19 Co 653/2025 - 673

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16.12.2024, č.j. 6 C 280/2020-613 a doplňujícímu usnesení ze dne 20.5.2025, č.j. 6 C 280/2020-654, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 96 313,21 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 976,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.5.2025, č. j. 6 C 280/2020-654 se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Prachaticích na náhradě nákladů státu částku 7 912,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Žalobu odůvodnila tím, že je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě a vznikl jí nárok na bezúplatný převod pozemků podle § 11a zákona o půdě, žalovaná při vypořádání restitučního nároku žalobkyně postupovala liknavě, neboť restituční nárok nebyl vypořádán ani po více než 29 letech. Žalobkyně nemohla řádně uplatnit svůj nárok s ohledem na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek a nesprávné ocenění restitučního nároku.

2. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemku parc. č. [číslo], [číslo] [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa] a pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] (výrok I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 56 354,74 Kč do tří dnů od právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Usnesením ze dne 20. 5. 2025, č.j. 6 C 280/2020-654 soud prvního stupně rozhodl o nákladech vzniklých státu tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů státu 1 259,62 Kč (výrok I.) a žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů státu částku 6 652,55 Kč (výrok II.).

3. Soud prvního stupně pro provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně je osobou oprávněnou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), která má nárok na uspokojení svého restitučního nároku vzniklého na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum], rozhodnutí Státního Pozemkového úřadu, KPU pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, č.j. [číslo jednací] zn. [spisová značka] ze dne [datum] a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, č.j. [číslo jednací], zn. [spisová značka] ze dne [datum], kterými nebyl žalobkyni vydán podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitostech v k. ú. [adresa] (dnes [adresa]) parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] parc. č. PK [číslo], v k.ú. [adresa] parc. č. PK [číslo] a bylo rozhodnuto, že žalobkyně má nárok na poskytnutí náhrady. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně v hodnotě 828 245,45 Kč. Restituční nárok byl ponížen o finanční náhradu ve výši 2 983,45 Kč z rozhodnutí [spisová značka]. Žalobkyně nárok uplatnila 12. 12. 1991, rozhodováno o nároku bylo třemi shora uvedenými rozhodnutími, jedním v roce 2001 a dvěma v roce 2017. Žalovaná několikrát přecenila nárok žalobkyně, který byl původně vyčíslen na 65 884,32 Kč, následně v roce 2020 byl přeceněn na částku 507 298,58 Kč a znovu byl přeceněn v roce 2021 na 828 245, 45 Kč. Žalobkyně se v celkem pěti případech přihlásila do veřejné nabídky, v roce 2018–2020, avšak nebyla úspěšná. Žalobou podanou 21. 12. 2020 se domáhá vydání náhradních pozemků, které byly oceněny znalcem na částku 59 508,23 Kč, přičemž tato skutečnost byla mezi účastníky řízení nesporná, stejně jako to, že požadované pozemky jsou převoditelné. Žalobkyni bylo poskytnuto plnění spočívající ve vydání náhradních pozemků podle rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [číslo jednací] (109 150,30 Kč), podle rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2021, č. j. [číslo jednací] (73 950, 32 Kč), podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, č. j. [číslo jednací] (236 930, 95 Kč), podle rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2022, č. j. [číslo jednací] (236 137,96 Kč), podle rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [číslo jednací] (44 336,90 Kč) a rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č. j. [číslo jednací] (95 937,40 Kč), tedy v celkové výši 796 423,71 Kč. Protože reálně evidovaná výše restitučního nároku žalobkyně u žalované nepostačuje ke krytí ceny žalobkyní požadovaných pozemků, soud prvního stupně zjišťoval, zda byl restituční nárok žalovanou oceněn správně.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ust. § 4 odst. 1, § 11a odst. 1 zákona o půdě a § 14 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů a úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků č. 182/1998 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška). Soud prvního stupně hodnotil přístup žalované k uspokojení restitučního nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že jej lze hodnotit jako liknavý. Zohlednil zejména délku restitučního řízení jako celku, kdy žalovaná i přes aktivní přístup žalobkyně ztížila možnost uspokojení restitučního nároku jednak neodůvodnitelně dlouhou dobou do rozhodnutí o restitučním nároku žalobkyně (o nevydání pozemků v k.ú. [adresa] bylo rozhodnuto až v roce 2017) a současně nesprávným oceněním restitučního nároku, kdy žalovaná následně část restitučního nároku žalobkyně přecenila, což žalobkyni znemožnilo plnohodnotně se účastnit veřejných nabídek.

5. Soud prvního stupně k námitce žalobkyně zkoumal ocenění odňatých pozemků a tedy výši restitučního nároku žalobkyně. Vyšel ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], mezi kterými není spor o ocenění a charakteru pozemků parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] (dnes [adresa]) o výměře [číslo] m ani ohledně charakteru a ocení pozemku parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa], spor není ani ohledně stavebního charakteru části pozemku parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] v rozsahu části o výměře [číslo] m. Po přecenění restitučního nároku žalovanou zůstal spor pouze ohledně aplikace srážky u části pozemku parc. č. [číslo] o výměře [číslo] m a ohledně charakteru části tohoto pozemku o výměře [číslo] m. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechu této znalkyně, současně však posuzoval i závěry ostatních znaleckých posudků předložených účastníky řízení. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně považuje závěr znalkyně o stavebním charakteru odňatých pozemků za souladný, o čemž svědčí i postupná změna argumentace žalované ve vztahu k pozemku PK parc. č. [číslo]. Soud prvního stupně se podrobně vyjadřuje k charakteru všech odňatých pozemků, vychází ze zjištění, že v případě všech třech odňatých pozemků byly funkční celky na nich budovány bezprostředně po odnětí těchto pozemků. Neshledal důvod k zpochybnění závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že se jedná o pozemky, které v době přechodu na stát měly charakter pozemku stavebního, stejně tak jako její argumentaci odůvodňující neaplikaci srážek dle přílohy číslo 7 oceňovací vyhlášky. Jestliže soud prvního stupně hodnotí odňaté pozemky jako stavební, je třeba je jako stavební také ocenit. Vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], dle které hodnota odňatých pozemků činila 3 244 250 Kč, čemuž odpovídá restituční nárok žalobkyně ve výši 1 622 125 Kč. Za situace, kdy výše vyčerpaného restitučního nároku činí 796 423,71 Kč a hodnota žalobkyní v řízení požadovaných náhradních pozemků byla znaleckým posudkem vyčíslena na 59 508,23 Kč, je výše restitučního nároku žalobkyně dostačující. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví žalované a jsou převoditelné. Nesporná byla i cena těchto pozemků. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků uvedených ve výroku I. napadeného rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % nákladů ve výši 56 354,74 Kč, kdy plná náhrada nákladů řízení činila 93 924,57 Kč. Náhrada nákladů řízení byla soudem prvního stupně určena na základě poměru úspěšnosti ve vztahu k počtu vydaných náhradních pozemků. O nákladech státu bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením ze dne 20. 5. 2025 podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení. Soud prvního stupně vyšel z hodnoty žalobkyní požadovaných pozemků a zohlednil skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně pozemku v k.ú. [adresa] s hodnotou 314 200,25 Kč a vyhověno žalobě bylo ohledně pozemků v hodnotě 59 505,85 Kč. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, respektive byla úspěšná v 15,92 % a neúspěšná v 84,08 %. Soud proto náhradu nákladu státu rozdělil podle poměru úspěchu ve věci tak, že žalobkyně je povinna zaplatit 6 652,55 Kč a žalovaná 1 259,62 Kč z celkových nákladů státu ve výši 7 912,16 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvnímu stupně i doplňujícímu usnesení ze dne 20. 5. 2025 podali odvolání oba účastníci, a to žalobkyně pouze do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a do výroku II. doplňujícího usnesení, žalovaná podala odvolání do obou rozhodnutí v plném rozsahu.

8. Žalobkyně podala odvolání do obou rozhodnutí z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o.s.ř. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí pouze formalisticky aplikoval ustanovení o.s.ř. o náhradě nákladů řízení, a to bez ohledu na individuální posouzení předmětné věci. Předmětem řízení byla žaloba na nahrazení projevu vůle z důvodu liknavosti a svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně. Procesní neúspěch žalobkyně nelze spatřovat ve skutečnosti, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala žalobu co do části náhradního pozemku zpět. Tuto skutečnost nelze vykládat jako částečný neúspěch ve věci, případně procesní zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. Byla to žalovaná, kdo zavdal příčinu k zahájení tohoto soudního sporu, žaloba byla z procesního hlediska podána důvodně a po právu. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že jde o řízení, v němž soud není vázán žalobním petitem ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. a pokud by se v průběhu řízení ukázalo, že vybraný pozemek není k převodu způsobilý, ať již pro zákonnou překážku, či pro nevhodnost převodu z jiného důvodu, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Pokud důvodem částečného zastavení řízení byla procesní reakce na zjištěnou nepřevoditelnost konkrétního pozemku, není možno tuto skutečnost zohlednit jako procesní neúspěch. V projednávané věci byl náhradní pozemek nepřevoditelný s ohledem na jeho dotčení veřejně prospěšnou stavbou, která dle žalované ani nešla oddělit na základě žalobkyní připraveného geometrického plánu, žalobkyně proto byla donucena vybrat jiné vhodné náhradní pozemky a vzít žalobu co do daného náhradního pozemku zpět. Žalobkyně je proto přesvědčena, že by jí měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. Ze stejných důvodů by proto žalobkyni neměla být uložena povinnost hradit náklady státu, neboť byla účastnicí v řízení úspěšnou. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II. tak, že žalobkyni přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a pokud jde o doplňující usnesení tak, že uloží žalované povinnost zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení jemu vzniklých.

9. Žalovaná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. Má za to, že rozsudek je vydán na podkladě neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního hodnocení, zejména ve vztahu ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná poukazuje na nedostatky znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že soud prvního stupně se s těmito nedostatky dostatečně nevypořádal. Žalovaná trvá na jí oceněné výši restitučního nároku žalobkyně ve výši 828 291 Kč a odmítá, že by restituční nárok žalobkyně byl oceněn chybně. Vydání pozemků v projednávané věci tak není možné, neboť výše restitučního nároku žalobkyně pro jejich vydání není dostatečná. Žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že její postup při uspokojování restitučního nároku žalobkyně byl liknavý či svévolný. Namítá, že postupovala v souladu se zákonem, když dřívější žádost žalobkyně o přecenění jejího restitučního nároku ve všech aspektech vyhodnotila a za splnění příslušných předpokladů rozhodla o přecenění části nároku na základě ocenění části jednoho z odňatých pozemků jako pozemku stavebního. Naopak zbývajícím nárokům žalobkyně nebylo možno vyhovět, protože ke splnění zákonných předpokladů nedošlo. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení a pokud jde o doplňující usnesení, aby žalobkyni uložil zaplatit rovněž náklady státu v plné výši, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že obsah odvolání považuje za nesprávný. Pokud žalovaná namítá formální nesprávnosti revizního znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], pak všechny povinné náležitosti stanovené zák. č. 256/2019 Sb., zákonem o znalcích, jsou v revizním posudku obsaženy. Poukazuje rovněž na skutečnost, že znalkyně byla soudem prvního stupně vyslechnuta, kdy své znalecké závěry obhájila. Žalobkyně má za to, že revizní posudek znalkyně byl vypracován správně, soud prvního stupně proto při ocenění restitučního nároku z tohoto revizního posudku vycházel. Pokud žalovaná namítá, že v řízení nebyla prokázána liknavost a svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, pak žalobkyně poukazuje na to, že liknavost a svévole již byla pravomocně dovozena v paralelně vedených soudních řízeních, např. u Okresního soudu v Trutnově sp. zn. [číslo jednací], když rozsudek v této věci byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. [číslo jednací] a dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, č. j. [číslo jednací]. Stejně tak bylo rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. [číslo jednací], či u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. [číslo jednací] I v těchto řízeních byly rozsudky soudu prvního stupně potvrzeny soudem odvolacím a dovolání žalované bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu odmítnuto. Žalobkyně poukazuje na zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, princip právní jistoty a ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odkazuje rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu k účasti oprávněné osoby ve veřejných nabídkách ve vztahu k liknavosti žalované. Žalobkyně nebyla povinna účastnit se veřejných nabídek, neboť v řádné účasti jí bránilo nesprávné ocenění restitučního nároku, které lze rovněž shledat za projev liknavosti a svévole žalované. Správné ocenění restitučního nároku je přitom povinností žalované.

11. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně i odvolání žalované proti oběma rozhodnutím soudu prvního stupně byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a doplňující usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalované důvodné není.

12. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutkové závěry vyplývají za provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů soud prvního stupně vyvodil správné skutkové závěry a skutkový stav zjistil v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu ve věci. Také právní hodnocení soudu prvního stupně je zcela správné a odpovídá rovněž aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na naprosto správné, logické a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na odvolací námitky žalované pak dodává následující.

13. Soud prvního stupně uzavřel, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně lze hodnotit jako liknavý, a to nejen s ohledem na délku restitučního řízení jako celku, ale především z důvodu nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyně. Nelze považovat za důvodnou odvolací námitku žalované, že liknavost či svévole žalované nebyla v projednávané věci prokázána. Naopak nelze přehlédnout, že v řízení mezi týmiž účastníky byla vydána rozhodnutí ve skutkově i právně totožných věcech k uspokojení nároku téže žalobkyně, kdy nárokům žalobkyně bylo pravomocně vyhověno se závěrem, že postup žalované byl liknavý a svévolný. Soud prvního stupně tedy otázku liknavosti i ocenění restitučního nároku posoudil za týchž, stále stejných a dosud nijak nezměněných skutkových poměrů zcela stejně, jako tomu bylo v předcházejících řízeních. Žalobkyně proto zcela správně poukazuje na zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, princip právní jistoty a ust. § 13 občanského zákoníku. Závěr soudu prvního stupně o liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně odpovídá již pravomocným soudním rozhodnutím ve skutkově i právně totožných věcech týchž účastníkům a v tomto řízení bez nově nastalých skutečností nelze znovu a jinak řešit otázku ocenění restitučního nároku žalobkyně, která již jednou byla určitým způsobem vyřešena, vychází ze stále stejného skutkového základu a je zpochybňována obsahově stále stejnými námitkami žalované (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/02, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1236/2015). Nelze přitom přehlédnout, že do současné doby nedošlo k uspokojení podstatné části restitučního nároku žalobkyně, když k tomu zásadním způsobem přispělo nesprávné ocenění restitučního nároku, které ztížilo jeho plné uspokojení zákonem zásadně předpokládaným postupem, tedy prostřednictvím veřejné nabídky pozemků podle § 11a zákona o půdě, kdy jen díky aktivitě žalobkyně samé přistoupila žalovaná k přecenění nároku ohledně části jednoho z nevydaných pozemků, zatímco v případě dalších nevydaných pozemků žalovaná setrvávala na jejich původním ocenění. Odvolací soud proto považuje závěr soudu prvního stupně o liknavosti a svévoli žalované při uspokojení restitučního nároku žalobkyně za zcela správný.

14. Rovněž pokud jde o výši restitučního nároku žalobkyně, sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že je třeba vycházet z revizního znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně tuto znalkyni k projednávané věci ustanovil k podání ústního znaleckého posudku, znalkyni v řízení vyslechl, znalkyně závěry svého písemně podaného znaleckého posudku v rámci řízení před Okresním soudem v Trutnově vysvětlila a obhájila. Soud prvního stupně velmi podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, proč považuje závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] o stavebním charakteru odňatých pozemků za správné, stejně tak řádně odůvodnil, proč neshledal důvody pro aplikaci srážky dle přílohy číslo 7 oceňovací vyhlášky. V tomto směru se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně v plném rozsahu ztotožňuje a odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména odst. 36. až 39. odůvodnění. Pokud jde o pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa], pak soud prvního stupně vychází mimo jiné ze zjištění, že tento pozemek byl dle sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ke dni přechodu na stát součástí intravilánu, tedy zastavěného území obce. Pozemek byl tedy určen k zastavení již v době přechodu na stát, z tohoto důvodu byl vyvlastněný a bezprostředně po vyvlastnění byl zastavěn. Soud prvního stupně proto neshledal důvod ke zpochybnění závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že se jedná o pozemek, který měl v době přechodu na stát charakter pozemku stavebního. Ke stejnému závěru došel ve svém znaleckém posudku (č.l. 46 spisu) rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který tento pozemek rovněž ocenil jako pozemek stavební s tím, že zde není důvod aplikovat srážky dle přílohy číslo 7 oceňovací vyhlášky. Sama žalovaná pak tento pozemek v průběhu řízení dvakrát přeceňovala, když nejprve přecenila jako stavební jeho část o výměře [číslo] m (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]), později přecenila část tohoto pozemku o výměře [číslo] m jako pozemek stavební s tím, že aplikovala 60 % srážky (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]). Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně považuje za správné závěry revizní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], neboť se shodují rovněž se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně tohoto pozemku. Pokud jde o pozemek PK [číslo] v k.ú. [adresa], pak znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], stejně jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ocenili tento pozemek jako pozemek stavební bez aplikace jakýchkoliv srážek. Tento pozemek přešel do vlastnictví státu kupní smlouvou s [právnická osoba] dne [datum], k tomuto datu existovala územně plánovací dokumentace, kde byl pozemek zahrnut do území určeného pro technické vybavení, tedy k zástavbě. Pozemek je nyní součástí průmyslového areálu elektrárny a je tedy zastavěný. Stejně tak pokud jde o pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] (dnes [adresa]), pak jeho část o výměře že [číslo] m byla vykoupena za účelem vybudování [právnická osoba], část o velikosti [číslo] m byla zastavěna státem bez právního důvodu. Pozemek tedy byl zastavěn a je jej proto rovněž potřeba ohodnotit jako pozemek stavební. Ke stejnému závěru jako znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl ve svém znaleckém posudku rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 62 spisu).

15. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že všechny tři odňaté pozemky je třeba ohodnotit jako pozemky stavební. Výše restitučního nároku žalobkyně na základě znaleckého posudku pak činí 1 622 125 Kč, v předchozích soudních řízeních byl nárok žalobkyně uspokojen co do částky 796 423,71 Kč. Za situace, kdy předmětem řízení jsou pozemky v hodnotě 59 508,23 Kč, je výše restitučního nároku žalobkyně dostačující. Pokud soud prvního stupně s těmito závěry žalobě jako důvodné vyhověl, jeho rozhodnutí zcela správné. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků stanovil podle počtu vydaných náhradních pozemků (žalobkyně původně požadovala 6 pozemků, ohledně jednoho vzala žalobu zpět). Soud prvního stupně sám v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že tento postup byl chybný, správně se mělo vycházet z hodnoty náhradních pozemků. Odvolací soud však shledal důvodným odvoláním žalobkyně v tom směru, že žalobkyni měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně sice v průběhu řízení vzala žalobu ohledně jednoho původně požadovaného náhradního pozemku zpět, nebylo to však z důvodu přečerpání jejího restitučního nároku, ale z důvodu překážky vydání tohoto náhradního pozemku, neboť byl dotčen veřejně prospěšnou stavbou. Tato překážka dle žalované trvala i poté, co žalobkyně byla připravena část náhradního pozemku oddělit připraveným geometrickým plánem. Pokud za této situace vzala žalobkyně žalobu ohledně tohoto původně požadovaného náhradního pozemku zpět, nelze dle odvolacího soudu hovořit o procesním zavinění žalobkyně na zastavení řízení a nelze zde shledat ani její částečný neúspěch v řízení. Odvolací soud proto v souladu s konstantní judikaturou vychází z toho, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, náleží jí proto nálada nákladů řízení, když za tarifní hodnotu je třeba považovat hodnotu vydaných náhradních pozemků, v projednávané věci tedy částku 59 508,23 Kč. Soud prvního stupně při vyčíslení nákladů řízení žalobkyně správně vycházel z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 500 Kč, právní zástupce žalobkyně vykonal 19 úkonů, náleží mu proto odměna ve výši 66 500 Kč. K odměně dále náleží 19 režijních paušálů po 300 Kč ve výši 5 700 Kč. Správně byla stanovena také náhrada za ztrátu času na cestě k soudním jednáním ve výši 2 400 Kč. Pokud jde o cestovné, pak to za tři cesty k soudním jednáním činí 6 047,21 Kč. Po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 16 660 Kč pak náklady žalobkyně vynaložené v řízení před soudem prvního stupně dosahují částky 96 313,21 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 96 313,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

17. S ohledem na závěr odvolacího soudu o plném procesním úspěchu žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně změnil odvolací soud podle § 220 o.s.ř. také doplňující usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 5. 2025, č.j. 6 C 280/2020–654, a to tak, že náhradu nákladů vzniklých státu ve výši 7 912,16 Kč s ohledem na procesní neúspěch v řízení uložil zaplatit žalované, a to na účet Okresního soudu v Prachaticích do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně v odvolacím řízení byla zcela úspěšná, žalovaná naopak v odvolacím řízení úspěšná nebyla. Je proto povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení žalobkyně advokátem z předmětu řízení 59 508,23 Kč. Právní zástupce žalobkyně vykonal v řízení celkem čtyři úkony právní služby, a to podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované ve věci samé, odvolání proti doplňujícímu usnesení a účast na jednání odvolacího soudu. Za odvolání proti rozsudku, účast na jednání odvolacího soudu a vyjádření k odvolání žalované náleží právnímu zástupci žalobkyně odměna za zastoupení v plné výši, tedy v částce 3 500 Kč. Za podání odvolání proti doplňujícímu usnesení, které se týkalo pouze nákladů řízení, náleží odměna ve výši jedné poloviny, tedy v částce 1 750 Kč. K odměně náleží čtyři režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. K nákladům dále náleží náhrada za ztrátu času na cestě právního zástupce žalobkyně z [adresa] a zpět za čtyři půlhodiny na jednu cestu, celkem tedy osm půl hodiny po 150 Kč, to je 1 200 Kč. Cestovné veřejnou dopravou činí celkem 524 Kč včetně DPH. Po připočtení 21 % DPH z odměny za právní zastoupení, režijních paušálů a náhrady za ztrátu času ve výši 3 204,50 Kč činí náklady odvolacího řízení žalobkyně částku 18 976,50 Kč. Odvolací soud proto uložil žalované, aby tyto náklady odvolacího řízení zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.