19 Co 795/2022- 162

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.4.2022, č. j. 27 C 180/2021-133 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolací řízení ve výši 13 805,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že nemovité věci – pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k. ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k. ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k. ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši ideální jedné poloviny (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61 357 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok o odstavci II.). Shora uvedeného určení se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že žalovaný je zapsán jako výhradní vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí, přestože je nabyl za trvání manželství účastníků. Na základě rozhodnutí státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene ze dne [datum], zn. SPU- [číslo], s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalovaný dále pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. č. PK [číslo], pozemku parc. č. GP [číslo], pozemku parc. č. GP [číslo], pozemku parc. č. JPK [číslo], pozemku parc. č. JPK [číslo], to vše v [katastrální uzemí], obci [obec], které nabyl na základě tří kupních smluv ze dne [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný namítal, že nemovitosti byly nabyty do jeho výlučného vlastnictví náhradou za pozemky, které byly taktéž jeho výlučným vlastnictvím. K úhradě kupní ceny původních nemovitých věcí použil výhradně finanční prostředky, které získal darem od svých rodičů, kteří mu půjčili v únoru 1997 částku ve výši 800 000 Kč a v září 1997 částku ve výši 500 000 Kč s tím, že půjčené finanční prostředky rodičům nevrátil, těmito disponoval a následně se s rodiči dohodl tak, že rodiče mu tyto finanční prostředky darovali. Při ústním jednání soudu prvního stupně pak změnil svá původní skutková tvrzení tak, že finanční prostředky poskytnuté žalovanému jeho rodiči vrátil hotově v místě bydliště a rodiče mu je darovali. Soud zjistil, že účastníci jsou bývalými manžely, jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum], rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo rozvedeno, právní moci rozsudek nabyl dne [datum]. Z výpisu z Katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, pro k. ú. [obec], [územní celek] zjistil, že žalovaný je evidován jako vlastník pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo]. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene, zn. SPU- [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žalovaný pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. č. PK [číslo], pozemku parc. č. GP [číslo], pozemku parc. č. GP [číslo], pozemku parc. č. JPK [číslo], pozemku parc. č. JPK [číslo], to vše v k. ú. [obec], obci [obec], a nabyl podle schváleného návrhu pozemkových úprav v k. ú. [obec] vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. Zjistil, že kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným převedla prodávající [jméno] [příjmení] na žalovaného svůj podíl o velikosti 1/3 na pozemcích parc. č. PZE [číslo], parc. č. PZE [číslo], parc. č. PZE [číslo], parc. č. PZE [číslo], vše v k. ú. [obec], za kupní cenu ve výši 100 000 Kč. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a žalovaným zjistil, že prodávající převedly na žalovaného své podíly (každá podíl o velikosti 1/3 na shora uvedených pozemcích) za kupní cenu 176 705 Kč, kterou se zavázal zaplatit každé z prodávajících. Z kupní smlouvy z [datum] (soudem prvního stupně neprávně uvedeno [datum]) uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným zjistil, že prodávající převedl na žalovaného vlastnické právo k pozemku parc. č. PZE [číslo], v k. ú. [obec] za kupní cenu 75 000 Kč. Z dohody o prodloužení finanční půjčky ze dne [datum] zjistil, že mezi žalovaným jakožto dlužníkem a manžely [příjmení] jakožto věřiteli byla uzavřena dohoda o prodloužení doby splatnosti dvou finančních půjček, a to finanční půjčky ze [datum] ve výši 800 000 Kč a finanční půjčky ze [datum] ve výši 500 000 Kč. Obě půjčky měly být splaceny do [datum], obě byly poskytnuty na podnikání žalovaného – nákup nákladních automobilů. Strany do dohodly na prodloužení splatnosti obou půjček do [datum]. Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy manželů [příjmení] a žalovaného. Soud prvního stupně provedl důkaz protokolem o jednání ze dne [datum] vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že otec žalovaného, [jméno] [příjmení], jakožto svědek vypověděl, že svému synovi darovali finanční prostředky. jednalo se o částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, aby si koupil nějaké pozemky. Syn měl poskytnuté prostředky vrátit za dva roky, tyto však neměl a potřeboval proto, aby svědek a jeho manželka posečkali. Syn peníze na vrácení nejprve neměl, pak je ale získal a v roce 2000 je přivezl, měl je u sebe, svědek a jeho manželka tyto však vrátit nechtěli, synovi tedy řekli, ať si peníze ponechá a koupí si za ně pozemky. [jméno] [příjmení], matka žalovaného jakožto svědkyně u jednání dne [datum] před Okresním soudem ve [obec] vypověděla, že v roce 1997 půjčili svému synovi [jméno] [příjmení] částku 800 000 Kč a 500 000 Kč s tím, že poskytnuté prostředky jim žalovaný vrátí do dvou let. Následně v roce 1999 přišel s tím, že je nemá a rodiče mu tedy řekli, že počkají, což sepsali a pak to ověřovali. Následně syn peníze přinesl, ale rodiče mu řekli, aby si tyto peníze nechal a použil je na nějaké pozemky. Z fotokopie listiny nazvané„ Čestné prohlášení“, ze dne [datum], která obsahuje podpisy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rodičů žalovaného zjistil, že rodiče žalovaného si jsou vědomi probíhajícího soudního řízení, v němž je jejich syn žalován o to, zda koupil nemovitosti za finanční prostředky darované mu rodiči. Prohlašují, že půjčili svému synovi částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, on splacení odkládal, s čímž rodiče souhlasili. Poté, když v roce 2000 chtěl peníze vrátit, tak se dohodli, že mu peníze darují, že jim je vracet nemusí. Toto chtěli, protože finančně pomáhali i své dceři k získání bytu a podobně, dělili tedy své děti spravedlivě. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] matky žalovaného provedené k důkazu při jednání dne [datum] zjistil, že rodiče žalovaného půjčili žalovanému částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, žalovaný je chtěl na podnikání. Za cca dva roky žalovaný přivezl poskytnuté peníze zpět, a to v hotovosti do bydliště svých rodičů, rodiče tyto peníze viděli, dohodli se s žalovaným, že mu tyto peníze darují, ať si za to zaplatí nemovitosti, pozemky. Svědkyně potvrdila, že mezi nimi a žalovaným byla uzavřena Dohoda o prodloužení finanční půjčky ze dne [datum] tak, jak byla předložena v rámci řízení žalovaným a ačkoliv je v dohodě uvedeno, že prostředky jsou poskytovány na nákup nákladních automobilů, žalovaný si nekoupil auta, ale pozemky. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], otce žalovaného, provedené soudem při jednání dne [datum] zjistil, že rodiče žalovaného poskytli žalovanému v roce 1997 nejprve částku 800 000 Kč, poté částku 500 000 Kč. Svědek potvrdil i Dohodu o prodloužení finanční půjčky ze [datum]. Z výpovědi svědka [příjmení] zjistil, že tyto částky měly být poskytnuty žalovanému na automobily, žalovaný však automobily nekupoval a koupil pozemky. V roce 2000 nebo 2001 žalovaný částku 1 300 000 Kč přivezl svým rodičům domů, rodiče mu následně řekli, že mu tyto peníze darují. Z účastnického výslechu žalovaného pak zjistil, že žalovaný si v roce 1997 půjčil od rodičů částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, uvedené částky byly původně poskytnuty na nákladní automobily, ty však žalovaný nekoupil. Poskytnuté částky měl žalovaný původně svým rodičům vrátit v roce 1999, v této době prostředky na vrácení neměl, poprosil tedy své rodiče, aby posečkali, byla uzavřena smlouva s úředně ověřenými podpisy, v rámci níž se žalovaný se svými rodiči dohodl, že poskytnuté prostředky vrátí do [datum]. V uvedený den žalovaný svým rodičům poskytnuté peněžní prostředky přivezl, dal je na stůl, rodiče mu řekli, že je nepotřebují a že mu je darují, aby si koupil nějaké nemovitosti. O darování se žádný papír nesepisoval. Původně poskytnuté prostředky (800 000 Kč a 500 000 Kč)„ pustil do oběhu“, a to na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje, s penězi se podnikalo, v roce 1999 zrovna nebyly, potom se to dávalo dohromady, aby je žalovaný mohl rodičům přivézt zpět. Částka 1 300 000 Kč, kterou žalovaný svým rodičům v roce 2000 vezl zpět, pocházela z podnikání. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pokud je v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Pokud nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o.z.) bude třeba žalovat, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že původní nemovité věci byly nabyty v roce 2016, tedy za trvání manželství účastníků, v důsledku kupních smluv uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami. Měl za prokázané, že mezi žalovaným jakožto dlužníkem a jeho rodiči jakožto věřiteli, došlo v roce 1997 k uzavření dvou smluv o půjčce, na základě kterých poskytli rodiče žalovaného žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 1 300 000 Kč, které se zavázal vrátit do [datum] a vzhledem k tomu, že nebyl schopen splatit svůj dluh ze shora uvedených smluv, zavázal se je vrátit na základě písemné dohody o prodloužení finanční půjčky do [datum]. Závěr o existenci půjčky učinil z Dohody ze dne [datum] i ze svědeckých výpovědí rodičů žalovaného, které pokud jde o existenci půjčky hodnotí soud prvního stupně jako věrohodné. Za nevěrohodné však považoval tvrzení žalovaného a výpovědi rodičů žalovaného jakožto svědků ohledně toho, jaký byl další osud peněžních prostředků poskytnutých žalovanému v roce 1997 na základě shora uvedených smluv o půjčce. Rodiče žalovaného uvedli, že prostředky byly žalovaným použity na nákup pozemků a to přesto, že podle znění dohody ze dne [datum] byly poskytnuty na podnikání žalovaného, nákup nákladních automobilů. Podle svědeckých výpovědí rodičů žalovaného k nákupu nedošlo, a pakliže nebyly poskytnuté prostředky použity na nákup nákladních automobilů, ale pozemků, nebyl-li důvod 2 roky po poskytnutí prostředků uvádět, že byly poskytnuty k jinému účelu, než tomu ve skutečnosti bylo. V době sepisu dohody ze dne [datum] muselo být účastníkům známo, na co byly prostředky použity, sám žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že prostředky z půjček pustil do oběhu, a to na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje a že se s penězi podnikalo. V rámci svého účastnického výslechu uvedl, že v roce 1999, v původně sjednané době splatnosti předmětných půjček, neměl prostředky na splacení půjček rodičů, a proto byl termín splatnosti posunut na [datum]. Z výslechu žalovaného je evidentní, že prostředky z půjček od rodičů, byly žalovaným ještě před uzavřením dohody z [datum] spotřebovány a tytéž prostředky logicky nemohly být následně použity na nákup pozemků. Nevěrohodnost tvrzení žalovaného a jeho rodičů o tom, že z prostředků poskytnutých rodiči žalovaného, byly zakoupeny původní pozemky, spatřuje soud také v tom, že původní pozemky byly zakoupeny až v roce 2016, to je až za 19 let později od doby poskytnutí prostředků půjček. Soud neuvěřil žalovanému ani jeho rodičům v tom, že žalovaný svým rodičům poskytnutou částku 1 300 000 Kč vrátil. Sám žalovaný původně ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že poskytnuté prostředky svým rodičům nevrátil, je evidentní, že rodiče žalovaného byli s posuzovanou věcí seznámeni předtím, než ve věci vypovídali jakožto svědci, matka žalovaného potvrdila, že sepisovala listinu nazvanou Čestné prohlášení z [datum]. Nevěrohodné se jeví soudu i to, že doba splatnosti poskytnutých půjček byla prodlužována písemně, následně byla dokonce opatřena i úředně ověřenými podpisy žalovaného a jeho rodičů a pakliže by došlo k vrácení poskytnutých prostředků, popř. dokonce k jejich následnému darování, by účastníci o tomto nepořídili žádné písemné ujednání. Pokud žalovaný rodičům poskytnuté prostředky nikdy nevrátil a oni je po něm nechtěli zpět, nemění to nic na právním důvodu poskytnutí těchto prostředků, tedy na tom, že se jednalo o půjčku. Rodiče žalovaného tím že poskytnuté prostředky nechtěli po žalovaném zpět, maximálně„ prominuli žalovanému jeho dluh“. S ohledem na skutečnost, že prominutí dluhu je dvoustranným úkonem, pro jehož platnost byla potřeba písemná forma a mezi žalovaným a jeho rodiči nebyla písemně uzavřena dohoda o prominutí dluhu, zůstalo takové prominutí bez právních účinků. Právním důvodem poskytnutí prostředků byly smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a jeho rodiči v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb. a pokud je nějaká věc nabyta z prostředků získaných půjčkou, byť ji získal jen jeden z manželů, nejedná se o věc nabytou z výlučných prostředků jen tohoto manžela, věc takto nabytá se stává součástí společného jmění manželů. I pokud by soud uvěřil verzi žalovaného a jeho rodičů o tom, že v roce 2000 přivezl svým rodičům částku 1 300 000 Kč a oni mu ji následně darovali, nemělo by to vliv na rozhodnutí soudu ve věci. Sám žalovaný uvedl, že prostředky ve výši 1 300 000 Kč získané z půjček od rodičů byly spotřebovány na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje a to ještě před uzavřením písemné dohody ze dne [datum] o posunutí doby splatnosti půjček. Uvedl, že žalovaný v roce 1999 nemohl pro nedostatek prostředků půjčky svým rodičům platit v původně dohodnutém termínu splatnosti. Vyplynulo tedy, že prostředky z půjček poskytnutých rodiči byly spotřebovány již před rokem 1999, v roce 2000 byli žalovaný a žalobkyně manželé. Pokud by žalovaný vezl v roce 2000 k vrácení svým rodičům částku 1 300 000 Kč jakožto dluh z půjček, nemohlo by se jednat o identické peněžní prostředky jako byly ty, které byly žalovanému jeho rodiči poskytnuty. Sám žalovaný v rámci účastnického výslechu uvedl, že částka 1 300 000 Kč, kterou vezl svým rodičům zpět v roce 2000, pocházela z podnikání, jednalo se tedy o příjem, který je a byl i v roce 2000 v souladu s tehdy účinným ustanovením § 143 občanského zákoníku součástí společného jmění manželů. Žalovaný tedy v souladu s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. nemohl bez souhlasu žalobkyně platně činit právní úkony přesahující obvyklou správu majetku manželů, žalovaný netvrdil, že by souhlasem žalobkyně disponoval. Dispozice s částkou 1 300 000 Kč by jistě byla úkonem přesahujícím obvyklou správu majetku manželů a i pokud by soud uvěřil verzi žalovaného a jeho rodičů o tom, že vezl částku 1 300 000 Kč a oni mu ji následně darovali, nemohlo by pro rozpor s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. dojít k platnému splnění dluhu z půjčky a k následnému uzavření darovací smlouvy. Pokud by žalovaný splatil půjčku rodičů z prostředků společného jmění manželů, rodiče tuto částku přijali a následně ji žalovanému darovali, došlo by tím taktéž k „ vyvedení“ prostředků ze SJM, jednalo by se o obcházení institutu společného jmění manželů, tedy o obcházení zákona a takové jednání by bylo v souladu s ust. § 39 tehdy účinného občanského zákoníku neplatné. Nelze tedy podle soudu konstatovat, že původní pozemky, které byly nabyty v roce 2016 za trvání manželství účastníků, byly nabyty z výlučných prostředků žalovaného, staly se v souladu s ust. § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného a pakliže byly v důsledku rozhodnutí Státního pozemkového úřadu„ směněny“ v rámci komplexní pozemkové reformy za pozemky specifikované ve výroku I., je třeba podle soudu konstatovat, že i pozemky specifikované ve výroku I. rozsudku se staly součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného, které uplynutím tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu manželství nevypořádáním SJM ani nepodáním návrhu na vypořádání rozhodnutím soudu, pokud jde o tyto pozemky, se vypořádaly tak, že jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků s tím, že podíly účastníků jsou stejné. Proto soud žalobě vyhověl.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal s tím, že závěr, že žalovaný svým rodičům finanční prostředky nevrátil, je chybný, stejně tak i závěr, že nebyla uzavřena smlouva darovací. Žalovaný ne zcela rozumí úvaze soudu, který v rámci odůvodnění uvádí, že za situace, kdy neměl žalovaný finanční prostředky na vrácení půjček v roce 1999 a byla uzavřena dohoda o prodloužení půjček, znamená to automaticky, že byly peníze spotřebovány. Tytéž prostředky tedy podle soudu nemohly být následně vráceny a použity na nákup pozemků. Pokud si sám žalovaný půjčil od rodičů peníze a půjčku jim vrátil, je zcela nerozhodné, o jaké peníze se jednalo, zdali o původní, o jeho výlučné, o spadající do SJM. Rozhodné ve vztahu k věřitelům je, že závazek vrátit splnil v čase a ve výši, ve které se zavázal. To, že žalovaný neměl v roce 1999 peníze k dispozici, neznamená, že byly spotřebovány, jak dovozuje soud, jak vyplývá z tvrzení žalovaného i výpovědi svědků, kteří jasně uvedli, že jim peníze vrátil. Soud neuvěřil svědkům, rodičům žalovaného, že původně poskytnuté finanční prostředky jako půjčku svým rodičům vrátil, na nevěrohodnost svědků uzavírá bez toho, že by svůj závěr řádně odůvodnil. Uzavírá, že je nevěrohodné, že by účastníci o půjčce učinili listinu v písemné formě a o darování nikoliv. Svědkyně [příjmení] přitom na uvedenou otázku odpovídá zcela jednoznačně, uvedla, že pokud půjčovali, chtěli vrátit, pokud darovali, vrátit nechtěli, proto nic nebylo třeba sepisovat. Žalovaný nikdy netvrdil, že mu rodiče půjčku odpustili, nikdy netvrdil, že nemovitosti koupil z peněz získaných na základě smlouvy o půjčce. Soud neuvěřil svědecké výpovědi rodičů proto, že rodiče byli s posuzovanou věcí seznámeni, neboť svědkyně [příjmení] sepsala prohlášení datované dne [datum]. To, že rodiče žalovaného o věci věděli, je zcela přirozené a nezakládá to jejich nevěrohodnost. Soud má dále za to, že i pokud by uvěřil svědkům ohledně jejich výpovědi v tom směru, že finanční prostředky byly vráceny a oni je poté synovi darovali, že žalovaný nemohl tyto platně vrátit, nemohlo dojít k platnému splnění dluhu, a tedy uvedené prostředky mu nemohli rodiče následně darovat. Takový závěr je chybný a nemůže obstát. Rozhodnou skutečností je, že k okamžiku uzavření darovací smlouvy rodiče žalovaného disponovali finančními prostředky ve výši 1 300 000 Kč a tyto svému synovi darovali, nerozhodné přitom je, jaký měly nebo neměly původ před tím, než se dostaly do jejich dispozice. Vydlužitel přijmul platně plnění a následně jej platně daroval. V řízení bylo prokázáno, že byla uzavřena ústní darovací smlouva, na základě které mu rodiče darovali částku ve výši 1 300 000 Kč, žalovaný od samého počátku tvrdil, že je použil k nákupu nemovitostí. Soud nemůže uzavřít, že žalovaný finanční prostředky rodičům nevrátil, když z provedeného dokazování vyplývá jednoznačně opak. Důkazem jejich nevěrohodnosti není jejich příbuzenský vztah k žalovanému jako obdarovanému. Není nevěrohodné, že žalovaný neutratil finanční prostředky hned, ale mnohem později. Žalovaný poukazuje na svědecké výpovědi rodičů žalovaného učiněné v tomto řízení, oba svědkové v podstatě shodně, s drobnými přirozenými odchylkami vypovídali jak u Okresního soudu ve Strakonicích, tak u Okresního soudu v Prachaticích. Mezi žalovaným a jeho rodiči došlo k uzavření platné darovací smlouvy, na základě které získal žalovaný finanční prostředky darem, a za tyto koupil nemovitosti, které se staly jeho výlučným vlastnictvím.

3. Žalobkyně považovala právní posouzení věci soudem prvního stupně učiněné na základě provedeného dokazování za správné, soud dospěl ke správnému právnímu závěru, že pakliže došlo k uzavření smlouvy o půjčce mezi rodiči žalovaného a žalovaným, staly se tyto finanční prostředky součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného, nikoliv výlučným majetkem žalovaného. Rodiče žalovaného nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v jiných soudních řízeních, skutkově přímo souvisejících, vypověděli, že žalovaný jim žádné peníze z údajně poskytnutých půjček nevrátil. Rodiče žalovaného nejsou věrohodnými svědky, je zřejmé, že byli ohledně svých svědeckých výpovědí instruováni tak, aby to vyhovovalo procesní obraně žalovaného. Rodiče žalovaného opakovaně vypověděli, že žalovaný jim peníze, které mu údajně půjčili a za něž si měl údajně koupit nemovitosti, nevrátil, přičemž oni po něm již peníze nechtěli zpět, čímž mu je měli darovat. Že nebyly půjčené peníze žalovaným vráceny jeho rodičům, prokazuje i čestné prohlášení rodičů žalovaného z [datum]. Žalovaný až do svého účastnického výslechu nejen v tomto řízení, ale rovněž před Okresním soudem ve Strakonicích a Prachaticích opakovaně tvrdil, že sporné nemovitosti údajně nakoupil z peněz, jež mu byly poskytnuty jako půjčka od jeho rodičů a které rodičům nevrátil, až při výslechu svá tvrzení účelově změnil, začal tvrdit, že peníze z údajných půjček„ vlastně rodičům vrátil a oni mu je následně darovali“. Změna ve skutkových tvrzeních žalovaného přichází ve chvíli, kdy žalobkyně nejen v tomto řízení argumentovala právně proti tvrzením o údajné půjčce tím, že pokud nebyly peníze požadovány rodiči zpět, nemohlo se jednat o darování žalovanému, ale maximálně o prominutí dluhu. O věrohodnosti svědků, kteří byli vyslýcháni celkem 3x kvůli téže věci, má nejvyšší vypovídací hodnotu v pořadí první výpověď uskutečněná dne [datum] před Okresním soudem ve Strakonicích v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy protokolem z tohoto jednání byl proveden důkaz. Žalobkyně pak ve svém vyjádření porovnává výpovědi rodičů žalovaného, učiněné před Okresním soudem ve Strakonicích s výpověďmi učiněnými před Okresním soudem v Prachaticích. Jako nedůvěryhodný se následně ukázal být i žalovaný při svém účastnickém výslechu, kdy tvrdil, že na pozemky čekal 16 let, tedy čekal s jejich nákupem 16 let od okamžiku, co mu rodiče údajně darovali peníze na jejich nákup, přestože v průběhu celých těch 16 let nakupuje stovky jiných pozemků do SJM. Žalovaný neměl žádný doklad, že jeho dluh z údajné půjčky zanikl, což se vůbec neslučuje s formalismem, jak celé záležitosti obě strany věnovaly v dohodě o prodloužení splatnosti půjčky ze dne [datum]. Pokud se okamžikem předání peněz z údajných půjček žalovanému tyto staly součástí společného jmění žalovaného a žalobkyně, přestaly být bez dalšího vlastnictvím rodičů žalovaného, kteří je již nikdy později nemohli darovat žalovanému, neboť k nim neměli žádné dispoziční (vlastnické) právo, aby tak mohli učinit. I pokud žalovaný od rodičů v roce 1997 obdržel půjčky, nemohli mu rodiče tytéž peníze darovat v roce 2000, neboť jejich vyplacením žalovanému v roce 1997 se staly bez dalšího součástí SJM žalobkyně a žalovaného.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné podle ust. § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Skutkové zjištění neodpovídá provedeným důkazům, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem není v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a to vzhledem k tomu, že soud buď vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, anebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Nesprávná jsou i taková skutková zjištění, která soud prvního stupně založil na vadném hodnocení důkazů. Typově jde o situaci, kdy je logický rozpor v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti anebo kdy výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ust. § 133 až § 135 o.s.ř. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně se může promítnout i do nesprávnosti skutkových zjištění, neboť jednak právní názor soudu předurčuje okruh skutečností, které jsou předmětem skutkových zjištění, jednak na jeho základě soud zjištěným skutečnostem přisuzuje určitý význam (srov. Bureš, Drápal, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář k ust. § 205, C. H. Beck). Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a pochybení soudu při zjišťováním skutkového stavu věci a při právním posouzení neshledal. Soud prvního stupně hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, pečlivě přihlížel k tomu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se i věrohodností poznatků získaných provedením jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí, význam z hlediska pravdivosti či nepravdivosti skutkových tvrzení hodnotil jednak izolovaně, jednak ve srovnání se zjištěními získanými provedením všech zbývajících důkazů. Věrohodnost svědeckých výpovědí hodnotil i s přihlédnutím k tomu, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou rodiči žalovaného i s přihlédnutím k tomu, jak se jejich svědecké výpovědi měnily tak, aby podporovaly verzi žalovaného o darování částky 1 300 000 Kč žalovanému v roce 2000. Soud prvního stupně nepochybil, když po provedeném dokazování a posouzení věrohodnosti svědeckých výpovědí rodičům žalovaného neuvěřil, že žalovaný půjčené finanční prostředky vrátil, správně přihlédl k tomu, že rodiče žalovaného byli s věcí seznámeni ještě před tím, než ve věci jako svědci vypovídali, matka žalovaného sepsala i listinu nazvanou„ Čestné prohlášení“ dne [datum], kterou oba rodiče podepsali. Z tohoto čestného prohlášení bylo zjištěno, že když chtěl žalovaný v roce 2000 peníze vrátit, tak se dohodli, že mu peníze darují, že jim je vracet nemusí. Správně při hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí přihlédl ke zjištěním učiněným z protokolu o jednání ze dne [datum] u Okresního soudu ve Strakonicích, kdy rodiče žalovaného byli vyslýcháni jako svědci, před [okresní soud] [příjmení] vypověděl, že peníze vrátit nechtěli, synovi řekli, ať si peníze ponechá a koupí si za ně pozemky. Rovněž [jméno] [příjmení] před Okresním soudem ve Strakonicích uvedla, že následně, když syn peníze přinesl, mu řekli, aby si tyto peníze nechal a použil je na nějaké pozemky. Rovněž žalovaný v tomto řízení se nejprve vyjadřoval tak, že finanční prostředky rodičům nevrátil, těmito disponoval a následně se s rodiči dohodl tak, že tito mu finanční prostředky, tj. částku 1 300 000 Kč, darovali. Až v průběhu řízení změnil své původní tvrzení tak, že rodičům peníze vrátil a oni mu je následně darovali a v tomto řízení i rodiče žalovaného vypovídali tak, aby podpořili tvrzení žalovaného o vrácení půjček a následném darování. Zejména z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] je patrná snaha žalovanému„ pomoci“, během svého výslechu, jak vyplývá z protokolu o jednání, tato svědkyně neustále zdůrazňovala, že žalovaný peníze„ přivezl, oni je viděli, nepotřebovali, a proto mu je darovali“. Toto slovní spojení během svého výslechu používá opakovaně bez toho, že by byla soudem na tuto skutečnost opětovně dotazována. Rovněž tak otec žalovaného [jméno] [příjmení] zdůrazňuje, že„ peníze viděli, byly na stole a že následně řekli žalovanému, že mu tyto peníze darují“. Závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti svědeckých výpovědí týkajících se vrácení půjčky a následného darování, je správný. Správné je i právní posouzení věci provedené soudem prvního stupně, který uzavřel, že mezi rodiči žalovaného a žalovaným došlo v roce 1997 k uzavření dvou smluv o půjče ve smyslu ust. § 657 zák. č. 40/1964 Sb. a že finanční prostředky takto nabyté se staly součástí společného jmění manželů, neboť se nejednalo o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 142 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, které by nabytí do společného jmění manželů vylučovalo. Žalobkyně v řízení prokázala, že původní nemovitosti nabyté žalovaným kupní smlouvou ze dne [datum], [datum] a [datum] byly nabyty za trvání manželství, které trvalo od [datum] do [datum] a tvrdil-li žalovaný skutečnosti, které nabytí do společného jmění manželů vylučovaly, měl ohledně těchto skutečností důkazní břemeno. Pokud v řízení bylo prokázáno, že žalovaný poskytnuté prostředky svým rodičům nevrátil, že oni je nechtěli vrátit zpět, finanční prostředky byly stále ve společném jmění manželů a rodiče žalovaného je nemohli následně žalovanému darovat. Pokud rodiče žalovanému sdělovali, aby si peníze nechal, že je vracet nemusí, svědčí to o tom, že vůle rodičů žalovaného byla žalovanému dluh prominout, k platnosti takové dohody však byla třeba ve smyslu ust. § 574 obč. zák. písemná forma. Předmětné pozemky tedy byly nabyty za trvání manželství, staly se součástí společného jmění manželů. Žalovaný opak neprokázal, neprokázal skutečnosti, které by nabytí do SJM vylučovaly. Za situace, kdy manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno [datum], jejich společné jmění manželů nebylo ohledně těchto nemovitostí vypořádáno, ani nebyl podán návrh na jeho vypořádání, pak uplynutím tří let od zániku společného jmění jsou v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů s tím, že jejich podíly jsou stejné (§ 741 písm. b/ o.z.). Za situace, kdy je správný závěr o tom, že nebylo prokázáno vrácení peněz žalovaným, bylo nadbytečné se zabývat tím, jak by věc byla posouzena, kdyby soud uvěřil verzi žalovaného o tom, že svým rodičům částku 1 300 000 Kč vrátil a oni mu ji následně darovali. Rozsudek soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný, a proto byl podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen, a to i včetně výroku o nákladech řízení, neboť odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Nesdílí závěr žalovaného o tom, že žalobkyně rozdrobila spor podáním žaloby u tří různých soudů a za této situace není opakované přiznání po právu, neboť žalovaná tím že podala žalobu u tří různých soudů, respektovala místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se předmětné nemovitosti nacházejí. V případě, že by žalovaná podala jednu žalobu, nezbylo by soudu, než věc vyloučit k samostatnému projednání a následně ji postoupit soudu místně příslušnému.

6. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a náleží jí tedy náhrada nákladů odvolacího řízení, které se sestávají z nákladů za právní zastoupení žalobkyně při dvou úkonech právní služby po 3 100 Kč, dvou režijních paušálech po 300 Kč, dále jízdného z [obec] do [obec] a zpět ve výši 3 350,55 Kč při ujetí 448 km, spotřebě 5,9 l /100 km a náhradě 4,70 Kč/km a náhradě za promeškaný čas za 10 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy 1 100 Kč, dále stravného ve výši 99 Kč a parkovného 160 Kč. S připočtením 21 % DPH ve výši 2 396 Kč náklady odvolacího řízení dosahují částky 13 805,55 Kč.