2 Ad 47/2015 - 58

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně I.K., bytem X, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2015, č. j. MPSV-UM/7178/15/4S-JČK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 27. 5. 2015, č. j. MPSV- UM/7178/15/4S-JČK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2015, č. j. MPSV-UM/7178/15/4S-JČK (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 3. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/1037340/13/AIS-SSL, kterým bylo podle § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) rozhodnuto o tom, že se žalobkyni na základě žádosti ze dne 11. 2. 2013, č. j. MPSV-UP/248225/13/AIS-SSL, nepřiznává příspěvek na péči. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 15. 7. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvedla, že po zrušení prvního odvolací rozhodnutí Krajským soudem v Českých Budějovicích (rozsudek ze dne 25. 7. 2014, č. j. 2 Ad 25/2014 – 41) bylo provedeno sociální šetření referentkami Mgr. P. a Bc. Z. Tyto referentky provedly vlastní, přesné a podrobné zhodnocení žití a pohybu žalobkyně v jejím přirozeném domácím prostředí, a to pro účely posouzení zvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobkyně. Podle žalobkyně by měl být posudkový lékař vázán poznatky ze sociálního šetření. Žalobkyně následně v žalobě cituje jednotlivé pasáže ze záznamu ze sociálního šetření ze dne 5. 2. 2015 (žalobkyně mylně uvádí datum 10. 3. 2015) č. j. MPSV-UM/1863/15/4S- JČK, sp. zn. SZ/1231/2013/9S-JČK. Žalobkyně cituje zjištění referentek, které prováděly sociální šetření, ve vztahu ke schopnosti zvládat základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, sociální vztahový rámec (aktivity). Podle žalobkyně se posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „posudková komise MPSV“) nevyrovnala se závěry ze sociálního šetření ze dne 5. 2. 2015 a řádně své závěry neodůvodnila. V sociálním šetření se uvádí objektivní skutečnosti. Zřejmě zaujatá posudková komise hodnotí věc jinak, i když podle dřívějšího projednání námitky podjatosti zaujata proti žalobkyni prý není. Podjatost podle žalobkyně není viditelná, ale projevuje se v rozhodování posudkové komise. Posudková komise si podle žalobkyně v posudku protiřečí. Žalobkyně poukazuje na to, že lékař OSSZ Tábor shledal, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, posudková komise MPSV však shledala, že žalobkyně nezvládá pouze jednu základní životní potřebu. Dochází tak k medicínskému rozporu. Posudková komise MPSV ani žalovaný neodůvodňuje vzniklé rozpory mezi prováděnými sociálními šetřeními, resp. mezi tím sociálním šetřením, které prováděla přímo posudková komise MPSV. K návštěvě bytu žalobkyně posudkovou komisí MPSV (MUDr. S. a zapisovatelkou) žalobkyně uvedla, že proběhlo vyšetření v délce tří minut, a to na lůžku, neboť žalobkyně nebyla schopná vstát z postele, chodit a nějak komunikovat a spolupracovat. Žalobkyně uvádí, že to bylo z důvodu oslabení její fyzické osobní integrity a smyslové komunikace, neboť byla utlumena z nočních léků, které užívá trvale. Konstatování posudkové komise, že žalobkyně nebyla komunikativní a nebyla ochotná spolupracovat, se podle žalobkyně nezakládá na pravdě. Podle žalobkyně jí nebyl příspěvek na péči přiznán, neboť od podání žádosti uběhly již více než dva roky a přiznaná výše příspěvku by musela být za zpětnou dobu vyplacena, což by bylo podle posudkové komise MPSV nehospodárné. Podle žalobkyně se posudková komise nijak nevyrovnala s psychiatrickým a duševním hlediskem zdraví žalobkyně (psychomotorika, naučené návyky). Neschopnost naučit se od dětství do dospělosti psát a číst je psychická porucha podle mezinárodní klasifikace nemocí. Posudková komise MPSV se podle žalobkyně nevyrovnala ani s dlouhodobými zdravotními potížemi žalobkyně, které souvisí s omezenou hybností a komunikací. Každá bolest působí na psychickou integritu člověka a každý snáší bolest jinak. Žalobkyně tvrdí, že nebyla posouzena z hlediska psychiatrického, což je také uznávaný lékařský obor. Posudková komise MPSV nikterak neposuzovala psychickou otupělost, rozpol ve zdraví, duševní nerovnováhu a bolest, kterou žalobkyně trpí vzhledem ke svému stáří a dlouhodobému chronickému onemocnění. Podle žalobkyně měla dát podnět k psychiatrickému vyšetření žalobkyně. Posudek o zdravotním stavu podle žalobkyně není úplný a trpí vadou rozporů a protiřečení si. Žalobkyně poukázala též na to, že v jiných krajích posudkové komise rozhodují jinak než v Českých Budějovicích. Závěrem žaloby žalobkyně navrhla zrušit napadené rozhodnutí a vrátit jej k dalšímu řízení, ovšem s tím, aby ve věci podala zdravotní posudek jiná krajová posudková komise. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že posudek posudkové komise MPSV a jeho doplnění je úplným, objektivním a přesvědčivým stěžejním důkazem o zdravotním stavu žalobkyně. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že druhým doplňujícím posudkem ze dne 22. 1. 2014 byl uznán její zdravotní stav jako dlouhodobě nepříznivý s tím, že je to zapříčiněno těžkými degenerativními změnami páteře a oboustrannou koxartrózou. Její zdravotní postižení tedy bylo označeno jako těžké, a proto následně nemůže být posudkovou komisí označováno za lehké. Žalovaný si totiž odporuje, když uvádí, že žalobkyně je limitována bolestí, nikoliv těžkou poruchou páteře a nosných kloubů dolních končetin, a nevylučuje možnost zvládat plně sebeobsluhu, mobilitu i s použitím kompenzačních pomůcek a s využitím přestávek k odpočinku. Žalobkyně uvádí, že u koxartrózy III. stupně je hybnost kyčlí omezená a bolestivá. Podle žalobkyně jde o artritické změny v oblasti kyčelních kloubů často v kombinaci s funkčními poruchami bederní páteře a křížokyčelních kloubů. Žalobkyně cituje z vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Žalobkyně podrobně rozebírá zdravotní postižení koxartrózu. Jde o degenerativní onemocnění kyčelního kloubu vznikající opotřebením kloubní chrupavky. Léčba je často chirurgická – osteotomie či totální endoprotéza kyčelního kloubu. Podle doporučení odborného lékaře MUDr. R., ortopeda ze dne 7. 1. 2014 není totální endoprotéza pro žalobkyni vhodná. Žalobkyně tvrdí, že vývoj artrózy kyčle není výsledkem jejího stárnutí. Žalobkyně uvádí, že koxartróza způsobuje, že řadu denních aktivit vykonává jen stěží a s těžkými bolestmi a nepříjemnými obtížemi, což se vše projevuje na její psychické a duševní stránce. Žalobkyně poukazuje na § 1 odst. 3 písm. a) a b) vyhlášky č. 505/2006 Sb. a uvádí, že nikdy nebyla v průběhu řízení o příspěvek na péči vyšetřována odborným lékařem z odvětví psychiatrie. Přitom si měl žalovaný z úřední povinnosti takový lékařský posudek vyžádat. Podle žalobkyně je značná diskrepance mezi posouzením v rámci sociálního šetření ze dne 5. 2. 2015 a mezi šetřením posudkovým lékařem při návštěvě v přirozeném prostředí žalobkyně, přičemž došlo k podhodnocení jejího zdravotního stavu a k následnému nepřiznání příspěvku na péči. Žalobkyně zpochybňuje podkladové nálezy. Žalobkyně má za to, že žalovaný se neztotožnil ani částečně s vlastním provedeným sociálním šetřením ze dne 5. 2. 2015 a nevzal jej při svém rozhodování v potaz. K návštěvě posudkové komise dne 10. 3. 2015 žalobkyně uvádí, že přítomni byli jen dva členové posudkové komise (předsedkyně a tajemnice). Posudková komise MPSV tak nebyla schopna se usnášet. Podle žalobkyně měl na této návštěvě u ní doma být přítomen odborný lékař klinického oboru, např. ortoped nebo psychiatr. Posudkový lékař sám není znalý všech dostupných speciálních lékařských oborů. Žalobkyně se cítí poškozena, neboť fakticky její zdravotní stav ověřovala pouze předsedkyně posudkové komise, neboť tajemnice je pracovník bez lékařských znalostí. Žalobkyně je toho názoru, že měla být odeslána do lůžkového oddělení nemocnice na detailní vyšetření jejího vícečetného nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně trvá na tom, že posudková komise MPSV nebyla tvořena třemi členy a nemohla se tedy usnést na vydání napadeného rozhodnutí, které je vadné a nepřesvědčivé. Posudková komise si měla vyžádat provedení příslušného odborného vyšetření z oboru psychiatrie a ortopedie nebo neurologie. To však neprovedla a sama neodborně a neprofesionálně vyšetřila zdravotní stav žalobkyně v jejím bytě, když byla nemohoucí a ztuhlá na lůžku, kde se ani nemůže otočit bez pomoci druhé osoby či z lůžka vstát. Žalobkyně konstatuje, že posudková lékařka – předsedkyně komise byla v bytě žalobkyně nervózní, depresivní a bez nálady. Při vlastním vyšetřování žalobkyně si dělala legraci a věc medicínsky zlehčovala. Vyšetření proběhlo letmo a trvalo cca 30 minut. Žalobkyně nemohla ihned reagovat a spolupracovat, neboť užívá hodně utlumujících léků pro trvalé bolesti. Žalobkyně požaduje, aby posudková komise věrohodně vypořádala, jak byly v jejím bytě zkoumány orientační vyšetření (vyšetření psychické a mentální, orientace a pohyb funkčnosti dolních ztuhlých končetin) a zda byla z tohoto vyšetření zpracována zpráva, v níž se členové posudkové komise usnesli na závěru. Třetí člen chyběl, a tudíž nemohl řádně hlasovat o zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně uvádí, že posudkový lékař stupeň funkčního omezení volně a paušálně odhadl. Posudkový lékař toliko uvedl, že žalobkyně v bytě nespolupracovala, uváděla nevolnost, nemohla změnit polohu, nutit ji nebylo možné. Následně bylo poukázáno na její bohatou medikaci. Žalobkyně uvádí, že je zpomalená a malátná vlivem bohaté analgetické medikace, včetně opioidů a psychofarmak, která denně užívá. Komunikace žalobkyně tudíž normální být nemohla. Žalobkyně poukazuje na to, že záznam ze sociálního šetření ze dne 5. 2. 2015 byl proveden na místě a následně přepsán a žalobkyni zaslán. Žalobkyně upozorňuje na rozdíly, které vznikly při přepisu ručně psaného záznamu do tištěné podoby, kdy je zaměňováno slovo „opora“ a „pomoc“. Opora totiž může být poskytnuta francouzskými holemi, zatímco pomoc pouze jinou fyzickou osobou. Přepis z originálu je tedy vadný a objektivně nepřesvědčivý. Pokud jde o stanovení diagnózy, tak má žalobkyně za to, že její vedlejší diagnózy jsou nedostatečně doložené. Žalobkyně by měla podstoupit chybějící psychiatrické vyšetření. Žalovaná by měla vysvětlit, proč si nevyžádala odborné lékařské vyšetření z oboru psychiatrie, ortopedie, neurologie, když se případ žalobkyně jeví jako těžký. Žalobkyně se domnívá, že především vyšetření psychologické nebo psychiatrické by mělo být součástí řádného a přesvědčivého posudkového závěru. Takové posouzení je podle žalobkyně významné ve vztahu k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu, neboť by se potvrdil stupeň jejího mentálního postižení. Žalovaný uvedl, že když se žalobkyně nenaučila číst a psát, tak nejde o důvod zdravotní. Žalobkyně však uvádí, že je to v důsledku toho, že od dětství měla poruchu psychického vývoje. Žalobkyně uvádí, že kdyby v jejím domácím prostředí provedl posudkový lékař řádné orientační vyšetření psychických a mentálních schopností žalobkyně, objektivně by zjistil, že žalobkyně spadá pod diagnózu lability (F.06). Žalobkyně uvádí, i to, že nebylo v rámci zdravotní dokumentace zohledněno, že utrpěla vážné poranění hlavy při dopravní nehodě (proražení lebeční kosti a krvácení do mozku; hospitalizace v Nemocnici Tábor); od té doby má přidružené nepříznivé významné zdravotní potíže v pohybu a psychickou „nerovnou rozpolnost“. Žalobkyně se táže, na základě jakých skutečností dospěla posudková komise MPSV k závěru, že žalobkyně zvládá ostatní základní životní potřeby, když trpí těžkými degenerativními změnami páteře a oboustrannou koxartrózou III. stupně. Žalobkyně nezvládá podle posudkové komise pouze péči o domácnost, kam patří i nakládání s penězi, což je neschopnost zvládat úkon v oblasti psychické. Žalobkyně dále oponuje posudkové komisi v tom, že je schopna zvládat ostatních devět základních životních potřeb za pomocí vybavení domácnosti, tj. s pomocí facilitátorů. Žalobkyně trvá na tom, že potřebuje pomoc jiné fyzické osoby, aby oněch devět základních životních potřeb mohla zvládnout. Žalobkyně podrobně uvádí, které dovednosti v rámci jednotlivých kategorií základních životních potřeb nezvládá. Žalobkyně v posudku postrádá procentuální vymezení toho, o kolik stupňů je u ní snížena pohyblivost páteře a nosných kyčelních kloubů, když je žalovaná pouze toho názoru, že žalobkyně je toliko limitována bolestí. Žalobkyně závěrem uvedla, že posouzení posudkovou komisí MPSV bylo vypracováno na základě neobjektivních, vadných a neúplných důkazních prostředků, přičemž nebylo opatřeno významné lékařské vyšetření u odborného lékaře psychiatra či pomocné psychologické vyšetření. Žalobkyně namítá vadnost celého vleklého řízení o příspěvku na péči. Ze strany posudkové komise jde podle žalobkyně o profesní vyhoření. Napadené rozhodnutí je neúplné a nepřesvědčivé. Žalobkyně se domáhá toho, aby její zdravotní stav posoudila jiná nezávislá posudková komise při MPSV. Dále uvádí, že před krajským soudem je možno ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, pokud posudek o závislosti osoby vzbuzuje pochybnosti o své úplnosti a přesvědčivosti. Žalobkyně navrhuje ustanovení znalce z oboru psychiatrie a ortopedie, aby podal znalecký posudek, který by odstranil vzniklé rozpory nebo navrhuje, aby byl opatřen srovnávací posudek od posudkové komise z jiného kraje. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně požádala o příspěvek na péči žádostí doručenou Úřadu práce dne 11. 2. 2013. Dne 25. 2. 2013 byl pod č. j. MPSV-UP/317308/13/AIS-SSL sepsán záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči, v němž je uvedeno, že žalobkyně má velké bolesti zad, točí se jí hlava, doma chodí bez hole, avšak přidržuje se nábytku, po schodech nevyjde, nesejde, ven vychází pouze v doprovodu další osoby, nemá stabilitu, padá, na delší vzdálenost dovoz autem, stát nevydrží. Jídlo a pití nepřenese, vylije, jídlo jí připravuje dcera, sama se nají. Neobuje se, neohne se, potřebuje pomoc při koupání, do vany i z vany, neostříhá si nehty na nohou. Léky jí připravuje dcera, rovněž si sama nic nezařídí, tiskopisy neumí vyplnit, nenaučila se správně psát, vynechává písmenka. Posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti žalobkyně pro účely příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách byl vypracován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor dne 10. 6. 2013. Je v něm popsán zdravotní stav žalobkyně: VAS polytrop., CC a LS sy, deform. gonarthrosa, asthma bronchiale, celoroční rýma, alergie na roztoče, hypertenze, diabetes mellitus II., AS cerebri mírnější, atrofie mozková, St. p. kontusi mozku 94, varixy DK, st. p. operaci katarakty. Podle posudkového zhodnocení v návaznosti na sociální šetření bylo konstatováno, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a že žalobkyně potřebuje pomoc při vedení domácnosti a celkové hygieně, mobilitu zvládá s holí, je orientovaná. Nezvládne celkem dvě základní životní potřeby. Na základě tohoto posudku byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že se může vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Dne 3. 7. 2013 vydal Úřad práce – krajská pobočka v Českých Budějovicích rozhodnutí č. j. MPSV- UP/1037340/13/AIS-SSL, o tom, že se žalobkyni příspěvek na péči nepřiznává. V rozhodnutí je uvedeno, že podle posudku lékaře nezvládá dvě základní životní potřeby, a to tělesnou hygienu a péči o domácnost. Nejde proto o osobu starší 18 let věku, která by se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odvolání. Uvedla, že rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s objektivní pravdou. Žalobkyně podrobně rozvedla, že nesouhlasí se závěry posudku a poukázala na to, že nezvládá mobilitu, tělesnou hygienu, péči o zdraví, péči o domácnost, osobní aktivity, oblékání a zouvání, komunikaci. Proto požádala o nové posouzení zdravotního stavu, neboť nezvládá pět úkonů základní životní potřeby. Pro účely odvolacího řízení byl posudkovou komisí MPSV vypracován dne 3. 10. 2013 posudek. Při jednání posudkové komise nebyla žalobkyně přítomna, ani nebyla seznámena s posudkovým závěrem. Byl uveden diagnostický souhrn: chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, exacerbující CC syndrom, CB syndrom, LS syndrom bez radikulopatie, astmoidní bronchitida anamnesticky, obezita, hypertenze, diabetes mellitus II. typu léčený dietou s polyneuropatií. V odůvodnění posudku bylo uvedeno, že odvolací orgán vlastní sociální šetření neprovedl. Byl vysloven závěr, že výsledek posouzení je shodný se závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně byla hodnocena tak, že se nepovažuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. V rozporu s posudkem OSSZ bylo zhodnoceno, že u žalobkyně nebyl dán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. K námitkám komise uvedla, že objektivně doložená míra funkční poruchy není natolik těžká, aby odůvodňovala dlouhodobě rozsah péče popsaný v odvolání či v záznamu ze sociálního šetření, který vycházel ze subjektivních údajů. Žalovaný dne 14. 10. 2013 vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení a dále jí sdělil, že se může vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. K tomu žalobkyně zaslala dne 21. 10. 2013 vyjádření. Především nesouhlasila s postupem posudkové komise MPSV, současně poukázala na to, že se komise nevypořádala vůbec s jejími výhradami, které uvedla v doplňku odvolání. Poukázala na to, že její zdravotní stav se neustále zhoršuje, žalobkyně není schopna ani slézt z postele bez pomoci druhé osoby. Uvedla, že se nejedná o přesvědčivé a objektivní posouzení stupně závislosti v oblastech základních životních potřeb. Vyslovila podjatost posudkové komise a diskriminaci v souvislosti s postupem komise. To dovodila ze skutečnosti, že komise žalobkyni vůbec neviděla a požádala proto o nové zhodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i závislosti na pomoci jiné fyzické osoby pro účely vydání rozhodnutí v předmětné věci. Žalobkyně dne 30. 10. 2013 předložila další lékařské zprávy. Posudková komise MPSV vypracovala doplňující posudek dne 2. 12. 2013 bez přítomnosti žalobkyně, žalobkyně nebyla s posudkovým závěrem seznámena. Komise, poté kdy shrnula diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně, uzavřela, že neshledává důvod ke změně posudkového závěru. Zdravotní stav žalobkyně dle komise není dlouhodobě nepříznivý a žalobkyně není považována za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách. Žalovaný dne 6. 12. 2013 vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení a vyrozuměl ji o jejím právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě pěti dnů. Žalobkyně se vyjádřila proti doplňkovému posudku dne 10. 12. 2013. Zaslala zprávu Mgr. M.B. z rentgenu TH páteře z 18. 11. 2013, dále zprávu MUDr. J.M. z 9. 12. 2013 a 18. 11. 2013. Současně sdělila, že je objednána na CT vyšetření. Žalovaný správní orgán řízení dne 18. 12. 2013 přerušil za účelem dalšího objektivizování zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise MPSV vypracovala dne 22. 1. 2014 další doplňující posudek bez přítomnosti žalobkyně, žalobkyně nebyla s posudkovým závěrem seznámena. Komise po prostudování námitek a nově doložených odborných nálezů neshledala důvod ke změně posudkového závěru, ale konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s dopadem na zvládání životních potřeb. Jako diagnostický souhrn posudková komise uvedla: chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, exacerbující CC syndrom, CB syndrom, LS syndrom bez radikulopatie, astmoidní bronchitida anamnesticky, obezita, hypertenze, diabetes mellitus II. typu léčený dietou s polyneuropatií, koxartróza oboustranně ve II. – III. st. rtg změn s omezením rotací. Bylo konstatováno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zapříčiněn těžkými degenerativními změnami páteře a oboustrannou koxartrózou. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně nezvládá jednu základní životní potřebu, a to péči o domácnost (obstarání si běžného nákupu, uvaření si teplého jídla, vykonávání běžných domácích prací, udržování pořádku). Bylo uvedeno, že péči o domácnost není žalobkyně schopna zvládat trvale, v přijatelném standardu ani za využití běžných pomůcek. Hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby bylo provedeno ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí a s ohledem na věk posuzované osoby. Posudková komise rovněž uvedla, že další vyšetření (CT vyšetření), které žalobkyně má podstoupit, již není posudkově přínosné. Žalobkyně byla dne 29. 1. 2014 vyrozuměna o pokračování v řízení a bylo jí sděleno, že má právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Žalobkyně se k podkladům pro rozhodnutí již nevyjádřila. Žalovaný považoval posudek za úplný a přesvědčivý a dne 10. 3. 2014 vydal rozhodnutí pod č. j. MPSV-UM/2058/14/4S-JČK, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/1037340/13/AIS-SSL, potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2014 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 25. 7. 2014, č. j. 2 Ad 25/2014 – 41. Krajský soud uvedl, že „žalovaný správní orgán se nevypořádal v prvé řadě s rozpory, které vznikly mezi posudkovým hodnocením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, který shledal, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby, přičemž Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nejprve dospěla k závěru, že žalobkyně zvládá všechny životní potřeby a posléze po druhém doplnění posudku uzavřela, že nezvládá jednu životní potřebu. Dalšími odvolacími námitkami tak, jak je žalobkyně konkrétně formulovala, ve svém odvolání se žalovaný správní orgán vůbec nezabýval. Nevysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že ostatní žalobkyní zpochybňované životní potřeby žalobkyně zvládá. Pouze obecně odkázal na závěry posudku, který se těmito námitkami žalobkyně vůbec nezabýval. Bylo proto povinností žalovaného správního orgánu vypořádat, na základě jakých závěrů a zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně ostatní zpochybňované životní potřeby zvládá v požadovaném standardu. Je třeba poukázat na návod, který soud vyslovil výše, kdy bylo třeba hodnotit skutečnost tvrzenou žalobkyní, že nezvládá některou z aktivit týkající se zvládání některé základní životní potřeby (příkladmo mobilitu, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity, péči o domácnost) a vypořádat tyto námitky, z jakých důvodů má žalovaný správní orgán za to, že žalobkyně tyto životní potřeby zvládá bez jakýchkoliv problémů. Takové úvahy žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje. Žalované rozhodnutí pouze uvádí, že vycházelo z posudku, kde však tyto úvahy obsaženy nejsou, komise se těmito námitkami žalobkyně nezabývala. To však neznamená, že pokud se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR těmito námitkami nezabývala, že to zbavuje žalovaný správní orgán povinnosti se konkrétně těmito odvolacími námitkami zabývat. Žalovaný správní orgán si zjednodušil pozici při posuzování odvolání žalobkyně, což mělo za následek nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Pouhým odkazem na posudek, který odvolací námitky neřešil, nemůže být zhojena vada nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud posudek posudkové komise neobsahoval odpovědi na žalobkyní vznesené odvolací námitky, bylo namístě opakovaně žádat posudkovou komisi, aby se těmito námitkami konkrétně jmenovitě při posouzení žalobkyní vznesených výhrad zabývala. Zároveň bylo na místě v takto komplikovaném případě žalobkyni Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vyšetřit, tzn. přizvat ji k jednání posudkové komise, případně žalobkyni posoudit při návštěvě komise v místě bydliště. Nic takového nelze z obsahu napadeného rozhodnutí, ani z posudků, které jsou založeny ve spise, zjistit. Soud proto uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí je nutno hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zároveň nebyly odstraněny rozpory mezi důkazy, které byly v dané věci shromážděny. Pokud odvolací orgán uvedl, že jako nezvládaný úkon byla uznána základní životní potřeba péče o domácnost, pak se již toto rozhodnutí nevypořádalo s dalšími žalobkyní tvrzenými nezvládanými úkony. Soud na rozdíl od odvolacího správního orgánu nehodnotí posudek za úplný a přesvědčivý, neboť se nevypořádal konkrétně s výhradami žalobkyně, ani se zprávami žalobkyně. Pokud je v posledním doplňku posudku uvedeno, že není zapotřebí vyčkat výsledku vyšetření CT žalobkyně, pak není zdůvodněno, z jakých důvodů k tomuto závěru komise dospěla. Soud dále shledal, že žalobkyně po posudkovém zhodnocení vyslovila podjatost členů komise, se kterou se žalovaný správní orgán vůbec nevypořádal. Tuto námitku neřešil, ani o ní nerozhodl. Tento postup je třeba hodnotit jako vadu řízení, u které nelze vyloučit, že mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.“ V dalším řízení požádal žalovaný dne 3. 10. 2014 posudkovou komisi MPSV o podání dalšího doplňujícího posudku o stupni závislosti žalobkyně a řízení přerušil. Předsedkyně posudkové komise informovala dne 21. 11. 2014 žalovaného, že spisová dokumentace byla zaslána na Ministerstvo práce a sociálních věcí z důvodu vyřešení námitky podjatosti členů posudkové komise MPSV České Budějovice. Přípisem ze dne 29. 1. 2015 předsedkyně posudkové komise požádala žalovaného, aby provedl aktuální sociální šetření v místě bydliště žalobkyně. Dne 5. 2. 2015 se uskutečnilo sociální šetření v místě bydliště žalobkyně. K mobilitě je v něm uvedeno, že se žalobkyně pohybuje za pomoci francouzských holí a s pomocí druhé osoby, potřebuje oporu při chůzi, točí se jí hlava, má závratě, padá, bolí jí kyčle, páteř. Při vstávání potřebuje pomoc druhé osoby, sama se nezvedne, potřebuje pomoc při změně polohy na lůžku. Ven vychází pouze k lékaři a za pomoci druhé osoby (sanitkou nebo osobním automobilem). Do schodů nechodí, mají výtah. K orientaci je uvedeno, že je žalobkyně schopná rozeznávat zrakem i sluchem, vidí špatně, sluch přiměřený věku. Zná adresu pobytu, nevzpomněla si na číslo popisné. Zná datum svého narození. Nevěděla co je za den, správně uvedla měsíc a rok. Osoby poznává. Žalobkyně je orientována sebou, vzhledem k druhým osobám i místem a časem. Ke komunikaci je uvedeno, že je žalobkyně schopna se dorozumět i porozumět. Zavolat telefonem nezvládne. Písemnou komunikaci nezvládne, neumí psát. Zvládne se jen podepsat. Osobní záležitosti vyřizuje dcera. O finanční prostředky se stará dcera, neví, jakou má výši důchodu a jaké má výdaje. Ke stravování je uvedeno, že stravu připravuje dcera, jídlo ani nápoj nepřenese, jídlo sní u stolu, jí lžíci. Servírování provádí synovec, který je celodenně se žalobkyní. Někdy potřebuje s jídlem pomoci, brní ji ruce. Na požádání stiskla ruku, stisk pevný. K oblékání a obouvání je uvedeno, že si žalobkyně oblečení i obuv sama vybere, s oblékáním potřebuje pomoc. K tělesné hygieně je uvedeno, že žalobkyně do koupelny potřebuje doprovod, pomoc potřebuje do vany, dcera jí umyje, osuší. V koupelně nejsou žádné kompenzační pomůcky. Běžnou hygienu provádí na lůžku za pomoci synovce, sama si vyčistí zuby, neučeše se. K výkonu fyziologické potřeby je uvedeno, že žalobkyně je schopna použít WC včas, avšak s pomocí jiné osoby, sama by nedošla. Sama se očistí. Na noc užívá plenkové kalhotky. Na toaletě nejsou žádné kompenzační pomůcky. Dne 23. 3. 2015 vypracovala posudková komise MPSV doplňující posudek o stupni závislosti žalobkyně. Žalobkyně nebyla u jednání přítomna a nebyla s posudkovým závěrem seznámena. Bylo shledáno, že nejde o osobu starší 18 let věku, která by se považovala za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. Při vypracování tohoto třetího doplňku měla posudková komise k dispozici spisový materiál žalovaného, kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře MUDr. M., vycházela též z telefonické konzultace s touto praktickou lékařkou, ze sociálního šetření ze dne 5. 2. 2015, z vlastního šetření v bytě žalobkyně provedeného členy posudkové komise MPSV dne 10. 3. 2015 a z posudkově významných zpráv zaslaných žalobkyní. Diagnostický souhrn byl uveden: chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, exacerbující CC syndrom, CB syndrom, LS syndrom bez radikulopatie, astmoidní bronchitida anamnesticky, obezita, hypertenze, diabetes mellitus II. typu léčený dietou s polyneuropatií, koxartróza oboustranně ve II. – III. st. rtg změn s omezením rotací. V posudku je shrnut výsledek sociálních šetření ze dne 15. 2. 2013 a ze dne 5. 2. 2015. V posudku je uvedeno, že z telefonické konzultace s praktickou lékařkou bylo zjištěno, že žalobkyně do ordinace chodí pěšky, bez opory, případně má vycházkovou hůlku. V posudku je zaznamenán průběh návštěvy v bytě žalobkyně dne 10. 3. 2015. Návštěvu provedla předsedkyně posudkové komise MUDr. S. a tajemnice A.H., DiS. Návštěva proběhla v dopoledních hodinách. Přítomni byli kromě žalobkyně též její dcera a synovec, který v bytě bydlí ve vlastním pokoji. Podle sdělení rodiny byla v době návštěvy již žalobkyni podána značná dávka analgetik. Žalobkyně ležela v posteli na boku, odmítla změnu polohy s tím, že se jí točí hlava. Orientovaná byla správně, komunikovala. Hybnost kloubní nebylo možné pro nespolupráci vyšetřit. Žalobkyně měla pomalejší tempo, zjevně byla ovlivněna bohatou medikací. V pravidelné medikaci se žalobkyně velmi dobře orientovala. V koupelně je vysoká vana, do které se žalobkyně jednoznačně nedostane. Dcera uvedla, že ji už jen vodí, že ven nevychází. Pokud musí k lékaři, tak si zapůjčují invalidní vozík. V rámci posudkového závěru bylo konstatováno, že obě sociální šetření staví na subjektivních údajích. K objektivizaci nepřispěla ani návštěva členů posudkové komise v bytě, neboť žalobkyně nespolupracovala, uvedla aktuální nevolnost, pro kterou nemůže opustit lůžko ani na lůžku změnit polohu. Nutit ji nebylo lze. Komunikace byla normální, pouze zpomalená vlivem analgetické medikace včetně opioidů a psychofarmak. Vertigo se dalo očekávat. Výživa žalobkyně byla zhodnocena jako velmi dobrá, svalstvo bez porušené trofiky, jen snížená citlivost akrálně. Nemá nystagmus ani jiné objektivní projevy akutního vertiginózního stavu. Pokud má být lékařský posudek objektivní, tak nezbylo než vycházet ze zpráv zdravotnických zařízení. Bylo uvedeno, že mnohačetná vyšetření neurologů i dalších odborníků podávají dostatečný obraz o funkčních schopnostech žalobkyně. Bylo zhodnoceno, že žalobkyně trpí dlouhodobě bolestmi páteře, jde o víceetážový vertebrogenní algický syndrom, nejsou přítomny kořenové příznaky, nemá atrofie, nemá parézy. Žalobkyně má diabetes mellitus léčený dietou komplikovaný polyneuropatií dolních končetin. Dále trpí koxartrózou III. st., hybnost kyčlí neomezená a bolestivá v krajních polohách, dle ortopeda je většina obtíží vertebrogenního původu. Podle neurologických vyšetření MUDr. M. žalobkyně trpí trvajícími bolestmi páteře, má výrazné bolesti krční páteře apod. Uzavřeno jako polytopní vertebrogenní bolestivý syndrom na podkladě degenerativních změn, susp. osteoporóza. Provedené denzitometrické vyšetření však osteoporózu nepotvrdilo. Podle objektivní informace chodí samostatně, bez opory, někdy vezme vycházkovou hůlku. Podle posudkové komise je žalobkyně limitována bolestí, nikoliv těžkou poruchou funkce páteře a nosných kloubů. Na páteři porucha statiky a dynamiky středně těžkého stupně, hybnost kyčlí omezena v krajních polohách. Nejde o nález neobvyklý u žen stejného habitu a stejného věku. Podle posudkové komise MPSV hybnost páteře i nosných kloubů dolních končetin nevylučuje možnost zvládat plně sebeobsluhu, mobilitu v definovaném rozsahu i s použitím kompenzačních pomůcek a s využitím přestávek k odpočinku, nevylučuje použít samostatně WC, umýt se a provést hygienu i celkovou, blokem je pouze vana, kdy pomoc při vstupu a výstupu se nehodnotí. Hybnost páteře umožňuje případně vsedě a s pomocí pomůcek se oblékat a obouvat, připravit si a naservírovat jídlo. Žalobkyně je schopna orientace, komunikace, pokud se nenaučila psát, nejde o zdravotní důvod. Velmi dobře se orientuje ve své medikaci. Jistě nezvládne fyzicky náročnější činnosti, které souvisí s péčí o domácnost. Je schopna věcně zvládnout své záležitosti. Posudková komise neshledala důvod ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby. Byl konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněný polytopním algickým páteřním syndromem s poruchou statiky a dynamiky bez symptomatiky kořenové, kdy později byla doložena i artróza kyčelních kloubů. Bylo shledáno, že žalobkyně není schopna zvládat základní životní potřebu péče o domácnost – obstarání si běžného nákupu, uvaření si teplého jídla, vykonávání běžných domácích prací, udržování pořádku. Tuto základní životní potřebu není žalobkyně schopna zvládat trvale, v přijatelném standardu ani za využití běžných pomůcek. Dne 3. 4. 2015 vyrozuměl žalovaný žalobkyni o pokračování v řízení a o možnosti vyjádřit se k podkladům řízení. Dne 12. 5. 2015 si žalovaný vyžádal upřesnění posudku ze dne 23. 3. 2015. Dne 25. 5. 2015 odpověděla předsedkyně posudkové komise s tím, že upřesnila formulace posudku. Dne 27. 5. 2015 vydal žalovaný pod č. j. MPSV- UM/7178/15/4S-JČK napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí ze dne 3. 7. 2013 potvrdil. Žalovaný zhodnotil posudek a jeho tři doplnění jako úplné, objektivní a přesvědčivé stěžejní důkazy a konstatoval, že žalobkyně není osobou závislou na každodenní pomoci jiné fyzické osoby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba je důvodná. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách]. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Tato direktiva je dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Jádro sporu v předmětné věci spočívá v posouzení zvládání základních životních potřeb mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Žalobkyně totiž v žalobě oponuje závěru žalovaného o tom, že z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopna zvládat pouze jednu základní životní potřebu, a sice péči o domácnost. Nutno zdůraznit, že postup žalovaného byl již jednou předmětem přezkumu zdejšího soudu, přičemž bylo konstatováno, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a že žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, bylo mu proto uloženo, aby tyto nedostatky odstranil. V nyní vedeném řízení se proto krajský soud zabýval postupem žalovaného po zrušení jeho původního rozhodnutí rozsudkem č. j. 2 Ad 25/2014 - 41, a to zejména v tom směru, do jaké míry dostál požadavkům vyjádřeným v dotčeném rozsudku co do vyplnění existujících mezer ohledně rozhodného skutkového stavu a co do podání přezkoumatelného odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám, a to i v kontextu uplatněných žalobních námitek. Dále se krajský soud zabýval i nově uplatněnými žalobními body. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku především žalovanému vytknul, že nebylo nijak reagováno na to, že žalobkyně zpochybňovala výsledek sociálního šetření, a na požadavek žalobkyně, aby byla posouzena osobně posudkovou komisí MPSV při jejím jednání nebo v rámci její návštěvy v místě bydliště. Krajský soud zhodnotil, že na to již žalovaný v novém řízení reagoval a jednak nechal provést nové sociální šetření dne 5. 2. 2015 a jednak žalobkyně byla navštívena členy posudkové komise dne 10. 3. 2015. Pokud jde o sociální šetření ze dne 5. 2. 2015, pak k němu žalobkyně v žalobě uvedla, že podle ní obsahuje objektivní skutečnosti, neboť referentky provedly vlastní, přesné a podrobné zhodnocení žití a pohybu žalobkyně v jejím přirozeném prostředí. Žalobkyně vytkla žalovanému to, že se se závěry sociálního šetření nevypořádal a že vznikla diskrepance mezi sociálním šetřením a vlastním šetřením posudkové komise. K tomu se krajský soud vyjádří níže. Jedinou výhradu, kterou žalobkyně v žalobě vznesla proti sociálnímu šetření ze dne 5. 2. 2015, byl rozdíl mezi ručně psaným záznamem a jeho přepisem do tištěné podoby, neboť v části Mobilita mělo dojít k záměně slov „opora“ a „pomoc“. Žalobkyně se domnívá, že v její neprospěch bylo užito slovo „opora“, což znamená opora poskytnutá např. francouzskými holemi, zatímco slovo „pomoc“ se vždy váže k pomoci fyzické osoby. Krajský soud srovnáním ručně psaného záznamu ze sociálního šetření a jeho přepisu zjistil, že k žádnému pochybení při přepisu nedošlo. Ručně je v záznamu zaznamenáno, že žalobkyně „potřebuje pomoc při posazení a vstávání.“ Dále je ručně zaznamenáno, že žalobkyně „potřebuje oporu při chůzi – točení hlavy – závratě = padá.“ V tištěném přepisu je v části Mobilita uvedeno, že žalobkyně „potřebuje oporu při chůzi, neboť se jí točí hlava, má závratě a padá. (…) Při vstávání potřebuje pomoc druhé osoby, potřebuje pomoc z lehu do sedu a následně do stoje, neboť se sama nezvedne.“ Z uvedené citace má krajský soud za jednoznačné, že nedošlo k rozporu mezi obsahem ručně psaného záznamu ze sociálního šetření a mezi jeho přepisem. Z obsahu posudku ze dne 23. 3. 2015 se podává, že dne 10. 3. 2015 proběhla návštěva v bytě žalobkyně, přičemž tuto návštěvu provedla předsedkyně posudkové komise MPSV MUDr. J.S. a další členka posudkové komise tajemnice A.H., DiS. K průběhu této návštěvy a vyšetření žalobkyně především namítá, že nebyla provedena v kompletním složení posudkové komise, tj. v počtu členů tři. Posudková komise MPSV tedy podle žalobkyně nebyla usnášeníschopná. Podle § 16b odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, platí, že posudková komise ministerstva je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy. Krajský soud z obsahu spisového materiálu zjistil, že o návštěvě členů posudkové komise MPSV u žalobkyně dne 10. 3. 2015 nebyl sepsán žádný zvláštní protokol a záznam z této návštěvy je součástí posudku ze dne 23. 3. 2015. Posudek dne 23. 3. 2015 byl projednán v řádném složení posudkové komise v počtu tří členů – MUDr. J.S. (předsedkyně komise), MUDr. M.S. (interní lékařství, geriatrie) a A.H., DiS. (tajemnice). Ze záznamu z návštěvy ze dne 10. 3. 2015 se podává, že návštěvu uskutečnila pouze MUDr. J.S. a A.H., DiS. V tomto ohledu dává krajský soud za pravdu žalobkyni v tom, že návštěva žalobkyně za účelem vyšetření jejího zdravotního stavu pro účely žádosti o příspěvek na péči nebyla provedena v řádném složení posudkové komise MPSV. Z § 16b odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. jednoznačně vyplývá, že posudková komise je schopna jednat, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou komise, tajemník a další lékař. Tento požadavek při návštěvě žalobkyně nebyl splněn a žalobkyně nebyla vyšetřena posudkovou komisí v řádném složení a především nebyla vyšetřena lékařem, který by měl být odborníkem na významné zdravotní obtíže posuzované osoby (zde ortoped či příp. internista – geriatr). Krajský soud ve zrušujícím rozsudku č. j. 2 Ad 25/2014 – 41 doporučil, nechť je z důvodu komplikovanosti případu žalobkyně zajištěno její vyšetření, a to buď jejím pozváním na jednání posudkové komise, či při návštěvě komise v místě bydliště žalobkyně. Pokud byla zvolena návštěva v místě bydliště žalobkyně, pak bylo nezbytné, aby se jí zúčastnili všichni členové posudkové komise MPSV a bylo tak zajištěno řádné vyšetření žalobkyně řádně obsazenou komisí. Návštěva v místě žalobkyně měla suplovat její osobní přítomnost a vyšetření při jednání posudkové komise MPSV, proto bylo nezbytné, aby posudková komise MPSV i v místě bydliště žalobkyně jednala v plném složení. Krajský soud tak hodnotí, že vyšetření žalobkyně v místě jejího bydliště posudkovou komisí MPSV nebylo provedeno řádně, neboť posudková komise nebyla řádně obsazena a nebyla tedy podle zákona schopna jednat a usnášet se. Bylo nezbytné, aby v rámci posudkového vyšetření žalobkyni navštívil též lékař specialista jako řádný člen posudkové komise MPSV. Zjištění učiněná při návštěvě žalobkyně dne 10. 3. 2015 jsou proto posudkově nevyužitelná a nelze k nim přihlížet. Toto shledané pochybení je jedním z důvodů, proč krajský soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. V dalším řízení bude nezbytné, aby žalobkyně byla vyšetřena posudkovou komisí MPSV v řádném složení – tj. v počtu tří členů (posudkový lékař jako předseda komise, další lékař jako odborník a tajemnice), a to buď při její opakované návštěvě v místě bydliště, nebo při jednání posudkové komise, kam bude žalobkyně přizvána. S ohledem na uvedené již není třeba se zabývat dalšími námitkami žalobkyně proti průběhu vyšetření v jejím bytě, neboť jak již bylo konstatováno, zjištění získaná dne 10. 3. 2015 v bytě žalobkyně nemohou být užita při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a stupně její závislosti na jiné fyzické osobě. Žalobkyně v žalobě poukazovala na zaujatost posudkové komise. K tomu krajský soud konstatuje, že námitka podjatosti, kterou žalobkyně uplatnila v podání ze dne 21. 10. 2013, byla podle pokynu krajského soudu ve zrušujícím rozsudku vyřešena. O námitce podjatosti rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí usnesením ze dne 27. 11. 2014 pod č. j. 2014/71720-722/1 tak, že předsedkyně posudkové komise MPSV MUDr. J.S. a vyjmenovaní členové posudkové komise MPSV nejsou vyloučeni z projednávání posudkové věci žalobkyně. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku dále žalovanému vytknul, že neodstranil rozpory, které vznikly mezi hodnocením posudkového lékaře OSSZ, který dospěl k závěru, že žalobkyně není schopna zvládat dvě základní životní potřeby, a mezi závěry posudkové komise MPSV, která nejprve dokonce konstatovala, že žalobkyně zvládá všechny základní životní potřeby, a posléze po druhém doplnění posudku konstatovala, že žalobkyně nezvládá jednu základní životní potřebu. K tomu lze konstatovat, že žalovaný opatřil doplňující posudek ze dne 23. 3. 2015 a jeho doplnění ze dne 25. 5. 2015, ve kterých se konstatuje, že rozdílné hodnocení oproti posudku OSSZ Tábor je dáno nesprávnou aplikací posudkových kritérií. Schopnost zvládat základní životní potřeby se posuzuje v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk posuzované osoby. Zdravotní obtíže doložené obdobnými nálezy se zásadně nelišily od nálezů stejně starých osob a jejich schopností. Proto posudková komise MPSV neshledala původně příčinnou souvislost mezi závažností zdravotního stavu a následným nezvládáním základních životních potřeb a nebyla konstatována zásadní podmínka, a to dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Dále se uvádí, že postupně byly dokládány další odborné nálezy, zejména ortopedické dokumentující koxartrózu. Koxartróza spolu s bolestmi zad již vede k omezené toleranci fyzické zátěže, která je spojena s péčí o domácnost, avšak na zvládání dalších základních životních potřeb nemá tento objektivně doložený funkční stav žádný vliv. Pokud jde o základní životní potřebu tělesné hygieny, pak posudková komise MPSV uvedla, že posudek OSSZ Tábor pominul možnost využití facilitátorů, když při vybavení koupelny facilitátory bude žalobkyně schopna použít hygienické zařízení ke koupeli (usnadnit vstup do vany, použít sedačku do vany, madla, stupínek, sprchový kout apod.). Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 23. 3. 2015 osvětlila i skutečnost, proč nebylo u předchozího posudku nutno vyčkat na výsledek CT vyšetření. Posudková komise uvedla, že vyšetření CT je zobrazovací metoda, která není posudkově relevantní, neboť posudek vychází z hodnocení funkce, zatímco zobrazovací metoda zobrazuje poměry, avšak nepopisuje funkci a často s poruchou funkce ani nekoresponduje. Krajský soud zhodnotil, že povinnosti odstranit tyto vytknuté rozpory a nedostatky žalovaný a posudková komise MPSV dostáli, ovšem tato skutečnost nemá vliv na to, že krajský soud s ohledem na doplněné dokazování ve správním řízení shledal další existující rozpory o skutkovém stavu věci, pro které přistoupil k tomu, že napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému. Krajský soud především zjistil, že zde stále existuje rozpor o tom, co je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. V doplňujícím posudku ze dne 22. 1. 2014 posudková komise MPSV uvedla, že nově doložené lékařské zprávy lépe objektivizují příčinu obtíží posuzované. Je dokumentována koxartróza oboustranně ve II. až III. st. rtg změn, klinicky s omezením rotačních pohybů, dále těžké degenerativní změny bederní páteře s lumbální stenózou. Klinicky jde stále o polytopní vertebrogenní algický syndrom, symptomaticky spíše pseudoradikulární, vymizení reflexů na dolních končetinách symetricky v rámci polyneuropatie a omezená dynamika páteře. Tento nález vylučuje větší fyzickou zátěž. Bylo uvedeno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně je zapříčiněn těžkými degenerativními změnami páteře a oboustrannou koxartrózou. V doplňujícím posudku ze dne 23. 3. 2015 ovšem posudková komise uvedla, že lze konstatovat u žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněn polytopním algickým páteřním syndromem s poruchou statiky a dynamiky bez symptomatiky kořenové, kdy později byla doložena i artróza kyčelních kloubů. Bylo též konstatováno, že žalobkyně je limitována bolestí, nikoliv těžkou poruchou funkce páteře a nosných kloubů. Na páteři byla konstatována porucha statiky a dynamiky středně těžkého stupně, hybnost kyčlí omezena v krajních polohách. Posudková komise MPSV doplnila, že nejde o nález neobvyklý u žen stejného habitu a stejného věku. Krajský soud shledává rozpor v určení toho, co je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, zda těžké degenerativní změny páteře a oboustranná koxartróza či polytopní algický páteřní syndrom s poruchou statiky a dynamiky a artróza kyčelních kloubů. Dále krajský soud shledává rozpor v tom, když posudková komise v posudku ze dne 22. 1. 2014 uvádí těžké degenerativní změny páteře, a přitom v posudku ze dne 23. 3. 2015 uvádí, že žalobkyně je limitována bolestí, nikoliv těžkou poruchou funkce páteře. Vzniká tak rozpor o tom, zda je porucha funkčních schopností žalobkyně těžká či nikoliv. Dané posudkové závěry jsou nekonzistentní a rozporné. Nelze v jednom posudku uvést, že posuzovaná osoba trpí těžkými degenerativními změnami páteře a oboustrannou koxartrózou, což evokuje těžkou poruchu funkčních schopností, a ve druhém posudku uvést, že z hlediska funkčnosti není žalobkyně limitována těžkou poruchou funkce páteře a nosných kloubů. Daný rozpor bude nutné v dalším řízení odstranit. Krajský soud dále shledal problematickým tvrzení posudkové komise MPSV v posudku ze dne 23. 3. 2015, že denzitometrické vyšetření osteoporózu nepotvrdilo. Z denzitometrického vyšetření ze dne 13. 1. 2015 (viz str. 3 posudku) se naopak podává, že osteoporózu nelze vyloučit. Posudková komise nezdůvodnila, jak ke svému závěru přišla a proč má z denzitometrického vyšetření za to, že osteoporóza nebyla potvrzena, ačkoliv je v lékařské zprávě výslovně uvedeno, že ji vyloučit nelze. Stejně tak shledává krajský soud problematickým tvrzení posudkové komise MPSV, že z objektivní informace bylo zjištěno, že žalobkyně chodí samostatně, bez opory a že někdy si vezme jednu vycházkovou hůlku. Touto objektivní informací má být zřejmě telefonická konzultace s praktickou lékařkou žalobkyně MUDr. E.M.. O této telefonické konzultaci však není ve spisovém materiálu žádný záznam, není zjistitelné, kdy tato konzultace byla provedena, jaké byly kladeny otázky, k jakému časovému okamžiku se poskytnuté informace vztahovaly, není zřejmé, zda žalobkyně dochází k praktické lékařce s pomocí jiné fyzické osoby apod. Krajský soud na základě těchto problematických bodů nepovažuje informace zjištěné z telefonické konzultace za informace objektivní. Přitom je z obsahu posudku ze dne 23. 3. 2015 zřejmé, že na dané informaci o tom, že žalobkyně dochází k lékaři samostatně a bez opory, posudková komise MPSV staví své závěry o stupni závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby. Krajský soud zhodnotil, že daná informace není zaznamenána jako řádný podklad napadeného rozhodnutí (např. forma datovaného úředního záznamu s detailním popisem otázek a odpovědí) a že je v posudku podávána poměrně tendenčním způsobem. Daná informace v zaznamenané podobě není informací objektivní a nelze s ní tak nakládat. Krajský soud zhodnotil též jako nepřípustný postup posudkové komise MPSV, která se v podstatě odmítla jakkoliv zabývat zjištěními získanými ze sociálních šetření s prostým konstatováním toho, že obě sociální šetření byla ohlášena předem a že staví na subjektivních údajích. V dalším řízení bude nezbytné, aby žalovaný, potažmo posudková komise MPSV vzala do úvahy i závěry plynoucí z provedených sociálních šetření, neboť se pro účely posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby jedná o zásadní zdroj poznání a nelze jej v žádném případě přehlížet. Lze tedy shrnout, že ačkoliv žalovaný učinil kroky za účelem doplnění dokazování, i nadále podle názoru krajského soudu přetrvávají zásadní pochybnosti stran objektivních možností žalobkyně zvládat základní životní potřeby. Za těchto okolností nebylo možné z posudku pro účely rozhodnutí ve věci vycházet, a pokud tak žalovaný učinil a nekriticky přejal v něm obsažené závěry, zatížil svůj postup vadami, neboť opětovně vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V dalším řízení bude žalovaný povinen zjištěné rozpory a nedostatky ve zjištění skutkového stavu odstranit, a to ve spolupráci s posudkovou komisí MPSV České Budějovice. Krajský soud však žalovanému taktéž za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci velmi doporučuje vyžádání srovnávacího posudku od jiného detašovaného pracoviště posudkové komise MPSV, a to z důvodu opakovaných výhrad žalobkyně k postupu posudkové komise MPSV České Budějovice (viz výhrady k postupu při provádění návštěvy dne 10. 3. 2015, k chování předsedkyně posudkové komise, v žalobě opakovaně tvrzená zaujatost posudkové komise a poukazování na profesní vyhoření členů posudkové komise). Krajský soud nikterak nehodnotí, zda jsou tato tvrzení žalobkyně důvodná, nicméně má za to, že z důvodu objektivity posouzení zdravotního stavu žalobkyně a stupně její závislosti na pomoci jiné fyzické osoby přispěje srovnávací posudkové zhodnocení k řádnému zjištění skutkového stavu věci. Za těchto okolností není na místě, aby se nyní krajský soud zabýval tím, jak žalovaný, resp. posudková komise MPSV vypořádala svůj závěr o tom, že žalobkyně je schopna zvládat namítané základní životní potřeby. Toto hodnocení bude žalovaný povinen učinit znovu na základě nově a řádně zjištěného skutkového stavu věci. Krajský soud k tomu dodává, že pokud posudková komise MPSV dospěje po doplnění skutkového stavu věci a po odstranění rozporů k závěru, že žalobkyně je schopna zvládat sporné základní životní potřeby, z toho některé za použití kompenzačních pomůcek a facilitátorů, pak bude nezbytné, aby je přesně vymezila, tak jak to učinila v případě základní životní potřeby osobní hygiena. Závěrem krajský soud dodává, že pokud žalobkyně v žalobě a v replice opakovaně namítala, že vůbec nedošlo k hodnocení jejího psychického stavu, pak je tato námitka nedůvodná. Podle žalobkyně si měla žalovaná vyžádat psychiatrické posouzení žalobkyně z úřední povinnosti. Žalobkyně tvrdí, že se nenaučila číst a psát v důsledku poruchy psychického vývoje od dětství. K uvedené námitce krajský soud uvádí, že není povinností správních orgánů v řízení o příspěvku na péči z úřední povinnosti opatřovat psychiatrické či psychologické posouzení posuzované osoby, pokud z obsahu zdravotní dokumentace nevyplývá žádný náznak o tom, že by osoba posuzovaná podstupovala nějakou léčbu v této oblasti či že by kdykoliv vyhledala odbornou pomoc. Za situace, kdy žalobkyně není v péči žádného psychiatra či psychologa, není na místě, aby posudková komise MPSV sama prováděla vlastní diagnostické vyšetření žalobkyně v tomto medicínském oboru. Pokud žalobkyně v žalobě tvrdí značné psychické potíže (související i s její bolestí), pak bylo na ní, aby tyto potíže prokázala předložením lékařských zpráv o tom, že sama vyhledala odbornou pomoc. Pokud tak žalobkyně neučinila ani ve správním řízení ani v řízení soudním, pak nelze než konstatovat, že posudková komise MPSV nebyla povinna zkoumat a hodnotit její zdravotní stav z hlediska psychiatrického. Podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 505/2006 Sb. se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby hodnotí tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Krajský soud je přesvědčen, že v tomto rozsahu posudková komise MPSV dostála své povinnosti, neboť bylo zjišťováno, jakou má žalobkyně komunikaci a orientaci; bylo zhodnoceno, že komunikace s ní byla normální, pouze zpomalená vlivem působící medikace. Žalobkyně měla možnost na jakékoliv pociťované psychické potíže upozornit v některém ze svých podání v průběhu řízení, při sociálním šetření či při návštěvě členů posudkové komise MPSV. Ani jednou tak neučinila. Nyní uplatněný žalobní bod, aniž by byl jakkoliv doložen lékařskou zprávou o skutečných psychických potížích žalobkyně, nemůže sám o sobě obstát. S ohledem na shora uvedené nezbylo krajskému soudu než napadené rozhodnutí zrušit podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje doplnění a odstranění pochybností, které zakládá nedostatečné posudkové hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a s tím souvisejícího stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Krajský soud zároveň věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž v tomto řízení bude žalovaný vázán závazným právním názorem krajského soudu, obsaženém v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Krajský soud doplňuje, že s ohledem na výsledek řízení nepovažoval za nutné, aby sám opatřoval srovnávací posudek jiné posudkové komise MPSV či znalecký posudek z oboru psychiatrie a ortopedie, neboť nedostatečně zjištěný skutkový stav bude doplněn v řízení před správním orgánem. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobkyně, které však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, resp. žádné náklady neúčtovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť nebyl v řízení úspěšný.

Poučení