19 Co 81/2022-250

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [příjmení] [anonymizováno] [země] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 360 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. ledna 2022 č. j. 56 C 3/2021-168 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. února 2022 č. j. 56 C 3/2021-170 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 232 800 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % od 1. 2. 2021 do zaplacení, potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba o zaplacení dalších 116 400 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem 35 509,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před krajským soudem 20 602,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 349 200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení (výrok I). Žalobu se zamítl v části žádající zaplacení dalších 10 800 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 2. 2021 do zaplacení (výrok II). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 133 176 Kč (výrok III). Doplňujícím usnesením doplnil rozsudek o výrok IV, kterým uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou soudní poplatek ve výši 17 460 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o doplnění rozsudku (výrok II).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě doručené soudu dne 31. 1. 2021 odůvodněné tím, že žalobce vlastní spoluvlastnický podíl na pozemku par. č. st. [číslo] se stavbou [adresa] a přilehlých [anonymizováno] par. č. [rok] a [rok] (dále též„ dům“ nebo„ nemovitost“) v [katastrální uzemí] o velikosti jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku, dalšími spoluvlastníky jsou žalovaná rovněž v rozsahu jedné čtvrtiny a otec žalované [jméno] [příjmení] v rozsahu jedné poloviny. V případě stavby [adresa] jde o atypickou vilu sestávající z dvou křídel propojených střední částí. Fakticky jedno křídlo s bytem o velikosti 5+1 obývá otec žalované a druhé křídlo spolu se střední částí tvořící druhý byt o dispozici 10+1 obývá žalovaná. Žalobce je z užívání vyloučen a má tak vůči žalované, která dům užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nárok na náhradu ve výši jedné čtvrtiny obvyklého nájemného. Za dobu od února 2018 do ledna 2020, tj. za 24 měsíců, požadoval žalobce zaplacení 24 x 15 000 Kč, tj. 360 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 2. 2021 do zaplacení.

3. Žalovaná na svou obranu uvedla, že dům se souhlasem žalobce spolu s ní užívají také společné dosud nezletilé děti účastníků, na výživném pro které dluží žalobce značnou sumu, a že žalobce se nikdy nechtěl dohodnout o rozvrhu užívání. Žalobce taktéž nemůže požadovat to, co by případně náleželo spoluvlastníkovi s největším podílem [jméno] [příjmení]. V domě je navíc celá řada prostor společných a místností, které neužívá nikdo, a může je užívat žalobce. Ten má navíc v domě uloženy některé své věci (sedací soupravu, skříň, posilovací stroje). Žalobce v rozhodné době v domě párkrát přespal, nikdo mu v tom nebránil.

4. Účastníci učinili nesporným, že v předmětném domě jsou dva stavebně oddělené (z pohledu průchodnosti nepropojené) byty; jeden v jednom křídle, užívaný otcem žalované [jméno] [příjmení], druhý v druhém křídle a spojovacím krčku, v němž žije žalovaná a dvě dosud nezletilé děti účastníků. Vlastníky předmětného domu jsou žalobce v rozsahu jedné ideální čtvrtiny, žalovaná se stejným podílem a [jméno] [příjmení] s podílem jedné ideální poloviny vzhledem k celku. Spoluvlastníci neuzavřeli žádnou dohodu o rozsahu užívání předmětného domu. Žalovaná spolu s dětmi užívá dům od listopadu 2013, kdy soud rozhodl o určení spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech. Žalovaná poté vyměnila všechny zámky, žalovaný od té doby klíče od domu nemá. Žalobce naposledy v domě přespal v listopadu 2019 po dohodě s otcem žalované a v jeho části domu. Ohledně výše náhrady za užívání předložil žalobce znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož okresní soud zjistil, že dům je atypický, jsou v něm dva byty o velikosti 5+1 (jedno křídlo) a 10+1 (druhé křídlo a spojovací krček). Znalec porovnávací metodou určil obvyklé nájemné za celou nemovitost za dobu od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2021 ve výši 2 095 200 Kč, což odpovídá částce 58 200 Kč za měsíc. K zaplacení dluhu vyzval zástupce žalobce žalovanou dopisem ze dne 19. 1. 2021, který byl žalované odeslán dne 20. 1. 2021.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ustanovení § 2991, § 2999 a § 3003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Konstatoval, že soudní praxe ve věci užívání nemovitosti v rozsahu přesahujícím spoluvlastnický podíl je již delší dobu sjednocena, přičemž podrobný návod, jak takové spory posuzovat, dává například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, jehož závěry soud na předmětnou věc aplikoval. Uzavřel, že žalovaná, jíž svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti jedné čtvrtiny, užívá ve společném domě byt zahrnující podle reálné dispozice i podle počtu místností dvě třetiny domu. Druhý byt tvořící jednu třetinu domu užívá další ze spoluvlastníků, jemuž náleží poloviční podíl na nemovitosti. Žalobce se čtvrtinovým podílem je naopak z užívání zcela vyloučen svévolným jednání žalované, která v minulosti vyměnila zámky od domu. Protože žalované nesvědčí užívací titul plynoucí z dohody spoluvlastníků (či rozhodnutí majoritního spoluvlastníka nebo rozhodnutí soudu), vzniká na její straně bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, a to ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v místě a čase (viz mezi jinými např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3259/2017). Žalovaná užívá dvě třetiny nemovitosti, ač jí svědčí jen čtvrtinový podíl; v rozdílu těchto podílů se tedy bezdůvodně obohacuje. Žalobce je přitom i jen sám jako jeden ze spoluvlastníků aktivně legitimován k podání žaloby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2116/2014). Žalobce uplatnil nárok zaplacení za celkem 24 měsíců od února 2018 do ledna 2020. Při obvyklém nájemném ve výši 58 200 Kč měsíčně činí bezdůvodné obohacení za užívání domu v uvedené době celkem 1 396 800 Kč, přičemž na spoluvlastnický podíl žalobce zcela vyloučeného z užívání připadá bezdůvodné obohacení žalované ve výši 349 200 Kč. Proto soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci tuto částku s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl. Ve vztahu k dalším námitkám žalované okresní soud dodal, že nad rámec svého podílu užívá nemovitosti pouze žalovaná. Žalobce dům již od roku 2013, tedy krátce po dokončení, neužíval, resp. mu užití znemožnila žalovaná výměnou zámků. Z tohoto pohledu tedy nelze vnímat okolnost, že v domě se ještě případně nachází pár věcí, které tam kdysi žalobce nastěhoval, jako užívání nemovitosti. Pokud žalobce v domě kolem roku 2019 několikrát přespal jako návštěva [jméno] [příjmení], nešlo o užívání domu ve smyslu plnohodnotného požívání plodů vlastnického práva. Konečně je zcela bez relevance tvrzení žalované, že žalobce o užívání domu neprojevil žádný zájem, nepožádal o klíče a nesnažil se o dohodu o užívání. Důvod, proč jeden ze spoluvlastníků neužívá společnou nemovitost, totiž není rozhodný pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání podílu jiného spoluvlastníka. K tomu okresní soud odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4287/2016. K námitce žalované, že některé místnosti v bytě fakticky neužívá a může je tak užívat žalobce, okresní soud dodal, že to není podstatné za situace, kdy žalovaná užívá část domu fakticky tvořící jeden, byť rozlehlý, byt. Žalobce místnosti v tomto bytě užívat nemůže, neboť jsou pod uzamčením a tedy ve fyzické dispozici žalované, netvoří celek ani nemají samostatný přístup (viz nákresy předložené žalovanou), a v neposlední řadě nelze odhlédnout ani od toho, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně špatné (účastníci spolu nyní vedou celou řadu soudních sporů), což možnost společného užívání vylučuje. Konečně není rozhodné ani to, že s žalovanou bydlí v bytě děti účastníků; ty jsou dosud nezletilé a byly svěřeny matce do péče, je tedy povinna se o ně starat, tedy i zajistit bydlení, což naopak odpovídá právu dětí bydlet s matkou.

6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšným z 97 %, proto mu náleží náhrada poměrné části jím vynaložených nákladů ve výši 94 % odpovídající částce 133 176 Kč.

7. Doplňující usnesení odůvodnil okresní soud tím, že žalobci bylo přiznáno poplatkové osvobození, a proto podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přešla poplatková povinnost na žalovanou, o čemž však soud při vyhlášení rozsudku opomněl rozhodnout.

8. Žalovaná podala obšírné odvolání proti výrokům pod body I a III a rozsudku a proti výroku I doplňujícího usnesení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl všechny jí navržené potřebné důkazy a z provedených důkazů vyvodil nesprávné právní závěry, které vyústily v nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí taktéž považuje za velmi necitlivé k individuálním poměrům věci. Zopakovala, že nemovitost je jedním právně neděleným celkem a uvažovat je nutné vždy o užívání všech spoluvlastníků. Žalobce taktéž nemůže požadovat to, co náleží [jméno] [příjmení], který žalobkyni dal souhlas k užívání nevyužité části jeho podílu. Soud zcela přehlédl, že v minulosti přespal žalobce při své cestě za dětmi i v části nemovitosti, kterou užívá žalovaná, což dokládá, že žalobce měl možnost nemovitost užívat, pokud chtěl. Podle žalované soud nemůže nevýhody stavby ani zvláštní povahu vztahů mezi účastníky přičítat pouze žalované. Pokud by to bylo nutné, bylo by možno rozdělit prostory části užívané žalovanou do užívání obou účastníků s tím, že by část byla společná a některé prostory určené k výlučnému užívání by si účastníci mohli uzavírat. Žalovaná dále namítla, že část stavby neužívá, ta je prázdná, dokonce v ní jsou věci žalobce. Je osobní věcí žalobce, že žije v zahraničí. Žalovaná setrvala na požadavku vyhotovení jiného znaleckého posudku k zadání soudu, neboť znalec [příjmení] podle ní straní pohledu žalobce. Celou nemovitou věc, pokud by byla prázdná, by snad bylo možné pronajmout za jím uvedených podmínek, čemuž však brání podíl [jméno] [příjmení]. Soud si měl ověřit, za jakou cenu lze pronajmout část bytu za srovnatelných podmínek. Soud se podle žalované taktéž příliš nevypořádal se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, které mj. nabádá k tomu, že pokud má žalobce v nemovitosti uloženy své věci, bude to nutné zohlednit ve výši finanční náhrady. Dále nezohlednil, že při posouzení výše náhrady nemá být rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí), ale to, co mohl poškozený spoluvlastník získat. Popisovaný případ je navíc jiný v tom, že se žalobce o užívání své části nemovitosti ani nepokusil, nevyzval žalovanou k jejímu zpřístupnění, neucházel se o rozvrh. Ze strany žalované pak šlo o realizaci práva na bydlení, nikoli o úkon namířený proti žalobci. Skutečnost, že se pro spory účastníci nestýkají, s tím nesouvisí. Žalobce se po krachu vztahu se žalovanou vrátil ke své manželce, s níž žil v Německu, o dům se dále nestaral. Nejedná se tak o žalovanou zaviněné neužívání, stav nesouvisí s výměnou klíčů, ale se změnou poměrů mezi účastníky. Soud dále posuzuje věc v rozporu s dobrými mravy, pokud nepřihlíží k tomu, že nemovitost podle výslovného přání žalobce užívají jeho dvě nezletilé děti. Pokud je otec vlastníkem podílu na domě, má stejnou povinnost jako matka poskytnout dětem uspokojení bytových potřeb, a to i vzhledem k tomu, že přispívá po celou dobu jejich života jen zcela základním výživným. Vyšší část výživného je dosud předmětem 12 let trvající exekuce. Jestliže žalovaná sama pečuje o dvě děti účastníků bez zapojení žalobce, a nemohla proto dosahovat obecného příjmu, nemůže si dovolit uhradit zcela nerozumný náklad na bydlení, který vyšel z konstrukce okresního soudu. Při úvahovém rozvrhu stavby by tak přinejmenším prostory užívané výlučně dětmi jako dětské pokoje s příslušenstvím neměly být započteny do podílu žádného z rodičů. Pokud by mělo být vyčísleno hypotetické nájemné, mělo by v něm být dále zohledněno i to, co žalovaná na dům vynakládá, že jej udržuje a seká zahradu. To, že je žalobce od roku 2010 v exekuci pro částku dnes podle exekutora představující 2 883 911,17 Kč, vytvořilo špatně řešitelné poměry mezi účastníky. Naopak žalobce vede exekuci proti [právnická osoba] [anonymizováno], takže žalovaná nepobírá mzdu. Žalovaná dále popsala průběh a aktuální stav exekučních řízení, v nichž proti sobě účastníci stojí. Dále vyjádřila přesvědčení, že rozsah právních služeb poskytovaných v těchto řízeních žalobci jeho stávajícím právním zástupcem svědčí o tom, že majetkové poměry žalobce zajisté neodůvodňují poplatkové osvobození, které mu bylo soudem prvního stupně přiznáno. Navrhla změnu jí napadené části rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. V průběhu odvolacího řízení žalovaná dále namítla, že žalobce jí zaslal výzvu k plnění na adresu [ulice] [anonymizováno], ačkoli věděl, že se tam nezdržuje, a proto by mu v případě, že bude ve sporu úspěšnější než žalovaná, podle § 142a o. s. ř. neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Lhůta k plnění pak mohla žalované běžet nejblíže od doručení žaloby. Vzhledem ke svojí nemajetnosti se pro případ uložení povinnosti k plnění žalobkyně současně ucházela o stanovení delší než zákonné lhůty.

9. Žalobce podal k odvolání žalované taktéž velmi obšírné vyjádření. Předně se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, proti němuž žalovaná podle něho brojí řadou nepravdivých a zavádějících tvrzení, z nichž většina ani s meritem věci nesouvisí. Bylo prokázáno, že předmětný dům se dělí na jednotky A a B v uživatelském smyslu, avšak dům není rozdělitelný ze stavebního hlediska, což bylo zjištěno v řízení vedeném Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 94/2020. Skutečnost, že dům není dělitelný stavebně v tom smyslu, že by mohly vzniknout 2 nemovitosti, však neznamená, že není možné určit faktický rozsah jeho užívání jednotlivými spoluvlastníky. Jednotky A a B byly původně propojeny dveřmi, žalovaná však tyto dveře nechala zazdít, jednotky A a B jsou již mnoho let takto stavebně oddělené a každá má svůj vchod. Žalobce nemá přístup ani do jedné z nich, neboť v přístupu do domu mu žalovaná zamezila výměnou zámků, kterou provedla bez jeho vědomí. Pokud žalobce v nemovitosti přespal, šlo pouze o příležitostné přespání, o které musel vždy poprosit druhého spoluvlastníka [jméno] [příjmení] a vždy mu za toto přespání něco dal (peníze, dárek). Takovéto návštěvy nemohou být posuzovány jako výkon vlastnického práva. Poté, co žalovaná vyměnila zámky, neměl žalobce nikdy klíče od domu a žalovaná poté nepustila žalobce do domu ani na krátkodobou návštěvu jejich společných nezletilých dětí, což bylo prokázáno i svědeckou výpovědí jejich tety [jméno] [příjmení]. Pro posouzení žalobou uplatněného nároku je rozhodné pouze to, že žalobce nemá možnost nemovitosti užívat. Dle judikatury dokonce ani není rozhodné, z jakého důvodu případně spoluvlastník nemá možnost nemovitost užívat. V tomto případě byl žalobce z užívání nemovitostí zcela vyloučen žalovanou a jejím vědomým, úmyslným jednáním. Žalobce neví o tom, že by měl v nemovitosti nějaké věci, a ani neměl jak to ověřit, když mu nebylo umožněno do nemovitosti vstoupit. Jakékoli nyní nově tvrzené vypořádání za uskladnění věcí proto podle něho nepřipadá vůbec v úvahu. Pokud jde o znalce [příjmení] [příjmení], žalobce sice předložil jeho posudek, nicméně si jej fakticky nevybral a pouze využil toho, že [anonymizováno] [příjmení] byl jmenován znalcem ve věci vedené totožným soudem pod sp. zn. 7 C 94/2020. Podstatné v nadepsaném řízení je, že bylo prokázáno, že žalovaná užívá více, než je její spoluvlastnický podíl, a že tak žalovaná činí na úkor žalobce (a částečně i na úkor svého otce, ale tato část jejího nadužívání nemovitostí není předmětem řízení). Přitěžující skutečností pak je, že je žalobce z užívání nemovitostí vyloučen úmyslným jednáním žalované spočívajícím v odvrtání a výměně zámků a v zamezení přístupu žalobci do nemovitostí. Žalobce se dále ohradil proti tvrzení žalované, že jako otec trvale vzdoruje výživnému. Dluh na výživném dětí je pouze na výživném tvořícím tzv. úspory dětem do budoucna, běžné výživné je po celé roky řádně žalobcem hrazeno složenkami k rukám matky, a to dokonce z částky, která mu po provedení exekučních srážek z důchodu zbude ve formě tzv. nezabavitelného minima, které má ze své podstaty sloužit pro krytí základních výdajů povinného. Dlužné výživné (vymáhané exekučně) vzniklo žalobci tím, že žalobci byla prvoinstančním soudem uložena povinnost k zaplacení výživného a zálohy na výživné ve zcela nepřiměřené výši a zároveň žalovaná jako matka zneužila předběžné vykonatelnosti rozsudku a podala exekuční návrh ještě dříve, než byl žalobci daný rozsudek doručen. Tímto pozbyl žalobce možnost jakékoli dobrovolné úhrady výživného. Předmětný rozsudek byl poté odvolacím soudem změněn, povinnost žalobce byla k jeho odvolání zásadně snížena a v dalších letech opakovaně snižována, avšak v důsledku exekuce žalobce pozbyl účasti na [právnická osoba] [anonymizována tři slova]), pozbyl možnosti disponovat se svým majetkem a již od roku 2012 mu žalovaná coby jednatelka a likvidátorka této společnosti odmítá vyplatit vypořádací podíl, a to přesto, že je již nyní v části přesahující 10 mil. Kč s příslušenstvím pravomocně přisouzen, v další části se ještě řízení vede. Původní bohatství žalobce soustředěné ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba]) se takto přesunulo na stranu žalované, která se na vytvoření tohoto majetku nijak nepodílela, přesto je nyní jedinou osobou, jež tímto majetkem výhradně disponuje. Žalovaná tak činí pouze ku svému prospěchu, neboť ze [právnická osoba] [anonymizována tři slova], po celé roky čerpá peněžní prostředky pro sebe a vyvádí je pomocí fiktivních pohledávek uznaných notářskými zápisy s přímou vykonatelností na spřízněné osoby. Činí tak ke škodě žalobce i ke škodě svých nezletilých dětí, kterým se stále především v důsledku jednání žalované nedostalo té složky výživného, která jim má sloužit jako úspory do budoucího života. Žalobce dům vystavěl ze svých prostředků, nikdy však neměl možnost mít ze svého spoluvlastnictví užitek. V řízení sp. zn. 7 C 94/2020 proto soud k jeho návrhu toto spoluvlastnictví zrušil a rozhodl o jeho vypořádání, žalovaná však podala proti tomuto rozsudku odvolání a taktéž žalobu na odklad vypořádání spoluvlastnictví. Žalobce je tak stále nucen setrvávat v začarovaném kruhu, ze kterého bohužel nemá možnost vystoupit. Žalobce dále podrobně popsal stav exekučního řízení ohledně dlužného výživného na úspory, v němž se žalobce musel domáhat jejího částečného zastavení, neboť žalovaná vymáhala neprávem vyšší částku. Okolnost, že se žalovaná domáhá dobrých mravů, tak žalobce s ohledem na shora popsané skutečnosti považuje za paradoxní. Dodal, že nemá žádný majetek, jeho osvobození od soudních poplatků je proto zcela správné. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen.

10. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto při nařízeném jednání přezkoumal jím napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Poté, co zopakoval část již provedených důkazů a dokazování doplnil o část důkazů navržených žalovanou již v řízení před soudem prvního stupně a o důkazy předložené žalovanou v odvolacím řízení v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř., dospěl k závěru, že její odvolání je částečně opodstatněné.

11. Z důkazů provedených již soudem prvního stupně odvolací soud po jejich zopakování nad rámec zjištění popsaných v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku zjistil následující skutečnosti:

12. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] ke stanovení obvyklého nájemného [číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že k rekapitulaci ocenění, z něhož vycházel soud prvního stupně, znalec připojil komentář ke stanovení tržní hodnoty. V něm mimo jiné uvedl, že v dané lokalitě a širším okolí se rodinné domy pronajímají oproti bytům ve výrazně menším počtu, srovnávací vzorky však jsou a na základě provedeného srovnání stanovuje výši měsíčního nájemného za předmětný dům na 100 Kč/m2 užitné plochy. To koresponduje i s obvyklým nájemným bytů v dané lokalitě, které se pohybuje v rozpětí od 120 do 130 Kč/m2, neboť zejména s ohledem na velikost a snadnější pronajímatelnost je jednotková výše nájemného v případě bytů o něco vyšší. Dalším parametrem, který by měl být zohledněn při stanovení nájemného, jsou náklady na pořízení nemovitosti. Reprodukční hodnota oceňované nemovitosti včetně pozemku je 16 000 000 Kč, obecně platí, že investice vložená do nemovitosti by se měla vrátit za cca 15 let. Při návratnosti 20 let by roční nájemné za předmětnou nemovitost představovalo 830 000 Kč, tj. měsíční nájemné by činilo 120 Kč/m2.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 10. 2016 č. j. 0 P 135/2013-664 se podává, že jím byla provedena dosud účinná úprava výživného žalobce pro nezletilé děti [jméno] a [jméno] [příjmení], narozené dne 18. 7. 2007, tím způsobem, že výživné otce se s účinností od 1. 2. 2016 snižuje na částku 3 600 Kč pro každé z dětí. Podle zjištění soudu rodiče nesporovali, že otec dosud hradí matce běžné výživné v celkové výši 12 000 Kč měsíčně. Matka eviduje dluh na výživném, který je postižen exekucí ve výši 4 000 Kč z otcova starobního důchodu v ČR. K poměrům otce soud zjistil, že v Německu má otec v roce 2016 důchod ve výši 451,25 euro, výše jeho starobního důchodu v ČR činí 16 297 Kč měsíčně, z čehož je mu sráženo 4 000 Kč na základě exekučního příkazu. Jiné než tyto dva příjmy otec nemá. V odůvodnění rozsudku soud dále konstatoval, že rodiče jakožto bývalí obchodní partneři vedou spory týkající se jejich majetku ve [právnická osoba] [anonymizována tři slova], kdy tyto majetky jsou navázány i na jejich majetkové a příjmové poměry, dále vedou četná jiná soudní řízení, která dosud nebyla pravomocně ukončena.

14. Z exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 1. 2022 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že exekuce je vedena k návrhu oprávněných nezletilých dětí Martincových proti povinnému [jméno] [příjmení] pro přednostní pohledávku ve výši jistiny 2 268 609,17 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2022 č. j. [číslo jednací] bylo dále zjištěno, že exekuce je vedena žalobcem proti [právnická osoba] [anonymizována tři slova], přičemž je vymáhána povinnost ve výši 28 884 345,43 Kč.

15. Odvolací soud dále doplnil dokazování o provedení části důkazů navržených žalovanou v řízení před soudem prvního stupně, a to o místní ohledání domu [adresa] v [obec] a o výslech svědka [jméno] [příjmení]. Při místním ohledání nemovitosti konaném dne 5. 10. 2022 odvolací soud ověřil, že faktická situace v domě odpovídá jak popisu provedenému znalcem [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 20. 8. 2021, tak graficky vyhotoveným půdorysům jednotlivých podlaží předloženým žalovanou v řízení před soudem prvního stupně. Bylo ověřeno, že do domu vedou dvoje hlavní vchodové dveře. Za levými vchodovými dveřmi vedou interiérové dveře do komplexního prostoru užívaného otcem žalované. Pravé vchodové dveře z levé strany vedou pouze do pracovny, která je součástí bytového prostoru pod uzamčením žalované. Sklepní prostory jsou rozděleny na poloviny a nejsou průchozí. Na pravé straně domu vedou levé dveře do sklepa, pravé dveře do předsíně. Pravá část je kompletně průchozí, schody z obýváku vedou do galerie, kam vedou i schody z jídelny. Za galerií je pracovna, z ní vedou dveře k východu na levé straně domu. Je zde WC s umyvadlem. Žalobce při místním ohledání doplnil, že tyto prostory zamýšlel jako kancelář firmy. Žalovaná potvrdila, že pracovnu užívá, toaletu ale nepotřebuje. V části galerie s okny je kožená sedačka se dvěma křesly. Žalobce potvrdil, že jde o jeho vlastnictví, nemá je kam dát, protože nemá v Čechách jiné bydlení. Nábytek zde podle něho byl od začátku, bylo to zamýšleno tak, aby levý byt užíval pan [příjmení], pravý rodina účastníků a nebytový prostor firma. Z galerie se projde do 2. nadzemního podlaží (dále„ NP“), kde je pokoj s vlastní koupelnou, částečně vybavený (v plánech růžový), ohledně něhož žalovaná uvedla, že zde žalobce 1 – 2 x přespal s dětmi, víckrát nechtěl. Ve zbývající části 2. NP jsou 2 dětské pokoje s koupelnou a WC pod případným uzamčením interiérovými dveřmi. Z chodby 2. NP je dále vchod do místnosti sloužící jako sklad, kde jsou mj. 4 posilovací stroje, z čehož rotoped je žalované, ostatní jsou žalobce. Ten uvedl, že by měly sloužit dětem a že ho žalovaná nevyzvala k jejich odvozu, jinak by je nabídl kamarádům. Žalovaná potvrdila, že spodní část této části domu používá celou. Vše je volně průchozí. V místnosti v přízemí pod místností ve 2. NP je umístěna černá skříň žalobce a nyní i nábytek otce žalované. Do bytového prostoru užívaného žalovanou vedou 2 x zasunovací dveře, které nelze uzamknout. V jí užívaném sklepě je bojler s rozvody vody a kotel, vše pro celý dům, a ovládání fotovoltaiky na střeše. Současně byla provedena fotodokumentace ohledaných prostor a založena do spisu.

16. Po provedení místního ohledání byl na místě samém vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Potvrdil, že dům byl stavěn pro společné užívání tak, jak uvedl žalobce. Jeho vztah se žalobcem je přátelský. Žalobce měl v době dokončení stavby zařízenou místnost ve 2. NP vpředu (v plánu 2. NP růžově), svědek neví, kdy a proč ji přestal užívat. Měli s dcerou (žalovanou - poznámka soudu) problémy, svědek se o to nezajímal. Nepamatuje si, že by žalobce projevil přání v domě bydlet. Když žalobce potřeboval, přespal někdy v Praze, snad jednou s dětmi a jinak u svědka. Takto u něho přespal 5 x, možná víckrát, párkrát byl svědek se žalobcem a s dětmi v nemovitosti [anonymizována tři slova] [obec], kterou svědek vlastní se svými bratry.

17. Odvolací soud považoval za nadbytečné doplnit dokazování znaleckým posudkem, jímž by byla stanovena obvyklá cena za užívání prostor pod uzamčením žalované, neboť dospěl k závěru, že i na tuto otázku dává znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] dostatečně přesvědčivou odpověď, jak bude vyloženo níže.

18. Po doplnění dokazování ve shora popsaném rozsahu odvolací soud znovu posoudil všechny v řízení zjištěné relevantní skutečnosti, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.). Poté dopěl k závěru, že byť se soud prvního stupně podrobněji nezabýval okolnostmi, jejichž zohlednění se žalovaná domáhala, skutkový stav věci zjistil v rozsahu dostatečném pro jeho rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku a že jeho stěžejní právní závěry popsané v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí jsou věcně správné, neboť plně odpovídají konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, kterou soud na souzenou věc též přiléhavě aplikoval včetně odkazu na příslušná rozhodnutí. Soud prvního stupně se vypořádal i se všemi námitkami vznesenými žalovanou, a to sice stručně, ale s jedinou výhradou, jak bude popsána níže - zcela správně. Odvolací soud proto může plně odkázat na správná skutková zjištění popsaná pod body 3. – 7. a na jeho přiléhavé právní hodnocení věci obsažené pod body 9. – 13. odůvodnění jeho rozsudku. Odvolací soud se s ohledem na širší skutkové poměry věci, jak byly dozjištěny v odvolacím řízení, neztotožňuje pouze s jediným právním závěrem soudu prvního stupně, a to že nemůže být při právním posouzení věci nikterak přihlédnuto k okolnosti, že v části nemovitosti, ohledně níž se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání nad podíl žalované, uspokojují bytovou potřebu současně s ní i nezletilé děti účastníků. Tuto okolnost však nelze nikterak zohlednit při úvaze, zda je dán základ žalobou uplatněného nároku, ale pouze při určení jeho výše. Pokud žalovaná setrvala v odvolání na všech svých námitkách směřujících proti základu nároku, s těmi se v dostatečném rozsahu vypořádal již soud prvního stupně včetně přiléhavých odkazů na konstantní judikaturu, takže odvolací soud považuje za nadbytečné jeho závěry opakovat. Na tomto místě pouze dodává, že po zhlédnutí prostor části domu užívané žalovanou se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nelze ve prospěch žalované nikterak zohlednit okolnost, že v domě se nacházejí některé věci žalobce. Pokud se jedná o koženou sedačkovou soupravu, tato je zakomponována do vybavení domu způsobem, který žalovanou v užívání nemovitosti nijak neomezuje, naopak tvoří jeho přirozenou součást. Pokud se jedná o ostatní věci žalobce, tyto evidentně nemají velkou hodnotu a zřejmě i z tohoto důvodu se žalobce do jejich zhlédnutí ani neupamatoval na to, že je v domě ponechal. Místnosti, v nichž se tyto věci nacházejí, však žalovaná buď nevyužívá vůbec, nebo v nich skladuje nepotřebné věci, což však nelze vyložit nikterak v její prospěch, neboť tuto část nemovitosti má pod svým uzamčením. Zejména však žalovaná žalobce k odvozu jeho věcí nikdy nevyzvala, resp. to ani netvrdila. Snaží-li se žalovaná vyložit závěry některých soudem prvního stupně odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu v její prospěch, odvolací soud její výklad považuje za účelový a zavádějící. Namítá-li žalovaná, že žalobce se o úpravu užívání domu neucházel, z dispozice bytové jednotky užívané žalovanou je zřejmé, že z ní nelze vytvořit dva samostatné k bydlení vhodné prostory, přičemž dlouhodobě nepřátelský vztah mezi účastníky, jak jej v tomto řízení dostatečně vykreslil každý z nich po svém, vylučuje, že by účastníci mohli užívat část prostor v domě společně. V těchto souvislostech odvolací soud nad rámec přiléhavých odkazů soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, sp. zn. 28 Cdo 3259/2017, sp. zn. 28 Cdo 2116/2014 a zeména pak sp. zn. 28 Cdo 4287/2016 může odkázat např. ještě na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1499/2006 z 28. 8. 2007, dle kterého:„ Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohody spoluvlastníků některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada.“ V tomto řízení nebylo povinností soudu zkoumat, který z účastníků se více podílel na vzniku aktuálních poměrů mezi účastníky, neboť pro závěr, že žalobou uplatněný nárok je co do základu dán, postačilo žalobci prokázat, že žalovaná užívá více, než je její spoluvlastnický podíl, že tak žalovaná činí nejen na úkor svého otce, ale i na úkor žalobce, a zejména že žalovaná žalobce z užívání nemovitostí vyloučila úmyslným jednáním spočívajícím v odvrtání původních zámků a výměně klíčů. Všechny tyto skutečnosti přitom byly v řízení prokázány. Pokud se jedná o rozsah nadužívání podílu žalované na úkor žalobce, postačí vyjít z výše spoluvlastnických podílů každého ze spoluvlastníků. Otec žalované vlastní podíl o velikosti 1/2, tj. 6/12, fakticky pak užívá 1/3, tj. 4/12 domu. Každý z účastníků řízení pak vlastní podíl 1/4, tj. 3/12 domu. Žalovaná fakticky užívá 2/3, tj. 8/12 domu, takže 5/12 domu užívá nad rámec svého podílu. Jednoduchým matematickým výpočtem pak lze stanovit, že z toho užívá zbývající 2/12 podílu svého otce a 3/12, tzn. celý podíl žalobce. Stejně tak bylo prokázáno, že žalovaná žalobci zamezila již před několika lety v jakémkoli vstupu do jí užívané části domu, vyjma jeho jednorázového přespání s dětmi před několika lety, tedy navíc v době, za kterou se žalobce vydání bezdůvodného obohacení nedomáhá. Okolnost, že žalobce přistoupil k tomuto řízení po dlouhé době, po kterou tento pro něho po všech stránkách nevýhodný stav trpěl, pak svědčí o tom, že by proti žalované takto nepostupoval, pokud by ona byla nakloněna definitivnímu vypořádání podílového spoluvlastnictví i všech dalších majetkových sporů mezi účastníky. Za této situace se žalovaná stěží může dovolávat toho, že žaloba by měla být zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy.

19. Odvolací soud dále přezkoumal správnost závěru soudu prvního stupně o výši částky, o kterou se žalovaná obohatila na úkor žalobce užíváním jeho spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Žalobce předložil k důkazu o výši bezdůvodného obohacení žalované znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení], který obsahoval všechny zákonem požadované náležitosti a doložku znalce ve smyslu § 127a o. s. ř., tzn. jednalo se o důkaz o síle znaleckého posudku ve smyslu § 127 o. s. ř. Jak vyplývá z obsahu spisu., jednalo se o znalce seznámeného se stavem předmětné nemovitosti již dříve, neboť vypracovával k zadání soudu znalecký posudek ve věci vedené před totožným soudem sp. zn. 7 C 94/2020 Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje odborné závěry znalce k výši tržního nájemného z předmětné nemovitosti za řádně odůvodněné a přesvědčivé. Návrh žalované na vypracování znaleckého posudku k ocenění jí užívaného bytu neshledal odvolací soud důvodným i z toho důvodu, že z komentáře znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] se současně podává, že při ocenění náhrady za užívání nikoli celého domu, ale bytu užívaného žalovanou by bylo tržní nájemné vyšší, neboť byty jako takové jsou snázeji pronajímatelné. Tento závěr znalce považuje odvolací soud za logicky odůvodněný, takovýto způsob stanovení výše bezdůvodného bohacení žalované by tudíž nemohl vyznít v její prospěch. Odvolací soud nepovažuje za odůvodněný ani takový způsob ocenění, při němž z něho byly vyňaty prostory vyhrazené k užívání dětem účastníků, neboť byt je užíván všemi v něm bydlícími osobami jako celek. Současně však odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že je apriori vyloučeno přihlížet k okolnosti, že v nemovitosti jednoho z rodičů uspokojují bytovou potřebu vedle druhého rodiče i jejich děti. Svědčí-li v rámci rodičovské odpovědnosti vyživovací povinnost k nezletilým dětem oběma rodičům, zahrnuje tato vyživovací povinnost i zajištění náležitého a odpovídajícího bydlení dětem. Rodič, který nemá děti v péči, pak tuto povinnost může plnit nejen tím, že přispěje druhému rodiči tak vysokým výživným, že z něho bude moci být uspokojena dostatečně i bytová potřeba dětí, ale i tím, že se na poskytování bydlení nezaopatřeným dětem v péči druhého rodiče bude fakticky podílet. Takovýto případ nastal podle přesvědčení odvolacího soudu i v předložené věci. Původně velmi dobrá majetková situace žalobce, vzhledem k níž mu bylo v minulosti vyměřeno pro každé z dětí běžné výživné 6 000 Kč měsíčně a vedle toho výživné pro tvorbu úspor dětí, se v mezidobí zhoršila natolik, že nejméně od roku 2016 jsou jeho jediným příjmem starobní důchody vyplácené v Německu a v České republice, z nichž jeden je exekučně postihnut pro dlužné výživné nezletilých. Z tohoto důvodu byla jeho vyživovací povinnost k nezletilým dětem účastníků od roku 2016 snížena na částku 3 600 Kč pro každé z dětí a od té doby tato výše výživného nedoznala změn. Finančně se tedy začal od roku 2016 podílet na zajištění potřeb dětí účastníků v podstatně menším rozsahu než do té doby, ačkoli jejich potřeby naopak neustále stoupají. Užívají-li podíl žalobce na domě ve skutečnosti 3 osoby, tzn. žalovaná a dvě děti účastníků, přičemž soudu prokázané majetkové poměry obou rodičů jsou srovnatelné (oběma jim bylo s ohledem na ně přiznáno poplatkové osvobození), jeví se odvolacímu soudu logickým i současně i spravedlivým, aby se na nákladech zajištění bydlení pro děti účastníků jako 2 osoby ze 3 uživatelů bytu podíleli oba rodiče stejnou měrou, tzn. aby každý z rodičů nesl 1/3 nákladů nezletilých na zajištění bydlení, přičemž matka ponese na ni připadající náklady samozřejmě ze svého. Z těchto důvodů odvolací soud snížil náhradu za užívání, které by se mělo dostat žalobci za nadužívání podílu na společném domě žalovanou, o 1/3 této náhrady, kterou je třeba považovat za naturální plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči dětem, které v na něho připadající části domu uspokojují vedle matky svoji bytovou potřebu. Při úvaze, že předmětnou část nemovitosti užívají 3 osoby, pak vychází při přispění matky v totožném rozsahu, na každou z těchto osob třetinový podíl, což potvrzuje logičnost úvahy odvolacího soudu. Soud prvního stupně správně stanovil výši náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu rodinou žalované ve výši 349 200 Kč, podle odvolacího soudu by se tudíž žalobci mělo dostat po snížení této částky o 1/3 konečných 232 800 Kč.

20. Se zřetelem k výše popsanému byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen jako správný v části výroku I, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 232 800 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % od 1. 2. 2021 do zaplacení (výrok I). Ve zbývající části výroku I byl jeho rozsudek změněn podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žaloba o zaplacení dalších 116 400 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta (výrok II). Příslušenství pak bylo přiznáno od data požadovaného v žalobě a nikoli od doručení žaloby žalované, neboť pokud žalovaná skutečně neobdržela výzvu k plnění, je třeba tuto okolnost přičíst k její tíži. Žalobce doložil, že výzva jí byla zaslána na adresu trvalého bydliště, tzn. byla doručena do její sféry (§ 70 o. z.). Pokud se žalovaná v místě jejího trvalého bydliště nezdržovala, bylo na ní, aby si zařídila dosílku pošty do místa skutečného bydliště. Lhůta k plnění byla žalované stanovena zákonná dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy třídenní, neboť s ohledem na evidentní oprávněnost nároku žalobce co do jeho základu, jeho neutěšené majetkové poměry a délku řízení měla dostatek času se na takovýto případný výsledek řízení připravit.

21. Současně s částečnou změnou rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení před ním (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Po odečtení poměru úspěchu 64,7 % a neúspěchu 35,3 % žalobce podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výsledku žalobce uspěl v řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 29,4 %. Výzvu k plnění zaslal v souladu s § 142a o. s. ř. na adresu žalované pro doručování (viz § 46b písm. a/ o. s. ř.), proto nebylo důvodu mu náhradu nákladů řízení nepřiznat. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud neshledal důvodným požadavek žalobce na náhradu odměny za právní služby jeho advokáta spočívající v první poradě s klientem, neboť totožným úkonem právní služby je v případě soudního řízení příprava a převzetí zastoupení, a v sepisu v pořadí třetího vyjádření ze dne 14. 1. 2022, které sice bylo podáno v reakci na podání žalované ze dne 2. 12. 2021, ale obsahově se neliší od vyjádření ze dne 3. 12. 2021 Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně tak sestávají z odměny jeho advokáta za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis dvou vyjádření, účast na třech soudních jednáních, z nichž jedno přesáhlo dvě hodiny), z toho osm po 9 740 Kč a jeden (účast na jednání odročeném bez zahájení věci) v poloviční výši (4 870 Kč) dle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za devět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného za tři cesty advokáta z bydliště advokáta ([obec]) k [název soudu] a zpět (celkem 774 km) automobilem s kombinovanou spotřebou 6 l benzínu 95 na 100 km dle vyhlášek č. 589/ 2020 Sb. a 511/2021 Sb. ve výši celkem 4 918 Kč a z náhrady za promeškaný čas za celkem 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Součet těchto částek 92 808 Kč je třeba navýšit o náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) na 112 297,70 Kč. K nákladům žalobce patří i výdaj za znalecký posudek ve výši 5 082 Kč, takže celkové náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně činí 117 379,70 Kč. Žalobci náleží jejich náhrada v rozsahu 29,4 % této částky, tedy ve výši 35 509,60 Kč (výrok III).

22. V odvolacím řízení vykonal zástupce žalobce celkem 5 úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalované, účast u dvou jednání u odvolacího soudu, písemné vyjádření k věci samé, účast při místním ohledání) se sazbou odměny 9 700 Kč za úkon, celkem 48 500 Kč, k nimž náleží náhrada hotových výdajů 5 x 300 Kč, celkem 1 500 Kč. K nákladům žalobce dále náleží náhrady cestovného za dvě cesty právní zástupkyně žalobce z [obec] do [obec] a zpět vždy 92 km jedna cesta tam (184km cesta tam a zpět) při použití totožného automobilu jako shora, tj. 2x 1 372 Kč, k tomu na ztrátě času 800 Kč za 8 půlhodin (4 půlhodiny jedna cesta tam a zpět) a dále za 1 cestu z [obec] do [obec] a zpět, 125km jedna cesta tam (250 km cesta tam a zpět) na cestovném 1 865 Kč a na ztrátě času 600 Kč za 6 půlhodin. Všechny tyto částky byly stanoveny podle příslušných ustanovení advokátního tarifu odkazovaných v předchozím odstavci. K jejich součtu 56 009 Kč opět náleží náhrada 21% DPH ve výši 11 762 Kč, takže celkové náklady odvolacího řízení na straně žalobce činí 67 771 Kč. Žalobce uspěl v odvolacím řízení v rozsahu 33,4 % (66, 7-33), proto byla žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 20 602,40 Kč (výrok IV).

23. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ze shodných důvodů jako ve věci samé zákonná dle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. O povinnosti žalované zaplatit namísto žalobce soudní poplatek ze žaloby nebylo rozhodováno, neboť vzhledem k jejímu poplatkovému osvobození, které jí bylo soudem prvního stupně přiznáno v souvislosti s podáním odvolání, na ni poplatková povinnost nepřešla.

Poučení