2 C 101/2024 - 72

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] o vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vyklidit dům č. p. [Anonymizováno] na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 23 452,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném vyklizení domu č. p. [Anonymizováno] na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] s tím, že žalobce je na základě darovací smlouvy ze dne 27. 12. 2012 výhradním vlastníkem pozemkové parcely č. [Anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří s domem č. p. [Anonymizováno] a pozemkové parcely č. [Anonymizováno] – zahrada, v kat. úz. [adresa]. Tyto nemovitosti užívá společně se svou rodinou a svou matkou [jméno FO], v jejíž prospěch je smlouvou zřízeno věcné břemeno doživotního užívání nemovitosti. Žalovaný užívá po dobu cca 15 let bez právního důvodu k uspokojení své bytové potřeby 2 místnosti v suterénu domu č. p. [Anonymizováno], které jsou účelově určeny k užívání jako prádelna a sklad a nejsou k bydlení zkolaudovány. Žalovaný užívá místnosti v suterénu domu č. p. [Anonymizováno] na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], aniž by mu k tomu svědčil jakýkoliv právní titul a za užívání této části domu žalobci ničeho neplatí. Pouze občas přispěje na náklady spojené se spotřebou elektrické energie a vody. Žalobce si nadále nepřeje, aby žalovaný jakoukoliv část domu č. p. [Anonymizováno] užíval. Mimo jiné i proto, že dotčené prostory užívá v rozporu s tím, k čemu jsou určeny. Žalobce po žalovaném opakovaně požadoval, aby dům č. p. [Anonymizováno] vyklidil. Žalovaný mu to vždy slíbil, ale dům nakonec nikdy neopustil, a to dokonce ani tehdy, když měl v roce 2022 již sjednanou smlouvu o nájmu bytu s [adresa]. Žalobce ho proto vyzval k vyklizení domu dopisem svého právního zástupce ze dne 20. 12. 2022. Ani tehdy však žalovaný dům nevyklidil. V rozporu se skutečným stavem žalobci sdělil, že mu svědčí služebnost bytu v domě č. p. [Anonymizováno], a že proto je oprávněn dotčenou nemovitost užívat. Nakonec žalobci přislíbil, že dům v přiměřené lhůtě vyklidí, když si najde jiné bydlení, avšak do současné doby k tomu nedošlo.

2. Žalovaný k tomu uvedl, že v domě žije přes 47 let, tedy převážnou část svého života a v domě začal bydlet již v době, kdy jej vlastnila výlučně jeho matka [jméno FO]. Předmětný prostor, v němž bydlí, spravuje dle svých potřeb a na své náklady. Žádným způsobem nezasahuje do bytových potřeb žalobce a totožným způsobem tak činí již desítky let, jelikož se o danou část domu stará sám a žalobce si je toho vědom. Nečiní tak bezdůvodně, nýbrž mu svědčí věcné břemeno služebnosti bytu, které bylo z jeho strany řádně vydrženo. Měl vždy důvodně a oprávněně za to, že tato část domu je určena k jeho výlučnému užívání. Nikdo jiný se zde nikdy nezdržoval a nikdy nerozporoval jeho oprávnění k tomu, aby tento prostor užíval pro svou potřebu a na své náklady. Tato část domu mu byla dávno v minulosti poskytnuta jeho matkou a vydržel k předmětné části domu služebnost bytu. Není žádným způsobem rozhodující, jestli jsou předmětné místnosti zkolaudovány k bydlení či nikoliv, jelikož jsou součástí domu a jsou jím k bydlení užívány. Dům je ve vlastnictví žalobce již přes 12 let a žalobce si těchto skutečností byl dobře vědom a nikdy v minulosti jeho užívací právo k předmětným prostorám nenarušoval, ani do nich nezasahoval. Není tedy pravdou, že by tyto místnosti žalovaný užíval neoprávněně. Také není pravdou, že by za užívání těchto prostor ničeho neplatil. Pravidelně platí k rukám své matky [jméno FO] platby za energie a pronájem využívaného prostoru. V nemovitosti má řádný trvalý pobyt a nikdy k jeho zrušení nebyl vyzván. Do užívání nemovitosti žalobcem ani jeho rodinou nijak nezasahuje, ani do dění v jeho rodině. K tomu, aby jej žalobce chtěl z domu dostat pryč, nezavdal žádnou příčinu. Jím užívaný prostor si vybudoval žalovaný zcela sám pro účely bydlení bez jakéhokoli finančního přispění žalobce či matky a jak matka, tak žalobce, mu k užívání tohoto prostoru i jeho úpravám, dali souhlas. V této místnosti žalovaného navštěvuje pouze jeho syn a jeho strýc. Sice je pravdou, že před několika lety mohl získat obecní byt, ale neměl dostatečné finanční prostředky na hrazení bydlení v obecním bytě, a proto tuto možnost odmítl. Je přesvědčen, že žalobce ani nemá žádný záměr s prostorem, který žalovaný v domě užívá. Žalobce se s žalovaným nikdy nesnažil dohodnout na jakékoliv kompenzaci nákladů vynaložených na rekonstrukci daného prostoru, ani žalovanému nenabídl alternativní náhradu bydlení. S ohledem na svou finanční situaci a situaci na trhu nemovitostí a nájmů nemá možnost zajistit si vlastní bydlení jiným způsobem. Ačkoliv jeho věcné právo k těmto částem domu není zapsáno v katastru nemovitostí, má žalovaný za to, že existuje služebnost bytu, která je právním důvodem oprávněného užívání předmětných nemovitostí z jeho strany. Dále žalovaný uvedl, že v nemovitosti žil od svých 5 let s rodiči. Od svatby v roce 1988 se svou tehdejší manželkou obýval I. patro dané nemovitosti. V roce 1994 došlo k rozvodu manželství a I. patro v nemovitosti užíval do roku 1996. Poté začal užívat nemovitost svého dědy, která je v sousedství předmětné nemovitosti, v níž bydlí, neboť matka mu tehdy sdělila, že jeho bytový prostor potřebuje ke svému bydlení, neboť do jejího bytu v dané nemovitosti se nastěhuje žalobce s rodinou. Žalovaný tedy požadavku vyhověl a přestěhoval se do nemovitosti svého dědy, která je hned vedle. V letech 1996-2001 užíval nemovitost svého dědy, přičemž v roce 2001 mu žalobce sdělil, že je nutná rekonstrukce tohoto domu a že si má najít jiný prostor k bydlení, ačkoliv k tvrzené rekonstrukci došlo ze strany žalobce za 18-20 let poté, co ji opustil. Od roku 2001 do současné doby na základě dohody se svou matkou [jméno FO], tehdejší majitelkou nemovitosti, která mu nabídla prostor bývalé prádelny k bydlení, tento prostor užívá s tím, že si jej upravil tak, aby zde mohl bydlet. Nikde nebylo řečeno, že je to jen na nějakou určitou dobu, nikdy nebyla stanovena lhůta ani doba užívání. Tato ústní dohoda má stejnou platnost jako dohoda písemná. Nikdy nedostal od původní majitelky výzvu k opuštění tohoto prostoru, a i po převodu nemovitosti na žalobce, o kterém ani nevěděl, mu nebylo nic ohledně užívání tohoto prostoru sděleno, ani vytčeno. Z jím neznámého důvodu začal žalobce řešit tuto věc v roce 2022-2023 jen proto, aby mu ublížil. Má tedy za to, že tento prostor užívá více než 23 let, a to v dobré víře, že tento prostor, za nějž řádně hradí náklady s ním spojené, může užívat doživotně. Má za to, že tím došlo prokazatelně k vydržení věcného břemene služebnosti bytu v dané nemovitosti i bez zápisu do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že bydlení v nemovitosti je pro něho důležité a žalobce mu nenabídl jinou možnost bydlení, navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], kat. úz. [adresa] vyplývá, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, je žalobce a z výpisu z katastru nemovitostí k datu 4.9.2001, resp. 31.12.2001 plyne, že výlučnou vlastnicí domu čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] byla na základě rozhodnutí o dědictví z roku 1985 a dohodě o zřízení práva osobního užívání z roku 1967 [jméno FO], matka účastníků. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí dále plyne, že k uvedenému domu má nyní [jméno FO] ( matka účastníků) zřízeno věcné břemeno užívání s tím, že toto věcné břemeno bylo zřízeno smlouvou darovací a smlouvou o zřízení věcného břemene z 27. 12. 2012. Na základě této smlouvy darovací se stal žalobce výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům. Jiné věcné břemeno, než pro [jméno FO], není k nemovitosti v katastru nemovitostí zapsáno, což vyplývá i z notářského zápisu [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne 27. 12. 2012 sepsaného v notářské kanceláři [jméno FO] obsahujícího darovací smlouvu a dohodu o zřízení věcného břemene uzavřenou mezi žalobcem a jeho matkou [jméno FO], která je zároveň matkou žalovaného. Pro [jméno FO] bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání obytných místností s veškerým bytovým a domovním příslušenstvím, nalézajících se v přízemí shora darovaného domu č. p. [Anonymizováno] a společně s vlastníkem shora darovaných nemovitostí užívání též veškerého příslušenství nacházejícího se v suterénu shora darovaného domu s možností volného pohybu po parcelách č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Z toho plyne, že mezi žalobcem a matkou účastníků [jméno FO] byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemeno doživotního užívání části domu a o žalovaném a eventuálním úmyslu zřídit věcné břemeno doživotního užívání sporné části domu i pro něho, není v této smlouvě ničeho uvedeno. Takový závazek vůči žalovanému tedy evidentně přijmout nechtěl, neboť pokud by tomu tak bylo, mohl by toto břemeno (například k žádosti [jméno FO], která nemovitost převáděla) zřídit v rámci darovací smlouvy, když pro svou matku toto věcné břemeno s jejím souhlasem zřídil a existence takového institutu byla evidentně žalobci i [jméno FO] známa. Z dopisu právního zástupce žalobce z 20. 12. 2022 vyplývá, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž ho vyzývá k vyklizení části domu v suterénu č. p. [Anonymizováno], kde místnosti kolaudované jako prádelna a sklad používá pro své bydlení. Tehdy prokazatelně žalobce vyzval písemně žalovaného k vyklizení této části domu s tím, že žalovaný měl nemovitost vyklidit do 10. 1. 2023. Z podací stvrzenky k dopisu plyne, že byl žalovanému zaslán dne 22. 12. 2022 a z reakce žalovaného na tento dopis ze dne 19. 1. 2023 je zřejmé, že žalovaný výzvu k vyklizení od žalobce obdržel, suterén domu však nevyklidil, neboť měl za to, že neužívá tuto část domu bezdůvodně, ale na základě věcného břemene služebnosti bytu, které řádně vydržel, přičemž uvedl stejné argumenty, jako ve vyjádření k žalobě v této věci. Z rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno] ohledně stavebních úprav přístavby a nástavby č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] - [adresa] na pozemku parc. č. [hodnota] vyplývá, že výměrem zn. [Anonymizováno] ze dne 5. 8. 2004 byla povolena stavba stavebních úprav, přístavby a nástavby čp. [Anonymizováno] a domovního plynovou investorovi [Jméno žalobce], bytem [adresa].

4. Ohledně doby, od kdy žalovaný užívá místnosti v suterénu určené jako prádelna a sklad k bydlení, nebyla mezi účastníky shoda, když žalobce původně prostřednictvím právního zástupce v žalobě uváděl, že to je cca 15 let, tj. dle podání žaloby v roce 2024 tedy asi od roku 2009. Následně ve své výpovědi žalobce uvedl, že tyto suterénní prostory žalovaný užívá pro účely bydlení někdy od roku 2004-2005. Sám žalovaný ve své výpovědi uváděl ohledně počátku svého bydlení v domě, že se tam vrátil před 25 lety ( což by bylo někdy v roce 2000) a že to bylo potom, co mu žalobce řekl, že chce přestavovat dům po dědovi, a že stavební úpravy, tj. vodu, elektriku, odpad a zazdění okénka dělal asi v roce 2003. Po poučení ve smyslu § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř. doplnil žalovaný po prvním jednání svá tvrzení prostřednictvím svého obecného zmocněnce tak, že tyto prostory ve sklepě užívá již od roku 2001 a předložil k tomu čestné prohlášení své bývalé manželky a svého syna, že od r. 2001 jej syn v těchto sklepních prostorách navštěvoval a bývalá manželka, že ví, že v těchto sklepních prostorách od roku 2001 žije, přičemž je zřejmé, že výzva k vyklizení uvedených místností byla žalovanému zaslána žalobcem 20. 12. 2022. Pokud odkazoval žalobce na to, že žádal žalovaného o vyklizení domu č. p. [Anonymizováno], který zdědil po dědovi, s ohledem na stavební úpravy a žalovaný pak po odchodu z domu po dědečkovi (čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]) přišel do sklepních prostor čp. [Anonymizováno], je ze stavebního povolení pro stavební úpravy a rekonstrukci domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] u [Anonymizováno] zřejmé, že tyto byly povoleny v srpnu 2004. Svědkyně [jméno FO] k tomu uvedla, že potom, co chtěl žalobce opravovat dům po dědovi (čp. [Anonymizováno]), kde žalovaný po rozvodu a odchodu z domu čp. [Anonymizováno] bydlel, byl nějakou dobu u nějakého kamaráda na chatě, odkud musel odejít, a pak přišel s tím, že půjde do té prádelny, mysleli na čas, že si něco najde, ale on si nic nehledal.

5. Po zhodnocení uvedených rozdílných tvrzení ze strany účastníků a výpovědi sv. [jméno FO] má soud za to, že s největší pravděpodobností žalovaný užívá místnosti ve sklepě domu č. p. [Anonymizováno] (prádelnu a sklad) od r. 2003, neboť sám při svém výslechu uvedl, že tehdy je upravoval pro své bydlení a odpovídalo by to i skutečnosti, že stavební povolení pro rekonstrukci domu č. p. [Anonymizováno], v němž původně žalovaný před nastěhováním do suterénu domu č. p. [Anonymizováno] žil, bylo vydáno v srpnu 2004, podle spisové značky byla žádost o vydání stavebního povolení podána někdy v roce 2004 a v rámci přípravných prací k této rekonstrukci, jak uvedl žalobce i žalovaný, byl žalovaný informován žalobcem, že by se měl z domu po dědovi č. p. [Anonymizováno] odstěhovat. Tento důvod návratu žalovaného do domu čp. [Anonymizováno] potvrdila ve své výpovědi i sv. [jméno FO], která uvedla, že v mezidobí mezi odchodem z domu po dědovi a příchodem do suterénu domu čp. [Anonymizováno] bydlel žalovaný někde u kamaráda na chatě, odkud však musel také odejít. Pokud pak došlo dne 3.3.2025 po výzvě soudu k doplnění tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ze dne 4.2.2025 k tomu, že žalovaný prostřednictvím obecného zmocněnce doplnil jako rok počátku bydlení žalovaného v suterénu domu právě rok 2001, má soud v kontextu tvrzení žalovaného o vydržení služebnosti bytu za to, že se jedná spíše o doplnění směřující k podložení jejich tvrzení o vydržení služebnosti bytu žalovaným, kdy za splnění ostatních podmínek bez existence jakékoli písemné smlouvy by bylo rozhodující uplynutí právě 20 let do doručení výzvy k vyklizení prostor z prosince 2022. Stejně tak působí obecným zmocněncem žalovaného předložená čestná prohlášení syna a bývalé manželky žalovaného, kteří si přesně pamatují, že k nastěhování žalovaného do sklepa domu čp. [Anonymizováno] došlo v roce 2001, ačkoli synovi bylo tehdy 12 let a od rozvodu s bývalou manželkou tehdy uplynulo již cca 8 let a přesto se zde bývalá manželka vyjadřuje i k tomu, že jí nebylo známo, že by nabídka matky k bydlení v suterénu domu byla nějak časově omezena, což působí zvláštně i v kontextu toho, že na to nebyla soudem nijak tázána a při posouzení otázky vydržení práva by toto mohlo mít význam a též při porovnání s tím, co uvedla ve své spontánní výpovědi bez jakékoli přípravy sv. [jméno FO] (matka žalovaného a tehdejší vlastnice domu), tedy že to považovala pouze za dočasné řešení, než si žalovaný opatří nějaké řádné bydlení, pro což k její nelibosti nic nedělal a nedělá, ačkoli byla ochotna mu s tím pomoci. Čestná prohlášení syna a bývalé manželky žalovaného tedy nepovažoval soud ve vztahu k dataci nastěhování žalovaného rokem 2001 za zcela věrohodná. Za podstatnou pro posouzení okolností nastěhování žalovaného do suterénních prostor domu čp. [Anonymizováno] pak soud považuje právě spontánní výpověď svědkyně [jméno FO], matky obou účastníků, která byla v době nastěhování žalovaného do suterénu domu a dále až do 27.12.2012 výlučnou vlastnicí nemovitosti čp. [Anonymizováno]. Ta přitom ve svém vyjádření uvedla, že poskytla žalovanému prostory v suterénu domu č. p. [Anonymizováno] v době, kdy byla ještě jeho vlastníkem, pouze dočasně, než si něco najde. Žalovaný totiž po rozvodu svého manželství nikde natrvalo nezakotvil, bydlel původně v domě po dědečkovi, který patřil žalobci (č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]), dále na nějaké chatě u kamaráda a pak přišel s tím, že nemá kde bydlet, a proto mu tedy dočasně poskytla prostory prádelny, které si upravil pro obývání. Nemínila to však tak, že by tam měl být navždy, očekávala, že si něco najde, že si pořídí své vlastní bydlení, ale on si nic nehledal, nabádala ho k tomu, ale on ji vždycky odbyl a vlastně s ní i s bratrem (zde žalobcem) prakticky nekomunikuje. K tomu, aby si něco našel a ze suterénu se odstěhoval ho opakovaně ústně vyzývala, ale žádnou písemnou výzvu mu nedávala, je důvěřivá. Uvedla, že by mu pomohla, chtěla, aby žil pořádně, ale on jí odmítá, nebaví se s ní, nezajde k ní ani na kafe a dokonce jí ani nepopřeje k svátku či narozeninám (z místního šetření přitom plyne, že suterénní místnost obývanou žalovaným a byt v přízemí obývaný sv. [jméno FO] dělí pouze jedno schodiště a užívají stejný vstup do domu). Z vyjádření svědkyně [jméno FO] je tak zřejmé, že žalovaný se nemohl od počátku bydlení v suterénu domu čp. [Anonymizováno] důvodně domnívat, že by mu tam sv. [jméno FO] chtěla zřídit věcné břemeno doživotního užívání této části domu čp. [Anonymizováno] a nemohl tak být v dobré víře, že je mu tam ústně zřizována jakákoliv služebnost bydlení, přičemž listina v tomto smyslu (jak potvrdil i žalovaný) rovněž žádná sepsána nebyla. Co se týče úplaty za užívání těchto suterénních prostor, tak z vyjádření žalobce i žalovaného je zřejmé, že za užívání prostor jako takových nebyla placena žádná částka odpovídající např. obdobě nájemného, ale že žalovaný hradil k rukám matky (sv. [jméno FO]) pouze hotové výdaje spojené s užíváním těchto prostor, kdy své matce přispíval na elektřinu, vodu a internet v souvislosti s tím, co protopil, za vodu, kterou použil a za využívání internetu. Sám uvedl, že v současné době hradí 3 000 Kč měsíčně, stále k rukám matky, ačkoli vlastníkem domu je žalobce, což už mu již minimálně od výzvy k vyklizení z prosince 2022 mohlo být zřejmé. Z této částky podle vyjádření žalobce 600 Kč představuje úhrada internetu a částka 2 400 Kč je na elektřinu a vodu, když v místnostech v suterénu se topí elektrickými přímotopy, což je vidět i na fotografiích z místního šetření. Žalovaný pak sám uvedl, že tuto částku hradí až v poslední době, že původně hradil méně, ale tuto vyšší částku začal platit matce v souvislosti s tím, že došlo k zvýšení nákladů v důsledku inflace.

6. Po právní stránce žalovaný uváděl, že by mělo být jeho právo na užívání prostoru prádelny a skladu v domě č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] u [Anonymizováno] posouzeno jako služebnost bytu, kteroužto vydržel ve smyslu § 1260 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 ( dále jen „o.z.“) ve spojení s § 1297 o. z., a to na principu mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z., kdy k mimořádnému vydržení by mělo dojít i za předpokladu, že by neprokázal právní důvod užívání nemovitosti. I pro tzv. mimořádné vydržení je však podstatné nejen to, zda žalovaný fakticky část suterénu v domě čp. [Anonymizováno] pro své bydlení po dobu více než 20 let užíval, ale zejména to, že by tak žalovaný od počátku činil v dobré víře, že mu tuto část poskytla tehdejší vlastnice (svědkyně [jméno FO]) za účelem jeho trvalého a výlučného užívání. S ohledem na skutkovou situaci, která vyplývá ze shora provedených důkazů, a to zejména z výpovědi sv. [jméno FO], má soud za to, že žalovaný se nemohl objektivně domnívat, že užívá prostory v suterénu domu č. p. [Anonymizováno] na základě v roce 2001 či 2003 ústně uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene užívání části suterénu domu čp. [Anonymizováno], jak tvrdil, neboť žádná taková úmluva mezi svědkyní [jméno FO] a žalovaným z té doby nebyla prokázána a naopak z vyjádření svědkyně [jméno FO] výslovně plyne, že o ničem takovém neuvažovala a prostory v suterénu domu č. p. [Anonymizováno] žalovanému poskytla pouze dočasně, než si vyřeší svou osobní situaci, přičemž sama ho dlouhodobě nabádala k tomu, aby si sehnal lepší bydlení a snažil se nějakým způsobem o sebe postarat, na což nedbal, odbyl jí tím, ať „to nechá bejt“ a nakonec opakování jejích výtek zřejmě vyřešil tak, že se s ní nebaví vůbec, což ostatně vyplynulo i z výpovědi žalovaného a zejména z výpovědi sv. [jméno FO], která uvedla, že s ní vůbec nekomunikuje, nezajde za ní na kafe, ani jí nepopřeje k svátku či k narozeninám, ačkoli jak bylo patrné při místním šetření, by stačilo, aby k sv. [jméno FO] (své matce) vyšel jedny schody. K vydržení věcného břemene užívání části domu, resp. služebnosti bytu ve vztahu k předmětným prostorám tak u žalovaného dojít nemohlo, a to především pro absenci dobré víry žalovaného ohledně toho, že by mu sv. [jméno FO] měla v úmyslu zřídit v suterénu domu čp. [Anonymizováno] věcné břemeno, resp. služebnost bydlení, přičemž z obsahu smlouvy o zřízení věcného břemene bydlení z 27.12.2012 uzavřené mezi žalobcem a sv. [jméno FO] je patrné, že sv. [jméno FO] ví, co zřízení věcného břemene bydlení obnáší. S ohledem na platby žalovaného pouze za hotové výdaje spojené s užíváním suterénních prostor žalovaným také nelze hovořit o tom, že by se mohl domnívat, že by mezi ním a sv. [jméno FO] byla uzavřena nějaká nájemní smlouva k uvedeným prostorám ve smyslu § 663 a následující zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť zde chybí podstatná náležitost smlouvy spočívající v tom, že by pronajímatel, zde svědkyně [jméno FO] jako tehdejší vlastnice domu, přenechala žalovanému suterénní prostory domu za úplatu, neboť sjednání nějaké úplaty, kterou by hradil pouze a jedině za užívání prostor, nikoliv za hotové výdaje, kterými je spotřeba vody a elektřiny, případně internetového připojení v suterénních prostorách, nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno. S ohledem na vylíčení skutkových okolností lze však ujednání mezi žalovaným a jeho sv. [jméno FO], k němuž došlo s největší pravděpodobností v roce 2003, podřadit pod ustanovení upravující smlouvu o výpůjčce ve smyslu § 659 obč. zák., kdy předmětem smlouvy o výpůjčce ve smyslu judikatury; konkrétně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 376/2009, může být bezplatné užívání i reálně vymezené části nemovitosti, kdy pro uzavření takovéto smlouvy o výpůjčce je přípustná i ústní forma a je zde důležitá dočasnost, která plyne z vyjádřené vůle svědkyně [jméno FO], která byla v rozhodnou dobu vlastnicí domu č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] u [Anonymizováno]. Podle názoru soudu tedy mezi žalovaným a jeho matkou, sv. [jméno FO], došlo k uzavření ústní smlouvy o výpůjčce uvedených suterénních prostor kolaudovaných jako prádelna a sklad, které dočasně přenechala žalovanému k bezplatnému užívání s ohledem na neutěšenost jeho tehdejší bytové situace. Pokud jde o dočasnost, postačí prokázaná vůle sv. [jméno FO] jako tehdejší účastnice smlouvy o výpůjčce, když tato vůle musela být žalovanému zřejmá jak v době poskytnutí prostor, tak z následného chování sv. [jméno FO], která jej nabádala, aby si opatřil nějaké jiné, lepší bydlení, odpovídající běžným životním standardům ( kterým jak je patrné z místního šetření žalovaným obývané suterénní místnosti bez přístupu denního světla a možnosti větrání určitě neodpovídají). Co se týče dočasnosti, nemusí být při uzavírání smlouvy o výpůjčce výslovně uvedena doba, po kterou má výpůjčka trvat, avšak musí být zřejmé, že jde o dočasné řešení, a v případě, že uvedena není, bylo by nutno při ukončení smlouvy o výpůjčce postupovat ve smyslu § 563 obč. zák., tedy žalovaného vyzvat k vyklizení prostor a žalovaný by pak byl povinen vrátit uvedené sklepní prostory vlastnici těchto sklepních prostor první den poté, kdy byl k jejich vrácení vyzván. Za doby, kdy byla vlastnicí této nemovitosti sv. [jméno FO], však nebylo prokázáno, že by k takové jednoznačné výzvě z její strany došlo, respektive jak sama uvedla, vyzývala jej opakovaně ústně, nicméně byla důvěřivá a žádný písemný doklad o existenci takové výzvy nebyl předložen. Ukončení smlouvy o výpůjčce v době od roku 2003 do 27.12.2012 tak nebylo prokázáno. Z darovací smlouvy ze dne 27. 12. 2012 sepsané notářským zápisem [Anonymizováno] mezi sv. [jméno FO] a žalobcem přitom vyplývá, že mj. dům č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] – [Anonymizováno] darovala sv. [jméno FO] žalobci a tato darovací smlouva byla zapsána s právními účinky vkladu ke dni 27. 12. 2012. Od tohoto data tak přestala být sv. [jméno FO] vlastnicí domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] - [Anonymizováno] a výlučným vlastníkem domu je od té doby žalobce. Ke dni 27.12.2012 tak zanikl závazek sv. [jméno FO] ze smlouvy o výpůjčce suterénních prostor domu čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] - [Anonymizováno] vůči žalovanému, neboť ve smyslu § 575 obč. zák. tento závazek ze smlouvy o výpůjčce zanikl pro nemožnost plnění (sv. [jméno FO] nemůže žalovanému vypůjčovat něco, čehož sama není vlastníkem). Závazek ze smlouvy o výpůjčce pak není nikde v občanském zákoníku zmiňován jako závazek, kterým by byl ze zákona do budoucna vázán i nový vlastník nemovitosti, neboť závazek z původních smluv přechází na nového vlastníka nemovitosti pouze tam, kde to výslovně předjímá zákon, např. v souvislosti s ochranou práv nájemníků v § 680 odst. 2 obč. zák.. Závazek ze smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 659 obč. zák. proto na nového vlastníka domu nepřechází, neboť takový následek občanský zákoník výslovně nepředpokládá a závazkové právo nemůže být ve smyslu § 151n a násl. obč. zák. ani ve smyslu § 1257 a násl. o.z. předmětem vydržení. Od 27. 12. 2012 tedy skutečně žalovaný užíval suterénní prostory v domě č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] u [Anonymizováno] bez právního důvodu, neboť právní důvod spočívající ve smlouvě o výpůjčce uzavřené mezi ním a sv. [jméno FO] zanikl v důsledku nemožnosti plnění k 27. 12. 2012. Skutečnost, že žalovaný nebyl o převodu vlastnického práva k domu čp. [Anonymizováno] a tím i o zániku práva ze smlouvy o výpůjčce ihned informován nemá na zánik jeho práva vliv a z ničeho neplyne, že by žalobce s žalovaným ohledně užívání suterénních prostor v domě čp. [Anonymizováno] uzavřel nějakou další smlouvu ( o čemž svědčí i to, že úhradu hotových nákladů za užívání prostor dával žalovaný stále sv. [jméno FO]), spíše pobyt žalovaného (svého bratra) z rodinných důvodů trpěl a snažil se jej přimět k odstěhování po dobrém, přičemž z těchto důvodů zřejmě vyjednal syn žalovaného ( jak uvedl žalovaný) i uzavření nájemní smlouvy o nájmu bytu mezi [adresa] a žalovaným, kterou žalovaný 1.4.2022 podepsal a na žádost žalovaného byla dle zprávy [právnická osoba] ke dni 30.11.2022 ukončena. Zřejmě proto, že po dobrém k odchodu žalovaného z domu čp. [Anonymizováno], který bezplatně a od 27.12.2012 i bez právního důvodu obýval, nedošlo, zaslal mu žalobce poštou dne 22.12.2022 výzvu k vyklizení domu z 20.12.2022, na kterou žalovaný reagoval dopisem z 19.1.2023 obsahujícím sdělení, že se nikam stěhovat nebude. Vzhledem k tomu, že žalovaný užíval a do současné doby užívá suterénní prostory domu čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] – [Anonymizováno] bez právního důvodu, a i přes výzvu vlastníka domu je nevyklidil, byla mu tato povinnost ve smyslu § 1040 a násl. o.z. uložena soudem. K vyklizení mu byla přiměřeně ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena lhůta v trvání 15 dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaný měl již od doručení výzvy k vyklizení prostor v prosinci 2022 možnost si zajistit jiné odpovídající bydlení a navíc se možnosti řádného bydlení v nájemním bytě [adresa] na základě nájemní smlouvy z 1.4.2022 bezdůvodně vzdal, když jednak své tvrzení o nedostatku financí na nájemní bydlení nijak nedoložil, ačkoli je i podle svého vyjádření trvale zaměstnán, a i pro případ, že by mu mzda nedostačovala, mohl situaci řešit např. žádostí o příspěvek na bydlení u příslušného úřadu, neboť mu z opakovaných vyjádření sv. [jméno FO] i žalobce muselo být zřejmé, že jeho pobývání ve sklepě domu žalobce, za situace, kdy s nimi ani neudržuje běžný rodinný kontakt, nebudou zřejmě chtít snášet natrvalo a žádná zákonná povinnost vůči němu, na jejímž základě by tak měli činit, k tomu sv. [jméno FO] ani žalobce nezavazuje.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 (účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a účast na místním šetření dne [datum]) a za 1 úkon po 1 150 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek dne [datum]), tj. 12 550 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč a 4 úkony právní služby po 450 Kč, tj. 2 700 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 3 202,50 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, tedy celkem 23 452,50 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení