60 C 1/2023- 71

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] o zaplacení 194 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 194 000 Kč s úrokem z prodlení: - ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení; - ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení; - ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení; - ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,25 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,5 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,5 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,5 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení; - ve výši 8,5 % ročně z částky 9 700 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 82 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 194 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že byl v období od února 2020 do září 2021 spoluvlastníkem ideální nemovitostí, a to pozemku p. č. St. [číslo] v obci a k. ú. [obec] a včetně stavby rodinného domu na něm stojící, dále pozemku p. č. [číslo] v obci a k. ú. [obec] a pozemku p. č. [číslo] v obci a k. ú. [obec], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na [list vlastnictví]. Dalšími spoluvlastníky těchto nemovitostí byla žalovaná, s podílem ideální , a pan [jméno] [příjmení], s podílem ideální . V rozhodném období byly nemovitosti využívány tak, že žalovaná je užívala v rozsahu větším než , pan [jméno] [příjmení] v rozsahu menším než . Žalobce neměl možnost nemovitosti jakkoliv užívat. Nemožnost žalobce nemovitosti užívat i rozsah jejich skutečného užívání byly již přezkoumány v předchozím soudním řízení vedeném mezi účastníky. V tomto řízení bylo prokázáno, že je to právě žalovaná, kdo znemožnil žalobci užívání předmětných nemovitostí a kdo užíval nemovitosti na úkor žalobce. Na základě znaleckého posudku byla zjištěna i měsíční výše takto vzniklého bezdůvodného obohacení, které žalovaná tímto na úkor žalobce získávala, a to 9 700 Kč. Předchozí spor se týkal období od února 2018 do ledna 2020. Nyní je žalováno na základě shodných skutkových tvrzení další období s tím, že žalobce neuplatňoval oproti předchozímu období žádné navýšení. Konkrétně žádal částku 20 x 9 700 Kč s příslušnými úroky z prodlení. Doplnil, že vzhledem k tomu, že v předchozím řízení bylo dokazování prováděno a konečně bylo rozhodnuto až po uplynutí rozhodného období, tedy období žalovaného v této věci, soudy se již se všemi námitkami ze strany žalované v předchozím řízení vypořádaly a veškeré závěry z předchozího řízení tak lze vztáhnout i na tuto věc. Ostatně také žalovaná nejprve v rámci předžalobního vyjednávání svou povinnost zaplatit tyto částky nesporovala, současný její postoj k věci si žalobce vysvětluje snahou rozhodnutí ve věci co nejvíce oddálit. [obec] však hraje v neprospěch žalobce, a to zejména vzhledem k jeho věku.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a nejprve namítala, že žalobce nevlastnil nemovitost po celou dobu, jak uvádí. Dále měla za to, že požadovaná částka je příliš vysoká, neboť v mezidobí došlo k poklesu cen, a to vlivem stagnace na trhu s nemovitostmi a především kvůli covidovým omezením, kdy nebylo možné volně nemovitosti pronajímat. Také uvedla, že žalobce nemohl nemovitosti užívat kvůli zákazu pohybu (žije v SRN), nikoliv kvůli tomu, že by mu v užívání bránila žalovaná. Posléze připustila, že pokud by soud shledal nárok žalobce důvodným, výši bezdůvodného obohacení a dobu, za kterou je požadováno, sporovat nebude. Setrvala však na své obraně v tom smyslu, že není dán samotný základ nároku. Měla za to, že oproti předchozímu soudnímu řízení se změnily skutkové okolnosti v tom, že žalobce věděl, že může nemovitosti užívat. Dotčené nemovitosti jsou natolik prostorné, že užívání vícero rozdílnými uživateli, ve smyslu několika samostatných domácností, umožňovaly. V této souvislosti vznesla úvahu nad tím, nakolik má aktivita žalované nahrazovat aktivitu žalobce. Upřesnila, že již v předchozím soudním řízení žalovaná ve svém podání sdělila, že je ochotna užívání nemovitostí žalobci umožnit. Bylo tak na žalobci, aby vyvinul svou aktivitu, například sdělil žalované, jak si své užívání nemovitostí představuje, resp. jakou část nemovitosti chce užívat. Rozvržení nemovitostí přitom bylo žalobci známo. Žalobce však žádnou takovou aktivitu nevyvinul. Vyslovila právní názor, že reálné užívání nemovitostí žalobcem, pokud je možné a zde možné bylo, má být primární, upřednostněné před tím, než že by žalobce byl pasivní a poté pouze žádal nároky z bezdůvodného obohacení. Poukázala na zásadu, že každý by si měl počínat tak, aby bezdůvodné obohacení nepřivodil. Z uvedených důvodů proto navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že pozemek p. č. St. [číslo], na němž stojí rozestavěná stavba, pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo], všechny nacházející se v obci a k. ú. [obec], všechny zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, na [list vlastnictví] (dále jen nemovitosti), byly ve spoluvlastnictví žalobce, žalované a pana [jméno] [příjmení]. Spoluvlastnický podíl žalobce činil ideální , spoluvlastnický podíl žalované činil rovněž ideální a spoluvlastnický podíl pana [jméno] [příjmení] činil ideální .

4. Z usnesení soudního exekutora [označení exekutora], [exekutorský úřad], č. j. [číslo jednací], ze dne 30. 9. 2021, bylo zjištěno, že exekutor udělil vydražiteli, [právnická osoba], příklep na vydražený spoluvlastnický podíl žalobce na nemovitostech.

5. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn.[číslo] plyne, že byl dne 12. 7. 2022 proveden vklad do katastru nemovitostí, s účinky ke dni 17. 6. 2022, kterým byla jako vlastník spoluvlastnického podílu ve výši ideální na nemovitostech namísto žalobce zapsána [právnická osoba]. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 15. 11. 2022 plynou shodné skutečnosti ohledně změny vlastnictví spoluvlastnického podílu žalobce na nemovitostech.

6. Ze znaleckého posudku č. 5004/100/ 2021 zpracovaného [označení znalce] dne 20. 8. 2021 vyplývá, že obvyklé nájemné nemovitostí za období od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2021 činí 2 095 200 Kč. Měsíční nájemné tak odpovídá částce 58 200 Kč.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 56C 3/2021-168 ze dne 18. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 349 200 Kč s příslušenstvím, z titulu vydání majetkového prospěchu plynoucího z bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu na úkor žalobce, který byl z tohoto užívání vyloučen. V částce překračující uvedenou částku byl uplatněný nárok žalobce zamítnut. Rozsudek se týkal období od února 2018 do ledna 2020. Přiznaná částka odpovídala částce vyplývající ze shora uvedeného znaleckého posudku [označení znalce] [příjmení] (1/4 z částky 58 200 Kč, tedy 14 550 Kč za 24 měsíců). Rozsudek mimo jiné vyšel ze zjištění, že v předmětném domě jsou dva stavebně oddělené byty, jeden v jednom křídle, který užíval otec žalované [jméno] [příjmení], druhý v druhém křídle a spojovacím krčku, v němž žila žalovaná a dvě dosud nezletilé děti účastníků. Spoluvlastníci neuzavřeli žádnou dohodu o rozsahu užívání předmětného domu. Žalovaná užívala dům spolu s dětmi od listopadu 2013, aby mohla žalovaná a její rodiče dům užívat, vyměnila všechny zámky. Žalovaný od té doby klíče od domu neměl. V domě přespal jen sporadicky, a to jako host u [jméno] [příjmení].

8. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 81/2022-50 ze dne 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že k odvolání žalované bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno v části, kterou bylo žalobci přiznáno 232 800 Kč s příslušenstvím, v částce 116 400 Kč s příslušenstvím byl nárok žalobce zamítnut. I odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě, aby žalovaná vydala žalobci to, o co se na jeho úkor užíváním nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu obohatila. Dospěl však k jiné výši tohoto bezdůvodného obohacení, a to proto, že zohlednil, že spolu se žalovanou nemovitosti užívaly i dvě společné děti účastníků, a žalobce tím, že zde tyto své děti nechává bydlet, částečně plní i vyživovací povinnost vůči nim. Proto odvolací soud snížil měsíční výši bezdůvodného obohacení o 1/3, a přiznal žalobci vůči žalované právo na částku 9 700 Kč měsíčně.

9. V rozhodnutích se soudy vypořádaly i s námitkami žalované, že se v domě nachází pár věcí žalobce (sedací souprava, skříň, posilovací stroje), že žalobce v domě jako návštěva [jméno] [příjmení] několikrát přespal a že žalobce neprojevil o užívání domu žádný zájem. Dospěly přitom k závěru, že umístění věcí od počátku zakomponovaných do vybavení domu či určených k užívání dětmi, resp. věcí nepříliš velké hodnoty, jakož ani příležitostné přespání jako návštěva nelze považovat za plnohodnotné užívání věci ve smyslu braní plodů vlastnického práva. K neprojevení zájmu o užívání ze strany žalovaného pak soudy zaujaly stanovisko, že toto není rozhodné. Poukázaly přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, dle kterého pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně. Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku. K další námitce žalované, že některé místnosti v bytě neužívá a může je tak užívat žalobce, soudy doplnily, že tyto místnosti žalobce reálně samostatně užívat nemůže, neboť jsou pod uzamčením a tedy ve fyzické dispozici žalované, netvoří celek, nemají samostatný přístup. Přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně špatné (vedou celou řadu soudních sporů), což užívání prostor jako společných vylučuje. Uvedené prostory, byť vystěhované, tak soudy považovaly za prostory užívané žalovanou, neboť právě ona je mohla fakticky ovládat a rozhodovat o nich.

10. Z přílohového spisu ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 56C 3/2021 bylo dále zjištěno, že podáním ze dne 21. 6. 2021 podala žalovaná proti vydanému platebnímu rozkazu v dané věci odpor, v němž uvedla, že„ žalobci nikdo nebránil ani nebrání v užívání nemovitých věcí, ty sám opustil…“ Toto vyjádření bylo právnímu zástupci žalobce doručeno soudem dne 22. 7. 2021. Až do konce řízení žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku, kdy nárok žalobce neuznávala, smír mezi účastníky uzavřen nebyl. Dále z tohoto spisu plyne, že se soudy obou stupňů zabývaly rozsahem užívání předmětných nemovitostí jednotlivými spoluvlastníky. Bylo zjištěno, že žalovaná užívá 2/3 domu, tedy jeho 8/12, tedy 2/12 podílu pana [jméno] [příjmení] a celý podíl, 3/12, žalobce. Místní šetření krajského soudu v nemovitostech, z něhož toto zjištění vycházelo, přitom proběhlo dne 5. 10. 2022. Při tomto šetření krajský soud shledal výše uvedený rozsah užívání nemovitostí žalovanou, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná má celou užívanou část domu pod svou uzávěrou, celá tato část je volně průchozí, dvoje zasunovací dveře oddělující bytový prostor žalované od prostoru, který byl dle tvrzení žalované vystěhován a připraven na přespání žalobce, nešlo uzamknout. Dále bylo zjištěno, že v domě se nachází sedací souprava a dvě křesla žalobce, nábytek zde byl od začátku, byl do prostoru zakomponován, měla to být čekárna ke kanceláři. Dále zde ve skladu byly 3 posilovací stroje ve vlastnictví žalobce, dle jeho vyjádření měly sloužit dětem účastníků. Z výslechu svědka [příjmení] vyplynulo, že žalobce v nemovitosti nikdy nebydlel, několikrát přespal v části, kterou měl jako svůj byt svědek. Svědek potvrdil, že při stavbě domu bylo zamýšleno, že on, původně s manželkou, měli žít v levé části domu, rodina žalobce a žalované v pravé části domu a nebytové prostory byly určeny pro firemní účely. Žalobce a žalovaná ale měli ve vztahu problémy, svědek se o to nezajímal.

11. Z půdorysů 1. podzemního podlaží, 1. nadzemního podlaží a 2. nadzemního podlaží domu (součásti nemovitostí) a zde barevně vyznačených částí vyplývá, že růžově zde má být zachycena část nemovitostí, kterou žalovaná společně s panem [jméno] [příjmení] vystěhovala, aby jí mohl užívat žalobce. Z těchto plánů plyne, že jde o část, která není samostatná, nemá vlastní vchod. Dle vyjádření právní zástupkyně žalované lze poměrně snadnými úpravami tuto část samostatnou udělat, avšak tyto úpravy provedeny nebyly.

12. Ze vzájemné korespondence účastníků vyplývá, že původně k výzvám žalobce před zahájením soudního řízení v této věci se žalovaná vyjadřovala tak, že je ochotna žalovanou částku zaplatit, avšak uváděla, že je tak schopna učinit až po prodeji nemovitosti.

13. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

14. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalovaná po celou rozhodnou dobu žádné stavební úpravy, které by vedly oddělení nějakého samostatně přístupného a uzavíratelného prostoru v domě, neprováděla. Klíče od domu, resp. od části, kterou užívala, měla po celou rozhodnou dobu pouze žalovaná, žalobci tyto klíče ani klíče od jiné části domu nepředala. Výše bezdůvodného obohacení za užívání spoluvlastnického podílu žalobce činila 9 700 Kč měsíčně po celé rozhodné období.

15. Jiné důkazy účastníci ani přes poučení soudu nenavrhovali. Provedené důkazy soud posuzoval samostatně i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, ve smyslu § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

16. Žalovaná jakožto spoluvlastnice nemovitostí s podílem ideální užívala po celé rozhodné období, tedy v období od února 2020 do září 2021 (20 měsíců), nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor žalobce, který byl z užívání nemovitostí zcela vyloučen. Vyloučení žalobce z užívání nemovitostí bylo zapříčiněno chováním žalované, která udržovala takový stav, že sama užívala celou část nemovitostí odpovídající 2/3 nemovitostí, sama měla od celé této části klíče a tyto klíče od domu žalobci nedala. Celá část domu užívaná žalovanou přitom tvořila jeden funkční celek, který měla žalovaná pod svou uzávěrou. V podání ze dne 21. 6. 2021, učiněném v předchozím soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 56C 3/2021, které účastníci vedli na základě shodných skutkových okolností pouze za jiné časové období, žalovaná vyjádřila ochotu umožnit žalobci užívání nemovitostí, avšak do konce rozhodné doby neprovedla žádné stavební či jiné úpravy v nemovitostech, které by vedly k vyčlenění samostatného prostoru v domě pro užívání žalobcem, klíče od domu či od nějaké jeho části žalobci nepředala. Spolu se žalovanou užívaly shodnou část nemovitostí i dvě nezletilé děti účastníků, ke kterým měli žalobce i žalovaná po celou rozhodnou dobu vyživovací povinnost. Obvyklá výše 1/4 nájemného v nemovitostech činila dle znaleckého posudku [označení znalce] 14 550 Kč měsíčně. Měsíční výše bezdůvodného obohacení s ohledem na nesporná tvrzení účastníků zohledňující uvedený znalecký posudek i snížení provedené v předchozím soudním řízení vedeném mezi nimi činila po celou rozhodnou dobu 9 700 Kč. Žalobce pozbyl své vlastnické právo k podílu na nemovitostech ke dni 30. 9. 2021.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2999 odst. 1 věty první občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

19. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku, ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu nemovitosti, přičemž tak činila bez právního důvodu a na úkor žalobce, který byl z užívání nemovitostí zcela vyloučen. Získala tím majetkový prospěch, který se dle ustálené judikatury považuje za bezdůvodné obohacení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1645/2013, 28 Cdo 3259/2017 a stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2018 sp. zn. Pl ÚS-st. 48/18 a další). Konkrétně bylo prokázáno, a to především místním ohledáním provedeným Krajským soudem v Hradci Králové dne 5. 10. 2022 v rámci předchozího soudního řízení vedeného mezi týmiž účastníky, že žalovaná užívala 2/3 (8/12) domu, ačkoliv její spoluvlastnický podíl činil pouze ideální 1/4, užívala tak 2/12 na úkor svého otce, dalšího spoluvlastníka domu, a 3/12 na úkor žalobce, což představuje celý jeho spoluvlastnický podíl. Užívanou část přitom měla celou pod svou uzávěrou, a to ještě k uvedenému datu místního ohledání. Proto má soud za to, že uvedenou část domu užívala po celé rozhodné období v této věci, přičemž po celé rozhodné období byl žalobce z užívání nemovitostí vyloučen. Pokud žalovaná namítala, že žalobce minimálně od předchozího soudního řízení věděl, že je ochotna mu část domu zpřístupnit, resp. přenechat k užívání, k tomu soud podotýká, že své první vyjádření v této věci podala k soudu dne 21. 6. 2021, tedy až ke konci rozhodného období (v druhé polovině 17. měsíce z 20 měsíců rozhodného období), přičemž k tomuto deklarovanému úmyslu neučinila žádné konkrétní kroky. Vystěhování, či neužívání některých místností v domě nepostačuje, pokud neumožňuje plnohodnotné užívání nemovitostí. Z uvedeného protokolu o místním ohledání a z plánů domu přitom bylo zjištěno, že vystěhované části byly volně propojené s bytem žalované, oddělené pouze posuvnými dveřmi, které nešly uzamknout, vše pak bylo pod uzávěrou žalované, šlo tedy o prostory, které měla žalovaná stále ve své dispozici, třebas je po určité časové období reálně neužívala. Současně z prohlášení žalované v rámci nesporných tvrzení dále plyne, že neučinila v domě žádné stavební či jiné úpravy kromě vystěhování některých místností, ani žalobci nepředala klíče od domu. V tomto světle se její ochota umožnit žalobci užívání nemovitostí jeví pouze jako formální a účelová, čemuž nepřímo nasvědčuje i to, že tato uváděná ochota byla vyjádřena v odporu proti platebnímu rozkazu, tedy v podání vůči soudu, nikoliv v přímé interakci se žalobcem. Co se týká námitky, že žalovaná nemohla suplovat aktivitu žalobce, který se o užívání domu aktivně neucházel, nepožádal o klíče, nesdělil, kterou část domu chce užívat, k tomu soud dodává, že i s touto námitkou se soudy v předchozím řízení vypořádaly, jak je uvedeno výše, a v této věci soud nemá důvod se od jejich právního názoru odchýlit. Pro doplnění k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 1596/2009, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017 a další. Podle těchto rozhodnutí není významné, zda ochuzený spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně, významné se jeví, že nadužívající spoluvlastník znemožnil přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku. Jak již zde bylo několikrát uvedeno, žalovaná měla po celou rozhodnou dobu celou užívanou část domu pod svým uzamčením, žalobci klíče nepředala. Byla to tedy ona, kdo bezprávné nadužívání nemovitostí zapříčinil a udržoval a ani se to nepokusil napravit. Zásada, že každý by si měl počínat tak, aby ke vzniku bezdůvodného obohacení nedocházelo, tak v dané věci dopadá právě na žalovanou, nikoliv na žalobce. Právní úvaha nad tím, zda má přednost reálné užívání nemovitostí před čerpáním nároků z bezdůvodného obohacení, je tak zcela nadbytečná, když bylo zjištěno, že plnohodnotné reálné užívání nemovitostí žalobcem nebylo po celé rozhodné období možné.

24. Proto soud uzavřel, že žalobce má ve smyslu citovaného § 2991 občanského zákoníku právo na vydání toho, o co se žalovaná na jeho úkor obohatila. Výši tohoto bezdůvodného obohacení pak soud ve smyslu § 2999 odst. 1 občanského zákoníku určil v souladu s nesporným tvrzením účastníků vycházejícího ze znaleckého posudku [označení znalce] a z rozhodnutí soudů v přechozí věci, a to částkou 9 700 Kč měsíčně. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 194 000 Kč (20 x 9 700 Kč), a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů. Současně soud vyhověl žalobě i v části žádající zaplacení úroků z prodlení, neboť na tyto úroky vzniklo žalobci právo dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že požadovaná výše úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 82 644 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 194 000 Kč sestávající z částky 8 860 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na soudním jednání 17. 5. 2023 a 2. 8. 2023 přesahující 2 hodiny) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné za cestu 2 x k soudnímu jednání a zpět ve výši 2 x 1 862 Kč (při počtu 258 km, sazbě náhrady za opotřebení vozidla 5,20 Kč na 1 km, ceně paliva 41,20 Kč za 1 l, spotřebě vozidla 4,90 l na 100 km dle doloženého technického průkazu), náhrada za ztrátu času na cestě ve výši 16 x 100 Kč dle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 284 Kč ve výši 12 660 Kč.

26. Podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, je žalovaná povinna přiznanou náhradu nákladů řízení žalobci zaplatit k rukám jeho právního zástupce.

Poučení