6 C 280/2020 - 613

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Janou Pravdovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemků: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného], se sídlem [adresa], dále jen převodce a [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobkyně], dále jen nabyvatel, uzavírají podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platném znění (dále jen zákon o půdě) tuto smlouvu o převodu pozemků:

I. Česká republika – [Anonymizováno] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti, (dále jen pozemky): - parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] zapsané na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa], - parc. č. [číslo] zapsané na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa].

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] – pozemkového úřadu, č. j. [Anonymizováno], ze dne 3. 1. 2001, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro [adresa] č. j. [Anonymizováno] zn. [č. účtu] ze dne 28. 4. 2017 a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu KPÚ pro [adresa] č. j. [Anonymizováno] zn. [č. účtu] ze dne 10. 8. 2017.

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy včetně součástí a nabyvatel je přijímá do svého výlučného vlastnictví.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemků včetně součástí přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatel: ………………….. ………………………… [žalovaná]

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 56 354,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], vše zapsané na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa] a dále pozemku parc. č. [číslo], zapsaného na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa] a parc. č. [číslo] zapsaného na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa]. Nárok odůvodnila tím, že je oprávněnou osobou dle § 4 zákona o půdě a vznikl jí nárok na bezúplatný převod pozemků dle § 11a zákona o půdě, neboť je držitelem restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatých pozemků, které nebyly vydány, o němž bylo rozhodnuto následujícími rozhodnutími: - rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] – Pozemkového úřadu, č. j. [číslo] ze dne 3. 1. 2001 tak, že žalobkyně není spoluvlastníkem pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 555 m v k. ú. [adresa] (dále jen rozhodnutí [číslo]), - rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro [adresa] č. j. [číslo] sp. zn. [číslo], ze dne 28. 4. 2017 tak, že žalobkyně není spoluvlastníkem pozemku dle PK části parc. č. [číslo] původně v k. ú. [adresa] (dále jen rozhodnutí [číslo]), - rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro [adresa], č. j. [číslo] sp. zn. [číslo] ze dne 10. 8. 2017 tak, že žalobkyně není spoluvlastníkem pozemku dle PK části parc. č. [číslo] o výměře 496 m a dle PK části parc. č. [číslo] o výměře 11 502 m vše v k. ú. [adresa] (dále jen rozhodnutí [číslo]). Restituční nárok z rozhodnutí [číslo] byl částečně vykryt finanční náhradou ve výši 2 983,15 Kč. V žalobě poukazovala na to, že část pozemku PK parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], který nebyl vydán rozhodnutím [číslo], byl žalovanou oceněn jako role a přešel do vlastnictví státu za účelem výstavby [Anonymizováno] a jednalo se tak o pozemek účelově určený k zástavbě na území [adresa], žalovaná však předmětný pozemek ocenila, aniž zohlednila stavební charakter pozemku. Pozemek PK část parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] nevydaný dle rozhodnutí [číslo] přešel do vlastnictví státu na základě smlouvy ze dne 23. 6. 1988, a dle územního plánu [adresa] z roku 1986 platného ke dni přechodu pozemku na stát byl pozemek zařazen mezi plochy technického vybavení (technické služby). Nejednalo se o pozemek zemědělský, jak jej ocenila žalovaná. Pokud jde o pozemek PK č. [číslo] v k. ú. [adresa], nevydaný rozhodnutím [číslo], ten byl vyvlastněn výměrem Okresního národního výběru výboru [adresa] z 2. 11. 1951, zn. [číslo] a výměrem Okresního národního výboru [adresa] ze dne 2. 2. 1953, zn. [číslo] jenž potvrdil vyvlastňovací výměr ONV [adresa] ze dne 29. 8. 1952, zn. [číslo] U tohoto pozemku žalovaná na základě žádosti o přecenění a po podané žalobě, přecenila jako stavební část pozemku o výměře 3690 m2 a následně část pozemku 7193 m2 jako stavební s aplikací srážky 60 %. Zbytek přecenit odmítla, že se jedná o zemědělskou půdu, avšak dle sdělení Institutu plánování a rozvoje [adresa] č. [číslo] ze dne 15. 7. 2019 byl celý pozemek PK [číslo] k rozhodnému datu přechodu na stát součástí tzv. Intravilánu. Z tohoto důvodu měl být celý pozemek žalovanou oceněn jako stavební. Žalovaná postupovala při vypořádání restitučního nároku liknavě, neboť restituční nárok nebyl vypořádán ani po více než 29 letech (restituční nárok uplatněn 13. 12.1991). Žalobkyně nemohla řádně uplatnit svůj nárok s ohledem na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek a nesprávné ocenění restitučního nároku. Žalobkyně se účastnila veřejných nabídek dne 23. 4. 2018, 25. 6. 2018, 5. 12. 2018, 3. 4. 2019 a 6. 4. 2020. Žalobkyni nikdy nebyl nabídnut adekvátní náhradní pozemek odpovídající kvalitou pozemkům nevydaným.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že nebyla v dlouhodobém prodlení s uspokojením nároku žalované a tedy ani liknavá, neboť nárok neexistoval až do právní moci rozhodnutí o něm. Žalovaná neposkytla dostatečnou součinnost k uspokojení svých nároků. Žalobkyně se měla účastnit veřejných nabídek a její tvrzení, že je četnost veřejných nabídek nedostatečná, není pravdivé, jestliže sama uvádí, že nabídky byly čtyřikrát do roka. Jen v období od 4. 9. 2017 do 24. 10. 2018 bylo ve veřejných nabídkách nabízeno 3 291 pozemků. Žalobkyně používá institut žaloby o nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků jako výhodnější způsob vypořádání svého restitučního nároku, který jí zvýhodňuje oproti restituentům účastnícím se veřejných nabídek. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně zpochybňovala vyčíslení restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] od 6. 6. 2018, kdy podala žádost o přecenění, žalovaná část nároku přecenila. - Nárok z rozhodnutí č. j. [číslo] ze dne 3. 1. 2001 činil částku 2 983,15 Kč, na tento nárok žalobkyně čerpala finanční plnění ve výši 2 983,15 Kč a nárok je zcela vykryt. - Nárok z rozhodnutí č. j. [číslo] kterým nebyla žalobkyni vydána 1/2 PK části parc. č. [číslo] role o výměře 979 m, v k. ú. [adresa] (nyní v k. ú. [adresa]), byl oceněn dle vyhlášky č. 316/1990 Sb., znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne 25. 7. 2017 znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] na částku 2 790,15 Kč, z toho polovina činí 1 395,08 Kč. - Nárok z rozhodnutí č. j. [číslo], kterým žalobkyně nebyla vydána 1/2 PK části parc. č. [číslo], role o výměře 496 m v k. ú. [adresa] a 1/2 PK části parc. č. [číslo], role o výměře 11 502 m v k. ú. [adresa], byl oceněn tak, že cena byla stanovena dle vyhlášky č. 316/1990 Sb., znaleckými posudky č. [číslo] ze dne 23. 10. 2017 a č. [číslo] ze dne 23. 10. 2017 znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], celkem na částku 128 977,50 Kč, z toho 1/2 činí částku 64 488,75 Kč. Následně po doručení žádosti o přecenění došla žalovaná k následujícím závěrům o přecenění. Bylo zjištěno, že část pozemku PK [číslo] v o výměře 979 m2 přešla na stát bez právního důvodu a nebylo doloženo, že by kdy stát s touto částí pozemku nakládal. K těmto nevydaným částem pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání až na základě geometrického plánu ze dne 20. 5. 1991. Žalobkyně v žádosti o přecenění tvrdila, že pozemek byl převzat státem v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy v roce 1972 na jiný pozemek, na němž byly později postaveny řadové domky fyzických osob. Na část nevydaného pozemku nebylo doloženo územní rozhodnutí pro stavbu řadového domku, a proto pozemek nebylo možné přecenit jako stavební. - U pozemku PK [číslo], role o výměře 496 m v k. ú. [adresa] nebyly doloženy listiny k možnému přecenění. Žalobkyně doložila výřez územního plánu [adresa] z roku 1986 schválený usnesením vlády z 21. 1. 1986, kterým byla část pozemku zahrnuta do územní určeného pro technické vybavení. S pozemky KN parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] sice bylo nakládáno v souvislosti s budováním komunikace na vedlejším pozemku, pozemky však nejsou zastavěny a nachází se podél komunikace. - Část pozemku PK [číslo] o výměře 3690 m v k. ú. [adresa] byla vyvlastněna výměrem ONV [adresa] ze dne 2. 2. 1953, zn. [číslo] pro výstavbu bytových jednotek, tato plocha určená k zastavení, byla vymezena i v zastavovacím plánu z dřívější doby, proto žalovaná souhlasila s jeho přeceněním jako pozemku stavebního se sazbou 250 Kč za m2. Část pozemku o výměře 7 193 m2 byla přeceněna jako stavební na základě posudku [tituly před jménem] [jméno FO] na 719 300 Kč za 100 Kč za m2. Část pozemku o výměře 619 m2 pak nelze jako stavební ocenit.

3. Usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. [číslo] bylo řízení částečně zastaveno o část, kde se žalobkyně domáhala převodu pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] zapsaném na LV č. [číslo] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

4. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně je osobou oprávněnou dle § 4 zákona o půdě a že jí vznikl nárok na bezúplatné vydání pozemku dle § 11 zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu [adresa] – Pozemkového úřadu, č.j. [číslo] ze dne 3. 1. 2001, rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro [adresa] č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [č. účtu] ze dne 28. 4. 2017 a rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro [adresa], č. j. [Anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] ze dne 10. 8. 2017. Současně bylo nesporným, že pozemky, ve vlastnictví České republiky, o jejichž vydání žalobkyně požádala, a to parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] zapsané na LV č. [číslo] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa] a pozemek parc. č. [číslo] zapsaný č. na LV [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], jsou převoditelné a jejich hodnota činí dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] částku 59 508,23 Kč (v k.ú. [adresa]: parc. č. [číslo] cena 8 037 Kč, v k.ú. [adresa]: parc. č. [číslo] cena 38 447,85 Kč, parc. č. [číslo] cena 8 397,38 Kč, parc. č. [číslo] cena 2 109 Kč a parc. č. [číslo] cena 2 517 Kč)

5. Spornou skutečností tak zůstala toliko výše restitučního nároku žalobkyně a skutečnost, zda došlo byl přístup žalované k uspokojení nároku žalobkyně liknavý.

6. Soud učinil následující skutková zjištění:

7. Rozhodnutím PÚ [číslo] bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně není spoluvlastníkem pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 555 m v k. ú. [adresa].

8. Rozhodnutím PÚ [číslo] bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně není spoluvlastníkem pozemku dle PK části parc. č. [číslo] původně v k. ú. [adresa]. Z jeho odůvodnění plyne, že 6. 11. 1972 uzavřely [jméno FO] a [Jméno žalobkyně] (každá jako vlastnice podílu o velikosti ) jako prodávající s [Anonymizováno] kupní smlouvu o prodeji části pozemku parc. č. [číslo] v k. ú [adresa] o výměře 5 777 m2 pro výstavbu [Anonymizováno]. Bylo uzavřeno, že se nejednalo o nápadně nevýhodné podmínky, proto náhrada za pozemek nenáleží. Následně při zaměření zjištěno, že byla zastavěna větší část pozemku, než byla vykoupena, proto žalované přísluší náhrada za tuto část pozemku parc. č. [číslo] o výměře 979 m2.

9. Rozhodnutím PÚ [číslo] bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně není spoluvlastníkem pozemku dle PK části parc. č. [číslo] o výměře 496 m a dle PK části parc. č. [číslo] o výměře 11 502 m vše v k. ú. [adresa]. - V případě části pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 2 270 m2 uzavřeli žalobkyně a [jméno FO] jako prodávající a [právnická osoba] jako kupující kupní smlouvu, která byla hodnocena tak, že nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, proto za ní finanční náhrada nepřísluší. Po zaměření [adresa] bylo zjištěno, že stavbou je dotčena část pozemku parc. č. [číslo] o výměře 496 m2, tyto pozemky nebyly vykoupeny, přesto s nimi stát nakládal jako s vlastními. - V případě pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 11 502 m2 byla část vyvlastněna výměrem Okresní národního výboru [adresa] ze dne 2. 11. 1951, zn. [číslo] ve prospěch závodu [Anonymizováno] a část pozemku o výměře 3 690 m2 vyvlastněna výměrem Okresního národního výboru [adresa] ze dne 2. 2. 1953, zn. [číslo] Nebyl prokázán žádný způsob úhrady, proto náleží finanční náhrada. Z výměru Okresního národního výboru [adresa] z 29. 8. 1952 se podává, že došlo k vyvlastnění části o velikosti 3 690 m2 pro výstavbu bytových jednotek závodu [Anonymizováno]

10. Dle kupní smlouvy uzavřené 6. 11. 1972 mezi žalobkyní a [jméno FO] na straně prodávajících a [Anonymizováno] na straně kupující ohledně části pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] o výměře 5777 m2, soud zjistil, že pozemek byl vykoupen pro výstavbu bytů [Anonymizováno]

11. Dle přehledu nároků a plnění evidovala žalovaná následující výše restitučního nároku žalobkyně: k datu 14. 3. 2018 částku 65 884,32 Kč ([adresa] – vykryto peněžním plněním ve výši 2 983,15 Kč, [adresa] – nárok 1 395,08 Kč, [adresa] – nárok 2 666 Kč, [adresa] 884,32 Kč), k datu 3. 8. 2020 částku 507 298,58 Kč ([adresa] – vykryto peněžním plněním ve výši 2 983,15 Kč, [adresa] – nárok 1 395,08 Kč, [adresa] – nárok 2 666 Kč, [adresa] 298,58 Kč), k datu 21. 9. 2021 částku 828 245,45 Kč ([adresa] – vykryto peněžním plněním ve výši 2 983,15 Kč, [adresa] – nárok 1 395,08 Kč, [adresa] – nárok 2 666 Kč, [adresa] 245,45 Kč).

12. Dle sdělení Institutu plánování a rozvoje [adresa] byla - pro pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] (nyní [adresa]) k 16. 11. 1971 schválena „Revise směrného územního plánu [adresa]“ a tento pozemek se nenacházel k datu převodu na stát v intravilánu obce, - pro pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] schválen 21. 1. 1986 „Územní plán [adresa]“ a k rozhodným datům převodu na stát (23. 6. 1988 a 5. 12. 1990) byla plocha určena jako plocha k zastavení, - pro pozemek parc.č. [číslo] v k.ú. [adresa] byla potvrzen k 11. 8. 1934 „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa]“ a k datu převodu pozemku na stát (2. 11. 1951 a 2. 2. 1953) byl pozemek součástí intravilánu, - pro pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] byl 3. 10. 1935 potvrzen „Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [adresa] a ke dni převodu na stát (30. 10. 1952) nebyl pozemek součástí intravilánu, ale byl částečně určen k zastavění komunikací.

13. Přípisem ze dne 6. 6. 2018 požádala žalobkyně Státní pozemkový úřad o přecenění pozemků PK část parc. č. [číslo] o výměře 979 m2 v k.ú. [adresa] (rozhodnutí [číslo] a pozemku PK část parc. č. [číslo] o výměře 496 m2 v k.ú. [adresa] a pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 11 502 m2 v k.ú. [adresa] (rozhodnutí [číslo]).

14. Přípisem ze dne 30. 8. 2018 sdělila žalovaná žalobkyni, že lze přecenit pozemek PK [číslo] jako stavební, co do výměry 3690 m2. Přípisem z 28. 1. 2019 pak žalovaná sdělila žalobkyni, že k pozemku parc. č. [číslo] o výměře 979 m2 bylo zřízeno právo osobního užívání až 20. 5. 1991 a stát tak s ním nakládal až tímto přidělení do osobního užívání. V případě pozemku parc. č. PK [číslo] o výměře 496 m2 v k.ú. [adresa] byl pozemek převzat bez právního důvodu, tvoří pomocné pruhy komunikace, ale není prokázáno, kdy komunikace byla vybudována a kdy stát s částí pozemku nakládal. Přípisem ze dne 21. 9. 2021 oznámil Státní pozemkový úřad žalobkyni, že na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k přecenění pozemku PK [číslo] k.ú. [adresa] ve vztahu k výměře 7193 m2. Celkem by nárok žalobkyně měl činit částku 831 271,35 Kč skládající se z nároku z rozhodnutí [číslo] ve výši 2 983,15 Kč (vykryt finanční náhradou), z nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] ve výši 1 395,08 Kč a z nároku z rozhodnutí [číslo] ve výši 2 666 Kč za nevydanou část PK [číslo] a 824 227,13 Kč.

15. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobkyně bylo předloženo několik znaleckých posudků z rozdílnými závěry. Tyto rozdíly spočívaly ve způsobu ocenění odňatých pozemků jako stavebních či nikoli a případně v zohlednění srážky za stavební nesrostlost odňatého pozemku a zastavěným územím.

16. Žalobkyně předložila posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne 5. 11. 2018, který zjistil následující ceny odňatých pozemků: Katastrální území Parcelní číslo Výměra m2 Jednotková cena Cena celkem Stavební pozemek [adresa] (dnes [adresa]) PK [číslo] 979 250 Kč 244 750 Kč ANO [adresa] PK [číslo] 496 250 124 000 Kč ANO [adresa] PK [číslo] část 3690 250 922 500 Kč ANO PK [číslo] část 7812 10,75 83 979 Kč NE Ve vztahu k pozemku PK [číslo] znalec konstatoval, že pozemek byl vykoupen za účelem výstavby [adresa] Vykoupená část pozemku nebyla geometricky zaměřena. Na základě zaměření pozemku v terénu vyšlo najevo, že došlo k odnětí větší části pozemku (o 979 m2) a bylo zastavěno větší území, než bylo vykoupeno, přesto s ním stát nakládal a zřídil právo osobního užívání. Pozemek je potřeba ocenit jako stavební, protože ke dni přechodu na stát byl určený k zástavbě. Pozemek PK [číslo] přešel do vlastnictví státu na základě kupní smlouvy s [právnická osoba] dne 23. 6. 1988 a dle územně plánovací dokumentace platné k tomuto datu byla předmětná část pozemku zahrnuta do území určeného pro technická vybavení – tedy k zástavbě. Pozemek PK [číslo] přešel na stát v důsledku vyvlastnění výměrem ONV [adresa] ze dne 2. 11. 1951 sp.zn. [číslo] (7 812 m2) a výměrem ONV [adresa] ze dne 2. 2. 1953 zn. [číslo] (3690 m2), jenž potvrdil vyvlastňovací výměr ONV [adresa] ze dne 29. 8. 1952. Část pozemku o výměře 3690 m2 byla vyvlastněna ve prospěch [právnická osoba] pro výstavbu bytových jednotek, zbytek byl oceněn jako orná půda. Proti tomuto posudku žalovaná namítala, že pozemek PK [číslo] nebyl vydán, neboť část přešla na stát kupní smlouvou ze dne 6. 11. 1972 a za tuto část nepřísluší náhrada. Náhrada přísluší pouze k části pozemku 979 m2, která na stát přešla bez právního důvodu. Protože k ní stát zřídil právo osobního užívání až na základě GP ze dne 20. 5. 1991 k již postaveným domkům, pozemek nelze ocenit jako stavební, neboť byl součástí plochy hospodářské zeleně a není rozhodné, zda je součástí intravilánu. Ve vztahu k pozemku PK [číslo] žalovaná namítala, že nebyla splněny podmínky § 6 zákona o půdě – pozemek přešel na stát kupní smlouvou z 23. 6. 1988 a žalobkyni náleží náhrada pouze za část o výměře 496 m2, která na stát přešla bez právního důvodu. Jedná se o ostatní plochu podél komunikace a parkoviště. Stát s pozemkem nakládal, ale není zastavěn. Ve vztahu k pozemku PK [číslo] žalovaná namítala, že k části pozemku 3 690 m2, který byl vyvlastněn ve prospěch závodu [právnická osoba] pro výstavbu bytových jednotek, byl k žádosti žalobkyně přeceněn jako stavební pozemek.

17. Dále žalobkyně předložila znalecký posudek č. [číslo] vypracovaný znalcem [jméno FO] dne 4. 11. 2020. Dle tohoto posudku byla určena cena pozemku PK parc.č. [číslo] v k. ú. [adresa], o výměře 11 502 m na 2 875 500 Kč. S odůvodněním, že se pozemek dle územního plánu nacházel v území vymezeném jako plochy zastavitelné a z hlediska ocenění se jedná o stavební pozemek. K rozhodnému datu přechodu na stát, a to 2. 11. 1951 a 2. 2. 1953 a 17. 1. 1953 byl pozemek součástí intravilánu obce, přičemž pro [adresa] platil Regulační plán státní regulační komise z roku 1934 a pozemek byl dle tohoto plánu v plochách zastavitelných. Na pozemku se nachází bytová a komerční zástavba. Katastrální území Parcelní číslo Výměra m2 Jednotková cena Cena celkem Stavební pozemek [adresa] PK [číslo] 11 502 250 2 875 500 Kč ANO Žalovaná posudku vytýkala, že znalec neuvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, kterou část pozemku PK [číslo] v k.ú. [adresa] lze charakterizovat jako stavební a nevyjádřil se k otázce srážek dle přílohy č. [číslo] oceňovací vyhlášky.

18. Žalovaná předložila k ocenění pozemku parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] posudek znalce [tituly před jménem] [adresa] ze dne 23. 10 2017, který určil cenu pozemku dle BPEJ ve výši 10,75 Kč za m2 celkem za 11 502 m částka 123 646,50 Kč, kdy v posudku je uvedeno, že pozemek byl v rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 10. 8. 2017 klasifikován jako role a je oceňován na požadavek objednatele dle klasifikace v rozhodnutí. Katastrální území Parcelní číslo Výměra m2 Jednotková cena Cena celkem Stavební pozemek [adresa] PK [číslo] 11 502 10,75 123 646,50 Kč NE 19. Žalovaná předložila k ocenění odňatých pozemků znalecký posudek č. 2866/2018 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne 21. 11. 2018, z kterého vyplývá následující ocenění předmětných pozemků: Katastrální území Parcelní číslo Výměra m2 Jednotková cena Cena celkem Stavební pozemek [adresa] PK [číslo] 3690 250 Kč 922 500 Kč ANO K tomuto posudku soud uvádí, že byl zadán na základě objednávky Státního pozemkového úřadu, kdy zadání znělo ocenit pozemek z rozhodnutí [číslo] o výměře 3690 m2, nicméně dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu z 10. 6. 2017 bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem ideální pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 11 502 m2, v odůvodnění je pak uvedena pouze část pozemku o výměře 3 690 m2 vyvlastněný ve prospěch závodu [právnická osoba] Dle posudku byl pozemek zahrnut do územního plánu města jako pozemek pro výstavbu bytových domů a na tomto základě došlo k jejich vyvlastnění.

20. Dále byl žalovanou předložen k ocenění odňatých nemovitostí znalecký posudek č. [číslo] vypracovaný dne 18. 9. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO], který zjistil následující cenu: Katastrální území Parcelní číslo Výměra m2 Jednotková cena Cena celkem Stavební pozemek [adresa] PK [číslo] 7193 100 Kč 719 300 Kč ANO – srážka 60 % Dle posudku se jednalo o pozemek stavební, resp. zastavitelný s tím, že byly uplatnění srážky dle přílohy č. 7, když se nejednalo o souvislé zastavěné území (část obce, která není stavebně srostlá), ale o pozemek na okraji souvisle zastavěného území obce [adresa]. Dle dobového Regulačního plánu se jednalo o zemědělský pozemek s určením stavebního obvodu. Následně žalovaná vyrozuměla přípisem z 9. 8. 2021 žalobkyni, že výměra, kterou lze přecenit činí 7193 m2. Z objednávky Státního pozemkového úřadu ze dne 20. 9. 2021 plyne zadání zpracovat ocenění toliko části pozemku o velikosti 7193 m2.

21. Ohledně ocenění předmětných pozemků bylo Okresním soudem v [adresa] zadáno zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tuto znalkyni následně soud přibral do řízení, přednesla znalecký posudek a byla dovyslechnuta ke sporným otázkám. Dle posudku č. [číslo] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 10. 2023 byla zjištěna následující cena předmětných nemovitostí: Katastrální území Parcelní číslo Výměra m2 Jednotková cena Cena celkem Stavební pozemek [adresa] (dnes [adresa]) Část PK [číslo] 979 250 Kč 244 750 Kč ANO [adresa] PK [číslo] 496 250 Kč 124 000 Kč ANO [adresa] PK [číslo] 11 502 250 Kč 2 875 500 Kč ANO Pokud jde o pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] (dnes [adresa]) část pozemku přešla na stát kupní smlouvou v r. 1972 a část o výměře 979 m2 bez právního důvodu. Vzdálenost PK[Anonymizováno][číslo] k zástavbě v k.ú. [adresa] činila 33,81 m. Pozemek přešel na stát ve prospěch výstavby [Anonymizováno] I část o výměře 979 m2 byla použita k výstavbě dle původních plánů SBD [Anonymizováno], nikoli až v roce 1991, kdy k nim bylo formálně zřízeno právo osobního užívání. Pozemky tvoří části zahrádek u řadových domů. Výstavba [Anonymizováno] bezprostředně navazovala na území [adresa] – nejednalo se tak o území nesrostlé. Pokud jde o pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] ten činí funkční celek s energetickým areálem a byl využit ke stavbě před rokem 1974, jak plyne z ortofota z roku 1974 i ze závěru Státního pozemkového úřadu ohledně nevydání pozemku. Dle územního plánu z r. 1971 byl určen k využití v kategorii „plochy skladů, služeb a technických zařízení.“ a byl zařazen do zastavitelných území. Srážka dle přílohy 7 za stavební nesrostlost se neuplatní, neboť v případě výstavby průmyslových objektů byla výhodou nikoli závadou, jež by se měla promítnout do snížení ceny. Pokud jde o pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa], ten je aktuálně zastavěn obytnými objekty z 50. let minulého století, obslužnými komunikacemi, přístupy k objektům a pásy zeleně mezi objekty, které tvoří funkční celek s obytnými budovami. Na stát přešli na žádost závodu [právnická osoba] pro výstavbu bytových jednotek. Pozemek přešel na stát za účelem zastavění, byl bezprostředně zastavěn, oblast byla určena k zastavění již dle zastavovacího plánu z roku 1934. Důvod pro srážky dle přílohy 7 za stavební nesrostlost se neuplatní, neboť umístění pozemků v blízkosti továrny je výhodou, nikoli závadou a ostatní srážky se neuplatní, neboť pozemky byly zastavěny komplexní zástavbou, při jejíž realizaci hodnocení existence sítí nebo docházkové vzdálenosti do obchodu ztrácí smysl.

22. Žalovanou bylo vůči znaleckému posudku namítáno, že je nekvalitně zpracován a má množství formálních vad, některé otázky neodpovídá, zbývající otázky jsou kusými sdělením na různých místech. Znalkyně používá termíny neznámé oceňovacím předpisům jako plochy uliční a plochy technického vybavení. Neobsahuje údaje o všech podkladech a zdrojích. Soud je toho názoru, že znalkyně podstatné nedostatky znaleckého posudku odstranila při svém výslechu, kdy otázky žalované dovysvětlila, ač svérázným způsobem. Soud neměl důvod pochybovat o podjatosti znalkyně, s odkazem na argumentaci žalované, že i v jiných řízení zpracovává posudky „proti“ žalované. Soud se rozhodl jmenovat znalkyni, která zpracovávala posudek v totožné věci u Okresního soudu v [adresa] s ohledem na hospodárnost řízení. Když i sama žalovaná namítala, že zadávání znaleckého posudku hodnotí jako nehospodárné.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil následující skutkové závěry. Žalobkyně je osobou oprávněnou podle zákona o půdě, která má nárok na uspokojení svého restitučního nároku vzniklého rozhodnutími Magistrátu [adresa] – Pozemkového úřadu, č. j. [číslo] ze dne 3. 1. 2001, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro [adresa], č. j. [číslo], zn. [číslo] ze dne 28. 4. 2017 a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu KPÚ pro [adresa] č. j. [číslo] zn. [číslo] ze dne 10. 8. 2017, kterými nebyl žalobkyni vydán podíl o velikosti na nemovitostech v k. ú. [adresa] (dnes [adresa]) parc. č. PK [číslo], v k. ú. [adresa] parc. č. PK [číslo], v k.ú. [adresa] parc. č. PK [číslo] a bylo rozhodnuto, že žalobkyně má nárok na poskytnutí náhrady. Žalovaný eviduje restituční nárok žalobkyně v hodnotě 828 245,45 Kč. Restituční nárok byl ponížen o finanční náhradu ve výši 2 983,45 Kč z rozhodnutí PÚ [číslo]. Nárok žalobkyně uplatnila 12. 12. 1991, rozhodováno o nároku bylo třemi shora uvedenými rozhodnutími, jedním v roce 2001 a dvěma v roce 2017. Žalovaná několikrát přecenila nárok žalobkyně, který byl původně vyčíslen na 65 884,32 Kč, následně v roce 2020 přeceněn na částku 507 298,58 Kč a znovu přeceněn v roce 2021 na 828 245,45 Kč. Žalobkyně se v celkem 5 případech přihlásila do veřejné nabídky v roce 2018 – 2020, avšak nebyla úspěšná. Žalobou podanou 21. 12. 2020 se domáhá vydání náhradních pozemků, které byly oceněny znalcem na částku 59 508,23 Kč, přičemž tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná stejně jako to, že požadované pozemky jsou převoditelné. Žalované byla pravomocně poskytnuta plnění spočívající ve vydání náhradních pozemků dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] (109 154,30 Kč), dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 9. 11. 2021, č.j. [spisová značka] (73 953,20 Kč), dle rozsudku Okresního soudu ve [adresa], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] (236 903,95 Kč), dle rozsudku Okresního soudu v [adresa], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soud v [adresa] ze dne 30. 11. 2022, č.j. [spisová značka] (236 137,96 Kč), dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka] (44 336,90 Kč) a dosud nepravomocného rozsudku Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] (95 937,40 Kč), tedy v celkové výši 796 423,71 Kč. Z uvedené plyne, že aktuálně evidovaný restituční nárok žalované nepostačuje ke krytí ceny požadovaných pozemků. Je tedy na místě zjistit, zda byl restituční nárok oceněn správně.

24. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

25. Dle § 6 odst. 1, písm. k), n) budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, vyvlastnění bez vyplacení náhrady.

26. Ustanovení § 11 zákona o půdě upravuje případy, kdy nelze oprávněné osobě pozemky vydat.

27. Dle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

28. Po právní stránce soud věci hodnotil dle § 4 odst. 1, § 11a odst. 1 zákona o půdě a § 14 odst. 1 Vyhlášky ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška). Dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky činní srážka pro pozemky v Praze, jde-li o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé 60 %.

29. Pro uplatnění nároku oprávněné osoby je stanoven postup v § 11a zákona o půdě, tedy ve formě účasti oprávněné osoby ve veřejných nabídkách vyhlašovaných pozemkovým úřadem. Žalobkyně se domáhala vydání náhradních pozemků nikoli postupem dle § 11a zákona o půdě, ale formou žaloby na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků (v této konkrétní věci neuvedených ve veřejné nabídce). Nejvyšší soud k této problematice vyjadřuje konstantní názor, vyjádřený například v rozsudku ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4048/2019, a to že „restituční nárok, který není dlouhodobě uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu oprávněné osoby, jež se může projevit, mimo jiného, i zpochybňováním výše restitučního nároku (uplatňováním námitek proti charakteru odňatých pozemků), může být i nadále saturován požadavkem oprávněné osoby na převedení konkrétních pozemků bez nutnosti účastnit se veřejných nabídek, přičemž výši restitučního nároku řeší soud v každém konkrétním řízení, v němž se oprávněná osoba domáhá převodu vybraného náhradního pozemku.“ (Viz též rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Podle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4480/2016, rozsudek ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014) je nutné uspokojení nároku oprávněné osoby jinak než dle § 11a zákona o půdě považovat za výjimečné v situaci, kdy jsou prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. V tomto případě nelze vázat možnost podání žaloby o vydání náhradních pozemků na předchozí veřejnou nabídku těchto pozemků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 [R 62/2010])

30. Soud se s ohledem na shora uvedené zabýval hodnocením přístupu žalované k uspokojení restitučního nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že jej lze hodnotit jako liknavý. Žalovaná sice uváděla, že plnila svou zákonnou povinnost dostatečnými veřejnými nabídkami pozemků a žalobkyně měla možnost uspokojit svůj restituční nárok touto formou, soud je však toho názoru, že v dané věci je potřeba zohlednit zejména délku restitučního řízení jako celku, tedy nikoli od rozhodnutí o nároku žalobkyně, ve spojení se skutečností, že se žalobkyně aktivně bránila ocenění svého restitučního nároku. Žalovaná i přes aktivní přístup žalobkyně ztížila možnost uspokojení restitučního nároku žalované jednak neodůvodnitelně dlouhou dobou do rozhodnutí o restitučním nároku žalobkyně (kdy o nevydání pozemků v k. ú. [adresa] bylo rozhodnuto až v roce 2017) a současně nesprávným oceněním restitučního nároku, které i sama žalovaná konkludentně přiznává, když následně přecenila část restitučního nároku žalované, což žalované znemožnilo se plnohodnotně účastnit veřejných nabídek. Žalobkyni nelze vytýkat ani neúčast ve veřejných nabídkách, kdy se neúspěšně přihlásila do veřejných nabídek bezprostředně po rozhodnutí o svém restitučním nároku, a to přihláškami z 23. 4. 2018, 25. 6. 2018, 5. 12. 2018 (následně zrušena výzva k podání nabídky ze strany žalované), 6. 4. 2020. Žaloba byla podána 21. 12. 2020.

31. S ohledem na výši restitučního nároku, která nebyla dostačující k převedení náhradních pozemků se soud k námitce žalobkyně zabýval oceněním odňatých pozemků. Žalobkyně zpochybňovala ocenění pozemku PK část parc. č. [číslo] o výměře 979 m2 v k.ú. [adresa] (rozhodnutí PÚ [číslo]) a pozemku PK část parc. č. [číslo] o výměře 496 m2 v k.ú. [adresa] a pozemku PK parc. č. [číslo] o výměře 11 502 m2 v k.ú. [adresa] (rozhodnutí PÚ [číslo]). Ohledně pozemku parc. č. [číslo] bylo žalobkyni částečně vyhověno, když byl uznán stavební charakter části pozemku.

32. Ohledně odňatých pozemků bylo zjištěno, že pozemek parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] (nyní [adresa]) se nenacházel k 16. 11. 1971 tedy k datu převodu na stát v intravilánu obce, avšak pozemek parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] k datu převodu na stát (2. 11. 1951 a 2. 2. 1953) byl součástí intravilánu. A pokud jde o pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] byl k rozhodným datům převodu na stát (23. 6. 1988 a 5. 12. 1990) určen územním plánem jako plocha určena k zastavení.

33. Pojem intravilán prvně definuje Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu č. 97/1966 Sb. „Zastavenou částí obce (intravilán) podle této vyhlášky se rozumí území, které ke dni účinnosti zákona je souvisle zastavěno nebo jinak technicky upraveno pro potřeby obce (sídliště). Do zastavěného území obce se zahrnují i pozemky, které jsou zemědělskou půdou, nevytváří však se zemědělským půdním fondem souvislý celek (jsou od něho odděleny souvislou zástavbou nebo zabíhají do zastavěné části a jsou tvarově i rozlohově nevhodné k zemědělskému obhospodařování mechanizačními prostředky).“ Aktuální definice intravilánu je obsažena v zákoně č. 283/2021 Sb., stavební zákon: Dle § 116 odst. 2 stavebního zákona „Při vymezení zastavěného území se vychází z posledního účinného územního plánu. Nemá-li obec územní plán, je podkladem pro vymezení zastavěného území vymezení pozemků v zastavěné části obce vymezené k 1. září 1966 vyznačené v mapách evidence nemovitostí (dále jen „intravilán“)…“ Dle § 325 odst. 2 stavebního zákona platí, že „do doby vymezení zastavěného území územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona se u obce, která nemá územní plán nebo vymezené zastavěné území, považuje za zastavěné území intravilán.“ 34. Na základě výňatků z právní předpisů shora je zřejmé, že argumentace žalované, že pojem intravilán nemá co dočinění s hodnocením pozemku jako stavebního je lichá, jestliže pojem intravilán přímo odkazuje na zastavěné území obce, území technicky upravené a související. 35. „Pokud pozemky měly již v okamžiku odnětí povahu pozemků stavebních, popřípadě byly za naznačeným účelem vykupovány či odebírány, je za ně nutno podle § 28a zákona o půdě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byť by byly v době přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské. “ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014). Jako kritérium lze dle rozsudku Nejvyššího soudu, sp.zn. 22 Cdo 1816/2013 hodnotit v době prodeje existující územně plánovací dokumentaci, vykoupení za účelem výstavby sídliště či bezprostřední realizaci výstavby. Podstatným faktorem pro úsudek, zda se jednalo o stavební pozemky je existence územně plánovací dokumentace s určením pozemků pro stavební využití (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1013/2012). Přičemž pozdější judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015) upozorňuje na nutnost hodnotit stavební charakter pozemků v širším kontextu. „Dovolací soud však, maje na zřeteli účel restitučních předpisů, jimiž demokratická společnost usiluje o alespoň částečné odčinění bezpráví napáchaných nedemokratickým režimem…, již dříve v řadě kauz aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební“ 36. Mezi znaleckými posudky [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] a [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] není sporu o ocenění a charakteru pozemku parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] (dnes [adresa]) o výměře 979 m2 ani ohledně charakteru a ocenění pozemku parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa]. Spor není ani ohledně stavebního charakteru části pozemku parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] v rozsahu části o výměře 3 690 m2 oceněné dle znaleckého posudku č. [číslo] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a ani ohledně části pozemku parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] o výměře 7 193 m2 oceněné dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. U části pozemku o výměře 7 193 m2 je mezi účastníky spor o tom, zda byl pozemek stavebně srostlý či nikoli a zda to byl důvod pro aplikace srážky ve výši 60 % dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky. Zbývající část pozemku parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] byla dle sdělení [právnická osoba] oceněna posudkem [tituly před jménem] Z. [jméno FO] dle BPEJ na 6 654,25 Kč. V průběhu řízení žalobkyně přecenila odňatý pozemek parc. č. PK [číslo] takovým způsobem, že spor zůstal pouze ohledně aplikace srážky u části pozemku parc. č. [číslo] o výměře 7 193 m2 a ohledně charakteru části tohoto pozemku o výměře 619 m2.

37. Při stanovení výše restitučního nároku soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] Arch [jméno FO] a výslechu znalkyně, současně však posuzoval i závěry ostatních znaleckých posudků předložených stranami. V souladu se shora citovanou judikaturou však soud hodnotí závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků jako souladný, o čemž svědčí i postupná změna argumentace žalované ve vztahu k pozemku PK parc. č. [číslo]. Ve vztahu pozemku parc. č. [číslo] soud uvádí, že jestliže byla část parc. č. [číslo] o výměře 5 777 m2 vykoupena za účelem vybudování [anonymizováno] a následně bylo geometrickým plánem zjištěno, že část pozemku o velikosti 979 m2 byla zastavěna státem bez právního důvodu, neobstojí závěr žalované, že stát s pozemkem nakládal až okamžikem, kdy k němu zřídil právo osobního užívání. To lze považovat pouze za formální nakládání s pozemkem. Fakticky s pozemkem nakládal, když jej spolu s vykoupeným pozemkem o výměře 5 777 m2 zastavěl při budování [Anonymizováno]. Pokud tedy byla v důsledku nevyměření prodané části pozemku o výměře 5 777 m2 geometrickým plánem zastavěna bez právního důvodu další část pozemku o výměře 979 m2, je nutné důvod vykoupení pozemku, tedy vybudování [Anonymizováno], vztáhnout i na zbývající část pozemku a je tak potřeba jej hodnotit jako stavební.

38. Znalkyni [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] žalovaná mimo jiné vytýkala, že užívá pojem, který není obsažen v oceňovacím předpise. Je však vhodné upozornit na fakt, že pojmu plochy „uliční“ užila nejprve sama žalovaná, která ve vyrozumění o návrhu na ocenění nároku na náhradu oprávněných osob (č.l. 264) v příloze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila že pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] nemůže být oceněn jako stavební, neboť dle „Přehledového regulačního a zastavovacího plánu z 11. 8. 1934“ se jedná o nezastavitelné plochy uliční. Soud konstatuje, že v soudobé terminologii dopovídá ploše uliční (ulice) pojem komunikace, kterou je nutno za stavbu považovat. Bylo zjištěno, že pozemek parc.č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] byl dle sdělení Institutu plánování a rozvoje [adresa] ke dni přechodu na stát součástí intravilánu (zastavěného území obce). Jestliže pozemky byly určené k zastavění již v době přechodu na stát a z tohoto důvodu byly vyvlastněny a bezprostředně po vyvlastnění zastavěny soud neshledává důvod k zpochybnění závěru znalkyně [tituly před jménem] Arch. [jméno FO] o tom, že se jedná o pozemek, který v době přechodu na stát měl charakter pozemku stavebního.

39. Pozemek PK [číslo] přešel do vlastnictví státu kupní smlouvou s [právnická osoba] dne 23. 6. 1988 (zbývající část 496 m2 bez právního důvodu), přičemž k tomuto datu byla prokázaná existence územně plánovací dokumentace, kde byl pozemek zahrnut do území určeného pro technická vybavení – tedy k zástavbě. Dle shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka] tak tento závěr postačí pro hodnocení pozemku jako stavebního. Tento závěr posiluje i názor vyjádření v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], že „mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje“ Zároveň je potřeba zdůraznit, že pozemky byly určeny k zastavění a současně i byly zastavěny: pozemek parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa] je součástí průmyslového areálu elektrárny, pozemek parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] je součástí [Anonymizováno] (domy, ulice, zahrádky), pozemek parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] je zastavěn obytnými objekty z 50. let, obslužnými komunikacemi, přístupy k objektům a pásy zeleně mezi objekty, které tvoří funkční celek s obytnými budovami. Ze zjištění vyplývá, že shora uvedené funkční celky v případě všech třech odňatých pozemků byly budovány bezprostředně po odnětí. Soud je toho názoru, že k hodnocení stavebního charakteru odňatých pozemků, lze do jisté míry s ohledem na nutnost aplikovat velké množství judikatury tuto otázku upravující jako na otázku právní. Soud shledává argumentaci znalkyně [jméno FO] odůvodňující neaplikaci srážek dle přílohy č. [číslo] oceňovací vyhlášky, kdy použila odkazy na relevantní judikaturu jako přiléhavou, ačkoliv formálně do znaleckého posudku ne úplně vhodně zařazenou.

40. Jestliže soud hodnotí pozemky jako stavební, je potřeba je jako stavební také ocenit. Dle posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činila hodnota odňatých pozemků parc. č. PK [číslo] v k.ú. [adresa], parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa] a parc. č. PK [číslo] v k. ú. [adresa], ohledně nichž bylo rozhodnuto, že za ně přísluší náhrada, částku 3 244 250 Kč, což odpovídá restitučnímu nároku žalobkyně ve výši 1 622 125 Kč, přičemž výše vyčerpaného restitučního nároku činí 796 423,71 Kč a hodnota náhradních pozemků byla znaleckým posudkem vyčíslena na částku 59 508,23 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné pozemky, ohledně nichž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle, jsou ve vlastnictví žalované a že jsou převoditelné včetně ceny těchto pozemků, soud rozhodl tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemků ve výroku uvedených.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím 60 % nákladů ve výši 56 354,74 Kč, kdy plná náhrada nákladů řízení činila 93 924,57 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 508,23 Kč (cena vydaných náhradních pozemků) sestávající z částky 3 500 Kč za každý z devatenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 18. 12. 2020, 8. 2. 2021, 4. 3. 2021, 22. 3. 2021, 5. 11. 2021, 11. 1. 2022, 21. 3. 2022, 1. 4. 2022, 28. 6. 2022, 25. 4. 2023, 28. 6. 2023, 15. 11. 2023, 27. 3. 2024, 9. 12. 2024 a tří jednání dne 20. 3. 2024, 16. 10. 2024, 6. 12. 2024) včetně devatenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 423,61 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou ke 3 jednáním náhrada 3x 1 807,87 Kč za v každém případě ujetých 141 km v částce 1 007,87 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. plus náhrada za ztrátu času v trvání 3 x (8 × 30 minut v částce 800 Kč) podle § 14 a. t., v a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 77 623,61 Kč ve výši 16 300,96 Kč.

42. Náhrada nákladů řízení byla soudem chybně určena na základě poměru úspěšnosti ve vztahu k počtu vydaných náhradních pozemků, ačkoliv měla být určena poměrem úspěšnosti ve vztahu k hodnotě v žalobě uplatněných náhradních pozemků. O nákladech státu bude rozhodováno dodatečně.

Poučení