27 C 180/2021- 133

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozena dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], [obec], zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa], [obec] proti; žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem [adresa žalovaného], [obec], zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa], [obec] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, takto:

Výrok

I. Určuje se, že nemovité věci – pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k.ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši ideální jedné poloviny.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61 357 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala určení, že nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k.ú. [obec] (dále označovány také jen jako„ předmětné nemovitosti“) jsou ve společném jmění žalobkyně a žalovaného. V případě, kdy by podepsaný soud měl za to, že s ohledem na zánik společného jmění účastníků nelze vydat rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že předmětné nemovité věci jsou součástí společného jmění účastníků, navrhla žalobkyně, aby soud rozhodl tak, že předmětné nemovité věci spadají do podílového spoluvlastnictví účastníků, kdy každému z nich náleží podíl ve výši id. . Podanou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že jako vlastník předmětných nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, a to na základě Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene, ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo], s právními účinky vkladu ke dni [datum] (dále označováno jen jako„ Rozhodnutí SPÚ“). Uvedeným rozhodnutím SPÚ nabyl žalovaný vlastnické právo k předmětným nemovitostem, ale zároveň pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], to vše v kat.úz. [obec], obci [obec] (dále označovány jen jako„ původní nemovité věci“). Žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi, jejich manželství bylo uzavřeno dne 28.4.1993. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č.j. [číslo jednací] s právní mocí ke dni 11.9.2018. Původní nemovité věci nabyl žalovaný na základě tří kupních smluv, a to kupní smlouvy ze dne 15.4.2016, 6.10.2016 a 11.3.2016 (dále označovány také jen jako„ původní nabývací listiny“), když kupní ceny byly hrazeny z prostředků společného jmění žalobkyně a žalovaného jakožto tehdejších manželů. Původní nemovité věci tedy byly součástí společného jmění účastníků. Nemovité věci, které jsou předmětem této žaloby, tedy jsou součástí společného jmění účastníků, neboť byly nabyty v důsledku Rozhodnutí SPÚ„ směnou“ za původní nemovité věci spadající do společného jmění účastníků. Naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že jako katastrální vlastník nemovitostí, které jsou předmětem této žaloby, je veden žalovaný, ačkoli ve skutečnosti spadají do společného jmění účastníků.

2. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně zpochybnila pravost listiny předložené žalovaným nazvané„ Dohoda o prodloužení finanční zápůjčky ze dne 1.4.1999 a podpisů na ní uvedených, a dále upozornila na skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným jsou vedeny další dva obdobné soudní spory, a to u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. [spisová značka] a u Okresního soudu v Prachaticích pod sp.zn. [spisová značka]. Oba výše zmíněné spory se týkají určení vlastnického práva, když předměty žalob se odlišují pouze v nemovitých věcech. Žalobkyně uvedla, že kupní cena nemovitých věcí, které se řeší v řízení u podepsaného soudu a ve shora specifikovaných dvou řízení u jiných soudů, činí 1 355 410 Kč, avšak žalovaný měl podle svého tvrzení obdržet od rodičů pouze prostředky ve výši 1 300 000 Kč.

3. Podáním ze dne 24.9.2021 poté žalobkyně navrhla změnu žaloby, kdy nově se domáhala již jen určení, že nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k.ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši id. .

4. Žalovaný oprávněnost nároku žalobkyně neuznal. Uvedl, že i pokud by se předmětné nemovitosti staly součástí společného jmění účastníků (dále označováno také jen jako„ sjm“), nelze je ze sjm vyjmout a vypořádávat samostatně, nýbrž jen jako součást sjm, resp. jako sjm takové. Podle názoru žalovaného tedy, i pokud by předmětné nemovitosti byly součástí sjm, nelze uzavřít, že žalobkyně má nárok na podíl o velikosti id [číslo] tak, jak se podanou žalobou domáhá. Dále žalovaný uvedl, že předmětné nemovitosti byly nabyty do výlučného vlastnictví žalovaného v rámci pozemkové úpravy náhradou za pozemky, které byly taktéž výlučným vlastnictvím žalovaného. Žalobkyně byla účastníkem komplexní pozemkové reformy, o nabývacím titulu tedy věděla a ničeho nenamítala. Původní nemovité věci nabyl žalovaný za své výlučné finanční prostředky, které neměly původ v sjm. Žalovaný nabyl původní nemovité věci do svého vlastnictví na základě kupních smluv v roce 2016, nežil s žalobkyní ve společné domácnosti, měli oddělené finance, nehospodařili společně. K úhradě kupní ceny původních nemovitých věcí použil žalované výhradně finanční prostředky, které získal darem od svých rodičů. K tomu žalovaný blíže uvedl, že rodiče žalovaného půjčili žalovanému v únoru 1997 částku ve výši 800 000 Kč a v září 1997 částku ve výši 500 000 Kč, celkem tedy částku 1 300 000 Kč. Tato částka byla původně koncipována jako půjčka, kterou měl žalovaný svým rodičům vrátit do března 1999. Listinou ze dne 1.4.1999 byl posunut termín splatnosti uvedené půjčky. Žalovaný půjčené finanční prostředky rodičům nevrátil, těmito disponoval a následně se s rodiči dohodl tak, že rodiče žalovanému uvedené finanční prostředky, tj. částku 1 300 000 Kč, darovali. Žalovaný se s rodiči dohodl, že uvedené finanční prostředky použije na nákup nemovitostí, které budou jeho výlučným vlastnictvím. Uvedené finanční toky mezi žalovaným a jeho rodiči byly podle tvrzení žalovaného součástí širšího záměru rodičů žalovaného na finanční pomoc svým dětem (žalovanému a jeho sestře).

5. Při ústním jednání soudu dne 11.1.2022 žalovaný změnil svá původní skutková tvrzení. Původně v rámci svého písemného vyjádření k podané žalobě totiž žalovaný uvedl, že shora specifikované finanční prostředky poskytnuté žalovanému jeho rodiči, žalovaný rodičům nevrátil, těmito disponoval. Při ústním jednání soudu dne 11.1.2022 žalovaný oproti původnímu písemnému vyjádření uvedl, že finanční prostředky poskytnuté mu rodiči rodičům vrátil hotově v místě bydliště a rodiče mu je poté darovali.

6. Usnesením vyhlášeným při jednání dne 11.1.2022 připustil soud v souladu s § 95 odst.1 o.s.ř. změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala určení, že nemovité věci – pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k.ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši ideální jedné poloviny.

7. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

8. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 15.8.2018, č.j. 4 C 154/2018-22, který nabyl právní moci dne 11.9.2018, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi, jejich manželství bylo uzavřeno dne 28.4.1993.

9. Z výpisu z Katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, pro kat.území [obec], [územní celek], bylo soudem zjištěno, že žalovaný je evidován jakožto vlastník pozemku parc. [číslo] orná půda, pozemku parc. [číslo] orná půda, a pozemku parc. [číslo] orná půda, vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. Jako nabývací titul je uvedeno Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene, Státní pozemkový úřad [obec] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Právní moc ke dni [datum], právní účinky zápisu ke dni [datum].

10. Z Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene, zn. [anonymizováno] [číslo], ze dne [datum], bylo soudem zjištěno, že žalovaný pozbývá vlastnické právo k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], to vše v kat.úz. [obec], obci [obec], a dále, že žalovaný nabývá podle schváleného návrhu pozemkových úprav v kat.úz. [obec] vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí].

11. Z kupní smlouvy ze dne 11.3. 2016 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jakožto prodávající, a žalovaným [celé jméno žalovaného] jakožto kupujícím, bylo soudem zjištěno, že prodávající převedla na žalovaného svůj podíl o velikosti 1/3 na pozemcích parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. č. [anonymizováno] [rok], parc. č. [anonymizováno] [rok], vše v kat.úz. [obec], za kupní cenu ve výši 100 000 Kč.

12. Z kupní smlouvy ze dne 15.4.2016 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jakožto prodávajícími, a žalovaným [celé jméno žalovaného] jakožto kupujícím, bylo soudem zjištěno, že prodávající převedly na žalovaného své podíly (každá podíl o velikosti 1/3) na pozemcích parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. č. [anonymizováno] [rok], parc. č. [anonymizováno] [rok], vše v kat.úz. [obec], za kupní cenu ve výši 176 705 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit první prodávající a kupní cenu ve výši 176 705, kterou se žalovaný zavázal zaplatit druhé z prodávajících.

13. Z kupní smlouvy ze dne 6.10.2016 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jakožto prodávajícím, a žalovaným [celé jméno žalovaného] jakožto kupujícím, bylo soudem zjištěno, že prodávající převedl na kupujícího vlastnické právo k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], v kat.úz. [obec], za kupní cenu ve výši 75 000 Kč.

14. Z fotokopie listiny nazvané„ Dohoda o prodloužení finanční půjčky“ ze dne 1.4.1999 bylo soudem zjištěno, že mezi žalovaným [celé jméno žalovaného], jakožto dlužníkem, a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení], jakožto věřiteli, byla uzavřena dohoda o prodloužení doby splatnosti dvou finančních půjček, a to finanční půjčky ze dne 5.2.1997 ve výši 800 000 Kč a finanční půjčky ze dne 28.9.1997 ve výši 500 000 Kč. Listina zachycuje prohlášení účastníků, podle něhož manželé [celé jméno žalovaného] zapůjčili žalovanému [celé jméno žalovaného] dne 5.2.1997 částku ve výši 800 000 Kč a dne 28.9.1997 částku 500 000 Kč. Obě půjčky měly být splaceny do 31.3.1999. Obě finanční půjčky byly poskytnuty na podnikání [celé jméno žalovaného] – nákup nákladních automobilů. Strany se dohodly na prodloužení splatnosti obou půjček, a to do 31.3.2000. Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy manželů [příjmení] a žalovaného [celé jméno žalovaného].

15. Žalobkyně i žalovaný učinili nesporným, že originál shora specifikované listiny„ Dohoda o prodloužení finanční půjčky“ ze dne 1.4.1999 je založen u Okresního soudu v Prachaticích ve spise sp.zn. [spisová značka].

16. Z protokolu o jednání ze dne 10.11.2021 vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že otec žalovaného, tedy [celé jméno žalovaného], nar. [rok], jakožto svědek vypověděl, že svému synovi [celé jméno žalovaného] v roce 1997 darovali finanční prostředky. Jednalo se o částku 800 000 Kč a o částku 500 000 Kč, aby si koupil nějaké pozemky. Syn měl poskytnuté prostředky vrátit za dva roky, tyto však neměl a potřeboval proto, aby svědek a jeho manželka posečkali. Svědek uvedl, že toto nechali ověřit v [obec]. Svědek dále uvedl, že syn peníze na vrácení nejprve neměl, pak je ale získal a v roce 2000 je přivezl, měl je u sebe, svědek a jeho manželka tyto však vrátit nechtěli, protože i své dceři dávali nějaké peníze. Synovi tedy řekli, ať si peníze ponechá a koupí si za ně pozemky. Svědek dále uvedl, že v písemném znění dohody byl jako účel poskytnutí prostředků uveden nákup automobilů, ale mezitím to bylo tak, aby si syn koupil pozemky. [celé jméno žalobkyně], matka žalovaného [celé jméno žalovaného], jakožto svědkyně v rámci jednání dne 10.11.2021 před Okresním soudem ve [obec] vypověděla, že v roce 1997 půjčili svému synovi [celé jméno žalovaného] částku 800 000 Kč a 500 000 Kč s tím, že poskytnuté prostředky jim syn vrátí do dvou let. Syn následně v roce 1999 přišel s tím, že je nemá, rodiče mu tedy řekli, že počkají, což sepsali a pak to ověřovali. Následně syn peníze přinesl, ale rodiče mu řekli, aby si tyto peníze nechal a použil je na nějaké pozemky. Účelem poskytnutí půjček podle svědkyně bylo, že si koupí pozemky nebo něco na podnikání.

17. Z fotokopie listiny nazvané„ Čestné prohlášení“, ze dne 30.6.2021, která obsahuje podpisy [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného], nar. [rok], tedy rodičů žalovaného, bylo soudem zjištěno, že rodiče žalovaného si jsou vědomi probíhajícího soudního řízení, v němž je jejich syn žalován o to, zda koupil nemovitosti za finanční prostředky darované m rodiči. Rodiče v uvedené listině prohlašují, že půjčili svému synovi částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, on splacení odkládal, s čímž rodiče souhlasili. Poté když v roce 2000 chtěl peníze vrátit, tak se dohodli, že mu peníze darují, že jim je vracet nemusí. Rodiče toto chtěli, protože finančně pomáhali i své dceři k získání bytu a podobně, dělili tedy své děti spravedlivě.

18. Z výpovědi svědkyně [celé jméno žalobkyně], matky žalovaného, provedené k důkazu podepsaným soudem při ústním jednání dne 15.3.2022, bylo soudem zjištěno, že rodiče žalovaného půjčili žalovanému částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, žalovaný je chtěl na podnikání. Za cca dva roky žalovaný přivezl poskytnuté peníze zpět, a to v hotovosti do bydliště svých rodičů, rodiče tyto peníze viděli, dohodli se s žalovaným, že mu tyto peníze darují, ať si za to zaplatí nemovitosti, pozemky. Svědkyně potvrdila, že mezi nimi a žalovaným byla uzavřena Dohoda o prodloužení finanční půjčky ze dne 1.4.1999 tak, jak byla předložena žalovaným v rámci soudního řízení. Svědkyně uvedla, že ačkoli je v dohodě ze dne 1.4.1999 uvedeno, že prostředky jsou poskytovány na nákup nákladních automobilů, tak žalovaný si nekoupil auta, ale pozemky. Svědkyně dále potvrdila, že sepisovala listinu nazvanou„ Čestné prohlášení“ ze dne 30.6.2021.

19. Z výpovědi svědka [celé jméno žalovaného], otce žalovaného, provedené k důkazu podepsaným soudem při ústním jednání dne 15.3.2022, bylo soudem zjištěno, že rodiče žalovaného poskytli žalovanému v roce 1997 nejprve částku 800 000 Kč, poté částku 500 000 Kč. Svědek potvrdil, že mezi žalovaným a jeho rodiči byla uzavřena Dohoda o prodloužení finanční půjčky ze dne 1.4.1999 tak, jak byla předložena žalovaným v rámci soudního řízení. Shora uvedené částky měly být poskytnuty žalovanému na automobily. Žalovaný však automobily nekupoval a koupil pozemky. Svědek dále uvedl, že v roce 2000 nebo 2001 žalovaný peníze, resp. částku 1 300 000 Kč, svým rodičům přivezl domů, rodiče mu následně řekli, že mu tyto peníze darují.

20. Z účastnického výslechu žalovaného bylo soudem zjištěno, že si v roce 1997 půjčil od rodičů částku 800 000 Kč a 500 000 Kč. Uvedené částky byly původně poskytnuty na nákladní automobily, ty však následně žalovaný nekoupil. Shora poskytnuté částky měl žalovaný původně svým rodičům vrátit v roce 1999, žalovaný však v této době prostředky na vrácení neměl, poprosil tedy své rodiče, aby posečkali, byla uzavřena smlouva s úředně ověřenými podpisy, v rámci níž se žalovaný se svými rodiči dohodl, že poskytnuté prostředky (800 000 Kč plus 500 000 Kč) žalovaný svým rodičům vrátí do 31.1.2000. V uvedený den (31.3.2000) žalovaný svým rodičům poskytnuté peněžní prostředky přivezl, dal je na stůl, rodiče mu řekli, že je nepotřebují a že mu je darují, aby si koupil nějaké nemovitosti. O darování se žádný papír nesepisoval. Žalovaný dále uvedl, že původně poskytnuté prostředky 800 000 Kč plus 500 000 Kč, tj. částku 1 300 000 Kč,„ pustil do oběhu“, a to na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje, s penězi se podnikalo, v roce 1999 zrovna nebyly, potom se to dávalo dohromady, aby je žalovaný mohl rodičům přivézt zpět. [příjmení] 1 300 000 Kč, kterou žalovaný svým rodičům v roce 2000 vezl zpět, pocházela z podnikání.

21. Z dalších důkazů soud nečinil žádné skutkové závěry potřebné pro své rozhodnutí, proto je v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí. Provedené důkazy byly soudem hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Provedené listinné důkazy soud hodnotí jako věrohodně. Pokud jde o věrohodnost svědeckých výpovědí a výpovědi žalovaného, k této se soud blíže vyjádří v rámci odůvodnění rozsudku níže.

22. Podle § 657 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

23. Podle § 628 odst.1 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [číslo] darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

24. Podle § 143 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

25. Podle § 145 odst.2 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný.

26. Podle § 39 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

27. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen jako „o.z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

28. Podle § 741 občanského zákoníku nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou, jejich podíly jsou stejné c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, jejich podíly jsou stejné.

29. S ohledem na skutečnost, že žalobkyní podaná žaloba je určovací žalobou, zabýval se soud nejprve existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně na podání této žaloby. Naléhavý právní zájem byl žalobkyní spatřován ve skutečnosti, že oproti skutečnému stavu je jako katastrální vlastník předmětných nemovitostí specifikovaných ve výroku I rozsudku shora, veden pouze žalovaný. Taktéž soud má za to, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na podání předmětné určovací žaloby. V souladu se závěry judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně vyslovenými např. rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], ze dne 20.9.2017, nebo rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne 18.9.2018, je třeba konstatovat, že pokud je v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného společného jmění manželů (dále také jen jako„ SJM“), může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§741 o.z.), bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Přesně taková situace v posuzovaném případě nastala. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi. Jejich manželství trvalo od 28.4. 1993 až do 11.9.2018, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Taktéž z provedeného dokazování vyplynulo, že jako vlastník předmětných nemovitostí specifikovaných v petitu žaloby, je v katastru nemovitostí evidován pouze žalovaný. V době podání žaloby nebylo SJM vypořádáno, v průběhu soudního řízení však uplynula lhůta tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, nastaly tak účinky zákonné domněnky ve smyslu § 741 o.z., žalobkyně proto podanou žalobu změnila tak, že se domáhala určení, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků a soud v souladu se závěry shora citované judikatury změnu žaloby provedenou žalobkyní připustil.

30. S ohledem na skutečnost, že soud shledal existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na podání předmětné určovací žaloby, zabýval se taktéž věcným posouzením. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné pozemky tak jak jsou specifikovány ve výroku I rozsudku shora, byly nabyty na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu zn. [anonymizováno] [číslo], ze dne [datum], vydaného v rámci řízení o komplexní pozemkové úpravě v kat. úz. [obec]. V důsledku specifikovaného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu došlo k pozbytí vlastnického práva k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], to vše v kat. [obec], obci [obec] (dále jen jako„ původní nemovité věci“), a dále k nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí], tj. k pozemkům specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku. V důsledku rozhodnutí Státního pozemkového úřadu tedy došlo ke„ směně“ pozemků, kdy namísto původních nemovitých věcí byly nabyty nemovité věci, které jsou specifikovány ve výroku I tohoto rozsudku shora.

31. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní nemovité věci byly nabyty v roce 2016, tedy za trvání manželství účastníků, v důsledku kupních smluv uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami. Žalovaným bylo tvrzeno, že původní nemovité věci nabyl ze svých výlučných prostředků, konkrétně z prostředků, které mu byly darovány jeho rodiči v roce 2000 formou ústní darovací smlouvy. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalovaným jakožto dlužníkem a jeho rodiči jakožto věřiteli došlo v roce 1997 k uzavření dvou smluv o půjčce, na základě kterých poskytli rodiče žalovaného žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 1 300 000 Kč. Žalovaný se původně zavázal vrátit svým rodičům půjčené prostředky do 31.3.1999. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nebyl schopen splatit svůj dluh ze shora uvedených smluv o půjčce svým rodičům v původně dohodnuté době, byla mezi žalovaným a jeho rodiči uzavřena dne 1.4.1999 v písemné formě„ Dohoda o prodloužení finanční půjčky“, v rámci níž se žalovaný zavázal vrátit prostředky poskytnuté mu rodiči do 31.3.2000. Ohledně těchto skutečností (tedy poskytnutí prostředků ve výši 1 300 000 Kč a následné uzavření písemné dohody ze dne 1.4.1999) hodnotí soud důkazy předložené žalovaným, tj. písemné znění Dohody ze dne 1.4.1999 a svědecké výpovědi rodičů žalovaného, za věrohodné. Žalobkyně sice původně zpochybňovala pravost listiny Dohody ze dne 1.4.1999, při ústním jednání soudu však žalobkyně uvedla, že pravost listiny namítla v době, kdy nevěděla, že žalovaný disponuje taktéž originálem listiny. Účastníci poté učinili nesporným, že originál listiny byl žalovaným založen u Okresního soudu v Prachaticích ve spise sp.zn. [spisová značka]. Uzavření Dohody ze dne 1.4.1999 a skutečnosti v ní uvedené potvrdili rodiče žalovaného v rámci svých svědeckých výpovědí a soud neměl důvod rodičům žalovaného s ohledem na existenci originálu listiny Dohody ze dne 1.4.1999 v tomto neuvěřit. Podepsaný soud se tedy za této situace spokojil s fotokopií listiny Dohody ze dne 1.4.1999 a považuje listinu i podpisy rodičů žalovaného a žalovaného za pravé.

32. Soud však považoval za nevěrohodné tvrzení žalovaného a výpovědi rodičů žalovaného jakožto svědků ohledně toho, jaký byl další osud peněžních prostředků poskytnutých žalovanému v roce 1997 na základě shora uvedených smluv o půjčce. Rodiče žalovaného v rámci svých výpovědí totiž uvedli, že prostředky půjček byly žalovaným použity na nákup pozemků, a to přesto, že podle znění Dohody ze dne 1.4.1999 byly předmětné prostředky poskytnuty na podnikání žalovaného – nákup nákladních automobilů. Podle svědeckých výpovědí rodičů žalovaného k nákupu nákladních automobilů nakonec nedošlo. K tomuto však soud uvádí, že písemná Dohoda je datována dne 1.4.1999, tedy dva roky poté co došlo k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Pakliže by poskytnuté prostředky nebyly použity na nákup nákladních automobilů, ale pozemků, nebyl by důvod dva roky po poskytnutí prostředků uvádět, že byly poskytnuty k jinému účelu, než tomu bylo ve skutečnosti. V době sepisu Dohody ze dne 1.4.1999 muselo být účastníkům známo, na co byly prostředky použity, sám žalovaný ostatně v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že prostředky z půjček„ pustil do oběhu“, a to na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje, a že s penězi se podnikalo. Taktéž sám žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že v roce 1999, tedy v původně sjednané době splatnosti předmětných půjček, neměl prostředky na splacení půjček rodičům, a proto byla uzavřena Dohoda ze dne 1.4.1999, v rámci níž byl termín splatnosti posunut na 31.3.2000. Z výslechu žalovaného je tedy evidentní, že prostředky z půjček od rodičů byly žalovaným ještě před uzavřením Dohody z 1.4.1999 spotřebovány. Tytéž prostředky tedy logicky nemohly být následně použity na nákup pozemků. Nevěrohodnost tvrzení žalovaného a výpovědí jeho rodičů v tom, že z prostředků poskytnutých rodiči žalovaného žalovanému byly zakoupeny původní pozemky, poté soud spatřuje také v tom, že původní pozemky byly zakoupeny až v roce 2016, tj. až za 19 let později od doby poskytnutí prostředků půjček.

33. Soud poté neuvěřil žalovanému ani jeho rodičům v tom, že žalovaný svým rodičům poskytnutou částku 1 300 000 Kč vrátil, a to s ohledem na skutečnost, že sám žalovaný původně ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že poskytnuté prostředky svým rodičům nevrátil. Navíc je evidentní, že rodiče žalovaného byli s posuzovanou věcí seznámeni již předtím než ve věci vypovídali jakožto svědci, neboť matka žalovaného potvrdila, že sepisovala listinu nazvanou„ Čestné prohlášení“ datovanou již dne 30.6.2021. Nevěrohodné se toto jeví i v kontextu, že doba splatnosti poskytnutých půjček byla prodlužována písemně, dohoda o změně termínu splatnosti byla následně dokonce opatřena úředně ověřenými podpisy žalovaného a jeho rodičů a následně pakliže by došlo k vrácení poskytnutých prostředků, popř. dokonce k jejich následnému darování žalovanému, jeví se jako nevěrohodné, že by účastníci o tomto nepořídili žádné písemné ujednání. Pokud pak žalovaný svým rodičům poskytnuté prostředky nikdy nevrátil a oni je po něm nechtěli zpět, nemění to nic na právním důvodu poskytnutí těchto prostředků, tedy na tom, že se jednalo o půjčku. Rodiče žalovaného tím, že poskytnuté prostředky nechtěli po žalovaném zpět, maximálně„ prominuli“ žalovanému jeho dluh. S ohledem na skutečnost, že prominutí dluhu je dvoustraným úkonem, pro jehož platnost byla potřeba písemná forma, a mezi žalovaným a jeho rodiči nebyla písemně uzavřena dohoda o prominutí dluhu, jak to předpokládal tehdy účinný občanský zákoník (zákon č.40/1964 Sb.) ve svém ust. § 574, zůstalo takové prominutí bez právních účinků. To však nic nemění na skutečnosti, že právním důvodem poskytnutí prostředků byly smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a jeho rodiči v souladu s § 657 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pokud je nějaká věc nabyta z prostředků získaných půjčkou, byť ji získal jen jeden z manželů, nejedná se o věc nabytou z výlučných prostředků jen tohoto manžela, věc takto nabytá se stává součástí společného jmění manželů (k tomu viz např. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku sp.zn. 22 Cdo 3304/2018 ze dne 5.1.2021).

34. K tomuto soud uvádí, že i pokud by soud uvěřil verzi žalovaného a jeho rodičů o tom, že žalovaný v roce 2000 přivezl svým rodičům částku 1 300 000 Kč a oni mu ji následně darovali, neměnilo by to vliv na rozhodnutí soudu ve věci. Sám žalovaný totiž v rámci účastnického výslechu uvedl, že prostředky ve výši 1 300 000 Kč získané z půjček od rodičů, byly spotřebovány na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje, a to ještě před uzavřením písemné dohody ze dne 1.4.1999 o posunutí doby splatnosti půjček. Z důvodu, že žalovaný v roce 1999 nemohl pro nedostatek prostředků půjčky svým rodičům splatit v původně dohodnutém termínu splatnosti, byla uzavřena písemná dohoda ze dne 1.4.1999 o posunutí termínu splatnosti půjček. Ze samotné výpovědi žalovaného tedy vyplynulo, že prostředky z půjček poskytnutých rodiči byly spotřebovány již před rokem 1999. V roce 2000 byli žalovaný a žalobkyně manželé. Pokud by tedy žalovaný vezl v roce 2000 k vrácení svým rodičům částku 1 300 000 Kč jakožto dluh z půjček, nemohlo by se jednat o identické peněžní prostředky jako byly ty, které byly žalovanému jeho rodiči poskytnuty. Sám žalovaný v rámci účastnického výslechu uvedl, že částka 1 300 000 Kč, kterou vezl svým rodičům zpět v roce 2000, pocházela z podnikání. Příjem z podnikání však je a byl i v roce 2000 v souladu s tehdy účinným ust. § 143 občanského zákoníku součástí společného jmění manželů. Žalovaný tak v souladu s § 145 odst.2 tehdy účinného občanského zákoníku nemohl bez souhlasu žalobkyně platně činit právní úkony přesahující obvyklou správu majetku manželů. Žalovaný ani netvrdil, že by disponoval souhlasem žalobkyně, pokud jde o dispozici s částkou 1 300 000 Kč v roce 2000. Dispozice s částkou 1 300 000 Kč by jistě byla úkonem přesahujícím obvyklou správu majetku manželů. Žalobkyně nebyla údajnému vrácení částky 1 300 000 Kč ani údajnému uzavření darovací smlouvy v roce 2000 přítomna. I pokud by tedy soud uvěřil verzi žalovaného a jeho rodičů o tom, že v roce 2000 vezl žalovaný svým rodičům částku 1 300 000 Kč a oni mu ji následně darovali, nemohlo by pro rozpor s ust. § 145 odst. 2 (žalovaný jednal bez souhlasu žalobkyně) dojít k platnému splnění dluhu z půjčky a k následnému uzavření darovací smlouvy. Soud má také za to, že pokud by žalovaný splatil půjčku rodičům z prostředků společného jmění manželů, rodiče tuto částku přijali a následně ji žalovanému darovali, došlo by tím taktéž k „ vyvedení“ prostředků ze sjm, jednalo by se o obcházení smyslu institutu společného jmění manželů, tedy o obcházení zákona a takové jednání by bylo v souladu s § 39 tehdy účinného občanského zákoníku neplatné. S ohledem na výše uvedené tedy nelze konstatovat, že původní pozemky, které byly nabyty v roce 2016, za trvání manželství účastníků, byly nabyty z výlučných prostředků žalovaného. Z výše uvedených důvodů se soud z důvodu nadbytečnosti v rámci dokazování již nezabýval hodnotou původních nemovitých věcí nabytých v roce 2016.

35. Původní pozemky nabyté v roce 2016 se tedy staly v souladu s § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného. Pakliže původní pozemky byly v důsledku rozhodnutí Státního pozemkového úřadu„ směněny“ v rámci komplexní pozemkové reformy za pozemky specifikované ve výroku I tohoto rozsudku shora, je třeba konstatovat, že i pozemky specifikované ve výroku I rozsudku shora se staly součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného. Na tomto nic nemění skutečnost, že předmětné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu bylo vydáno až po zániku manželství účastníků. Právní vztahy bývalých manželů v přechodném období od zániku manželství rozvodem do doby vypořádání společného jmění, se totiž posuzují obdobně podle právní úpravy týkající se společného jmění. S ohledem na skutečnost, že v průběhu soudního řízení došlo k uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu manželství a předmětné nemovitosti nebyl jakožto součást sjm vypořádány dohodou účastníků ani rozhodnutím soudu, nastaly tak účinky zákonné domněnky ve smyslu § 741 o.z., a je tedy na místě konstatovat, že předmětné nemovitosti jsou v souladu s § 741 o.z. v podílovém spoluvlastnictví účastníků s tím, že podíly účastníků jsou stejné. Soud ze shora uvedených důvodů podané žalobě vyhověl.

36. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, dále odměnou za 10 úkonů právního zástupce žalobce po [číslo] Kč/úkon v souladu s § 9 odst. 4 písm.b) ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, 6krát podání ve věci samé, 3krát účast při ústním jednání soudu), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3000 Kč v souladu s § 13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhradou cestovních výdajů v souladu s § 13 citované vyhlášky v souvislosti s cestou právního zástupce žalobce z místa sídla advokátní kanceláře do místa jednání soudu a zpět, kdy se jednalo o cestu osobním automobilem Škoda Octavia z [obec] do [obec] a zpět na celkem tři jednání soudu, a to dne 11.1.2022, 15.3.2022 a 7.4.2022, tj. celkem [číslo] km ve výši podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při sazbě 4,70 Kč za 1 km jízdy, dále průměrné ceně paliva - nafty 36,10 Kč l, spotřebě paliva 5,9 l [číslo] km, dále náhradou za promeškaný čas ve výši 3000 Kč za 30 započatých půlhodin po 100 Kč/půlhod v souladu s § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále stravným ve výši 3krát 99 Kč (3 jednání soudu) dle vyhlášky č.511/2021 Sb., parkovným v souladu s § 13 vyhl.č.177/1996 Sb. ve výši 100 Kč tak jak bylo žalovaným doloženo č. a 21 % DPH.

37. Lhůta k plnění, pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla žalovanému uložena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení