25 C 156/2021 - 511

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], registrované pod č. [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalobkyně] [Anonymizováno], Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené [Jméno Zástupce], advokátkou se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [právnická osoba] [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o zaplacení 126.500,-Kč s přísl. a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 181.500,-Kč s přísl. a na vydání věcí, takto:

Výrok

I. Zastavuje se řízení o žalobě žalobkyně v části, v níž se domáhá na žalovaném zaplacení částky [právnická osoba],- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. od 14.11.2020 do zaplacení. [jméno FO]. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 98.000,- Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. od 14.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 63.100,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. od 9.6.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Vzájemný návrh žalovaného se co do částky 13.300,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. od 9.6.2021 do zaplacení zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 375,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku 250,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 76.956,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno žalovaného B], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 4.2.2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 26.500,- Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.400,- Kč, částky 100.000,- Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200,- Kč. V návrhu uvádí, že dne 24.6.2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o dílo ve znění přílohy č. [hodnota] ke smlouvě ze dne 1.7.2019. Podle sjednané smlouvy a přílohy se žalobkyně jakožto dodavatel zavázala specifikovaným právnickým osobám poskytovat specifikované služby, a to účetní služby, vést mzdovou agendu a připravovat podklady pro plnění daňových povinností. Žalovaný se za to zavázal platit žalobkyni odměnu ve výši 20.000,- Kč měsíčně. Žalobkyně s žalovaným si později sjednali rozšíření rozsahu dodávaných služeb pro další osoby, a to počínaje říjnem 2019. [jméno FO] základě toho žalovaný s žalobkyní sjednali navýšení měsíční odměny na částku 32.500,- Kč měsíčně. Podle poskytnutých služeb a sjednané smlouvy žalobkyně žalovanému vystavila mj. daňový doklad za měsíc březen 2020 ve výši 26.500,- Kč (když pro tento měsíc se účastníci dohodli na nižší odměně) se splatností 10.4.2020. Z vyúčtované částky žalovaný uhradil 20.000,- Kč dne 4.8.2020. Daňový doklad žalobkyně žalovanému doručila e-mailem dne 3.4.2020. Žalobkyně pro žalovaného provedla sjednané služby i v měsíci srpnu 2020. Za řádně a včas poskytnuté plnění ji vznikl nárok na odměnu podle sjednané smlouvy o dílo. Žalobkyně proto žalovanému vystavila daňový doklad, který žalovanému řádně doručila, za srpen 2020 na částku 20.000,- Kč, jejíž splatnost nastala 10.9.2020. Žalovaný neuhradil ani část této pohledávky. Daňový doklad žalobkyně žalovanému odeslala dne 2.9.2020.

2. Dále v návrhu uvádí, že podle čl. 7.2 smlouvy se žalovaný v postavení odběratele pro případ svého prodlení s úhradou svého dluhu ze smlouvy (daňového dokladu) zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý pracovní den prodlení. Žalobkyně dodala žalovanému sjednané plnění mj. v měsících březnu a srpnu 2020. [jméno FO] základě sjednané smlouvy o dílo a dodaného plnění vyúčtovala žalovanému odměnu a to prostřednictvím faktury za měsíc březen 2020 znějící na částku 26.500,- Kč se splatností 10.4.2020 a fakturu za měsíc srpen 2020 znějící na částku 20.000,- Kč se splatností 10.09.2020. Žalobkyně žalovanému faktury řádně doručila. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 20.000,- Kč dne 4.8.2020 na pohledávku odměny za měsíc březen 2020. Žalovaný je tedy stále v prodlení s úhradou dluhu, a to s úhradou jeho části ve výši 6.500,- Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 14.10.2020 k úhradě smluvní pokuty za období od 11.4.2020 do 9.10.2020 za daňový doklad 03/2020 a smluvní pokuty za období od 11.9.2020 do 9.10.2020 ve výši 210.000,- Kč s příslušenstvím. K úhradě smluvní pokuty stanovila žalobkyně v souladu se smlouvou o dílo žalovanému lhůtu 30 dnů od doručení předžalobní upomínky. Výzva k úhradě smluvní pokuty byla žalovanému doručena 14.10.2020, tj. pohledávka na zaplacení smluvní pokuty se stala splatnou dne 13.11.2020. Z toho důvodu činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou dle daňového dokladu č. 03/2020 98.000,- Kč, neboť mezi prvním dnem prodlení 11.4.2020 a dnem výpočtu smluvní pokuty, 9.10.2020, uplynulo 98 pracovních dní. Z toho důvodu činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou daňového dokladu č.08/2020 21.000,- Kč, neboť mezi prvním dnem prodlení 11.4.2020 a dnem výpočtu smluvní pokuty, 9.10.2020, uplynulo 21 pracovních dní. S ohledem na přiměřenost povaze a významu utvrzované povinnosti žalobkyně žádá úhradu smluvní pokuty pouze ve výši 100.000,- Kč.

3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 6.4.2021 č. j. EPR 31827/2021-6 soud návrhu vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a vyjádřil se tak, že navrhuje zamítnutí žaloby žalobkyně a naopak uplatnil vzájemný návrh, kterým se domáhal na žalobkyni vydání účetních dokladů. V odůvodnění odporu žalovaný uvádí, že žalobkyně jako zhotovitel uzavřela se žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo ze dne 24.6.2019, jejíž přílohou č. [hodnota] bylo vymezení rozsahu účetních služeb poskytovaných žalobkyní ze dne 1.7.2019 („Smlouva“). V čl. 3.1 smlouvy si strany sjednaly odměnu ve výši 20.000,- Kč za kalendářní měsíc. V čl. 3.2 Smlouvy si strany sjednaly, že výše uvedená odměna je konečná. V čl. 10.5 smlouvy se pak účastníci dohodli, že smlouvu lze měnit a doplňovat pouze písemnými dodatky, přičemž jiná ujednání jsou neplatná. Přestože k uzavření žádného písemného dodatku mezi stranami nedošlo, vznikla mezi stranami neformální dohoda, že žalobkyně bude v měsících 11/2019, 12/2019 a 1/2020 poskytovat účetní služby nad rámec smlouvy a že žalovaný bude hradit žalobkyni po tuto dobu navýšenou odměnu ve výši 32.500,- Kč/měs. Žalovaný po celou tuto dobu zvýšenou odměnu hradil, dokonce ji uhradil i za měsíc 2/2020, avšak žalobkyně i přes opakované urgence slíbené účetní služby žalovanému neposkytla, a tudíž žalovaný od měsíce 3/2020 hradil pouze 20.000,- Kč/měs. dle původního znění smlouvy. Žalobkyně jedná v rozporu s dobrými mravy, když se na jednu stranu domáhá odměny ve výši 32.500,- Kč/měs. i za měsíc 3/2020 s odvoláním na ústní dodatek smlouvy, avšak na druhou stranu popírá, že by se zavázala k širšímu rozsahu služeb pro více účetních subjektů nad rámec smlouvy. První skutečnost vyplývá z žaloby, druhá skutečnost vyplývá z jejího e-mailu ze dne 12.5.2020: „Právně platný rozsah naší spolupráce je přesně ten, který byl odsouhlasen a podepsán ve smlouvě o dílo ze dne 24.6.2019 včetně Přílohy č. 1 ze dne 1.7.2019. (…) Ta skoro 6 týdnů nepokračující diskuze o změně rozsahu spolupráce je již úplně irelevantní, neb diskuze nebyla nikdy dokončena, tudíž nemohla být ani jednou stranou odsouhlasena, natož podepsána jakožto dodatek ke stávající platné smlouvě o dílo ze dne 24.6.2019, a to i přes moje vícečetné žádosti.“ Pokud tedy žalobkyně popírá uzavření jakéhokoliv dodatku ke smlouvě, jenž by ji zavazoval k poskytování účetních služeb v širším rozsahu, logicky nemůže protiplnění v širším rozsahu požadovat po žalovaném. Nad rámec uvedeného žalovaný uvádí, že v měsíci 3/2020 učinil žalovaný ještě druhý pokus vůči žalobkyni o rozšíření rozsahu účetních služeb za současného navýšení odměny z 20.000,- Kč/měs. na 24.000,- Kč/měs. (e-mail žalovaného na žalobkyni ze dne 24.3.2020), avšak žalobkyně tento návrh neakceptovala, resp. k podpisu navrhovaného dodatku ve skutečnosti nedošlo (e-mail žalobkyně na žalovaného ze dne 29.3.2020). Žalobkyně dále neoprávněně požaduje po žalovaném zaplacení odměny za plnění smlouvy za měsíc 8/2020. Podle jejího právního názoru totiž došlo k ukončení smluvního vztahu na základě její výpovědi ze dne 12.5.2020, doručené žalovanému e-mailem žalobkyně ze dne 12.5.2020, v důsledku čehož mělo podle jejího názoru dojít k ukončení smlouvy dle čl. 8.2.2, čl. 8.3 smlouvy až po uplynutí tříměsíční výpovědní doby, tj. ke dni 31.8.2020. Žalovaný tento právní názor nesdílí, neboť v mezidobí, tj. v průběhu výpovědní doby, od smlouvy odstoupil pro hrubé porušení smlouvy ze strany žalobkyně, a to s okamžitou účinností dle čl. 9.1, 9.2 smlouvy, tedy ke dni 28.7.2020. Odstoupení od smlouvy zaslal žalobkyni e-mailem ze dne 28.7.2020. Z tohoto důvodu již žalobkyni nevznikla ani povinnost provádět účetní služby pro žalovaného v měsíci 8/2020, ani právo na odměnu za plnění smlouvy za tento měsíc. Sama žalobkyně si protiřečí, když ve svém e-mailu ze dne 12.5.2020 na jednu stranu uvádí, že je nucena podat „výpověď (…) z důvodu hrubého a též opakovaného porušení ujednání sepsaného ve smlouvě (…) pod bodem IX.“, a na druhou stranu v následující větě sděluje, že „tento smluvní vztah bude ukončen podle bodu VIII. smlouvy ke dni 31.8.2020.“ 4. Žalovaný navíc v průběhu této výpovědní doby od smlouvy odstoupil dle čl. IX smlouvy, tj. s okamžitou účinností ke dni doručení žalobkyni dne 28.7.2020, a to z důvodu hrubého porušení smlouvy spočívající zejména, nikoli však výlučně v odcizení účetních dokladů, které měla žalobkyně uchovávat u žalovaného, a opakovaném odmítnutí jejich vydání. Toto odstoupení žalovaného by bylo nutno posoudit jako platné, neboť po dobu trvání výpovědní doby se na původních závazcích ze smlouvy nic nemění. Obě strany mají nadále povinnost poskytovat plnění, zhotovitel odpovídá za případně vzniklou škodu, zhotoviteli i objednateli může vzniknout povinnost k úhradě smluvní pokuty v případě porušení některé smluvní povinnosti apod. Ze stejného důvodu může kterákoliv ze smluvních stran v průběhu výpovědní doby od smlouvy odstoupit, pokud je naplněn „přísnější“ důvod pro ukončení smlouvy, než který nastal předtím. Analogicky lze na danou situaci aplikovat závěry Nejvyššího soudu a odborné literatury z pracovněprávní oblasti v otázce souběhu výpovědi pracovního poměru ze strany zaměstnavatele a okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.12.2019 sp.zn. 21 Cdo 3541/2019 a ze dne 2.2.2015 sp.zn. 21 Cdo 1161/2013).

5. V čl. 7.2 smlouvy si účastníci sjednali, že v případě prodlení odběratele (tj. žalovaného) s úhradou daňového dokladu je dodavatel (tj. žalobkyně) oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý i započatý pracovní den prodlení. V čl. 7.7 smlouvy si pak strany sjednaly, že smluvní pokuta je splatná do 30 kalendářních dnů po obdržení jejího vyúčtování s řádným odůvodněním. Žalovaný považuje smluvní pokutu uplatněnou právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 14.10.2020 ve znění dopisu ze dne 3.12.2020 za neoprávněnou, neboť ani požadavek žalobkyně na úhradu faktury za odměnu za poskytování účetních služeb za měsíce 3/2020 a 8/2020 není oprávněný. Navíc výše uplatněné smluvní pokuty by byla zjevně nepřiměřená výši utvrzované povinnosti. Pokuta měla zajišťovat pohledávku žalobkyně ve výši 20.000,- Kč/měs., tj. cca 667,- Kč/den, pak denní sazba smluvní pokuty (1.000,- Kč) představuje cca 150 % dlužné částky denně. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře konstantně uznává pouze cca 0,3 – 0,4 %, max. 0,5 % dlužné částky denně. Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě, resp. přiměřenosti její výše, je třeba vzít v potaz, že začlenění ustanovení o smluvní pokutě do smlouvy navrhla jako první žalobkyně, a to na závěr jednání se žalovaným v jeho časové tísni. Žalovaný od počátku věděl, že je pokuta nepřiměřená a že ji nebude vůči němu možné vymáhat, stejně jako vysoké smluvní pokuty, které nevymáhá po žalobkyni (např. čl. 7.1. nebo 7.4. smlouvy). Pakliže tedy existují jakékoliv pochybnosti o výkladu takového projevu vůle, musí být tento vykládán v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, tj. k tíži žalobkyně (§ 557 občanského zákoníku).

6. Žalovaný dále vznesl vzájemný návrh na vydání zadržovaného účetnictví jakožto nepeněžité plnění dle § 97 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř. s eventuálním petitem na náhradu škody pro případ objektivní nemožnosti poskytnutí nepeněžitého plnění. Žalobkyně totiž dosud nepředala žalovanému jeho účetní doklady za rok 2019, ačkoliv již dávno došlo k ukončení smlouvy a ačkoliv ji k tomu žalovaný několikrát vyzýval (viz e-maily žalovaného ze dne 3.7.2020, 29.7.2020, 7.9.2020). Žalobkyně nejprve podmiňovala vrácení účetních dokladů uhrazením odměny, která jí údajně náležela za poskytování účetních služeb za měsíc 8/2020, kdy zástupce žalobkyně, [jméno FO], žalovanému oznámil e-mailem ze dne 8.7.2020, že do doby úhrady této odměny zůstanou veškeré doklady „v úschově“ (patrně měl na mysli uplatnění zadržovacího práva, které je však v daném případě vyloučeno z hlediska soukromoprávního i veřejnoprávního). Následně žalobkyně svůj názor změnila a avizovala, že účetní doklady předá, avšak zaslala je poštou na nesprávnou adresu ([adresa]), ačkoliv ji žalovaný předem upozornil, že na této se již delší dobu nezdržuje, a požádal ji, aby mu dokumenty zaslala na adresu jeho jednatele, [jméno FO] [adresa] (viz e-mail žalovaného ze dne 7.9.2020). Ze soukromoprávního hlediska je klíčové, že čl. 5.3 smlouvy stanoví, že veškeré doklady a listiny předané dodavateli (tj. žalobkyni) odběratelem (tj. žalovaným) jsou majetkem odběratele (tj. žalovaného) a že dle čl. 4.2 smlouvy měly být jednotlivé účetní doklady archivovány žalobkyní u žalovaného průběžně. K porušení smlouvy ze strany žalobkyně došlo již tím, že již zpracované účetní doklady bez oznámení žalovanému odvezla a uschovala na žalovanému neznámém místě a dále vypracované účetní doklady ihned po jejich vypracování nevrátila žalovanému, nikoli až tím, že je po skončení smluvního vztahu žalovanému nevrátila. Z veřejnoprávního hlediska žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2020 sp.zn. 5 Tdo 1182/2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2013 sp.zn. 5 Tdo 277/2013. Z novějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 (1) alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku spáchá ten, kdo účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Způsob jednání ve formě „zatajení“ pak spočívá v tom, že pachatel předstírá vůči jiným osobám, zpravidla kontrolním nebo daňovým orgánům, že určité doklady vůbec nemá, anebo je umístí nebo ukryje na takovém místě, kde jsou pro takové orgány, popřípadě pro jiné osoby, nedostupné běžnými prostředky. O zatajení se jedná i tehdy, jestliže pachatel uvádí ohledně účetních dokladů rozporné údaje, a vzhledem k tomu není jasné, kde se skutečně nacházejí, zda je účetnictví kompletní, zda obsahuje konkrétní důležité podklady vztahující se k daňovým přiznáním anebo k majetkovým právům jiného, mezi něž patři i pohledávky věřitelů. Zatajení lze spáchat rovněž pouhým nekonkrétním tvrzením pachatele, že účetnictví se nachází na určitém místě. Jde přitom o delikt ohrožovací, nikoli poruchový, tudíž k jeho naplnění není nutné, aby došlo ke způsobení škody komukoliv. Ve starším citovaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud odmítl jednání pachatele, jenž účetnictví ukryl na místě, o němž poškozený neměl tušení, a jeho vydání podmiňoval vyplacením finanční částky. Takovýto „donucovací prostředek“ je podle Nejvyššího soudu protiprávní.

7. Žalovaný odeslal žalobkyni výzvu k úhradě smluvní pokuty ve výši 33.000,- Kč. Nárok na smluvní pokutu je zakotven v čl. 7.1 smlouvy pro případ, že je žalobkyně v prodlení s plněním svých povinností ke zpracování účetnictví dle čl. 2 smlouvy. Tento nárok žalovaného vznikl nejpozději ke dni ukončení smlouvy, tj. k 28.7.2020. Žalovaný nebude požadovat smluvní pokutu v plné sjednané výši, tj. 1.000,- Kč/den, nýbrž ve výši přiměřené. Vzhledem k povaze utvrzované povinnosti, tj. povinnosti žalobkyně dodat účetní služby žalovanému jako nepeněžité plnění, odvozuje žalovaný přiměřenou výši smluvní pokuty z judikatury týkající se jednorázových smluvních pokut nebo smluvních pokut utvrzujících nepeněžitou smluvní povinnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 525/2006 ze dne 25.10.2007 - soud zde aproboval smluvní pokutu ve výši 15 % z dlužné částky rovnající se kupní ceně, rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 91/2004 ze dne 16.3.2005 - 25 % z kupní ceny nemovitosti jako sankce za neuzavření kupní smlouvy ve vazbě na smlouvu o smlouvě budoucí; rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 101 VSPH 449/2013 ze dne 6.2.2014 - 30 % dlužné jistiny z úvěru, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 102 VSPH 152/2015 ze dne 8.10.2015 - 30 % ze sjednané jistiny úvěru). Žalovaný považuje za ospravedlnitelnou jednorázovou smluvní pokutu dle čl. 7.1 smlouvy ve výši 10 % z částky, kterou celkem za trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný žalobkyni, tj. 10 % ze 165.000,- Kč, tedy 16.500,- Kč. Žalovaný odeslal žalobkyni dále výzvu k náhradě škody ve výši 76.400,- Kč. Právním titulem pro tento nárok je náhrada škody způsobené žalobkyní zejména zadržením účetních dokladů žalovaného, v důsledku čehož musel žalovaný přistoupit k rekonstrukci účetnictví třetí osobou. Žalobkyně se dále při zpracování účetnictví dopouštěla řady pochybení, mj. neprovedla řádné zaúčtování nákladů a výnosů a jí vykázaný účetní stav hospodaření se značně odlišoval od skutečných finančních prostředků. Z tohoto důvodu nemohlo být účetnictví věrohodným podkladem pro podání daňového přiznání. K nápravě účetnictví nedošlo ani přes opakované výzvy žalovaného. Většinu účetních dokladů, a to jak za rok 2019, tak za rok 2020, však žalobkyně žalovanému nedodala vůbec, a to i přes několikerá upozornění žalovaného a výzvy k nápravě (např. e-mail žalovaného ze dne 24.3.2020). Současně žalovaný upozornil žalovanou, že pokud nedojde k náhradě způsobené škody uvedením do předchozího stavu, bude nucen oslovit jiného účetního a daňového poradce za účelem rekonstrukce účetnictví za rok 2020 a že náklady na odstranění škody budou dosahovat odhadem částku 90.000,- Kč (viz e-mail žalovaného ze dne 28.7.2020 a 29.7.2020). Jelikož žalobkyně výzvu žalovaného k opravě chyb v účetnictví odmítla, přistoupil žalovaný k oslovení třetí osoby, účetní [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], se sídlem [adresa], [adresa], za účelem provedení rekonstrukce účetnictví za rok 2020. Za provedení první části rekonstrukce účetnictví vystavila p. [jméno FO] společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], pro nějž se žalobkyně zavázala též poskytovat účetní služby a jehož jednatel je zároveň jednatelem žalovaného, fakturu č. [hodnota] ze dne 16.9.2020 splatnou dne 30.9.2020 na částku 32.000,- Kč. Tento subjekt pak přefakturoval tuto částku žalobkyni prostřednictvím faktury č. VF1-0020/2020 ze dne 16.9.2020, splatnou dne 30.9.2020, na částku 32.000,- Kč. Celková výše škody za nesprávně zpracované účetnictví za rok 2020 představující náklady na jeho rekonstrukci však dosahuje částky 76.400,- Kč sestávající z nákladů na opravu 3.820 účetních položek á 20,- Kč, což je jednotková cena sjednaná s p. [jméno FO]. Současně je připraven v budoucnu vymáhat i nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na rekonstrukci účetnictví za rok 2019 poté, co mu žalobkyně vrátí účetní doklady za rok 2019. Žalovaný odeslal žalobkyni dále výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 88.600,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 88.600,- Kč ode dne následujícího po dni doručení výzvy žalobkyni do zaplacení s odůvodněním níže. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné účetní doklady za rok 2019, k jejichž vyhotovení se zavázala, žalovanému nedodala, a účetní doklady za rok 2020 vyhotovila nesprávně a se závažnými chybami, jež si vyžádaly rekonstrukci účetnictví, byl žalovaný nucen k odstoupení od smlouvy z důvodu hrubého a opakovaného porušení smluvních povinností dle čl. 9.1 smlouvy, čímž odpadl právní důvod, na základě něhož žalobkyně pobírala odměnu za provádění činnosti dle smlouvy. Žalovaný proto podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi jím celkově uhrazenou odměnou za dobu trvání smlouvy (165.000,- Kč) a účelně vynaloženými náklady na náhradu škody prostřednictvím rekonstrukce účetnictví (76.400,- Kč), tj. 88.600,- Kč. Podáním z 21.6.2021 (č. l. 80) žalovaný rozšířil vzájemný návrh tak, že vedle vydání účetních dokladů se na žalobkyni domáhá zaplacení částky 165.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9.6.2021 do zaplacení, a to jako náhrady škody a bezdůvodného obohacení za rekonstrukci účetnictví za rok 2020. Dalším podáním z 9.7.2021 (č. l. 89) ve spojení s úpravou petitu z 3.8.2021 (č. l. 104) pak žalobce rozšířil vzájemný návrh ještě o částku 16.500,- Kč, představující smluvní pokutu. Dle čl. 7.7 smlouvy o dílo ze dne 24.6.2019 včetně přílohy č. [hodnota] ze dne 1.7.2019. Podle tohoto článku smlouvy vzniklo žalovanému právo na smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý započatý den prodlení žalobkyně se zpracováním účetnictví dle čl. 2 smlouvy o dílo. Žalovaný však požaduje pouze jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z částky, kterou celkem za trvání smluvního vztahu uhradil žalobkyni na odměně, to jest 10% z částky 165.000,- Kč. Nárok na zaplacení smluvní pokuty se stal splatným po uplynutí 30 kalendářních dnů od doručení výzvy ze dne 31.5.2021, která byla žalobkyni doručena dne 1.6.2021 a dne 1.7.2021 tak nastala splatnost pohledávky.

8. Žalobkyně k tomu podáním z 15.10.2021 (č. l. 108) uvedla, že na základě smlouvy ze dne 24.6.2019 poskytovala žalovanému účetní služby v souvislosti se subjekty uvedenými v příloze číslo [hodnota] ke smlouvě počínaje červencem 2019 za cenu 20.000,- Kč měsíčně. [jméno FO] základě ústní domluvy s jednatelem žalovaného [právnická osoba] začala žalobkyně počínaje polovinou října 2019 provádět účetní služby i pro fyzické osoby [právnická osoba], [jméno FO] a [právnická osoba] za sjednanou cenu 32.500,- Kč měsíčně s tím, že za říjen 2019 žalobkyně účtovala pouze 26.500,- Kč, tedy pouze polovinu zvýšené odměny s ohledem na to, že v tomto rozsahu pracovala pouze polovinu měsíce. Následně žalobkyně zvýšenou odměnu a žalovaný ji hradil až do února 2020. V březnu 2020 žalobkyně vyúčtovala pouze 26.500,- Kč, neboť část měsíce nepracovala z důvodu dovolené. Žalovaný požadoval snížení domluvené odměny, i když žalobkyně veškeré své povinnosti i za tento měsíc splnila. Žalobkyně v zájmu další spolupráce vyšla žalovanému vstříc a účtovala méně, než na co měla nárok, přesto jí žalovaný část domluvené odměny neuhradil. Žalobkyně proto přestala provádět účtování pro fyzické osoby a nadále účtovala pouze 20.000,- Kč měsíčně. Žalobkyně prováděla zaúčtování příjmových a výdajových položek jednotlivých subjektů, připravovala podklady pro kontrolní hlášení a pro daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, v případě fyzických osob se jednalo o měsíční přiznání DPH a kontrolní hlášení, u společnosti [právnická osoba] a Urban [právnická osoba]. se jednalo o čtvrtletní povinnosti. Žalobkyně svou práci prováděla prostřednictvím účetního programu [hodnota], ke kterému měla přístup přes uživatelské jméno boris, heslo jana. Žalobkyně nezná číslo licence programu. Zpracovávala účetní doklady, které jí byly zaslány e-mailem na adresu přidělenou žalovaným [e-mail], přes tento e-mail také komunikovala se žalovaným a dalšímu subjekty, pro které zpracovávala účetnictví. Nyní již k tomuto e-mailu nemá přístup. Dále zpracovávala účetní případy na základě faktur, které jí na uvedený e-mail doručovaly poskytovatelé služeb, zejména společnosti [Anonymizováno], [právnická osoba]., případně si je sama na portálech těchto dodavatelů stahovala. Žalobkyně zpracovávala účetní případy na základě toho, že měla přímé přístupy k bankovním výpisům jednotlivých právnických osob přes jejich elektronické bankovnictví: [právnická osoba] [právnická osoba]. – [právnická osoba], [právnická osoba] – [právnická osoba], [právnická osoba] - [Anonymizováno], [právnická osoba]. – účtovalo se jednou ročně na základě zaslaných dokladů. Za březen 2020 žalobkyně provedla všechny sjednané práce jak pro fyzické, tak pro právnické osoby. Za všechny tyto subjekty bylo včas podáno přiznání k DPH a kontrolní hlášení, což by nebylo bez zpracování účetnictví žalobkyní možné. Rovněž tyto dokumenty žalobkyně zpracovávala a následně odesílala prostřednictvím datových schránek uvedených subjektů, ke kterým měla přístup. [jméno FO] jde o práci za srpen 2020, žalovaný v té době již poskytoval relativně nízkou součinnost, což žalobkyni omezovalo na možnosti v plném rozsahu realizovat sjednané dílo. Podle žalobkyně šlo o prodlení na straně žalovaného. Přesto žalobkyně i za srpen zaúčtovala veškeré položky dle bankovních výpisů a dle účetních dokladů dodavatelů energií, které si stáhla z jejich portálů, případně účetní doklady doručené dalšími dodavateli služeb na její e-mail. Žalobkyně má za to, že to, do jaké míry plnila, není úplně podstatné, podstatné podle ní je to, že dle smlouvy o dílo z 24.6.2019 byla sjednána měsíční (paušální) odměna a po celou dobu trvání smlouvy měl žalovaný platit sjednanou odměnu. Výpověď smlouvy žalovaným z 28.7.2021 považuje žalobkyně za nedůvodnou, proto i nadále plnila povinnosti ze smlouvy o dílo i v srpnu 2020. Neodcizila a neodmítla vydat jakékoliv účetní doklady. Dle výzvy žalovaného je zasílala již 13.5.2020 doporučenou poštou na adresu sídla žalovaného, odkud se zásilka vrátila jako nedoručitelná. Následně 18.8.2020 žalobkyně zasílala doklady prostřednictvím služby Messenger na adresu, kterou žalovaný požadoval, ale ani tam nebylo možné zásilku doručit. Domnívá se žalobkyně, že se nedopustila žádného hrubého nebo opakovaného porušení smlouvy, popírá, že by se dopustila jakýchkoliv chyb v účetnictví. Pokud jde o doručení výzev k úhradě částek požadovaných žalovaným a předžalobní upomínky, má za to, že doručení jejímu právnímu zástupci nemá hmotněprávní účinky proti žalovanému (patrně míněno proti žalobkyni). Nároky žalovaného považuje za nedůvodné, má za to, že účetnictví uvedených subjektů nebylo nezbytné rekonstruovat, veškeré daňové a jiné povinnosti související s účetnictvím již byly dávno řádně splněny a žalobci (správně žalovanému) nevznikla žádná škoda v důsledku jednání žalobkyně. Domnívá se, že žalovaný nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení, požadavek na vydání účetnictví považuje za neurčitý a nevykonatelný a není zřejmé, jaké konkrétní listiny žalovaný požaduje.

9. V podání z 30.11.2021 (č. l. 128) žalobkyně mimo jiné uvedla, že žádnými papírovými doklady k fyzickým osobám nikdy nedisponovala, vše se odehrálo pouze digitální cestou v internetovém bankovnictví, nikdy nebyla plně zodpovědná za kompletní účetnictví (viz e-mailová komunikace z 29.6.2019). Ohradila se proti tvrzení žalovaného, že jeho kancelář navštívila 3x či 4x v týdnu, kde měla údajně přebírat fyzické doklady. Dle znění smlouvy o dílo navštěvovala kancelář žalovaného 1x až 2x týdně s tím, že žádné fyzické doklady od žalovaného nepřebírala. Dále se žalobkyně „ohradila proti tvrzení žalovaného, že mu nechtěla vrátit fyzické doklady, které jí žalovaný zaslal za účetní období duben 2020“. V podání popisuje způsob, jakým se pokoušela tyto doklady žalovanému předat. Dále se v tomtéž podání žalobkyně „ohradila proti tvrzení žalovaného, že jí zpracované účetní doklady jsou špatně vyhotovené, protože žalovaný těmito doklady vůbec nedisponuje, neb jsou v držení žalobkyně“. Pokud jde o problémy žalovaného s adresami žalobkyně, její v té době platná adresa byla pouze ta, která byla uvedena na smlouvě o dílo. Navíc ji mohl žalovaný kontaktovat telefonicky nebo e-mailem. Žádnou výpověď žalovaného či jeho právního zástupce ke smlouvě o dílo neobdržela. Tvrzení žalovaného, že sebrala veškerá účetnictví skupiny, označila za „čirou lež a účelové tvrzení žalovaného“.

10. Podáním z 25.2.2022 (č. l. 281) k určitosti svého vzájemného návrhu žalovaný odkázal na závěry judikatury v usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 544/2013 („tvrdí-li žalobce, že mu žalovaný neumožnil realizovat jeho zákonem stanovené právo nahlížet do listin týkajících se jejich činnosti, musí být z jeho tvrzení zároveň zřejmé, na které listiny se jeho tvrzení vztahuje, aniž by bylo třeba, aby specifikoval jednotlivé listiny, postačí, aby je jakkoliv vymezil - časem, událostí, jíž se týkají, apod. - tak, aby soud mohl formulovat vykonatelný výrok svého rozhodnutí“), nálezu Ústavního soudu ze dne 7.4.2010 sp.zn. [jméno FO]. ÚS 3137/09 (který vytýká formalistický přístup obecným soudům, které neprojednaly petit žalobce s odkazem na to, že je neurčitý a nevykonatelný. V daném případě se jednalo o to, že žalobkyně se v řízení před obecnými soudy domáhala jako spoluvlastnice menšinového spoluvlastnického podílu na domě předložení příjmových a výdajových dokladů účetnictví předmětného domu, včetně nájemních smluv a listin, na jejichž podkladě bylo realizováno finanční hospodaření v letech 1997 až 2000. Ústavní soud na rozdíl od obecných soudů dovodil, že „žalobu na podání informace o hospodaření společnou věcí stačí vymezit obecně, neboť v podrobnostech nebývá žádající spoluvlastník o předmětných dokumentech zpraven“), v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2005 sp.zn. 22 Cdo 492/2005 (soud se zabýval určitostí petitu žaloby na vydání dokladů vztahujících se k vyúčtování hospodaření se společnou věcí. Soud zde dovozuje, že „nelze přisvědčit názoru, že by nebylo jasné, čeho se žalobkyně domáhá a že by vadou bylo neoznačení dokladů sloužících k vyúčtování; ty ostatně žalobce ani přesně označit nemůže, neboť o nich v podrobnostech zpravidla není informován.“), rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 987/07 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 883/2010 (obě shodně dovozují, že v případě postižení žalobce nezaviněným informačním deficitem přichází na řadu vysvětlovací povinnost protistrany), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2106/2019 (má-li soud nebo žalovaný za to, že dosud předložené doklady a listiny nelze považovat za vyúčtování nakládání se společnou věcí, musí blíže uvést, co konkrétně považuje za nedostačující a proč nepovažuje dosud předložené doklady za splnění povinnosti druhého spoluvlastníka předložit vyúčtování nakládání se společnou věcí) a v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4.7.1996 sp.zn. III.ÚS 80/96 (soud se zabýval případem, kdy se žalobce dožadoval vydání a převedení částky rovnající se konečnému zůstatku likvidace podniků [právnická osoba], kdy žalobce neměl přístup k těmto dokumentům a žalovaný mu přístup neumožnil. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že „pouhá skutečnost, že žalobce není schopen dostatečně přesně vyčíslit svůj peněžitý nárok v petitu, nemá za důsledek to, že nelze řádně vymezit předmět řízení, naopak obecné soudy měly postupovat tak, že vyzvou žalovaného k předložení takových dokladů, z nichž by výtěžek likvidace státních podniků byl zřejmý, a umožnil tak žalobci upřesnění petitu na zaplacení peněžité částky.“). Právní závěry mající pozitivní dopad na účastníka zatíženého nezaviněným informačním deficitem musejí dopadat i na projednávanou věc.

11. Podáním z 28.4.2022 (č. l. 301) pak žalovaný vzal částečně zpět svůj vzájemný návrh v té části, ve které se na žalobkyni domáhá vydání účetních dokladů, neboť žalobkyně po ústním jednání soudu dne 11.2.2022 zaslala doporučenou poštou žalovanému několik šanonů s účetními doklady, jejichž vydání se žalovaný domáhal. Žalobkyně sice nevrátila žalovanému kompletní účetní doklady za dané období k daným subjektům, nicméně žalovaný není schopen přesně specifikovat, které doklady žalobkyně vrátila a které nikoliv. Vrácení účetních dokladů pak potvrdila i žalobkyně při jednání dne 29.4.2022, kdy zároveň vyslovila souhlas s částečným zpětvzetím vzájemného návrhu žalovaného.

12. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi stranami není sporu, že dne 24.6.2019 uzavřel žalovaný jako odběratel se žalobkyní jako dodavatelem smlouvu o dílo podle zákona č. 89/2012 Sb., jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému službu vedení účetnictví a administrativy v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Podle čl. I bodu 1.2 smlouvy vedení účetnictví zahrnuje a) zajištění veškerých zákonných povinností spojených se zpracováním účetní agendy, b) zaúčtování pokladních dokladů, c) zaúčtování vydaných a přijatých daňových dokladů – faktur včetně příkazu k úhradě, d) zaúčtování výpisu z běžných účtů, e) zaúčtování ostatních účetních dokladů, f) rozúčtování nákladů a tržeb a sledování vnitropodnikově na úrovni středisek, zakázek a produktů, g) zpracování a vedení evidence hmotného a nehmotného majetku, h) příprava podkladů měsíčních, půlročních a ročních uzávěrek, i) příprava podkladů pro podání kontrolního hlášení, j) zpracování podkladů pro přiznání DPH, silničních daní případně dalším přímým a nepřímým daním včetně podání v zákonném termínu, k) evidence DPH na vstupu s koeficientem krácení, l) vedení EET, m) zpracování podkladů pro daňové přiznání k DPPO, n) zpracování a zasílání ročních statistických hlášení pro ČSU a další správní instituce, o) spolupráce s auditory, p) poskytování součinnosti při kontrolách prováděných finančním úřadem, příslušnou správou sociálního zabezpečení, zdravotními pojišťovnami, úřadem práce, q) kontrola spolehlivosti dodavatelů a zveřejnění účtu na daňovém portálu finanční správy ČR, r) evidence záruk a jejich účtování, s) poskytování odborných konzultací odběrateli v oblasti účetnictví, daní, t) metodika a aplikace v účetní praxi spolu příslušných zákonů. Podle bodu 1.3 předmětem této smlouvy je dále závazek dodavatele poskytovat službu zpracování mzdové agendy odběratele za podmínek dále stanovených a za níže sjednanou cenu. Zpracování a vedení mzdové agendy zahrnuje a) zajištění veškerých zákonných povinností spojených se zpracováním mzdové agendy, b) zpracování měsíčních mezd k výplatám včetně veškerých odvodů na sociální a zdravotní pojištění, zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, příkazů k úhradě, dále zpracování výplatních pásek a podkladů pro zaúčtování podvojného účetnictví, c) tisk diskrétních výplatních pásek a jejich předání personálnímu oddělení nejpozději k 11. kalendářnímu dni, d) zpracování sestavy čerpání dovolených, e) vedení mzdových listů a evidenčních listů důchodového zabezpečení, f) provedení ročního zúčtování daně, g) vypracování potvrzení o příjmech ze závislé činnosti, h) zpracování oznámení o plnění podílu osob zdravotně postižených pro úřad práce, i) zpracování veškerých hlášení týkajících se mezd, j) zpracování evidence nemocenských dávek, k) zpracování přihlášek a odhlášek zaměstnanců na zdravotní pojišťovny a příslušnou správu sociálního zabezpečení, l) evidence čerpání a nároků na benefity, m) evidence a zpracování exekucí zaměstnanců, n) poskytování součinnosti při kontrolách prováděných finančním či úřadem práce, správou sociálního zabezpečení a zdravotními pojišťovnami, o) kontrola lhůt u zkušební doby a úvazku na dobu určitou. Podle bodu 1.5 vedení účetnictví a mzdové evidence zahrnuje vedení a správu vhodného systému zpracování dat, který splňuje požadavky na vnitropodnikové vedení, požadované výstupy a která je v souladu s platnou legislativou. Dodavatel zajistí možnost vzdáleného přístupu odběratele zpracovávání účetnictví v účetním softwaru [hodnota], ke kterému dostane od odběratele přístup. Podle bodu 1.6 odběratel bude poskytovat veškeré podklady a účetní doklady dodavateli minimálně 1x týdně a to zejména osobním předáním, doporučenou poštou, prostřednictvím datové schránky, prostřednictvím kurýrní služby. Podle bodu 1.7 dodavatel zajistí zpracování účetních dokladů do tří dnů před termínem veškerých podání. Podle bodu 1.8 zpracování administrativní a ekonomické agendy zahrnuje zejména a) vedení a evidence pokladny, b) provádění plateb na základě instrukcí odběratele, c) hlášení místních poplatků. Podle čl. [jméno FO]. bodu 2.1 zpracování a vedení účetnictví a mzdové agendy bude prováděno dodavatelem od 24.6.2019. Podle bodu 2.2 zpracování podkladů pro vytvoření měsíčních uzávěrek provede dodavatel do 26.kalendářního dne po ukončení daného měsíce. Podle bodu 2.3 zpracování mezd provede dodavatel do 10. kalendářního dne po ukončení daného měsíce. V případě, že 10. kalendářní den daného měsíce bude dnem pracovního klidu nebo pracovního volna, bude mzdová agenda zpracována v poslední pracovní den předcházející tomuto datu. Podle bodu 2.4 zpracování podkladů pro uzávěrku za prosinec a roční závěrky včetně podkladů pro daňové přiznání za příslušný rok provede dodavatel nejpozději do 31.března roku následujícího po skončení hospodářského roku. Při zahájení povinného auditování společnosti podle zákona se lhůta posouvá do 30. 6. následujícího roku po skončení hospodářského roku. Podle bodu 2.5 zpracování podkladů pro přiznání DPH, silniční daně na příslušné zdaňovaní období, roční oznámení o podílu osob zdravotně postižených pro úřad práce, statistická hlášení pro ČSÚ, roční zúčtování daní a další požadovaná přiznání či hlášení nejpozději do tří kalendářních dnů před termínem podání daňového přiznání stanoveném zákonem. Podle čl. III bodu 3.1 cena za služby dle čl. I činí 20.000,- Kč za kalendářní měsíc při práci 3 dny v týdnu. V případě úpravy rozsahu dojde k poměrnému snížení či navýšení. Podle bodu 3.2 ceny dle odst. 3.1 tohoto článku jsou konečné, ale neobsahují účelně vynaložené náklady pro objednatele. Podle čl. IV. bodu 4.1.5 dodavatel bude připravovat podklady pro účetní uzávěrky. Dodavatel vrátí odběrateli všechny účetní doklady za příslušný rok nejpozději k 31.3. následujícího kalendářního roku nebo dle požadavku odběratel na základě předávacího protokolu. Podle bodu 4.2 jednotlivé účetní doklady budou archivovány dodavatelem u odběratel průběžně. V případě rozsáhlého archivování či převodu do elektronické podoby musí být písemně dohodnuto mezi odběratelem a dodavatelem a je bráno jako vícepráce. Podle bodu 4. 3 dodavatel zaručuje a nese odpovědnost za to, že předmět smlouvy bude plněn v nejvyšší dostupné odborné kvalitě tak, aby plnění vyhovovalo potřebám odběratele, se kterými byl dodavatel seznámen. Předmět smlouvy bude poskytován s náležitou odbornou péčí a prostřednictvím osob, které mají potřebnou odbornou kvalifikaci i zkušenosti k plnění předmětu této smlouvy. Podle čl. V. bodu 5.1 dodavatel zodpovídá za to, že účetnictví a mzdy budou zpracované v souladu s příslušnými českými právními předpisy, zejména se zákonem o účetnictví a daňovými zákony. Podle bodu 5.3 veškeré doklady a listiny předané dodavateli odběratelem jsou majetkem odběratele. Podle čl. VII. bodu 7.1 v případě prodlení dodavatele s plněním jeho povinností podle čl. [jméno FO]. této smlouvy, pokud nebude stanoveno jinak, vzniká odběrateli právo na smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý i započatý pracovní den prodlení. Úhrada této smluvní pokuty nezbavuje dodavatele povinnosti poskytnout plnění dle této smlouvy. Podle bodu 7.2 v případě prodlení odběratele s úhradou daňového dokladu je dodavatel oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý i započatý pracovní den prodlení. Podle bodu 7.4 smluvní strany se výslovně dohodli, že v případě prodlení dodavatele se splněním povinnosti vyplývající z této smlouvy ohledně poskytnutí součinnosti při předání agendy v souvislosti s čl. X odst. 8.4 této smlouvy je povinen zaplatit odběrateli smluvní pokutu ve výši 3.000,- Kč za každý den prodlení s předáním požadovaných informací, podkladů či dokladů, přičemž obě strany jsou srozuměny s tím, že toto ujednání zavazuje smluvní strany i po skončení platnosti této smlouvy. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dodavatele povinnosti poskytnutí součinnosti dle čl. X. odst. 8.

4. Podle bodu 7.6 zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody a to i škody přesahujíc smluvní pokutu. Podle bodu 7.7 smluvní pokuta neb úrok z prodlení jsou splatné do 30 kalendářních dnů po obdržení jejich vyúčtování s řádným odůvodněním. Podle bodu 7.8 v případě penalizace ze strany finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení, zdravotních pojišťoven a jiných státních orgánů za nedostatky, za které dodavatel odpovídá podle článků této smlouvy, uhradí vyměřené penále či pokutu dodavatel odběrateli. Podle čl. VIII. bodu 8.1 tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou s platností smlouvy ode dne podpisu smlouvy druhou smluvní stranou a účinností ode dne 24.6.2019. Podle bodu 8.2 smlouvu lze písemně ukončit dohodou smluvních stran či jednostrannou písemnou výpovědí ze strany odběratele či dodavatele s tříměsíční výpovědí lhůtou. Podle bodu 8.3 výpovědní lhůta začíná běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení výpovědi. Podle bodu 8.4 dodavatel se zavazuje, že bude po ukončení smlouvy po dobu minimálně 6 měsíců poskytovat součinnost při předání agendy, a to jak na výzvu odběratele, tak ve vztahu k novému dodavateli účetních a mzdových služeb a to pouze v případě, že budou vyrovnány veškeré závazky odběratele vůči dodavateli plynoucí z této smlouvy. Podle čl. IX. bodu 9.1 každá z obou smluvních stran má právo od smlouvy odstoupit, porušuje-li druhá smluvní strana hrubým způsobem nebo opakovaně ujednání této smlouvy nebo jedná-li v rozporu s dobrými mravy. Podle bodu 9.2 účinky odstoupení od smlouvy nastávají v den doručení písemného oznámení o odstoupení druhé smluvní straně. Právo na náhradu škody v případě nároku na smluvní pokutu či úrok z prodlení strany odstupující tím není dotčeno. Smluvní strany si nebudou vracet již do té doby poskytnutá plnění. Podle čl. X. bodu 10.5 smluvní strany se dohodly, že smlouvu lze měnit a doplňovat po dohodě smluvních stran pouze písemnými dodatky takto označovanými, číslovanými vzestupnou řadou a podepsanými oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Jiná ujednání jsou neplatná. Podle přílohy č. [hodnota] dodavatel má odpovědnost za dodání služeb v rozsahu uvedeném smlouvou pro tyto subjekty a) [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO [IČO], b) [právnická osoba], IČO [IČO], c) [právnická osoba], IČO [IČO], d) [právnická osoba]., IČO [IČO].

13. Z výslechu jednatele žalovaného [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná společnost funguje jako servisní společnost pro celou skupinu, když má na starosti vedení účetnictví všech subjektů celé skupiny. Předmětem podnikání skupiny jsou stavební činnost a pronájmy a ubytování, takže firmy ze skupiny si pronajímají byty od vlastníků bytů a tyto pronajaté byty dále podnajímají různým zájemcům, zejména turistům na krátkodobé pronájmy. Účetnictví původně dělala paní [jméno FO], supervizi účetnictví pak dělal [jméno FO], který měl za úkol sehnat náhradu za paní [jméno FO]. [adresa] ní vybral paní [jméno FO], která začala účetnictví dělat někdy v roce 2018, nebo na začátku roku 2019. Protože ale narostl objem potřebných úkonů při práci s účetnictvím, tak chtěli rozšířit tým na vedení účetnictví a vzpomněli si na žalobkyni, která při těch pohovorech vycházela jako druhá v pořadí z kandidátů, kteří se o tu práci ucházely. Žalobkyně se tehdy ozvala na inzerát, který jednatel zadával. Měla vést účetnictví zhruba od poloviny kalendářního roku a tím pádem i od poloviny účetního roku, tak se s ní domluvili na postupném přebírání těch jednotlivých úkolů, které bude mít. Uzavřela smlouvu o dílo, jejíž přílohou byl dodatek č. [hodnota] (příloha č. [hodnota]), ve kterém bylo specifikováno, u kterých subjektů bude začínat a účetnictví vést. Jednalo se o subjekty, které měli vcelku minimální počet účetních dokladů, cca jednotky až desítky účetních dokladů za měsíc, takže s nimi bylo nejméně práce. Byli domluveni na tom, že až se do toho zapracuje, převezme další účetnictví - fyzických osob. Těžiště práce žalobkyně mělo spočívat ve vedení účetnictví fyzických osob. Protože měli neformální vztahy, chtěli žalobkyni poskytnout čas na to, aby se zapracovala, takže na začátku dostala ty nejméně náročné subjekty na vedení účetnictví s tím, že až se zapracuje, tak dostane na starost fyzické osoby. Do příchodu žalobkyně vedla účetnictví celé skupiny, to je všech právnických i fyzických osob ve skupině, paní [jméno FO], která za to pobírala odměnu ve výši 30.000,- Kč měsíčně hrubého, neboť měla uzavřenu smlouvu o dílo jako podnikatelka. Postupně pak předávala práci paní [jméno FO], se kterou uzavřeli smlouvu někdy v červnu 2019. Od října 2019 pak žalobkyně měla vést účetnictví i fyzických osob, tedy jednatele žalovaného [právnická osoba], [jméno FO] a [právnická osoba], což jsou společníci firem ve skupině. Představa byla taková, že paní [jméno FO] bude dělat jenom společnosti [právnická osoba], tedy matku [právnická osoba] a.s., [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] [právnická osoba], což byly dvě dceřiné společnosti původní akciové společnosti, přičemž žalovaná společnost byla servisní společností pro celou skupinu, takže na ní bylo nejvíce práce. Všechno ostatní, tedy tři fyzické osoby a ostatní společnosti uvedené v příloze č. [hodnota] smlouvy o dílo pak měla dělat žalobkyně. Žalobkyně měla dostávat odměnu 20.000,- Kč měsíčně, paní [jméno FO] pak měla dostávat buď stejnou odměnu, to jest 30.000,- Kč měsíčně nebo se jí měla odměna nepatrně snižovat. Od října 2019 začala žalobkyně přebírat účetnictví fyzických osob. Stěžovala si, že je s tím spojeno velké množství práce, že musí nastavit předpisy nájemného a energie, což je jednorázová věc, která se musí v tom účetnictví nastavit a že se to pak prokopíruje a už to bude automaticky každý měsíc, ale na začátku že je s tím velké množství práce, a proto si výslovně požádala o vyšší odměnu. Žalovaný ji vyhověl a domluvili se na tom, že se jí krátkodobě zvýší odměna na částku 32.500,- Kč měsíčně na dobu dvou měsíců. Žalovaný chtěl, aby přednostně žalobkyně dělala předpisy nájemného, neboť při vedení účetnictví byly dvě části předpisů, a to jednak předpisy nájemného dlouhodobým nájemcům, což byla příjmová stránka společnosti, to bylo nájemné, respektive podnájemné vybírané od uživatelů bytů, druhou skupinu pak tvořily nájmy, které společnost platila majitelům bytů, což byla hlavní výdajová stránka. Dohodli se tedy na dočasném zvýšení odměny zohledňující vyšší pracnost při přebírání účetnictví, a to na částku 32.500,- Kč měsíčně na říjen 2019 a listopad 2019. V listopadu 2019 měla žalobkyně předat první výsledky své práce. Přitom ale žalovaný zjistil, že jednak neudělala vše, co udělat měla, tedy její účetnictví bylo neúplné, také tam byly chyby, které zjistili a které jí vrátili k opravám. Jednalo se o chyby, že nezaúčtovala některé předpisy k nějakému bytu, nebo naúčtovala některé částky v chybné výši nebo s chybným datem. Předpisy bylo potřeba nastavit z toho důvodu, že do té doby paní [jméno FO] vedla jednoduché účetnictví u fyzických osob, takže se sice předpisy dělaly, ale pak se všechno muselo zapisovat do excelových tabulek, kde se zapisovaly předpisy a ručně se pak dopisovaly platby příslušných podnájemců. Když udělali rozhodnutí, že přijmou druhou účetní a že jim vzniknou volné účetní kapacity, tak se také rozhodli, že začnou vést účetnictví fyzických osob podvojné a nikoliv jednoduché. Bylo proto potřeba nastavit všechny předpisy v tom podvojném účetnictví tak, aby ty předpisy bylo možné kontrolovat, co bylo zaplaceno automaticky a aby se to automaticky párovalo, co na základě kterého předpisu bylo nebo nebylo zaplaceno. Úkolem žalobkyně pak bylo, aby dávala i přehledy zaplacených předpisů. Cílem bylo, aby účetní na první pohled viděla, co kde nebylo zaplaceno. Vedle toho i nadále vedli ty excelové tabulky, kam se údaje o platbách nebo předpisech také zapisovaly. [právnická osoba] se zavádělo hlavně z toho důvodu, že druhou skupinou úkolů účetní bylo zaúčtovávání energií, elektřiny a plynu, přičemž v podvojném účetnictví mělo jít snáze kontrolovat, jestli to vyúčtování je správné či není, protože v roce 2019 se stal určitý problém s [právnická osoba], na základě kterého se rozhodli přejít na podvojné účetnictví. Do konce listopadu 2019 však žalobkyně práci hotovou neměla. Žalobkyni proto žalovaný vyhuboval, ale žalobkyně řekla, že pokud jí odměnu nezvýší ještě na další měsíc, že potřebuje ještě další měsíc, aby to dodělala a že pokud jí to neumožní a nezvýší jí tu odměnu, tak odejde, protože není schopná to kapacitně zvládnout, jelikož má ještě jiné klienty a musí se jim věnovat. Jednatel žalovaného byl v pozici, že buď bude to muset přijmout a zaplatit vyšší odměnu ještě další měsíc, nebo zahodí práci předchozích pěti měsíců a budou muset hledat někoho jiného, který začne dělat tu samou práci znovu. Dohodli se tedy na tom, že tu práci může žalobkyně dodělat do konce roku 2019 a že tu zvýšenou odměnu dostane i za prosinec 2019. Do konce roku 2019 však žalobkyně měla dodělat všechny tyto předpisy. [adresa] měli od žalobkyně obdržet výsledovku, reporty hospodaření, výkazy zisků a ztrát. Očekávali také alespoň nějaké kvartální přehledy, nebo něco za první pololetí roku 2019 tak, aby z toho byl vidět ekonomický výsledek činnosti. V rámci smlouvy o dílo měla žalobkyně za úkol vést a zpracovávat kompletní účetnictví s výjimkou podávání daňových přiznání, které ale nakonec také podávala, když je odesílala z datové schránky společnosti. Konkrétně se tedy jednalo o vedení účetních knih, zaúčtovávání a kontrolu účetních dokladů, přípravu daňových přiznání k dani z příjmu právnických a fyzických osob i daňových přiznání k dani z přidané hodnoty včetně kontrolních hlášení a přehledů nezdanitelných příjmů, dále připravovala přehledy pro sociální a zdravotní pojištění. Dále měla za úkol připravovat příkazy k úhradě, které jednateli žalovaného předkládala a jednatel je podepisoval. Veškeré účetnictví bylo v listinné podobě, i když měli účetní program [hodnota], ale všechno se muselo vytisknout a vést v papírové podobě. Žalobkyně měla povinnost přebírat v kanceláři žalovaného doklady, které zaúčtovávala. Byli domluveni, že do kanceláře bude pro účetní doklady chodit minimálně 3x týdně. Ve smlouvě měla zakotvenou povinnost, že účetní doklady i účetnictví musí zůstávat u společnosti v kanceláři. Byla na to skříň, od které měli klíče účetní a jednatel žalovaného, v této skříni byly veškeré účetní doklady. Žalobkyně měla za úkol vždycky přijít, v kanceláři zaúčtovat a zase tam všechno zanechat. Po dobu spolupráce to takto i fungovalo. Daňová přiznání k dani z přidané hodnoty si zpracovávala za všechny subjekty s výjimkou společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., přičemž u všech společností i fyzických osob se zpracovávaly v měsíčním intervalu s výjimkou společnosti [právnická osoba], která je v té době podávala čtvrtletně. [jméno FO] konci prosince 2019 žalovaný zjistil, že žalobkyně nestihla svou práci dodělat, přestože jí dali k ruce jako výpomoc pana [jméno FO], kterého dostala už někdy na přelomu listopadu a prosince, aby jí pomáhal. Kromě toho, že účetnictví bylo stále neúplné, tak tam žalovaný objevil chyby. Paralelně pak dostal žalovaný i výkazy od paní [jméno FO], ve kterých rovněž nacházeli chyby. V průběhu měsíců ledna a února 2020 tedy žalovaný řešil obě účetní, které dodávaly výkazy, ve kterých byly chybné údaje a nesmysly, takže jim výkazy museli vracet k přepracování. Výkazy od obou účetních na první pohled vypadaly, že sedí s údaji z banky, ale při podrobnějším zkoumání zjišťovali, že údaje ve výkazech jsou chybné. Kromě toho jednatel žalovaného tři měsíce připravoval otevření hotelu v Rakousku, takže 3x týdně jezdil do Rakouska. Do toho všeho pak začínal covid, takže pociťovali výrazný pokles příjmů. Někdy koncem ledna či začátkem února 2020 se chystal podpis dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o dílo se žalobkyní, který měl upravit smlouvu tak, aby zahrnovala i účtování fyzických osob. Dne 1.února 2020 se pak měl otevírat ten hotel v Rakousku. Deset dní předtím však dostal jednatel žalovaného covid a oboustranný zápal plic, v návaznosti na to pak dostavil lockdown, docházelo k uzavírání všeho, společnost začala vracet peníze za rezervace v řádech milionů korun, řešily se nájmy s majiteli bytů, protože společnost měla smlouvy uzavřená na dobu určitou a někdy až do dubna nebyla společnost vůbec schopna řešit ostatní problémy. V této situaci proto žalovaný souhlasil se zaplacením zvýšené odměny i za měsíce ledna 2020 a února 2020, protože po žalobkyni chtěli, aby práci už hlavně dodělala. Žalobkyni stanovili maximální datum, do kdy jsou ochotni platit tu zvýšenou odměnu. Žalobkyně odjela na dovolenou někdy v březnu 2020 a po návratu z dovolené zareagovala tak, že s tím nesouhlasí a že je ochotna účtovat pouze ty čtyři společnosti za 20.000,- Kč. To bylo však pro žalovaného naprosto nepřijatelné, takže žalovaný začal hledat novou účetní. Někdy v dubnu 2020 pak žalobkyně oznámila, že už nebude s žalovaným mluvit po telefonu, ale jedině e-mailem, zmizelo účetnictví, které bylo následně uloženo u nějakého pana [jméno FO], když obě účetní, jak paní [jméno FO], tak žalobkyně sebraly účetnictví. [jméno FO] alespoň komunikovala a spolupracovala, takže účetnictví vrátila, tím pádem ho paní [jméno FO] – nová účetní, mohla dodělat. [jméno FO] si vzala účetnictví těch společností, které účtovala, a toto účetnictví také vrátila s výjimkou jednoho šanonu, který ztratila. V kanceláři společnosti bylo pouze účetnictví za roky 2019 a za rok 2020, účetnictví za předchozí roky už bylo v archivu. Kompletní účetnictví za rok 2019 a 2020 zmizelo, když jednatel žalovaného prostě přišel do kanceláře a skříň pro účetnictví byla otevřená a prázdná. To bylo někdy v dubnu 2020. V roce 2020 byla naštěstí prodloužena povinnost k podání daňového přiznání za rok 2019 z důvodu koronaviru až do srpna 2020. Žalovaný daňová přiznání podával nikoliv na základě podkladů od žalobkyně a paní [jméno FO], ale na základě práce paní [jméno FO], která všechno účetnictví musela dát dohromady a kompletně ho znovu vypracovat. V podkladech od žalobkyně totiž byly naprosté nesmysly, když například vykazovala pokladnu v záporné hodnotě 500.000,- Kč. Přiznání bylo podané na základě podkladů z banky, kdy jednatel žalovaného strávil tři týdny dohledáváním dokladů, párováním plateb došlých na účet s předpisy, které naštěstí měli v té tabulce. Od návratu z dovolené tak žalobkyně už nic nedělala, jenom někdy v červnu 2020 začala zasílat upomínky na zaplacení zvýšené faktury za březen 2020. Pokud žalobkyně nějakou činnost vykonávala, jednalo se čistě o předstírání činnosti, když si doma stáhla podklady z banky, nebo si otevřela nějaký portál, ale fakticky ta činnost neměla pro žalovaného žádný význam a údaje byly zcela nesmyslné. Účetnictví tedy od května 2020 zpracovávala paní [jméno FO], která za rok 2020 účetnictví dělala kompletně od začátku a za rok 2019 pomohla se zpracováním informací tak, aby mohl žalovaný podat daňové přiznání k dani z příjmu a přehledy pro sociální a zdravotní pojištění. Pokud jde o daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, žalobkyně sice odesílala formulář daňových přiznání, ale vše bylo s nulami, tedy bez uskutečňovaných zdanitelných plnění a bez příloh, ve kterých se musí uvádět plnění, která nejsou předmětem daně a která vyplňovat nemohla, protože to neměla správně zaúčtováno. Řádná daňová přiznání tak začali podávat až někdy od června či července 2020, kdy už došlo i k vyúčtování faktur, což provedla paní [jméno FO], která zpracovala i daňová přiznání k dani z přidané hodnoty. [jméno FO] zpracovávala veškeré účetnictví všech právnických i fyzických osob skupiny, včetně reportu za každý subjekt, který představuje interní dokument společnosti a pro společníky či jednatele ohledně ekonomického stavu společnosti. [jméno FO] skupina platí 32.500,- Kč za všechno dohromady, přičemž zastává práci, kterou předtím dělala paní [jméno FO], žalobkyně i pan [jméno FO], jejichž práce stála dohromady kolem 70 až 80 tisíc Kč měsíčně. Pokud jde o objem práce v porovnání doby před koronavirem a po koronaviru, tak u fyzických osob objem práce určitě nepoklesl, spíše naopak, u těch právnických osob poklesl, neboť tam se jednalo o krátkodobé pronájmy, které určitě výrazně propadly. [jméno FO] druhou stranu společnost [právnická osoba] zvýšila obrat z částky 100.000,- Kč na částku 17.000.000,- Kč za rok. U fyzických osob se jednalo převážně o dlouhodobé pronájmy, které zůstaly. Jednateli žalovaného paní [jméno FO] potvrdila, že zbytek toho účetnictví si vzala žalobkyně. Mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k žádné dohodě o ukončení spolupráce. Žalobkyně poslala výpověď smlouvy s tří nebo čtyřměsíční výpovědní lhůtou. Žalovaný byl ochotný to akceptovat v případě, že vrátí účetní doklady nebo dodá podklady. Žalobkyně však doklady nikdy nepředala a na základě toho jí v srpnu nebo v červenci 2020 poslali okamžité ukončení spolupráce z důvodu porušení smlouvy. Nové účetní paní [jméno FO] jednak platili od května 2020 měsíční částku 32.500,- Kč za zpracovávání účetnictví všech subjektů skupiny, jednak jí pak platili zvláštní částku za rekonstrukci účetnictví za rok 2020, neboť musela nově vytvořit účetnictví od začátku roku 2020 do doby, než jim začala účtovat, což stálo kolem 80.000,- Kč. Dále jim pak pomáhala se zpracováním daňového přiznání a přehledu pro sociální a zdravotní pojištění za rok 2019, za což jí platili zvlášť částku zhruba 20.000,- Kč. To byla ale cena pouze za pomoc s vypracováním toho daňového přiznání, pro nějž podklady připravoval jednatel žalovaného na základě neúplných dokladů. Jednateli žalovaného se v dubnu 2020 ozval jakýsi pan [jméno FO], že má účetnictví žalovaného a že chce řešit dluhy paní [jméno FO]. K vrácení účetnictví ale nedošlo. Následně bez jakéhokoliv předchozího upozornění volal kurýr, že je na adrese [adresa] na [adresa] a že jim veze nějaké šanony. Jednatel žalovaného mu sdělil, že na této adrese není a že je na adrese [adresa] a jestli by to mohl dovést tam. Kurýr se však už neozval a šanony nepřivezl. Jednatel žalovaného proto kontaktoval žalobkyni a žádal ji o vrácení účetnictví. Nabídl, že je ochotný pro něj poslat svého kurýra, nebo si pro něj osobně přijet, žalobkyně to však odmítla s tím, že už jednou účetnictví posílala a že už ho posílat nebude. Žalovaný proto žalobkyni ještě opakovaně k vrácení účetnictví vyzýval, ale když se tak nestalo, tak začal s rekonstrukcí účetnictví. Měsíční daňová přiznání k dani z přidané hodnoty podávají i fyzické osoby z toho důvodu, že mají vysoké měsíční příjmy z nájmu, které sice nepodléhají dani z přidané hodnoty, ale vytváří vysoký obrat, kvůli kterému se musí podávat měsíční daňová přiznání k DPH, ačkoliv té dani podléhající příjmy jsou nízké a výsledné platby či odvodné prahy jsou taky nízké. Někdy v březnu 2020 žalobkyně sdělila, že pojede na prodloužený víkend někam na hory. Nakonec z toho byly tři týdny, kdy byla pryč, nechodila do kanceláře a neodváděla žádnou práci, nezvedala telefony a neodpovídala na e-maily. Sama navrhovala, že by souhlasila se snížením své odměny. Nakonec ji zaplatili pouze tu část měsíce, kdy skutečně pracovala. Tu práci nedodělala ani po svém návratu. Ve společnosti je vnitřní interní program ASANA, do kterého se zapisuje, které účetní doklady chybí. Platby z účtu, nebo platební kartou lze spárovat, účetní doklady na hotovostní operace z pokladny však byly jenom v účetnictví. Určitě tedy žalovanému chybí veškeré účetní doklady ve fyzické podobě, dále část podnájemních smluv, smlouvy s dodavateli energií, příjmové pokladní doklady pro fyzické osoby. Účetní knihy byly z části vedeny v účetním programu [hodnota], odkud se mohly vytisknout, ale ve fyzické podobě si je žalobkyně také odnesla. Dále odnesla interní daňové doklady, tedy přefakturovávání nějakých věcí mezi společnostmi skupiny, a v listinné podobě přiznání k dani z přidané hodnoty. U společnosti [právnická osoba] je majetek v hodnotě asi 30.000.000,- Kč, který se odepisuje. Nemá-li žalovaný k dispozici účetnictví, tak neví, jaká rychlost odepisování byla zvolena, jestli je tam zrychlené nebo běžné odepisování, což komplikuje účtování do dalších let. [jméno FO] měl za úkol nastavit práci účetních tak, aby to fungovalo a prováděl nad účetními dohled či dozor, a to pouze do období konce roku 2019 (září nebo října). Předávání účetních dokladů účetním probíhalo tím způsobem, že vedle té zamykací a zamčené skříně s účetními doklady a šanony měli poličky, na které se dávaly účetní doklady pro paní účetní, přičemž na poličkách byly hromádky roztříděné podle jednotlivých daňových subjektů. V současné době má tyto poličky jednatel žalovaného u sebe doma, neboť kancelář zavřeli a doma si je odebírá účetní paní [jméno FO]. Dodatek ke smlouvě o dílo na vedení účetnictví fyzických osob odmítla žalobkyně podepsat. Pokud účetní nedostala určitý doklad, měla za úkol na konci měsíce upozornit jednatele žalovaného na to, že ten doklad neobdržela a aby jí ho dodal. Některé chybějící doklady bylo možné zjistit z výpisu z účtu, nebo z portálu dodavatelů energií. Problémem byly hotovostní operace, proto také žalovaný není schopen bez účetních dokladů z pokladny dát dohromady úplné účetnictví, protože část plateb probíhala hotovostně, kupříkladu měli kanceláře v domě, kde měli na starost 20 bytů a kde někteří nájemníci chodili platit nájemné v hotovosti. Rovněž některé jistoty se platili v hotovosti a vraceli se pak opět v hotovosti. Jednatel žalovaného kontroloval práci žalobkyně. Žalobkyně vedla účetnictví v programu [hodnota] a čas od času žalovanému vytiskla výkazy a předala je jednateli žalovaného. Už od listopadu 2019 byly žalobkyni vytýkány nedostatky v práci, konkrétně nedodělání požadovaných předpisů nájemného. Do účetního programu [hodnota] měl přístup jednatel žalovaného, paní [jméno FO] a žalobkyně. Přístup zajišťovala pro žalobkyni paní [jméno FO], která účetní program také měla za úkol platit. V účetním programu [hodnota] se nacházelo pouze účtování v příslušných účetních případech, rozhodně se na něj neskenovaly ty příslušné účetní doklady, například paragony či jiné papírové dokumenty. Existoval e-mail pro všechny účetní společný, a to [e-mail], kam měli přístup všichni účetní. Kromě toho měla žalobkyně svůj osobní e-mail [e-mail]. Jednatel žalovaného měl služební e-mail [e-mail]. Rekonstrukce účetnictví probíhala fyzicky tím způsobem, že jednatel žalovaného si vzal doklady z banky, výpisy z účtu, tam si vyhledal jednotlivé výdaje, například Hornbach, OBI nebo dodavatele energií, objel je a vyžádal si od nich duplikáty příslušných účetních dokladů. Konkrétně třeba v Hornbachu strávil 4 hodiny, ale nedostal od nich vůbec nic. To je další škoda, která žalovanému vznikla, neboť jako plátce DPH si netroufli do účetnictví zařadit výdaje, když k nim nemají originální doklady. Zařadili je tedy pouze jako nedaňové výdaje, neboť by se musely projevit i v kontrolních hlášeních, a to si netroufli. Jednatel žalovaného měl přístup do účetního systému [hodnota], ale nevyužíval ho, protože ten systém je pro něj nesrozumitelný, nepochopitelný a komplikovaný, takže se v něm nikdy neorientoval. Přístup měl zajištěný přes paní [jméno FO], která ho umožnila i žalobkyni. V současné době už společnost účtuje v jiném systému.

14. Skutečnosti vyplývající z výpovědi jednatele žalovaného pak korespondují s ostatními provedenými důkazy, a to jednak s listinnými důkazy (například e-mailovou komunikací), jednak s výpověďmi svědků, když z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně, respektive její společnost Luca poradenství s.r.o., je dodavatelem účetních služeb žalovanému na základě smlouvy o spolupráci. Se žalovaným začala spolupracovat zhruba v květnu 2020. Když zahájili spolupráci, dostali přístup do účetního programu [hodnota] s tím, že si tam mají prohlédnout to účetnictví a podívat se, jakým způsobem bychom v něm mohli pokračovat. Svědkyně nedostala k dispozici žádné podklady ani za předchozí účetní období, pouze informaci, že předchozí účetní období zpracuje ještě předchozí účetní, to jest rok 2019 s tím, že část společnosti dělala jedna účetní a druhou část pak dělala žalobkyně. Dále bylo svědkyni sděleno, že obě účetní ještě dodělávají předchozí účetní období a že pracují na tom současném účetním období od ledna 2020 do doby, než bude s nimi ukončena spolupráce. Někdy v průběhu léta 2020, patrně v srpnu 2020 kdy jednatel žalovaného zaslal svědkyni účetní závěrku společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., kterou připravila žalobkyně. Svědkyni se zdálo, že tam nesedí zůstatky některých účtů. Stav hotovosti na pokladně byl -500.000,- Kč, což samozřejmě nemůže být. Tři dny před termínem pro podání daňového přiznání za rok 2019 se pak jednatel žalovaného na svědkyni obrátil s tím, že žalobkyně asi nepřipraví daňové přiznání za rok 2019 a zda by svědkyně s tím nemohla nějak pomoci. Svědkyně se tedy pokusila z toho účetního programu [hodnota] vytáhnout maximum informací a podkladů a na základě nich se pokusila vytvořit co nejvěrohodnější daňová přiznání za ty příslušné subjekty, právnické i fyzické osoby. Daňová přiznání se podala nakonec v termínu. [jméno FO] začátku spolupráce jim bylo řečeno, že všechny podklady dostanou, což je normální, že když se změní účetní, tak dojde k předání veškerých podkladů, aby nový účetní mohl pokračovat ve vedení účetnictví. Svědkyně proto předpokládala, že po tom podání daňového přiznání dostanou účetní doklady a že případně na základě nich zpracují opravná daňová přiznání. Původně fakturovali za účetnictví všech společností a subjektů jenom společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], v současné době však fakturují každé té společnosti za vedení jejího účetnictví zvlášť. Původně tedy byla jenom jedna smlouva. Když se zpracovala daňová přiznání, tak bylo jasné, že účetní doklady možná už ani nebudou, a proto začala svědkyně zpracovávat účetnictví za rok 2020 i bez těch podkladů, které se ale snažili zrekonstruovat. U bankovních výpisů to bylo jednoduché, ty ti stáhli z banky, faktury si vytiskli z účetního programu [hodnota]. Přijaté faktury řešili tím způsobem, že se pokusili oslovit dodavatele, aby jim vystavili opisy dokladů. U účetních dokladů to bylo složitější, ty nebyli schopni zaúčtovat a neměli k dispozici ani účtenky z platebních karet. Pokud jde o cenu za dělání účetnictví, dohodli se na částce 20,- Kč za položku v účetním deníku u plátců DPH, u neplátců DPH asi 30,- Kč za položku. Podle pracnosti vedení účetnictví a objemu účetních dokladů pak bylo domluveno, že se po nějaké době dohodnou na paušální částce. Za pomoc s vypracováním daňových přiznání za rok 2019 a za rekonstrukci účetnictví za rok 2020 účtovali běžnou sazbu, to je zhruba těch 20,- Kč za účetní položku. Svědkyně účtovala i za položky, které byly „jakože“ zaúčtované paní žalobkyní v účetním systému [hodnota], na který nenavázali, a začali vést účetnictví v jejich účetním systému a podklady ze systému [hodnota] používali pouze pro informaci. Postupovali tak z toho důvodu, že některé věci v systému [hodnota] nedávaly smysl, některé věci tam byly pouze stažené, ale nezaúčtované, například výpisy z banky. Svědkyně se dívala i do účetnictví za rok 2019. Viděla tam, že tam neseděly rozvahy, neseděla aktiva a pasiva těch účtovaných společností a to téměř u žádné společnosti. V účetnictví se totiž aktiva musí rovnat pasivům, což skoro u žádné společnosti nesedělo. S ohledem na objem těch dat nebyla svědkyně schopná zjistit, zda je to v důsledku chybného vedení účetnictví, nebo nedokončenosti toho účetnictví, nebo nesprávných účetních údajů v něm. U společnosti, která měla majetek v rozvaze, například svědkyně nenašla inventární karty toho majetku. V knize přijatých faktur zůstatek na účtu dodavatelů neodpovídal zůstatku na rozvahovém účtu dodavatelů. Účetnictví pro žalovanou společnost a všechny ostatní spřízněné subjekty vede svědkyně definitivně od konce srpna 2020, přičemž v současné době už mají dohodnutou paušální částku kolem 30.000,- Kč měsíčně. Přiznání k DPH se musí podávat elektronicky. Předchozí účetní podávaly daňová přiznání k DPH přes účetní program [hodnota], takže tam bylo možné dohledat odeslání daňového přiznání. V některých případech ale odeslání daňového přiznání v účetním programu [hodnota] nedohledali, což ale neznamená, že nemohlo být podáno jiným způsobem. Podání daňového přiznání by však bylo možné zjistit jedině dotazem na finanční úřad. Další možností je tzv. daňová informační schránka, kterou si právnické osoby mohou zřídit na portálu finanční správy. Pokud by svědkyně obdržela u těchto společností účetnictví za rok 2019 a zjistila by tam ty nesrovnalosti, tak by na ně v první řadě upozornila předchozího zpracovatele účetnictví, kterého by požádala, aby sdělil, z jakého důvodu tyto účty nesedí, proč nesouhlasí zůstatky aktiv se zůstatky pasiv. Jediné co v účetních závěrkách sedělo, byly zůstatky na bankovních účtech, protože ty jsou kontrolovatelné oproti výpisům z banky. Jelikož svědkyně nedostala inventarizaci, nemůže říci, v čem ta chyba spočívá, proč účty na levé straně nesouhlasí s účty na pravé straně. Pokud by předchozí zpracovatel nespolupracoval a odmítl podat vysvětlení nebo chyby napravit, pak by musela svědkyně účetnictví zpracovat celé od začátku. Při vypracovávání účetnictví za rok 2020 upozornila jednatele žalovaného na to, že v důsledku chybných podkladů z předchozího roku se chyby na zůstatcích účtů přenáší do dalších účetních období. Správnost účetnictví za rok 2020 je totiž podmíněna správností účetnictví za rok 2019, neboť konečné zůstatky účtů za rok 2019 jsou počátečními zůstatky účtů za rok 2020. Svědkyně vystavovala fakturu společnosti [právnická osoba] za kontrolu účetnictví této společnosti. Pokud jde o účetnictví ostatních subjektů, nevystavovali žádné zvláštní faktury za rekonstrukce účetnictví, ale tím, že všechny účetní případy zaúčtovávali od začátku roku znovu, tak žalovaný v podstatě platil některé položky dvakrát, protože byly předtím zaúčtovány žalobkyní v účetním systému [hodnota]. Obdobná situace avšak nastala i pro účetnictví za rok 2019, protože s ohledem na nesedící zůstatky účetních účtů by bez vysvětlení příslušného zpracovatele předchozího účetnictví museli všechno zaúčtovat znovu a správně. Pokud by dotyčný zpracovatel spolupracoval, pak by mohl některé věci vysvětlit a mohli by se společně dobrat k tomu, kde vznikla chyba. Pak by bylo možné provést jednoduchou opravu toho účetnictví. Pokud by nespolupracoval, tak samozřejmě svědkyně neví, kde ta chyba vznikla, protože mohla vzniknout jak tím způsobem, že byla zahrnuta položka pod špatný účet, tak tím, že při zaznamenávání položky byla třeba položka zaznamenána v nesprávné výši. Není možné říci, v kolika procentech to účetnictví bylo správné či nesprávné, pouze lze říci, že ty rozdíly a ty částky, ve kterých účetnictví nesedělo, byly vysoké a významné.

15. Z výslechu svědka [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že pro žalovanou společnost poskytoval poradenské služby a dohled nad převzetím vedení účetnictví od odcházející účetní k nové účetní paní [jméno FO], přičemž měl jednak pomoci při výběru a zaškolení nové účetní, jednak provést ad hoc účetní poradenské služby, inventarizaci účtů po původní účetní. Měl uzavřenou písemnou smlouvu na poradenské služby pro období od 1.února 2019 na dobu neurčitou s měsíční fakturací 20.000,- Kč. Poslední fakturu vystavil v prosinci 2019, od ledna 2020 už tedy nebyl přítomen. Při výběru paní [jméno FO] působil jako poradní orgán. [jméno FO] byla najata jako externí účetní, měla za úkol zpracování veškeré účetní agendy společností, což byly na počátku asi tři společnosti. Svědek měl za úkol pouze dohled, supervizi, účetnictví samotné nezpracovával. Po pár měsících byla požádána o spolupráci ještě druhá účetní, a to žalobkyně. Stalo se tak z toho důvodu, že přibývalo účtování dalších subjektů, dalších právnických osob tří společností. Do toho se řešilo předání účetních dokladů od té předchozí účetní, která byla časově hodně vytížená, takže se k tomu nemohla pořád dostat. [jméno FO] pokračovala ve třech společnostech, které byly vedeny už předchozí účetní. Žalobkyně nejprve pomáhala s určitými úkony a poté převzala vedení účetnictví těch tří nových společností. Obě účetní pracovaly na IČO, ale seděli v kancelářích žalované společnosti, kde měly veškeré podklady a kde si také všechny účetní podklady přebíraly v poličkách, které tam byly pro tyto účely zřízeny. Do okamžiku odchodu svědka nevznikly žádné problémy s účetními. Tím, že přibyly tři nové subjekty, tak se pracnost vedení účetnictví zvýšila nikoliv na dvojnásobek, ale asi o polovinu, neboť žalobkyně tam nebyla 7 dnů v týdnu, ale pouze dva dny v týdnu. Účtovalo se v účetním programu [hodnota][právnická osoba] doklady byly ve fyzické formě, záznam o zaúčtování se fyzicky nepořizoval, samotné účetní knihy se ale tiskly a obratové předlohy a výkazy byly vytištěny a uchovávaly se jednak zálohované elektronicky a jednak ve fyzické podobě. Žalovaná společnost byla plátcem DPH. Účetní jednotky mají povinnost účetní doklady zpracovávat v tom měsíci, ve kterém byly pořízeny, a plátce DPH musí vyhotovit daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za uvedený měsíc. Proto je potřeba pracovat s účetnictvím průběžně a jsou potřeba i předchozí účetní doklady a zejména zůstatky k účtům, neboť na zůstatky se musí navázat v dalším měsíci. Pokud nemám předchozí účetnictví k dispozici, je to špatně. Mohu se pokusit o nějakou rekonstrukci na základě podpůrných informací, například na základě bankovních výpisů. Účetní doklady a účetní knihy byly v kanceláři žalované společnosti. [jméno FO] byla hlavní účetní, pracovala víc dnů v týdnu, žalobkyně byla časově vytížená míň než paní [jméno FO], chodila tam na méně dnů v týdnu, asi na dva dny v týdnu. Žalobkyně nastupovala asi dva až tři měsíce po nástupu paní [jméno FO]. Při přebírání účetnictví od předchozí paní účetní svědek kontroloval, zda počáteční stavy roku 2018 korespondují s konečnými stavy roku 2017. Žalobkyně měla na starosti vedení účetnictví těch tří právnických osob. Ještě se mluvilo o daňových přiznáních fyzických osob, jednatele pana [jméno FO] a dále jeho kolegy [jméno FO]. Prvotní účetní doklady se neskenovaly a nevkládaly se do systému účetního, ale existovaly pouze ve fyzické podobě. V kanceláři účetních byla skříň, kam se dávaly jednotlivé šanony všech společností. V těchto šanonech byly i ty prvotní účetní doklady po zaúčtování. [jméno FO] začátku žalobkyně pomáhala paní [jméno FO], po určité době ale už měly každá z nich svou vlastní práci a pracovaly zcela samostatně. Má-li účetní nějaké indicie, že mu nebyly předloženy všechny prvotní účetní doklady, například když vidí na výpisu z účtu, že proběhlo ještě něco, k čemu nedostal podklady, tak si je od vedení společnosti vyžádá. Daňová evidence fyzických osob se vyhotovuje jednorázově, před termínem podání daňového přiznání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob tak, aby byly podklady pro vypracování tohoto daňového přiznání. Není obvyklé ji zpracovávat průběžně. V roce 2020 byl termín pro podání přiznání k dani z příjmu posunut ještě v důsledku koronaviru do 20.srpna 2020. V řádně vypracované účetní závěrce se aktiva musí rovnat pasivům. Při správně vedeném účetnictví nemůže vyjít zůstatek pokladny záporný.

16. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že od března 2019 pracovala jako OSVČ pro žalovanou společnost [právnická osoba]. [adresa] společností tam bylo více, a protože práce bylo hodně, později někdy v létě 2019 přišla ještě žalobkyně. Zpočátku to přebírala pouze svědkyně, chodil tam na konzultace pan [jméno FO], později přišla ještě žalobkyně a práce se rozdělila. Svědkyně zpočátku dělala všechno, asi čtyři firmy. Po dohodě s jednatelem žalovaného si tu práci účetní rozdělily tak, že žalobkyně dělala firmu [právnická osoba] a fyzickou osobu pana [jméno FO], svědkyně dělala dvě firmy. Svědkyně ze začátku chodila na tři dny v týdnu, potom na čtyři. Od začátku bylo stanoveno, že se účetnictví dělá na místě, to jest v kancelářích společnosti [právnická osoba]. Tam bylo všechno k dispozici, všechny šanony a zaúčtovávalo se to na místě. Předávání účetních dokladů probíhalo v kanceláři, kde byly jednotlivé boxy podle účetních subjektů a účetní si účetní doklady v těch boxech přebíraly. Kancelář byla v objektu [adresa]. Byla to místnost, kde měla každá účetní svůj stůl a byla tam skříň s účetními doklady, se šanony a ta skříň se zamykala. Boxy pro ty prvotní účetní doklady byly na poličkách mimo tu zamčenou skříň. Byl stanoven vnitřní postup tak, že pan [jméno FO] to kontroloval a podepsal nebo na ně dal razítko, eventuálně že to bylo zaplacené, což byl pro účetní signál, že to mají zaúčtovat. [jméno FO] tam působil asi do listopadu nebo prosince roku 2019. Žalobkyně tam chodila méně dnů v týdnu než svědkyně, asi na tři. [jméno FO] chodil jednou týdně na konzultace. Účetnictví bylo hlavně v elektronické podobě, účetní doklady se nechávaly v papírové podobě a co bylo potřeba, se tisklo, například faktury. Účtovalo se v účetním programu [hodnota]. Podle potřeby se z toho tiskly i ty výstupy. Doklady, které byly na barevně nestálém papíře, se kopírovaly a ty kopie se zakládaly do účetnictví. Účetnictví svědkyně vedla asi do března 2020. Pak přišel covid a celé se to přeorganizovalo. Taky se stěhovala i ta kancelář. V kontaktu byli ještě asi do května nebo června 2020. Přiznání k dani z příjmů za rok 2019 už svědkyně nezpracovávala. Svědkyně nebyla v kontaktu ani se žalobkyní. Po skončení té kanceláře spolu mluvily po telefonu asi jednou nebo dvakrát kvůli účetnímu programu, ale potom už se neviděly ani spolu nemluvily. Ukončení spolupráce se žalovaným proběhlo spíše neoficiálně. Účetní doklady těch společností, které měla na starosti svědkyně, si vzala k sobě, aby je měla k dispozici. Doklady k ostatním společnostem měla na starosti kolegyně. Ve skříni byla účetnictví i za předchozí roky. Svědkyně si brala k sobě jenom to, co potřebovala pro ten aktivní rok. Svědkyně účetní doklady předávala panu [jméno FO] v roce 2021, jednu krabici má ještě pořád u sebe. Předávání dokladů fungovalo stejně, jako funguje všude. Když účetní zjistily, že něco chybí, že něco nebylo předáno, tak si to vyžádaly a vždycky se to dohledalo. Když zjistila, že něco chybí, vzala výpis z účtu a zašla za panem [jméno FO]. Spoustu dokladů také měli v on-line aplikacích, odkud si je mohli stáhnout. Tím, že ten člověk na pracovišti je, tak se to řeší přímo a je to rychlejší než vzít telefon a zavolat nebo to vypisovat v e-mailu. Svědkyně zpracovávala měsíční přiznání k dani z přidané hodnoty, pokud byl dotyčný subjekt plátcem DPH. Tato přiznání odesílala přímo svědkyně. Jinak tam docházel pan [jméno FO], který kontroloval výstupy a předával je panu [jméno FO], nebo to spolu konzultovali. Připomínky k práci svědkyně si s panem [jméno FO] vyříkali. O připomínkách k práci žalobkyně ví jenom z rozhovoru s panem [jméno FO]. Nic konkrétního neví, bylo to ještě v době, kdy byly v té původní kanceláři v [adresa]. Účetní program vyžadoval licenci, kterou zakoupila svědkyně. Svědkyně byla vlastníkem té licence. S panem [jméno FO] se dohodli, že si svědkyně pořídí rozšíření té licence, které jí společnost zaplatí. Rozšíření licence spočívalo v tom, že ta licence umožňovala práci na více počítačích. Svědkyně stále vlastní tu rozšířenou licenci, která umožňuje pracovat na více počítačích. Za licenci i za rozšíření se platí jednorázová částka, každý rok se však platí upgrade. Protože ta licence byla na cloudu, tak se ještě platí poplatek měsíční za každou stanici, což je za každý počítač. Svědkyně byla administrátorem, nastavovala tedy ostatním přístupy do těch účetnictví, které potřebovali ke své práci. Bylo možné se přihlásit z více účtů jedné licence do stejného účetnictví, nebylo ale možné se přihlásit pod stejnými účty zároveň. Historii přihlášení jednotlivých osob není vidět, lze vidět pouze aktuální stav, kdo je nyní přihlášený a pak dále svědkyně vidí, kdo doklad dělal před ní a změnil ho. Žalobkyně dělala komplexně všechno, co se týkalo těch subjektů, které měla na starosti, stejně jako svědkyně dělala kompletně všechno, co se týkalo těch subjektů, které měla na starosti ona. Svědkyně žalobkyni vysvětlovala a ukazovala tu metodiku účetního programu [hodnota], ale žalobkyně říkala, že ho zná. Své výstupy si žalobkyně odesílala sama. Účetní program je nastavený tak, že si každý dělá všechno sám a že ty výstupy odchází na zmáčknutí tlačítka v tom programu. Předmětem podnikání někoho ze skupiny kolem žalované společnosti byly pronájmy bytů. Kromě právnických osob tam byly ještě fyzické osoby, a to pan [jméno FO], pan [jméno FO] a paní [právnická osoba]. Účetnictví pana [Anonymizováno] a paní [jméno FO] svědkyně nedělala, dělala ho tedy žalobkyně, protože tam nikdo jiný nebyl. První dva měsíce za svou práci si prý účtovala měsíční částku 25.000,- Kč, potom se to navýšilo na 28.000,- Kč měsíčně. Měly aplikaci [Anonymizováno], do které zapisovaly, jaké účetní doklady chybí.

17. Z výslechu jednatele žalované společnosti [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že měl na starosti provozní část, administrativně účetní část měl na starosti jeho kolega [jméno FO]. Seděli spolu v manažerské místnosti, před nimi byla kancelář účetních a před nimi byla kancelář provozní. Jednalo se o sídlo na adrese [adresa]. Jednou za 14 dnů pak měli poradu, kde probírali jak provozní, tak i administrativní záležitosti. Podílel se i na výběru účetních, ale neměl rozhodující slovo. Účetnictví zpočátku dělala paní [jméno FO], poté začali spolupracovat s paní [jméno FO] a poté, když narostl objem účetnictví, tak ještě přibrali žalobkyni. Nyní dělá účetnictví paní [jméno FO]. [jméno FO] skončila z toho důvodu, že dostala nabídku pracovat pro hotel. Spolupráce s paní [jméno FO] a paní [jméno FO] ukončili z důvodu nespokojenosti s odvedenou prací z jejich strany. On si přál ukončit spolupráci s nimi dřív, ale kolega [jméno FO] byl proti a účetních se zastával, takže to trvalo asi o tři čtyři měsíce déle. Konkrétně mu vadilo, že k poradám jednou za 14 dnů chtěli reporty, ze kterých mělo být patrné, jak si společnosti vedou, jak se vyvíjí příjmy a výdaje těch jednotlivých subjektů a jaká je jejich ekonomická situace. V těchto reportech ale dostávali čísla, která neseděla, neodpovídala, takže se musely reporty opravovat a byla s tím spousta práce navíc. Například v daňovém přiznání za rok 2019 u společnosti [právnická osoba] vykazovali záporný zůstatek pokladny. V kanceláři účetních měli velkou zamykací skříň, ve které byly šanony s účetnictvím všech společností, měli tam i nájemní smlouvy a ostatní dokumenty tak, aby to bylo všechno pohromadě. Do této skříňky měl přístup on, kolega [jméno FO] a obě účetní. Vedle té skříně pak byl pořadník, do kterého se zakládaly jako do poštovních schránek dokumenty týkající se jednotlivých daňových subjektů. Tyto schránky měli účetní za úkol jednou týdně vybrat tak, aby v pátek byly všechny prázdné, aby se to všechno zpracovalo a dokumenty se zakládaly do jednotlivých šanonů k těm příslušným daňovým subjektům. Všechny účetní doklady tak měly být ve skříních, kde také byly, než žalovanému zmizely. Daňová přiznání za rok 2019 zpracovávala paní [jméno FO], která zpracovávala i daňová přiznání za rok 2020. Některé šanony teď nedávno dostali, řešil to kolega [jméno FO] se žalobkyní. Žalobkyně ty šanony měla poslat, ale neposlala a dostali je proto teprve nedávno. Z tohoto důvodu dělali rekonstrukci účetnictví za rok 2020. Podání daňového přiznání za rok 2019 nějakým způsobem zvládli. Odměna účetních byla sjednána pevnou sazbou za měsíc. Kanceláře v [adresa] opouštěli z toho důvodu, že budova šla do rekonstrukce a končila jim tam nájemní smlouva. Pokud jde o další chyby při vedení účetnictví žalobkyně a paní [jméno FO], hodně často řešili evidenci tržeb, vedly rezervační systém a dost často se stávalo, že výstupy z rezervačního systému se neshodovaly s výstupy z účetnictví té evidence tržeb. Byly tam velké rozdíly, zjistili chyby v excelové tabulce, byly tam i špatné vzorečky pro výpočty a údaje neseděly. Předávání účetnictví měl na starosti kolega [jméno FO], který také kontroloval jednotlivé účetní doklady vždycky s příslušnou účetní oproti výpisu v bance. Za rok 2019 podával původní daňové přiznání i opravné daňové přiznání. To původní daňové přiznání mu zpracovávala žalobkyně, s pomocí paní [jméno FO] pak ještě dělal opravné daňové přiznání. Několikrát se jim stalo, že reporty dali žalobkyni k přepracování, ona je přepracovala, potom tam našli další chyby, ty se zase opravovaly, takže někdy se třeba ty reporty opravovaly třikrát nebo čtyřikrát. To byl také důvod, proč zatlačil na kolegu, aby tu spolupráci s účetními ukončili. On je vzděláním ekonom, kontroloval tedy jenom čísla a ta prostě neseděla. Se žalobkyní jednal na denní bázi, jednak jí předával podklady ke společnostem, které účtovala, jednak jí předával podklady svého vlastního účetnictví. Řešil s ní i nedostatky těch reportů a dalších účetních dokladů. Seděli spolu v kanceláři, takže to řešili ústně, teprve poději začal kolega [jméno FO] psát i e-maily, aby to měli někde písemně zdokumentované. On chodil do kanceláře každý den, žalobkyně chodila dvakrát až třikrát týdně, paní [jméno FO] chodila obdobně. Účetní měly pevně stanoveno, že musí být minimálně ty dva či tři dny v týdnu v kanceláři, aby se tam mohly setkávat osobně a ty věci řešit.

18. Mezi účastníky není sporu a z potvrzení o platbách (č. l. 60 a násl.) vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobkyni cenu za její služby za měsíc prosinec 2019 ve výši 32.500,- Kč dne 6.1.2020, za měsíc leden 2020 dne 5.2.2020 ve výši 32.500,- Kč, za měsíc únor 2020 dne 6.3.2020 ve výši 32.500,- Kč, dále jí zaplatil dne 9.6.2020 částku 20.000,- Kč a dne 4.8.2020 čtyřikrát pro 20.000,- Kč za účetní služby za březen 2020, duben 2020, červen 2020 a červenec 2020. Z faktur žalobkyně pak vyplývá a mezi účastníky je nesporné, že za období od července do září 2019 včetně platil žalovaný žalobkyni částku 20.000,- Kč měsíčně, od října 2019 jí pak začal platit částku 32.500,- Kč měsíčně. Za březen 2020 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu na částku 26.500,- Kč s tím, že částku 32.500,- Kč ponížila o 6.000,- Kč s poznámkou „volno březen“. Za duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020 i srpen 2020 pak žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na částku 20.000,- Kč (faktury na č. l. 164 a násl.).

19. Dopisem z 31.5.2021 zaslaným k rukám právního zástupce žalobkyně pak žalovaný vyzval žalobkyni k zaplacení částky 165.000,- Kč do sedmi kalendářních dnů od doručení této výzvy (dle dodejky datové zprávy doručeno 31.5.2021) jako bezdůvodného obohacení ve výši 88.600,- Kč a náhrady škody ve výši 76.400,- Kč a mluvní pokutu ve výši 16.500,- Kč dle čl. 7.1 smlouvy ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Z doručenky datové zprávy vyplývá, že výzva k úhradě smluvní pokuty, náhrady škody a bezdůvodného obohacení byla doručena právnímu zástupci žalobkyně 1.6.2021. Z plné moci od žalobkyně pro právního zástupce žalobkyní pro [právnická osoba] z 30.9.2020 pak soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně [tituly před jménem][právnická osoba] byl oprávněn uzavírat jménem žalobkyně i smíry a narovnání, uznávat uplatněné nároky, vzdávat se nároků. Dopisem z 2.7.2021 doručeným právnímu zástupci žalobkyně téhož dne pak zaslal žalovaný žalobkyni předžalobní výzvu.

20. Z faktury [jméno FO] z 16.9.2020 č. [hodnota] soud zjistil, že paní [jméno FO] fakturuje společnosti [právnická osoba] částku 32.000,- Kč za kontrolu účetnictví společnosti splatnou 30.9.2020.

21. Z potvrzení o přepravě zásilky od společnosti [právnická osoba]. z 18.8.2020 soud zjistil, že pan [jméno FO] jako odesílatel zasílal společnosti [právnická osoba] a.s. na adresu [adresa] zásilku, která nebyla doručena, ale byla vrácena zpět odesílateli, neboť adresát na této adrese nebyl přítomen.

22. Z e-mailové komunikace (č. l. 202 a násl.) soud zjistil, že koncem července byl [jméno FO] zamezen přístup žalobkyně do účetního systému. Stalo se tak při nastavování přístupu pro novou účetní firmu. V září 2020 se pak jednatel žalovaného opakovaně pokoušel dohodnout se žalobkyní na předání účetnictví s upozorněním, že jinak přistoupí k rekonstrukci účetnictví, jejíž náklady budou vymáhat na žalobkyni. Z další e-mailové komunikace (na č. l. 42 a násl.) pak vyplývá, že mezi žalobkyní a jednatelem žalovaného probíhala v březnu 2020 intenzivní komunikace ohledně rozsahu účetních služeb, které bude žalobkyně poskytovat a jejich ceny. Z e-mailové komunikace (např. č. l. 49) vyplývá, že žalovaný nesouhlasil s fakturami vystavenými žalobkyní za březen a duben 2020, neboť byly vystaveny na chybnou částku.

23. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne 9.12.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. je mj. výrobcem ekonomického a účetního programu [hodnota]. Tento produkt je určen pro instalaci buď na zařízení vlastníka licence, nebo zařízení pronajatém vlastníkem licence (tedy „[Anonymizováno]“). Požadované informace o přístupech zákazníka do jeho licence [Anonymizováno] společnost neeviduje a není schopna poskytnout. Společnost [právnická osoba] [právnická osoba], IČO [IČO] navíc neevidují jako zákazníka – vlastníka licence ekonomického a účetního programu [hodnota]. Společnost dále provozuje doménu www.[Anonymizováno].[hodnota].cz, což je komunitní web, jehož obsah tvoří průběžně aktualizované užitečné informace a redakční články, které vycházejí z platných předpisů a legislativy. Tento web je veřejně přístupný a není třeba se přihlašovat, resp. v případě přihlášení (nutný e-mail, heslo – tedy nikoliv pouze „[Anonymizováno]“) je možné si zveřejňovaný obsah nechat zasílat na registrovanou e-mailovou adresu a přispívat do diskuse. Obsah z tohoto webu je také zobrazován ve stejnojmenné facebookové skupině @[hodnota]. Požadované informace o přístupech rovněž neevidují a nejsou schopni je poskytnout.

24. Rozsudkem ze dne 20.5.2022 č.j. 25 C 156/2021-330 soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 130.100,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení o vzájemném návrhu žalovaného na vydání účetních dokladů týkajících se tam vymezených účetních jednotek (výrok [jméno FO].) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 181.500,- Kč spolu s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 165.000,- Kč od 9.6.2021 do zaplacení a s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 16.500,- Kč od 2.7.2021 do zaplacení (výrok III.), dále povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem v částce 625,- Kč (výrok IV.) a konečně také povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 224.140,- Kč (výrok V.).

25. K odvolání žalobkyně však byl rozsudek soudu I.stupně zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího (s vyjímkou výroku [jméno FO]., který nabyl samostatně právní moci) ze dne 25.ledna 2023 č.j. 19 Co 354/2022-385. Odvolací soud v první řadě dovodil, že účastníky uzavřená smlouva o dílo je smlouvou příkazní. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba se zaměřit na otázku, zda a v jakém rozsahu žalobkyně svou činnost podle uzavřené smlouvy vykonávala v měsících březnu a srpnu 2020, neboť použití ustanovení § 2610 odst. 1 o.z. bylo vyloučeno i tím, že sjednaná odměna žalobkyni náležela podle smlouvy za každý kalendářní měsíc, kdy vykonávala dohodnutou činnost pro žalovaného. Vytknul soudu I.stupně, že neposoudil dostatečně účinky odstoupení žalovaného od smlouvy ze dne 28.7.2020 a že se nezabýval řádně nárokem žalovaného na náhradu škody ve výši 76.400,-Kč (tvrzené porušení povinnosti žalobkyně, škodou na straně žalovaného, příčinnou souvislostí a zaviněním), ani nárokem na bezdůvodné obohacení ve výši 88.600,-Kč, a to ve vztahu k § 2438 odst. 2 o.z. či k § 1916 a násl. o.z., tedy k právům z vadného plnění. Uvedené vady rozhodnutí pak odvolací soud uložil soudu I.stupně odstranit, a to při vázanosti soudu I.stupně právním názorem odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 o.s.ř.

26. Soud I.stupně proto při jednání dne 26.4.2023 účastníky poučil o odlišném právním názoru odvolacího soudu podle § 118a odst. 2 o.s.ř., na což žalobce reagoval tak, že ponechává na úvaze soudu právní posouzení svých nároků, tedy zda je soud přizná z titulu náhrady škody, bezdůvodného obohacení či práv z vadného plnění ve smyslu § 2438 odst. 2 o.z. Další důkazní návrhy pak neměla žádná ze stran, takže skutkový stav nedoznal žádných změn. Rozsudkem ze dne 26.4.2023 č.j. 25 C 156/2021-404 soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 130.100,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 181.500,- Kč spolu s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 165.000,- Kč od 9.6.2021 do zaplacení a s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 16.500,- Kč od 2.7.2021 do zaplacení (výrok [jméno FO].), dále povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem v částce 625,- Kč (výrok III.) a konečně také povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 260.140,- Kč (výrok IV.).

27. K odvolání žalobkyně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.dubna 2024 č.j. 19 Co 289/2023-465 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 6.500,- Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 26.500,- Kč od 11.4.2020 do 4.8.2020 a z částky 6.500,- Kč od 5.8.2020 do zaplacení změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.500,- Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 26.500,- Kč od 11.4.2020 do 4.8.2020 a z částky 6.500,- Kč od 5.8.2020; ve výroku [jméno FO]. byl rozsudek co do částky 105.100,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88.600,- Kč od 9.6.2021 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 16.500,- Kč od 2.7.2021 do zaplacení změněn tak, že vzájemný návrh žalovaného se v tomto rozsahu zamítá. Dále byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 20.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11.9.2020 do zaplacení potvrzen. Konečně rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. co do částky 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14.11.2020 do zaplacení, dále ve výroku [jméno FO]. co do částky 76.400,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9.6.2021 do zaplacení a v nákladových výrocích III. a IV. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přiznal žalobkyni částku 6.500,- Kč jako odměnu za měsíc březen 2020 s úrokem z prodlení, naopak dospěl k názoru, že nemá na odměnu za srpen 2020 ve výši 20.000,- Kč s příslušenstvím nárok, neboť smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen odstoupením žalovaného od smlouvy ze dne 28.7.2020 k témuž dni, a to pro porušení smlouvy hrubým způsobem zejména zadržováním účetních dokladů žalobkyní. Naopak odvolací soud neshledal nárok žalovaného na zaplacení částky 88.600,- Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení žalobkyně (a to s odkazem na čl. 9.2 smlouvy, který vylučuje vzájemnou povinnost k navrácení do té doby poskytnutého plnění) a na zaplacení částky 16.500,- Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, a to s odkazem na čl. 7.5 smlouvy, který neumožňuje uplatnit nárok na smluvní pokutu v situaci, kdy žalovaný sám porušuje povinnost vůči žalobkyni. V části žaloby, v níž žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty 100.000,- Kč s příslušenstvím, a v části vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení náhrady škody ve výši 76.400,- Kč s příslušenstvím pak odvolací soud rozsudek soudu I.stupně zrušil a vrátil věc zpět s pokynem, aby ve vztahu ke smluvní pokutě uplatněné žalobkyní se nejprve postaral o odstranění vad žaloby, když žalobkyně neupřesnila, v jaké výši požaduje smluvní pokutu za neuhrazení odměny za březen 2020 a v jaké za srpen 2020. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného na náhradu škody, uložil soudu I.stupně vést žalovaného k případnému doplnění tvrzení, ale zejména důkazů (především k otázce vynaložení konkrétních tvrzených nákladů, s jejichž pomocí měla být zjednána náprava závadného stavu způsobeného porušením povinností žalobkyně).

28. V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně podáním ze dne 14.6.2024 ve znění upřesnění při jednání dne 26.6.2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky [právnická osoba],- Kč s přísl. a upřesnila, že požaduje částku 98.000,- Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu za prodlení s úhradou odměny za březen 2020, a to 1.000,- Kč za každý den prodlení od 11.4.2020 do 9.10.2020.

29. Žalovaný pak žádal moderaci smluvní pokuty žalobkyně v souladu s § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak, aby odpovídala hodnotě a významu zajišťované povinnosti, když smluvní pokuta vyplývá z čl. 7.2 smlouvy o dílo a měla zajišťovat splnění povinnosti úhrady daňových dokladů ze strany žalované. Aktuálně požadovaná částka přesahuje zajišťované plnění (tj. 21.000,- Kč) bezmála 5x, respektive se jedná o cca více než 400% nárůst. Sjednaná smluvní pokuta měla mít motivační charakter pro žalovaného uhradit odměnu žalobkyně včas, neměla mít charakter sankce, pokud nedojde k úhradě z důvodu například dlouhodobého sporu stran v původu oprávněnosti úhrady samotné jistiny. Tento stav je totiž již sankcionován v podobě úroku z prodlení. Obě strany vystupovaly v rámci smluvního vztahu jako podnikatelé, přičemž samotná smlouva o dílo byla a je pro žalobkyni jistě známým typem smlouvy, když se týká jejího předmětu podnikání. Při jednání dne 12.7.2024 pak žalovaný doplnil, že paní [jméno FO] svou práci fakturovala v rámci společnosti [právnická osoba] Zpracovávala účetnictví pro všechny společnosti skupiny, která zahrnuje i žalovanou společnost, přičemž faktury vystavovala z daňových důvodů na různé společnosti, tedy ne pouze na žalovanou společnost, ale i na další společnosti, když žalobkyně paní [jméno FO] prováděla a zpracovávala účetnictví nejenom žalované společnosti, ale i dalších subjektů. Následně pak docházelo k přefakturovávání nákladů na účetnictví mezi jednotlivými společnostmi. K částce 76.400,- Kč dospěl žalovaný vynásobením počtu opravovaných položek částkou 20,- Kč, když účetnictví bylo vedeno v rámci portálu [hodnota], ze kterého vyplýval počet opravovaných položek. Tyto opravované položky pak žalovaný vynásobil částkou 20,- Kč, kterou hradil za položku v účetnictví vedeném paní [jméno FO]. Valná většina těchto opravovaných položek je zahrnuta ve vystavených fakturách, které žalovaný doložil soudu, zbylá část (v rozdílu mezi částkou 76.400,- Kč a 69.632,- Kč, na kterou jsou vystavené faktury) pak byla rozpuštěna v pravidelných měsíčních platbách placených skupinou kolem žalované společnosti paní [jméno FO], jejíž společnost pak vedla účetnictví žalované společnosti a ostatních společností na základě dlouhodobé spolupráce. V rámci této dlouhodobé spolupráce tedy byly vystavovány měsíční faktury, ve kterých bylo placeno i za tyto opravované položky. Tyto pravidelné měsíční faktury již byly vedeny na paušál, takže neobsahují zvláštní částky za opravované položky.

30. Soud dále doplnil dokazování o tyto důkazy: faktura [právnická osoba], č. [hodnota] na částku 18.054,- Kč za poskytnuté účetní služby, faktura společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] č. VF 1-0021/2020 na částku 18.054,- Kč za přefakturaci účetních služeb, faktura dodavatele [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] č. VF 1-0047/2020 na částku 7.478,- Kč za přefakturaci účetních služeb, faktura dodavatele [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] z 16.9.2020 č. VF 1-0048/2020 na částku 38.720,- Kč za přefakturaci účetní služby, faktura dodavatele [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] z 10.9.2020 na částku 7.478,- Kč č. [hodnota] za účetnictví 2020, faktura [právnická osoba] z 15.9.2020 odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] č. [hodnota] na částku 12.100,- Kč za revizi účetnictví 2019, faktura dodavatele [právnická osoba]-projects s.r.o. odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] z 6.10.2020 na částku 18.054,- Kč č. VF 1-0021/2020 za přefakturaci účetních služeb, faktura dodavatele [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] z 10.9.2020 č. VF 1-0047/2020 na částku 7.478,- Kč, faktura dodavatele [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] [právnická osoba] č. VF 1-0048/2020 z 16.9.2020 na částku 38.720,- Kč za přefakturaci účetních služeb, výdajový pokladní doklad společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] č. [hodnota] z 21.9.2020 na částku 18.054,- Kč společnosti [právnická osoba]-projects s.r.o., příjmový pokladní doklad společnosti [právnická osoba] z 18.9.2020 od společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] na přijetí částky 38.720,- Kč, výdajový pokladní doklad společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] společnosti [právnická osoba] dne 18.9.2020 částky 38.720,- Kč, potvrzení o platbě Fio Banky z 18.9.2020 částky 7.478,- Kč placené z účtu společnosti [právnická osoba], potvrzení o platbě Fio Banky a.s. na částku 12.100,- Kč dne 18.9.2020 z účtu [právnická osoba] [právnická osoba], příjmový pokladní doklad společnosti [právnická osoba] ze dne 21.9.2020 na částku 7.478,- Kč přijatou od společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], výdajový pokladní doklad společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] z 21.9.2020 na částku 7.478,- Kč vyplacenou společnosti [právnická osoba] a příjmový pokladní doklad společnosti [právnická osoba]-projects s.r.o. z 9.10.2020 na částku 18.054,- Kč přijatou od společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]

31. Z těchto důkazů soud zjistil, že paní [jméno FO], resp. její společnost [právnická osoba], IČO [IČO], vystavila za poskytnuté účetní služby (kromě faktury [jméno FO] z 16.9.2020 č. [hodnota] společnosti [právnická osoba] na částku 32.000,- Kč za kontrolu účetnictví společnosti splatnou 30.9.2020) ještě faktury č.[hodnota] společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] č. [hodnota] na částku 18.054,- Kč (14.920,- Kč bez DPH), č. [hodnota] společnosti [právnická osoba] ze dne 21.9.2020 na částku 7.478,- Kč (6.180,- Kč bez DPH) a č.[hodnota] společnosti [právnická osoba] [Jméno žalovaného A]. na částku 12.100,- Kč (10.000,- Kč bez DPH; uhrazeno dne 18.9.2020), přičemž následně byly tyto částky přefakturovány žalovanému a tímto také uhrazeny (dne 9.10.2020 částka 18.054,- Kč společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], dne 21.9.2020 společnosti [právnická osoba] částka 7.478,- Kč a dne 18.9.2020 společnosti [právnická osoba] částka 38.720,- Kč), tj. celkem 69.632,- Kč s DPH, bez 21 % DPH se jedná o částku 63.100,- Kč.

32. Další důkazy stranami navrhovány nebyly, strany na dříve navržených důkazech netrvaly a soud má za to, že další důkazy by byly již nadbytečné, neboť v rozsahu potřebném pro rozhodnutí vyplývá skutkový stav z již provedených důkazů. Pro úplnost soud uvádí, že řada skutečností je prokazována účastnickými výslechy jednatelů žalovaného, neboť je nelze prokázat jinak; v úvahu by tak připadal účastnický výslech žalobkyně, která však se svým výslechem nesouhlasila. Soud proto konstatuje, že zjištění z výslechů jednatelů žalovaného nebyla v řízení nijak zpochybněna. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Podle § 8 odst. 2 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje tomuto zákonu a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel. Podle § 8 odst. 3 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat podle § 3, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace podle § 21a a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané. Podle § 8 odst. 4 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné ( § 33a) a účetní jednotka provedla inventarizaci. Podle § 8 odst. 5 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit a) obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8, b) obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10, c) vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech uvedených v § 33 odst.

5. Podle § 8 odst. 6 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetnictví účetní jednotky je vedeno způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, jestliže účetní jednotka je schopna splnit povinnosti spojené s jejich úschovou a zpracováním podle § 31, 32 a § 33 odst. 3 a 7 po celou dobu, po niž jsou jí tímto zákonem uloženy. Podle § 582 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Podle odst. 2 není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona. Podle § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2586 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Podle § 2587 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 2589 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí. Podle § 2590 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba. Podle § 2590 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele. Podle § 2604 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. Podle § 2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Podle § 2610 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. Podle § 2611 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku provádí-li se dílo po částech nebo se značnými náklady a neujednaly-li strany placení zálohy, může zhotovitel požadovat během provádění díla přiměřenou část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům. Podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2432 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Podle odst. 2 příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti. Podle § 2438 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Podle odst. 2 příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. Podle § 1916 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dlužník plní vadně, zejména a) poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti, b) neupozorní-li na vady, které předmět plnění má, ač se při takovém předmětu obvykle nevyskytují, c) ujistí-li věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, nebo d) zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji. Podle § 2048 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2050 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle § 2913 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. Po druhém rozhodnutí odvolacího soudu zůstal předmětem řízení již jen požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím a vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 76.400,- Kč s příslušenstvím jako nároku na náhradu škody.

34. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky [právnická osoba],- Kč s přísl. z této částky. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do částky [právnická osoba],- Kč s příslušenstvím, když žalovaný s tímto částečným zpětvzetím vyslovil souhlas.

35. Co do žalobkyní požadované smluvní pokuty ve výši 98.000,- Kč s přísl. pak soud žalobu žalobkyně zamítl. Z provedeného dokazování považuje soud za bezpečně prokázané, že žalobkyně hrubě porušovala smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 24.6.2019, na základě níž se strany dohodly, že žalobkyně bude pro žalovaného vést účetnictví a administrativu v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví a v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem. Smlouva vstoupila v platnost a účinnost dnem 24.6.2019, dne 1.7.2019 pak strany uzavřely dodatek (přílohu č. [hodnota]), ve kterém specifikovaly, že tyto služby bude žalobkyně poskytovat pro společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]. Ve smlouvě byla sjednána cena ve výši 20.000,- Kč za kalendářní měsíc při práci 3 dny v týdnu. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že v případě úpravy rozsahu práce dojde k poměrnému snížení či navýšení odměny (ceny díla). Strany jako smluvní typ smlouvy zvolily smlouvu o dílo, podle odvolacího soudu se však jedná o smlouvu příkazní. Podle § 2432 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Soud I.stupně má za to, že smyslem smlouvy nebylo, aby žalobkyně byla placena za „sezení v kanceláři“, jak se v některých podáních domnívala, ale za provedení sjednaných činností, tedy za (správné a úplné) vedení účetnictví včetně sepisování (a podávání) příslušných daňových přiznání a dalších úředních hlášení. Soud podotýká, že podávání daňových přiznání nebylo výslovně zakotveno ve smlouvě, nicméně mezi stranami je nesporné, že žalobkyně daňová přiznání podávala v rámci plnění svých povinností ze smlouvy. Ze smlouvy, ale i z výslechu jednatelů žalovaného [právnická osoba], [jméno FO] i svědků [tituly před jménem][jméno FO] a [jméno FO] vyplývá, že žalobkyně byla povinna účetnictví zpracovávat v kanceláři žalované společnosti, kde musely účetní doklady zůstávat a kam žalobkyně měla docházet třikrát týdně, respektive kde měla pracovat tři dny v týdnu. Protože došlo dohodou ke změně objemu práce, došlo k dočasnému zvýšení odměny žalobkyně na částku 32.500,- Kč měsíčně, a to od měsíce října 2019 (faktura na č. l. 166 vystavená v listopadu nesprávně uvádí, že je fakturována odměna za září 2019). Soud považuje zejména z výpovědi jednatele žalované [právnická osoba] podložené e-mailovou komunikací se žalobkyní za prokázané, že se jednalo o dočasné zvýšení odměny v souvislosti s krátkodobě navýšeným objemem práce. Soud výpověď jednatele žalovaného považuje za konzistentní, korespondující s ostatními provedenými důkazy, a proto za věrohodnou. [jméno FO] rozdíl od konzistentní výpovědi jednatele žalovaného [právnická osoba] jsou totiž tvrzení žalobkyně značně rozporná, když v e-mailové komunikaci na jednu stranu tvrdí jednateli žalovaného [právnická osoba], že se nedohodli na změně rozsahu poskytovaných účetních služeb (o vedení účetnictví rovněž pro fyzické osoby – společníky žalovaného), na druhou stranu se však domáhá zaplacení zvýšené odměny za měsíc březen 2020, ačkoliv je nepochybné, že zvýšení odměny bylo vázáno právě na zvýšený objem práce, který měla žalobkyně poskytovat. Jednatel žalovaného [právnická osoba] zároveň ve své výpovědi vysvětlil, proč byla zvýšená odměna žalobkyni vyplácena i v měsících lednu a únoru 2020, ačkoliv původně měla být pouze na dva měsíce, říjen a listopad 2019. Kromě toho žalobkyně v březnu 2020 po značnou část měsíce žádné služby žalovanému ani neposkytovala, neboť byla na dovolené 14 dnů (srov. email žalovaného na č.l. 46). Žalobkyni vznikal nárok na sjednanou odměnu měsíčně, ale pouze v případě, že práce pro žalovaného provedla (srov. § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, popř. § 2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla), resp. v případě, že výsledek sice nenastal, ale nezdar nebyl způsoben porušením povinností příkazníka (srov. § 2438 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). Z provedeného dokazování (předložené účetní doklady, výslech svědkyně [jméno FO], ale i výslechy jednatelů žalovaného) považuje soud za bezpečně prokázané, že žalobkyně své povinnosti soustavně porušovala, když účetnictví nevedla v souladu s požadavky zákona o účetnictví (podle § 8 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů), takže nová účetní nemohla převzít „výsledky práce žalobkyně“ a pokračovat ve vedení účetnictví, přičemž účetní doklady žalovaného a spřízněných společností neoprávněně zadržovala, což bylo i důvodem pro odstoupení od smlouvy žalovaného.

36. Účetní doklady (celé účetnictví) jsou majetkem subjektu, o jehož účetnictví se jedná. V daném případě byla smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, není rozhodné, že žalovaný disponoval účetnictvím třetích subjektů, neboť jím disponoval s jejich souhlasem. Žalobkyně však nebyla oprávněna účetní doklady odcizit, nebyla oprávněna je ani odvézt z kanceláře žalovaného, nebyla oprávněna s nimi žádným způsobem disponovat, neboť jak vyplývá z výpovědí svědků i jednatelů žalovaného, účetnictví mělo zůstávat stále v kanceláři žalované společnosti. Zároveň v průběhu řízení bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně tímto účetnictvím disponuje, že ho tedy zcela neoprávněně z kanceláří žalované společnosti odvezla, neoprávněně jím disponovala a vydala ho žalované společnosti až v průběhu soudního řízení poměrně krátce před konečným rozhodnutím soudu. Z výslechu svědkyně [jméno FO] vyplývá, že žalovaný neměl k dispozici toto účetnictví, žalobkyně pro něj nevypracovala daňové přiznání k dani z příjmu právnických a fyzických osob za rok 2019, které se podávalo dodatečně v srpnu 2020, neboť tato daňová přiznání připravovala pro žalovaného již nová účetní [jméno FO], se kterou byl žalovaný nucen navázat spolupráci v květnu 2020. Zároveň z výslechu svědkyně [jméno FO] vyplývá, že ty účetní dokumenty, které měla k dispozici po žalobkyni, byly nesprávné, účetní výkazy obsahovaly chyby (například záporný zůstatek pokladny, který při řádně vedeném účetnictví nemůže nikdy vzniknout, neseděla aktiva a pasiva, která musí být v účetnictví vždy vyrovnaná apod.), takže účetnictví žalovaného a dalších subjektů bylo vedeno nesprávně. S ohledem na nedostatek součinnosti žalobkyně pak nebylo možné chyby odstranit, což svědkyně [jméno FO] vyřešila tím způsobem, že s jednatelem žalovaného [právnická osoba] vypracovala daňová přiznání za rok 2019 provizorní podle dostupných informací, za rok 2020 pak bylo účetnictví svědkyní [jméno FO] zavedeno znovu od samého začátku. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Soud prvního stupně proto učinil na základě těchto zjištění závěr, že žalobkyně tedy v roce 2020 sjednanou činnost pro žalovaného neprovedla buď vůbec, anebo ji neprovedla řádně, pokud účetnictví žalovaného a dalších společností vedla, vedla ho nesprávně a/nebo výsledky (dílo) žalovanému nepředala řádně a včas. Tím, že s novou účetní [jméno FO] žalobkyně (v rozporu s uzavřenou smlouvou) nespolupracovala, neumožnila předání toho, co vypracovala a neumožnila odstranění vad toho, co vypracovala, její práce pro žalovaného neměla žádnou hodnotu. Zároveň je zřejmé, že žalobkyně porušovala své povinnosti podle smlouvy, když odcizila účetnictví žalovanému, se žalovaným nespolupracovala, nedocházela do kanceláře, účtovala špatně a účetnictví v rozporu se smlouvou nepředala, což vyplývá i z výpovědi jednatelů žalovaného [jméno FO] a [právnická osoba]. Žalobkyně dlouhodobě neplnila své povinnosti, pokud sjednanou činnost pro žalovaného vykonávala, vykonávala ji v nedostatečné kvalitě, přičemž kvalita vedení účetnictví je podle mínění soudu I.stupně zcela zásadní. Výsledky své činnosti pak žalovanému ani nepředala, resp. je předala v době, kdy už pro žalovaného neměly žádný význam (v průběhu soudního řízení až po provedení rekonstrukce účetnictví žalovaným). Soud I.stupně má za to, že vedení účetnictví je specifická činnost, kde daňový subjekt, jehož účetnictví se vede, nemá žádný zájem na částečném či vadném plnění. Účetnictví, které není vedeno v souladu se zákonem o účetnictví, tedy je např. neúplné či obsahuje chyby, je pro daňový subjekt bezcenné a naopak ho vystavuje riziku postihu ze strany státních orgánů. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že účetnictví vedené žalobkyní bylo nesprávné, neúplné a ještě ho žalobkyně žalovanému ani nepředala (ačkoli ho v rozporu se smlouvou odcizila, přestože podle uzavřené smlouvy mělo zůstávat stále v kanceláři žalovaného). Žalobkyně ho neoprávněně zadržovala, byla tedy povinna ho žalovanému vydat. Pokud ho žalovanému zasílala či zaslala, avšak žalovaný ho nepřevzal, po dobu, kdy žalovaný neposkytl součinnost k převzetí účetnictví, přestala být žalobkyně v prodlení, ovšem jakmile ji žalovaný znovu vyzval k vrácení účetnictví, obnovila se její povinnost a ona byla povinna ho neprodleně žalovanému vrátit na adresu jím označenou (jednalo by se o období druhé poloviny srpna 2020, neboť žalobkyně předložila potvrzení o přepravě zásilky z 18.8.2020, nejdéle do 7.9.2020, kdy ji žalovaný opětovně vyzýval k vrácení účetnictví; žalovaný však tvrdí, že zásilku žalobkyně zaslala na špatnou adresu). Pokud tak neučinila, porušovala dál své povinnosti. Opakované vyzývání žalobkyně žalovaným k vrácení účetnictví pak považuje soud za nesporné (viz podání žalovaného na č.l. 37, emaily z 3.7.2020, 29.7.2020, 7.9.2020 a další na č.l. 49 a násl.). Kromě toho v měsíci březnu přes polovinu měsíce práci ani nevykonávala, neboť byla na dovolené.

37. Soud I.stupně za této situace považuje požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty jako hluboce rozporný s dobrými mravy (srov. § 8 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), a proto žalobu žalobkyně na zaplacení částky 98.000,- Kč s přísl. zamítl. Pro úplnost a pro případ, že by odvolací soud zastával jiný názor, pak soud uvádí, že sjednaná smluvní pokuta je skutečně zcela nepřiměřená, neboť částka 1.000,- Kč za každý pracovní den prodlení, a to bez ohledu na výši částky, která je v prodlení, je nepřijatelná, zvláště i s přihlédnutím k tomu, že u prodlení s plněním peněžitého dluhu vzniká věřiteli ještě nárok na úrok z prodlení, který je sám o sobě paušalizovanou náhradou škody. Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta podle současné právní úpravy není absolutně neplatná, nýbrž soud ji podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku na návrh dlužníka sníží. Podle odvolacího soudu byl žalovaný v prodlení se zaplacením částky 6.500,- Kč, přiměřená výše smluvní pokuty by se tak jevila ve výši 10,- Kč denně, tj. celkem za období od 11.4.2020 do 9.10.2020 částka 9.800,- Kč.

38. Pokud jde o požadavek žalovaného na zaplacení náhrady škody ve výši 76.400,- Kč, z žalobcem předložených dokladů ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO] vyplývá, že majetek žalovaného se snížil o částku 69.632,- Kč s DPH, bez 21 % DPH se jedná o částku 63.100,- Kč, kterou žalovaný zaplatil svědkyni, resp. její společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], za znovuudělání (rekonstrukci) účetnictví žalovaného a dalších společností v důsledku porušování smluvních povinností žalobkyní (nesprávně vedené účetnictví) a zejména v důsledku jejího zadržování účetnictví těchto společností. Žalovanému tak vznikla škoda, za kterou žalobkyně odpovídá podle § 2913 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Jak už bylo řečeno shora, žalobkyně neplnila své povinnosti, pokud pro žalovaného vedla účetnictví, tím, že jej nepředala žalovanému a nespolupracovala s novou účetní, znemožnila využití té části díla (své činnosti), kterou pro žalovaného vypracovala. Žalovanému vznikl nárok na náhradu škody tím, že žalobkyně porušila své povinnosti (řádně vykonávat činnosti sjednané ve smlouvě, vést účetnictví pro žalovaného v souladu se zákonem o účetnictví, se žalovaným spolupracovat a ještě mu nezákonně účetnictví odcizila). V příčinné souvislosti s porušením povinností žalobkyní tak žalovaný musel uzavřít smlouvu se svědkyní [jméno FO] na provedení toho, co žalobkyně neudělala, neudělala řádně anebo žalovanému nepředala. Částky, které svědkyni, resp. její společnosti za účetní činnost zaplatil, pak představují škodu, která žalovanému vznikla a za kterou žalobkyně odpovídá (neboť vznikla v důsledku úmyslného jednání žalobkyně, když žalovaný žalobkyni k poskytnutí součinnosti a vydání účetnictví opakovaně vyzýval). Soud proto přiznal žalovanému na náhradě škody částku 63.100,-Kč, tedy částku zaplacenou svědkyni [jméno FO], resp. její společnosti poníženou o DPH, neboť o tuto zaplacenou DPH na vstupu byla snížena daňová povinnost žalovaného (daň na výstupu). Naopak co do částky 13.300,- Kč s přísl. z této částky soud vzájemný návrh žalovaného zamítl, když z tvrzení žalovaného vyplývá, že část nákladů vynaložených na rekonstrukci účetnictví byla svědkyni [jméno FO] zaplacena v měsíčních paušálních platbách za vedení účetnictví, a tudíž zde není příčinná souvislost s porušením povinností žalobkyně, neboť by tyto platby žalovaný uhradil tak jako tak.

39. O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když prodlení žalované nastalo uplynutím lhůty stanovené žalovaným žalobkyni k zaplacení ve výzvách.

40. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 6.500,- Kč s přísl. přiznané odvolací soudem, co do částky 105.100,- Kč vzájemného návrhu žalovaného zamítnutého odvolacím soudem a co do částky 13.300,- Kč vzájemného návrhu žalovaného zamítnutého soudem I.stupně, naopak neúspěšná byla co do částky 20.000,- Kč zamítnuté odvolacím soudem, částky [právnická osoba],- Kč, ohledně níž vzala žalobu zpět, co do částky 98.000,- Kč zamítnuté soudem I.stupně a co do částky 63.100,- Kč přiznané soudem I.stupně žalovanému. Kromě toho žalovaný vzal žalobu zpět ohledně vydání účetních dokladů, a to pro chování žalobkyně po podání žaloby. Žalobkyně tak uspěla co do částky 124.900,- Kč (40 %), naopak žalovaný uspěl co do částky 183.100,- Kč, tedy z 60 %. Soud proto uložil zaplatit z nákladů řízení státu v celkové výši 625,-Kč představovaných svědečným svědkyně [jméno FO] částku 250,- Kč žalovanému (40 %) a částku 375,- Kč žalobkyni (60 %).

41. O náhradě nákladů řízení účastníků pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a podle § 146 odst. 2 o.s.ř. věta druhá (neboť částečně byl vzat vzájemný návrh žalovaného zpět z důvodu chování žalované po podání žaloby). Žalovaný byl procesně úspěšnější, a proto mu náleží poměrná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to z 20 % (60 % - 40 %). Náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení za dvanáct úkonů právní služby po 6.180,-Kč za řízení o žalobě žalobkyně a devět úkonů právní služby po 9.880,-Kč za řízení o vzájemném návrhu žalovaného (podle § 9 odst. 1 za použití § 7 bod 4 činí odměna 1.500,-Kč za úkon v řízení o vydání movitých věcí a podle § 7 bodu 5 pak odměna činí 8.380,-Kč za úkon v řízení o zaplacení částky 181.500,-Kč), jeden úkon po 1.500,-Kč za částečné zpětvzetí vzájemného návrhu o vydání věcí a dva úkony po 8.380,-Kč za jednání dne 29.4.2022 přesahujícího dvě hodiny) a třináct režijních paušálů po 300,-Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, sepis dalšího vyjádření + rozšíření vzájemného návrhu z 21.6.2021 a 9.7.2021, další dvě porady s klientem s ohledem na komplikovanost věci, účast u jednání dne 15.10.2021 přesahujícího dvě hodiny, dne 11.2.2022 přesahujícího čtyři hodiny, částečné zpětvzetí vzájemného návrhu a účast u jednání dne 29.4.2022 přesahujícího dvě hodiny; závěrečný návrh není úkonem právní služby, stejně neodůvodněný odpor, sdělení důkazů, apod. Soud nepovažuje za účelné ani další porady s klientem – žalovaný jich účtuje celkem sedm). Dále náleží žalovanému navýšení o 21% DPH částkou 38.900,-Kč. Celkem tak činí náklady řízení žalovaného před vydáním rozsudku ze dne 20.5.2022 částku 224.140,-Kč. Dále činí náklady žalovaného částku 35.961,-Kč za první odvolací řízení a částku 35.961,- Kč za další řízení před soudem I.stupně za dva úkony právní služby po 6.180,-Kč za řízení o žalobě žalobkyně a dva úkony právní služby po 8.380,-Kč za řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 181.500,-Kč (za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání dne 26.4.2023), dva režijní paušály po 300,-Kč a navýšení o 21% DPH částkou 6.241,-Kč. Poté proběhlo další odvolací řízení. Náklady řízení žalovaného v něm činily 53.942,- Kč za tři úkony právní služby po 6.180,-Kč za řízení o žalobě žalobkyně a tři úkony právní služby po 8.380,-Kč za řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 181.500,-Kč (za vyjádření k dalšímu odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu dne 31.12.2023 a 24.4.2024), tři režijní paušály po 300,-Kč a navýšení o 21% DPH částkou 9.362,-Kč. Konečně za další v pořadí třetí řízení před soudem I.stupně pak činí náklady řízení žalovaného 34.775,- Kč za tři úkony právní služby po 5.100,-Kč za řízení o žalobě žalobkyně a tři úkony právní služby po 4.180,-Kč za řízení o vzájemném návrhu žalovaného (za doplnění vyjádření a účast u jednání dne 26.6.2024 a 12.7.2024), tři režijní paušály po 300,-Kč a navýšení o 21% DPH částkou 6.035,-Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 384.779,- Kč. Z této částky pak soud přiznal žalovanému 20 %, tj. částku 76.956,-Kč.

Poučení