2 Ad 70/2013 - 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně M.B., bytem S. 91, zast. Ing. J.B., obecným zmocněncem, bytem P.3, Č. 15/2421, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22.7.2013, č.j. MPSV-UM/4645/13/9S-VYK, t a kto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 11.9.2013 Krajskému soudu v Brně, postoupenou dne 5.11.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2013, č.j. SZ/2/2012/9S-VYK, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Humpolci o přiznání příspěvku na péči. V žalobě se uvádí, že žalobkyně podala dne 29.9.2009 žádost o příspěvek na péči, kterou doložila lékařskými zprávami dokládajícími opodstatněnost uplatněného nároku. Rozhodnutí v té věci vydané, bylo zrušeno dvakrát Krajským soudem v Brně v řízení vedených pod sp. zn. 57 A 59/2010 a 57 A 168/2011, stejně učinil též Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení pod sp. zn. 2 Ad 60/2012. Ani v dalším řízení nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci tak, aby o něm nevznikly důvodné pochybnosti. Sociální pracovník žalobkyni neviděl a nemohl provádět sociální šetření vyžadované § 25 odst. 1 zák. č. 108/2006 Sb. Záznam ze sociálního šetření ze dne 3.6.2013 není pravdivý. Syn žalobkyně je poskytovatelem péče a u žalobkyně se zdržuje. Žalobkyně vyjadřuje nesouhlas s náhledem posudkové lékařky na to, je-li stižena Alzheimerovou chorobou. MUDr. S. není znalcem a stav žalobkyně by měl být posouzen právě znalcem. Doplňující posudek téže lékařky nemůže být objektivní. Žalovaný nezjistil řádně skutečný stav věci, jestliže chybí jednání ve smyslu § 25 odst. 1 a 3 zák. č. 108/2006 Sb. a následně posuzování schopností zvládat úkony podle § 9 téhož zákona. Rozhodnutí je označováno za nepřezkoumatelné, spočívající v jeho nesrozumitelnosti a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení věci. V žalobě označené lékařské zprávy zůstaly nezhodnoceny, uplatňují se výhrady k odůvodnění na straně 5 o tom, že na lékaře byl vyvinut tlak. Pro důvody uvedené v bodu 16 žaloby se dovozuje, že posudek není objektivní. Vyjádření žalovaného ke zprávě Doc. MUDr. B. je hodnoceno jako nepravdivé, což se projevuje v nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobkyně poukazuje na nemorální počínání žalovaného, nemorální odměny konkrétních osob, poukazuje na nemožnost vybírat dávky S kartou. Jako nemorální jednání je nahlíženo posudkové zhodnocení MUDr. S.. Řízení se navrhuje doplnit znaleckým posudkem. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žádosti žalobkyně o příspěvek na péči nebylo vyhověno. Toto rozhodnutí bylo Krajským soudem v Brně pro vady řízení zrušeno. Při novém projednání věci bylo shledáno, že žalobkyně je osobou závislou na pomoci jiné osoby v prvním stupni. Na základě posudku Posudkové komise MPSV ČR, pracoviště České Budějovice bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000 Kč od září 2009 a od 1.3.2011 byl příspěvek zvýšen z 800 Kč na 4.000 Kč měsíčně. V prvním období jednalo se o lehkou závislost, od 28.3.2011 jedná se o závislost středně těžkou. I toto rozhodnutí bylo Krajským soudem v Brně zrušeno. Ministerstvo práce jako právní nástupce krajských úřadů provedlo vlastní šetření v místě bydliště a požádalo posudkovou komisi MPSV ČR, pracoviště České Budějovice o posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise provedla vlastní šetření v místě bydliště žalobkyně a posoudila její stupeň závislosti tak, že od 28.3.2011 je osobou závislou ve druhém stupni. Vedle tohoto posudku byl proveden posudek srovnávací provedený Posudkovou komisí MPSV ČR, pracoviště Brno. Podle tohoto posudku se žalobkyně od 29.9.2009 do 27.3.2011 považuje za osobu závislou na pomoci jiné osoby v prvním stupni, zjištění v místě bydliště ze 6.3.2013 korespondují se sociálními šetřeními z roku 2011 a 2012. Žalobkyně sama dochází pro obědy do vzdáleného družstva, dvakrát týdně chodí na bohoslužby a navštěvuje sousedky z vesnice. Posudková komise objektivně hodnotí příčinnou souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat úkon v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využitím zachovalých potenciálů a kompetencí fyzické osoby a s využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti. K výhradám k MUDr. S. se odkazuje na zákon upravující mimo jiné činnost posudkové komise. Výhrady k MUDr. S. řešilo Ministerstvo práce a sociálních věcí a o výsledku šetření byl zmocněnec žalobkyně informován dopisem z 22.7.2013. Uvádí se v něm, že MUDr. S. je lékař s odbornou kvalifikací posudkového lékařství a zaměstnanec ministerstva. Znalecká činnost ani uvedení v jiných seznamech žádným způsobem nesouvisejí s činností posudkových komisí. Posouzení zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči je věcí odborně medicínskou, kdy žalovaný orgán nemá potřebné odborné znalosti, a proto se obrací na osoby takovými znalostmi disponující. Ve věcech příspěvku na péči je k takovému posouzení příslušná podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. Posudková komise MPSV ČR. Nebylo proto zapotřebí provádět důkaz znaleckým posudkem. Lékařská zpráva Doc. MUDr. A.B. byla posudkové komisi k dispozici, ta vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Lékařské nálezy byly nahlédnuty jako neobjektivní, což však není chybou posudkové komise. V nálezu Doc. MUDr. B. ze 17.6.2013 není popsán objektivní stav posuzované a ani vyšetření magnetickou rezonancí nevykazuje typické známky pro Alzheimerovu nemoc. Posudková komise se ke zdravotnímu stavu žalobkyně vyjádřila v potřebném rozsahu, svůj názor odůvodnila. Stanovení schopnosti zvládat základní životní potřeby nezávisí na volné úvaze posudkového orgánu, nýbrž musí odpovídat stanoveným posudkovým kritériím podle přílohy č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb. Není tak rozhodující zdravotní postižení účastníka řízení, ale funkční dopad tohoto zdravotního postižení na schopnost zvládat základní životní potřeby. Skutkový stav věci byl zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech, bylo rozhodnuto v souladu se zákony a věcně správně. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobkyně podala dne 29.9.2009 žádost o příspěvek na péči. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově učinil zjištění, že žalobkyně není osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závislá na pomoci jiné fyzické osoby. Stalo se tak při zjištění, že žalobkyně potřebuje pomoc i péči o vlastní osobu při sprchování nebo koupání. Ostatní úkony péče svede. Na základě tohoto podkladu bylo dne 20.1.2010 Městským úřadem v Humpolci vydáno rozhodnutí, jímž žádosti žalobkyně nebylo vyhověno. V odvolacím řízení bylo opatřeno posouzení zdravotního stavu žalobkyně, v jehož výroku se uvádí, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně osobou považovanou za závislou na pomoci jiné osoby, protože pro nepříznivý zdravotní stav nepotřebovala každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost. Tento podklad posloužil jako důkaz v odvolacím řízení, kdy Krajský úřad Kraje Vysočina svým rozhodnutím ze dne 4.6.2010 odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský úřad svým rozhodnutím ze dne 4.11.2010 rozhodnutí Městského úřadu v Humpolci zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Ve spise je založen záznam o šetření závislosti na pomoci jiné osoby ze dne 3.11.2010, při kterém byla žalobkyně přítomna, záznam podepsala, jsou vyznačeny úkony péče o vlastní osobu, které žalobkyně zvládá s dohledem a seznam úkonů soběstačnosti zvládaných s dohledem a s pomocí. Uvádí se, že žalobkyně je týden v domě sama, syn jezdí vždy v pátek na víkend, nakupuje, obědy nebere, sama vaří, k lékařce sama dojde, zmocněným zástupcem žalobkyně se na záznamu uvádí, že s hodnocením nesouhlasí, bylo vedeno návodně a nátlakově v rozporu s právními předpisy. Zástupce žalobkyně žádal opakovaně o protokol a nebylo mu vyhověno. Dne 18.2.2011 byl vydán posudek pro účely posouzení stupně závislosti, poukazuje se na výsledky, které vyplynuly při sociálních šetřeních. Uvádějí se zjištění vyplývající z odborných lékařských nálezů. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza a činěn posudkový závěr. Uzavírá se, že žalobkyně je osobou závislou ona pomoci jiné fyzické osoby v prvním stupni. Dne 11.3.2011 bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000 Kč od září 2009. Dne 15.4.2011 je datován protokol o ústním jednání sepsaný se žalobkyní a jejím zástupcem v místě bydliště. Předmětem řízení bylo sociální šetření pro účely řízení o odvolání. Informace podal zástupce žalobkyně, uvedl, že pobývá v S., různě odjíždí do Prahy s matkou či matka zůstává u příbuzných, doma sama nezůstává. Pro rozpory mezi sociálním šetřením provedeným správním orgánem prvního stupně a tím, co bylo sděleno při prve uvedeném sociálním šetření, byl učiněn dotaz na obecní úřad v S. Tam bylo zjištěno, že žalobkyně od středy do pátku chodí sama pravidelně pro obědy do firmy Senagro v S., což bylo u označené společnosti ověřeno jako informace pravdivá. Sama pravidelně chodí v neděli v 8 h. do kostela. Žalobkyně je poměrně aktivní, společenská, navštěvuje sama známé v S., se svými vrstevnicemi chodí na procházku, příležitostně navštěvuje obecní úřad. Podle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště České Budějovice ze dne 6.9.2011 byla žalobkyně posouzena jako závislá v prvním stupni do 27.3.2011, od následujícího dne se pak jednalo o závislost na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém stupni. Stejný závěr byl učiněn v doplňkovém posudku posudkové komise z 12.10.2011. Na základě takto doplněného řízení bylo prvstoupňové rozhodnutí změněno a žalobkyni byl od září 2009 přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000 Kč měsíčně, příspěvek na péči ve výši 800 Kč byl zvýšen na 4.000 Kč měsíčně od 1.3.2011. I toto rozhodnutí bylo zrušeno Krajským soudem v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 168/2011-38. V dalším řízení bylo dne 2.4.2012 provedeno sociální šetření, při kterém byla žalobkyně a její zástupce přítomen. Před zahájením místního šetření v místě bydliště byl učiněn dotaz na Obecním úřadě S. ohledně sociálních poměrů žalobkyně. Bylo sděleno, že žalobkyně chodí třikrát týdně sama pro obědy do firmy Senagro, přičemž výdej obědů je od místa bydliště žalobkyně vzdálen cca 500 m. Žalobkyně chodí se svými vrstevnicemi na procházky. Během sociálního šetření byla žalobkyně orientovaná, odpovídala přiléhavě na kladené otázky. Od posledního sociálního šetření nebyla zjištěna změna v sociálních poměrech ani ve zdravotním stavu žalobkyně. Dne 14.5.2012 je datován posudek posudkové komise MPSV ČR označený jako doplňující posudek v záležitosti stupně závislosti žalobkyně pro účely rozhodování o příspěvku na péči. Posudková komise se dostavila do místa bydliště žalobkyně dne 3.5.2012, zaparkovali před domem žalobkyně. Ta seděla sama na lavičce na náměstí. Členy posudkové komise pozvala do domu, otevřela velká dřevěná vrata a rychlou chůzí stoupala svižně po schodech do prvního patra domu. Posadila se v kuchyni, po chvíli se objevil syn žalobkyně. Žalobkyně se po celou návštěvu chovala vstřícně, odpovídala na dotazy ochotně, atmosféra byla klidná, nekonfliktní, příjemná. Odpovědi byly bez latence a přesné. Správně počítala, četla, ohledně tělesné hygieny uvedla, že je schopna sama se umýt, obléci i obout, pohybové funkce horních končetin jsou bez postižení. Nají se, napije, naporcování stravy zvládne. Stoj i chůze jsou zcela normální. Drobné nákupy obstará sama, ceny zná, postěžovala si, že zapomíná, občas se bojí jít sama do zahrady. Léky připravuje syn. Ten několikrát přerušil rozhovor, připomenul, že matka trpí inkontinencí moče, na což ona nereagovala. Syn žalobkyně předložil vyšetření Doc. MUDr. B. z 30.4.2012. Tento lékařský nález posudková komise zhodnotila a uzavřela, že u žalobkyně se od 28.3.2011 jedná o závislost na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém stupni. Tento posudek byl opraven dne 18.6.2012 tak, že od 28.3.2011 do 31.12.2011 náleží druhý stupeň, od 1.1.2012 náleží druhý stupeň. Ve stejném smyslu byla opravena informace o výsledku posouzení ze dne 14.5.2012. Pro účely rozhodování o odvolání byl opatřen srovnávací posudek vyhotovený Posudkovou komisí MPSV ČR, pracoviště Brno. I toto posouzení skončilo se stejným závěrem jako předchozí posudek a to tak, že od 29.9.2009 do 27.3.2011 se u žalobkyně jedná o první stupeň závislosti, od 28.3.2011 pak o stupeň druhý. Dne 13.8.2012 bylo vydáno rozhodnutí o odvolání, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000 Kč měsíčně od září 2009, od 1.3.2011 zvýšen příspěvek na péči z 800 Kč na 4.000 Kč. I toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.1.2013, č.j. 2 Ad 60/2012-43. Stalo se tak pro obecnost učiněných konstatování bez uvedení konkrétních důvodů, v důsledku čehož bylo toto rozhodnutí nahlédnuto jako nepřezkoumatelné a odůvodnění nedostatečné ve smyslu rozsahu či přesvědčivosti. V dalším řízení se uskutečnilo dne 6.3.2013 sociální šetření, v domácnosti žalobkyně nemohlo být provedeno, protože ta nebyla doma zastižena. Proto bylo provedeno místní šetření v místě bydliště. Z něho vyplynulo, že žalobkyně sama dochází pravidelně pro obědy do výdejny obědů místní firmy Senagro, poměrně dosti vzdálené od jejího bydliště na druhém konci obce, pravidelně dochází každou středu a neděli na bohoslužby do kostela v obci, navštěvuje svoji známou, vrstevnici žijící v poměrně velké vzdálenosti od jejího bydliště. Syn žalobkyně Ing. J.B. se v průběhu týdne v obci nezdržuje, jezdí většinou na víkendy. Dovozuje se, že stav žalobkyně od doby posledního šetření zůstal beze změn, je v dobré fyzické kondici, nedošlo k závažnému zhoršení psychiky, je schopna vyřídit takové záležitosti jako vyzvednutí a donášku oběda, návštěvu známé, nebylo zjištěno, že by například v obci bloudila, nepoznávala sousedy. Stupeň závislosti žalobkyně byl předmětem posouzení Posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích 13.5.2013, kdy členy komise byli MUDr. M.S., posudkový lékař a MUDr. A.F., psychiatrička. Posudková komise shledala, že žalobkyně v době od 1.9.2009 do 27.3.2011 byla osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v prvním stupni, protože bylo shledáno, že potřebovala každodenní pomoc při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost. Od 28.3.2011 do 31.12.2011 se jednalo o závislost ve druhém stupni, protože žalobkyně potřebovala každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče. Od 1.1.2012 se pak stupeň závislosti nezměnil a bylo shledáno, že žalobkyně není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb. Posudková komise popsala výsledky sociálních šetření pro účely rozhodování o příspěvku, výsledky dosavadních posouzení závislosti posudkovými komisemi, zabývala se lékařským nálezem Doc. MUDr. B.. Stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena pozvolna progredující smíšenou demencí Alzheimerova typu lehkého stupně, povšechnou arterosklerózou, arteriální hypertenzí kompenzovanou, chronickým polytopním vertebrogenním algickým syndromem, úzkostně depresivní poruchou, močovou inkontinencí prvního stupně, je po operaci femorální kýly a má hypacusis perceptiva. Na základě klinických projevů žalobkyně a provedených testů bylo zjištěno, že u žalobkyně jedná se o demenci nejasného původu lehkého stupně. Nebyla prokázána úzkostně depresivní porucha, pro objektivizaci močové inkontinence nepostačuje předpis na takové pomůcky, ale urologické vyšetření. Nicméně se posudková komise spokojila s tím, že předpis na tyto pomůcky jsou dokladem lehké močové inkontinence v prvním stupni. Hypacuse je doložena až nálezem z 3.4.2013. Onemocnění páteře není těžké, žalobkyni neomezuje v soběstačnosti. Stejně tak léčená hypertenze. Po zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nutno konstatovat, že osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v různých stupních, ale vždy vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. K objektivizaci této zásady se používá sociální šetření, které vykonává školený profesionál. Lze využít doptání na obecním úřadě, u praktického lékaře i u sousedů. Shromážděné podklady je zapotřebí objektivně vyhodnotit a uvádí se, že základem dobrých posudků u jednoho případu je shodnout se na stupni závislosti. V tomto ohledu se posudkové komise shodují. V době do 27.3.2011 žalobkyně nezvládala 3 úkony péče o sebe a 11 úkonů soběstačnosti, celkem 14 úkonů. Od 28.3.2011 do 31.12.2011 nezvládala samostatně 5 úkonů péče o sebe 15 úkonů soběstačnosti, celkově 20 úkonů. Od 1.1.2012 nezvládala 6 základních životních potřeb. V doplňku posudku ze dne 24.6.2013 posudková komise na svých závěrech setrvala a vypořádala se s lékařskými nálezy MUDr. H., MUDr. B, MUDr. P. Poukázala na to, že posudková komise se vždy vyrovnává s objektivními fakty, objektivním nálezem somatickým, psychickým, testy psychologickými, RTG, CT, svalovými testy, vyšetřením magnetickou rezonancí a neřídí se doporučeními určenými pro rodiny posuzovaných. V nálezu Doc. MUDr. B. není popsán objektivní stav žalobkyně, ani magnetická rezonance mozku nevykazuje typické známky pro Alzheimerovu chorobu. Posudková komise nemůže konstatovat, že došlo ke zhoršení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, protože součástí jakékoliv změny posouzení je aktuální sociální šetření v přirozeném prostředí posuzované. Přichází v úvahu hospitalizace na psychiatrickém oddělení, protože to bude jiným objektivním podkladem, jestliže při nedávné hospitalizaci žalobkyně na interním oddělení byla posuzována mentálně přiměřená věku. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno tím, že podmínky nároku na příspěvek na péči upravuje § 7 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v novelizovaném znění. Příspěvek se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Stupně závislosti stanoví zákon. Podklady pro rozhodnutí představovaly posudky Posudkové komise MPSV ČR, pracoviště České Budějovice z roku 2011 a dva doplňky tohoto posudku, dále posudek téže komise z roku 2012, srovnávací posudek Posudkové komise MPSV ČR, pracoviště Brno a dále posudek Posudkové komise MPSV ČR České Budějovice z 13.5.2013 a jeho doplněk. Dalšími podklady byla sociální šetření, vlastní šetření posudkové komise 3.5.2012, šetření MPSV ze 6.3.2013. Na základě těchto podkladů bylo shledáno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je pozvolna progredující smíšená demence Alzheimerova typu, čemuž odpovídají ambulantní kontroly na neurologii a psychiatrii. Z hlediska posudkových komisí je funkční zdatnost žalobkyně dobrá. Odkazuje se na psychiatrický nález MUDr. P. o denních aktivitách žalobkyně. Z neurologického vyšetření MUDr. B. z 28.3.2011 plyne, že došlo ke zhoršení subjektivní paměťové funkce, zhoršení testu kognitivních funkcí, trvale zaznamenány projevy inkontinence. Proto od tohoto data bylo rozhodnuto o zvýšení příspěvku na druhý stupeň závislosti, protože objektivně je prokazatelná progrese demence s dopadem na schopnost péče o vlastní osobu a soběstačnost. Udává se počet úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti, které žalobkyně v období od podání žádosti a od 28.3.2011 nezvládala podle výsledků posouzení jednotlivými posudkovými komisemi a okolnost, že jednotlivé posudky se liší v počtu a rozložení nezvládaných úkonů péče je odůvodněna kolísáním zdravotního stavu žalobkyně plynoucí ze samé podstaty základního onemocnění, přesně stejného hodnocení úkonů i základních životních potřeb nelze dosáhnout v různých časových intervalech a s různými podkladovými materiály u různě složených komisí. Pro posouzení stupně závislosti je podstatné stanovit shodný stupeň závislosti. V tomto ohledu se všechny posudky shodují, že v době po podání žádosti do 27.3.2011 se u žalobkyně jedná o první stupeň závislosti, do 28.3.2011 do závěru roku pak o druhý stupeň závislosti a shodně se o druhý stupeň závislosti jedná od 1.1.2012. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podmínky nároku na příspěvek na péči upravuje § 7 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v novelizovaném znění. Podle tohoto předpisu se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby. Nárok na příspěvek má taková osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona. Podle § 8 odst. 1 zákona se pak rozlišují 4 stupně závislosti, přičemž vyžaduje se každodenní pomoc, dohled nebo péče jiné fyzické osoby. Z toho je zřejmé, že podmínkou nároku je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který se projevuje v neschopnosti zvládat některé úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti, podle právní úpravy v době rozhodování při zvládání základních životních potřeb. Znamená to, že posouzení podmínek nároku na příspěvek na péči je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro odvolací řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho způsobilosti a zaujetí posudkových závěrů o stupni závislosti zvládat úkony péče o sebe a soběstačnosti. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 50 odst. 4 správ. řádu. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro správní orgán, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad do rozsahu péče o vlastní osobu a soběstačnosti následně zvládání základních životních potřeb byl předmětem posuzování tří různých posudkových komisí v různých časových intervalech v různých složeních a na základě postupně doplňovaných lékařských nálezů. Žalobkyně podala žádost o příspěvek dne 29.9.2009, posudkovým lékařem nebylo zjištěno splnění podmínek nároku na péči, což se projevilo v rozhodování o žádosti. K posouzení žalobkyně posudkovou komisí došlo v roce 2011, tento posudek byl následně doplňován. Vždy však při zjištění, že u žalobkyně se do 27.3.2011 jedná o první stupeň závislosti, od 28.3.2011 o stupeň druhý. Ke stejnému výsledku dospěla posudková komise při vypracování posudku v roce 2012, kdy své podklady doplnila o vlastní šetření v místě bydliště žalobkyně. Ke stejnému náhledu dospěla posudková komise, pracoviště Brno, u které byl zadán srovnávací posudek v témže roce. Posouzení stupně závislosti se neodlišuje od předchozích posudků ani při posudkovém zhodnocení vyhotoveném Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště České Budějovice v roce 2013. Jestliže všechny tři posudkové komise dospěly ke stejnému závěru, že žalobkyně byla v době od 29.9.2009 do 27.3.2011 závislá na pomoci jiné osoby i zajišťování péče o svou osobu a soběstačnosti v prvním stupni, v následujícím období pak ve stupni druhém, pak při takové shodě je zapotřebí z posudkového zhodnocení o stupni závislosti vycházet. Rozdílný náhled posudkových komisí na zajištění konkrétních úkonů péče vysvětluje posudková komise ve svém posudku z 13.5.2013, kdy zdůrazňuje, že je zapotřebí vycházet z objektivních údajů a na jejich základě vyhodnotit, které základní životní potřeby žalobkyně nesvede v příčinné souvislosti mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřeby v přijatelném standardu. Tato funkční schopnost se hodnotí s využitím zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a s využíváním běžně dostupných pomůcek, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Dále se musí odlišit, zda osoba daného věku, ale jinak zdravá, nesvede základní životní potřeby z důvodu onemocnění. Zdůrazňuje se, že u různých stupňů závislosti jedná se vždy o každodenní pomoc. Odlišnost náhledů jednotlivých posudkových komisí na zvládání úkonů péče je vysvětlována tím, že nelze dosáhnout v různých časech a s různými podkladovými materiály u různě složených komisí přesně stejného ohodnocení jednotlivých úkonů či základních životních potřeb. Základem dobrých posudků u jednoho případu je shodnout se na stupni závislosti. Ve stupni závislosti se všechny posudkové komise po daná období shodují. Je-li tu shoda mezi všemi posudky o tom, že žalobkyně byla v období do 27.3.2011 závislá na pomoci jiné fyzické osoby při úkonech péče o sebe a soběstačnosti v prvním stupni, následně pak ve stupni druhém, pak z těchto posudků je zapotřebí vycházet při rozhodování o nároku na péči. Vedle těchto posudků byla k dispozici sociální šetření v místě bydliště žalobkyně, bylo vycházeno ze sdělení místního obecního úřadu, které dokládají denní aktivity žalobkyně. Vlastní místní šetření provedla též Posudková komise MPSV ČR, pracoviště České Budějovice v roce 2012. Výsledky sociálních šetření byly posudkovým komisím k dispozici. Všemi těmito podklady je doložen skutkový stav významný pro rozhodování o splnění podmínek nároku na poskytnutí příspěvku na péči podle předpisů o sociálních službách a soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci. Při porovnání počtu úkonů péče o sebe a soběstačnosti podle posudkových zhodnocení bylo pak správně aplikováno ustanovení § 8 odst. 2 zákona o stanovení stupňů závislosti žalobkyně. Stupeň závislosti v období do 27.3.2011 odpovídá prvnímu stupni, následně od 28.3.2011 stupni druhému. Lékařskými nálezy vyjmenovanými v bodu 3 žaloby se posudkové komise zabývaly, což je z obsahu posudků zjevné. Posudková komise, pracoviště České Budějovice dne 24.6.2013 se na straně 2 těmito lékařskými nálezy zabývala. Uvedla, že tito lékaři ve svých nálezech konstatují nutnost každodenní pomoci a starosti o žalobkyni, což je výzvou pro příbuzné, aby ji buď vzali k sobě do bytu, nebo se k ní do bytu přestěhovali, nebo ji umístili do zařízení, kde by o ni bylo řádně postaráno. Posudková komise je povinna z lékařských nálezů akceptovat jen objektivní stav o psychickém, tělesném či smyslovém onemocnění. Odborní lékaři jsou informováni, že různá doporučení, která jsou nuceni dopsat do nálezů pod tlakem příbuzných, nemůže posudkový lékař ze zákona akceptovat. Je tomu tak proto, že posudková komise se vyrovnává s objektivními fakty, objektivním nálezem somatickým, psychickým, s testy psychologickými, s RTG, s CT, svalovými testy, vyšetřením magnetickou rezonancí a nikoli doporučeními určenými pro rodiny posuzovaných. Z toho plyne, že lékařské zprávy, na které je v bodu 3 žaloby odkazováno, nezůstaly bez povšimnutí posudkovými komisemi a bylo na ně reagováno. Lékařské zprávy Doc. MUDr. B. byly předmětem obsáhlého zhodnocení z hlediska objektivního účinku o tom, jaký má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně dopad do zvládání jednotlivých úkonů péče. Stejnému hodnocení byly podrobeny lékařské zprávy o hospitalizaci, výjezdu rychlé lékařské pomoci, vyšetření ORL z roku 2013. Obsah posudků, zejména pak těch z roku 2013, tak jak byly lékařské zprávy postupně v průběhu správního řízení doplňovány, svědčí o tom, že žalobkyní vyjmenované lékařské zprávy a nálezy byly posudkovým komisím k dispozici a posudkové komise je zhodnotily. Žalobkyně předložila lékařské nálezy, podrobila se sociálnímu šetření a vlastní šetření provedla též posudková komise. Jak již bylo uvedeno, žalobkyní předložené lékařské zprávy byly posudkovými komisemi zhodnoceny, přičemž se tak dělo právě se zřetelem k objektivním údajům, které z těchto zpráv vycházejí v zájmu stanovení stupně závislosti. Napadené rozhodnutí není nikterak v rozporu s úsudkem Krajského soudu v Brně vyjádřeném v řízení vedeném pod sp. zn. 27 A 59/2010, protože posudky opatřené žalovaným v roce 2013 vycházejí z objektivizace skutkového stavu. Právě v posudku uvedeném v předchozí pasáži rozsudku je vysvětleno, jaké skutečnosti mohou ovlivňovat náhled na to, zda posuzovaný zvládá konkrétní úkon (např. se uvádí stav posuzovaného v daném časovém okamžiku). Napadené rozhodnutí není v rozporu s § 68 odst. 3 správ. řádu a je zcela přezkoumatelným způsobem odůvodněno, jak z hlediska skutkového zjištění, tak zjištění právního. Napadené rozhodnutí není v rozporu ani s náhledem Krajského soudu v Brně vyjádřeném v rozsudku ze dne 29.2.2012 v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 168/2011. Ke zrušení rozhodnutí žalovaného došlo pro nedostatečné zjištění skutkového stavu, přičemž podepsaný soud neshledal přetrvání této vady, naopak učinil závěr o tom, že skutkové podklady, na základě kterých bylo rozhodováno, jsou úplné a zcela postačující pro spolehlivé posouzení stupně závislosti žalobkyně. Ke zrušení rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Ad 60/2012 Krajského soudu v Českých Budějovicích došlo pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí z důvodů nedostatečného konkretizování projednávané věci a se zřetelem k tomu, že nebyly vypořádány uplatněné odvolací námitky. Ani tato vada rozhodnutí nepřetrvává, jestliže žalovaný se zcela konkrétním způsobem vypořádává se shromážděnými podklady, na jejich základě činí úsudek o stupni závislosti žalobkyně a reaguje na odvolací námitky. Žalovaný právní názor soudu respektoval, jestliže opatřil dostatečné skutkové podklady umožňující rozhodnutí o žádosti žalobkyně a vyhotovil rozhodnutí odpovídající požadavkům § 68 správ. řádu. Posudek posudkové komise z 13.5.2013 zhodnotil a z tohoto posudku vycházel, přičemž i soud sdílí názor, že daný posudek je úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr o tom, že stupeň závislosti žalobkyně v prvním období odpovídal prvnímu stupni, následně pak stupni druhému. Skutkový stav věci byl zjištěn k datu vydání napadeného rozhodnutí, byl opatřen nový posudek a jeho doplněk, z posudku je zřejmé, že posudková komise se zabývala nově předloženými lékařskými zprávami. O skutkovém stavu proto nejsou žádné pochybnosti. Dokazování posudkem posudkové komise má opodstatnění právě v zájmu na odstranění některých výhrad žalobkyně a děje se dále se zřetelem k tomu, že rozhodný je skutkový stav v době rozhodování. Přitom je zapotřebí vzít v souzené věci v úvahu skutečnost, že hodnotí se nepříznivý zdravotní stav a jeho dopad do schopnosti žalobkyně zajišťovat péči o sebe a soběstačnost, následně pak o životní potřeby zpětně. Pro tato již uplynulá období mají význam lékařské nálezy vztahující se právě k této době. I tyto podklady byly předmětem posouzení posudkovou komisí, jak právě z posudku ze 13.5.2013 a jeho doplňku vyplývá. Předpisy o dokazování proto porušeny nebyly. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou uvedeny skutkové podklady a tyto podklady jsou hodnoceny, a to právě ve vztahu k posouzení podmínek pro nárok na příspěvek. Nejde proto o pouhé opisování jednotlivých posudků, ale v odůvodnění napadeného rozhodnutí je obsaženo skutkové zjištění odkazující na hodnocení důkazů, z čehož pak vyplývá i zjištění právní. Napadené rozhodnutí proto netrpí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti, jak je tvrzeno v žalobě. Žalobní bod č. 8 o tom, že nebylo provedeno sociální šetření, nemá oporu ve spise. Především je zapotřebí uvést, že řízení bylo zahájeno na základě žádosti žalobkyně dne 29.9.2009. Sociální šetření v místě bydliště za přítomnosti zástupce žalobkyně se uskutečnilo dne 15.4.2011. V protokolu o tomto šetření jsou popsána zjištění, která byla uvedený den učiněna. Protože toto šetření bylo v rozporu s tím, co bylo shledáno při sociálním šetření dne 30.11.2010 a co bylo zjištěno posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení dne 18.2.2011, učinil žalovaný dotaz na Obecní úřad v S., kterým ověřil, že žalobkyně od středy do pátku chodí samostatně pravidelně pro obědy do společnosti Senagro v S., což bylo ověřeno telefonickým dotazem u této společnosti. Žalobkyně dále pravidelně v neděli chodí do kostela, je poměrně aktivní, společenská, v S. navštěvuje známé, s vrstevnicemi chodí na procházku, příležitostně navštěvuje obecní úřad. Podrobné šetření v místě žalobkyně provedla Posudková komise MPSV ČR, pracoviště České Budějovice dne 3.5.2012, přičemž zjištění posudkové komise jsou podrobně popsána v posudku. Okolnost, že žalobkyně nebyla při sociálním šetření dne 6.3.2013 zastižena, proto neznamená, že sociální šetření nebylo provedeno. Naopak sociální šetření byla provedena v době, pro kterou je příspěvek požadován, a to jak k období do 27.3.2011 tak po tomto datu. Není proto pravdivé žalobní tvrzení o tom, že žalobkyně sociálním pracovníkem navštívena nebyla. Poznamenává se, že ohledně doby po 6.3.2013 byl stav žalobkyně zjišťován u příslušného obecního úřadu v místě bydliště žalobkyně, čemuž nic nebrání. Důkazy ke zjištění sociálního prostředí byly proto učiněny a ani v tomto ohledu nelze rozhodnutí nahlížet jako nepřezkoumatelné, má-li oporu ve spise. Žalobkyni se dostalo práva založeného ustanovením § 36 odst. 3 správ. řádu a žalobkyně se ke shromážděným podkladům vyjádřila. V žalobním bodu č. 10 se v podstatě reaguje na to, v jakém rozsahu je zástupce žalobce přítomen v domácnosti žalobkyně. Okolnost, že žalobkyně několikrát v týdnu chodí sama pro obědy, potvrdil Obecní úřad v S. a společnost, od které obědy odebírá. Přítomnost syna žalobkyně je významná potud, je-li zákonem požadováno každodenní zajišťování péče o žalobkyni. Tato skutečnost v řízení zpochybněna nebyla, bez ohledu na rozsah přítomnosti syna žalobkyně v S. Proto okolnost, ve kterých dnech zástupce žalobkyně přebíral písemnosti v S., není rozhodná. Ve své podstatě rozhodnutí vychází z toho, že zástupce žalobkyně žalobkyni péči poskytuje. Proto není zapotřebí žádného dokazování o tom, v jakém rozsahu se zástupce žalobkyně v místě bydliště žalobkyně zdržuje. Osobní jednání se žalobkyní je doloženo sociálními šetřeními z let 2010, 2011, šetřením posudkové komise z roku 2012, jsou tu zjištění činěná u obecního úřadu. Tato zjištění byla posudkovými komisemi porovnána, přičemž z roku 2013 je tu důkaz ve formě zjištění učiněného u obecního úřadu nasvědčující tomu, že žalobkyně sama několikrát v týdnu dochází pro obědy, dochází do kostela, navštěvuje v obci svou známou. Nebylo zjištěno, že by například v obci bloudila či nepoznávala sousedy. Tento důkaz byl k dispozici posudkové komisi a byl hodnocen v souvislosti s dalšími důkazy, především posudky posudkové komise, které dokládají objektivně zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a dopad tohoto stavu do péče o svou osobu a soběstačnosti či zajištění základních životních potřeb. Zjištění žalovaného vyplývající z důkazů o místních šetřeních mají oporu ve spise a nelze je hodnotit jako nepravdivá. K žalobnímu bodu č. 11 poukazuje soud na to, že na základě výhrad žalobkyně k posudku posudkové komise z 13.5.2013 byl právě se zřetelem k tomu, co žalobkyně uvedla, vyžádán posudek doplňující. Bylo tudíž reagováno na výhrady žalobkyně a stěžejní důkaz ve formě posudku posudkové komise byl právě vzhledem k těmto výhradám doplněn. O tom, že žalobkyně je stižena Alzheimerovou chorobou, není pochyb. Toto onemocnění se uvádí v klinické diagnóze v posudku, na který se v žalobě odkazuje. Posudková komise při posudkovém zhodnocení tohoto onemocnění vycházela z lékařských nálezů Doc. MUDr. B., které byly v průběhu řízení předloženy a posudkové komisi se jich dostalo v zájmu posouzení nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a dopadem tohoto stavu do možnosti péče o zajišťování životních potřeb. Tento posudek posudková komise hodnotila se zřetelem k posudkovým kritériím, přičemž MUDr. S. je posudkovou lékařkou. Z posudku je zřejmé, že posudková komise byla obsazena nejen posudkovou lékařkou při posuzování stupně závislosti žalobkyně, ale přítomna byla lékařka pro odbornost psychiatrie. Posudková komise se v doplňku posudku výslovně zabývala nálezem Doc. MUDr. B., uvedla, že v nálezu není popsán objektivní stav žalobkyně, zabývala se magnetickou rezonancí. Stavem onemocnění žalobkyně Alzheimerovou chorobou se zabývala v posudku z 13.5.2013. Poukázala na to, že v dostupných materiálech není demence ani povšechná arteroskleróza objektivizována a uvedla, že z klinických projevů žalobkyně a MMSE testů bylo konstatováno, že jedná se o demenci nejasného původu lehkého stupně. Úzkostně depresivní porucha objektivně nebyla popsána. Z toho je zjevné, že posudková komise se zabývala jak lékařským nálezem uvedeným v žalobě, tak dalšími podklady ve formě lékařských nálezů a hodnotila klinické projevy žalobkyně. Závěr o tom, že u žalobkyně jedná se o demenci nejasného původu lehkého stupně, má v těchto důkazech oporu. Posudek je ve svých závěrech odůvodněn, odkazuje se na jednotlivá vyšetření a soud jej nahlíží i se svým dodatkem jako přesvědčivý. Poznamenává se, že posudek není správním rozhodnutí, a proto není odkaz na § 68 správ. řádu přiléhavý. Pro věc je podstatné, že posudková komise se zabývala všemi zdravotními postiženími žalobkyně, vycházela ze všech předložených lékařských nálezů, vycházela ze zjištění sociálního šetření a zabývala se tím, jaký mají tato postižení dopad do zajišťování životních potřeb žalobkyně. K žalobnímu bodu 13 je zapotřebí především uvést, že MUDr. Stašková je posudkovým lékařem. Mezi posudkovým lékařem a znalcem je rozdíl, přičemž posudkový lékař zpravidla současně není znalcem. Posudková komise vyhotovila posudek v řádném složení, kdy vedle posudkového lékaře MUDr. S., působila odborná lékařka psychiatrička. Při rozhodování v odvolacím správním řízení se zdravotní stav posuzuje posudkovou komisí zřízenou Ministerstvem práce a sociálních věcí. To je normováno ustanovením § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění. Právě takovou komisí byl zdravotní stav žalobkyně posuzován. Nebylo proto zapotřebí provádět důkaz ve formě znaleckého posudku. Posudková komise je odborným orgánem pro posouzení zdravotního stavu a za situace, kdy všechny posudkové komise se shodly na tom, o jaký stupeň závislosti se u žalobkyně jedná, nebyl důvod odstraňovat žádné rozpory formou znaleckého posudku. Jak již bylo uvedeno, soud posudek z roku 2013 a jeho doplněk hodnotí jako úplný a přesvědčivý, jestliže vychází z výsledků sociálního šetření, objektivně doložených lékařských zpráv a vypořádává se s jednotlivými výhradami žalobkyně. Žádné ze zdravotních postižení nezůstalo opomenuto, posudková komise se zabývala klinickými a funkčními projevy těchto postižení a hodnotila, jak se projevují v zajišťování péče o osobu žalobkyně, její soběstačnosti či zajišťování životních potřeb. MUDr. S. je posudkovou lékařkou a posudkovou komisí uvedené závěry vycházejí z prve uvedených podkladů a soud nemá důvod o posudku ani jeho doplňku pochybovat. Na závadu není, jestliže doplňující posudek na základě výhrad žalobkyně doplňovala stejná posudková komise. Nejde tu o přezkoumání správnosti předchozího posudku, ale jeho doplnění se zřetelem k tomu, co žalobkyně uplatnila svými výhradami poté, co se seznámila s obsahem spisu. Výhrady účastníka řízení ještě neznamenají, že posudek je nesprávný. Rozsah dokazování je tak v napadeném rozhodnutí odůvodněn zcela v souladu s § 68 správ. řádu. Je-li úkolem posudkových komisí posoudit zdravotní stav, pak právě to se v souzené věci stalo. Posudkové komise vyhotovují posudky pro účely konkrétního řízení a nikoli lékařské zprávy. Okolnost, že žalobkyně posudek zpochybňuje, ještě neznamená, že posudek je nepravdivý. Naopak posudek a jeho doplněk je zcela úplný a vychází z podkladů, které měla posudková komise k dispozici. Za té situace je napadené rozhodnutí přezkoumatelné, jestliže z těchto posudků vycházelo. Jak již bylo uvedeno, sociální šetření pro účely posuzování stupně závislosti se uskutečnilo a vedle tohoto podkladu byly k dispozici lékařské zprávy, na základě kterých posudková komise určila, jaké úkony je žalobkyně schopna zvládnout a které ne. To je ostatně přílohou posudků posudkové komise. Hodnocení závislosti podle zákona a podle přílohy č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb. bylo provedeno. Lékařské zprávy Doc. MUDr. B..ze 17.6.2013 nebyly ignorovány, naopak byly zhodnoceny. Posouzení stupně závislosti není pak na odborném lékaři, který není lékařem posudkovým, ale na posudkové komisi. Jestliže se posudková komise označeným lékařským nálezem zabývala, pak nedošlo k porušení § 25 odst. 1 a 3 zák. č. 108/2006 Sb. a § 2 a 3 správ. řádu. Posouzení funkčních dopadů onemocnění, které shledal Doc. MUDr. B., je na posudkové komisi. Ta se s tímto lékařským nálezem vypořádala, a jestliže žalovaný zcela správně posudek hodnotí jako úplný a přesvědčivý, pak v tomto ohledu je zcela dostatečně odůvodněno též napadené rozhodnutí, jestliže z posudku vychází. Posudková komise, ve které zasedala MUDr. S., měla k dispozici veškeré podklady předložené žalobkyní a další podklady, například sociální šetření opatřené správními orgány. Posudkový závěr je v posudku a jeho doplňku vysvětlen a ve spise není žádný podklad svědčící o tom, že tento posudek by nebyl objektivní. Jestliže bylo na lékařskou zprávu Doc. MUDr. B. reagováno, je posudek úplný a rozhodnutí přezkoumatelné. Lékařskými zprávami uvedenými pod bodem 15 žaloby se posudková komise zabývala, což je z posudku zjevné (strana 2 doplňku posudku). Ze strany 5 napadeného rozhodnutí je pak zjevné, že tyto podklady hodnotila posudková komise a uvádí se, co posudková komise shledala. Na posudkové komisi je, vycházet z objektivních údajů o zdravotním postižení, nikoli z doporučení lékařů, kteří atestaci pro posudkové lékařství nemají. V žalobě vyjmenovaní lékaři shledali, že žalobkyně potřebuje každodenně pomoc, což v řízení zpochybňováno není. Na sporu je rozsah této pomoci. Jestliže na zmíněné lékařské zprávy bylo reagováno posudkovou komisí, pak posudková komise postupovala správně a není důvod z jejího náhledu na označené tři lékařské nálezy nevycházet. Proto napadené rozhodnutí není stiženo vadou označenou pod bodem 15 žaloby. Při rozhodování o stupni závislosti nelze vycházet z typických příznaků Alzheimerovy choroby, ale je nezbytné zabývat se projevy této nemoci u posuzované osoby. V posudku se uvádí, že u žalobkyně nebyla prokázána objektivně úzkostně depresivní porucha, což je dovozováno z toho, že nebylo použito žádného psychologického škálování, které by doložilo tíži onemocnění. Projevy deprese shledány nebyly. Poznamenává se, že pro posouzení stupně závislosti nepostačuje postižení konkrétní osoby určitým onemocněním, ale rozhodné je, jak se toto postižení projevuje v možnosti zvládat úkony péče. K výhradám, že členové posudkových komisí žalobkyni neviděli, soud uvádí, že posudková komise v Českých Budějovicích žalobkyni navštívila, s ní jednala a zjišťovala rozsah schopnosti zajišťovat péči o svou osobu a soběstačnosti. To se stalo v roce 2012, stav žalobkyně byl tudíž posudkovou komisí zjištěn při vlastním šetření, které se vztahuje od doby podání žádosti do roku 2012. Pro účely vyhotovení posledního posudku tak byly k dispozici výsledky sociálních šetření, zjištění u posudkové komise při vlastním šetření, jakož i lékařské nálezy. Byl proto dostatek objektivních podkladů, aby mohl být posouzen nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a jeho vliv na možnost zajišťovat úkony péče o sebe, soběstačnosti, případně základní životní potřeby. Skutkový stav byl tudíž zjištěn řádně a pro důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku nebylo zapotřebí provádět důkaz znaleckým posudkem. Rozhodnutí odpovídá požadavkům § 68 správ. řádu a k lékařským nálezům bylo přihlédnuto. K žalobnímu bodu 17 o lékařské zprávě Doc. MUDr. B. soud odkazuje na posudek posudkové komise, která označený nález měla k dispozici a tudíž i zjištění, které tento lékař učinil. Uvádí se MMSE 15 bodů, FAQ 24 bodů, odkazuje se na magnetickou rezonanci mozku. Zdůrazňuje se, že je zapotřebí vycházet z aktuálního stavu, jak již bylo uvedeno, Doc. MUDr. B. není odborným lékařem pro posudkovou službu, a proto nelze z jeho úvahy o vhodnosti zvýšení příspěvku na třetí až čtvrtý stupeň vycházet. Takové doporučení neznamená, že se jím musí posudkový lékař řídit, jestliže z hlediska posudkového není objektivní důvod pro stanovení stupně závislosti podle názoru Doc. MUDr. Bartoše. Jestliže se posudková komise se zprávou tohoto lékaře vypořádala a své stanovisko v tomto ohledu odůvodnila, nedošlo k porušení předpisů tak, jak se na ně v bodu 17 žaloby odkazuje. K bodu 18 žaloby soud uvádí, že pro rozhodnutí o stupni závislosti je rozhodné zjištění o tom, jaká omezení v zabezpečení jednotlivých úkonů zajišťování životních potřeb způsobuje nepříznivý zdravotní stav žadatele. Na tom nemohou nic změnit nepříznivé společenské jevy, které byly zjištěny u Ministerstva práce a sociálních věcí, jak je na ně v žalobě odkazováno. Výplata dávek S kartami byla zrušena. MUDr. S. je posudkovou lékařkou a je povolána v posudkové komisi podávat posudky ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění. V souzené věci soud neshledal, že by se žalovaný neřídil právním názorem soudu, skutkový stav byl zjištěn v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí o žádosti a rozhodnutí odpovídá požadavkům § 68 správ. řádu. Žalobkyni byl přiznán první stupeň závislosti do 27.3.2011 a po tomto datu druhý stupeň závislosti. V návaznosti na to byl stanoven příspěvek na péči. Nejedná se proto o stav, kdy žalobkyni nejsou žádné peníze vypláceny. Ke zrušení předchozích rozhodnutí žalovaného došlo v zájmu odstranění pochybností o stupni závislosti, nejde tu o to, příspěvek neposkytnout vůbec. Podklady uvedenými v předchozí pasáži rozsudku byl dostatečně spolehlivě prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a jeho vliv na rozsah schopnosti žalobkyně zajišťovat úkony péče o sebe a soběstačnosti, případně základní životní potřeby. Proto není zapotřebí řízení doplnit výslechem zmocněnce žalobkyně a znaleckými posudky z oboru psychiatrie, psychologie a neurologie. Soud proto uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splňuje podmínky nároku na příspěvek na péči v rozsahu prvního stupně závislosti v době od 29.9.2009 do 27.3.2011 a od 28.3.2011 pak v rozsahu druhého stupně závislosti. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s předpisy, kterých se žalobkyně dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nelze v řízení v dávkové věci právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení