19 CO 75/2022 - 334

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců Mgr. Miroslava Nováka a JUDr. Jiřího Škopka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 954 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ, ze dne 18. 10. 2021, č. j. 16 C 224/2019-288, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že se výše nákladů řízení určuje částkou 92 027 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. rozsudek potvrzuje.

II. Dále se rozsudek ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů státu 2 667 Kč a dále na soudním poplatku 40 924 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 23 760 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku uložil Okresní soudu Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 818 470 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 818 470 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení účastníků rozhodl výrokem II., kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradu 124 890 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha-západ na náhradě nákladů státu 43 591 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobce žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] a upřesněnou podáním ze dne [datum] domáhal uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 954 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 954 000 Kč od [datum] do zaplacení a vzniklé náklady řízení. Podanou žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského obchodního soudu v [obec] ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 89 K 118/97 byl prohlášen konkurz na majetek úpadce [právnická osoba] (dále také„ úpadce“) a usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 2020, č. j. 89 K 118/97-689 byl JUDr. [jméno] [příjmení] ustanoven správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] dále, že úpadce je vlastníkem nemovitých věcí, jež jsou zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty ze dne [datum], kde je pod bodem II. Hmotný investiční majetek odst. a) Pozemky pod položkou [číslo] označen pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Následně byly z tohoto pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] geometrickými plány odděleny (vyčleněny) dále popsané pozemky a v návaznosti na to byla provedena úprava [anonymizováno] konkurzní podstaty úpadce [číslo] ze dne [datum] a pozemky jsou nyní v soupisu konkurzní podstaty uvedeny pod položkami [číslo] – [číslo] a [číslo] – [číslo]. Konkrétně se jedná o pozemky ve vlastnictví úpadce, které jsou zapsány u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Jde o stavební pozemky, na nichž jsou postaveny řadové rodinné domy, které jsou ve vlastnictví žalovaného a dále o zahrady a předzahrádky, které jsou ohraničeny v prostoru a tvoří se stavebními pozemky funkční celky, které užívá žalovaný. Konkrétně se jedná o stavební pozemky zastavěné řadovými rodinnými domy: parc. č. st. 948 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 949 – o výměře 75 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 950 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 951 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 952 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 953 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 954 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 955 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 956 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 957 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 958 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 959 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 960 – o výměře 73 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 961 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří parc. č. st. 962 – o výměře 74 m, zast. plocha a nádvoří a dále o pozemky – zahrady a předzahrádky: pozemek parc. [číslo] – o výměře 352 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 116 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 54 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 98 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 54 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 432 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 510 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 96 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 55 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 183 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 54 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 304 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 413 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 139 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 55 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 140 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 55 m, zahrada pozemek parc. [číslo] – o výměře 467 m, zahrada (dále také„ Pozemky“). Žalobce dále uvedl, že žalovaný jako nájemce uzavřel s úpadcem jako pronajímatelem dne [datum] nájemní smlouvou, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dohody k ní ze dne [datum], jejichž předmětem byl kromě jiného nájem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Horoměřice. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, č. j. 28 Cm 20/2002-20 bylo určeno, že uvedená nájemní smlouva ze dne [datum], jakož i dodatek [číslo] k nájemní smlouvě ze dne [datum] a dohoda z [datum] jsou neúčinnými právními úkony. Žalovaný proto užívá [anonymizováno] bez právního důvodu, čímž mu vzniká na úkor konkurzní podstaty majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení). Podanou žalobou uplatnil žalobce nárok na vydání majetkového prospěchu za užívání [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] a v obsahu žaloby uvedl, že výše bezdůvodného obohacení činí za vymezené období 954 000 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] [tel. číslo] vypracovaného [právnická osoba], neboť uvedený znalecký ústav stanovil hodnotu ročního bezdůvodného obohacení za užívání [anonymizováno] ve výši 318 000 Kč a to jak za rok 2016, tak i za následující roky 2017 a 2018.

3. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně podané žalobě vyhověl platebním rozkazem ze dne 26. 7. 2019, č. j. 16 C 224/2019-49, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Považoval za nesporné, že nemovité věci specifikované v podané žalobě, označované společně jako„ Pozemky“, byly zahrnuty do konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] a jsou její součástí a dále, že se na pozemcích označených v žalobě jako„ stavební pozemky zastavěné řadovými rodinnými domy" nachází stavby řadových rodinných domů, které jsou ve vlastnictví žalovaného a tyto pozemky jsou žalovaným užívány, jelikož jsou na nich postaveny řadové rodinné domy. Na svoji procesní obranu tvrdil, že pozemky označené v žalobě jako„ zahrady a předzahrádky“ žalovaný nijak neužívá, přičemž z těchto pozemků je asi 13 neoplocených. Argumentoval dále tím, že nesouhlasí ani s výší požadovaného bezdůvodného obohacení, která byla stanovena k žalobě připojeným znaleckým posudkem ze dne [datum], [číslo] [tel. číslo], vypracovaný společností [právnická osoba], neboť zpracovatel znaleckého posudku vyšel ze špatných nebo neúplných informací, použil k určení obvyklého nájemného nevhodnou metodologii, nezohlednil, že ke zvelebení stavebních pozemků do jejich současného stavu došlo činností žalovaného a že na původním pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] vybudoval komunikace a inženýrské sítě. Žalovaný na svou procesní obranu dále vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku za období od [datum] do [datum] a poukázal na to, že právo na vydání bezdůvodného obohacení se podle § 629 odst. 1 o. z., promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě, žalobci tato lhůta běžela od případného vzniku bezdůvodného obohacení a k jejímu stavení došlo až podáním žaloby dne [datum] a proto je žalobou uplatněný nárok za období od [datum] do [datum] promlčen. Žalovaný na svou procesní obranu dále argumentoval tím, že podáním žaloby dochází ze strany žalobce k výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Připomněl, že je v obecné známosti, že mezi ním a žalobcem je a v minulosti byla vedena řada sporů, nejzásadnější (co se týká svých sociálních dopadů) je spor o vyklizení nemovitých věcí, rovněž se nacházejících v [katastrální uzemí] a tento spor byl rozhodnut v neprospěch žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 8. 1. 2015, č. j. 51 Cm 97/2001-560, který byl následně jako věcně správný potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015, č. j. 11 Cmo 7/2015-624. Následně však byla zmíněná rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015-682 změněna a žalovanému bylo uloženo sporné nemovitosti vyklidit ve lhůtě 30 ti dnů. Proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky byla ze strany žalovaného a několika družstevníků podána ústavní stížnost, o níž nebylo doposud věcně rozhodnuto. Obdobně jako v uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze a potvrzujícím rozsudku Vrchního soudu v Praze je i v předmětné věci třeba zohlednit, že družstevníci, které žalovaný sdružuje, zaplatili často své celoživotní úspory úpadci s vidinou získání vlastního bydlení a to v rámci projektu, který měl v té době značný věhlas a mj. také širokou, politickou podporu. S ohledem na následující vývoj událostí směřující až k prohlášení úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu na jeho majetek o tyto své investice přišli bez jakéhokoliv odpovídajícího protiplnění. Rozhodli se s touto situací nesmířit a na svůj náklad předmětné domy postavili, aby o ně opět přišli zahrnutím do konkurzní podstaty dlužníka. Členové žalovaného, kteří nemovitosti užívají, jsou sami věřiteli poškozenými předchozí protiprávní činností úpadce. V argumentaci dále uvedl, že ze strany žalobce ani ze strany předchozího správce konkurzní podstaty úpadce nebyl žalovaný nikdy konfrontován s tím, že by měl do majetkové podstaty úpadce za užívání stavebních a ostatních pozemků hradit nájemné, bezdůvodné obohacení je žalobcem požadováno zpětně ve výši téměř 1 000 000 Kč na jistině a z týchž důvodů ve vztahu k dalším pozemkům se žalobce proti žalovanému v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 4 C 69/2019 domáhá částky přesahující 21 000 000 Kč na jistině.

4. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 135 530 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 135 530 Kč od [datum] do zaplacení, tj. ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne 14. 9. 2020, č. j. 16 C 224/2019-209, které nabylo právní moci dne [datum], soud prvního stupně řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí podané žaloby učiněné žalobcem.

5. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování ze skutkového zjištění, že usnesením Krajského obchodního soudu v [obec] ze dne 3. 11. 1997, č. j. 89 K 118/97-185, byl prohlášen konkurz na majetek úpadce [právnická osoba], [IČO] a usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 2000, č. j. 89 K 118/97-689, byl namísto dosavadního správce konkurzní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení], zproštěného funkce, ustanoven správcem konkurzní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení], t. č. sídlem [adresa]. Zjistil dále, že úpadce je vlastníkem nemovitostí zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] a to pozemku parc. č. st. 948 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 949 – o výměře 75 m, zastavená plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 950 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 951 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří – společný dvůr, pozemku parc. č. st. 952 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 953 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 954 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 955 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 956 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří – společný dvůr, pozemku parc. č. st. 957 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 958 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 959 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 960 – o výměře 73 m, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 961 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří – společný dvůr, pozemku parc. č. st. 962 – o výměře 74 m, zastavěná plocha a nádvoří a dále pozemků parc. [číslo] – o výměře 352 m , zahrada, parc. [číslo] – o výměře 116 m, zahrada parc. [číslo] – o výměře 54 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 98 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 54 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 432 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 510 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 96 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 55 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 183 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 54 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 304 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 413 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 139 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 55 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 140 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 55 m, zahrada a parc. [číslo] – o výměře 467 m, zahrada. Dle zjištění soudu prvního stupně jsou uvedené stavební pozemky ve vlastnictví úpadce zastavěny řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného, zapsanými u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Soud prvního stupně dále považoval za prokázané, že [právnická osoba] a.s. jako pronajímatel uzavřel s žalovaným jako nájemcem dne [datum] nájemní smlouvu, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dohody ze dne [datum], jejíž předmětem byl krom jiného nájem pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m, v obci a [katastrální uzemí]. Nájem byl sjednán na dobu trvání 30 ti let, za účelem investiční výstavby žalovaného. Pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byl zahrnut dne [datum] do soupisu konkurzní podstaty úpadce. Na návrh správce konkurzní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení] určil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2003, č. j. 28 Cm 20/2002-20, který nabyl právní moci dne [datum], že nájemní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi [právnická osoba] a.s. jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, včetně dodatku [číslo] ze dne [datum] k nájemní smlouvě a dohody ze dne [datum] k téže smlouvě, jsou neúčinnými právními úkony. Vyšel dále ze zjištění, že poté, kdy žalovaný zastavěl v žalobě označené stavební pozemky stavbami řadových rodinných domů, byly z pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], geometrickými plány odděleny (vyčleněny) pozemky označené žalobcem v podané žalobě a v návaznosti na to byla provedena úprava soupisu konkurzní podstaty úpadce. Předloženou fotodokumentací, leteckými snímky, žalobcem předloženým znaleckým posudkem a výslechem znalce ing. [jméno] [jméno] považoval soud prvního stupně za prokázané, že žalobcem v podané žalobě označené pozemky jako zahrady a předzahrádky tvoří se stavebními pozemky a na nich se nacházejícími řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného funkční celky, tzv. předzahrádky rodinných domů slouží k samotnému přístupu k rodinným domům a pozemky označené žalobcem jako zahrady jsou s rodinnými domy zjevně užívány, když se na nich nachází udržované porosty, sečené, travnaté plochy, bazény apod. a tyto funkční celky jsou zjevně prostorově vymezeny od sousedních pozemků. Znaleckým posudkem ze dne [datum], [číslo] [tel. číslo], vypracovaným [právnická osoba] a výslechem znalce ing. [jméno] [jméno], považoval soud prvního stupně za prokázané, že výše obvyklého nájemného za nájem žalobcem v podané žalobě označených pozemků za období od [datum] do [datum] činí 818 470 Kč. Uvedený znalecký posudek včetně jeho doplňku z [datum] a výslech znalce považoval za přesvědčivé, znalecký posudek za řádně a pečlivě zpracovaný a uzavřel, že se žalovanému jeho správnost nepodařilo relevantně zpochybnit, neboť jeho námitky proti závěrům znaleckého posudku byly jako nedůvodné výslechem znalce ing. [jméno] [jméno] vyvráceny. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky ve lhůtě 15 ti dnů od doručení výzvy předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný na ni reagoval odmítavě prostřednictvím právního zástupce stanoviskem z [datum] a na pohledávku, jež je předmětem žaloby, žalobci nic neuhradil.

6. Shora uvedený skutkový stav věci považoval soud prvního stupně za dostatečný pro rozhodnutí o podané žalobě, neshledal důvody k vypracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku ze dne [datum], [číslo] [tel. číslo] vypracovanému [právnická osoba] se závěrem o nadbytečnosti revizního znaleckého posudku za stavu, kdy v řízení žalobcem předložený znalecký posudek je přesvědčivý, správnost jeho závěrů se nepodařilo zpochybnit a vyslechnutý znalec závěry znaleckého posudku přesvědčivě obhájil. Z důvodu nadbytečnosti soud prvního stupně dále neprovedl důkaz ani dalšími žalovaným navrženými důkazy, včetně důkazu místním šetřením, též z důvodu nadbytečnosti, když současně poznamenal, že skutkový stav byl dostatečně objasněn fotodokumentací, leteckými snímky a geometrickými plány pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

7. Při právním posouzení věci vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Neshledal důvodnou argumentaci žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace v řízení. S odkazem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1405/2005 a 33 Odo 291/2002 dovodil, že majetkový prospěch vzniká určité osobě už tím, že jí pronajímatel pod dojmem platnosti nájemní smlouvy přenechá předmět nájmu a není při tom rozhodné, zda osoba, jíž byl předmět nájmu přenechán, tento předmět fakticky užívá. Dle závěru soudu prvního stupně lze obdobně posuzovat případy užívání stavby na cizím pozemku bez právního důvodu, neboť k obohacení vlastníka stavby dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu užívat. Je tak výlučně věcí jeho rozhodnutí, zda bude stavbu užívat sám nebo ji bezplatně či úplatně přenechá jinému. Soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2746/2013 dále dovodil, že posouzení, zda mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení, závisí jedině na naplnění znaků skutkové podstaty hmotně právní normy. Předpokladem odpovědnosti za bezdůvodné obohacení není protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý vztah obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Výše uvedené promítl soud prvního stupně do závěru, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje, neboť užívá v žalobě označené stavební pozemky tím, že jsou zastavěny bez právního důvodu řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného. Žalobce počal s užíváním těchto dalších pozemků na základě neúčinné nájemní smlouvy, kterou uzavřel jako nájemce se [právnická osoba] a.s. jako pronajímatelem dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum] a dohody ze dne [datum] a po výstavbě řadových rodinných domů na stavebních pozemcích žalobce umožnil svým členům užívat řadové rodinné domy a s nimi i tzv. předzahrádky a zahrady. Pozemky ve vlastnictví žalobce, jež jsou v žalobě označeny jako předzahrádky slouží jako vjezdy do garáží a vchody do domů ve vlastnictví žalovaného a bez využití předzahrádek před domy nejsou samotné řadové rodinné domy ve vlastnictví žalovaného přístupné. O užívání pozemků před řadovými rodinnými domy směrem do ulice, společně s domy samotnými, nemůže být proto pochyb. Třebaže pozemky označené v podané žalobě jako zahrady nejsou zcela oploceny, bylo bezpečně prokázáno, že jsou uživateli řadových rodinných domů ve vlastnictví žalovaného též užívány, na pozemcích jsou umístěny bazény, parkují na nich auta, jsou zde vysazeny porosty (stromy, keře), tráva na pozemcích je sečena a nachází se na nich opečovávané záhony. Sám žalovaný potvrdil, že uživatelé řadových rodinných domů trávu na předmětných pozemcích sekají a užívají je se souhlasem žalovaného. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobce bez právního důvodu obohacuje nejen užíváním stavebních pozemků, zastavěných řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného, ale též užíváním pozemků, jež byly v žalobě označeny jako předzahrádky a zahrady, pozemky jsou s řadovými rodinnými domy užívány jako funkční celky a předzahrádky a zahrady plní ve vztahu k řadovým rodinným domům funkci relaxační (rekreační) a hospodářskou a funkční souvislost je dána i vzájemnou propojeností mezi jednotlivými pozemky, neboť ty nelze od sebe oddělit bez toho, aniž by byla narušena některá z funkcí, které funkční celky plní. Je nerozhodné, zda žalovaný fakticky sám pozemky užívá, neboť to je žalovaný, od kterého faktické užívání pozemku odvozují třetí osoby – členové družstva, kterým užívání řadových rodinných domů a s nimi i dalších pozemků žalovaný umožnil a žalobci nikdy od uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum] pozemky nepředal.

8. S odkazem na ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., soud prvního stupně dovodil, že se žalovaný za období od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatil užíváním pozemků označených v podané žalobě, jež užívá bez právního důvodu a podle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen vydat žalobci částku 818 470 Kč rovnající se výši obvyklého nájemného za nájem předmětných pozemků za žalobcem vymezené období a nárok v uvedené výši považoval za přesvědčivě prokázaný předloženým znaleckým posudkem a výslechem znalce ing. [jméno] [jméno].

9. K procesní obraně žalovaného spočívající v argumentaci o rozpornosti žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy soud prvního stupně poznamenal, že tato procesní obrana byla uplatněna velmi neurčitým způsobem, neboť nebylo zřejmé, v čem žalovaný konkrétně rozpor s dobrými mravy spatřuje a na výzvu soudu prvního stupně žalovaný tuto argumentaci nedoplnil a neupřesnil. Uvedl dále, že argumentace žalovaného odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2015, č. j. 51 Cm 97/2001-560 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015, č. j. 11 Cmo 7/2015-624 není na posuzovanou věc přiléhavá a ani případná, neboť předmětem žalovaným odkazovaného řízení bylo vyklizení nemovitostí, nikoliv vydání bezdůvodného obohacení a žalovaným označené rozsudky Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze byly rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015-682, změněny, žalovanému bylo uloženo sporné nemovitosti vyklidit, rozpor výkonu práva s dobrými mravy nebyl shledán a s těmito závěry se ztotožnil i Ústavní soud.

10. Z uvedených důvodů soud prvního stupně podané žalobě do částky 818 470 Kč s příslušenstvím vyhověl, o nákladech řízení účastníků rozhodl výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech řízení státu výrokem III. podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích a shledal důvod uložit žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně částku 43 591 Kč (náklady státu ve výši 2 667 Kč a soudní poplatek ve výši 40 924 Kč), do 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, kterým uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. (neúplně zjištěný skutkový stav věci), písmeno e) o. s. ř. (nesprávná skutková zjištění) a písmeno g) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci a navrhl napadený rozsudek změnit tak, že se podaná žaloba zamítá, eventuálně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech podaného odvolání poukázal na to, že soud prvního stupně po skutkové stránce věc neobjasnil dostatečně a úplně, neboť za stavu, kdy žalovaný relevantně zpochybnil závěry žalobcem předloženého znaleckého posudku, nedoplnil soud prvního stupně dokazování revizním znaleckým posudkem. Po skutkové stránce dostatečně neobjasnil rozsah užívání žalobcem označených předzahrádek a zahrad žalovaným, neboť chybně nevyhověl důkaznímu návrhu žalovaného na provedení účastnického výslechu ing. [jméno] [příjmení], svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] a provedení místního šetření. V argumentaci dále uvedl, že soud prvního stupně učinil z žalobcem předloženého znaleckého posudku [číslo] [tel. číslo] ze dne [datum], vypracovaného [právnická osoba] nesprávná skutková zjištění o výši obvyklého nájemného za nájem předmětných pozemků, neboť zpracovatel znaleckého posudku stavební pozemky spolu s předzahrádkami a zahradami hodnotil jako funkční celky, aniž by bylo prokázáno, že i předzahrádky a zahrady jsou žalovaným užívány, do závěru znaleckého posudku nepromítl, že některé pozemky nejsou oploceny, jsou volně přístupné, že na pozemky je přístup po zpevněné komunikaci, jež byla zhotovena žalovaným a že na pozemky byla žalovaným přivedena elektřina, voda, kanalizace a případně plyn. Soud prvního stupně chybně akceptoval závěry znaleckého posudku o obvyklé výši nájemného za nájem předmětných pozemků rovnající se ročně třem procentům obvyklé ceny, aniž by se zabýval tím, zda takto zvolený způsob určení obvyklé výše nájemného je v odborné praxi akceptován. Obvyklá výše nájemného tedy nebyla určena srovnávací metodou, jak je to obvyklé. Na základě provedených důkazů považoval soud prvního stupně chybně za prokázané, že žalovaný užívá pozemky před a za řadovými rodinnými domy, aniž by se zabýval tím, kdo je vlastníkem na pozemcích umístěných movitých věcí a v jakém rozsahu jsou pozemky fakticky užívány. Dle argumentace odvolatele vyvodil soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu nesprávné právní závěry, pokud dovodil, že žalobci náleží bezdůvodné obohacení za užívání pozemků v celém jejich rozsahu a tento svůj právní názor postavil zejména na judikatuře Nejvyššího soudu na posuzovanou věc nedopadající, neboť žalobcem označené pozemky (předzahrádky a zahrady) nejsou zcela oploceny a žalovaný proto svým jednáním nemohl dosáhnout postavení detentora. Žalovaný dále poukázal na to, že soud prvního stupně chybně uzavřel, že žalovaným vznesená námitka výkonu práva v rozporu s dobrými mravy byla vymezena neurčitým způsobem. Tuto námitku žalovaný dostatečně specifikoval ve vyjádření k žalobě a v přípisu z [datum] a soud prvního stupně se touto argumentací dostatečně nezabýval a pochybil, pokud žalobou uplatněný nárok neshledal rozporný s dobrými mravy. Při projednání odvolání před odvolacím soudem k námitce rozpornosti uplatněného nároku s dobrými mravy žalovaný doplnil, že rozporné s dobrými mravy je i to, že žalobce žalovanému předem nesdělil, že proti žalovanému bude uplatňovat nárok za užívání předmětných pozemků, tyto nároky uplatňuje zpětně, v souhrnu se jedná o částku asi 50 000 000 Kč, pokud by k úhradě takové částky byl žalovaný zavázán, jeho členové by o užívané nemovitosti opět přišli.

12. V písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdit. Poukázal na to, že soud prvního stupně učinil z provedených důkazů správná a úplná skutková zjištění a vyvodil z nich i správné právní závěry. Žalobce dále zdůraznil, že to byl žalovaný, kdo uzavřel s úpadcem neúčinnou nájemní smlouvu ze dne [datum], jejímž předmětem byl mj. rovněž pozemek par. [číslo] v k. ú. [obec], pozemky, jež jsou označeny v žalobě, byly na základě několika geometrických plánů odděleny z úvodního pozemku parc. [číslo] v uvedeném katastrálním území, nejprve došlo z pokynu žalovaného k oddělení stavebních pozemků a následně žalovaný reálně prostorově vymezil ke každému řadovému rodinnému domu z původního pozemku příslušnou část, kterou umožnil užívat osobám společně s řadovými rodinnými domy a byl to žalovaný, který vytvořil onen funkční celek pro ten který řadový dům. Pozemky specifikované v žalobě jsou v úzké spojitosti užívány s řadovými rodinnými domy a soud prvního stupně proto nepochybil v závěru, že tzv. předzahrádky a zahrady tvoří s rodinnými domy a stavebními pozemky zastavěnými rodinnými domy funkční celky. Uvedl dále, že soud prvního stupně objasnil po skutkové stránce věc dostatečně a úplně a nepochybil, pokud na návrh žalovaného nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem, místním šetřením a výslechem ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť provedení těchto dalších důkazů bylo nadbytečné. Nepochybil ani v závěru, že žalovaným vznesená námitka výkonu práva v rozporu s dobrými mravy byla vymezena neurčitým způsobem a s odkazem na řízení, jejichž předmětem bylo vyklizení obytných domů, tj. s odlišným skutkovým základem. Připomenul dále, že Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4470/2015 právě s poukazem na argumentaci žalovaného o jeho investicích dospěl k závěru, že v momentě, kdy konkurzní soud [datum] vydal zákaz nakládání s majetkem v konkurzní podstatě správci věřitelského výboru, jehož byl členem i žalovaný, není žalovaný v dobré víře v nakládání s majetkem v konkurzní podstatě či v činění investic, jež se konkurzní podstaty týkaly.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal včas podaným odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212 a) odst. 1,3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a po zopakování části listinných důkazů ve shodě s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. shledal důvody ke změně nákladových výroků II. a III. napadeného rozsudku; jinak neshledal odvolání důvodné.

14. Za podmínek § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval odvolací soud důkaz znaleckým posudkem [číslo] [tel. číslo] ze dne [datum], vypracovaným [právnická osoba], stanoviskem [právnická osoba] z [datum], doplňkem uvedeného znaleckého posudku z [datum] a dodejkou předžalobní výzvy z [datum].

15. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že [právnická osoba] vypracovala na základě objednávky žalobce dne [datum] znalecký posudek [číslo] [tel. číslo], jehož zpracovateli byl dr. ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., [jméno] [příjmení] a ing. [jméno] [jméno]. Zadaným znaleckým úkolem bylo stanovení obvyklé výše nájemného za užívání nemovitostí ve vlastnictví úpadce, krom jiného též pozemků zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], výslovně označených žalobcem v podané žalobě a dále pozemků (zahrad a předzahrádek) parc. [číslo] – o výměře 74 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 124 m, zahrada, parc. [číslo] – o výměře 311 m, zahrada a parc. [číslo] – o výměře 57 m, zahrada. Zpracovateli znaleckého posudku byla určována obvyklá výše nájemného za nájem uvedených pozemků o celkové výměře [číslo] m s tím, že pozemky jsou připojeny na v místě dostupné inženýrské sítě. Protože na realitním trhu nebyl zjištěn pronájem obdobných stavebních pozemků, byla znaleckým posudkem stanovena výše obvyklého nájemného odvozeně od obvyklé ceny pozemků. Ta byla stanovena porovnávací metodou, tj. porovnáním s obvyklou cenou šesti stavebních pozemků v [katastrální uzemí], jež jsou k prodeji nabízeny na realitním trhu, přičemž cena pozemků, za níž jsou k prodeji nabízeny, byla jako nabídková korigována o 20% s ohledem na předpokládaný rozdíl mezi nabízenou cenou a cenou realizovanou při prodeji. Na základě uvedené porovnávací metody, do níž byla promítnuta horší kvalita pozemků ve vlastnictví úpadce korekcí o 37, 21%, krom jiného z důvodu zastavěnosti, byla zpracovateli znaleckého posudku zjištěna obvyklá jednotková cena porovnávaných pozemků ve výši 1 930 Kč V rámci znaleckého zkoumání byla výše obvyklého nájemného za nájem pozemků ve vlastnictví úpadce stanovena jako 3% z ceny obvyklé oceňovaného pozemku (v možném rozpětí 3- 5% z ceny pozemku) s odůvodněním, že pozemek je bezúdržbový, na realitním trhu se nevyskytující. Roční výše nájemného za roky 2016, 2017 a 2018 výše uvedených pozemků o celkové výměře [číslo] m, byla určena ve výši 318 000 Kč, za období let 2016 – 2018 ve výši 954 000 Kč [právnická osoba] na žádost žalobce provedla doplňkem z [datum] přepočet výše obvyklého nájemného za nájem týchž pozemků za období od [datum] do [datum] a tuto výši stanovila na 818 470 Kč. Na výzvu soudu prvního stupně sdělila [právnická osoba] podáním ze dne [datum] své stanovisko k vyjádření žalovaného k výše uvedenému znaleckému posudku, v němž uvedla, že v rámci zpracování znaleckého posudku vycházela z veřejně dostupných podkladů, dle nichž je pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] využíván jako přístupová komunikace ke všem objektům v dané lokalitě. Pro stanovení obvyklého nájemného je významná skutečnost, zda existuje k pozemkům přístup po fyzické stránce a samotné vlastnictví tělesa přístupové komunikace nemá vliv na stanovení obvyklého nájemného za nájem pozemků, k nimž je přístup po komunikaci. Sdělila dále, že ani vlastnictví inženýrských sítí nemá vliv na obvyklé nájemné. Důležitým poznatkem je skutečnost, že inženýrské sítě jsou k dispozici a objekt je využívá. V rámci využívání elektřiny a plynu si uživatel vybere vlastního dodavatele, kanalizace a vodovod je provozován provozovatelem v daném území. Doplnila dále, že oceňované pozemky tvoří funkční celky, využívání předmětných pozemků bylo zjištěno při místním šetření a z celkové výměry [číslo] m pozemků činí výměra oplocených a zastavěných pozemků [číslo] m. [anonymizováno] k poštovní zásilce podané [datum] a adresované žalobcem žalovanému bylo prokázáno, že předžalobní výzva žalobce z [datum], kterou byl žalovaný kromě jiného vyzván k úhradě pohledávky uplatněné podanou žalobou, byla žalovanému doručena dne [datum].

16. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení před soudem prvního stupně není zatíženo procesní vadou, jež měla nebo mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a procesní pochybení prvoinstančního soudu shledal. Soud prvního stupně v rámci zkoumání podmínek řízení podle § 103 o. s. ř. zcela přehlédl vnitřní rozpornost ve věci podané žaloby, kterou se žalobce domáhal nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání v žalobě označených pozemků za vymezené období ve výši 318 000 Kč za rok, přičemž tuto výši odůvodňoval závěry znaleckého posudku ze dne [datum] [číslo] [číslo], vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] Výše obvyklého nájemného, tj. 318 000 Kč za kalendářní rok byla znaleckým posudkem stanovena jako výše obvyklého nájemného za pozemky označené žalobcem v podané žalobě a dále za pozemky v témže katastrálním území parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce. Za uvedeného stavu bylo na soudu prvního stupně, aby žalobce vyzval k odstranění této disproporce podané žaloby a poučil jej o povinnosti tuto vadu žaloby odstranit, což soud prvního stupně neučinil. Uvedené procesní pochybení bylo napraveno v průběhu odvolacího řízení, kdy žalobce podanou žalobu upřesnil tak, že se nároku na vydání bezdůvodného obohacení za vymezené období od samého počátku domáhá nejen za užívání těch pozemků, jež byly v podané žalobě výslovně označeny, ale též pozemků zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] a to pozemků parc. [číslo] které nebyly v důsledku písařské chyby do výčtu pozemků uvedených v podané žalobě zahrnuty.

17. Odvolací soud dále posuzoval opodstatněnost odvolací argumentace žalovaného o neúplně zjištěném skutkovém stavu věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. K prokázání tvrzení o výši žalobou uplatněného nároku předložil žalobce znalecký posudek ze dne [datum] [číslo] [tel. číslo], vypracovaný [právnická osoba] a doplněk k tomuto znaleckému posudku z [datum]. K závěrům znaleckého posudku a k metodě jeho vypracování byl vyslechnut jeden ze zpracovatelů posudku znalec ing. [jméno] [jméno], jenž zvolenou metodu ve shodě s obsahem samotného posudku logicky vysvětlil, včetně jeho závěrů, které stvrdil, a správnost těchto závěrů nebyla v řízení relevantně zpochybněna. Pro zjištění obvyklé ceny pozemků ve vlastnictví úpadce byla zvolena při vypracování posudku porovnávací metoda, zpracovateli posudků bylo nalezeno pro účely uvedené metody šest srovnatelných pozemků, zpracovatelé posudku řádně korigovali zjištěné nabídkové prodejní ceny porovnávaných pozemků a výši obvyklého nájemného stanovili odbornou praxí akceptovanou metodou, tj. v rozmezí 3- 5% z obvyklé ceny pozemků. Za stavu, kdy není k dispozici dostatečně vypovídající vzorek smluv o nájmu srovnatelných pozemků, nelze výše uvedené metodě použité znaleckým ústavem při vypracování znaleckého posudku nic vytknout. Za uvedeného stavu, kdy nebyly pochybnosti o správnosti žalobcem předloženého znaleckého posudku, nepochybil soud prvního stupně, pokud nenařídil vypracování revizního znaleckého posudku (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007). Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, pokud nevyhověl důkaznímu návrhu žalovaného na provedení místního šetření a dále na provedení důkazu výslechem ing. [jméno] [příjmení] jako účastníka řízení a svědka [jméno] [příjmení]. Skutková zjištění o poloze jednotlivých pozemků ve vlastnictví úpadce, a to i ve vztahu ke stavbám řadových rodinných domů, o rozhradách mezi nimi, porostech na nich a o užívání těchto pozemků učinil soud prvního stupně ze snímku katastrální mapy, geometrických plánů, jimiž byly tyto pozemky odděleny, z leteckých snímků, z ortofomapy, z vypracovaného znaleckého posudku a za tohoto stavu bylo provedení místního šetření důkazem nadbytečným a jeho provedení v rozporu s hospodárností řízení. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, pokud neprovedl výslech ing. [jméno] [příjmení] jako účastníka a [jméno] [příjmení] jako svědka, neboť smluvní vztah mezi úpadcem a žalovaným ve vztahu k pozemkům byl objasněn listinnými důkazy a pokud žalovaný navrhoval tyto výslechy k objasnění historických souvislostí, blíže neupřesnil, o jaké jiné souvislosti by se mělo jednat. Zbývá doplnit, že soud prvního stupně neučinil potřebná skutková zjištění z vyjádření [právnická osoba] z [datum] k argumentaci žalovaného. Neúplnost skutkových zjištění ve vztahu k tomuto důkazu byla napravena v průběhu odvolacího řízení zopakováním uvedeného důkazu odvolacím soudem.

18. Odvolací soud dále posuzoval opodstatněnost odvolací argumentace žalovaného o nesprávných skutkových zjištění soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Kromě jiného soud prvního stupně považoval za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě 15 ti dnů od jejího doručení a uvedená výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Zjištění, že žalovaný byl žalobcem k úhradě předmětné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] a to ve lhůtě 15 ti dnů ode dne jejího doručení má oporu v obsahu předmětné výzvy. Zjištění, že tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum] však oporu v provedených důkazech nemá, neboť dle obsahu poštovní dodejky byla uvedená výzva žalovanému doručena dne [datum]. Ostatní skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedeném dokazování a jsou výsledkem hodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a ve vztahu k dalším skutkovým zjištěním odvolací soud argumentaci žalovaného o jejich nesprávnosti důvodnou neshledal. Soud prvního stupně učinil zcela správná skutková zjištění ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] [tel. číslo], vypracovaného [právnická osoba], jakož i z doplňku znaleckého posudku z [datum] a z výslechu jednoho ze zpracovatelů znaleckého posudku ing. [jméno] [jméno] a správnost závěrů tohoto znaleckého posudku nebyla v řízení relevantně zpochybněna. Ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí odvolací soud uvedený znalecký posudek jako pečlivě zpracovaný, jeho závěry za správné, logicky a přesvědčivě odůvodněné. Znalecký ústav se řádně vypořádal i s námitkami žalovaného vztahujícími se ke znaleckému posudku, když logicky odůvodnil, že pro jeho závěry je významné, zda je na předmětné pozemky ve vlastnictví úpadce přístup z komunikace, samotné vlastnictví tělesa přístupové komunikace nemá vliv na výši obvyklého nájemného a ani vlastnictví inženýrských sítí nemá na obvyklé nájemné vliv. Významná je pouze skutečnost, že inženýrské sítě jsou k dispozici. Soud prvního stupně nepochybil ani ve zjištění, že v žalobě označené stavební pozemky jsou zastavěny řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného, což nebylo mezi účastníky sporné a dále, že pozemky označené v žalobě jako předzahrádky a zahrady jsou užívány společně s řadovými rodinnými domy, jako funkční celky. Nelze pominout, že řadové rodinné domy žalovaného nacházející se na žalobcem označených stavebních pozemcích, jsou typickou satelitní výstavbou, zjevně tak byly projektovány, z původního pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byly z iniciativy žalovaného nejprve odděleny stavební pozemky a následně pozemky, jež jsou v žalobě označeny jako předzahrádky a zahrady. Ty byly geometrickými plány prostorově vymezeny ke každému řadovému rodinnému domu, o čemž svědčí jejich prostorové uspořádání. Předzahrádky a zahrady tvoří řadovým rodinným domem funkční celek a tyto pozemky jsou s řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného také užívány. Předloženými důkazy, a to leteckými snímky, ortofomapami a fotodokumentací bylo bezpečně prokázáno, že tzv. předzahrádky slouží výlučně k přístupu k jednotlivým řadovým rodinným domům ve vlastnictví žalovaného, na těchto pozemcích se nachází příjezdové cesty do garáží, schodiště k řadovým rodinným domům, vybudované žalovaným a jsou ohraničeny tělesem komunikace a chodníky. Tímto uspořádáním zjevně náleží k užívání společně s řadovým rodinným domem a nikterak neslouží k veřejnému užívání. Stejně tak pozemky označené žalobcem jako zahrady, jsou situovány za řadovými rodinnými domy, jsou již svým polohovým uspořádáním určeny právě k užívání společně s řadovými rodinnými domy, částečně jsou oploceny, nachází se na nich porosty, jež je prostorově oddělují (stromy, keře, záhony) a zjevně jsou užívány společně s řadovými rodinnými domy, o čemž svědčí zjištění, že jsou udržované, je na nich sečena tráva, jsou na nich umístěné záhony a obvyklé zahradní porosty. Sám žalovaný potvrdil, že tyto pozemky jsou uživateli rodinných domů sečeny. Lze tak shrnout, že krom zjištění o dnu doručení předžalobní výzvy žalovanému učinil soud prvního stupně z provedených důkazů správná skutková zjištění, jež jsou výsledkem hodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. Odvolací soud proto vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které shledal správnými a dále ze zjištění učiněných v odvolacím řízení. Posuzoval dále, zda soud prvního stupně učinil ze zjištěného skutkového stavu správné právní závěry.

19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; nesjednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 2991odst. 1 o. z., toho, kdo se na úkor jiného obohatí bez spravedlivého důvodu, stíhá povinnost vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí také ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl teoreticky dosáhnout vlastník věci, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, nebo o něj se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Bezdůvodným obohacením je i užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc. Prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 845/99). Je třeba přísně rozlišovat mezi skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu a skutkovou podstatou plněním z neplatného právního úkonu. Důsledkem plnění neplatné smlouvy je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli; spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Věcná legitimace (ať již aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků smlouvy (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2749/2010). Nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné smlouvou přenechané užívací právo. Okolnost, že neplatnou nájemní smlouvou nemohlo být užívací právo řádně přenecháno, přitom na uvedený závěr nemůže mít vliv, neboť pronajímatel pod dojmem platnosti smlouvy užívací právo k věci fakticky přenechal a nájemce je přijal, čímž získal majetkový prospěch spočívající v užívacím právu k věci, za něž by byl v případě platnosti smlouvy povinen poskytnout úplatu ve formě nájemného (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 16/2012 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 366/2003. V případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku náhradu; neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2155/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014 a ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015). Posouzení, zda mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení, závisí jedině na naplnění znaků skutkové podstaty hmotněprávní normy. Předpokladem odpovědnosti za bezdůvodné obohacení není protiprávní úkon obohaceného, ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává.

23. Soud prvního stupně při respektování výše uvedených judikaturních závěrů dovodil, že se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., bez spravedlivého důvodu obohatil za žalobcem vymezené období od [datum] do [datum] tím, že užíval bez spravedlivého důvodu pozemky ve vlastnictví úpadce, jež byly v podané žalobě označeny jako stavební pozemky, neboť ty jsou zastavěny řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného a povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání, koresponduje povinnost žalovaného jako vlastníka stavby poskytnout za užívání těchto pozemků náhradu, jež odpovídá výši obvyklého nájemného. Soud prvního stupně nepochybil ani v závěru, že dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. stíhá žalovaného dále povinnost vydat žalobci jako ochuzenému, oč se obohatil za uvedené období užíváním ostatních žalobcem v žalobě uvedených pozemků, označených jako předzahrádky a zahrady. Při posouzení otázky pasivní legitimace žalovaného v řízení ohledně tohoto nároku nelze přehlédnout, že žalovaný jako nájemce uzavřel se [právnická osoba] a.s., dne [datum], ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dohody ze dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Horoměřice, za účelem realizace investiční výstavby. Na základě uvedené smlouvy začal žalovaný předmětný pozemek užívat, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, č. j. 28 Cm 20/2002-20, který nabyl právní moci [datum], byla uvedená nájemní smlouva včetně dodatku [číslo] dohody shledány neúčinnými právními úkony. Důsledkem plnění uvedené neúčinné nájemní smlouvy je povinnost jejich účastníků vrátit si vzájemně vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli, což platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný. Za stavu, kdy žalovaný žalobci pozemek, jenž byl předmětem uvedené nájemní smlouvy, či z něj oddělené části nepředal, je účastníkem pasivně legitimovaným ve shodě se závěry vyplývajícími z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2749/2010.

24. Soud prvního stupně dále správně posuzoval, zda žalobci svědčí proti žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, jež byly v podané žalobě označeny jako předzahrádky a zahrady a i ve vztahu k těmto pozemkům učinil správné právní závěry.

25. Soudní praxe dospěla k závěru, že nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné užívací právo. Proto bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo bez platného právního titulu na úkor vlastníka dosáhl postavení detentora věci. Jestliže uživatel pozemku bez právního důvodu ovládá pozemek vlastníka natolik, že ač není vlastníkem, je to pouze on, kdo jej může využívat pro svoje potřeby, pak bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně využívá (jakou plochu, jak často), a zda na tento pozemek mají přístup i další subjekty, vzniká mu prospěch spočívající v tom, že ačkoliv svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka pozemku postavení detentora pozemku, jeho majetkový stav se nezmenšil, neboť žádnou úhradu odpovídající faktickému uchopení pozemku jeho vlastníkovi neposkytl (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2056/2009, ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011 a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015). V posuzované věci dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný na úkor žalobce dosáhl postavení detentora ve vztahu k pozemkům, jež žalobce v žalobě označil jako předzahrádky a zahrady. Od uzavření neúčinné nájemní smlouvy ze dne [datum] pozemek, jenž byl jejím předmětem, tj. pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], začal žalovaný užívat za účelem investiční výstavby. Následně z uvedeného pozemku nechal geometrickými plány oddělit stavební pozemky zastavěné řadovými rodinnými domy, k jednotlivým řadovým domům dále pozemky, jež slouží jako tzv. předzahrádky a zahrady, jež jsou svým uspořádáním určeny právě k užívání se stavbami řadových rodinných domů, aniž by pozemek, jež byl předmětem neúčinné nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], či jeho část žalobci předal. Umožnil svým členům užívání staveb řadových rodinných domů v jeho vlastnictví a s nimi i tzv. předzahrádek a zahrad, jež jsou s řadovými rodinnými domy fakticky užívány. Tyto předzahrádky a zahrady tvoří se stavbami rodinných domů, se stavebními pozemky, na nichž se stavby nachází svým uspořádáním funkční celky a v žalobcem vymezeném období byl proto žalovaný detentorem předmětných pozemků, které užívá, byť prostřednictvím svých členů, aniž by mu pro takové užívání svědčil spravedlivý důvod a proto jej stíhá povinnost vydat žalobci podle § 2991 odst. 1 o. z., oč se na úkor žalobce tímto užíváním obohatil. Výše obohacení za užívání pozemků ve vlastnictví žalobce, jak byly vymezeny podanou žalobou, za období od [datum] do [datum] byla prokázána žalobcem předloženým znaleckým posudkem a jeho doplňkem a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud výrokem I. napadeného rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 818 470 Kč. Opodstatněný správně shledal i nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z uvedené částky podle § 1970 o. z., ve výši 9, 75% ročně ve shodě s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl žalobcem k úhradě uvedeného nároku vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] ve lhůtě 15 ti dnů ode dne jejího doručení, uvedená výzva byla žalovanému doručena dne [datum] a s úhradou pohledávky se dostal do prodlení od [datum].

26. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

27. V posuzované věci žalovaný na svou procesní obranu krom jiného namítl, že výkon práva, jehož se žalobce v řízení domáhá, je v rozporu s dobrými mravy a v této souvislosti poukazoval na závěry, k nimž v řízení o vyklizení nemovitostí ve vlastnictví úpadce v k. ú. [obec] dospěl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 8. 1. 2015, č. j. 51 Cm 97/2001-560 a v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 4. 6. 2015, č. j. 11 Cmo 7/2015-624. Uvedl, že obecné soudy dospěly k závěru, že žalobě na vyklizení nelze vyhovět z důvodu, že podání této žaloby je důsledkem výkonu práva, který je v rozporu s dobrými mravy, nepožívá soudní ochrany a do těchto závěrů promítly historický vývoj, tedy že členové družstva, kteří nemovitosti užívají, jsou poškozenými věřiteli úpadce a v dobré víře a se souhlasem předchozího správce konkurzní podstaty nemovitosti dostavěli, zkolaudovali a s potřebnou péčí udržovali. S ohledem na to, že v žalovaným odkazovaném řízení byl oproti posuzované věci jiný předmět řízení, domy byly zahrnuty do konkurzní podstaty úpadce a výkon práva v rozporu s dobrými mravy byl posuzován právě ve vztahu k požadavku žalobce na vyklizení nemovitostí a Nejvyšší soud ČR, jakož i Ústavní soud se se závěry vyjádřenými v žalovaným odkazovaných rozhodnutí neztotožnily, nepochybil soud prvního stupně, pokud postupem podle § 118 a) odst. 1 o. s. ř. při jednání konaném dne [datum] žalovaného poučil o povinnosti dolíčit rozhodné skutečnosti k argumentaci o výkonu práva žalobce v rozporu s dobrými mravy. Za stavu, kdy žalovaný rozhodné skutečnosti nedolíčil a jen odkázal na obsah svého vyjádření ze [datum], nepochybil soud prvního stupně v závěru, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení ve vztahu k argumentaci o rozporu výkonu práva žalobcem v řízení s dobrými mravy, závěry vyplývající z žalovaným odkazovaných rozhodnutí nepovažoval na posuzovanou věc přiléhavá a nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že žalobce v řízení svá práva uplatňuje v rozporu s dobrými mravy. S těmito závěry soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje a ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že rozpor výkonu práva v řízení žalobcem proti žalovanému neshledává. Nad rámec uvedeného zbývá doplnit, že v posuzované věci ještě před zahájením výstavby řadových rodinných domů žalovaným na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] žalovaný věděl, že není vlastníkem předmětného pozemku, s tímto vědomím uzavřel se [právnická osoba] a.s., dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl předmětný pozemek, jež byla následně shledána neúčinnou, do uvedeného smluvního vztahu vstupoval s tím, že jej bude stíhat povinnost platit za užívání předmětného pozemku nájemné a za stavu, kdy žalovaný část uvedeného pozemku, tak jak byl žalobcem vymezen v podané žalobě užívá a žalobce se za toto užívání domáhá nároku v podobě bezdůvodného obohacení, pak se nepodávají žádné důvody za takového skutkového stavu shledat žalobou uplatněný nárok rozporný s dobrými mravy. Na uvedeném závěru nic nemění zjištění, že se žalobce předmětného nároku domáhá za období tří let před podáním žaloby a že se vůči žalovanému obdobného nároku, za užívání jiných pozemků domáhá i v dalších řízeních vedených před soudem prvního stupně. Lze tak uzavřít, že v řízení učiněná skutková zjištění neumožňují přijmout závěr o rozpornosti žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy.

28. Odvolací soud dále posuzoval věcnou správnost nákladového výroku II. napadeného rozsudku a shledal důvody k jeho částečné změně. Soud prvního stupně o nákladech řízení účastníků rozhodl nesprávně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přehlédl, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 954 000 Kč s příslušenstvím, řízení bylo z důvodu částečného zpětvzetí podané žaloby žalobcem dne [datum] do částky 135 530 Kč s příslušenstvím zastaveno, toto částečné zastavení řízení zavinil žalobce, aniž by uvedený procesní úkon činil pro chování žalovaného a žalobce byl úspěšný v řízení do části 818 470 Kč s příslušenstvím. O nákladech řízení proto mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 85,8% předmětu řízení a neúspěšný v rozsahu 14,2% a podle uvedených zákonných ustanovení mu proti žalovanému vzniklo právo na náhradu 71,6% účelně vynaložených nákladů. Žalobci vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady za jeho právní zastoupení v celkové výši 128 530 Kč, sestávají z odměny právního zástupce žalobce za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a to za převzetí a přípravu k zastoupení, za sepis žaloby, za sepis repliky z [datum], za zastoupení žalobce při jednání soudu prvního stupně dne [datum], za sepis podání ze [datum] a za sepis vyjádření žalobce z [datum] a dále za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, a to za sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění. Uvedené úkony právní služby byly činěny za procesního stavu, kdy předmětem řízení bylo zaplacení částky 954 000 Kč s příslušenstvím. Právnímu zástupci žalobce vznikl nárok na odměnu za sepis předžalobní výzvy podle § 11 odst. 2 a § 7 advokátního tarifu ve výši 6 070 Kč a za každý z dalších 6 ti uvedených úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu ve výši 12 140 Kč. Zástupci žalobce vznikl dále nárok na zaplacení odměny za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a to za zastoupení žalobce při jednání soudu prvního stupně dne [datum], za sepis písemného vyjádření z [datum], za zastoupení žalobce při jednání soudu prvního stupně dne [datum] a za zastoupení žalobce při jednání soudu prvního stupně dne [datum]. Uvedené úkony právní služby byly učiněny v době, kdy předmětem řízení bylo zaplacení částky 818 470 Kč s příslušenstvím a zástupci žalobce vznikl nárok na odměnu podle § 11 a § 7 advokátního tarifu ve výši 11 580 Kč za každý z těchto čtyř uvedených úkonů právní služby. Náklady řízení dále sestávají z náhrady režijních paušálů za 11 úkonů právní služby po 300 Kč, celkem ve výši 3 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení náleží žalobci proti žalovanému nárok na zaplacení nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně v rozsahu 71,6%, tj. částky 92 027 Kč.

29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se výše nákladů řízení určuje částkou 92 027 Kč; jinak v tomto výroku a ve výroku I. rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

30. V řízení před soudem prvního stupně vznikly České republice náklady za vyplacené znalečné ve výši 2 667 Kč. Žalobce byl v řízení podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od povinnosti uhradit soudní poplatek. S ohledem na výsledek řízení soud prvního stupně nepochybil, pokud na straně žalovaného shledal povinnost podle § 2 odst. 3 téhož zákona k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 40 924 Kč. Chybně však tyto závěry promítl do výroku III. v uložení povinnosti žalovanému zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně částku 43 591 Kč jako náklady státu. Z důvodu této formulační nepřesnosti změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně dále ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ podle § 148 o. s. ř. na náhradě nákladů státu 2 667 Kč a dále na soudním poplatku 40 924 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení účastníkem plně úspěšným a náleží mu proti žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady za jeho právní zastoupení ve výši 23 760 Kč, sestávající z odměny právního zástupce žalobce za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to za sepis vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a za zastoupení žalobce při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Za každý z uvedených úkonů právní služby náleží zástupci žalobce odměna podle § 11 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu ve výši 11 580 Kč, celkem ve výši 23 160 Kč Náklady žalobce jsou dále navyšovány o náhradu režijního paušálu k uvedeným úkonům právní služby po 300 Kč, celkem 600 Kč podle 13 odst. 4 advokátního tarifu. Z uvedených důvodů uložil odvolací soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 23 760 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení