19 Co 393/2021- 261

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika b) [obec] Vondrasek, [datum narození] bytem [adresa], Austrálie c) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Austrálie všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze [datum rozhodnutí], č.j. 4 C 250/2020 - 208 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujících výrocích (I., II., III.) se potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v nákladovém řízení (V.) mění jen tak, že tyto je povinen zaplatit žalobkyni ve výši [částka], žalobci b) ve výši [částka] a žalobkyni c) ve výši [částka], jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni a) ve výši [částka], žalobci b) ve výši [částka] a žalobkyni c) ve výši [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodl k návrhu žalobců, jímž se domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (žalobkyně a) [částka], žalobce b) [částka] a žalobkyně c) [částka]) z titulu finanční náhrady za nevydané pozemky v katastrálním území (dále jen„ k . úz.“) [část obce] a [část obce], obec Praha dle § 11, § 11a a § 16 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě (dále jen „zákon o půdě“), neboť nesouhlasí s oceněním jejich nároků částkami: žalobkyně a) [částka], žalobce b) [částka] a žalobkyně c) [částka], když odňaté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební.

2. Žalovaný nárok neuznal s tím, že musí postupovat dle § 28a zákona o půdě.

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku [částka] (I.), žalobci b) částku [částka] (II.) a žalobkyni c) částku [částka] (III.), všem s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, zamítl žalobu co do zbylé části (IV.) a uložil žalovanému zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce [částka] (V.).

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 3. 5. 2016, č.j. PU 2026/96/3 jsou žalobci oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, avšak nejsou spoluvlastníky pozemků původně PK: [číslo] pastvina o výměře 198 m2, [číslo] role o výměře 3 882 m2, [číslo] pastvina o výměře 157 m2 a [číslo] role o výměře 1 095 m2 v k . úz. [část obce] (areál sídliště [část obce], pozemek vyvlastněn 1959) a části pozemků PK: 15 pastvina o výměře 478 m2, 516 role o výměře 4 913 m2 a 517 o výměře 4 457 m2 v k . úz. [část obce]; a to žalobkyně a) k ideální [číslo], žalobce b) a c) shodně k ideální [číslo]. Náleží jim tak náhrada dle § 11, § 11a a § 16 zákona o půdě. Žalovaný u žalobkyně a) eviduje nárok ve výši [částka], na který bylo částečně plněno převodem náhradního pozemku co do částky [částka], u žalobců b) a c) ve výši po [částka], na které bylo shodně částečně plněno co do částky po [částka]. Žalobci požádali o přecenění pozemků dne [datum] a o vyplacení náhrady dne [datum].

5. Ohledně pozemků vyšel ze zjištění, že tyto přešly na stát na základě výměru ze dne [datum] vydaného ÚNV [obec] dle zákona č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě. Podle návrhů přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [obec] - VIII. z roku 1933 byly určeny k zástavbě a k částečnému zastavení komunikacemi. K realizaci došlo před rokem 1991.

6. Nevypořádaný restituční nárok byl podroben znaleckému zkoumání znalce [příjmení] [příjmení], z něhož soud I. stupně vyšel, a Ing. [příjmení]. Oba ocenili pozemky podle stavu ke dni odnětí a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Oba dospěli u stavebních pozemků k ceně 250 Kč/m2 se srážkami dle In. [příjmení] ve výši 22%, dle Ing. [příjmení] ve výši 12%. Dle Ing. [příjmení] činí nárok žalobkyně a) nejméně [částka], žalobce b) a žalobkyně c) shodně nejméně po [částka].

7. Nárok posoudil po právní stránce dle § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě s tím, že náhrady se poskytují v cenách platných ke dni [datum], přičemž u věcí nemovitých v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Současně vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/19, z něhož plyne, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad doslovným zněním. Dle dalšího rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 4139/16 přiměřená finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob způsobených komunistickým režimem. Konkrétní způsob určení výše finanční náhrady stanoví § 28a zákona o půdě, která má být dle konkrétních okolností zvýšena, tak, aby byla přiměřená a rozumná. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3772/2018 zaujal názor, že za takovou náhradu lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Toto navýšení je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady pro poskytnutí peněžité náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména při existence dosud neuspokojeného restitučního nároku, přičemž tato má být navyšována či naopak snižována jen ve výjimečných případech.

8. Při stanovení charakteru odňatých pozemků vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 28 Co 1227/2015, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019. Dle ní nelze ulpívat rigidně jen na vydání předchozího územního rozhodnutí. Odňaté pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby sídliště, obytné výstavby a přivaděče na dálnici D8. Vycházel tak z ceny 250 Kč/m2 dle § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., stanovené pro hl. m. Prahu a přílohy [číslo]. Základní cenu ponížil o srážky ve výši 22% dle znalce [příjmení] [příjmení], kterou žalobci nerozporovali. Uzavřel, že žalobcům přísluší za 1 m2 částka [částka] (250 Kč/m2 – 22% x 6). Pro srovnání poznamenal, že aktuální cena stavebního pozemku poblíž ulice [ulice] činí 19 841 Kč/m2 a zemědělského pozemku 3,90 Kč/m2. Žalobě tak částečně vyhověl ve výrocích I. až III. napadeného rozsudku a ve zbytku nárok zamítl.

9. K příslušenství uvedl, že nárok je splatný v tříleté lhůtě dle § 16 odst. 1 zákona o půdě od doručení výzvy žalovanému, tedy od [datum]. Úroky z prodlení přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení ve výši [částka] rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“).

11. Včasným odvoláním napadl rozsudek do výroku I., II., III. a V. žalovaný z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně ignoroval, že znalec [příjmení] [příjmení] prováděl ocenění pouze některých pozemků, a navíc, vyjma pozemku PK [číslo], pouze jejich částí. Zbývající pozemky je třeba ocenit sazbou dle BPEJ. Dále namítal, že soud zatížil řízení procesní vadou, když mu neposkytl opakovaně lhůtu na seznámení se se znaleckým posudkem Ing. [příjmení], o němž se dozvěděl několik minut před jednáním. Tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Nesouhlasil s oceněním celých pozemků jako stavebních. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2699/2008. Nárok tak stanovil ve výši [částka], když vycházel u nestavebních pozemků ze sazby BPEJ [číslo], tedy 10,75 Kč/m2 a u stavebních ze sazby 250 Kč/m2 se srážkami 12%, případně 25%. Poznamenal, že nebylo hodnoceno, zda nejsou splněny podmínky pro zvýšení či snížení finanční náhrady. Namítal, že žalobci byly v rámci řízení sp. zn. PÚ 2026 [číslo] nečinní, do veřejných nabídek se nepřihlašovali, pouze se neúspěšně pokusili získat náhradní pozemky v soudním řízení ve vztahu k jejich jinému restitučnímu nároku. Nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky zrušil, věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náklady řízení.

12. Žalobci k otázce liknavosti a svévole žalovaného odkázali na rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 6 C 48/2019 - 2741 týkající se jejich restitučních nároků, v němž byl učiněn závěr, že žalovaný jim v důsledku nesprávného ocenění odňatých pozemků fakticky částečně znemožnil uplatnit své nároky ve veřejných nabídkách, když je svévolně nebo bezdůvodně odmítal ocenit jako stavební. K charakteru pozemků odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, která dospěla k závěru, že za situace, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice vedeny jako pozemky zemědělské, avšak byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako určené pro stavbu (viz rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 444/2014). Lze tak vycházet například i ze schváleného směrného územního plánu vydaného podle příslušného právního předpisu, zde z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] - VIII z [datum]. Správný tak shledali závěr, že ke dni [datum] byly pozemky PK 15, 516, [číslo], [číslo], [číslo] v k . úz. [část obce] a [část obce] součástí tzv. intravilánu a pozemky PK 517, [číslo] v k . úz. [část obce] určeny k zastavění komunikací, které je třeba také ocenit jako stavební (viz rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1276/2021). Za důvodnou neshledali ani námitku, že se soud nevypořádal se znaleckým posudkem Ing. [příjmení]. Mají za to, že soud posuzoval oba posudky, zdůvodnil závěr, proč vycházel z posudku Ing. [příjmení]. Poznamenal, že tento znalec zpracoval pro žalovaného za cca 15 let několik tisíc znaleckých posudků. Za důvodnou neshledali ani námitku procesní vady řízení, když znalecký posudek byl zaslán soudu [datum], jednání nařízené na [datum] bylo odročeno na [datum], tedy byl dán časový prostor pro seznámení se s ním. Namítaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 310/05 shledali nepřiléhavým, když řeší výživné a nedoručené odvolání. Za správný shledali i nákladový výrok odůvodněný dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1080/2018). Navrhli napadené rozhodnutí potvrdit a přiznat jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Žalovaný následně setrval na své argumentaci o nesprávném posouzení znaleckých posudků bez zohlednění rozdílného předmětu ocenění a o procesním pochybení soudu I. stupně. Vyslovil nesouhlas s tím, že by pozemky PK 517 a [číslo] měly být celé oceněny jako stavební. Konkrétně část pozemku PK 517, nyní parc. [číslo] nebyla určena k zástavbě, není zastavěna komunikací a je zařazena do plochy izolační zeleň. Totéž platí pro pozemek parc. [číslo]. Poukázal na rozpor ohledně pozemku PK 517 v odůvodnění napadeného rozsudku a ve vyjádření IPR [obec]. Dále uvedl, že do rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum] podal odvolání. Naopak upozornil na rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ve věci sp. zn. 7 C 82/2018 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 Co 195/2021-833, jímž byla žaloba pravomocně zamítnuta z důvodu absence pasivní věcné legitimace a proto, že„ lze přisvědčit žalovanému, že závěr okresního soudu o jeho liknavosti byl minimálně předčasný“. Setrval na svém procesním návrhu.

14. Žalobci zopakovali svou právní argumentaci, že rozhodnutí je přezkoumatelné, že se soud vypořádal s tím, že byly předloženy dva znalecké posudky, že povinností soudu není poskytovat účastníkům lhůtu na seznámení se s každým důkazem a že žalovaný nepředložil k tvrzením o nesprávném ocenění pozemků žádné relevantní důkazy, nadto by k nim nemohlo být přihlíženo dle § 205a o. s. ř. Poznamenal, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen z důvodu změny vlastnického práva k náhradním pozemkům, jež byly předmětem žaloby. Setrvali na svém procesním stanovisku.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v mezích odvolatelem vymezených, včetně řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud konstatuje, že napadenému rozhodnutí předcházel korektně provedený proces dokazování soudem I. stupně, skutkové závěry jsou výsledkem hodnocení důkazů provedeného dle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Vycházel tak ze skutkového zjištění i právního hodnocení soudu I. stupně, když při řešení otázky výše přiměřené finanční náhrady byly plně respektovány závěry plynoucí z judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu.

17. Žalobcům jako oprávněným osobám (žalobkyně a) s podílem [číslo], žalobce b) a c) každý s podílem [číslo]) ve smyslu § 4 zákona o půdě vznikl v souvislosti s odnětím pozemků (původně) PK: [číslo] pastvina, [číslo] role, [číslo] pastvina, [číslo] role v k . úz. [část obce] a části pozemků PK: 15 pastvina, 516 role a 517 v k . úz. [část obce] restituční nárok dle § 16 zákona o půdě. Pozemky nebylo možné dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. PU 2026/96/3 ve smyslu § 11, § 11a zákona o půdě vydat. Žalovaný u žalobkyně a) eviduje restituční nárok ve výši [částka], na který bylo částečně plněno převodem náhradního pozemku co do částky [částka], u žalobců b) a c) ve výši po [částka], na které bylo částečně plněno převodem náhradního pozemku co do částky po [částka]. Soud I. stupně tak správně rozhodl o peněžní náhradě ohledně neuspokojené části restitučního nároku dle § 16 a § 28a zákona o půdě. Výše uvedené není ani předmětem sporu. Podstatou sporu je výše náhrady, kdy žalobci vychází při ocenění pozemků jako stavebních, naproti tomu žalovaný má za to, že jen část pozemků lze ocenit jako stavební.

18. Soud I. stupně správně vycházel při stanovení výše náhrady dle § 28a zákona o půdě z cen platných ke dni 24. 6. 1991, a to vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky [číslo] Sb. Současně správně odkázal na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Především na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/19, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 4139/16, z nichž vyplývá, že nelze při výkladu citovaných ustanovení pominout účel zákona, že ačkoli finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob způsobených komunistickým režimem. K uvedenému se přihlásil i Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, že finanční náhrada musí být v závislosti na konkrétních okolnostech přiměřená a rozumná. Za takové plnění shledal šestinásobek ceny odňatých nemovitostí stanovených dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména při existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Specifika konkrétního případu pak mohou zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom nebo onom směru.

19. Při správném závěru (viz bod 20 tohoto rozsudku), že odňaté pozemky je třeba ocenit jako pozemky stavební v [obec], se odvolací soud ztotožnil s tím, že cena za 1 m2 ke dni [datum] činí dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. [částka] s ponížením o koeficient úprav ve výši 22%, tj. [částka]. Správně pak výslednou částku v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3772/2018 vynásobil šesti.

20. Za nedůvodnou shledal odvolací soud námitku, že všechny pozemky nelze ohodnocovat jako pozemky stavební. Soud I. stupně správně vycházel z posouzení pozemků v souladu s výše citovanou judikaturou. Byť byly pozemky zapsány v pozemkových knihách jako pozemky zemědělské, byly odňaty za účelem výstavby. Lze přisvědčit žalobcům, že pro stanovení charakteru odňatých pozemků je třeba vyjít z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] - VIII ([část obce], [část obce], [část obce]) s přilehlými částmi území [obec] - VII ([část obce]), [část obce] Chabry ze dne [datum] a faktické následné realizace výstavby domů a komunikací. Odvolací soud tak považuje za správný závěr, který je v souladu se stanoviskem Institutu plánování a rozvoje Hl. m. [obec], že ke dni [datum] byly pozemky parc. č. PK 15, 516, [číslo], [číslo], [číslo] v k . úz. [část obce] a [část obce] součástí tzv. intravilánu, tedy souvislého celku určeného k zástavbě, a pozemky parc. č. PK 517, [číslo] v k . úz. [část obce] k zastavění komunikací. Nejvyšší soud se ve své judikatuře vyjádřil k problematice oceňování pozemků s komunikacemi, které je třeba považovat za stavební. Jedná se například o rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 108/2018, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1167/2020, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 990/2020 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1276/2021. V posledně jmenovaném žalovaný, za situace, kdy byl pozemek vykoupen za účelem stavby komunikace, ho ocenil jako pozemek zemědělský v kultuře role. Nejvyšší soud uzavřel, že„ tímto postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků původních žalobců zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučního nároku.“ 21. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že mělo být postupováno dle znaleckého posudku Ing. [příjmení], tedy, že jako stavební měly být oceněny jen některé pozemky, nadto vyjma pozemku PK [číslo], pouze jejich části. Za nestavební pozemky v celém rozsahu označil pozemky PK: [číslo], [číslo], 15 k . úz. [část obce], [část obce], za částečně stavební a částečně nestavební označil pozemky PK: [číslo], [číslo] k . úz. [část obce], [část obce] a ozemky PK: 516, 517 v k . úz. [část obce]. Uvedené je však v rozporu s regulačním a zastavovacím plánem pro část území [obec] - VIII ([část obce], [část obce], [část obce]) ze dne [datum] a faktickou zástavbou předmětné oblasti. Pozemky byly odňaty ke dni [datum], nikoli za účelem zemědělské činnosti, ale za účelem zástavby tzv. intravilánu a výstavby komunikací. Tomu odpovídá i skutečnost, že nebyly odňaty celé pozemky PK: 15, 516, 517, ale pouze ty části, s nimiž se počítalo pro zástavbu. Je zcela logické, že nedošlo k zastavení celých pozemků bytovou či jinou zástavbou, když projekt musel obsahovat i přístupové cesty, zeleň a další. Zásadní je, že pozemky byly odňaty tak, jak byly zapsány do pozemkové knihy, ve výše uvedeném rozsahu. Nelze tak nyní vycházet z toho, že některé pozemky, které vznikly po novém vyměření a přečíslování z původních pozemků vedených v PK, nebyly fakticky zastavěny. Například namítaný pozemek parc. [číslo] v k . úz. [část obce] byl součástí pozemku PK 517, který byl částečně zastaven domy, a nyní je zelení v bezprostředním okolí této zástavby. Další namítaný pozemek parc. [číslo] v k . úz. [část obce] byl součástí pozemku PK 15, který byl zastavěn především silnicemi (v KN: pozemek parc. [číslo] v k . ú. [část obce], pozemek parc. [číslo] v k . úz. [část obce]) nebo komunikacemi (pozemek parc. [číslo] v k . úz. [část obce]). Skutečnost, že po novém zaměření a přečíslování byl vytvořen i namítaný pozemek, na němž se výstavba nenachází, nemění nic na důvodu, pro který byl odňat. To odůvodňuje, proč soud I. stupně neoceňoval pozemky podle současného stavu, případně jejich části jako pozemky nestavební, a proč vycházel ze znaleckého posudku Ing. Tomíčka. Odvolací soud poznamenává, že předmětné pozemky dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] nebyly vydány z důvodu dle § 11 zákona o půdě c) zákona o půdě, tedy že pozemky byly po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěny. Není tak možné, aby stát odůvodňoval svůj postup, v souvisejících sporech týkajících se stejného restitučního nároku, odlišnou, pro něj příznivější, argumentací.

22. Za důvodnou neshledal ani námitku, že se soud I. stupně nezabýval tím, zda nejsou splněny podmínky pro snížení finanční náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě z důvodu, že žalobci byly v rámci řízení sp. zn. PÚ 2026 [číslo] nečinní, do veřejných nabídek se nepřihlašovali, pouze se neúspěšně pokusili získat náhradní pozemky prostřednictvím soudního řízení ve vztahu k jejich jinému restitučnímu nároku. Soud I. stupně si uvedené možnosti byl vědom (bod 13 napadeného rozhodnutí). Dle odůvodnění napadeného rozsudku, byť to výslovně nevyjádřil, je zjevné, že neshledal žádné mimořádné okolnosti, pro které by v daném případě bylo namístě stanovenou náhradu snížit. K tvrzením žalovaného odvolací soud opětovně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1276/2021, v němž dovodil, že„ ..následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobcích spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách... Za aktivní přístup žalobců při uspokojování jejich nároků tedy lze pokládat nejen jejich účast ve veřejných nabídkách, ale i snahu docílit správnosti ocenění nároku vyplývajícího z citovaného rozhodnutí správního orgánu, tj. včetně obstarání relevantní dokumentace a vyžádání znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], a to tím spíše, že žalovanou, resp. Fond poprvé požádali o přecenění jejich nároku za označený odňatý a nevydaný pozemek již krátce po vydání tohoto rozhodnutí pozemkového úřadu přípisem ze dne [datum], čemuž nevyhověla, a svoji žádost bezvýsledně zopakovali před podáním žaloby.“ I zde se žalobci s ohledem na žalovaným oceněný nárok nepřihlašovali do veřejných nabídek a taktéž se domáhali po žalovaném přecenění pozemků za nevydané pozemky žádostí ze dne [datum], když k ní přiložili listinné důkazy, včetně znaleckého posudku. Ani odvolací soud tak neshledal důvod pro úpravu základní částky, ať již jejím navýšením, tak snížením.

23. Soud I. stupně tedy vycházel správně z celkové výměry 15 180 m2, ceny 195 Kč/m2, tedy, že celkový nárok činí [částka]. Nepochybil, pokud každému z žalobců přiznal finanční náhradu ve výši jejich podílu, kterou následně vynásobil šesti, žalobkyni a) ve výši [částka] (2 960 100: 96 x 6) a žalovaným b) a c) po [částka] (2 960 100: 192 x 7 x 6). Ve shodě se soudem I. stupně považuje výši finanční náhrady za přiměřenou a rozumnou, způsobilou odpovídajícím způsobem zmírnit křivdy způsobené žalobcům odnětím shora uvedeného nemovitého majetku.

24. Správně rozhodl i o prodlení dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, když splatnost nároku nastala ve lhůtě tří let od převzetí písemné výzvy ze dne [datum] pozemkovým úřadem. Úroky z prodlení dle § 1970 o. z. správně přiznal ve výši dle vyhlášky č. 351/2013 Sb.

25. Za důvodnou neshledal ani námitku, že se v důsledku procesní vady nemohl řádně seznámit se znaleckým posudkem, z něhož soud I. stupně vycházel. Ze spisu bylo zjištěno, že znalecký posudek [číslo] – 142 (6) – 2019 vypracovaný Ing. [příjmení] byl přílohou podání žalobců ze dne [datum], které bylo doručeno soudu I. stupně dne [datum]. Jednání nařízené na [datum] bylo odročeno. Žalovanému spolu s odročením jednání na den [datum] nebylo zasláno vyjádření žalobců, ani znalecký posudek. Dle protokolu z jednání dne [datum] mu bylo krátce před jednáním doručeno vyjádření žalobců spolu se založenými listinnými důkazy na č.l. 174 až 197. Znalecký posudek se nachází na č.l. 182 až 186 a byl jím proveden důkaz sdělením podstatného obsahu listin. Poté žalovaný požádal o odročení jednání za účelem vyjádření se k tomuto důkazu, čemuž nebylo vyhověno. Odvolací soud konstatuje, že soud provádí dokazování dle § 122 odst. 1 o. s. ř. při jednání. Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny dle § 123 o. s. ř. Uvedené vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděním důkazům, a z tohoto práva vyplývá i právo navrhovat důkazy. Důkaz byl proveden řádným způsobem, dle protokolu žádné námitky vzneseny nebyly, žalovaný zastoupený advokátem netrval na doslovném čtení znaleckého posudku. Za této procesní situace tak bylo jeho právem pouze vyjádřit se k provedenému důkazu. Dle § 119 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Vyjádření se k provedenému důkazu takovým důvodem není. Nadto, ani v rámci odvolání odvolací soud nepřisvědčil jeho námitkám o nesprávnosti znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Nesdílí tak názor, že řízení bylo zatíženo procesní vadou ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

26. Odvolací soud neshledal přiléhavým namítaný nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 310/05, když neřeší otázku dokazování, ale doručování odvolání protistraně. V dané věci se jednalo o nedoručené odvolání do nákladového výroku usnesení soudu I. stupně před rozhodnutím odvolacího soudu, který napadený výrok změnil v neprospěch stěžovatelky.

27. Odvolací soud se ztotožnil i s odůvodnění nákladového výroku ve smyslu § 142 ods. 3 o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4488/2017), včetně stanovení počtu účtovaných úkonů, platebního místa dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůty na plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. V dané věci se však jedná o samostatné společníky, se samostatnými nároky, tedy každému přísluší náhrada nákladů řízení zvlášť, byť byli zastoupeni jedním právním zástupcem. Uvedené se odrazí pouze v platebním místě. Odměna za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 snížená o 20% dle § 12 odst. 4 AT, včetně jedné třetiny náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH. Žalobkyni a) tak přísluší náklady za řízení před soudem I. stupně stanovené z 5 odměn po [částka] (100% [částka]), 5 třetin náhrad hotových výdajů po [částka], 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. Žalobci b) a žalobkyni c) přísluší náklady stanovené každému z 5 odměn po [částka] (100% [částka]), 5 třetin náhrad hotových výdajů po [částka], 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka].

28. Odvolací soud tak potvrdil napadené rozhodnutí ve věci samé (I., II., III.) jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. Ohledně nákladového výroku změnil pouze to, že je přiznal každému žalobci zvlášť dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jinak ve zbývající části tento výrok také potvrdil dle § 219 o. s. ř. Výrok IV. nebyl napaden odvoláním, tedy zůstal stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu dle § 206 odst. 2 o. s. ř.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchů žalobců i v této fázi řízení. K stanovení odměny za jeden úkon právní služby odkazuje odvolací soud na bod 27. tohoto rozsudku. Žalobkyni a) tak přísluší náklady sestávající se ze 2 odměn po [částka], 2 třetin náhrad hotových výdajů po [částka], 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. Žalobci b) a žalobkyni c) přísluší náklady stanovené každému ze 2 odměn po [částka], 2 třetin náhrad hotových výdajů po [částka], 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. Platební místo shodně stanovil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu na plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Odvolací soud poznamenává, že za podání ze dne [datum] nepřiznal žalobcům odměnu, neboť ti se již k odvolání vyjádřili podáním ze dne [datum] a následně již neuvedli žádné nové skutečnosti. Podání označené jako duplika žalobců k replice žalovaného tak neshledal účelně vynaloženým úkonem.

Poučení