19 Co 947/2025 - 174

Rubrum

Krajský sud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] proti žalovanému: [jméno žalovaného] sídlem [adresa žalovaného] zastoupenému advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] 3 o určení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12.2.2025, č.j. 9 C 171/2023-137, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení částku 22 117 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [advokát žalobce] advokáta v Českém Krumlově.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že součástí společného jmění manželů žalobců jsou dále uvedené pozemky vzniklé na základě geometrického plánu pro změnu obvodu budovy, změnu hranice pozemku a pro rozdělení pozemku číslo plánu [číslo]: pozemková parcela č. [číslo] o výměře 13 m2, druh pozemku ostatní plocha, pozemková parcela [číslo] výměře 5 m2, druh pozemku ostatní plocha, pozemková parcela [číslo] o výměře 3 m2, druh pozemku ostatní plocha, vše v obci a katastrálním území [adresa] (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 88 678 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již rozsudkem ze dne 13.2.2024, č.j. 9 C 171/2023-91, tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.8.2024 zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně doplnil dokazování výpovědí svědka [jméno FO] a [jméno FO] a po doplněném dokazování učinil závěr o tom, že žalobci se stali vlastníky nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené dne 11.7.1990 uzavřené s JZD [adresa] jako prodávajícím, předmětem byl pozemek [parcelní číslo] o výměře 751 m2 v katastrálním území [adresa]. Žalobci zahradu koupili s úmyslem postavit na ní rodinný dům. Zahrada sousedila s veřejnou cestou umístěnou na pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území [adresa], který je ve vlastnictví žalovaného. Hranice mezi cestou a zahradou byly tvořeny plotem. Zjistil, že celá zahrada byla oplocena, což vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO] a [jméno FO]. Zahrada jako pozemek o výměře 751 m2 vznikla na základě geometrického plánu ze dne [datum], kterým byla oddělena z většího pozemku [parcelní číslo] o výměře 2820 m2. V geometrickém plánu je uvedeno, že hranice jsou označeny plotem a železnými trubkami, geometrický plán odděloval nový pozemek [parcelní číslo] a byl zaměřen směrem od silnice (dovnitř pozemku) a uvádí se v něm, že nové hranice (jak je geometrický plán vytyčuje) byly v přírodě označeny železnými trubkami a plotem. „Staré“ hranice pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (u silnice) se geometrický plán netýkal. Není v něm žádný údaj o bodu 94-10, tento bod nebyl geometrickým plánem nijak nově zaměřován, geodet jej neověřoval, jen jej zaznamenal podle původního měření a stavu v katastru nemovitostí. Nová hranice je zaznamenaná tlustou čarou, původní, nezaměřovaná hranice čarou jednoduchou. Plot, který podle geometrického plánu tvořil hranici zahrady, byl z drátěného pletiva na kovových sloupcích. Jako kovové sloupky tohoto plotu byly použity po obvodu celé původní parcely vyřazené kolejnice, které byly rozřezány tak, aby je bylo možno použít jako sloupky plotu. Toto měl soud za prokázané výpověďmi svědka [jméno FO] a [jméno FO]. Podle znaleckého posudku, který byl v roce 1990 zpracován za účelem zjištění obvyklé ceny zahrady ke kupní smlouvě, byl plot starý cca 23 let. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobci zahradu užívali od roku 1990 v hranicích vymezených drátěných plotem s kovovými slupky, z důvodu špatného stavu drátěného plotu se v roce 1995 rozhodli původní drátěný plot nahradit plotem novým, který měl betonové základy a byl z betonových tvarovek. Původní drátěný plot proto odstranili a na jeho místě vybudovali plot nový. Skutečnost, že nový plot je vybudován v místě plotu původního, je prokázána místním šetřením, stav je zaznamenán na fotografiích založených ve spise, kdy soudem bylo na místě u betonového plotu shledáno, že je dosud vidět kolejnice, která tvořila sloupek původního drátěného plotu. Přítomnost kolejnice na stejném místě v bodě jako když se žalobci ujali držby v hranicích drátěného plotu pak byla prokázána výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Soud neměl za prokázané, že by došlo k přemístění této kolejnice vymezující původní hranici plotu. Žalobci postavili na zahradě rodinný dům a následně také několik přístaveb, v roce 2021, když přístavby dokončili, měli v úmyslu je zanést do katastru nemovitostí, a proto požádali o jejich geometrické zaměření. Při zaměření bylo zjištěno, že hranice zahrady zanesené v katastru nemovitostí je blíže k domu žalobců a že žalobci užívají část pozemku žalovaného [parcelní číslo]. V lednu 2022 byl vyhotoven geometrický plán [číslo], který zaměřil pozemek žalobců a určil velikost pozemku žalovaného, kterou žalobci užívají a určení jeho vlastnictví se domáhají. Podle tohoto geometrického plánu žalobci užívají celkem 21 m2 pozemku žalovaného[Anonymizováno][parcelní číslo] v katastrálním území [adresa]. Geometrický plán 21 m2 s ohledem na členění pozemku rozdělil na tři samostatné pozemky uvedené ve výroku rozsudku. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., neboť jako vlastníci nejsou evidováni v katastru nemovitostí, nemohou s pozemkem nakládat jako s vlastním a rozhodnutí ve věci bude sloužit jako podklad pro změnu zápisu vlastníka pozemku v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 1095 obč. zák. uzavřel, že žalobci jsou držiteli pozemku od roku 1990, doba dvojnásobně dlouhá pro vydržení, tedy doba dvaceti let uplynula v roce 2010. Podle ust. § 3066 o.z. však bylo možné vydržet nemovitost formou mimořádného vydržení nejdříve k 1.1.2019. Žalobci tedy splnili držbu po stanovenou dobu a nepoctivý úmysl nebyl u žalobců shledán. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tížilo žalovaného, za významnou ale považuje soud prvního stupně skutečnost, že v řízení bylo výpověďmi svědka [jméno FO], [jméno FO], fotografiemi a místním šetřením i geometrickým plánem, který tvořil přílohu kupní smlouvy i záznamem podrobného měření změn [číslo] i [číslo] prokázáno, že faktické hranice pozemku byly určeny v době jeho nabytí žalobci plotem „z drátěného pletiva na kovových sloupcích (vyřazených kolejnicích)“ v hranicích, jak jsou žalobci užívány od převzetí držby dosud. Tento závěr nevylučuje geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO], neboť ten se zabýval pouze nově vytvořenou parcelou a nevyvrací existenci faktické hranice tvořené plotem. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu v rozsudku citovanou učinil závěr o tom, že skutečnost, že hranice pozemku, jak se jeho držby žalobci ujali „vyčnívá“ o 73 cm do pozemku žalovaného, nevede soud k závěru o nikoliv nepoctivém úmyslu žalobců, pokud se ujali držby v hranicích, jak jim byl pozemek předán prodávajícím.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Soud prvního stupně v rozsudku uvádí, že výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO] byl proveden na návrh žalobců, žalobci však před soudem prvního stupně navrhovali důkaz toliko jejich písemným prohlášením, které bylo následně shledáno nepřípustným. Z hlediska principů civilního soudního řízení nelze považovat za totožný důkazní návrh soukromou listinou a svědeckou výpovědí, jedná se o dva různé důkazní prostředky. Žalovaný je přesvědčen, že soud nebyl bez dalšího oprávněn provést tyto dodatečné výslechy, které nebyly ze strany žalobců jako důkazy řádně a včas navrženy (označeny). Postupem soudu byla narušena procesní pravidla a mimo jiné zvýhodněna strana žalobců. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že příslušný důkaz nebyl prováděn v intencích § 120 odst. 2 o.s.ř., tedy jako výjimečný, samostatný postup soudu. Žalovaný nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, jeho závěry považuje za neúplné, neboť nejsou založeny na důkladném posouzení všech rozhodných skutečností, které by byly pečlivě vyhodnoceny ve svém souhrnu, když právě žalovaným tvrzené a prokázané skutečnosti nejsou racionálně vypořádány. Soud prvního stupně v zásadě vytváří skutková zjištění na základě účastnických výslechů žalobců, kdy v rozsudku absentuje jejich náležité hodnocení, zejména konkrétní závěr o jejich spolehlivosti, významnosti, věrohodnosti apod. tak, aby bylo přezkoumatelné, jakými úvahami se při hodnocení důkazu účastnickou výpovědí soud řídil. Tyto výhrady nemohou být dostatečně vypořádány ani dodatečnými výslechy svědka [jméno FO] a [jméno FO], když obsah jejich sdělení v mnoha aspektech nepodává žádné konkrétní informace k tomu, co je tvrzeno a prokázáno právě jen účastnickými výpověďmi. Žalovaný tuto výhradu činí zejména se zřetelem, že právě účastnické výpovědi žalobců jsou v podstatě stěžejním a v mnohém ojedinělým důkazem prokazujícím dílčí žalobní tvrzení. Poukazoval i na skutečnost, že účastnický výslech má toliko povahu podpůrného důkazu a v zásadě má místo pouze tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Je přesvědčen, že účastnické výslechy žalobců neskýtají racionální základ pro dílčí skutková zjištění tak, jak je vytváří soud prvního stupně. Soud prvního stupně pochybil v tom smyslu, že nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, když především náležitě neposuzoval žalobci tvrzené a účastnickými výslechy prokazované skutečnosti v souvislosti s dalšími v řízení provedenými důkazy. Žalovaný především rozporuje, že v řízení nebyly opatřeny důkazy k tomu, kdy a jak byla provedena rekonstrukce oplocení a jak tato probíhala, a to i se zřetelem na další dodatečně zjištěné skutečnosti. Poukazuje na nejednoznačnou výpověď svědka [jméno FO] ohledně toho, co zbylo z původního oplocení i na to, že v době výstavby rodinného domu žalobců byl plot zcela odstraněn. Svědek [jméno FO] si nic nepamatoval o tom, kdy byl původní plot žalobců odstraněn a kdy a za jakých okolností byla prováděna výstavba nového plotu. Samotná skutečnost, že mezi jeho pozemkem a pozemkem žalobců je oplocení tvořeno původním plotem s použitím kolejnic, je irelevantní, neboť to nepodává žádnou konkrétní informaci ve vztahu k možnosti posunutí kolejnice směrem do veřejné cesty. Podle žalovaného by bylo namístě, aby žalobci náležitě tvrdili a v řízení prokázali, kdy a jakým způsobem bylo postaveno oplocení. Z provedeného dokazování lze dovodit, že byly provedeny dvě rekonstrukce oplocení, kdy v prvním případě v průběhu výstavby rodinného domu došlo k odstranění původního drátěného oplocení po delší dobu a následně bylo někdy ještě rekonstruováno toto betonové oplocení. Soud žádné z těchto zjištění nebere v potaz, přitom jde o klíčová zjištění z hlediska toho, kdy a za jakých okolností mohlo dojít k přeplocení a zda mohlo jít o tzv. hrubou nedbalost, zprostředkovaně i k tomu, kdy se žalobci mohli chopit držby. Podle žalovaného není bez jakýchkoliv pochybností prokázáno to, kdy se žalobci měli chopit držby přeplocené části. Závěr soudu, že se chopili držby od samého počátku, nemá oporu v provedeném dokazování, kdy existují zjevné rozpory i v rámci kusých dostupných důkazů. Ani zjištění soudu při místním šetření o existenci kolejnice ve stávajícím oplocení neprokazuje nevyvratitelné, že nový plot byl postaven na původním místě. Vytyčené hranice pozemku [parcelní číslo] na straně k veřejné cestě na [parcelní číslo] vznikly již v roce 1978, kdy byly vytyčeny i příslušné rohové body (pozdější bod označovaný následně jako 94 – 10). V roce 1990 byl tento bod pouze převzat, nicméně již původním zaměřením bylo s potřebnou geometrickou přesností určeno přesné umístění bodu 94 – 10, čímž je potvrzováno, že původní hranice pozemku odpovídala původnímu drátěnému oplocení. K vypořádání pochyb byl navrhován znalecký posudek nebo odborné vyjádření, neboť jde o odbornou otázku. Žalovaný je toho názoru, že ve věci existuje rozpor mezi polohou původního oplocení z roku 1978 a současného oplocení. Podle žalovaného již na podkladě dostupných geodetických měření lze uzavřít, že v roce 1990, kdy žalobci nabyli předmětný pozemek a chopili se jeho držby, bylo odlišné polohové umístění oplocení, než jak existuje v současné době. Je jednoznačné, že plocha přeplocení, o kterou se vede spor, nebyla v roce 1990 v držbě žalobců. Nesprávný je tedy závěr soudu prvního stupně o tom, že současné oplocení je stejné jako v roce 1990 a že se tedy žalobci již v roce 1990 chopili držby pozemku tak, jak ho drží nyní. Je nepřijatelný závěr soudu, že by právě kolejnicový sloupek prokazoval existenci plotu v původní hranici z roku 1990. Tyto skutečnosti a polohové posunutí oplocení jsou přitom potvrzovány i dalšími svědky, zejména výslechem [jméno FO]. Posunutí oplocení o 70 cm až 1 m je významné a je v uliční linii patrné tzv. na první pohled. Nelze vůbec uvažovat, že by k tomuto mohlo dojít nedopatřením či omylem, naopak mohlo být provedeno právě jen vědomě či z tzv. hrubé nedbalosti. Navrhuje, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalobci navrhovali, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen, žalovaný ve svém odvolání nepředkládá žádné nové skutečnosti ani argumenty, které by nebyly soudem prvního stupně již důkladně zváženy a posouzeny, a to i s přihlédnutím k předchozím pokynům odvolacího soudu. Pokud jde o výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], soud prvního stupně postupoval v souladu s pokyny odvolacího soudu, kdy odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se v předchozím řízení spokojil s písemným prohlášením svědka [jméno FO] namísto jeho přímého výslechu, což shledal vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně tedy provedením přímých výslechů svědků [jméno FO] a [jméno FO] napravoval tuto dříve vytknutou vadu a postupoval v souladu se zásadou přímosti a bezprostřednosti dokazování. Žalobci nesouhlasí s námitkou žalovaného, že soud prvního stupně založil svá skutková zjištění na účastnických výpovědích žalobců bez náležitého hodnocení jejich věrohodnosti. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku podrobně rekapituloval obsah výpovědí obou účastníků a tato zjištění konfrontoval s celou řadou dalších důkazů. Neopřel svá skutková zjištění pouze o výpovědi žalobců, ale o komplexní zhodnocení všech vzájemně se podporujících důkazů. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s argumentací žalovaného ohledně interpretace geodetických měření z let 1978 a 1990 a pokud žalovaný spekuluje, že mohlo dojít k posunutí hraniční kolejnice, soud v rozsudku na základě konzistentních výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] a zjištění z místního ohledání dospěl k důvodnému závěru, že kolejnice, která tvořila rohový sloupek původního plotu, je stále na svém původním místě a k jejímu posunutí nedošlo, když svědci potvrdili kontinuitu oplocení v tomto místě. Soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 1095 o.z. o mimořádném vydržení, správně uvedl, že důkazní břemeno ohledně prokázání nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá, v tomto případě žalovaného, který důkazní břemeno neunesl. Pro posouzení mimořádného vydržení je klíčové, zda byl nepoctivý úmysl dán u držitele v okamžiku, kdy se držby chopil. Žalobci se chopili držby v roce 1990 v hranicích, jak jim byl pozemek předán prodávajícím, tj. oploceným plotem, který podle znaleckého posudku existoval již přibližně 23 let a nic nenasvědčuje tomu, že by v roce 1991 jednali s nepoctivým úmyslem. I kdyby žalobci později zjistili, což se podle jejich tvrzení stalo v roce 2020 nebo 2021, že faktická hranice jejich držby neodpovídá hranici katastrální, tato skutečnost sama o sobě nemění nic na absenci nepoctivého úmyslu při uchopení se držby v roce 1990, jak správně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel soud prvního stupně. Z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] vyplynulo, že v dané lokalitě nebylo neobvyklé, že ploty nebyly umístěny přesně na katastrálních hranicích, ale jejich poloha byla ovlivněna terénními úpravami, existencí příkopů, umístěním sloupů elektrického vedení apod. Tyto místní poměry mohly u žalobců utvrdit přesvědčení, že jejich oplocení, byť mírně odlišné od sousedů či katastrální mapy, je v souladu s ustálenou praxí a faktickým stavem. Žalobci po zjištění nesouladu hranic v roce 2021 aktivně usilovali o řešení situace s žalovaným, včetně snahy o odkoupení sporných pozemků, což svědčí o jejich poctivosti a snaze uvést právní stav do souladu se stavem faktickým, nikoliv o snaze něco zatajit či si protiprávně přisvojit cizí majetek. Přesah oplocení cca 73 cm na jedné straně v kontextu celkové délky hranice pozemku a s přihlédnutím k tehdejším často méně přesným metodám oplocování a vyznačování hranic v terénu nezakládá automaticky takovou zjevnost, která by musela vést k závěru o nepoctivém úmyslu žalobců při nabytí držby v roce 1990. Pokud žalovaný nesouhlasí se soudem prvního stupně o nevěrohodnosti svědka [jméno FO], bývalého tajemníka městského úřadu, pak soud v napadeném rozsudku správně a pečlivě zhodnotil výpověď tohoto svědka v kontextu ostatních provedených důkazů a dospěl ke správnému závěru, že výpověď svědka [jméno FO], i kdyby byla plně věrohodná, neprokazuje nepoctivý úmysl žalobců v rozhodné době, tj. v roce 1990. Soud prvního stupně pečlivě respektoval pokyny odvolacího soudu dané mu v usnesení ze dne 15.8.2024, č.j. 19 Co 655/2024.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o.s.ř., shora uvedené odvolací důvody neshledal a neshledal ani existenci jiných odvolacích důvodů.

5. Odvolací soud po přezkoumání věci neshledal pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení provedených důkazů. Soud prvního stupně provedené důkazy řádně zhodnotil a jeho závěr má oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud tedy považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci po celou vydržecí dobu drželi nikoliv v nepoctivém úmyslu předmětné pozemky, užívali je v těch hranicích, jako když se chopili držby při koupi nemovitosti v roce 1990.

6. Žalovaný namítal, že na straně žalobců nutno shledat nepoctivý úmysl, který spatřoval v tom, že žalobci hranici pozemku posunuli v souvislosti s výstavbou nového plotu a žalovaného, který vydržení popírá, tížilo důkazní břemeno ohledně tohoto nepoctivého úmyslu. Podle ust. § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19.4.2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 podrobně vyložil podstatu a podmínky pro mimořádné vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Argumentace obsažená v uvedeném rozhodnutí vyústila ve formulaci závěrů, podle kterých podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o.z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o.z.) ani (pro dobu držby před 1.1.2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, případně jeho právního předchůdce. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá. V usnesení ze dne 19.10.2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022 Nejvyšší soud na tato východiska navázal, když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o.z.), ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o „jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o.z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o.z.). Důvodová zpráva k občanskému zákoníku v této souvislosti uvádí, že „institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu“. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2024 sp. zn. 22 Cdo 3680/2023). Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva ze strany žalobců, a to včetně absence nepoctivého úmyslu. Žalobci v řízení prokázali, že po celou vydržecí dobu drželi předmětné pozemky, užívali je v těch hranicích jako když se chopili držby při koupi nemovitosti dne 11.7.1990. Tato skutečnost vyplynula z výpovědi svědka [jméno FO], z jehož výpovědi bylo zjištěno, že plot žalobců byl už v devadesátých letech směrem k sousedovi [jméno FO] odskočený, i silnice vedla jinak než v současnosti. Situace byla původně diametrálně jiná než nyní, příkop byl u pana [jméno FO] hluboký, u žalobců už ne tolik, ale silnice byla minimálně o metr dál. Nevěděl, zda současný plot je v hranicích plotu původního. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že plot, který odděloval pozemek žalobců a jeho pozemek, byl drátěný, byl na kolejnicích a je tam dosud. Jediná změna na plotě je, že na konci byla kolejnice zkrácena, jinak je kolejnice stále na stejném místě. Existenci plotu z drátěného pletiva na kovových sloupcích potvrzuje i znalecký posudek vyhotovený v době koupě pozemku [jméno FO] dne 17.7.1990, ve kterém je oceňován plot z drátěného pletiva na kovových sloupcích (vyřazených kolejnicích) o výšce 100 cm při komunikaci. Při místním ohledání pak byl nalezen zbytek kolejnice v rohu současného plotu a v rozporu s těmito zjištěními není ani účastnická výpověď žalobců o tom, že když kupovali pozemek, byl ohraničen plotem z kolejnic a na stejném místě byl postaven plot současný. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s geometrickým plánem vyhotoveným v souvislosti s koupí nemovitosti, odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že tento geometrický plán odděloval nový pozemek [parcelní číslo], byl zaměřen směrem od silnice (dovnitř pozemku), staré hranice pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (u silnice) se geometrický plán netýkal. Lze souhlasit se žalovaným, že „vytyčené hranice pozemku [parcelní číslo] na straně k veřejné cestě na [parcelní číslo] vznikly (byly geodeticky zaměřeny) již v roce 1978, kdy byly vytyčeny příslušné rohové body, neprokazuje však, že se oplocení nacházelo v hranicích pozemku a jak bylo shora uvedené, geometrický plán vyhotovený v souvislosti s koupí nemovitosti hranici pozemku [parcelní číslo] s pozemkem [parcelní číslo] nezaměřoval. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně o tom, že v řízení bylo prokázáno, že na straně u silnice se fakticky nacházel plot v roce 1990 ve stejných hranicích jako dosud. Žalobci unesli důkazní břemeno ohledně držby předmětného pozemku a jejího trvání, když tatáž okolnost tedy to, jaký rozsah drželi, co bylo zaploceno, zda byl plot posunut, byla významná i pro posouzení nepoctivého úmyslu žalobců. Bylo-li prokázáno, že faktické hranice pozemku byly v době nabytí určeny plotem z drátěného pletiva na kovových sloupcích (vyřazených kolejnicích) v hranicích, jak jsou žalobci užívány od převzetí držby dosud, je tím vyloučen jejich nepoctivý úmysl při nabytí a výkonu držby. Žalobě nebylo vyhověno proto, že by žalovaný neprokázal nepoctivý úmysl žalobců, ale proto, že byl prokázán žalobci opak, držba pozemku ve stejném rozsahu jako při nabytí po celou vydražecí dobu, tedy „neposunutí“ hranic pozemků do pozemku žalovaného.

7. Soud prvního stupně nepochybil, když po zrušení rozsudku ze dne 13.2.2024, č.j. 9 C 171/2023-91 usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.8.2024, č.j. 19 Co 655/2024-116 provedl na návrh žalobců výslech svědka [jméno FO] a [jméno FO], neboť rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tím, že se soud spokojil s písemným prohlášením [jméno FO] a z obsahu spisu nebylo zřejmé, že by byly dány takové okolnosti, které by čtení jeho písemného prohlášení namísto svědecké výpovědi odůvodňovaly, byla porušena zásada přímosti občanského soudního řízení. Navrhovatelé tedy předtím, než by byli soudem prvního stupně poučeni o povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti, splnili tuto povinnost navržením důkazů k prokázání držby a jejího trvání.

8. Soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl důkaz znaleckým posudkem nebo odborným geodetickým vyjádřením, kterým by byla odborně zodpovězena otázka, zda na základě dostupných geodetických měření a dalších podkladů doložených katastrálním úřadem lze určit, jak bylo polohově umístěno oplocení v roce 1990, neboť polohové určení v roce 1990 bylo v řízení prokázáno jinými důkazy a tento důkaz byl nadbytečný. Za situace, kdy bylo zjištěno, že žalobci užívají pozemek od roku 1990 v hranicích vymezených drátěným plotem s kovovými sloupky, bylo nadbytečné zjišťovat, kdy byl žalobci postaven nový plot.

9. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen.

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobci měli v odvolacím řízení úspěch, je žalovaný povinen jim zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Náhrada odvolacího řízení se skládá z nákladů za právní zastoupení žalobců v odvolacím řízení, a to za dva úkony právní služby, vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu. Za tento úkon právní služby náleží u prvního zastupovaného odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a tato odměna činí podle § 7 bod 5 5 620 Kč. Za zastupování druhé osoby se odměna snižuje ve smyslu ust. § 12 odst. 4 o 20 % a představuje částku 4 496 Kč. Při dvou úkonech právní služby tak za zastupování první osoby činí 11 240 Kč a druhé osoby 8 992 Kč. K nákladům dále náleží i náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4, tj. 2 x 450 Kč a dále k nákladům náleží i cestovné z Českého Krumlova do Českých Budějovic a zpět ve výši 385 Kč při ceně 1 l motorového nafty podle vyhlášky č. 458/2024 34,70 Kč, spotřebě 5,5 l/100 km a náhradě za užití vozidla 5,80 Kč/km. S připočtením náhrady za čas strávený na cestě podle § 14 bod 3 za 2 x 2 započaté půlhodiny, tedy celkem částky 600 Kč, náklady odvolacího řízení dosahují částky 22 117 Kč.