19 Co 209/2024 - 541

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyň: A) [firma]., [IČO] sídlem [adresa] B) [firma] [číslo] sídlem [adresa] obě zastoupené advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] jednající prostřednictvím [název] sídlem [adresa] o zaplacení 2x 554 218 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. března 2024, č. j. 28 C 146/2023-501, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se - ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá; - ve výroku III. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení potvrzuje; - ve výroku IV. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení potvrzuje; - ve výroku V. potvrzuje.

II. Žalobkyně A) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní B) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalobkyně B) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni A) částku [částka] spolu s 15% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.)a zaplatit žalobkyni B) částku [částka] spolu s 15% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně A) na zaplacení další částky ve výši [částka] s příslušenstvím, včetně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok III.), a požadavku žalobkyně B) na zaplacení další částky ve výši [částka] s příslušenstvím, včetně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok IV.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že jak ve vztahu mezi žalobkyní A) a žalovanou (výrok V.), tak i ve vztahu mezi žalobkyní B) a žalovanou (výrok VI.) na ni nemá právo žádný z účastníků.

2. Rozhodl tak o žalobě podané dne [datum], jíž se obě žalobkyně vůči žalovanému státu domáhaly zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce po [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení), a to v souvislosti s nepřiměřenou délkou [řízení] vedeného u Městského soudu v [město] pod sp. zn. MSPH [spisová značka] (dále jen „[řízení]“), jakož i řízení o incidenčních sporech vedených u téhož soudu žalobkyní A) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „incidenční spor A“) a žalobkyní B) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „incidenční spor B“).

3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že celková délka trvání v případě všech posuzovaných řízení sice byla nepřiměřená, za postačující zadostiučinění je však nutno považovat nepeněžitou satisfakci v podobě konstatování porušení práva, kterou již žalobkyním poskytla. Připomněla složitost předmětného [řízení], danou velkým množstvím věřitelů, sporných pohledávek, jakož i počtem podaných opravných prostředků a námitek, přičemž na celkové délce řízení se svým procesním postupem významně podílely i obě žalobkyně a také ostatní účastníci. Význam předmětu řízení pro žalobkyně je pak snižován faktem, že se domáhaly plnění problematických pohledávek, které nabyly postoupením. Obdobně to platí též pro řízení o obou incidenčních sporech.

4. Soud prvního stupně měl po skutkové stránce za zjištěný především průběh samotných posuzovaných řízení, jak je podrobně popsán pod body [číslo] ([řízení]), v bodě 22 ([řízení]) a bodě [číslo] ([řízení]) odůvodnění napadeného rozsudku. Posuzované [řízení] přitom trvalo ve vztahu k žalobkyni A) od [datum] a ve vztahu k žalobkyni B) od [datum] (tj. vždy od přihlášení příslušné pohledávky té které žalobkyně do [řízení]), v obou případech do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v [město] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [město] ze dne [datum] o schválení reorganizačního plánu dlužníka. [řízení] pak trval od [datum] (podání žaloby) do [datum] (vyhlášení napadeného rozsudku) a [řízení] od [datum] do [datum]. Zjištěno bylo také to, že obě žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnily u žalované dne [datum] a že žalovaná na tomto základě poskytla žalobkyním toliko nepeněžitou satisfakci v podobě konstatování porušení práva.

5. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOdpŠk“), přičemž konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu na straně žalobkyň. Všechna 3 posuzovaná řízení soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřeně dlouhá, neboť [řízení] trvalo vůči oběma žalobkyním po dobu 8 let, incidenční spor A pak trval po dobu 6 let a 10 měsíců a incidenční spor B po dobu 6 let a 7 měsíců.

6. Pokud jde o [řízení], připomněl soud prvního stupně průtah v prvotní fázi řízení (od 25. 3. 2013 do 30. 4. 2015, kdy byla věc předložena dovolacímu soudu k přezkumu rozhodnutí o zamítnutí [řízení]), jakož i dvojí zrušení rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem pro nepřezkoumatelnost a nerespektování závazného právního názoru; jinak hodnotil soud prvního stupně postup soudů v [řízení] jako plynulý. Věc se mnohokrát nacházela u odvolacího soudu k rozhodnutí o odvoláních věřitelů do mnoha procesních rozhodnutí, u nadřízeného soudu k rozhodnutí o procesních námitkách podjatosti a návrhu na delegaci vhodnou, ve věci samé rozhodoval odvolací soud i dovolací soud 4x a Ústavní soud 2x. Složitost věci byla vyšší (s ohledem na množství řešených procesních návrhů – o zákazu výkonu hlasovacích práv, přiznání hlasovacích práv, o zproštění [řízení] správce, dále s ohledem na zpracování dvou znaleckých posudků, odborných vyjádření, jakož i v návaznosti na navrhované řešení úpadku dlužníka formou reorganizace a posuzování poctivosti jeho záměru). Na délce [řízení] se přímo podílely i obě žalobkyně, a to množstvím podávaných námitek zejména od podání návrhu dlužníka na schválení reorganizačního plánu; opakovaně podávané (a v některých případech obsahově shodné) námitky podjatosti byly shledány nedůvodnými a množství procesních návrhů bylo i ze strany Ústavního soudu výslovně hodnoceno jako obstrukční (srov. usnesení ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1035/2020). Význam předmětu řízení pro žalobkyně hodnotil soud prvního stupně v kontextu skutečnosti, že obě žalobkyně přihlašovaly do [řízení] své zřejmě „problematické pohledávky“, které právě i s ohledem na tuto skutečnost byly postupovány (žalobkyně A/ uplatňovala pohledávky za dlužníkem postoupené jí společností [firma], a. s., žalobkyně B/ pak uplatňovala pohledávky za dlužníkem postoupené jí žalobkyní A/). Míra nejistoty je pak v [řízení] obecně nižší než v běžném nalézacím řízení. Újma žalobkyň odtud plynoucí je potom nepatrná, a tedy lze za postačující zadostiučinění považovat již samotné konstatování porušení práva.

7. Pokud jde o incidenční spor A, pak jeho trvání rovněž bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž v řízení byly shledány 2 průtahy v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Odvolací soud v této věci rozhodoval pouze o usnesení o přerušení řízení, žalobkyně A) se na délce řízení nijak významně nepodílela, avšak věc byla skutkově i právně náročná (s ohledem na množství listina uplatněných námitek, včetně započtení). S ohledem na předmět řízení (určení pravosti a výše pohledávky žalobkyně A/ za dlužníkem ve výši [částka]Kč) shledal soud prvního stupně standardní význam předmětu řízení pro žalobkyni A). Zde je proto namístě poskytnout zadostiučinění v peněžité formě. Základní částku soud prvního stupně určil ve výši [částka] (po [částka] za každý rok řízení, polovina v prvních 2 letech), tuto pak navýšil o 5 % s ohledem na zjištěné průtahy a snížil o 25 % s ohledem na složitost věci na konečných [částka].

8. Pokud jde o incidenční spor B, pak jeho trvání bylo rovněž nepřiměřeně dlouhé, přičemž v řízení byl shledán 1 průtah v období od [datum] do [datum]. Odvolací soud v této věci rozhodoval jednak o usnesení o přerušení řízení a jednak též ve věci samé, žalobkyně B) se na délce řízení nijak významně nepodílela, avšak věc byla skutkově i právně náročná (s ohledem na množství listin a uplatněných námitek). S ohledem na předmět řízení (určení pravosti a výše pohledávky žalobkyně B/ za dlužníkem ve výši [částka] Kč) shledal soud prvního stupně standardní význam předmětu řízení pro žalobkyni B). Také zde je proto namístě poskytnout zadostiučinění v peněžité formě. Základní částku soud prvního stupně určil ve výši [částka], tuto pak navýšil o 5 % s ohledem na zjištěné průtahy a snížil o 10 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednávána, a o 25 % s ohledem na složitost věci na konečných [částka].

9. Z obou přiznaných částek soud prvního stupně přiznal žalobkyním též úrok z prodlení od [datum], a to v návaznosti na závěr o uplatnění nároku ke dni [datum] a zákonnou 6měsíční lhůtu k plnění podle ustanovení § 15 odst. 2 ZOdpŠk.

10. V rozsahu popsaném výše pod body 7 až 9 proto soud prvního stupně podané žalobě vyhověl, ve zbytku pak nároky žalobkyň jako nedůvodné zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu žádnému z účastníků, neboť obě žalobkyně uplatňovaly vůči žalované 2 dílčí nároky, z nichž byly (co do základu, přičemž výše přiznaného plnění byla závislá na úvaze soudu) úspěšné vždy jen s jedním z nich.

12. Proti tomuto rozsudku brojí podaným odvoláním obě žalobkyně i žalovaná.

13. Žalobkyně svým odvoláním brojily proti zamítavým meritorním výrokům III. (v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím) a IV. (v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím), jakož i proti akcesorickým nákladovým výrokům V. a VI. Obě žalobkyně ve vztahu k incidenčním sporům uvedly, že ničeho nenamítají vůči zjištěné délce jejich trvání, včetně zjištěných průtahů, jakož ani vůči procentním modifikacím základní částky, nesouhlasí nicméně s použitím základní roční sazby [částka] za rok řízení, vycházející ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [spisová značka] (dále jen „Stanovisko NS“). S ohledem na inflaci 63 % od roku 2011 do roku 2023 považují toto Stanovisko NS již za zastaralé. Obdobně na tuto skutečnost reagoval kupř. zákonodárce při novelizaci [podezřelý výraz] zákoníku (snížení hranice škody nikoli nepatrné z [částka] na [částka]). I zde by proto mělo dojít k navýšení základní sazby, a to na [částka] za rok řízení, tedy každé ze žalobkyň by měl být přiznán celkově dvojnásobek částky určené soudem prvního stupně. Pokud jde o [řízení], pak žalobkyně namítaly, že závěr soudu prvního stupně o dostatečnosti samotného konstatování porušení práva není správný. Připomněly, že v období do přezkumného jednání konaného dne [datum] se na jakýchkoli průtazích nijak nepodílely; toto přezkumné jednání přitom bylo nezbytným předpokladem pro to, aby vůbec mohla být zahájena následná řízení o incidenčních sporech. Pokud proto bylo žalobkyním přiznáno peněžité zadostiučinění za oba incidenční spory, pak by jim mělo náležet zadostiučinění v téže formě i za předcházející průběh samotného [řízení] (v případě obou žalobkyň jde o 5 let a 1 měsíc). Na nepatrný význam pak nelze usuzovat ani z toho, že předmětné pohledávky byly sporné. V případě žalobkyň se nadto jednalo o věc zásadního charakteru, neboť šlo o pohledávky v řádu stovek milionů Kč, jež nebylo možno po zahájení [řízení] uplatňovat žádným jiným způsobem. Žalobkyně A) také uvedla, že její bývalý předseda představenstva [jméno FO] se konce řízení nedožil. Za tuto úvodní fázi [řízení] je proto třeba každé ze žalobkyň přiznat zadostiučinění v částce [částka]. Pokud jde o náklady řízení, považují žalobkyně uplatňovanou újmu v souhrnu za jeden nárok, přičemž nesouhlasí s jeho umělým rozdělováním, jež pak má ve svém důsledku za cíl odepření náhrady nákladů řízení, jež by jim jinak náležela. Žalobkyně proto navrhly změnu napadeného rozsudku v zamítavých výrocích tak, že žalobkyni A) bude přiznáno ještě [částka] s příslušenstvím a žalobkyni B) ještě [částka] s příslušenstvím a bude jim přiznána též náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalovaná se k tomuto odvolání vyjádřila tak, že adekvátním zadostiučiněním by i v případě incidenčních sporů bylo již samotné (dříve poskytnuté) konstatování porušení práva. Nedůvodnou pak shledala žalovaná též námitku vycházející z inflace měny, jež byla opakovaně odmítnuta i Ústavním soudem, naposledy v nálezu (správně „usnesení“ – pozn. odvolacího soudu) ze dne [datum], [spisová značka]. Pokud jde o [řízení], upozornila žalovaná na jeho specifika (nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, nýbrž k uspořádání majetkových poměrů dlužníka v úpadku), čímž je dán i jeho význam pro žalobkyně coby přihlášené věřitele. Dále žalovaná upozornila na postavení žalobkyň coby postupníků, kteří nabyli předmětné pohledávky jako zjevně problematické, s vědomím obtíží spojených s vedením soudního řízení, což význam předmětu řízení objektivně snižuje. Žalovaná dále připomněla, že usnesení o schválení reorganizačního plánu nabylo právní moci již ke dni [datum]. Věc byla po skutkové i právní stránce složitá (včetně řady incidenčních sporů a souvisejícího [podezřelý výraz] řízení), na čemž se podílely také samotné žalobkyně (žádostmi o odročení jednání, opakovanými a nedůvodnými námitkami podjatosti, přičemž jejich procesní obstrukce byly předmětem stížnosti dalších věřitelů). Pokud jde o incidenční spory, má žalovaná za to, že i zde šlo o věci složité po skutkové i právní stránce (včetně mezinárodního prvku), žalobkyně se na délce řízení podílely a význam obou těchto řízení je nutno hodnotit s ohledem na zjištěné okolnosti jako snížený. Nárok na další satisfakci proto žalovaná neshledává důvodným.

15. Žalovaná pak svým vlastním odvoláním brojila proti výroku II. napadeného rozsudku, a to pouze co do počátku běhu úroku z prodlení. Žalobkyně B) totiž svůj nárok uplatnila nikoli [datum], nýbrž až [datum], úrok z prodlení jí proto náleží teprve od [datum] a nikoli již od [datum]. Navrhla proto odpovídající změnu dotčeného výroku.

16. Po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 202 o. s. ř. a contrario), byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není opodstatněné, odvolání žalované naproti tomu důvodné je.

17. Odvolací soud nejprve ke skutkové stránce věci uvádí, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování a jím zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé, s výjimkou dále popsaného závěru o uplatnění nároku vůči žalované ze strany žalobkyně B); ostatně ani samy odvolatelky v podaných odvoláních proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně (pouze s výše uvedenou výjimkou) nebrojí, žádají toliko odlišné právní posouzení jinak správně zjištěných okolností. Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (co do průběhu [řízení] a incidenčních sporů A a B, jakož i co do uplatnění nároku u žalované ze strany žalobkyně A/) vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí (shrnuté též výše pod bodem 4) v tomto směru pro stručnost odkazuje.

18. Ve vztahu k uplatnění nároku žalobkyně B) u žalované pak je třeba uvést, že z nesporných tvrzení obsažených jednak v žalobě a jednak ve vyjádření žalované (ze dne [datum]) skutečně plyne datum uplatnění tohoto nároku ke dni [datum].

19. Dále pak odvolací soud k právní stránce věci předesílá, že posouzení věci ze strany soudu prvního stupně je rovněž v zásadě správné, soud prvního stupně věc správně posoudil podle příslušných ustanovení ZOdpŠk a dospěl rovněž k odpovídajícímu závěru o tom, že základ nároku žalobkyně na požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dán (je tu zjištěn jak nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 ZOdpŠk, tak i újma na straně žalobce a příčinná souvislosti mezi obojím) a že bylo namístě poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 ZOdpŠk) za délku trvání [řízení] a v peněžité formě poskytnutím přiznaných finančních částek za délku trvání obou incidenčních sporů.

20. K odvolacím námitkám pak je třeba uvést následující:

21. Pokud jde o výši použité základní sazby za jeden rok posuzovaného řízení, pak soud prvního stupně správně vyšel z rozmezí [částka] až [částka], jak bylo definováno výše citovaným Stanoviskem NS. Jakkoli lze přisvědčit žalobkyním v tom směru, že s ohledem na běh času a nastalou inflaci již předmětné částky nepředstavují tutéž hodnotu jako v době vydání Stanoviska NS, je stále třeba vycházet z toho zásadního kritéria, kterým je přiměřenost přiznaného zadostiučinění. Pokud satisfakce vycházející i v současné situaci z těchto částek zajišťuje odpovídající míru zadostiučinění, pak tomuto postupu nelze ničeho vytknout (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21). K takovému závěru dospívá i odvolací soud v této věci, kdy soudem prvního stupně určené a přiznané peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trvání incidenčních sporů A a B ve vztahu ke zjištěné újmě obou žalobkyň stále obstojí jako přiměřené ve vztahu ke všem zjištěným okolnostem dané věci.

22. Dále potom v souvislosti s [řízení] žalobkyně namítaly, že podstatné průtahy toto řízení zatěžovaly zejména právě v době před přezkumným jednáním, kdy se žalobkyně na trvání [řízení] žádným způsobem nepodílely. Tato argumentace však neobstojí, neboť předmětem odškodnění tu nejsou jednotlivé průtahy či nepřiměřené trvání některé fáze posuzovaného [řízení], nýbrž jeho celková délka. Ze Stanoviska NS plyne, že není rozhodující, je-li v řízení zjištěn průtah, pokud celková délka takového řízení i přesto je stále ještě přiměřená; je pak namístě i ten závěr, že i v nepřiměřeně dlouhém řízení je třeba posuzovat dobu jeho trvání jako celek a nikoli pouze některé jeho fáze, jak to zde činí žalobkyně. Nelze proto izolovat pouze část [řízení] předcházející přezkumnému jednání a opomenout fáze následující, kdy postup soudů byl plynulý a ve své podstatě rychlý, a to přesto že byl ztížen množstvím procesních návrhů a námitek (vesměs nedůvodných) uplatňovaných zejména také žalobkyněmi. Množství návrhů, které byly řešeny na více stupních soudní soustavy, bylo v této věci skutečně enormní, i věc sama pak byla řešena mimo soudu odvolacího a dovolacího též v řízení před Ústavním soudem. V tomto kontextu je pak závěr o nepřiměřenosti délky [řízení] možno učinit právě jen s ohledem na to, že v něm byly zjištěny určité prodlevy při rozhodování, jakož i dvojí zrušení meritorního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (a podruhé rovněž pro nerespektování závazného právního názoru), přičemž nelze odhlížet ani od dalšího průběhu [řízení], v jehož dalších fázích obě žalobkyně volily zjevně obstrukční přístup a jeho řádnému průběhu tím naopak bránily a řízení aktivně prodlužovaly. Význam předmětného řízení pro žalobkyně pak nelze odvozovat od (byť značné) výše přihlášených pohledávek (zejména pokud v [řízení] nelze obvykle očekávat jejich plné uspokojení). Naopak pro podstatně snížený význam předmětu řízení svědčí skutečnost, že v obou případech jde o pohledávky postoupené, a to již v době probíhajícího [řízení]. [řízení] byl totiž podán již dne [datum], teprve dne [datum] pak byly na žalobkyni A) postoupeny pohledávky původní věřitelky [firma], a. s., jež žalobkyně A) následně přihlásila v [řízení] dne [datum]. Žalobkyně B) pak dne [datum] v [řízení] přihlásila pohledávky, jež nabyla postoupením od žalobkyně A) dne [datum]. Obě žalobkyně tedy do dané věci vstoupily dobrovolně jako postupníci, kteří nabyli předmětné pohledávky již v době probíhajícího [řízení], a tedy s plným vědomím, že jejich uspokojení bude pouze částečné a vyžádá si určitou (zjevně nikoli krátkou) dobu. Od okamžiku popření jejich pohledávek pak samotné [řízení] svůj význam pro žalobkyně dále ztrácí, neboť k těmto pohledávkám se nepřihlíží (v tomto období nadto probíhala řízení o incidenčních sporech, za něž bylo žalobkyním zadostiučinění v peněžité formě přiznáno). V tomto ohledu nehraje žádnou roli, že člen orgánu právnické osoby se konce [řízení] nedožil (což je tu nadto novým tvrzením), neboť zde nejde o jeho vlastní újmu, nýbrž o újmu právnické osoby samotné. S ohledem na všechny tyto skutečnosti tedy závěr soudu prvního stupně v tom směru, že újma způsobená žalobkyním nepřiměřenou délkou trvání [řízení] v jeho celku (a to od přihlášení pohledávek až do právní moci usnesení o vzetí na vědomí splnění reorganizačního plánu dne [datum]) je pouze nepatrná, obstojí; aprobovat pak lze i závěr o dostatečnosti již poskytnuté nepeněžité satisfakce za tuto újmu.

23. Neobstojí toliko žalovanou zpochybněný závěr soudu prvního stupně v tom směru, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním vůči žalobkyni B) již [datum], neboť zákonná 6měsíční lhůty podle ustanovení § 15 odst. 1 ZOdpŠk vskutku uplynula až ke dni [datum] (nárok byl uplatněn [datum]); prodlení žalované (§ 1968 o. z.) proto nastalo až od následujícího dne [datum], tedy až od tohoto dne je žalovaná povinna platit žalobkyni B) také úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) v jinak správně určené výši (podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

24. Ve vztahu k žalobkyni A) je pak třeba konstatovat i to, že správným je také rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť přes subjektivní vnímání žalobkyně tu jde vskutku o 2 dílčí samostatné nároky, z nichž byla žalobkyně s jedním úspěšná (co do základu, přičemž výše přiznané peněžité částky byla závislá na úvaze soudu), s druhým však nikoli (nárok odvozovaný z [řízení] byl shledán zcela nedůvodným, neboť nepeněžité zadostiučinění již bylo žalobkyním dříve poskytnuto dobrovolně a toto bylo shledáno dostatečným). Oba nároky na satisfakci za nemajetkovou újmu jsou co do tarifní hodnoty shodné, a tedy je správný závěr soudu prvního stupně o srovnatelné míře procesního (ne)úspěchu žalobkyně A) i žalované.

25. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je tedy v zamítavých meritorních výrocích III. a IV. věcně správný, a jako takový byl v napadeném rozsahu odvolacím soudem podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen; ve výroku II. byl změněn (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) pouze co do části úroku z prodlení (za dobu od 14. do [datum]) tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta. Ve vztahu mezi žalobkyní A) a žalovanou byl pak jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) potvrzen rovněž výrok V. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

26. Ve vztahu k žalobkyni A) bylo následně s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku rozhodováno pouze o náhradě nákladů odvolacího řízení, a to podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně A) zcela procesně neúspěšná, je proto povinna žalované nahradit její náklady v rozsahu paušální částky [částka] pro nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 zjištěné úkony (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu a příprava k tomuto jednání). Z celkové částky [částka] připadá na žalobkyni A) jedna polovina, neboť všechny tyto úkony byly činěny společně vůči oběma žalobkyním. Výslednou částku [částka] je pak žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), přičemž stanovení delší pariční lhůty je odůvodněno zásadou rovnosti účastníků s tím, že v opačném případě (uložení povinnosti k plnění žalovanému státu) by byla rovněž uplatněna takto prodloužena pariční lhůta (s ohledem na administrativně-technické požadavky pro poskytnutí plnění ze státního rozpočtu).

27. Ve vztahu k žalobkyni B) je naproti tomu třeba s ohledem na (byť pouze dílčí) změnu napadeného rozsudku rozhodnout znovu o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k odlišné situaci v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím zde odvolací soud přistoupil k rozdělení náhrady podle těchto fází.

28. Ve fázi řízení před soudem prvního stupně byly předmětem řízení dva dílčí samostatné nároky, z nichž žalobkyně B) byla co do základu úspěšná s jedním z nich, s druhým byla naopak neúspěšná, shodně jako žalobkyně A) (srov. výše pod bodem 22); v této fázi řízení proto nemá právo na náhradu nákladů řízení žádná z účastnic (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

29. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně B) neúspěšná zcela, naopak žalovaná byla se svým odvoláním úspěšná; v této fázi řízení proto náleží právo na náhradu žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). I zde jsou náklady řízení žalované tvořeny paušální částkou [částka] pro nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony popsané již výše (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu a příprava k tomuto jednání) a nadto i za podané odvolání. Kromě poloviny z náhrady [částka] za prvně uvedené 3 úkony tak je žalobkyně B) povinna zaplatit žalované ještě další náhradu [částka] za posledně zmíněný úkon, celkem tedy [částka]. I zde je pariční lhůta stanovena v trvání 15 dnů, a to ze shodných důvodů (srov. výše pod bodem 24).