2 Ad 60/2012 - 43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně M. B ., zastoupené obecným zmocněncem, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13.8.2012 č.j. X, sp.zn. X, takto:

Výrok

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13.8.2012 č.j. X, sp.zn. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Humpolec, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 11.3.2011 č.j.X , jímž bylo rozhodnuto o přiznání příspěvku na péči ve výši 2.000,-Kč od září 2009 tak, že napadené rozhodnutí bylo změněno, žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000,- Kč, od září 2009 a zvýšen příspěvek na péči z 800,-Kč na 4.000,-Kč ode dne 1.3.2011. Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 16.10.2012. Žalobce v žalobě uvádí, že lékařské zprávy jasně dokládají, že žalobkyně je nemocná, přestává zvládat péči o sebe, potřebuje dopomoc a je neschopná samostatného přebývání, trpí těžkou demencí a těžkou depresí, o čemž svědčí lékařské zprávy od MUDr.L. P. z psychiatrického střediska, MUDr. Z.V. ze dne 13.5.2008, MUDr. M.V. ze dne 28.4.2008, MUDr. A.B. ze dne 27.10.2008 a MUDr. E.H., praktické lékařky ze dne 9.11.2009. Žalobkyně splnila povinnost žadatele o příspěvek na péči, podrobila se vyšetření zdravotního stavu a poskytla lékařské zprávy a nálezy k rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči. Žalobkyně v odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 25.1.2010 odkázala na lékařské zprávy, ovšem žalovaný se v rozhodnutí o nepřiznání příspěvku s těmito námitkami, připomínkami a podklady nevypořádal, špatně prováděl důkazy. Žalobkyně se měla dostavit na vyšetření k PhDr. V. R., žalobkyně se dostavila v určený den, ovšem její vyšetření se nekonalo. Nemohly být tak zajištěny řádné důkazy, neboť vyšetření, které mělo být dokazováním o zdravotním stavu žalobkyně se neuskutečnilo. Žalovaný byl proto upozorněn na velmi neetické jednání PhDr. V. R. v rozporu s právy pacienta. Žalovaný tak nezajistil řádné vyšetření žalobkyně ohledně přiznání příspěvku na péči. Zástupce žalobkyně se dostavil dne 24.5.2010 k žalovanému, aby se vyjádřil k podkladům před vydáním rozhodnutí a zjistil, že se ve spise nacházejí listiny, které žalobkyni značně znevýhodňují. Jednalo se o vzdání práva vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí ze dne 27.10.2009 a vzdání se možnosti doručení usnesení o přerušení řízení z důvodu posouzení posudkovým lékařem a dále o záznam o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby. Ani jednu listinu žalovaný žalobkyni nezanechal v kopii ani v originále, přestože o ní žádala. Žalobkyně podala stížnost na pracovnici žalovaného, přesto v odvolacím řízení nebyla sjednána náprava, nebylo provedeno sociální šetření, ačkoliv tuto povinnost měl žalovaný ze zákona provést. Bylo proto špatně provedeno dokazování, neboť sociální šetření nebylo provedeno vůbec. Žalovaný tedy nezajistil řádné sociální šetření a špatně provedl hodnocení a dokazování. Dopisem ze dne 1.6.2010 žalobkyně vyjádřila nesouhlas s hodnocením , které bylo provedeno a poukazovala na úkony, které ona není schopna vykonávat, žalovaný se však s těmito námitkami nevypořádal ani žádné další zkoumání či dokazování neprováděl. Žalovaný neprovedl sociální šetření a neohodnotil ani nezkoumal schopnosti a potřeby žalobkyně. V průběhu celého řízení dle žalobkyně docházelo ke značným průtahům, neboť přestože vzhledem k věku a zdravotním potížím, kdy žalobkyně není schopná brát koordinovaně léky, nemůže se sama o sebe postarat. Žalobkyně dále poukazuje na nemorální a neetické jednání MUDr. J.Z. a MUDr. H.T., kteří žalobkyni vůbec nevyšetřovali, pacientku neviděli a přesto napsali posudek , který není pravdivý a neodpovídá skutečnosti. Žalovaný se s touto námitkou rovněž nevypořádal, přestože toto bylo namítáno v odvolání ze dne 25.1.2010. Žalovaný tedy nezajistil řádné vyšetření žalobkyně dle zákona o péči a zdraví lidu a ostatní právních norem, čímž špatně zhodnotil zdravotní stav. Žalovaný se rovněž nevypořádal s lékařskými zprávami MUDr. M.V. ze dne 24.4.2008 a MUDr. E.H. ze dne 9.11.2009, dle které žalobkyně není schopná péče o vlastní osobu, složitější úkony zvládá pouze s dopomocí a je neschopna samostatného přebývání, je nutný trvalý dozor. Žalovaný se nevyjádřil, proč neuznává tyto lékařské nálezy s funkčními dopady, proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný tak nezjistil řádný skutečný stav věci, nevypořádal se s podanými námitkami a rovněž bylo provedeno špatné dokazovaní i špatné hodnocení důkazů, a proto je namítána nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.. Z napadeného rozhodnutí není tedy zřejmé jak žalovaný dospěl k rozhodnutí, na základě čeho a proč až od 1.3.2011 žalobkyně nezvládá úkony, jako např. koupání či sprchování, výběr oblečení, v případě, že žalobkyni k tomuto datu lékaři fakticky neviděli, nevyšetřovali a nemohli tak hodnotit její schopnosti. Souhlas s hodnocením bez její přítomnosti nedostali. Z rozhodnutí není rovněž zřejmé na základě čeho žalovaný rozhodl o přiznání příspěvku na péči ze stupně I. ( Lehká závislost ) na stupeň II. ( Středně těžká závislost ) ke dni 28.3.2011, zda to bylo na základě odvolání žalobkyně ze dne 28.3.2011, či to bylo na základě lékařské zprávy MUDr. A.B. ze dne 28.3.2011. Žalobkyně poukazuje na to, že péče o ní je značně náročná a přiznaný příspěvek na péči v uvedené výši je naprosto nedostačující. Žalovaný rozhodl na základě rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 57A 168/2011 – 38, přičemž opětovně neodstranil vytýkané vady soudem, nedoložil na základě jaké rozhodné skutečnosti uvedené rozhodnutí učinil. Jsou zde opět konstatované rozdílné úkony při absenci přesvědčivého zdůvodnění. Žalovaný se odmítl opět zabývat nálezem ošetřující lékařky MUDr. E.H. ze dne 9.11.2009 a MUDr. M.V., posudkového lékaře. Nevyrovnal se s lékařskými nálezy MUDr. M.V. a MUDr. E.H.. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas se složením Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích z MUDr. P., MUDr. S. a MUDr. D., proto žalovaný ustanovil Posudkovou komisi MPSV v Brně, ovšem tato komise žalobkyni nenavštívila, takže ohodnocení stupně soběstačnosti nebylo objektivní. Žalovaný nezjistil skutkový stav věci na místě, dále špatně provedl dokazování , přičemž žalobkyně nebyla vyzvána k tomu, aby nahlédla do posudku Posudkové komice MPSV Brno. Žalobkyně dále namítá špatné ohodnocení žalovaným, neboť podle zákona má rozlišovat čtyři stupně, zvládá, zvládá s dohledem, zvládá s pomocí a nezvládá. Žalovaný ve svých posudcích hodnotí pouze zvládá – nezvládá. Žalobkyně napadá jak posudek Posudkové komise MPSV České Budějovice, tak i posudek MPSV v Brně, který je hodnotí v době, kdy ji neviděli ani nevyšetřovali. Takové ji hodnocení je pak neobjektivní. Komise nemůže hodnotit schopnost zvládat úkony žalobkyně od září 2009 do dubna 2012. Dále žalobkyně poukazuje na nepřátelské jednání žalovaného. Žalobkyně proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná provedla vlastní sociální šetření v místě bydliště žalobkyně a výsledek tohoto šetření byl zaslán Posudkové komisi MPSV ČR v Českých Budějovicích, která vypracovala posudek dne 14.5.2012. Stupeň závislosti žalované na pomoci jiné fyzické osoby posoudila tak, že žalobkyně od 28.3.2011 není schopna samostatně zvládnout pět úkonů péče o vlastní osobu a patnáct úkonů soběstačnosti. Poté co vstoupila v platnost novela zákona o sociálních službách, od 1.1.2012, posudková komise dospěla k závěru, že po 1.1.2012 žalobkyně nezvládá šest základních životních potřeb, a to orientaci, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích pozvala žalobkyni k jednání , které se mělo konat dne 26.4.2012, přičemž dne 24.4.2012 obdržela posudková komise omluvný dopis od obecného zmocněnce žalobkyně, že vážné zdravotní důvody brání osobní účasti žalobkyně na jednání. Žalobkyně odkázala na zdravotní dokumentaci obsaženou ve spise a v omluvném dopise byly vypsány úkony, které žalobkyně nezvládá. Proto bylo provedeno dne 3.5.2012 vlastní šetření v bytě žalobkyně, zápis ze šetření je součástí posudku. Žalobkyně vznesla námitku, že Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích je neobjektivní, proto žalovaná požádala o vypracování srovnávacího posudku pro účely odvolacího řízení Posudkovou komisi MPSV, detašované pracoviště Brno. Ta dospěla k závěru, že žalobkyně je od data 29.9.2009 do 27.3.2011 osobou, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. a od data 28.3.2011 do 31.12.2011 je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II.. Žalobkyně nezvládala do 31.12.2011 celkem pět úkonů péče o vlastní osoby a patnáct úkonů soběstačnosti, přičemž od 1.1.2012 nezvládá šest základních životních potřeb. Tyto posudky byly obecnému zmocněnci žalobkyně doručeny dne 17.8.2012. veškeré žalobní námitky jsou považovány žalovaným za nedůvodné, a to s odkazem na posudky vypracované jak Posudkovou komisí MPSV České Budějovice, tak i Posudkovou komisí MPSV v Brně ais ohledem na sociální šetření, které bylo žalovanou provedeno. Ze spisu žalovaného vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24.10.2011 č.j. X, sp. zn. X zrušeno pro vady řízení a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, neboť posudky, které byly vypracované ohledně jejího zdravotního se liší, rozpory mezi jednotlivými úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebyly v průběhu posouzení uspokojivě odstraněny. Zejména posudky nezdůvodnily na základě jaké rozhodné skutečnosti právě s datem od 28.3.2011 došlo k jaké tak významné okolnosti, aby bylo konstatováno, že nezvládá úkony jako např. koupání, výběr oblečení. Tento závěr byl proveden toliko na základě sociálního šetření a předložených lékařských zpráv. Osobní vyšetření žalobkyně však posudkovou komisí provedeno nebylo, ačkoliv tato souhlas s posouzením jejího zdravotního stavu a závislosti na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci bez její přítomnosti neudělila. Soud uvedl, že vlastní šetření žalobkyně, případně její návštěvy členy posudkové komise v místě bydliště je nezbytné, aby byly odstraněny a najisto postaveny i přesvědčivě zdůvodněny odlišnosti posouzení některých úkonů, při nichž potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu. Rozdílné posouzení některých úkonů bez bližší specifikace a přesvědčivého zdůvodnění, při absenci přítomnosti žalobkyně, pokládal soud za vážné pochybení, které mohlo mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Bylo proto uloženo žalovanému, aby zajistil vlastní vyšetření žalobkyně, a to buď její osobní účastí při jednání posudkové komise, případně budou-li dány vážné důvody, provedením vyšetření v místě bydliště žalobkyně. Zjištěné skutečnosti pak vyhodnotí současně s přesvědčivě zdůvodněnými posudkovými závěry Posudkové komice MPSV ČR v Českých Budějovicích. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Žalobkyně se podala dne 29.9.2009 žádost o příspěvek na péči. Městský úřad Humpolec dne 21.10.2010 rozhodl tak, že na základě žádosti podané dne 29.9.2009 nepřiznal příspěvek na péči, neboť žalobkyni nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Dne 30.1.2010 bylo provedeno šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby. Žalobkyně byla následně posouzena Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a dle jejího závěru ze dne 13.5.2010 se nejedná o osobu, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Žalobkyně se odvolala proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči. Krajský úřad kraje Vysočina rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 21.10.2010 zrušil pro vady řízení a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť správní orgán rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vycházel z posudku, který je nedostatečný a nepřezkoumatelný. S platností od 29.9.2009 byl vypracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně, ve kterém bylo vycházeno jednak z nálezů odborných lékařů a ze sociálního šetření ze dne 27.10.2009, 6.12.2010, kdy byl učiněn posudkový závěr, že se jedná o osobu , která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při patnácti úkonech péče o vlastní osobu, byl zjištěn stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby( lehká závislost ). Tento posudek je datován dnem 18.2.2011. Správní orgán provedl v listopadu 2010 sociální šetření při kterém bylo zjištěno, že žalobkyně nezvládá úkony péče o vlastní osobu. Následně došlo k posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem OSSZ Pelhřimov s výsledkem, že nezvládá nebo zvládá s pomocí nebo s dohledem patnáct úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Bylo u ní proto zjištěn stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby I. lehká závislost. Sdělením ze dne 21.3.2011 byla žalobkyni s účinnosti od 1.1.2011 snížena výše příspěvku na péči ve stupni I. lehká závislost ze 2.000,-Kč na 800.00,-Kč měsíčně. Žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 11.3.2011 odvolala. V odvolání uvedla, že dle rozhodnutí ze dne 28.5.2008 je těžce zdravotně postižená, proto nemůže být osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost. V souvislosti s tím odkázala na vyšetření MUDr. L. P., MUDr. Z.V., MUDr. M.V., MUDr.B., MUDr. E.H. s tím, že prvostupňový správní orgán tyto lékařské zprávy nehodnotil, nevyrovnal se s listinnými důkazy, přičemž bylo jeho povinností vycházet z výsledků funkčních vyšetření a zjištění potřeb osoby. Žalobkyně vznesla námitky k sociálnímu šetření, které bylo provedeno dne 30.11.2010, s hodnocením pracovnice nesouhlasila, neboť se jednalo o návodové a nátlakové otázky. Žalobkyně namítala nesprávnost posudku o zdravotním stavu, který byl vypracován MUDr. T. dne 18.2.2012 pro OSSZ Pelhřimov, vyslovila nesouhlas s hodnocením úkonů, neboť byly špatně ohodnoceny. Dle žalobkyně nebylo řádně ani jasně zdokumentováno proč ten který úkon nezvládá. Za zcela nelogický považuje závěr posudku, že nezvládá koupání a sprchování v hodnocení ze dne 6.1.2010, přičemž v posudku ze dne 18.2.201, kdy se nemoc zhoršuje, již tento úkon zvládá. Bylo proto rozhodnuto na základě nedostatečného a špatného zjištění skutkového stavu. Žalovaný provedl sociální šetření v místě bydliště žalobkyně, výsledek tohoto šetření byl zaslán Posudkové komisi MPSV ČR České Budějovice, která vypracovala posudek dne 6.9.2011. Žalobkyně nebyla přítomna jednání u komise. Z obsahu protokolu o jednání vyplývá, že pro kombinované postižení žalobkyně vyžadovala k další objektivizaci jejího zdravotního stavu k jednání pozvat a v komisi i vyšetřit. Žalobkyně byla pozvána, k jednání se však nedostavila. Dne 6.9.2011 byla žalobkyně omluvena, obecný zmocněnost žalobkyně souhlasil s projednáním v nepřítomnosti. Dle posudkové komise zdravotní dokumentace byla shledána dostatečnou k posouzení v nepřítomnosti, proto posudková komise přijala závěr. Vzhledem k odlišnosti hodnocení některých úkonů v hodnocení do dne 28.3.2011 a ode dne 28.3.2011 byl vyžádán doplňující posudek, který byl zpracován dne 15.10.2011, opět v nepřítomnosti žalobkyně. V doplňujícím posudku se uvádí, že došlo k chybnému zaznamenání péče o vlastní osobu, správně mělo být uvedeno při úkonu oblékání, obouvání, že uvedený úkon nezvládá, taktéž u úkonu mytí nádobí mělo být uvedeno, že nezvládá, proto se jednalo o sedm úkonů o vlastní osobu a sedmnáct úkonů soběstačnosti, které nezvládá ode dne 28.3.2011. Žalobkyně se dostavila dne 19.9.2011 k seznámení s podklady a namítala, že posudek je neobjektivní , vystihuje špatně její zdravotní stav. Předložila lékařskou zprávu MUDr. H. ze které vyplývá nutnost používání inkontinenčních pomůcek, zpochybnila hodnocení mytí těla, dodržování pitného režimu a plánování života. Žalovaný proto vyžádal další doplňující posudek, který byl vypracován Posudkovou komisí MPSV ČR České Budějovice dne 26.9.2011. Dle posudkového závěru nebyl shledán důvod pro změnu, bylo konstatováno, že nejsou známy žádné nové skutečnosti ve smyslu zhoršení či změny zdravotního stavu. Žalovaná dne 24.10.2011 vydala rozhodnutí, kterým bylo prvstupňové rozhodnutí ze dne 11.3.2011 změněno tak, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči ve výši 2.00,-Kč od září 2009 a ode dne 1.3.2011 byl zvýšen příspěvek na péči z 800,-Kč na 4.000,- Kč měsíčně. Na základě žaloby žalobkyně bylo toto rozhodnutí rozsudkem Krajského soudu v Brně zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení, kdy soud uzavřel, že je žádoucí vlastní vyšetření žalobkyně, případně její návštěva členy posudkové komise v místě jejího bydliště, tak aby byly odstraněny a najisto postaveny odlišnosti posouzení některých úkonů, při nichž potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o sebe. Žalovanému bylo soudem uloženo doplnit řízení, zejména tím, že zajistí vlastní vyšetření žalobkyně, a to buď její osobní účastí při jednání posudkové komise, případně budou-li dány vážné důvody provést vyšetření v místě jejího bydliště. Tyto zjištěné skutečnosti bylo uloženo žalované vyhodnotit současně s přesvědčivě zdůvodněnými posudkovými závěry. Žalovaný dne 2.4.2012 provedl vlastní šetření, kterého byla přítomna žalobkyně i její syn. Před zahájením šetření byl učiněn dotaz na Obecním úřadě S. ohledně sociálních poměrů žalobkyně a bylo sděleno, že žalobkyně chodí 3 x týdně sama pro oběd, výdej obědů je od jejího bydliště vzdálen 500 m. Žalobkyně rovněž chodí se svými vrstevnicemi na procházky. Během šetření žalobkyně byla orientována, odpovídala přiléhavě na kladené otázky. Při šetření Krajského úřadu Vysočina ze dne 15.4.2011 nebyla zjištěna změna v sociálních poměrech ani ve zdravotním stavu žalobkyně. Žalovaný požádal Posudkovou komisi MPSV ČR o posouzení stupně závislosti žalobkyně s tím, že posudková komise byla upozorněna na přítomnost žalobkyně. Posudková komise pozvala žalobkyni k jednání, které se mělo konat dne 26.4.2012. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost ze zdravotních důvodů, proto posudková komise dne 3.5.2012 provedla vlastní šetření v bytě žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že je schopna se sama umýt, obléci i obout. Pohybové funkce jsou bez postižení, nají a napije se sama, nalití i naporcování stravy zvládne. Rovněž drobné nákupy si obstará sama, léky ji připravuje její syn. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně je od data 28.3.2011 do 31.12.2011 osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II.stupni (středně těžká závislost). Žalobkyně nezvládla do 31.12.2011 celkem pět úkonů péče o vlastní osobu a patnáct úkonů soběstačnosti. Žalovaný zjistil, že posudek Posudkové komise MPSV ČR České Budějovice trpí administrativní vadou, proto bylo vydáno usnesení o opravě vady posudku. Žalovaný požádal dne 7.6.2012 posudkovou komisi MPSV, detašované pracoviště Brno o vypracování srovnávacího posudku. Dne 26.7.2012 posudková komise posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že žalobkyně je od data 29.9.2009 do 27.3.2011 osobou, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I., z důvodu dlouhodobě nepříznivě zdravotního stavu potřebovala každodenní pomoc nebo dohled při více než dvanácti úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Při hodnocení duševních, fyzických i sociálních schopností je funkční zdatnost žalobkyně dobrá. Při neurologickém vyšetření ze dne 28.3.2011 byly zhoršeny subjektivní paměťové funkce, proto komise zvolila toto datum za určující pro zvýšení stupně závislosti, jak z dokumentace a posudkového hodnocení vyplývá. Posudková komise MPSV Brno po prostudování dostupné zdravotní dokumentace upustila od návštěvy žalobkyně , protože jak na základě opakovaných sociálních šetření, tak vyšetření posudkovými lékaři byl její zdravotní stav a progrese stupně závislosti objektivně prokázán, do data 27.3.2011 dosavadní sociální šetření a objektivní lékařská vyšetření odpovídala pouze I.stupni závislosti se vznikem ode dne podání žádosti tj. 29.9.2009, dne 28.3.2011 došlo k objektivně prokazatelné progresi demence s dopadem na schopnost iniciace , kontroly úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnost. Napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu H. ze dne 11.3.2011 tak, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000,- Kč od září 2009 a zvýšen příspěvek na péči z 800,-Kč na 4.000,-Kč měsíčně ode dne 1.3.2011. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žaloba je podána proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kdy žalobkyně mimo jiné namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, kdy žalovaný se řádně nezabýval všemi důkazy, které byly zajištěny. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný popsal v odůvodnění jednak úkony správních orgánů, které předcházely vydání žalobou napadeného rozhodnutí, téměř doslovně byl opsán posudek Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích a rovněž i posudek Posudkové komise PMSV v Brně, a to na straně 3 až 7.Na straně 8 je žalovaným uvedeno, že zhodnotilo všechny podklady pro vydání rozhodnutí v jejich souhrnu a v jejich vzájemných souvislostech aniž se řádně zabýval důkazy provedenými, a to zejména obsahem posudků posudkových komisí a lékařskými zprávami, které byly v rámci řízení zajištěny eventuelně předloženy žalobkyní. S odvolacími námitkami se žalovaný nevypořádal, na námitky žalobkyně uvedené v odvolání ze dne 28.3.2011, jež bylo doručeno Městskému úřadu H., nebylo ze strany žalovaného reagováno. V odůvodnění se žalovaný pouze omezil na citaci dopisu, jež byl zaslán obecným zmocněncem žalobkyně dne 8.8.2012. Žalobce navrhoval zrušení rozhodnutí o přerušení řízení, na tuto žádost bylo reagováno tak, že řízení ve věci posouzení zdravotního stavu pokračuje dnem doručení výsledku posouzení zdravotního stavu Posudkovou komisí MPSV Brno, tento posudek byl doručen dne 30.7.2012. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se dále pojednává o obnově výplaty příspěvku na péči s tím, že žalobkyni je stále vyplácen příspěvek ve výši 4.000,-Kč. Žalovaný pouze obecně uvádí, že se zabýval rozborem skutkového stavu, aniž je skutkový stav hodnocen. Ministerstvo dospělo k závěru, že napadené rozhodnutí je nutné změnit, neboť žalobkyně splňuje od 1.3.2011 podmínky pro zvýšení příspěvku na péči na II.stupeň závislosti. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí žalobou napadené je s ohledem na obecné konstatování bez uvedení bližších a konkrétních důvodů nepřezkoumatelné a odůvodnění je nedostatečné ve smyslu rozsahu či přesvědčivosti. Z rozhodnutí nelze totiž shledat na jaké důkazní prostředky se správní orgán soustředil a zda důkazy vyhodnotil v souladu s pravidly logického usuzování tak, že nelze mít pochybnosti o vysloveném závěru. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není ani zřejmo z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel. K námitkám, které byly proti zjištění skutkového stavu v průběhu řízení vzneseny i v odvolání, se nevyjádřil, nedostál své povinnosti a neuvedl ani důvody, kterými byl při vyslovení svých závěrů veden. Soud nemůže nahrazovat absentující závěry správního orgánu svými vlastními závěry, neboť tímto postupem by zatížil své vlastní rozhodnutí nepřezkoumatelností. Takový postup je nepřípustný. Za tohoto stavu věc pak nelze meritorně přezkoumat, neboť správní rozhodnutí je samo osobě nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Přezkoumatelným správním rozhodnutím je pouze takové rozhodnutí ze kterého je zřejmý nejen výrok , ale i důvody, pro které odvolací orgán nepovažuje odvolání za důvodné. Rovněž v něm musí být uvedeny skutkové okolnosti jaké byly nebo nebyly ke zjištěnému skutkovému stavu provedeny, které představují důkazní prostředek, jaké tomuto důkaznímu prostředku byla přiznána důkazní síla, případně proč se některé důkazy v dané věci neprovedly, jinými slovy úvahy odvolacího správního orgánu. Z odůvodnění rozhodnutí musí být srozumitelné jak se správní orgán s konkrétními odvolacími námitkami vypořádal, zda je považuje za důvodné či nikoliv, a to s uvedením konkrétních důvodů. Těmto požadavkům žalobou napadené rozhodnutí nevyhovuje. Krajský soud k dané záležitosti dále uvádí s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (mj. rozsudek NSS ze dne 14.7.2005, č.j. 2 Afs 24/2005-44), že nestačí pokud odvolací orgán při vypořádání s argumentací odvolatele pouze konstatuje, že je nesprávná, avšak neuvede v čem (v jakých konkrétních aspektech resp. důvodech právních či případně skutkových) nesprávnost spočívá. Z odůvodnění musí být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z odůvodnění dále musí být zřejmé, z jakých důvodů odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou či právní argumentaci účastníka řízení a z jakých konkrétních důvodů odvolací námitky považuje za mylné, nepřípadné či vyvrácené. Jak dále vyplývá z rozsudku NSS č.j. 7 Afs 212/2006-74 „… rozsah odvolacím orgánem provedeného přezkumu musí nalézt odraz v odůvodnění jeho rozhodnutí. Z odůvodnění musí být patrný dosavadní průběh řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Musí z něho být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Dále z něho musí být zřejmé, proč odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci účastníka řízení.“ Z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se pak soud dalšími žalobními námitkami zabývat nemohl. Soudu jsou známy judikáty Nejvyššího správního soudu, které dovozují, že je třeba přihlédnout z úřední povinnosti k dalším nezákonnostem napadeného rozhodnutí, či jeho nicotnosti v té míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje. V dané záležitosti dospěl soud k závěru, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí vylučuje, aby se soud zabýval dalšími námitkami žalobkyně, neboť námitky žalobkyně právě ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správního orgánu nelze separovat takovým způsobem, aby umožňovaly zabývat se žalobními námitkami. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku „… systém ochrany subjektivních práv je založen na kombinaci dvojinstančního řízení založeného na apelačním principu a dvojinstančního správního soudnictví založeného na kasačním principu. Již to samo o sobě znamená, že se jedná o relativně složitý systém, v němž po sobě postupně rozhoduje (a někdy i opakovaně) vícero správních orgánů či soudů. Uvedený systém má na jedné straně zajistit skutečné „víceinstanční“ rozhodování, v němž každý z článků systému má svojí vlastní relativně autonomní roli při aplikaci práva a je pouze v určité zákonem přesně stanovené míře vázán právním názorem jiných orgánů. Na druhé straně má uvedený systém být schopen zajistit konečné a dále již nezměnitelné rozhodnutí o věci v přiměřeném čase. K optimálnímu vyvážení obou těchto v určité míře protikladných cílů je proto třeba, aby nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů byla vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. je jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno.“ Soud poznamenává, že musí mít možnost přezkoumat, zda správní orgán postupoval v souladu se zákonem, zda měl pro své rozhodnutí podklady, jakým způsobem se konkrétně vypořádal s odvolacími námitkami a z jakých důvodů. Na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí námitky žalobce vznesené v odvolání ze dne 28.3.2011 přezkoumat nelze, neboť žalovaný na tyto námitky nikterak nereagoval a nezabýval se obsahem posudků Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích a v Brně, která byla požádána o zaujetí posudkového závěru. Posudek posudkové komise je nutno hodnotit jako každý jiný důkaz, proto bylo povinností žalovaného zabývat se uvedenými posudky, zejména zhodnotit, zda je posudek úplný a přesvědčivý a zda se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, žalobkyní udávanými zdravotními potížemi a zda posudek obsahuje náležité zdůvodnění. Zhodnocení těchto posudků posudkových komisí odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje. Ze strany žalované rovněž nebylo vyhodnoceno sociální šetření, které bylo v průběhu řízení opakovaně provedeno. Bylo povinností žalovaného zjištěné skutečnosti vyhodnotit v souvislosti s přesvědčivě zdůvodněnými posudkovými závěry posudkových komisí, což učiněno nebylo. Žalovaný se pouze omezil na opis posudkových závěrů posudkové komise, aniž by učinil zhodnocení těchto posudků v souvislosti s dalšími důkazy. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal průběh řízení, které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí aniž bylo blíže konkretizováno, z jakého důvodu došlo ke změně napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zjistit bližší a konkrétní důvody rozhodnutí, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto uzavřel, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé jak se žalovaný s konkrétními odvolacími námitkami vypořádal. Pouze obecné odůvodnění, že byly zhodnoceny podklady pro vydání rozhodnutí v jejich souhrnu jako celek a v jejich vzájemných souvislostech, je nedostatečné. Konstatování, že podle posudku Posudkové komise MPSV v Brně došlo ke zvýšení stupně závislosti od 28.2.2011, proto ve výroku II. rozhodnutí je uvedeno datum 1.3.2011, je rovněž zcela nedostatečné. Takové odůvodnění je zcela obecné. S ohledem na obecné konstatování bez uvedení bližších a konkrétních důvodů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, nelze totiž z odůvodnění shledat, zda se správní orgán soustředil na všechny důkazní prostředky a řádně vyhodnotil všechny důkazy. Soud proto z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů § 78 odst. 1 s.ř.s, neboť není zřejmé z jakého důvodu došlo ke změně napadeného rozhodnutí a co bylo toho podkladem. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, náhrada nákladů řízení jí ovšem nebyla přiznána, neboť nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením žalobkyni vznikly náklady řízení. Žalovaný nemá právo na náhradu řízení ze zákona . Soud proto výrok o náhradě nákladů řízení opírá o ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s.

Poučení