27 C 180/2021- 162

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně], [obec] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.4.2022, č. j. 27 C 180/2021-133 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolací řízení ve výši 13 805,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že nemovité věci – pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k. ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda v obci [obec], k. ú. [obec], pozemek parc. [číslo] orná půda, v obci [obec], k. ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši ideální jedné poloviny (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61 357 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok o odstavci II.). Shora uvedeného určení se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že žalovaný je zapsán jako výhradní vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí, přestože je nabyl za trvání manželství účastníků. Na základě rozhodnutí státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene ze dne 27.2.2019, zn. SPU- [číslo], s právními účinky vkladu ke dni 4.1.2019. Žalovaný dále pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], to vše v katastrálním území Záblatí, obci [obec], které nabyl na základě tří kupních smluv ze dne 15.4.2016, 6.10.2016 a 11.3.2016. Žalovaný namítal, že nemovitosti byly nabyty do jeho výlučného vlastnictví náhradou za pozemky, které byly taktéž jeho výlučným vlastnictvím. K úhradě kupní ceny původních nemovitých věcí použil výhradně finanční prostředky, které získal darem od svých rodičů, kteří mu půjčili v únoru 1997 částku ve výši 800 000 Kč a v září 1997 částku ve výši 500 000 Kč s tím, že půjčené finanční prostředky rodičům nevrátil, těmito disponoval a následně se s rodiči dohodl tak, že rodiče mu tyto finanční prostředky darovali. Při ústním jednání soudu prvního stupně pak změnil svá původní skutková tvrzení tak, že finanční prostředky poskytnuté žalovanému jeho rodiči vrátil hotově v místě bydliště a rodiče mu je darovali. Soud zjistil, že účastníci jsou bývalými manžely, jejich manželství bylo uzavřeno dne 28.4.1993, rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 15.8.2018, č. j. [číslo jednací] bylo rozvedeno, právní moci rozsudek nabyl dne 11.9.2018. Z výpisu z Katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, pro k. ú. [obec], obec Dříteň zjistil, že žalovaný je evidován jako vlastník pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo]. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene, zn. SPU- [číslo] ze dne 27.2.2019 zjistil, že žalovaný pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], pozemku parc. č. [anonymizováno] [rok], to vše v k. ú. [obec], obci [obec], a nabyl podle schváleného návrhu pozemkových úprav v k. ú. [obec] vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Záblatí. Zjistil, že kupní smlouvou ze dne 11.3. 2016 uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným převedla prodávající [jméno] [příjmení] na žalovaného svůj podíl o velikosti 1/3 na pozemcích parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. č. [anonymizováno] [rok], parc. č. [anonymizováno] [rok], vše v k. ú. [obec], za kupní cenu ve výši 100 000 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 15.4.2016 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a žalovaným zjistil, že prodávající převedly na žalovaného své podíly (každá podíl o velikosti 1/3 na shora uvedených pozemcích) za kupní cenu 176 705 Kč, kterou se zavázal zaplatit každé z prodávajících. Z kupní smlouvy z 5.5.2016 (soudem prvního stupně neprávně uvedeno 6.10.2016) uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným zjistil, že prodávající převedl na žalovaného vlastnické právo k pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], v k. ú. [obec] za kupní cenu 75 000 Kč. Z dohody o prodloužení finanční půjčky ze dne 1.4.1999 zjistil, že mezi žalovaným jakožto dlužníkem a manžely [příjmení] jakožto věřiteli byla uzavřena dohoda o prodloužení doby splatnosti dvou finančních půjček, a to finanční půjčky ze 5.2.1997 ve výši 800 000 Kč a finanční půjčky ze 28.9.1997 ve výši 500 000 Kč. Obě půjčky měly být splaceny do 31.3.1999, obě byly poskytnuty na podnikání žalovaného – nákup nákladních automobilů. Strany do dohodly na prodloužení splatnosti obou půjček do 31.3.2000. Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy manželů [příjmení] a žalovaného. Soud prvního stupně provedl důkaz protokolem o jednání ze dne 10.11.2021 vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 6 C 130/2021, ze kterého bylo zjištěno, že otec žalovaného, [celé jméno žalovaného], jakožto svědek vypověděl, že svému synovi darovali finanční prostředky. jednalo se o částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, aby si koupil nějaké pozemky. Syn měl poskytnuté prostředky vrátit za dva roky, tyto však neměl a potřeboval proto, aby svědek a jeho manželka posečkali. Syn peníze na vrácení nejprve neměl, pak je ale získal a v roce 2000 je přivezl, měl je u sebe, svědek a jeho manželka tyto však vrátit nechtěli, synovi tedy řekli, ať si peníze ponechá a koupí si za ně pozemky. [celé jméno žalobkyně], matka žalovaného jakožto svědkyně u jednání dne 10.11.2021 před Okresním soudem ve [obec] vypověděla, že v roce 1997 půjčili svému synovi [celé jméno žalovaného] částku 800 000 Kč a 500 000 Kč s tím, že poskytnuté prostředky jim žalovaný vrátí do dvou let. Následně v roce 1999 přišel s tím, že je nemá a rodiče mu tedy řekli, že počkají, což sepsali a pak to ověřovali. Následně syn peníze přinesl, ale rodiče mu řekli, aby si tyto peníze nechal a použil je na nějaké pozemky. Z fotokopie listiny nazvané„ Čestné prohlášení“, ze dne 30.6.2021, která obsahuje podpisy [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného], rodičů žalovaného zjistil, že rodiče žalovaného si jsou vědomi probíhajícího soudního řízení, v němž je jejich syn žalován o to, zda koupil nemovitosti za finanční prostředky darované mu rodiči. Prohlašují, že půjčili svému synovi částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, on splacení odkládal, s čímž rodiče souhlasili. Poté, když v roce 2000 chtěl peníze vrátit, tak se dohodli, že mu peníze darují, že jim je vracet nemusí. Toto chtěli, protože finančně pomáhali i své dceři k získání bytu a podobně, dělili tedy své děti spravedlivě. Z výpovědi svědkyně [celé jméno žalobkyně] matky žalovaného provedené k důkazu při jednání dne 15.3.2022 zjistil, že rodiče žalovaného půjčili žalovanému částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, žalovaný je chtěl na podnikání. Za cca dva roky žalovaný přivezl poskytnuté peníze zpět, a to v hotovosti do bydliště svých rodičů, rodiče tyto peníze viděli, dohodli se s žalovaným, že mu tyto peníze darují, ať si za to zaplatí nemovitosti, pozemky. Svědkyně potvrdila, že mezi nimi a žalovaným byla uzavřena Dohoda o prodloužení finanční půjčky ze dne 1.4.1999 tak, jak byla předložena v rámci řízení žalovaným a ačkoliv je v dohodě uvedeno, že prostředky jsou poskytovány na nákup nákladních automobilů, žalovaný si nekoupil auta, ale pozemky. Z výpovědi svědka [celé jméno žalovaného], otce žalovaného, provedené soudem při jednání dne 15.3.2022 zjistil, že rodiče žalovaného poskytli žalovanému v roce 1997 nejprve částku 800 000 Kč, poté částku 500 000 Kč. Svědek potvrdil i Dohodu o prodloužení finanční půjčky ze 1.4.1999. Z výpovědi svědka [celé jméno žalovaného] zjistil, že tyto částky měly být poskytnuty žalovanému na automobily, žalovaný však automobily nekupoval a koupil pozemky. V roce 2000 nebo 2001 žalovaný částku 1 300 000 Kč přivezl svým rodičům domů, rodiče mu následně řekli, že mu tyto peníze darují. Z účastnického výslechu žalovaného pak zjistil, že žalovaný si v roce 1997 půjčil od rodičů částku 800 000 Kč a 500 000 Kč, uvedené částky byly původně poskytnuty na nákladní automobily, ty však žalovaný nekoupil. Poskytnuté částky měl žalovaný původně svým rodičům vrátit v roce 1999, v této době prostředky na vrácení neměl, poprosil tedy své rodiče, aby posečkali, byla uzavřena smlouva s úředně ověřenými podpisy, v rámci níž se žalovaný se svými rodiči dohodl, že poskytnuté prostředky vrátí do 31.1.2000. V uvedený den žalovaný svým rodičům poskytnuté peněžní prostředky přivezl, dal je na stůl, rodiče mu řekli, že je nepotřebují a že mu je darují, aby si koupil nějaké nemovitosti. O darování se žádný papír nesepisoval. Původně poskytnuté prostředky (800 000 Kč a 500 000 Kč)„ pustil do oběhu“, a to na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje, s penězi se podnikalo, v roce 1999 zrovna nebyly, potom se to dávalo dohromady, aby je žalovaný mohl rodičům přivézt zpět. [příjmení] 1 300 000 Kč, kterou žalovaný svým rodičům v roce 2000 vezl zpět, pocházela z podnikání. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pokud je v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Pokud nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o.z.) bude třeba žalovat, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že původní nemovité věci byly nabyty v roce 2016, tedy za trvání manželství účastníků, v důsledku kupních smluv uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami. Měl za prokázané, že mezi žalovaným jakožto dlužníkem a jeho rodiči jakožto věřiteli, došlo v roce 1997 k uzavření dvou smluv o půjčce, na základě kterých poskytli rodiče žalovaného žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 1 300 000 Kč, které se zavázal vrátit do 31.3.1999 a vzhledem k tomu, že nebyl schopen splatit svůj dluh ze shora uvedených smluv, zavázal se je vrátit na základě písemné dohody o prodloužení finanční půjčky do 31.3.2000. Závěr o existenci půjčky učinil z Dohody ze dne 1.4.1999 i ze svědeckých výpovědí rodičů žalovaného, které pokud jde o existenci půjčky hodnotí soud prvního stupně jako věrohodné. Za nevěrohodné však považoval tvrzení žalovaného a výpovědi rodičů žalovaného jakožto svědků ohledně toho, jaký byl další osud peněžních prostředků poskytnutých žalovanému v roce 1997 na základě shora uvedených smluv o půjčce. Rodiče žalovaného uvedli, že prostředky byly žalovaným použity na nákup pozemků a to přesto, že podle znění dohody ze dne 1.4.1999 byly poskytnuty na podnikání žalovaného, nákup nákladních automobilů. Podle svědeckých výpovědí rodičů žalovaného k nákupu nedošlo, a pakliže nebyly poskytnuté prostředky použity na nákup nákladních automobilů, ale pozemků, nebyl-li důvod 2 roky po poskytnutí prostředků uvádět, že byly poskytnuty k jinému účelu, než tomu ve skutečnosti bylo. V době sepisu dohody ze dne 1.4.1999 muselo být účastníkům známo, na co byly prostředky použity, sám žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že prostředky z půjček pustil do oběhu, a to na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje a že se s penězi podnikalo. V rámci svého účastnického výslechu uvedl, že v roce 1999, v původně sjednané době splatnosti předmětných půjček, neměl prostředky na splacení půjček rodičů, a proto byl termín splatnosti posunut na 31.3.2000. Z výslechu žalovaného je evidentní, že prostředky z půjček od rodičů, byly žalovaným ještě před uzavřením dohody z 1.4.1999 spotřebovány a tytéž prostředky logicky nemohly být následně použity na nákup pozemků. Nevěrohodnost tvrzení žalovaného a jeho rodičů o tom, že z prostředků poskytnutých rodiči žalovaného, byly zakoupeny původní pozemky, spatřuje soud také v tom, že původní pozemky byly zakoupeny až v roce 2016, to je až za 19 let později od doby poskytnutí prostředků půjček. Soud neuvěřil žalovanému ani jeho rodičům v tom, že žalovaný svým rodičům poskytnutou částku 1 300 000 Kč vrátil. Sám žalovaný původně ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že poskytnuté prostředky svým rodičům nevrátil, je evidentní, že rodiče žalovaného byli s posuzovanou věcí seznámeni předtím, než ve věci vypovídali jakožto svědci, matka žalovaného potvrdila, že sepisovala listinu nazvanou Čestné prohlášení z 30.6.2021. Nevěrohodné se jeví soudu i to, že doba splatnosti poskytnutých půjček byla prodlužována písemně, následně byla dokonce opatřena i úředně ověřenými podpisy žalovaného a jeho rodičů a pakliže by došlo k vrácení poskytnutých prostředků, popř. dokonce k jejich následnému darování, by účastníci o tomto nepořídili žádné písemné ujednání. Pokud žalovaný rodičům poskytnuté prostředky nikdy nevrátil a oni je po něm nechtěli zpět, nemění to nic na právním důvodu poskytnutí těchto prostředků, tedy na tom, že se jednalo o půjčku. Rodiče žalovaného tím že poskytnuté prostředky nechtěli po žalovaném zpět, maximálně„ prominuli žalovanému jeho dluh“. S ohledem na skutečnost, že prominutí dluhu je dvoustranným úkonem, pro jehož platnost byla potřeba písemná forma a mezi žalovaným a jeho rodiči nebyla písemně uzavřena dohoda o prominutí dluhu, zůstalo takové prominutí bez právních účinků. Právním důvodem poskytnutí prostředků byly smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a jeho rodiči v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb. a pokud je nějaká věc nabyta z prostředků získaných půjčkou, byť ji získal jen jeden z manželů, nejedná se o věc nabytou z výlučných prostředků jen tohoto manžela, věc takto nabytá se stává součástí společného jmění manželů. I pokud by soud uvěřil verzi žalovaného a jeho rodičů o tom, že v roce 2000 přivezl svým rodičům částku 1 300 000 Kč a oni mu ji následně darovali, nemělo by to vliv na rozhodnutí soudu ve věci. Sám žalovaný uvedl, že prostředky ve výši 1 300 000 Kč získané z půjček od rodičů byly spotřebovány na naftu, na mzdy, na náhradní díly, na stroje a to ještě před uzavřením písemné dohody ze dne 1.4.1999 o posunutí doby splatnosti půjček. Uvedl, že žalovaný v roce 1999 nemohl pro nedostatek prostředků půjčky svým rodičům platit v původně dohodnutém termínu splatnosti. Vyplynulo tedy, že prostředky z půjček poskytnutých rodiči byly spotřebovány již před rokem 1999, v roce 2000 byli žalovaný a žalobkyně manželé. Pokud by žalovaný vezl v roce 2000 k vrácení svým rodičům částku 1 300 000 Kč jakožto dluh z půjček, nemohlo by se jednat o identické peněžní prostředky jako byly ty, které byly žalovanému jeho rodiči poskytnuty. Sám žalovaný v rámci účastnického výslechu uvedl, že částka 1 300 000 Kč, kterou vezl svým rodičům zpět v roce 2000, pocházela z podnikání, jednalo se tedy o příjem, který je a byl i v roce 2000 v souladu s tehdy účinným ustanovením § 143 občanského zákoníku součástí společného jmění manželů. Žalovaný tedy v souladu s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. nemohl bez souhlasu žalobkyně platně činit právní úkony přesahující obvyklou správu majetku manželů, žalovaný netvrdil, že by souhlasem žalobkyně disponoval. Dispozice s částkou 1 300 000 Kč by jistě byla úkonem přesahujícím obvyklou správu majetku manželů a i pokud by soud uvěřil verzi žalovaného a jeho rodičů o tom, že vezl částku 1 300 000 Kč a oni mu ji následně darovali, nemohlo by pro rozpor s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. dojít k platnému splnění dluhu z půjčky a k následnému uzavření darovací smlouvy. Pokud by žalovaný splatil půjčku rodičů z prostředků společného jmění manželů, rodiče tuto částku přijali a následně ji žalovanému darovali, došlo by tím taktéž k „ vyvedení“ prostředků ze SJM, jednalo by se o obcházení institutu společného jmění manželů, tedy o obcházení zákona a takové jednání by bylo v souladu s ust. § 39 tehdy účinného občanského zákoníku neplatné. Nelze tedy podle soudu konstatovat, že původní pozemky, které byly nabyty v roce 2016 za trvání manželství účastníků, byly nabyty z výlučných prostředků žalovaného, staly se v souladu s ust. § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného a pakliže byly v důsledku rozhodnutí Státního pozemkového úřadu„ směněny“ v rámci komplexní pozemkové reformy za pozemky specifikované ve výroku I., je třeba podle soudu konstatovat, že i pozemky specifikované ve výroku I. rozsudku se staly součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného, které uplynutím tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu manželství nevypořádáním SJM ani nepodáním návrhu na vypořádání rozhodnutím soudu, pokud jde o tyto pozemky, se vypořádaly tak, že jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků s tím, že podíly účastníků jsou stejné. Proto soud žalobě vyhověl.