19 Co 598/2024 - 484

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Tomáše Strouhy a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozena [Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] proti žalované: [právnická osoba] se sídlem [Adresa], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno, příjmení], sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.1.2024, č.j. 27 C 152/2019-420 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 777 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 5. 2019 domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, doručeného žalobkyni dne 16. 4. 2019. Žalobu odůvodnila tím, že u žalované pracovala jako vychovatelka na domově mládeže v pracovním poměru na dobu neurčitou. Dne 10. 4. 2019 obdržela od žalované výpověď z pracovního poměru z důvodu závažných porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, která měla spočívat v tom, že žalobkyně měla zamykat žáky ubytované v zařízení domova mládeže a dále v kouření žalobkyně s nezletilými v areálu školy od září 2018 do současné chvíle. Následně, listinou ze dne 15. 4. 2019, kterou žalobkyně obdržela dne 16. 4. 2019, žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobkyní, a to ze stejných důvodů, které byly uvedeny ve výpovědi ze dne 10. 4. 2019 a dodala ještě třetí skutek týkající se údajného trestního stíhání proti žalobkyni. Žalobkyně má za to, že okamžité zrušení pracovního poměru nesplňuje formální ani materiální podmínky stanovené zákoníkem práce. Z okamžitého zrušení pracovního poměru není dle žalobkyně zřejmé, zda porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem se týkají každého skutku samostatně, nebo ve svém kontextu všechny skutky dohromady tvoří naplnění požadavku zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná ani jeden z daných skutků nevymezila tak, aby nebyl zaměněn s jiným, neboť vymezené skutky neobsahují údaje zejména o tom, kdy k porušení konkrétní povinnosti mělo dojít. Dle žalobkyně důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou nepravdivé a jsou překrucovány dle zájmů žalované.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 111 552 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích náhradu nákladů řízení ve výši 8 333,45 Kč (výrok III.).

3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 27 C 152/2019–122 (v pořadí prvním), původně žalobě vyhověl, neboť měl za to, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, které byly v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně vymezeny, tj. důvod pod bodem a) a pod bodem b) nenaplňují intenzitu zvlášť závažného porušení právních předpisů, a to ani jednotlivě, ani ve svém souhrnu. Důvod uvedený v okamžitém zrušení pod písmenem c), kterým je sepis stížnosti ze dne 28. 1. 2019 a manipulace žáků k tomuto, soud nepovažoval za porušení povinností žalobkyně, další důvody uvedené pod písmenem c) nebyly podle soudu žalovanou vymezeny dostatečně určitě. Tento rozsudek byl k odvolání žalované potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.1.2021, č. j. 19 Co 1401/2020–153. K dovolání žalované byly shora uvedené rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2022, č. j. 21 Cdo 2555/2021–179 a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně doplnil dokazování v souladu se závaznými pokyny uvedenými ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu a po zhodnocení provedených důkazů vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2003 ve znění jejího dodatku jako vychovatelka, následně byla pověřena vedením úseku výchovy. Ke dni 19. 3. 2019 bylo pověření žalobkyně k úseku výchovy písemně zrušeno, což bylo odůvodněno změnou organizačního schématu školy. Pozice vychovatele byla poté podřízena [tituly před jménem] [jméno FO], který se tak stal nástupcem žalobkyně na úseku vedení vychovatelek. Žalobkyni bylo dne 16. 4. 2019 poštou doručeno okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 15. 4. 2019. Důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru nebyly žalobkyni blíže vysvětleny a bylo jí tak známo pouze to, jak tyto důvody byly popsány k předmětné listině. Žalobkyně namítala nedostatečné vymezení důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru, jejich nepravdivost a také nedostatečnou intenzitu případného porušení povinností žalobkyně ve smyslu § 55 zákoníku práce. Soud prvního stupně posuzoval věcné a formální podmínky platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu § 60 zákoníku práce a dospěl k závěru, že důvod uvedený pod bodem a), tj. zamykání žáků na pokojích domova mládeže, a také důvod uvedený pod bodem b), tj. kouření v areálu školy, jsou skutkově vymezeny dostatečně určitě a nezaměnitelně. Pokud jde o skutkové vymezení důvodu uvedeného pod bodem c), má soud za to, že je dostatečně a nezaměnitelně vymezen pouze pokud jde o to, že žalobkyně měla sepsat zápis ze dne 28. 1. 2019, v němž si žáci mají stěžovat na chování jiného žáka a že některými žáky k sepsání tohoto zápisu žalobkyně manipulovala. Pokud však jde o další důvody uvedené pod bodem c), tj. že se žalobkyně měla o dotyčném žákovi, jehož se zápis ze dne 28.1.2019 týkal, vyjadřovat velice hanlivě s cílem ho poškodit a ještě se měla vyjadřovat velice nevhodně o řediteli školy a fungování zaměstnavatele, pak tyto důvody jsou podle soudu prvního stupně vymezeny zcela v rozporu s § 60 zákoníku práce, tedy nedostatečně určitě a navíc rozhodně ne tak, aby je nebylo možno dodatečně měnit. Pochybnosti nelze odstranit ani výkladem. V souladu se závazným pokynem vysloveným Nejvyšším soudem se však soud prvního stupně zabýval i dokazováním existence těchto žalovanou nedostatečně určitě specifikovaných důvodů, a to z hlediska posouzení intenzity porušení pracovních povinností žalobkyní specifikovaných žalovanou v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně určitě.

5. Pokud jde o dostatečně určitě vymezené důvody okamžitého zrušení, ty důvody vymezené pod body a) a b) a dále důvod pod bodem c) spočívající v sepsání zápisu ze dne 28. 1. 2019, dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly zachovány prekluzivní lhůty stanovené v § 58 zákoníku práce. Pokud jde o oprávněnost důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, pak pokud jde o zamykání žáků na domově mládeže, skutečně k němu docházelo, čímž žalobkyně porušila právní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci, a to předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, ohledně nichž byla proškolena a v souladu s nimiž je potřeba v domově mládeže ponechávat volné únikové cesty. Při posuzování intenzity tohoto porušení soud prvního stupně přes zohlednění smyslu a důvodu, proč byli žáci zamykáni, zohlednil také skutečnost, že žalobkyně zamykáním žáků zasahovala do jejich práva na osobní svobodu, respektive do jejich svobody pohybu, a to přesto, že v rámci trestního řízení vedeného proti žalobkyni nebylo prokázáno, že jde o trestný čin. Ačkoliv zamykáním studentů nebyla žalované způsobena škoda, došlo zamykáním k ohrožení života a zdraví žáků žalované. Hrozil vznik škody, a to nejen pokud by některý z žáků potřeboval urgentní pomoc (lékařskou) nebo pokud by došlo k nenadálé situaci či pohromě (například požár). Navíc ředitel žalované obdržel v červenci 2018 od krajského úřadu přípis, v němž byl obsažen zákaz zamykání studentů s upozorněním na hrozbu vysokých pokut v případě jeho porušení. Soud prvního stupně zohlednil také skutečnost, že žalobkyně obdržela od ředitele školy [Jméno, příjmení] na poradě dne 24. 9. 2018 pokyn žáky na internátě nezamykat, přesto jej porušovala až do března 2019.

6. Pokud jde o další důvod okamžitého zrušení, tedy kouření žalobkyně v areálu školy, došlo ze strany žalobkyně k porušení předpisů a porušení zákazu kouření v prostoru škol. Žalobkyně kouřila také před studenty a se studenty, a to i nezletilými. Žalobkyně tak činila jakožto vedoucí pedagogický pracovník, kdy nejen sama zákaz kouření v areálu školy porušovala a jednala tak v rozporu s platnými právními předpisy, ale navíc nezamezovala tomu, aby v její přítomnosti studenti (tím spíše nezletilí) zákaz kouření porušovali. Pokud jde o sepsání zápisu ze dne 28. 1. 2019 žalobkyní, pak soud prvního stupně v tom neshledal jakékoliv porušení právních předpisů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že za žalobkyní přišli žáci uvedení v předmětném zápise a skutečně si na chování svého spolužáka stěžovali. V tom, že žalobkyně tyto stížnosti sepsala a zápis poté odevzdala řediteli žalované, nechť situaci dále řeší, nemůže být žádné porušení předpisů shledáno. Stejně tak nelze konstatovat, že žalobkyně v tomto směru se žáky manipulovala s úmyslem poškodit žáka [jméno FO], žalobkyně se pouze snažila řešit nastalou situaci. V souladu se závazným pokynem Nejvyššího soudu se soud prvního stupně z hlediska posouzení intenzity porušení povinností žalobkyně zabýval i dalšími skutečnostmi vymezenými žalovanou (byť nedostatečně určitě) pod bodem c) okamžitého zrušení pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se nevhodně vyjadřovala před studenty na půdě školy o žáku [jméno FO], který byl zdravotně postižený. Žalobkyně byla vedoucím pedagogickým pracovníkem pověřeným výchovou studentů, k takto nevhodnému vyjadřování o jednom ze žáku jí oprávněně nemohla vést ani případná skutečnost, že se jednalo o žáka, jehož pobyt na internátě a soužití s ostatními žáky evidentně nebyly vždy jednoduché. Naopak z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalobkyně vyjadřovala nevhodně o řediteli či fungování školy tak, jak jí bylo žalovanou pod písmenem c) okamžitého zrušení vytýkáno.

7. Soud prvního stupně po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně porušovala povinnosti plynoucí jí jakožto zaměstnanci z předpisů, které se vztahovaly k žalobkyní vykonávané práci, nejednalo se o pouhé jednotlivé či jednorázové porušení, ale o porušení dlouhotrvající či opakované. Přihlédl k tomu, že žalobkyně své povinnosti porušovala z pozice vedoucího pedagogického pracovníka, který má své svěřence vychovávat, předávat jim zásady slušného chování a morální hodnoty. Zároveň se žalobkyně uvedených porušení nedopustila ojediněle. Dopustila se několika po sobě následujících porušení v krátkém časovém rozpětí, což ve svém souhrnu zvyšuje míru intenzity porušení. Žalobkyně shora popsaným jednáním ve svém souhrnu porušila pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, okamžité zrušení pracovního poměru se žalobkyní ze strany žalované tak bylo oprávněné ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady na právní zastoupení. Podle § 148 o.s.ř. uložil žalobkyni také povinnost zaplatit státu náklady na svědečné ve výši celkem 8 333,45 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání z důvodu dle § 205 odst. 2 písmeno b), c), d), e) a g) o.s.ř. Dle žalobkyně soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že žalobkyně obdržela od ředitele [Jméno, příjmení] na poradě dne 24. 9. 2018 výslovný pokyn žáky již nadále nezamykat, nepřihlédl k tvrzení žalobkyně, že ke kouření v areálu školy docházelo i ze strany jiných zaměstnanců, a to po celou dobu a navíc s vědomím ředitele [Jméno, příjmení]. Nesprávné je rovněž skutkové zjištění, že se žalobkyně měla opakovaně na půdě školy vyjadřovat velmi nevhodně o osobě zdravotně postiženého žáka. Soud prvního stupně nepřihlédl k účelovosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované, která se tímto způsobem chtěla pouze „zbavit“ žalobkyně. Nesprávné právní posouzení spočívá dle žalobkyně v nesprávném posouzení intenzity porušení povinností žalobkyní, když soud dospěl k závěru, že žalobkyní porušené povinnosti odůvodňují okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou jako zaměstnavatelem. Soud prvního stupně nepřihlédl dle žalobkyně ke skutečnosti, že v době okamžitého zrušení pracovního poměru již uplynula prekluzivní lhůta dvou měsíců zakotvená v § 58 odst. 1 zákoníku práce. Původ nesprávnosti napadeného rozhodnutí dle žalobkyně lze spatřovat již ve výkladu závěrů uvedených ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud jde o zamykání žáků na pokojích, dospěl dle žalobkyně soud prvního stupně k řadě nesprávných skutkových závěrů, což se následně promítlo i do nesprávného hodnocení závažnosti porušení povinností. K zamykání žáků docházelo již od roku 1987, s vědomím a na pokyn ředitele [Jméno, příjmení] až do instalace kamerových systémů. Žalobkyně činila pouze to, k čemu byla proškolena kolegyní [Jméno, příjmení]. Žáky navíc zamykali i ostatní zaměstnanci žalované, kterým toto jednání nikdy nebylo vytknuto. Pokud jde o kouření s nezletilými žáky v areálu školy, je nezbytné zohlednit i postoj žalované, která o tomto jednání žalobkyně, ale i ostatních zaměstnanců kuřáků, po celou dobu prokazatelně věděla, avšak proti tomu nezakročila. S ohledem na okolnosti případu nelze kouření žalobkyně považovat za zvlášť hrubé porušení povinností ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to ani ve spojení se zamykáním žáků. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že se měla před ostatními žáky vyjadřovat hanlivě o žákovi [Jméno, příjmení]. Soudu prvního stupně vytýká, že nevyslechl další svědky navržené žalovanou, a to [Jméno, příjmení], [Jméno, příjmení] a [Jméno, příjmení], kteří se opakovaně nedostavili k soudu. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že až do podaného okamžitého zrušení pracovního poměru, respektive výpovědi, neobdržela ze strany žalované žádnou výtku ke způsobu jí vykonávané práce. Naopak žalobkyně za řádné plnění pracovních úkolů obdržela od žalované dvě finanční odměny, a to za listopad 2018 a prosinec 2018, tedy již v době, kdy byl ředitelem [Jméno, příjmení]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že určí, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyní náklady řízení a rovněž povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání také žalovaná, a to do výroku II. o nákladech řízení, z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Právní zástupkyně žalované požadovala odměnu rovněž za písemné vyjádření na výzvu soudu ze dne 3. 2. 2020, kdy s ohledem na rozsáhlost a časovou náročnost tohoto vyjádření požadovala odměnu navýšenou na dvojnásobek, stejně tak jako za dovolání proti rozsudku okresního soudu, respektive rozsudku krajského soudu, které čítalo 11 stran a obsahovalo odborné právní posouzení a poukázání na pochybení obou soudů předchozích. Žalovaná je přesvědčena, že jí svědčí právo k navýšení odměny na dvojnásobek, neboť se jedná o písemná podání ve věci samé. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 117 152 Kč.

10. K odvolání žalobkyně žalovaná uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, když má za to, že soud přihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, úplně zjistil skutkový stav věci, dospěl ke správným skutkovým zjištěním, správnému právnímu posouzení i rozhodnutí ve věci. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že soud prvního stupně doplnil dokazování a hledal jen argumenty svědčící ve prospěch žalované s cílem vyhovět domnělému právnímu názoru Nejvyššího soudu. Žalovaná má naopak za to, že právě na základě rozsudku Nejvyššího soudu byly konečně vzaty v úvahu veškeré již dříve tvrzené skutečnosti k posouzení intenzity porušení pracovních povinností ze strany žalobkyně a byla zhodnocena závažnost jednání, kterého se žalobkyně ze své pozice vychovatelky vůči nezletilým i zletilým žákům v průběhu pracovního poměru dopouštěla. Žalovaná se podrobně vyjadřuje k jednotlivým vytýkaným porušením ze strany žalobkyně. Prekluzivní lhůta dvou měsíců dle § 58 odst. 1 zákoníku práce byla dle žalované zachována. Žalovaná trvá na tom, že k okamžitému zrušení pracovního poměru dospěla po zralé úvaze s přihlédnutím k okolnostem daného případu, osobě žalobkyně i funkci, kterou vykonávala. Zcela odmítá tvrzení žalobkyně ohledně účelovosti okamžitého zrušení pracovního poměru. S ohledem na závažnost jednotlivých pochybení posouzených i vzájemné souvislosti nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnávala, z tohoto důvodu přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. změnil v souladu s odvoláním žalované.

11. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně i odvolání žalované byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

12. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, které jí bylo doručeno dne 16. 4. 2019. Projednávanou věc je proto třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném v rozhodném období, tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30. 6. 2019 (dále jen „zák. práce“).

13. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Podle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

15. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutkové závěry vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Po doplnění dokazování byl skutkový stav soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu ve věci. Soud prvního stupně velmi podrobně, logicky a přesvědčivě odůvodnil, z jakých důkazů svá skutková zjištění učinil, pokud některé navržené důkazy neprovedl, pak v odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 55, 68 a 69) dostatečným způsobem zdůvodnil, proč tyto důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost či nepřípustnost. Odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje (odst. 10. až 54. odůvodnění napadeného rozsudku). S ohledem na odvolací námitky žalobkyně odvolací soud dodává, že považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně obdržela od ředitele školy [Jméno, příjmení] na poradě dne 24. 9. 2018 pokyn žáky na internátě nezamykat, přesto tento zákaz porušovala až do března 2019. Tento pokyn sice není zachycen jako bod v zápise z porady dne 24. 9. 2018, nicméně výslechem osob, které se této porady účastnily ([Jméno, příjmení], [Jméno, příjmení] ředitel [Jméno, příjmení]), bylo prokázáno, že tento pokyn nezamykat žáky byl ředitelem žalobkyni dán. Stejně tak bylo v řízení prokázáno, že se žalobkyně opakovaně na půdě školy vyjadřovala velmi nevhodně o osobě zdravotně postiženého žáka [jméno FO], a to výslechem svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO] a rovněž úředním záznamem o podání vysvětlení studenty [jméno FO] a [jméno FO]. Ačkoliv soud prvního stupně svědky [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nemohl vyslechnout, neboť se přes opakovaná pořádková opatření k soudu nedostavili, provedl důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení studenty [jméno FO] a [jméno FO], což považuje odvolací soud za dostačující.

16. Rovněž právní hodnocení věci soudem prvního stupně považuje odvolací soud za zcela správné. Žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobkyní z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, tedy dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Soud prvního stupně zcela správně posuzoval, zda jsou naplněny věcné a formální podmínky platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu § 60 zák. práce. Důvody uvedené pod body a) a b) okamžitého zrušení, tedy zamykání žáků na pokojích domova mládeže a kouření žalobkyně s nezletilými žáky v areálu školy, jsou důvody vymezené dostatečně určitě a s ohledem na běh lhůty stanovené v § 58 zák. práce je okamžité zrušení včasné. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně považuje za určitě vymezený z důvodů uvedených pod bodem c) pouze porušení spočívající v tom, že žalobkyně s některými žáky sepsala zápis ze dne 28. 1. 2019. Sdílí však závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě se o porušení právních povinností ze strany žalobkyně nejednalo. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně porušovala povinnosti plynoucí jí jako zaměstnanci z předpisů, které se vztahovaly k jí vykonávané práci, nejednalo se přitom o pouhé jednotlivé či jednorázové porušení, ale o porušení povinností dlouhotrvající či opakované. Soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že žalobkyně své povinnosti porušovala z pozice vedoucího pedagogického pracovníka, který má své svěřence vychovávat a předávat jim zásady slušného chování a morální hodnoty. Žalobkyně se dopustila několika po sobě následujících porušení v krátkém časovém rozpětí, což v souhrnu zvyšuje míru intenzity porušení. Pokud soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně svým jednáním v souhrnu porušila pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, je jeho závěr správný. V podrobnostech lze odkázat na odstavec 62. až 69. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud nadto dodává, že s ohledem na zjištěné okolnosti, kdy se žalobkyně dopustila několika po sobě následujících porušení pracovních povinností v krátkém časovém rozpětí, s přihlédnutím k osobě žalobkyně a funkci, kterou zastávala, kdy byla vedoucím pedagogickým pracovníkem – vychovatelkou, která ze své pozice zajišťuje výchovu a vzdělávání nezletilých i zletilých žáků, tak s ohledem na závažnost jednotlivých pochybení žalobkyně nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnávala, a to i přes skutečnost, že k zamykání žáků na domově mládeže již od března 2019 nedocházelo. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru se žalobkyní bylo ze strany žalované oprávněné ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Žalobu žalobkyně na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení proto nelze považovat za důvodnou.

17. Správné je také rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu. Pokud žalovaná namítala, že jí měla být na nákladech za právní zastoupení přiznána navýšená odměna podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu z důvodu rozsáhlosti a časové náročnosti vypracování vyjádření ze dne 3. 2. 2022 a sepsání dovolání, pak odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že takové navýšení není důvodné, neboť tato písemná podání ve věci samé se nevymykají náročnosti úkonů v obdobných řízeních, a to ani pokud jde o jejich rozsáhlost, ani pokud jde o časovou náročnost jejich vypracování.

18. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že odvolací důvody uplatněné žalobkyní ani odvolací důvody uplatněné žalovanou nebyly naplněny, nebyly zjištěny ani žádné jiné vady řízení, které by měly za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Je proto povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení žalované advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) po 2 500 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, náhrada za ztrátu času na cestě k soudnímu jednání dne 11. 7. 2024 z Prahy do Českých Budějovic a zpět za 8 započatých půl hodin po 100 Kč a cestovné ve výši 2 377 Kč, celkem jde o částku 8 777 Kč. Cestovné bylo vypočteno při vzdálenosti jedné cesty 151 km, sazbě základní náhrady 5,60 Kč na 1 km, spotřebě použitého vozidla 5,87 l na 100 km a ceně nafty 38,70 Kč za 1 l. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil odvolací soud žalobkyni, aby tyto náklady odvolacího řízení zaplatila žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.