19 Co 382/2024 - 576

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [číslo] sídlem [Adresa žalobkyně] [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., [název] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 181 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. července 2024, č. j. 25 C 156/2021-511, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. co do částky [částka] s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. co do částky [částka] s příslušenstvím mění tak, že vzájemný návrh, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalované částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení placených státem každá částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku [částka] spolu s 8,25% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.) a zamítl vzájemný návrh žalované v rozsahu částky [částka] spolu s 8,25% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.); o nákladech řízení placených státem rozhodl tak, že k náhradě částky [částka] je povinna žalobkyně (výrok V.) a k náhradě částky [částka] je povinna žalovaná (výrok VI.), ve vztahu mezi účastníky navzájem pak byla náhrada nákladů řízení přiznána žalované, a to ve výši [částka] (výrok VII.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum], domáhala původně odměny za účetní služby poskytnuté žalované v období měsíců březen 2020 (požadován nedoplatek [částka] s příslušenstvím, a navíc úrok z prodlení i z opožděně uhrazené části pohledávky ve výši [částka] od [datum] do [datum]) a srpen 2020 ([částka] se splatností k [datum]). Dále žádala zaplacení částky [částka] coby smluvní pokuty za prodlení s úhradou odměny (po [částka] za 98 pracovních dní prodlení s úhradou březnové odměny a 21 pracovních dní prodlení s úhradou srpnové odměny). Nadto žalobkyně žádala též příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním každé z těchto tří pohledávek po [částka].

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že se žalobkyní uzavřela smlouvu, na jejímž základě jí žalobkyně poskytovala účetní služby, odměna žalobkyně však byla sjednána toliko ve výši [částka] měsíčně, za měsíc březen 2020 se jí tedy platbou této částky dostalo vše, co jí náleží. Pokud jde o částku za měsíc srpen 2020, ta žalobkyni nenáleží, protože žalovaná od smlouvy pro hrubé porušení povinností žalobkyně odstoupila ke dni [datum]; v průběhu měsíce srpna 2020 tedy nebyl žádný podklad ani pro činnost žalobkyně dle smlouvy, ani pro platbu jakékoli odměny. Z toho důvodu není opodstatněným ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, která je nadto zjevně nepřiměřená.

4. Současně žalovaná uplatnila vůči žalobkyni vlastní vzájemný návrh, jímž žádala jednak vydání věcí (účetních dokladů týkajících se konkrétních účetních jednotek, pro něž žalobkyně dle smlouvy se žalovanou zpracovávala účetnictví; v tomto rozsahu bylo řízení pro zpětvzetí návrhu zastaveno výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a jednak též zaplacení částky celkem [částka] sestávající z částky [částka] coby smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s plněním povinností ke zpracování účetnictví podle smlouvy (nepředání, resp. zadržování účetních dokladů), částky [částka] coby náhrady škody způsobené zejména zadržením účetních dokladů (náklady na rekonstrukci účetnictví třetí osobou) a částky [částka] coby bezdůvodného obohacení (žalovaná žádá nad rámec náhrady škody vrátit i tuto částku zbývající do celkových [částka], jež v průběhu smluvního vztahu žalobkyni zaplatila).

5. Poté, co již bylo o části předmětu řízení pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zůstaly předmětem řízení již jen dílčí nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce [částka] s příslušenstvím a vzájemný nárok žalované na zaplacení náhrady škody v částce [částka] s příslušenstvím. 6. [adresa] žalobkyně v dalším průběhu řízení vzala zpět svou žalobu co do části požadované smluvní pokuty ve výši [částka] s příslušenstvím, zastavil soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř.

7. Pokud pak jde o meritorní rozhodnutí, soud prvního stupně opětovně vyšel z těch (již v dřívějším rozsudku učiněných) podstatných skutkových zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalované službu vedení účetnictví a administrativy v tam vymezeném rozsahu, za což měla obdržet odměnu, o níž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto tak, že žalobkyni náleží odměna za měsíc březen ve výši [částka] (spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení). Žalobkyně své povinnosti plynoucí jí z uzavřené smlouvy neplnila řádně, účetní dokumenty byly nesprávné, účetní výkazy obsahovaly chyby, zpracované účetnictví nadto nebylo předáno žalované a žalobkyně jí protiprávně zadržovala účetní doklady. Ve výsledku tedy žalobkyně sjednanou činnost pro žalovanou neprovedla buď vůbec, nebo ji neprovedla řádně, žalovaná proto od smlouvy odstoupila e-mailem ze dne [datum]. Žalobkyně pak v rozporu s uzavřenou smlouvou nespolupracovala s novou účetní žalobkyně, odmítla předat výsledky své činnosti a ani neumožnila odstranění vad toho, co vypracovala. Žalovaná pak byla nucena následkem toho vynaložit částku [částka] (bez DPH), již zaplatila svědkyni [jméno FO], resp. její společnosti [právnická osoba] za rekonstrukci účetnictví.

8. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že pokud jde o smluvní pokutu, pak za zjištěných okolností je uplatnění nároku na ni ze strany žalobkyně v rozporu s dobrými mravy (§ 8 o. z.), přičemž „pro případ, že by odvolací soud zastával jiný názor“, vyslovil soud prvního stupně závěr o nepřiměřenosti požadované smluvní pokuty [částka] za každý pracovní den prodlení, a to i s ohledem na souběžný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení. Nepřiměřenou smluvní pokutu by pak bylo namístě moderovat (§ 2051 o. z.), a to případně na částku [částka] denně, tj. celkem [částka]. Vzájemný nárok žalované na náhradu škody pak posoudil podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. s tím, že tu shledal jak porušení povinností žalobkyně (nepředání účetnictví a účetních dokladů žalované, nespolupráce s novou účetní), tak i vznik škody na straně žalované (vynaložené náklady na rekonstrukci účetnictví), jakož i příčinnou souvislost mezi obojím. Takto tedy žalované přiznal zjištěnou částku [částka] spolu s příslušenstvím, naproti tomu ve zbývajících [částka] (opět včetně souvisejícího příslušenstvím) vzájemný návrh jako nedůvodný (náklady nad částku [částka] nebyly prokázány, částku DPH pak žalované coby plátkyni této daně není namístě přiznat, protože o ni se snižovala její daňová povinnost – daň na výstupu).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem (svědečné) rozložil mezi účastnice podle poměru jejich úspěchu ve věci (40 % žalovaná, 60 % žalobkyně) podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

10. Ve vztahu mezi účastnicemi navzájem pak soud prvního stupně přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalované, která byla v řízení úspěšnější (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), a to v rozsahu rozdílu mezi mírou úspěšnosti obou účastnic (tj. 20 %). Náklady žalované pak určil součtem odměny a náhrady hotových výdajů jejího zástupce (advokáta) podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a 21% DPH.

11. Proti tomuto rozsudku brojí svým odvoláním žalobkyně, která namítá, že soud prvního stupně v souvislosti s uplatněným nárokem na smluvní pokutu zcela ignoroval požadavky na přezkum její přiměřenosti plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V tomto kontextu pak bylo třeba posoudit přiměřenost nikoli samotného ujednání, nýbrž až uplatněného nároku na smluvní pokutu, a to jak z hlediska funkce smluvní pokuty v daném případě, tak i z hlediska všech dalších okolností konkrétního případu (a to nikoli jen těch, které tu byly v době sjednání smluvní pokuty, nýbrž i těch, které tu byly v době porušení utvrzené povinnosti a také okolností později nastalých, majících v porušení povinnosti původ); pokud odtud vyplyne závěr o nepřiměřenosti uplatněného nároku, je namístě jej moderovat na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto). Pokud soud prvního stupně uplatněný nárok takto neposoudil, porušil tím právo žalobkyně na spravedlivý proces. V této věci přitom bylo zjištěno, že smluvní povinnost utvrzená smluvní pokutou byla porušena. Smyslem smluvní pokuty pak byla motivace stran k řádnému a včasnému plnění (bez ohledu na případně vzniklou škodu). Byla to přitom žalovaná, kdo smluvní pokutu do uzavřené smlouvy zahrnul, žalobkyně byla ve slabší pozici (předloženou smlouvu prakticky musela přijmout); smluvní pokuta původně utvrzovala pouze porušení povinností žalobkyně, ta proto žádala alespoň o zahrnutí reciproční smluvní pokuty pro případ porušení povinností žalované (je proto v rozporu s dobrými mravy, když se právě ona nyní odvolává na nepřiměřenost pokuty). Zcela nesrovnatelná je i ekonomická síla účastnic. Přihlédnout je třeba též k tomu, že žalobkyně svůj nárok po dobu řízení nijak nerozšiřovala, ač by jí náležel za delší období, než jak byl původně požadován. Závěr o nekvalitní práci žalobkyně pak nebyl svědeckými výpověďmi v řízení potvrzen. Pokud jde o vzájemný nárok žalované na náhradu škody, považuje jej žalobkyně za smyšlený, když nedostatky v práci žalobkyně nebyly zjištěny, a pokud bylo účetnictví žalovanou rekonstruováno, dělo se tak nikoli z důvodů na straně žalobkyně, nýbrž kvůli přechodu na podvojné účetnictví. Účetnictví pak bylo paní [jméno FO] zpracováváno pro vícero subjektů a práce na něm byla fakturována rovněž různým osobám, nelze proto odtud dovozovat, zda a případně jaká část těchto nákladů se týkala kterého konkrétního subjektu, resp. tvrzené škody, již měla způsobit žalobkyně. Žalobkyně z těchto důvodů navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že její žalobě bude ve vztahu k požadované smluvní pokutě vyhověno, vzájemný návrh žalované na náhradu škody bude v plném rozsahu zamítnut a žalovaná bude povinna k náhradě nákladů řízení vůči žalobkyni i vůči státu.

12. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který žalobkyni nepřiznal nárok na zaplacení smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy. Sama žalovaná přitom vlastní nároky z titulu mnoha prodlení žalobkyně vůči ní neuplatňovala. Pokud by přesto měla být smluvní pokuta žalobkyni přiznána, pak nikoli v požadované výši, jež jistě neodpovídá hodnotě zajišťované povinnosti (přesahuje zajišťované plnění 5násobně). Neobstojí ani argumentace žalobkyně v tom směru, že je slabší smluvní stranou, neboť je coby podnikatelka v daném oboru profesionálem; ekonomické postavení žalované se nadto vlivem následků pandemie [podezřelý výraz] covid-19 výrazně zhoršila, její ekonomická aktivita se utlumila a v současné době negeneruje prakticky žádný zisk. Žalovaná navrhovala moderaci na částku odpovídající 10 % dlužné částky. Pokud jde o její vzájemný nárok na náhradu škody, pak i v tomto ohledu se žalovaná ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Žalobkyně při své práci chybovala, byla mnohokrát v prodlení s dodáním účetních dokladů a v konečném důsledku účetnictví žalované zadržela, následkem čehož právě byla žalovaná nucena provést rekonstrukci účetnictví. Prokázána pak byla i škoda v podobě konkrétních nákladů – částek vyplacených za tuto činnost paní [jméno FO], resp. společnosti [právnická osoba] Závěrem žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku spolu s přiznáním náhrady nákladů řízení.

13. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné pouze zčásti. (i) K nároku žalobkyně na smluvní pokutu v částce [částka] s příslušenstvím 14. Žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala v souvislosti s porušením povinnosti žalované uhradit jí včas dohodnutou odměnu za měsíc březen. Jak již bylo uvedeno výše, požadavek na zaplacení odměny v částce celkem [částka] byl již dříve shledán důvodným, když rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl žalobkyni pravomocně přiznán nárok na zaplacení částky [částka] (nedoplatku odměny), a to spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nakolik částka [částka] byla již dříve (ke dni [datum]) žalobkyni uhrazena; splatnost celé částky [částka] nastala již ke dni [datum]. V tomto ohledu je soud svým dřívějším (nyní již i pravomocným) rozhodnutím již vázán (§ 156 odst. 3, § 159a odst. 3 o. s. ř.).

15. Dále pak je po skutkové stránce podstatné, že v rámci smlouvy ze dne [datum] si strany smluvní pokutu sjednaly (Čl. 7.2), a to tak, že v případě prodlení odběratele (žalované) s úhradou je dodavatel (žalobkyně) oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši [částka] za každý i započatý pracovní den prodlení.

16. Na tomto základě pak je nutno konstatovat, že podmínky pro vznik nároku na smluvní pokutu podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. byly splněny, neboť v této věci byla porušena smluvní povinnost, která byla smluvní pokutou utvrzena.

17. Odvolací soud se pak neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že smluvní pokutu nelze žalobkyni bez dalšího vůbec přiznat, neboť by to bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 8 o. z.). Takový závěr by mohl být výjimečně namístě tehdy, pokud by to kupř. byla právě žalobkyně, kdo by porušení utvrzené povinnosti způsobil (její splnění žalované znemožnil), tento stav prodlužoval (neumožnil nápravu) apod. Nelze však tento nárok bez dalšího vyloučit jen proto, že to byla i žalobkyně, kdo některé jiné své povinnosti v rámci smluvního vztahu porušil. Takové další porušení je namístě řešit jiným – k tomu určeným – postupem (zejména uplatněním z toho plynoucích nároků) a případné nevyužití těchto prostředků nápravy nelze nahrazovat odkazem na dobré mravy a odepřením nároku řádně uplatněného.

18. Namístě však nepochybně je aplikace ustanovení § 2051 o. z., podle kterého soud může na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Z odvolatelkou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu (ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) pak plyne, že přiměřenost smluvní pokuty se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny; soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

19. Z tohoto pohledu je podstatné, že tu jde o porušení povinnosti k úhradě částky [částka] (od [datum] pak šlo již jen o částku [částka]), smluvní pokuta byla sjednána v částce [částka] za každý pracovní den prodlení a požadována je za celkem [hodnota] dní v celkové výši [částka].

20. Takto uplatněný nárok je třeba nejen kvůli jeho celkové výši (jde téměř o 4násobek dluhu utvrzovaného smluvní pokutou), ale i výchozí denní sazbě (v daném případě 3,8 % denně, tj. téměř 1 000 % ročně) posoudit jako zcela zjevně nepřiměřený. Bylo proto namístě zabývat se podmínkami pro jeho moderaci.

21. Pokud jde o funkci smluvní pokuty tu odvolací soud vskutku shledává jako motivační a sankční, když s ohledem na nepravděpodobnost vzniku konkrétní škody (již ani účastnice zjevně nepředpokládaly) není namístě závěr o funkci reparační (paušalizovaná náhrada škody). Již dřívější judikatura dovolacího soudu pak dovozovala, že uvedené funkce je způsobilá plnit smluvní pokuta stanovená denní sazbou, již lze podle okolností případu shledávat přiměřenou do výše 0,1 až 0,5 % denně z dlužné částky (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a další tam citovanou judikaturu).

22. V daném případě by se tak – s ohledem na dlužnou částku – jednalo o částku ve výši [částka] až [částka] denně (z celkového dluhu [částka]), resp. [částka] až [částka] denně (ze zbývajícího dluhu [částka]). Tato pokuta je žádána za 98 pracovních dní, přičemž do částečné úhrady dne [datum] uplynulo od [datum] (splatnost dluhu) 78 pracovních dní (při zohlednění víkendů a státních svátků), zbývalo pak ještě 20 dní (do celkového počtu 98 dle požadavku žalobkyně). Při výše uvedených sazbách by pak smluvní pokuta mohla činit od [částka] (při sazbě 0,1 % denně) do [částka] (při sazbě 0,5 % denně).

23. Částka smluvní pokuty v tomto rozmezí pak odpovídá hodnotě a významu zajišťované povinnosti (vychází z dlužné částky i doby prodlení a zachovává způsobilost smluvní pokuty plnit její rozhodující funkce – v daném případě motivační a sankční).

24. V uvedeném rozmezí pak je třeba nalézt konkrétní hodnotu, přičemž pro spíše nižší sazbu svědčí jednak skutečnost, že funkce smluvní pokuty byla toliko motivační, resp. sankční (nikoli reparační), že vedle smluvní pokuty souběžně vznikalo žalobkyni právo též na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a zejména že v době, za niž náleží tato smluvní pokuta žalobkyni, nebylo možno uplatnit nárok na smluvní pokutu ze strany žalované (srov. Čl. 7.5 smlouvy).

25. V tomto kontextu je zřejmé, že nemůže obstát argumentace žalobkyně, že v daném vztahu vystupovala jako slabší subjekt, který mohl smlouvu pouze akceptovat, neboť z jejích dalších tvrzení je zřejmé, že právě tato smluvní pokuta v její prospěch byla do smlouvy zahrnuta až později v průběhu vyjednávání na základě jejího požadavku, přičemž prodlení žalované s úhradou (utvrzené touto smluvní pokutou) současně vylučovalo uplatnění smluvních pokut ze strany žalované.

26. S ohledem na vše shora uvedené se pak jeví jako odpovídající smluvní pokuta blíže spodní hranici výše vytčeného rozpětí. Sama žalovaná v tomto ohledu navrhovala moderaci do výše 10 % utvrzené povinnosti, tj. šlo by o částku [částka]. Toto částku pak v kontextu právě řečeného hodnotí jako přiměřenou okolnostem této věci i odvolací soud.

27. Právě tuto částku proto odvolací soud žalobkyni přiznal (napadený rozsudek v dotčeném výroku II. v tomto ohledu změnil), a to včetně požadovaného příslušenství – zákonného úroku z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyni náleží podle ustanovení § 1970 o. z., neboť tento dluh nebyl uhrazen v době splatnosti (nastalé na výzvu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. ke dni [datum]), čímž se žalovaná dostala do prodlení podle ustanovení § 1968 o. z. (ii) Ke vzájemnému nároku žalované na náhradu škody v částce [částka] s příslušenstvím 28. Tímto nárokem se soud prvního stupně v nyní přezkoumávaném rozsudku již zabýval zcela řádně v intencích ustanovení § 2913 o. z., přičemž do základu mu v tomto směru není čeho vytknout, když shledal jak porušení povinností žalobkyně, tak i vznik škody na straně žalované a příčinnou souvislost mezi obojím.

29. V tomto ohledu je z předchozích zjištění učiněných v této věci již v rámci dřívějších rozhodnutí podstatné, že tu bylo zjištěno porušení povinností žalobkyně v podobě zadržování účetních dokladů žalované, což žalobkyně vůči žalované výslovně deklarovala v e-mailu sepsaném jejím tehdejším zástupcem dne [datum] (srov. č. l. 49 p. v. spisu). Teprve po (důvodném) odstoupení žalované od smlouvy dne [datum] se žalovaná pokusila (v srpnu a září 2020) účetní doklady žalované vrátit, reálně však k navrácení došlo až v průběhu tohoto soudního řízení (ke dni [datum]), přičemž ještě v jeho počátku žalobkyně tomuto zcela legitimnímu požadavku žalované odmítala vyhovět (!), a to dokonce i poté, co byl tento dílčí nárok uplatněn dne [datum] vzájemným návrhem. Relevantní porušení povinnosti je tak zjištěno.

30. Pokud jde o vzniklou škodu, ta měla spočívat v nákladech na rekonstrukci účetnictví, již si žalobkyní způsobená situace (zadržování účetnictví a účetních dokladů) vyžádala. V tomto ohledu je podstatné, že žalobkyně měla dle smlouvy (přílohy č. [hodnota]) zpracovávat účetnictví pro společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba], Urban [právnická osoba]. a [právnická osoba]., v určitém období pak též pro fyzické osoby [právnická osoba], [jméno FO] a [právnická osoba].

31. Vzniklá škoda pak byla dokládána (mimo později předložených listin) fakturou č. [hodnota] ze dne [datum], vystavenou [jméno FO] pro odběratele [právnická osoba], znějící na částku [částka] (bez DPH) účtovanou za „kontrolu účetnictví společnosti“. Po výzvě soudu prvního stupně byla doplněna dále faktura č. [číslo] ze dne [datum], jíž společnost [právnická osoba], přefakturovala předmětnou částku žalované (a to s připočtením DPH v částce [částka]).

32. Dále pak bylo po výzvě soudu prvního stupně doplněno: - faktura č. [hodnota] ze dne [datum], vystavená dodavatelem [právnická osoba] pro odběratele [právnická osoba], znějící na částku [částka] bez DPH ([částka] s DPH) za „účetní služby“, tato částka byla ze strany odběratele přefakturována žalované fakturou č. [číslo] ze dne [datum]; v této souvislosti odvolací soud po zopakování důkazů (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) konstatuje, že z citovaných listin je zřejmé, že předmětné účetní služby (které nadto nejsou nijak blíže specifikovány) byly čerpány subjektem odlišným jak od žalované, tak i od ostatních společností, pro něž měla žalobkyně účetnictví zpracovávat, a tedy nelze mít za zjištěnou příčinnou souvislost mezi vynaložením těchto částek a porušením povinností žalobkyně; - faktura č. [hodnota] ze dne [datum], vystavená dodavatelem [právnická osoba] pro odběratele [právnická osoba], znějící na částku [částka] bez DPH ([částka] s DPH) za „účetní služby“ (blíže specifikované jako „účetnictví 2020“, 309 položek po [částka]), tato částka byla ze strany odběratele přefakturována žalované fakturou č. [číslo] ze dne [datum]; v této souvislosti lze konstatovat, že tu je dána příčinná souvislost mezi vynaložením tohoto nákladu a porušením povinností žalobkyně, neboť tu jde o společnost, pro niž měla žalobkyně účetnictví zpracovávat, a účtovaná částka odpovídá rozsahem i sazbou prováděné rekonstrukci, jak byla zjištěna i z výpovědi svědkyně [jméno FO]; - faktura č. [hodnota] ze dne [datum], vystavená dodavatelem [právnická osoba] pro žalovanou coby odběratele, znějící na částku [částka] bez DPH ([částka] s DPH) za „revizi účetnictví 2019“; také v této souvislosti proto lze konstatovat, že tu je dána příčinná souvislost mezi vynaložením tohoto nákladu a porušením povinností žalobkyně.

33. Souhrnně pak lze ke shora popsaným částkám konstatovat, že tyto se nijak nevymykají tomu, jakou odměnu měla za své služby sjednanou i sama žalobkyně (šlo o [částka] měsíčně za vedení účetnictví pro 4 osoby), jakož ani období, za které a po které byly účetní doklady žalobkyní zadržovány, když celková zjištěná škoda v částce [částka] (jde o částky bez DPH plynoucí z výše popsaných faktur s výjimkou fakturace společnosti [právnická osoba]) odpovídá pouze necelým 2,5 měsícům činnosti žalobkyně.

34. Odvolací soud pak již jen pro úplnost uvádí (byť to s ohledem na absenci odvolání ze strany žalované není předmětem odvolacího přezkumu), že se zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že součástí škody není účtovaná DPH, nakolik o takto uhrazenou daň se na druhé straně snižuje daňová povinnost žalované, a tedy k majetkovému úbytku v tomto ohledu nedochází.

35. Lze potom shrnout, že nárok na náhradu škody byl vskutku shledán důvodným, to však pouze v rozsahu částky [částka] (včetně příslušenství, když nárok byl na základě výzvy podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. ke dni [datum] splatným, žalobkyně proto byla ke dni [datum] v prodlení podle ustanovení § 1968 o. z., a tíží ji tedy podle ustanovení § 1970 o. z. i povinnost k placení úroku z prodlení od tohoto dne ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Naproti tomu v rozsahu další částky [částka] nebyla zjištěna příčinná souvislost s porušením povinností žalobkyně; nezbylo tedy než v tomto ohledu (včetně souvisejícího příslušenství) dotčený výrok III. napadeného rozsudku změnit tak, že vzájemný návrh žalované se zamítá. (iii) Závěr a náklady řízení 36. Z právě uvedených důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) pouze tak, že žalobkyni přiznal nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] včetně souvisejícího příslušenství, ve výroku III. jej změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) pouze tak, že vzájemný návrh zamítl v rozsahu požadavku žalované na zaplacení částky [částka] spolu se souvisejícím příslušenstvím, a ve zbývajícím rozsahu oba tyto výroky jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

37. S ohledem na změnu napadeného rozsudku ve věci samé nyní odvolací soud znovu rozhoduje o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

38. Podle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. nebylo právo na náhradu nákladů přiznáno žádné z účastnic, neboť jejich míra úspěchu ve věci samé je v zásadě srovnatelná (48 % oproti 52 % ve prospěch žalované). Odvolací soud k tomu shrnuje, že úspěch žalobkyně spočívá v přiznané částce odměny [částka] a smluvní pokuty [částka], jakož i v zamítnutí vzájemného návrhu žalované co do částek [částka] (bezdůvodné obohacení), [částka] (smluvní pokuta) a [částka] a [částka] (náhrada škody), celkem tedy jde o částku [částka]; úspěch žalované pak spočívá v zamítnutí nároku žalobkyně na zaplacení odměny v částce [částka] a smluvní pokuty v částce [částka] (zde však šlo do určité míry též o úvahu soudu, za úspěch žalované je proto považována pouze částka [částka] jdoucí nad rámec částky [částka], jež by odpovídala smluvní pokutě v sazbě 1 % denně, když tato sazba je nejzazší, jaká kdy byla za určitých výjimečných okolností v judikatuře připuštěna – srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – a tedy nad tento rámec již o pouhou úvahu soudu jít nemůže), jakož i přiznání náhrady škody ve výši [částka], přičemž k tomu je třeba zohlednit i zpětvzetí žaloby co do částky [částka] (bez toho, aby šlo o reakci na relevantní jednání žalované), jakož i zpětvzetí vzájemného návrhu na vydání účetních dokladů (odůvodněné naopak jednáním žalobkyně – srov. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.; odvolací soud tu vychází z tarifní hodnoty nároku [částka]), u žalované jde tedy celkem o částku [částka].

39. Obdobně pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení placených státem, když v zásadě srovnatelný úspěch obou účastnic odůvodňuje podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. uložení povinnosti k náhradě těchto nákladů oběma rovným dílem. Jelikož tyto náklady činí celkem [částka] (svědečné vyplacené svědkyni [jméno FO]), bylo každé z účastnic uloženo zaplatit státu na účet soudu prvního stupně částku [částka], a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení