

13. Z potvrzení [právnická osoba]., ze dne 17. 9. 2013 soud zjistil, že žalobkyni byla z titulu dědictví po zemřelém [jméno FO], narozenému [datum], vyplacena z účtu zůstavitele č. [č. účtu] dne 5. 4. 2011 částka 584 503 Kč a dne 6. 4. 2011 z účtu zůstavitele č. [č. účtu] částka 557 617 Kč (prokázáno potvrzením [právnická osoba] ze dne 17. 9. 2013 na č. l. 1299).

14. Dne 7. 4. 2011 přišla na účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalobkyně z účtu č. [č. účtu] částka 1 141 852 Kč. Název protiúčtu je u této platby uveden: „[Jméno žalobkyně], [tituly před jménem].“ Dne 11. 4. 2011 pak z účtu č. [č. účtu] byla odeslána částka ve výši 1 000 000 Kč s popisem „[Anonymizováno]“ na účet č. [č. účtu] (prokázáno výpisem z účtu č. [č. účtu] na č. l. 527 p. v.). Obdržení této platby na uvedený účet dne 12. 4. 2011 pak dále potvrzuje právě výpis z účtu příjemce č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2011 do 24. 7. 2013, jenž dále svědčí o tom, že za období od obdržení uvedené částky 1 000 000 Kč do dne 18. 7. 2023, kdy byla z tohoto účtu odeslána částka 2 337 144,49 Kč na účet č. [č. účtu], nebyly z účtu činěny žádné platby a byl na něj toliko připisován úrok. Účet č. [č. účtu] je bankou veden na jméno žalobkyně (prokázáno výpisem z účtu č. [č. účtu] na č. l. 564-565).

15. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2024 dále plyne, že ke dni 31. 12. 2024 bude výše nesplacené anuity u bytu č. [číslo] na adrese [adresa], činit 4 167,71 Kč. K datu 31. 12. 2013 nesplacená anuita činila 31 659,05 Kč a ke dni 31. 12. 2017 pak 21 524,15 Kč (prokázáno vyjádřením [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2024 na č. l. 1304).

16. Odvolací soud pak dále konstatuje, že bylo-li manželství účastníků rozvedeno rozsudkem ze dne [datum], jenž nabyl právní moci dne [datum], (viz shora) stalo se tak za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle ustanovení § 3028 odst. 2 věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je proto nutné při vypořádání SJM zaniklého k tomuto datu postupovat právě podle tehdy účinných ustanovení obč. zák., a nikoli podle zákona č. 89/2012 Sb., jak učinil soud prvého stupně. Jedná se však o pochybení především formální povahy, neboť právní úprava v zákoně č. 40/1964 Sb. a č. 89/2012 Sb. nenabývá při aplikaci v projednávané věci materiálních odlišností.

17. Dále se tak odvolací soud zabýval nejprve otázkou (dis)parity vypořádacích podílů bývalých manželů ve smyslu ustanovení § 149 odst. 2 a 3 obč. zák. a dospěl ve shodě se soudem prvostupňovým k závěru, že důvody pro odchýlení se od právní domněnky rovnosti vypořádacích podílů na SJM nejsou v této věci dány. Rozvodový rozsudek za příčinu rozvratu manželství účastníků označil toliko jejich dlouholeté oddělené bydlení, přičemž ani z dalších okolností zjištěných v průběhu řízení nelze v předmětné věci dovozovat, že by bylo na místě aplikovat disparitní kritérium zásluhovosti účastníků na podílech zaniklého SJM. Ve zbytku pak odvolací soud odkazuje na odstavec 43 odůvodnění prvostupňového rozsudku.

18. K námitkám žalobkyně se odvolací soud dále zabýval tvrzeným nesprávným zápočtem předmětu dědění po jejím otci do masy vypořádávaného SJM. Jak přitom vyplynulo z dokazování provedeného před odvolacím soudem, žalobkyni bylo z titulu dědictví ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum], převedeno ze zůstavitelových účtů č. [č. účtu] a č. [č. účtu] ve dnech 5. 4. 2011 a 6. 4. 2011 celkově 1 142 120 Kč, přičemž žalobkyně si následně dne 11. 4. 2011 z účtu č. [č. účtu] převedla částku ve výši 1 000 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Odeslala-li proto žalobkyně před zánikem manželství dne [datum] z uvedeného účtu č. [č. účtu] částku 2 337 144,49 Kč na účet třetí osoby, jenž nespadá do masy SJM, na což soud prvého stupně jinak správně poukázal, nelze závěr o vyvedení prostředků ze SJM učinit ohledně celé této částky, neboť jak z doložených výpisů z dotčených bankovních účtů, tak ani z dalších prokázaných okolností neplyne, proč by právě z dědictví uložená částka 1 000 000 Kč neměla stále být ve výlučném vlastnictví žalobkyně (a v tomto ohledu tedy nepodléhat dispozičním omezením). Namítal-li žalovaný, popřípadě dospěl-li soud prvého stupně k závěru, že prostředky získané děděním již byly neoddělitelně smíšeny se zbytkem peněžních prostředků nacházejících se na účtu č. [č. účtu], jinak patřícím do SJM účastníků, odvolací soud vzhledem k právě popsanému nakládání s částkou 1 000 000 Kč inkasovanou žalobkyní z dědictví po otci nesdílí, přičemž ani z výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od přeposlání této částky do vyčerpání účtu dne 18. 7. 2013 nelze dovozovat, že by na něm byly činěny natolik zásadní transakce, jež by mohly původ této částky zakrýt či změnit. Jak totiž již odvolací soud uvedl k důkazu shora, v období od 12. 4. 2011 do 18. 7. 2013 nebyly z účtu činěny žádné platby a připisován na něj byl toliko bankovní úrok.

19. Tento závěr se pak nevztahuje pouze na zbývající částky získané žalobkyní děděním po otci a přibylé nejprve na účet č. [č. účtu], tj. konkrétně 142 120 Kč. Dne 11. 4. 2011 byla totiž z účtu č. [č. účtu] přeposlána částka 140 000 Kč na účet č. [č. účtu], nacházející se v SJM, na nějž a z nějž byly v následujících obdobích jak připisovány, tak odepisovány (1. 12. 2011, 2. 3. 2012, 2. 7. 2012, 27. 8. 2012 ad.) různé částky, což pak mělo vskutku za následek smíšení zděděných prostředků se zbytkem peněz patřících do SJM. To samé pak s ohledem na transakční historii účtu č. [č. účtu] platí pro zbylou dílčí částku 2 120 Kč, jež byla na tomto rovněž hojně užívaném účtu ponechána.

20. Odvolací soud se nicméně již ani z části nemohl ztotožnit s tvrzením žalobkyně ohledně darování peněžních prostředků ve výši 400 000 Kč ze strany její matky, jež jí měly být zasílány po částech v průběhu let 2009 až 2012 na účet č. [č. účtu]. Ačkoli se totiž ve výpisech z uvedeného účtu objevují dílčí přijaté transakce s názvem protiúčtu „[jméno FO]“, variabilním symbolem [var. symbol] a zprávou pro příjemce: „Pro [jméno FO]“, nelze z nich v první řadě dovozovat titul, na jehož základě bylo takto na účet nacházející se v SJM plněno. Jinými slovy, z prokázaného stavu nelze mít za to (a žalobkyni se tedy navzdory příslušné soudní výzvě nepodařilo prokázat), že peněžní prostředky byly na účet č. [č. účtu] nacházející se v SJM účastníků převáděny z titulu daru, náležejícího toliko žalobkyni. Již z tohoto důvodu tedy nebylo možné této námitce žalobkyně vyhovět.

21. Zbývající peněžní prostředky patřící do vypořádávaného SJM se pak podle návrhu žalobkyně měly nacházet na účtech u [stát] bank. Soud prvého stupně proto za tímto účelem dotázal dotčené banky v [stát] zákonným postupem podle oddílu 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1783 ze dne 25. listopadu 2020 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech („nařízení č. 2020/1783“), nicméně bylo mu buďto sděleno, že banky žádné účty bývalých manželů neevidují, anebo byla soudní žádost [stát] orgány odmítnuta, popřípadě zůstala nevyřízena. Prvostupňový soud přitom tento svůj postup opakoval a dotázal se i na alternativní postup [orgán], vše ovšem bezúspěšně. Soud odvolací pak doplnil úkony soudu prvostupňového posledním nevyzkoušeným způsobem, a to pokusem o tzv. přímé dokazování upravené v oddílu 4 nařízení č. 2020/1783. Ačkoli pak příslušný ústřední [stát] orgán ([právnická osoba]) podmíněně udělil odvolacímu soudu oprávnění provést si nezprostředkovaně důkaz vyžádáním výpisů z bankovních účtů a evidencí cenných papírů u [stát] bankovních institucí, tímto způsobem dožádané [právnická osoba] soudní výzvě přesto nevyhověly a informace o případných produktech bývalých manželů uložených u těchto bank neposkytly. Zdejší odvolací soud přitom v tomto směru nedisponuje žádnými sankčními nástroji, jež by mu umožnily poskytnutí požadovaných informací jakkoli vynucovat. Také odvolacímu soudu proto nezbylo než uzavřít, že existence žalobkyní tvrzených peněžních prostředků a aktiv nacházejících se v zahraničí nebyla v řízení prokázána. Namítala-li žalobkyně, že soudy měly postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se zavádí řízení o evropském příkazu k obstavení účtů k usnadnění vymáhání přeshraničních pohledávek v občanských a obchodních věcech, odvolací soud dodává, že toto nařízení zakotvuje institut obstavení bankovního účtu zejména pro neplatičství v obchodněprávních vztazích, zatímco poměry plynoucí z majetkového práva mezi (bývalými) manželi jsou z jeho věcné působnosti explicitně vyloučeny (viz čl. 2 odst. 2 písm. a/ tohoto nařízení). Soudy vypořádávající SJM tak nemají k postupu podle tohoto nařízení potřebnou pravomoc.

22. Dále se pak odvolací soud zabýval též námitkami žalobkyně ohledně vypořádání [nazev] podílu ve společnosti [právnická osoba]. a [nazev] podílu v [právnická osoba]. Ve vztahu k [nazev] podílu ve společnosti [právnická osoba], je možné stručně poznamenat, že soud prvého stupně učinil zcela správné úvahy, jež také důkladně a jasně odůvodnil, pročež soud odvolací se s nimi mohl v úplnosti ztotožnit a toliko se na ně bez nutnosti jejich opakování odkázat (k námitce relativní neplatnosti, jíž žalobkyně včas nevznesla, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, k následkům platného převodu součásti SJM před jeho vypořádáním pak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3089/2022). Ve vztahu k vypořádání [nazev] podílu v [právnická osoba] pak odvolací soud dodává, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 10. 2017, č. j. [spisová značka], nebylo vypořádáváno majetkové společenství účastníků, pročež jím ani nemohlo být zrušeno členství žalovaného v [právnická osoba] (jež je nutné odlišovat od práva nájmu družstevního bytu, srov. HULMÁK, Milan, NOVOTNÝ, Marek. § 705 [Zrušení práva společného nájmu soudem]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2069, marg. č. 7). Jak potom vyčerpávajícím a přehledným způsobem uvedl prvostupňový soud, [nazev] podíl byl nabyt za trvání SJM, stal se jeho součástí, a byl tak správně zahrnut při jeho vypořádávání. Odvolací soud toliko doplnil skutková zjištění a odpovídající právní závěry soudu prvého stupně v tom ohledu, že při určení hodnoty [nazev] podílu (tj. bez dalšího nikoli družstevního bytu) je třeba zohlednit také výši zjištěné nesplacené anuity, jež však podle sdělení [právnická osoba] Pokrok činila k poslednímu rozhodnému dni již toliko 4 167,71 Kč. Jedná se tak o částku ve výši zcela zanedbatelné k soudem prvého stupně jinak opět správně původně stanovené hodnotě [nazev] podílu, pročež odvolací soud neshledal po této stránce důvod k modifikaci prvostupňového rozhodnutí. Lze ostatně doplnit, že od rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci mohla hodnota [nazev] podílu, určovaná zejména právě s ohledem na cenu příslušného družstevního bytu (viz skutková zjištění soudu prvého stupně) toliko získat na hodnotě, což potřebu zohledňovat v tomto případě uvedenou (nepatrnou) anuitu pouze dále relativizuje. Namítala-li žalobkyně nově před odvolacím soudem, že anuitu spojenou s [nazev] podílem splácela ze svých výhradních prostředků, je nutné podotknout, že by se jednalo o vnos do SJM, jenž však za těchto okolností bylo nutné uplatnit již v řízení v prvém stupni, a soud odvolací tak k němu nemohl přihlížet (§ 205a o. s. ř. a contrario).

23. K posledním námitkám žalobkyně týkajícím se nevyslechnutí svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem]. [jméno FO] a žalovaného, stejně jako nevyžádání dědického spisu v řízení o pozůstalosti po otci žalovaného sp. zn. [spisová značka], odvolací soud dodává, že soud prvého stupně pro ně správně neshledal důvod, neboť stav věci byl již i bez provedení těchto důkazů v potřebné míře zjištěn.

24. Na základě shora konstatovaného, tj. po zohlednění dílčích úprav prvostupňových závěrů a všech zbylých správných a úplných úvah soudu prvního stupně, tedy bylo možné učinit následující výpočet vypořádacích podílů. Do masy SJM spadá výnos z prodeje [právnická osoba] o., snížený o náklady spojené s tímto prodejem, ve výši 12 253 700 Kč, výnos z prodeje osobního vozidla [nazev] ve výši 27 025 Kč (dle měnového kurzu ke dni prodeje vozidla), [nazev] podíl o hodnotě 4 400 000 Kč, zůstatek na účtech u [právnická osoba] s. ve výši 1 525 052,64 Kč a 6 021,60 Kč, a za poslední zůstatek u [právnická osoba] vyvedený na bankovní účet třetí osoby, činící po odečtu výlučných prostředků žalobkyně (v částce 1 000 000 Kč, viz shora) částku 1 337 144,49 Kč. Celková hodnota masy SJM tak tvoří 19 548 943,73 Kč, přičemž žalobkyni byly do jejího výlučného vlastnictví přikázány statky v hodnotě 7 268 219 Kč, zatímco žalovanému v hodnotě 12 280 725 Kč. S ohledem na závěr o paritě podílů bývalých manželů tak žalovanému zbývá vyplatit žalobkyni částku 2 506 253 Kč, činící polovinu rozdílu mezi hodnotami přikázanými do výlučného vlastnictví obou účastníků. Každý z účastníků tak v důsledku získá z vypořádávaného majetkového společenství uvedený rovný podíl, tj. 9 774 472 Kč (před zaokrouhlením 9 774 471,87 Kč).

25. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (I. až IV.) změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) pouze tak, že dílčí část peněžních prostředků ve výši 1 000 000 Kč nacházejících se na bankovních účtech v SJM považoval za výlučné vlastnictví žalobkyně, a upravil tomu jak obsah vypořádávaného SJM, tak výslednou hodnotu podílů bývalých manželů a výši vypořádacího podílu, který je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Splatnost této částky byla s ohledem na její výši a poměry žalovaného určena ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

26. Protože byl napadený rozsudek soudu prvního stupně změněn, rozhodl odvolací soud rovněž o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

27. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky navzájem (výrok II. odvolacího rozsudku), rozhodl o ní odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na náhradu nemá právo žádný z účastníků. Vychází přitom opět (jak již bylo uvedeno v odůvodnění rozsudku prvostupňového) z toho, že v daném řízení jsou oba účastníci v zásadě ve shodném postavení, oba mohli být žalobci a oba v rámci vypořádání uplatňovali konkrétní majetkové položky a další související nároky, přičemž v konečném důsledku se každému z nich dostalo stejné hodnoty; nelze proto bez dalšího hovořit o procesním úspěchu některého z nich, zvlášť pokud žádný z nich nebyl zcela úspěšný ani co do svých vlastních dílčích nároků, resp. obrany proti nárokům druhého z účastníků. Podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků proto nejsou v této věci dány.

28. Výroky o nákladech státu (výroky III. a IV. odvolacího rozsudku) vycházejí z § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž o konkrétní výši těchto nákladů rozhodne v souladu se zásadou dvojinstančnosti civilního řízení soud prvého stupně.

Poučení