19 Co 744/2024 - 1515

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.3.2024, č.j. 7 C 392/2019-1460, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ohledně pozemků parc. č. [číslo] odděleného geometrickým plánem č. [číslo] [číslo] odděleného geometrickým plánem č. [číslo] [číslo] a [číslo] v k. ú. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [číslo] odděleného geometrickým plánem č. [číslo] v k. ú. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [číslo] odděleného geometrickým plánem č. [číslo] v k. ú. [Anonymizováno], potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ohledně pozemků parc. č. [číslo] v k. ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] v k. ú. [Anonymizováno] a parc. č. [číslo] v k. ú. [Anonymizováno] mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 312 334,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem připustil změnu žaloby, aby byl nahrazen projev vůle žalované k parc. č. [číslo] a [číslo], k parcele č. [číslo] oddělené geometrickým plánem č. [číslo] a k parcele č. [číslo] oddělené geometrickým plánem č. [číslo] (výrok I.). Ve výroku II. soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („zákon o půdě“), a to pozemků nacházejících se v k.ú. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podrobně specifikovaných pod písm. a) až h) čl. I. smlouvy o převodu pozemků s tím, že žalobci jako nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků podle § 11a zákona o půdě na základě pravomocných rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum], č.j. [číslo] ze dne [datum] a č.j. [číslo] ze dne [datum]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 284 025,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí soudu, na jehož základě by byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu shora uvedených pozemků nacházejících se v [adresa]. Žalobu odůvodnil tím, že je jediným právním nástupcem svého otce [jméno FO], narozeného [datum], na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č.j. [spisová značka], čímž také došlo k tomu, že se stal právním nástupcem oprávněné osoby [jméno FO], narozené [datum], která restituční pohledávku v rozsahu 1 662 509,37 Kč smluvně převedla na dědu žalobce, [jméno FO], narozeného [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], která přešla na základě dědického rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č.j. [spisová značka] na otce žalobce [jméno FO], narozeného [datum]. Na základě uvedených dědických rozhodnutí na žalobce přešly nároky v rozsahu 45/100 všech nároků založených uvedenými správními rozhodnutími, které co do jedné poloviny náležely [jméno FO] jako původní restituentce.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že restituční nároky restituentky vyplývají z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, specifikovaných ve výroku II. rozsudku, nesporná byla rovněž hodnota odňatých pozemků a hodnota pozemků, jejichž vydání se žalobce domáhal, které byly v době podání žaloby ve vlastnictví státu. Žalovaná přesto s podanou žalobou nesouhlasila, základní námitkou žalované je prekluze nároku žalobce v důsledku restituční tečky v rozsahu postoupené pohledávky restituentky na [jméno FO], narozeného [datum]. Pokud by se soud s touto námitkou neztotožnil, namítala žalovaná nevydatelnost požadovaných pozemků.

4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10.12.2021, č.j. 7 C 392/2019-1009 (v pořadí prvním) žalobě vyhověl, když vyšel ze zjištění, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu § 4 zákona o půdě a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté ve smyslu § 11a zákona o půdě. K otázce aktivní legitimace žalobce vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že původní oprávněná osoba [jméno FO] postoupila uplatněný nárok ve výši 1 662 509,37 Kč smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na děda žalobce [jméno FO], ročník [Anonymizováno]. Restituentka [jméno FO] dne [datum] sepsala závěť, kterou povolala jako jednoho ze závětních dědiců v rozsahu 45 % [jméno FO], ročník [Anonymizováno] a pro případ, že by z jakéhokoliv důvodu nedědil, ustanovila náhradní dědičkou jeho manželku, pokud by ani ona po její osobě nedědila, ustanovila náhradním dědicem [jméno FO], ročník [Anonymizováno] a pro případ, že by ani tento nedědil, ustanovila náhradním dědicem jeho jediného syna [jméno FO], narozeného [datum] (žalobce). Soud prvního stupně s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05 dovodil, že ačkoliv lze žalobce ohledně nároku na vydání náhradních pozemků v uvedené hodnotě považovat za postupníka, na kterého by se vztahovala k 31.12.2005 tzv. restituční tečka, současně je závětním dědicem restitučních nároků [jméno FO], a tudíž restituční nárok žalobce k 31.12.2005 nezanikl, a to ani v hodnotě žalobci postoupené pohledávky. Protože hodnota žalobcem vybraných náhradních pozemků, které byly ve vlastnictví státu, v době rozhodnutí soudu nepřevyšovala hodnotu neuspokojeného restitučního nároku žalobce, současně soud neshledal existenci zákonem stanovených překážek vydání pozemků tvrzených žalovanou, soud prvního stupně žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu požadovaných náhradních pozemků.

5. K odvolání žalované byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně pozemků v k.ú. [Anonymizováno], [Anonymizováno], parc. č. [číslo]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] potvrzen, ohledně pozemků v k.ú. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [číslo] k.ú. [Anonymizováno] byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu nedostatečných zjištění ohledně převoditelnosti jednotlivých pozemků. V rozsahu zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem v průběhu odvolacího řízení byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení bylo zastaveno. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru o aktivní legitimaci žalobce, když sdílel závěry soudu prvního stupně o tom, že se na žalobce restituční tečka ke dni 31.12.2005 nevztahuje.

6. K dovolání žalované byl rozsudek odvolacího soudu ve výroku II., jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o nahrazení projevu vůle žalované, současně byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně v téže části, tedy ohledně nahrazení projevu vůle uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v k.ú. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], zde konkrétně specifikovaných. Nejvyšší soud považoval závěry soudů nižších stupňů o aktivní legitimaci žalobce ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku za neúplné a tudíž nesprávné za situace, kdy právní účinky spojené s osobou dědice oprávněné osoby dle § 13 odst. 8 písm. a) zákona o půdě se nemohou vztahovat na žalobce, který není postupníkem ze smlouvy o postoupení pohledávek. Může však být nositelem práva na vydání náhradního pozemku, pokud by jako třetí v dědické posloupnosti, jenž zdědil postoupený restituční nárok, odvozoval své právo od postupníka ([jméno FO], ročník [Anonymizováno]), který by byl osobou, jež by byla v poměru k osobě oprávněné dle § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě.

7. Soud prvního stupně po zrušení rozsudku Nejvyšším soudem a odvolacím soudem doplnil dokazování, a to k otázce aktivní legitimace žalobce protokoly o jednání ve věci vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] z ledna a února 2023 o výslechu paní [jméno FO] (manželka děda žalobce [jméno FO], ročník [Anonymizováno]) a svědka [tituly před jménem] [jméno FO], bratrance restituentky. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8.2023, č.j. 28 Cdo 2218/2023-1321 soud prvního stupně dovodil, že žalobce je k uplatnění projednávaného nároku aktivně legitimován, a to s ohledem na vztah, který panoval mezi právním předchůdcem žalobce [jméno FO], ročník [Anonymizováno] a původní oprávněnou osobou – restituentkou [jméno FO]. Ačkoliv právní předchůdce žalobce [jméno FO], ročník [Anonymizováno] – postupník ze smlouvy uzavřené dne [datum], nebyl v poměru k původní oprávněné osobě [jméno FO] osobou explicitně uvedenou v ust. § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě, na nějž by se v souladu s citovaným ustanovením vztahovala výjimka z pravidla o zániku práva na převod náhradního pozemku ke dni [datum], byl na základě doplněného dokazování výpovědí dvou svědků zjištěn takový vztah původní oprávněné osoby a postupníka (děda žalobce), jenž byl důvodem pro takové dispozice, na jejichž základě by majetek získaný původní oprávněnou osobou byl uchován pro oprávněné osoby, jež jsou jí blízké, byť ve smyslu faktického přátelství, náklonnosti či podpory a pomoci při vyřizování různých záležitostí. Takový vztah je mimořádnou okolností, která postupníka (dědu žalobce) vyjímá z okruhu restitučních nároků, s nimiž spojené právo na náhradní pozemek ke dni 31.12.2005, nebylo-li uspokojeno, zaniklo. Soud prvního stupně dále doplnil dokazování ve vztahu k převoditelnosti pozemků v k.ú. [Anonymizováno], když provedl jejich místní ohledání. Na pozemku par. č. [číslo] byla zjištěna existence dřevěné kolny, která má z části plechovou podlahu, z části dlažbu a není spojena se zemí pevným základem. [jméno FO], vlastník domu na pozemku parc. č. st. [číslo] uvedl, že kolna byla postavena na cizím pozemku již jeho otcem na plechových základech, na plechovou část navazuje dřevěná kolna, rovněž bez pevného základu. Pokud byla zjištěna na části pozemku v k.ú. [Anonymizováno] existence příjezdové cesty k chatě na parc. č. [číslo] přes pozemek parc. č. [číslo], pak žalobce nechal vypracovat geometrický plán, kterým došlo k oddělení částí pozemku parc. č. [číslo], na kterých se již nenachází příjezdové komunikace, další část byla oddělena z pozemku parc. č. [číslo] po které vede komunikace ke stavební parcele č. [číslo].

8. Soud prvního stupně dále doplnil dokazování informacemi o pozemcích parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] v k.ú. [číslo], parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], z nichž bylo zjištěno, že žalobce v době, kdy byl zapsán na základě předchozích rozhodnutí jako vlastník předmětných nemovitostí, převedl vlastnické právo na společnost [právnická osoba]., 9. Soud prvního stupně na základě doplněného dokazování dospěl k závěru, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, je osobou oprávněnou, která má ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě právo na náhradní pozemky, přičemž tato náhrada mu dosud nebyla plně poskytnuta. Soud prvního stupně neshledal důvodnými námitky žalované o nepřevoditelnosti konkrétních náhradních pozemků. Pokud jde o pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], tak nebylo prokázáno, že by zde existovalo archeologické naleziště, naopak bylo prokázáno, že pozemek je zemědělsky obhospodařovaný a je vhodným náhradním pozemkem. Soud prvního stupně žalobě vyhověl i pokud jde o pozemky, které již byly v mezidobí žalobcem převedeny na třetí osobu, byť je zjevné, že již nebudou podkladem pro zápis změny vlastnického práva v katastru nemovitostí, ale bude najisto postaveno, že společnost [právnická osoba]. pozemky nabyla od osoby oprávněné. Pokud byly v případě pozemku č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] a pozemků v k.ú. [Anonymizováno] zjištěny překážky uvedené ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu, pak byly vyřešeny oddělovacími geometrickými plány, které tvoří přílohu rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], nebrání vydání existence plechovo-dřevěné kůlny volně položené na pozemku, která byla postavena na pozemku žalované bez oprávnění právním předchůdcem současného vlastníka sousedních nemovitostí. Cena náhradních pozemků celkem činí 375 241,54 Kč. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když odměna právního zástupce žalobce byla vypočtena z předmětu řízení ve výši uspokojení nároku žalobce, tj. z částky 375 241,54 Kč.

10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, a to do výroku II. a III. z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o.s.ř. Žalovaná namítala, že žalobce není oprávněnou osobou, když v řízení požaduje nárok ve vztahu k oprávněné osobě [jméno FO] postoupený, nikoliv zděděný. Na žalobce nelze pohlížet jako na dědice oprávněné osoby, ale pouze jako na dědice postupníka, na kterého se výjimka z restituční tečky nevztahuje. Žalovaná dále namítala nepřevoditelnost náhradních pozemků, a to z důvodu nařízení předběžného opatření omezujícího žalovanou v dispozici s těmito pozemky v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na vypracování geometrických plánů již není aktuální překážka převodu pozemků parc. č. [číslo] a 1215/8 v k.ú. [Anonymizováno]. Žalovaná nicméně trvá na tvrzení, že pozemek parc. č. [číslo] nelze převést, neboť se na něm nachází přístřešek s betonovou panelovou podlahou a podezdívkou, který je využíván obyvateli rodinného domu č.p. [číslo] stojícího na stavební parcele č. [číslo] jako součást funkčního celku s tímto rodinným domem. Stejně tak není dle žalované převoditelný pozemek parc. č. [číslo] v k.ú.[Anonymizováno][Anonymizováno] neboť se nachází v oblasti archeologického naleziště. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení, popřípadě aby rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že tvrzení žalované uvedená v odvolání jsou zcela účelově vykonstruovaná. Zdůraznil, že v rámci shodného řízení vedeného mezi žalobcem a žalovanou před [Anonymizováno] a následně před [Anonymizováno] již rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 30.8.2023, č.j. 28 Cdo 2218/2023-1321 dospěl k závěru, že v případě žalobce jsou splněny mimořádné podmínky pro jeho vynětí z tzv. první restituční tečky, tedy rozhodl, že v případě postoupení restitučního nároku na osobu blízkou k prekluzi restitučního nároku nedojde. Ústavní stížnost žalované byla jako nepřípustná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29.2.2024, sp. zn. I. ÚS 3207/23. Žalobce má proto za to, že bylo postaveno najisto, že restituční nárok žalobce nezanikl a že ust. § 13 odst. 8 zákona o půdě lze aplikovat i na osoby blízké původní oprávněné osoby. Žalobce odkázal i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, 28 Cdo 2789/2009, 28 Cdo 812/2013), v nichž dovodil, že v případě uspořádání majetkových poměrů mezi osobami blízkými není na místě učinit závěr o prekluzi práva na poskytnutí náhrady podle § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě. Žalobce zdůraznil, že žalovaná neustále odmítá akceptovat pravomocná rozhodnutí soudů, která její námitky již opakovaně posoudila a odmítla jako nedůvodné. Žalobce má za to, že otázku prekluze restitučního nároku je nutno považovat za vyřešenou. Závěry soudu prvního stupně uvedené v napadeném rozsudku jsou v souladu s legitimním očekáváním žalobce. Pokud jde o převoditelnost jednotlivých náhradních pozemků, nesouhlasí žalobce s argumentací uváděnou žalovanou v podaném odvolání. Pokud žalovaná namítá, že náhradní pozemky jsou nepřevoditelné, jelikož žalobce je nepožaduje za účelem jejich zemědělského obhospodařování, ale za účelem jejich prodeje třetím osobám, pak jde o nepřípustné tvrzení, které nebylo v řízení před soudem prvního stupně vznášeno, navíc je tato námitka v přímém rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu, když žalované nepřísluší hodnotit, jakým způsobem oprávněná osoba nakládá s pozemky, které získá jako náhradu za pozemky v minulost odejmuté. Pokud žalovaná namítá nepřevoditelnost všech vydaných pozemků z důvodu dříve nařízeného předběžného opatření v řízení u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], pak toto řízení již bylo pravomocně skončeno a nařízené předběžné opatření v souladu s § 77 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. zaniklo. Pokud žalovaná namítá nepřevoditelnost pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] z důvodu, že se na tomto pozemku nachází přístřešek s betonovou panelovou podlahou a podezdívkou, který je využíván obyvateli rodinného domu č.p. [číslo], stojícím na stavební parcele č. [číslo], když dle žalované tento přístřešek je součástí funkčního celku s rodinným domem, pak s tímto žalobce zásadně nesouhlasí. Tvrzení žalované je zcela v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o jednu plechovou a jednu dřevěnou kolnu bez pevného základu, existence těchto kůlen zcela jistě nemůže založit existenci funkčního celku pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno][Anonymizováno]se stavbou na sousedním pozemku, neboť pozemek musí přímo souviset se stavbou a být nezbytně nutný k tomu, aby mohla být tato stavba řádně využívána, což v projednávané věci není, když kůlny nejsou nezbytné k využívání rodinného domu, což v průběhu místního šetření potvrdil sám majitel rodinného domu. Dotčené kůlny samy o sobě nemohou založit překážku převoditelnosti, neboť samotná přítomnost staveb na požadovaných náhradních pozemcích není bez dalšího překážkou převoditelnosti, jak vyplývá z § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Pokud jde o pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], pak žalobce již v průběhu řízení před soudem prvního stupně prokázal, že dotčený pozemek je jako náhradní pozemek vhodný, když je v současné době zemědělsky obhospodařovaný a je tak využíván jako zemědělský pozemek, nikoliv jako archeologické naleziště. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený posudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladu odvolacího řízení. Pokud byly některé pozemky v průběhu řízení převedeny ze žalobce na třetí osobu, pak je dle žalobce možné přesto rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, případně je možné v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu zamítnout, nicméně v takovém případě by v odůvodnění rozsudku mělo být uvedeno, zda všechny tyto pozemky byly na žalobce převoditelné a mělo by se to promítnout i do otázky náhrady nákladů řízení.

12. Krajský soud v Český Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výroku II. a III., podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, rozsudek soudu prvního stupně je však třeba částečně změnit.

13. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2., převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

14. Podle § 13 odst. 6 zákona o půdě, oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do dvou let ode dne právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu. Podle odstavce 7 po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká. Podle odstavce 8 platí, že odstavce 6 a 7 se nevztahují na a) oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění č. 183/1993 Sb., a její dědice; b) příbuzného v řadě přímé, manžela, partnera nebo sourozence osoby uvedené v písmenu a), která na něj právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona ve znění zákona č. 183/1993 Sb. převede.

15. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování informací o pozemku z katastru nemovitostí ohledně pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], z níž bylo zjištěno, že tento pozemek již není ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., ale je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Stejně tak pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] již není ve vlastnictví [právnická osoba]., nyní je vlastníkem společnost [právnická osoba] Pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] je ke dni rozhodování odvolacího soudu ve vlastnictví [jméno FO], nikoliv společnosti [právnická osoba]. Odvolací soud dále doplnil dokazování informací o pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], jehož vlastníkem je [jméno FO] a ortofotomapou pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] ve vlastnictví [jméno FO] a pozemků přilehlých. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že pan [jméno FO] je vlastníkem rodinného domu stojícího na parcele č. st. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] a přilehlého pozemku parc. č. [číslo] o výměře 1824 m – zahrada. Tyto pozemky bezprostředně nesouvisí s pozemkem parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], na kterém se nachází plechová bouda, mezi pozemky se nachází pozemek parc. č. 1827/2, na kterém je přístupová komunikace.

16. Pokud jde o základní námitku žalované, že žalobce není osobou oprávněnou ve smyslu § 4 zákona o půdě, neboť restituční nárok získal po svém otci, který byl dědicem postupníka, a proto jeho nárok zanikl prekluzí z důvodu tzv. první restituční tečky, vychází odvolací soud v plném rozsahu ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a jeho právní hodnocení této otázky považuje za zcela správné. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je k uplatnění daného restitučního nároku aktivně legitimovanou osobou. V této souvislosti odvolací soud pro stručnost odkazuje na opakovaně uváděnou (v žalobě a ve vyjádření k odvolání žalované) argumentaci žalobce, se kterou se odvolací soud ztotožňuje. Spornou otázkou aktivní legitimace žalobce se navíc již opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR (totožnými argumenty vznesenými žalovanou v řízení mezi týmiž účastníky a za shodných skutkových okolností), který dospěl k závěru, že postupník (děd žalobce) byl osobou blízkou oprávněné [jméno FO] (druh – družka) a byť není osoba blízká výslovně vyjmenována mezi osobami uvedenými v § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě (na níž se vztahuje výjimka z pravidla o zániku práva na převod náhradního pozemku ke dni 31.12.2005), tak tato skutečnost umožňuje vyjmout takového postupníka z nepříznivých důsledků tzv. první restituční tečky, spočívající v zániku práva na uspokojení restitučního nároku vydáním náhradních pozemků ke dni 31.12.2005, resp. takový vztah může být ve smyslu judikatury takovou mimořádnou okolností, která děda žalobce vyjímá z okruhu postupníků restitučních nároků, s nimiž spojené právo na náhradní pozemek ke dni 31.12.2005, nebylo-li uspokojeno, zaniklo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. 28 Cdo 2343/2022-II, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2023, č. j. 28 Cdo 2218/2023–1321 a ze dne 6. 3. 2024, č.j. 28 Cdo 573/2024–1420). Závěr soudu prvního stupně, že se na žalobce v dané věci restituční tečka nevztahuje, považuje odvolací soud za správný, neboť je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu včetně nálezu Ústavního soudu ze dne 13.12.2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/2005. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má postavení oprávněné osoby mající právo na uspokojení restitučního nároku formou vydání náhradních pozemků, když hodnota pozemků odňatých původní oprávněné osobě i hodnota pozemků požadovaných žalobcem byla mezi účastníky nesporná, stejně tak žalovaná nevznesla žádné námitky k otázce svévole a liknavosti státu při uspokojování restitučního nároku.

17. Pokud jde o námitku žalované, že všechny pozemky jsou vyloučeny z převodu na žalobce z důvodu předběžného opatření vydaného Okresním soudem Domažlicích v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], pak tuto námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Jak bylo uvedeno již v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, řízení ohledně pozemků nacházejících se v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově bylo Okresním soudem Domažlicích vyloučeno k samostatnému projednání, věc byla vedena u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. [spisová značka] a v této věci již bylo pravomocně rozhodnuto poté, co žalovaná vzala své blanketní odvolání zpět. Nařízené předběžné opatření tak právní mocí rozhodnutí ve věci samé zaniklo. V podrobnostech lze odkázat na odstavec 14. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Stejně tak není důvodná námitka nepřevoditelnosti pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] z důvodu, že se nachází v oblasti archeologického naleziště. V řízení bylo prokázáno, že tento pozemek je zemědělsky obhospodařován, je evidován jako trvalý travní porost, součást zemědělského půdního fondu. Existence archeologického naleziště na konkrétním pozemku není výlukovým důvodem ve smyslu zákona o půdě či zákona o Státním pozemkovém úřadu. Závěr soudu prvního stupně o vhodnosti tohoto pozemku k převodu na žalobce považuje odvolací soud za správný, v podrobnostech odkazuje na shora citovaný předchozí rozsudek odvolacího soudu, konkrétně odstavec 15. jeho odůvodnění. Žalovaná dále namítala nepřevoditelnost pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], a to z důvodu existence funkčního celku tohoto pozemku s rodinným domem č.p. [číslo], stojícím na parcele č. st. [číslo]. Tuto námitku odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť dokazováním provedeným soudem prvního stupně – místním šetřením bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] se nachází pouze drobné stavby, a to dřevěná kolona, která má zčásti plechovou podlahu, z části dlažbu a není spojena se zemí pevným základem. Jedná se o drobnou stavbu, která není výlukovým důvodem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Současně nelze dospět k závěru, že by snad tyto kůlny mohly tvořit funkční celek s rodinným domem č.p. [číslo] na parcele č. st. [číslo] ve vlastnictví pana [jméno FO], když z dokazování provedeného odvolacím soudem – informace o pozemku, ortofotomapy, vyplývá, že pozemek parc. č. [číslo] nesousední bezprostředně ani se stavební parcelou č. [číslo], na které se nachází rodinný dům, ani se zahradou ve vlastnictví [jméno FO] (parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] o výměře 1824 m), která rodinný dům obklopuje. Mezi těmito pozemky ve vlastnictví [jméno FO] a předmětným pozemkem parc. č. [číslo] se nachází pozemek ve vlastnictví třetí osoby, parc. č. [číslo], na kterém se nachází přístupová komunikace k nemovitostem ve vlastnictví pana [jméno FO]. Předmětné kolny se tedy nacházejí za cestou, nejsou v bezprostředním sousedství nemovitostí ve vlastnictví pana [jméno FO], nejsou s jeho nemovitostmi společně zaploceny. Nelze tedy dospět k závěru, že by snad tvořily funkční celek, ať už se stavební parc. č. [číslo], či se zahradou parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno]. Pokud jde o ostatní pozemky, které byly předmětem tohoto řízení, žádné důvody jejich nepřevoditelnosti žalovaná neuvedla.

18. Odvolací soud uzavírá, že ve skutkové rovině vychází především ze zjištění soudu prvního stupně, která mají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, odvolací soud doplnil dokazování pouze pokud jde o vlastnictví pozemků převedených žalobcem v průběhu řízení na třetí osoby ke dni jeho rozhodování, a pokud jde o žalovanou namítanou funkční souvislost pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] s jinými pozemky. V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v napadeném rozhodnutí. Odvolací soud považuje za správné závěry soudu prvního stupně i po právní stránce, zcela se ztotožňuje s jeho závěrem, že žalobce je aktivně legitimován k uplatnění projednávaného nároku, má tedy postavení oprávněné osoby dle zákona o půdě a jako takový má nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky, které nemohly být vydány v restitučním řízení z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Tato sporná otázka účastníků byla opakovaně řešena i v jiných řízeních týchž účastníků za totožné skutkové situace soudy všech stupňů, včetně soudu Nejvyššího a Ústavního. Žalobce proto správně poukazuje i na zásadu legitimního očekávání účastníka, aby v dané věci byla řešená otázka posouzena stejně. Za správné považuje odvolací soud také závěry soudu prvního stupně, že v řízení nebyly zjištěny žádné překážky převoditelnosti žalobcem označených náhradních pozemků. Odvolací důvody uplatněné žalovanou nebyly naplněny a odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

19. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu, neboť některé z pozemků žalobce v průběhu řízení převedl na třetí osobu a tyto pozemky ani v době rozhodování odvolacího soudu nejsou ve vlastnictví státu. Ve vztahu k těmto pozemkům proto žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Za této situace odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ohledně pozemků parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] a [číslo] v k.ú [Anonymizováno], parc. č. [číslo] [číslo] a [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], parc. č.[Anonymizováno][číslo] a [číslo] k.ú. [Anonymizováno], parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] a parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], změnit podle § 220 o.s.ř. tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. Odvolací soud však v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 808/2022) uzavírá, že žaloba žalobce byla i v tomto rozsahu důvodná, jeho nárok však byl již uspokojen tím, že na základě později zrušeného pravomocného rozsudku se žalobce stal vlastníkem shora uvedených pozemků a toto vlastnické právo následně převedl na třetí osobu, konkrétně společnost [právnická osoba] Nárok žalobce tak byl v tomto rozsahu uspokojen.

20. Ve zbývající části, tedy ohledně pozemku parc. č. [číslo] odděleného geometrickým plánem č. [číslo], parc. č. [číslo] odděleného geometrickým plánem č [číslo], parc. č. 1215/8 a parc. č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [číslo], odděleného geometrickým plánem č [číslo] v k.ú. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [číslo], odděleného geometrickým plánem č. [číslo] v k.ú. [Anonymizováno], odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy s ohledem na shora citovanou judikaturu považuje odvolací soud žalobce za úspěšného v rozsahu jím uspokojeného nároku v tomto řízení, tedy v částce 375 241,54 Kč. Pokud jde o náklady řízení vynaložené před soudem prvního stupně, byly žalobci přiznány v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., správná je i odměna za jeden úkon právní služby stanovená z tarifní hodnoty 375 241,54 Kč. Vzhledem k tomu, že rozsah poskytnuté právní služby žalobci nebyl žalovanou zpochybňován, odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v této části v plném rozsahu odkazuje (odstavec 34. odůvodnění napadeného rozsudku). Náklady odvolacího řízení pak představuje odměna za právní zastoupení žalobce advokátem za dva úkony právní služby z předmětu 375 241,54 Kč (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání), dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné za cestu k soudnímu jednání z Prahy do Českých Budějovic a zpět ve výši 2 356 Kč (celková délka 302 km, průměrná spotřeba 5,7 l na 100 km, cena paliva 38,40 Kč za 1 l a sazba základní náhrady 5,60 Kč na 1 km), náhrada za ztrátu času na cestě za 8 půl hodin po 100 Kč a DPH z výše úhrnných částek ve výši 21 %, tj. 4 913,16 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobce dosahují částky 28 309,16 Kč, po připočtení k nákladům stanoveným soudem prvního stupně v částce 284 025,20 Kč dosahují náklady řízení vynaložené žalobcem před soudy všech stupňů celkem částky 312 334,36 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení