14 Co 24/2022- 286

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobců: a) [jméno] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] c) [jméno] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] d) [příjmení] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] e) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] f) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] g) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] h) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Prof. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 249/2020 – 250, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

V. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

VI. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VI. potvrzuje ve znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

VII. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VII. potvrzuje ve znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

VIII. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VIII. potvrzuje ve znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá.

IX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému zaplatit -) žalobci [jméno] [jméno] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), -) žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), -) žalobci [jméno] [jméno] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.), -) žalobci [jméno] [jméno] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok IV.), -) žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok V.), -) žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok VI.), -) žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok VII.), -) žalobkyni [jméno] [příjmení] částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok VIII.), vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. Do zbylé žalované částky žalobu zamítl (výrok IX.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok X.).

2. Žalobou ze dne [datum] se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že jsou oprávněnými osobami podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněným osobám jim náleží náhrada dle ust. § 11, 11a a § 16 zákona o půdě. Restituční nárok jim plyne z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016, [číslo jednací]. Restituční nárok žalobců je žalovaným nesprávně oceněn, když pozemky mají být oceněny jako pozemky stavební. Žalobci se touto žalobou domáhají spravedlivého odškodnění za odňaté pozemky, které vyčíslují ve výši žalobce 1 = [částka], žalobce 2 = [částka], žalobce 3 = [částka], žalobce 4 = [částka], žalobce 5 = [částka], žalobce 6 = [částka], žalobce 7 = [částka] a žalobce 8 = [částka].

3. Žalovaný se vyjádřil tak, že může postupovat pouze podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, a nároky žalobců může ocenit pouze způsobem podle ust. § 28a tohoto zákona, a to jako pozemky zemědělské a pro případ výplaty finanční náhrady lze poskytnout pouze 6tinásobek v návaznosti na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Pokud by soud dospěl k závěru, že ke dni [datum] byly uvedené pozemky stavebními, není dána působnost zákona č. 221/1991 Sb.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dle výměru Ústředního národního výboru hl. m. [obec] zn. [číslo] VIII/98-49 ze dne 5. 11. 1949 bylo dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 46/48 Sb. rozhodnuto o vykoupení předmětných pozemků, s tím, že o náhradě za vykoupenou půdu bude rozhodnuto dodatečně. Vlastníky předmětných nemovitostí byli v té době [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (USA), Dr. [jméno] [příjmení] ([příjmení] Británie), [jméno] [jméno] [příjmení] (Švédsko), [jméno] [příjmení] (Britská armáda na Rýnu). Dle dopisu Ministerstva zemědělství ze dne [datum] adresovaného Ústřednímu národnímu výboru hl. m. [obec] byly přiděleny výše uvedené pozemky (část) do vlastnictví ÚNV hl. m. [obec]. Dle dopisu Ústředního národního výboru hl. m. [obec] adresovaného Zemědělskému podniku hl. m. [obec] ze dne [datum] byly výše uvedené pozemky přiděleny podle ust. § 16 zákona č. 46/48 Sb. do tzv. operativní správy. Dle dopisu Státního statku hlavního města Prahy n.p. ze dne [datum] tento požádal Ústav geodézie a kartografie, aby pozemky původní PK 15, 516, 517 převedl do nové evidence v katastrálním území Střížkov.

6. Dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016, [číslo jednací], žalobci nejsou vlastníky pozemků (původní) PK [číslo] pastvina, o výměře 198 m2, PK [číslo] role o výměře 3 882 m2, PK [číslo] pastvina o výměře 157 m2, PK [číslo] role o výměře 1 095m2, PK [číslo] zahrada o výměře 153m2, část pozemku PK 516 role o výměře 4 913 m2 v katastrálním území [část obce] (pozemek PK 516 dříve k.ú. [část obce]) a části pozemku PK 15 pastvina o výměře 478 m2 a část pozemku PK 517 o výměře 4 457 m2 v katastrálním území Střížkov; a to [jméno] [jméno] k ideální [číslo], [jméno] [příjmení] k ideální [číslo], [jméno] [jméno] k ideální [číslo], [příjmení] [jméno] k ideální [číslo], [jméno] [příjmení] k ideální [číslo], [jméno] [příjmení] k ideální [číslo], [jméno] [příjmení] k ideální [číslo] a [jméno] [příjmení] k ideální [číslo]. Pozemky přešly na čsl. stát na základě výměru vydaného ÚNV [obec] dle zákona č. 46/48 Sb. o nové pozemkové reformě ze dne [datum]. Pozemky byly po přechodu na stát zastavěny (silniční přivaděč do hlavního města z dálnice D8 v ulici [ulice]; další část je součástí obytné, sídlištní plochy, na dalších bytové domy a komplexní hotel DUO, ve zbytku sídlištní zeleň, obslužní plochy mezi domy, asfaltové chodníky a zpevněné plochy). K zástavbě došlo před rokem 1991.

7. Dle sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ze dne [datum] byly předmětné pozemky ke dni [datum] podle návrhů přehledného regulačního a zastavovacího plánu z r. 1933 určeny k zástavbě a k částečnému zastavení komunikacemi.

8. Dle žádosti oprávněné osoby o poskytnutí peněžité náhrady ze dne [datum], která byla téhož dne doručena žalovanému, požádali žalobci o vyplacení finanční náhrady za nevypořádaný restituční nárok.

9. Dle výpisů nároků vybraných oprávněných osob na čl. 170-191, žalovaný eviduje u žalobců nevypořádaný restituční nárok: -) u žalobce [jméno] [jméno] [částka] z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] ve výši [částka], na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami č. 5PR 19/65 a 12PR 20/33; -) u žalobkyně [jméno] [příjmení] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami č. 1PR 20/33 a 2PR 20/02; -) u žalobce [jméno] [jméno] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvou 3PR 20/04; -) u žalobce [jméno] [jméno] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami 6PR 20/40; -) u žalobkyně [jméno] [příjmení] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami 1PR 20/33, 1PR 20/21, 2PR 20/78 a 6PR 20/19; -) u žalobkyně [jméno] [příjmení] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami 6PR 19/45, 3PR 19/65, 1PR 20/33, 4PR 20/04 a 27PR 19/40; -) u žalobkyně [jméno] [příjmení] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami 5PR 19/32, 1PR 19/06, 31PR 19/05, 1PR 20/33 a 13PR 20/33; -) u žalobkyně [jméno] [příjmení] restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2016 [číslo jednací] [částka] [částka] Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky [částka] smlouvami 1PR 20/33, 3PR 20/41, 4PR 20/41 a 7PR 20/31.

10. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a náleží jim náhrada dle ust. § 11, 11a, § 16 a § 28a zákona o půdě dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

11. Ohledně ocenění odňatých nemovitostí vycházel soud I. stupně z judikatury NS (28 Co 1227/2015, 28 Cdo 2009/2019, 28 Cdo 4148/2019), podle které má mít nalézací soud flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odebraných pozemků a neulpívat rigidně jen na vydání předchozího územního rozhodnutí jako podmínce, proto aby soud uznal odebrané pozemky jako stavební. V souzeném případě není sporu o tom, že odebrané pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby sídliště, obytné výstavby a přivaděče na dálnici D8. Soud I. stupně zdůraznil zásadu opakující se ve všech judikátech, a to je postup in favorem restitutionis.

12. Dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] (6) – 2019 na čl. 192-196, byly oceněny odňaté pozemky podle stavu ke dni odnětí ([datum]) a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. byla zjištěna cena 250 Kč/m2 se srážkou 22% (195 Kč/m2), jen pozemek PK [číslo] částkou 250 Kč/m2 se srážkou 10%.

13. Soud I. stupně provedl porovnání výše uvedených výpisů nároků oprávněných osob se znaleckým posudkem zjištěnou cenou odňatých pozemků a zjistil správnou výše restitučního nároku žalobců. Od ní pak odečetl poskytnutá plnění formou převodu náhradních pozemků a určil výši nevypořádaného nároku žalobců takto:

14. Jméno restituenta; Soudem zjištěná výše restitučního nároku; Plněno formou náhradního pozemku; Nevypořádaný zbytek restitučního nároku 15. [jméno] [jméno]; [částka]; [částka]; [částka] 16. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] 17. [jméno] [jméno]; [částka]; [částka]; [částka] 18. [příjmení] [jméno]; [částka]; [částka]; [částka] 19. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] 20. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] 21. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] 22. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka]

14. S ohledem na sjednocující rozhodnutí NS, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, soud I. stupně přiznal žalobcům jako oprávněným osobám šestinásobek jejich nevypořádaného restitučního nároku tj. 1 170 Kč/m2 za pozemky v hl. m. [obec] (195 Kč/m2 x 6). Ve zbylém rozsahu byl restituční nárok vypořádán formou převodů náhradních pozemků.

15. Nárok žalobců je splatný ve tříleté lhůtě (§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě) ode dne doručení výzvy, tedy [datum] O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Nad rámec tzv. šestinásobku byla žaloba zamítnuta, když takto přiznaná náhrada by byla excesivní nad sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

18. Uvedený rozsudek v jeho vyhovujících výrocích napadl včasným odvoláním žalovaný. Namítal následující. Soud I. stupně se nijak nevypořádal s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobců e), f), g), h). Jejich nabytí restitučního nároku nebylo prokázáno dědickými rozhodnutími (viz rozhodnutí NSS sp. zn. 4 Ads 77/2007, resp. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 419/2020). Rozhodnutí SPÚ jejich legitimaci nedokládá. Nesprávně byl určen stavební charakter pozemků. Je nutno vycházet z charakteru pozemků ke dni přechodu na stát, nikoliv pozdější nakládání s nimi. Pozemky byly odňaty jako zemědělské a dlouho takto i využívány (viz dobové letecké fotografie ve znaleckém posudku). Pokud soud I. stupně dovozuje jejich určení k zástavbě a argumentuje sdělením IPR hl. m. [obec] (z [datum]), nebyl proveden důkaz meziválečnými zastavovacími plány k prokázání jejich souvislosti s následnou výstavbou, ač to žalovaný namítal. V tomto směru poukázal zejména na rozhodnutí NS, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014. Závěr soudu I. stupně, že„ není sporu o tom, že odebrané pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby sídliště, obytné výstavby a přivaděče na dálnici D8“ tak nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný nesouhlasí s výší náhrady, resp. mechanickým vynásobením její výše šestkrát. Rozhodnutí 28 Cdo 3772/2018 tímto způsobem kompenzuje jen okolnost vyřizování restitučního nároku v nepřiměřených lhůtách od roku 1991. Přitom je však třeba zohlednit i okolnosti nastalé bez viny žalovaného (např. úmrtí oprávněné osoby a vyřizování dědictví). Stejně tak žalovaný nemá žádný vliv na současný růst cen nemovitostí. Nelze ani přehlédnout, že takto znevýhodněni budou ti restituenti, kteří již dříve akceptovali nižší restituční náhradu. Je proto třeba v každém jednotlivém případě posuzovat, zda celková délka vyřizování restitučního nároku je přičitatelná státu. V tomto konkrétním případě pak nebylo žádné takové prodlení na straně státu prokázáno. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně žalobu zamítl vůči žalobcům e) až h) a ostatním přiznal náhradu ve vyhláškové výši za odnětí zemědělských pozemků.

19. Žalobci ve svém vyjádření požadovali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobci e) až h) jsou jednak oprávněnými osobami dle zákona o půdě, jednak dle rozhodnutí SPÚ ze dne 25. 4. 2016, [číslo jednací]. Dle rozhodnutí NS, sp. zn. 28 Cdo 2026/2017, mimo rámec správního soudnictví nelze účinně zpochybňovat věcnou správnost rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby, jež je konstitutivním rozhodnutím o vlastnickém právu oprávněné osoby, pro něž platí presumpce správnosti a z něhož soudy v občanském soudním řízení vychází. Pozemky je třeba ocenit jako pozemky stavební. Žalobci rozsáhle poukázali na judikaturu NS, podle které v situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k zástavbě (např. v návaznosti na v době přechodu na stát existující územně plánovací dokumentaci, vykoupení za účelem stavby, bezprostřední realizace stavby či jiné faktory, jež mohou vést k závěru o stavebním charakteru pozemků), je třeba je ocenit jako pozemky stavební. Takto Institut plánování a rozvoje hl. m. [obec], který zpracovává a koordinuje dokumentaci v oblasti územního plánování a rozvoje, tedy zpracovává i dobově platnou a účinnou územně plánovací dokumentaci, ve svém sdělení ze dne [datum] uvádí, že dle regulačních a zastavovacích plánů byly pozemky jednak součástí intravilánu, jednak určeny k zastavení komunikacemi. Ohledně výše finanční náhrady poukázali žalobci zejména na rozhodnutí NS, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, které určilo koeficient navýšení finanční náhrady číslem šest s ohledem na míru inflace, k níž došlo ode dne účinnosti zákona o půdě. Přitom takové navýšení je třeba použít ve všech případech existence neuspokojeného restitučního nároku, nikoliv jen v případě liknavého přístupu žalovaného, jak nesprávně namítá žalovaný v odvolání. Navíc však i v tomto případě se žalovaný dopustil liknavého přístupu (28 Cdo 3138/2020). V podání ze dne [datum] upozornili žalobci, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 250/2020 – 208, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 19 Co 393/2021 (rozsudek Městského soudu v Praze dosud není vyhotoven), bylo vyhověno žalobě příbuzných žalobců na poskytnutí finanční náhrady za odnětí shodných pozemků jako v nyní probíhajícím řízení. Všechny pozemky byly klasifikovány jako pozemky stavební. Žalobci se dovolali zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí dle § 13 o.z.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání (krom zamítavého výroku IX.) dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

I. Postavení žalobců e) až h)

21. Pokud žalovaný v odvolání argumentuje rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 72 Co 419/2020, který dovodil, že žalobci v tam projednávané věci v řízení o finanční náhradě za nevydané pozemky nejsou oprávněnými osobami, neboť nedoložili dědické rozhodnutí o právním nástupnictví po původní oprávněné osobě, ačkoliv byli jako oprávněné osoby uvedeni v rozhodnutí pozemkového úřadu, uvádí odvolací soud, že tento rozsudek byl zrušen rozsudkem NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2775/2021 Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. NS poukázal na rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je dlouhodobě ustálena v závěru, že soudy, mimo řízení podle části páté občanského soudního řádu, nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které zkoumají toliko z hlediska, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda byl vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1686/2004, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2716/2000, ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2127/2001, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2213/2003, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1793/2003). Výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je také závěr, že kladné rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby dle § 9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím právotvorným (konstitutivním), nikoliv pouze deklaratorním, a že je titulem nabytí vlastnictví (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 2666/2004, hlásící se – co do účinků rozhodnutí pozemkového úřadu – k závěrům, které Nejvyšší soud vyslovil již ve stanovisku občanskoprávního kolegia uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 341/2004, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1686/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4503/2010, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 333/2014). Soud je vázán kladným rozhodnutím pozemkového úřadu dle § 9 odst. 4 zákona o půdě potud, že jím bylo rozhodnuto o vlastnictví oprávněné osoby k pozemku a o tom, kdo je povinnou osobou, s tím, že vlastnického práva nabyla osoba oprávněná dnem právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2230/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2921/2016, či ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3925/2020). Posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky je tedy pro soud závazné tehdy, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, pak nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené závěry lze vztáhnout i na účinky správních rozhodnutí, neboť jen výrok správního rozhodnutí v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností a obsahuje vlastní řešení dané otázky; pouze výrok je pro jeho adresáty závazný a schopný nabýt právní moci a odůvodnění slouží k jeho vysvětlení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Ads 21/2004, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 As 55/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Ads 96/2011, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 As 106/2011). V nyní projednávané věci byli předmětní žalobci ([jméno] Novotná, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) uvedeni jako oprávněného osoby ve výroku rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to každá v podílu [číslo]. Tento soud rozhodující o výši finanční náhrady tak nemůže věcnou správnost uvedeného správního rozhodnutí přezkoumávat a je jeho výrokem vázán. Tato odvolací námitka žalovaného tak není důvodná.

22. Pokud žalovaný v odvolání argumentuje usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 Ads 77/2007-91, dle kterého nezbytným podkladem pro rozhodování o včas uplatněném nároku podle zákona č. 261/2001 Sb., o němž nebylo za života oprávněné osoby rozhodnuto nebo nedošlo k jeho výplatě, je v případě jejího úmrtí pravomocné rozhodnutí soudu o dědictví, je nutno dodat, že tento závěr byl učiněn právě v systému správního soudnictví, ve kterém výše uvedená judikatura přezkum věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu umožňuje.

II. Charakter pozemků

23. Žalovaný namítá, že ocenění nevydaných pozemků jako stavebních není správné. Je nutno vycházet z charakteru pozemků ke dni přechodu na stát, nikoliv pozdější nakládání s nimi. Pozemky byly odňaty jako zemědělské, dlouho takto byly i využívány a nebyla prokázána souvislost meziváleční územně plánovací dokumentace se současnou zastavěností pozemků.

24. Žalovaný argumentuje správně v tom směru, že není rozhodné, že pozemky byly zastavěny po jejich přechodu do vlastnictví státu (z tohoto důvodu nebyly oprávněným osobám vydány – viz rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), ale je rozhodné, k jakému účelu byly pozemky určeny v době, kdy přešly do vlastnictví státu, zde ke dni [datum].

25. Odvolací soud odkazuje na již rozsáhlou judikaturu, podle které za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, nicméně byly -) určené k výstavbě dle v době převodu na stát existující územně plánovací dokumentace, -) pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby, -) došlo k následné bezprostřední realizaci výstavby či -) existují jiné faktory, jež mohou vést k závěru o stavebním charakteru pozemků viz např. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4237/2013, rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 444/2014, rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1227/2015. Uvedené závěry akceptuje i novější judikatura, např. usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 427/2018, usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2009/2019, usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, a mnohá další.

26. Nejvyšší soud tak akcentuje ve smyslu zásady in favorem restitutionis flexibilnější přístup k posuzování stavebního charakteru odňatých pozemků s přihlédnutím k různým konkrétním faktorům, jež mohou vést k závěru o stavebním charakteru pozemků.

27. Institut plánování a rozvoje hl. m. [obec] (IPR) jako příspěvková organizace hl. m. [obec] je hlavním koncepčním pracovištěm [obec] v oblasti architektury, urbanismu, rozvoje, tvorby a správy města [webová adresa]). Jeho sdělení ze dne [datum] je odborným vyjádřením dle § 127 odst. 1 o.s.ř., o jehož správnosti nemá odvolací soud pochyb. Z jeho stanovisek ostatně soudy obecně při řešení otázky charakteru odňatých pozemků vycházejí.

28. Z obsahu sdělení IPR ze dne [datum] bylo zjištěno z hlediska územně plánovací dokumentace k [datum] (datum odnětí pozemků), že ohledně pozemků PK 15, 516, 517, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] (všechny předmětné pozemky) je evidován -) Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu inv. č. SRK000310, který byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací dne [datum] a podepsán ministrem [jméno] [příjmení], -) Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu inv. č. SRK000287, který byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací dne [datum] a znovu [datum] a podepsán ministrem [jméno] [příjmení] Dle této dokumentace byly dle názoru IPR pozemky PK 15, 516, [číslo], [číslo] a [číslo] součástí intravilánu, tedy plochou katastrálního území zastavěnou z větší části nebo vyznačenou jako souvislý celek k zástavbě, a pozemky PK 517, [číslo] a [číslo] byly určeny k částečnému zastavění komunikacemi.

29. Odvolací soud zdůrazňuje, že přehledné a regulační zastavovací plány jsou relevantní územně plánovací dokumentací potvrzující stavební charakter odňatých pozemků (viz např. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4148/2019).

30. Tedy předmětné pozemky byly dle územně plánovací dokumentace určené k zastavění.

31. Je irelevantní odvolací námitka žalovaného, že předmětné pozemky byly i po odnětí státem využívány jako zemědělské a nebyla prokázána souvislost mezi meziválečnými územními plány a současnou výstavbou. Pozemky odňaté v roce 1949, i pokud by byly bezprostředně zemědělsky využívané, byly umístěny v plochách územně plánovací dokumentací již od roku 1933 určených k městské zástavbě. Další historický vývoj ostatně potvrdil, že stavební činnost byla na odňatých pozemcích nadále plánována, když nakonec k realizaci výstavby skutečně došlo (obdobně usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1890/2019). Ostatně předmětné pozemky nebyly vydány oprávněným osobám právě z důvodu zastavěnosti.

32. Pokud žalovaný odkázal ohledně nutnosti prokázání souvislosti schválené územně plánovací dokumentace s konkrétní existující zástavbou na rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, je třeba uvést, že judikatura zaznamenala vývoj ve směru k flexibilnějšímu posuzování stavebního charakteru pozemků, jak je uvedeno výše, a to zejména ve vztahu k respektování prvorepublikových územních plánů. Navíc odvolací soud poukazuje na již vyhlášený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 19 Co 393/2021, ve kterém byl stavební charakter předmětných pozemků (konkrétně PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 15, 516 a 517) rovněž shledán (§ 13 o.z.).

III. Výše finanční náhrady

33. Naposledy žalovaný namítá, že výše náhrady byla soudem I. stupně nekriticky odvozena od závěrů rozsudku NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, aniž by byly zkoumány okolnosti případu, konkrétně liknavost žalovaného při uspokojování nároku žalobců.

34. Dle uvedeného judikátu za přiměřenou a rozumnou výši peněžité náhrady za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze pokládat (s výhradou změny poměrů) šestinásobek ceny odňatých nemovitostí určené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Dle odůvodnění bylo rozhodnutí přijato v zájmu zabránění divergence soudní praxe, kdy je zapotřebí vytvořit postup, jehož v podstatě mechanickou aplikací bude možné vyčíslit zvýšenou náhradu ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., která bude v obecné rovině pokládána za přiměřenou a bude dále navyšována, či naopak snižována toliko ve výjimečných případech. Za tím účelem je nezbytné stanovit koeficient, jímž budou s ohledem na změny tržních poměrů, jež nastaly po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., násobeny ceny nemovitostí vyplývající z vyhlášky č. 182/1988 Sb. Jeví se racionální, aby tento koeficient odrážel míru inflace, a vyrovnával tudíž ztrátu hodnoty peněz, k níž došlo ode dne účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. do současnosti. Vynásobení náhrad stanovených podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. takovým koeficientem zajistí, že se oprávněným osobám dostane peněžitého plnění, jímž budou moci své potřeby uspokojit v obdobné míře, jako kdyby obdržely v roce 1991 kompenzaci odpovídající v souladu s § 28a zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášce č. 182/1988 Sb. Takto kvantifikované náhradní plnění bude zároveň alespoň částečně reflektovat zákonodárcem (v § 28a zákona č. 229/1991 Sb.) projevenou vůli ohledně míry, v níž mají být historické majetkové křivdy při poskytování peněžité náhrady podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. zmírněny. Následně NS na základě údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem o meziročních mírách inflace v České republice v letech 1991 až 2020 odvodil předpokládanou inflaci pro rok 2021 5,39% a dle zásady in favorem restitutionis při předpokladu pokračování inflačního vývoje určil koeficient 6- násobku. Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Zjištění dalších mimořádných okolností, ať již na straně oprávněné či povinné osoby, není pro provedení shora popsaného zvýšení nezbytné. Specifika konkrétního případu mohou nicméně zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom nebo onom směru.

35. Z výše uvedeného vyplývá, že NS nestanovil obecně jinou podmínku pro poskytnutí finanční náhrady navýšené o uvedený koeficient, zejména nikoliv liknavý přístup státu, jak nesprávně dovozuje žalovaný v odvolání. Jiné zcela výjimečné okolnosti tohoto případu žalovaný netvrdil.

36. Soudem I. stupně užitý algoritmus výpočtu finanční náhrady je tudíž správný.

37. Soud I. stupně se dopustil ve výpočtové tabulce několika výhradně početních chyb, tedy správný výpočet nevypořádaného zbytku restitučních nároků je následovný. 38. ; Soudem zjištěná výše restitučního nároku; Plněno formou náhradního pozemku; Nevypořádaný zbytek restitučního nároku [jméno] [jméno]; [částka]; [částka]; [částka] 39. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] 40. [jméno] [jméno]; [částka]; [částka]; [částka] !!! 41. [příjmení] [jméno]; [částka]; [částka]; [částka] 42. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] !!! 43. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] !!! 44. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] !!! 45. [jméno] [příjmení]; [částka]; [částka]; [částka] !!!

38. Nicméně ve vyhovujících výrocích napadeného rozsudku je výše přiznaného nároku vypočtena převážně správně. Takto správná výše náhrady za nevypořádaný restituční nárok s užitím šestinásobku ceny odňatých pozemků je u žalobců a) [jméno] [jméno] [částka] 6x 38 097 - správně výrok I. b) [jméno] [příjmení] [částka] 6x 25 399 - správně výrok II. c) [jméno] [jméno] [částka] 6x 22 565 - správně výrok III. d) [jméno] [jméno] [částka] 6x 25 885 - správně výrok IV. e) [jméno] [příjmení] [částka] 6x 133 339,90 - správně výrok V. f) [jméno] [příjmení] [částka] 6x 196 598,1 - výrok VI. - [částka] g) [jméno] [příjmení] [částka] 6x 133 339,90 - výrok VII. – [částka] h) [jméno] [příjmení] [částka] 6x 133 339,90 - výrok VIII – [částka]

39. Jelikož se zřetelně jedná o výhradně početní chyby /záměna číslic„ 7“ a„ 4“ u žalobkyně f), resp. chybně zapsaný údaj nebo chybně provedené zaokrouhlení u žalobců g) a h) /, považoval by odvolací soud postup, kdy by byl napadený rozsudek vrácen soudu I. stupně k opravě dle § 164 o.s.ř., za přepjatý formalismus. Odvolacím soudem byl ohledně výše přiznané náhrady rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř., a to v početně chybných výrocích VI. až VIII. ve znění správných výpočtů.

IV. Úroky z prodlení

40. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

42. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici.

43. Dle usnesení NS ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2889/2018, v řízení o zaplacení peněžité náhrady podle § 16 odst. 1 ve spojení s § 28a zákona o půdě, jestliže je přisouzená finanční náhrada ve smyslu § 16 zákona o půdě splatná ve lhůtě tří let od převzetí písemné výzvy pozemkovým úřadem, pak po uplynutí této lhůty nastala splatnost dluhu, a následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení, a je tak povinen z dlužné částky platit úroky z prodlení (srov. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

44. NS ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3508/2018, dospěl závěru, že povinnost České republiky - Státního pozemkového úřadu zaplatit oprávněné osobě (jejímu dědici) úroky z prodlení z„ několikanásobné“ peněžité náhrady vyčíslené nad rámec § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě vzniká dnem vykonatelnosti soudního rozhodnutí, jímž zvýšená peněžitá náhrada byla přiznána, tedy dnem, kdy uplynula v soudním rozhodnutí stanovená lhůta k plnění (tzv. pariční lhůta). Je tomu tak proto, že u soudu uplatněný nárok na přiznání„ několikanásobně“ zvýšené peněžité náhrady ze zákona o půdě, nevyplývá z § 16 odst. 1 ve spojení s § 28a zákona o půdě, který stanoví jen základ finanční náhrady, nýbrž až z pravomocného rozhodnutí soudu, jímž byla takto zvýšená náhrada přiznána. Takové rozhodnutí soudu, jímž oprávněné osobě (jejímu dědici) byla přisouzena„ několikanásobná“ peněžitá náhrada, proto nedeklaruje povinnost žalované vyplývající ze zákona, ale konstituuje zcela nový nárok oprávněné osoby (jejího dědice) a novou povinnost žalované ze zákona nevyplývající, k jejímuž splnění je rozhodnutím soudu stanovena lhůta k plnění (tzv. pariční lhůta). V takovém případě tedy nejde o rozhodnutí deklaratorní, nýbrž konstitutivní, neboť zakládá (konstituuje) nové hmotné subjektivní právo a ukládá novou hmotněprávní povinnost, které tu předtím nebyly (nevyplývají ze zákona).

45. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci vyzvali žalovaného k poskytnutí finanční náhrady dopisem ze dne [datum], který byl týž den doručen žalovanému, tedy žalovaný je v prodlení od [datum], avšak pouze s plněním peněžitých náhrad ve výši dle § 28a zákona o půdě, tj. se zaplacením částky„ jednonásobku“ ceny odňatých stavebních pozemků.

46. Takto je žalovaný v prodlení s plněním částek [částka] u žalobce a), [částka] u žalobkyně b), [částka] u žalobce c), [částka] u žalobce d), [částka] u žalobkyně e), [částka] u žalobkyně f), [částka] u žalobkyně g) a [částka] u žalobkyně h).

47. Ohledně zbytku šestinásobného navýšení náhrady žalovaný dosud v prodlení není, neboť tato navýšená náhrada je splatná až vykonatelností tohoto rozhodnutí. Tato zbytková část činí u žalobce a) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobkyně b) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobce c) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobce d) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobkyně e) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobkyně f) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobkyně g) částku [částka] ([částka] mínus [částka]) u žalobkyně h) částku [částka] ([částka] mínus [částka])

48. Ve smyslu uvedeného právního názoru byl rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněn.

V. Náklady řízení

49. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Vyšel z toho, že obě procesní strany byly zčásti úspěšné a zčásti neúspěšné. Pro postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. neshledal důvod, ačkoliv rozhodnutí o výši plnění (resp. o zvýšené finanční náhradě) záviselo na úvaze soudu. Odvolací soud přihlédl zejména k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením„ základní“ finanční náhrady podle § 16 odst. 1 zákona o půdě až dne [datum], tedy až v průběhu řízení. Do té doby bylo třeba žalobu považovat za předčasnou. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že se žalobci domáhali zcela nepřiměřené výše náhrady, a to i poté, kdy se seznámili s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, v němž byl přesně určen způsob výpočtu peněžité náhrady za odňaté pozemky. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

23. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen zamítavý výrok IX., neboť proti němu nebylo podáno odvolání.

Poučení