2 C 280/2022 - 285

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného stavba v [adresa] č. e. [Anonymizováno] pro rodinnou rekreaci stojící na parcele č. st. [Anonymizováno] zapsaná na LV [Anonymizováno] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] v hodnotě 318 000 Kč.

II. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného vozidlo zn. Volkswagen Touran RZ [SPZ] hodnotě 80 000 Kč.

III. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného nábytek v domě na adrese [adresa], a to kuchyňská linka, 2 ks vestavěných skříní, obývací stěna do „L“ + 2 ks skříní + stěna s úložnými prostory, 1 ks postele letiště + čelo s 2 ks nočních stolků + 3 ks šatních skříní, 1 ks Hifi soupravy Philips + 2 ks reproduktorů, DVD přehrávač Pioneer, 1 ks nového letiště do ložnice a 2 ks skříněk do koupelny, to vše v celkové hodnotě 10 000 Kč.

IV. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného nábytek v chatě v [Anonymizováno] č. e. [Anonymizováno], a to rohová selská lavice + 4ks židlí + stůl, obývací stěna – ozdobná rohová stěna, skleník velký, menší skříň s úložným prostorem a 5 poličkami a stolek pod TV, kuchyňská linka – 2 horní skříňky (uzavřená a otevřená), dolní skříňka s poličkou a šuplíkem na příbory, 1 ks lednice zn. Baumatic, 1 ks lampičky (v patře), 1 ks šatní skříně (v patře), 2 ks postelí (v patře), 2 ks lustrů (vnitřní) + 3 ks vnitřních nástěnných svítidel a 1 ks svítidla (na balkoně), to vše v celkové hodnotě 8 000 Kč a 1 ks krbových kamen zn. Jotul v hodnotě 10 000 Kč.

V. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného stavební buňka umístěná na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v hodnotě 0 Kč.

VI. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje žalovanému pohledávka z účtu stavebního spoření č. [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno] ve výši 114 229,96 Kč.

VII. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje žalobkyni pohledávka z účtu stavebního spoření č. [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno] ve výši 66 458,54 Kč.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 95 319,71 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

X. Žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu v Táboře nákladů tohoto řízení, které musel hradit stát, ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

XI. Žalovaný je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu v Táboře 1/2 nákladů tohoto řízení, které musel hradit stát, ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 10. 2022 a doplněním žaloby ze dne 6. 3. 2023 domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“), které zaniklo ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. ke dni 9. 2. 2022, o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Táboře, čj. [spisová značka] ze dne [datum]. Předmětem vypořádání SJM učinila žalobkyně chatu v [adresa] č. e. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsanou na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště [adresa] s tím, že uvedená chata stojí na pozemku, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. V souvislosti s pořízením chaty v [adresa] uplatnila žalobkyně svůj vnos v tvrzené výši 120 000 Kč, k čemuž uvedla, že se jednalo o půjčku od otce z 30. 10. 2005, kterou mu vrátila v lednu 2023, tj. v době po rozvodu. Dále žalovaný uplatnil vnos ze svých výlučných prostředků na pořízení chaty v SJM, a to ve výši 200 000 Kč, které dostal jako dar od svého otce na podzim roku 2006. Dále byly učiněny předmětem vypořádání SJM následující movité věci, a to osobní automobil Volkswagen Touran RZ [SPZ], který je v držení žalovaného, dále nábytek, který se nachází v domě žalovaného na adrese [adresa], a to kuchyňská linka, 2 ks vestavěné skříně, obývací stěna do „L“, 2 ks skříní + stěna s úložnými prostory, 1 ks postele - letiště + čelo s 2 nočními stolky + 3 ks šatních skříní, 1 ks Hifi soupravy Philips + 2 ks reproduktorů, DVD přehrávač Pioneer, 1 ks nového letiště do ložnice a 2 ks skříněk do koupelny. Dále se žalobkyně domáhala vypořádání nábytku nacházejícího se v chatě v [Anonymizováno] č.e. [Anonymizováno], a to rohové dřevěné selské lavice + 4 ks židlí + stolu, obývací stěny - ozdobné rohové stěny, skleníku velkého, menší skříně s úložným prostorem a 5 ks poliček, stolku pod TV, kuchyňské linky sestávající z 2 hlavních skříněk – jedné uzavřené, druhé otevřené, dole jedné skříňky s poličkou a otvíracím hlavním šuplíkem s příbory, 1 ks lednice zn. Indesit, 1 ks vany do koupelny, 1 ks bojleru zn. Dražice, 1 ks lampičky v patře, 2 ks šatních skříní v patře, 2 ks postelí v patře, 5 ks lustrů vnitřních, 1 ks svítidla na balkoně a 1 ks krbových kamen. Dále se žalobkyně domáhala vypořádání stavební buňky nacházející se na pozemku žalovaného parc.č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], tj. na zahradě u chaty. Vyjma uvedených věcí požadovala vypořádání investic, které byly vynaloženy ze SJM na věci, náležející do vlastnictví žalovaného, a to konkrétně investice do předělané kuchyně v domě žalovaného na adrese [adresa], investice do vrtu na pozemku v [Anonymizováno], kde se vrt zrealizoval v letech 2007-2008, investice do nerezového komína na chatě v [Anonymizováno], kde se tento komín vybudoval a musela se dělat díra do chaty, investice do vybudování elektřiny v chatě v [Anonymizováno] v letech 2007-2008, opravy stavidla na rybníku v [Anonymizováno] v roce 2019, přičemž rybník a stavidlo je v podílovém spoluvlastnictví žalovaného a [jméno FO], investice v chatě v [Anonymizováno], kde se realizovalo obložení krbových kamen tetracitovými deskami a investice do vybudování elektrické přípojky v chatě v [Anonymizováno]. Dále žádala vypořádat cenu za projekt na původní zděnou chatu, který byl realizován v roce 2003 a ze společných finančních prostředků na něj zaplatili celkem 10 000 Kč. Kromě toho žalobkyně uplatňovala vnos ze svých výlučných prostředků do SJM spočívající v tom, že od svého otce dostala dar 6 000 Kč, za které pořídila selskou lavici, 4 ks židlí a stůl, které se nyní nacházejí v chatě v [Anonymizováno] a dále dostala darem 1 000 Kč, za které byly nakoupeny 2 ks postelí rovněž do chaty. Žalovaný oproti tomu uplatnil vnos ze SJM do výlučného majetku žalobkyně, a to konkrétně do opravy rodinného domu v [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno], kdy se mělo jednat o investici a pořízení následujících movitých věcí, a to obývací stěny, jídelního stolu, 5 ks oken plastových, patrové postele z masivu, bojleru, žebříku do koupelny, WC kompletu, skříňky s umyvadlem do koupelny Hanna 50, původní vodárny DV2, čerpadla Nautila, pračky SLIM provedení, závěsů a záclon na okna – 5ks, kamen s výměníkem + měděných rozvodů + radiátorů 6 ks, dále realizace odpadů a rozvodů vody, materiál hostalen komplet + odpadní trubky + baterie + roháčky a práce cca 20 hod, dále materiálu + rozvodů elektrické energie, 100 m ciky, 3x 2,5 m, 100 m ciky, 3x 1,5 m, 25 m ciky, 4 x 2,5 vypínačů + zásuvek, rozvaděčové skříně a zapojení v rozvodnici + jističů, chrániče + revize a práce cca 60 hod. v celkové tvrzené hodnotě 248 020 Kč. Co se týče závazků, domáhala se žalobkyně vypořádání zůstatku úvěru uzavřeného s bankou [právnická osoba]. dne 8. 8. 2018 na částku 300 000 Kč a dále zůstatku úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2016 v původní výši 57 000 Kč, následně zvýšené na 249 000 Kč, přičemž tyto smlouvy uzavřela s bankou [právnická osoba]. na své jméno žalobkyně. Žalovaný se domáhal vypořádání zůstatku úvěru, respektive částek, které po rozvodu na tento úvěr hradil ze svých výlučných prostředků, a to konkrétně úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu] ze smlouvy uzavřené s [právnická osoba]. dne 29.1.2016, přičemž smlouvu měli podepisovat oba účastníci a šlo o půjčku jejich kamarádce [jméno FO] a dále zůstatku úvěru z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel žalovaný na svoje jméno s [právnická osoba]. dne 17. 6. 2019 na částku 300 000 Kč, z čehož pořídil již zmiňované vozidlo Volkswagen Touran. Žalobkyně pak ještě uplatnila k vypořádání zůstatky na účtech stavebního spoření, které měli oba účastníci sjednáno u [Anonymizováno]. Žalobkyně navrhovala, aby byly veškeré movité i nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného s tím, že by jí měl zaplatit vypořádací podíl. Dále původně v žalobě uplatňovala samostatným výrokem navrácení věcí, které dle jejího vyjádření byly v jejím výlučném vlastnictví, a to movitých věcí - 2 ks postelí, 1 ks rohové lavice, 1 ks stolu, 3 ks židlí, sady nádobí, 10 ks záclon, 20 ks závěsů, 2 ks rozkládacích křesel, 2 ks obrázků od dětí, 2 ks váz, 2 ks dekorací, 1 ks dřevěného věšáku, sady utěrek, sady ručníků, bot žalobkyně, sady hrnečků se svým motivem, sady hrnečků s motivem berušek, sady skleniček, CD, DVD, 3 ks gramofonových desek, 1 ks promítačky, dětské filmy, knížek, 2 ks proutěných košíků, 4 ks vonných svíček, 3 ks obrazů a 4 ks váz, přičemž v průběhu jednání na základě upřesnění, že již některé věci byly žalobkyni vráceny před podáním žaloby a toho, že další věci byly žalobkyni vráceny v průběhu řízení, vzala žalobkyně v této části žalobu zpět, o čemž bylo rozhodnuto usnesením č. j. 2 C 280/2022-83 ze dne 19. 7. 2023 s tím, že navíc ještě byla vzata zpět položka vypořádání SJM - projekt za původní zděnou chatu a toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 7. 2023, respektive výrok III. tohoto usnesení 15. 8. 2023 a tedy již nadále nebyly předmětem soudního řízení. Ve vztahu k zbývající části movitých věcí, o nichž žalobkyně tvrdila, že jsou v jejím výlučném vlastnictví a jejichž vydání se po žalovaném domáhala, byla žaloba vzata zpět ještě dne 30. 4. 2024 a řízení bylo ve vztahu k nim zastaveno usnesením č. j. 2 C 280/2022-165 ze 14. 5. 2024, které nabylo právní moci 31. 5. 2024. Předmětem řízení pak nadále zůstalo pouze vypořádání SJM.

2. S ohledem na rozsah předmětu vypořádání SJM budou dále veškerá skutková zjištění a právní hodnocení činěna pro přehlednost postupně vždy ve vztahu k určitému okruhu věcí a závazků účastníků tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých výrocích tohoto rozsudku.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 9. 2. 2022, bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 14. 6. 1997 a skončilo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, tj. ke dni 9. 2. 2022, přičemž k tomuto datu zaniklo i SJM účastníků.

4. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo dne 9. 2. 2022, tedy v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), použije se na vypořádání SJM úprava nového občanského zákoníku, přičemž ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníků účinného do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Z toho důvodu se otázka toho, co tvoří součást SJM účastníků, řídí předpisem účinným v době nabytí hodnoty do SJM či vzniku závazku.

5. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání (SJM), může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

6. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávané jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění 7. Pro majetek nabytý a závazky vzniklé do 31. 12. 2013 je rozhodující úprava původního občanského zákoníku, kdy podle § 146 odst. 1 písm. a) obč. zák. tvoří SJM majetek nabytý některými z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží k osobní potřebě jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisu o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Judikaturou bylo dovozeno, že příjmy manželů ze zaměstnání či podnikání se stávají součástí SJM v okamžiku, kdy s nimi manžel, o jehož příjmy se jedná, může nakládat. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. tvoří SJM rovněž závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

8. Pro majetek nabytý, či závazky vzniklé po 1. 1. 2014 nutno použít ust. § 709 odst. 1 o. z., podle něhož je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

9. Podle § 709 odst. 2 o. z. je součástí společného jmění i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže: a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny 10. Podle § 711 odst. 2 o. z. se částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

11. Výpisem z katastru nemovitostí, konkrétně LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] vedeným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], bylo prokázáno, že v SJM je chata [adresa] č. e. [Anonymizováno] - stavba určená k rodinné rekreaci na stavební parc. [Anonymizováno] evidované na LV č. [hodnota]. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] vyplývá, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] je žalovaný, přičemž z informací o pozemku z katastru nemovitostí a tam obsažené části katastrální mapy je zřejmé, že se jedná o pozemek pod chatou [adresa], č. e. [Anonymizováno] a zahradu kolem chaty. Cena chaty v [adresa] č. e. [Anonymizováno] byla stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [č. účtu] ze dne 16. 8. 2024. V něm znalkyně ocenila tuto nemovitost s přihlédnutím k právní vadě spočívající v tom, že vlastnictví stavby a pozemků je odlišné, a to ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4901/2017. Pro účely rozhodnutí ve věci soud vyšel ze stanovení obvyklé ceny chaty č. e. [Anonymizováno] v [adresa] včetně příslušenství částkou 318 000 Kč a pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] částkou 732 000 Kč, když uvedený podíl těchto jednotlivých částí na tržní hodnotě celku stavby rekreační chaty včetně příslušenství a pozemků, která byla stanovena znalkyní ve výši 1 050 000 Kč, znalkyně dostatečně odůvodnila při jednání soudu tím, že uvedená cena je stanovena zejména s ohledem na dřevěnou konstrukci chaty, kdy životnost konstrukce se stanovuje dle cenového předpisu vyhlášky MF č. 434/2023 Sb. v aktuálním znění, v maximální délce 50–60 roků, přičemž uvedená chata nemá jakékoliv zateplení, tloušťka obvodové stěny je pouze 44 mm, a hlavním cenotvorným prvkem uvedeného souboru nemovitostí je tak pozemek, který je zahrnutý dle územního plánu v plochách rekreace. Všechny tyto skutečnosti zohlednila v porovnávací metodě na základě níž došla k závěru, že chata v [adresa] č. e. [Anonymizováno] má hodnotu 318 000 Kč. Za situace, kdy se vlastníkem této budovy stává výlučný vlastník pozemků pod těmito budovami, je třeba při vypořádání přihlížet k tomu, o co se ochudí spoluvlastník, který není vlastníkem pozemků pod budovami. Při vypořádání tak bylo zapotřebí přihlížet ještě k vyčíslení hodnoty služebnosti nezbytné cesty, která by musela být pro žalobkyni zřízena, pokud by chtěla chatu č. e. [Anonymizováno] v [adresa] využívat. Hodnotu této služebnosti ocenila znalkyně v posudku částkou 29 130 Kč. Při vypořádání chaty č. e. [Anonymizováno] v [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] soud rozhodl v souladu s jednoznačnou konstantní judikaturou vycházející z logiky věci spočívající v tom, že pokud je žalovaný výlučným vlastníkem pozemků, na nichž tato budova stojí, případně ji obklopují, a soud současně nemůže v řízení o vypořádání SJM zřídit přístup k těmto budovám, nelze je přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť tím by byl založen stav, kdy by de facto neměla k nemovitostem zajištěn přístup, nemohla by je užívat a tato situace by mezi účastníky vyvolávala další spory. Z toho důvodu byla chata č. p. [Anonymizováno] v [adresa] uvedená ve výroku I. rozsudku, přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného (obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 180/2005) s tím, že při stanovení vypořádacího podílu pro účely vypořádání tímto způsobem soud vycházel z výše vypořádacího podílu stanoveného znalkyní v závěru znaleckého posudku (bod b) částkou 129 870 Kč právě s přihlédnutím k hodnotě služebnosti nezbytné cesty.

12. Předmětem vypořádání bylo dále osobní vozidlo značky Volkswagen Touran RZ [Anonymizováno]. Zprávou MěÚ [adresa] odboru dopravně správních agend ze dne 16.2.2023 bylo prokázáno, že uvedené vozidlo bylo od 26.8.2019 zaevidováno na jméno žalovaného, přičemž žalovaný uvedl, že jej zakoupil za trvání manželství z peněz z úvěru. Účastníci učinili pro účely vypořádání nesporným, že aktuální hodnota tohoto vozidla je 80 000 Kč a vzhledem k tomu, že je uvedené vozidlo již od doby jeho pořízení v držení žalovaného, bylo přikázáno výrokem II. rozsudku do výlučného vlastnictví žalovaného.

13. Předmětem vypořádání byla dále činěna celá řada movitých věcí, a to jednak soubor vybavení domu na adrese [adresa], přičemž jde o dům ve výlučném vlastnictví žalovaného, a konkrétně se jednalo o kuchyňskou linku, 2 ks vestavěných skříní, obývací stěnu do L +2 ks skříní a stěnu s úložnými prostory, 1 ks postele letiště + čelo s 2 nočními stolky + 3 ks šatních skříní, 1 ks Hifi soupravy Philips +2 ks reproduktorů, DVD přehrávač Pioneer, 1ks nového letiště do ložnice a 2 ks skříněk do koupelny. I zde panovala mezi účastníky shoda, že jde o věci v SJM a že by měly být přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok III. rozsudku) s tím, že se zde účastníci shodli na ceně tohoto souboru věcí pro účely vypořádání částkou 10 000 Kč.

14. Dále bylo žádáno vypořádání souboru nábytku v chatě v [Anonymizováno] č. e. [Anonymizováno], přičemž z obsahu spisu je zřejmé, že se jedná o vybavení chaty v [adresa] č. e. [Anonymizováno], která se nachází v katastrálním území obce [adresa]. Zde byla činěna předmětem vypořádání rohová dřevěná selská lavice + 4 ks židlí + stůl, obývací stěna, ozdobná rohová stěna, skleník velký, menší skříň s úložným prostorem a 5 poličkami a stolek pod TV, kuchyňská linka, 2 horní skříňky, jedna uzavřená, druhá dole otevřená, jedna skříňka s poličkou otvírací a nad ní šuplík na příbory, 1 ks lednice značky Indesit, 1 ks vany do koupelny, 1 ks bojleru značky Dražice, 1 ks lampičky v patře, 2 ks šatních skříní v patře, 2 ks postelí v patře, 5 ks lustrů vnitřních, 1 ks svítidla na balkoně a 1 ks krbových kamen. Uvedené movité věci byly vypořádány výrokem IV. rozsudku, když byla shoda, že náleží do SJM a mají být přikázány žalovanému, jemuž je přikázána do výlučného vlastnictví i chata, jejíž vybavení tyto věci tvoří. Do vypořádání soud nezahrnul 1 ks vany do koupelny a 1 ks bojleru zn. Ariston, které jsou součástí chaty ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák, neboť byly pořízeny v roce 2009 a jsou do chaty pevně zabudovány. Podle vyjádření účastníků je vana v chatě zabudována a obezděna a rovněž bojler je vestavěn pod obezděnou vanou. Dále byl z vypořádání vyňat 1 ks šatní skříně v patře, kde se oba účastníci shodli na tom, že již nyní fakticky existuje pouze jedna z nich, neboť druhá se rozbila ještě před rozvodem manželství. Ve vztahu k tomuto souboru movitých věcí v chatě v [adresa] č. e. [Anonymizováno] učinili účastníci nespornou hodnotu pro účely vypořádání částkou 8 000 Kč a u 1 ks krbových kamen zn. Jotul částkou 10 000 Kč.

15. Do výlučného vlastnictví žalovaného byla rovněž přikázána stavební buňka umístěná na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním úz. [adresa], tedy na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného, u níž se účastníci shodli, že je v SJM a pro účely vypořádání má nulovou hodnotu.

16. Žalobkyně dále činila předmětem vypořádání závazky ze dvou smluv o úvěru, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 8. 2018, kterou uzavřela se společností [právnická osoba]. na částku 300 000 Kč a dále ze smlouvy o revolvingovém úvěru z 16. 5. 2016 a dodatku ze 14.11.2018, kterou uzavřela se společností [právnická osoba]. na částku 249 000 Kč, přičemž tvrdila, že žalovaný o těchto úvěrech věděl. Žalovaný k tomu uvedl, že tyto dva úvěry neuznává jako dluh SJM, protože o nich vůbec nevěděl, žalobkyně je neuváděla ani v návrhu na dohodu o vypořádání SJM z roku 2020 a de facto se o jejich existenci dozvídá až z žaloby žalobkyně o vypořádání SJM. Ze zprávy společnosti [právnická osoba]. vyplývá, že na jméno žalobkyně evidovala 2 úvěry, a to úvěr založený 16. 5. 2016 v celkové výši 249 000 Kč, přičemž nesplacená část úvěru ke dni 9. 2. 2022 činila 248 678,55 Kč a měsíční splátky byly hrazeny z běžného účtu žalobkyně a dále úvěr ze smlouvy uzavřené dne 8. 8. 2018 v celkové výši úvěru 300 000 Kč, kde nesplacená část úvěru ke dni 9. 2. 2022 činila 227 543,14 Kč a splátky byly rovněž hrazeny z běžného účtu žalobkyně. Ze smlouvy o úvěru o konsolidaci půjček uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]. dne 16. 5. 2016 plyne, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně samostatně a vědomost žalovaného o této smlouvě z obsahu smlouvy nijak neplyne. Stejně tak u smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres plus uzavřené se společností [právnická osoba] rovněž dne 16. 5. 2016 včetně dohody o změně smluvních ujednání ze dne 14. 11. 2018 je patrné, že uvedenou smlouvu uzavírala žalobkyně samostatně a souhlas či vědomost žalovaného o tomto závazku z vyhotovení úvěrové smlouvy nijak nevyplývá. V závěru dodatku ze 14. 11. 2018 je pouze uvedeno předtištěné čestné prohlášení žalobkyně, že manžel s uzavřením této dohody o splnění závazku vyplývající ze smlouvy souhlasil, nicméně zde se jedná rovněž o tvrzení žalobkyně a banka u žalovaného uvedenou skutečnost nijak neověřovala. Vzhledem k tomu soud nemá za prokázané, že by žalovaný dal souhlas žalobkyni s tím, aby převzala tyto dva úvěry z roku 2016 a následně k dodatku z roku 2018 a z toho důvodu nelze ve smyslu § 710 písm. b) o. z. přihlížet k těmto úvěrům v rámci vypořádání SJM, když se jedná o výlučné úvěry žalobkyně, a to i s ohledem na skutečnost, kdy uváděla, že ten první převážně využívala na konsolidaci předchozích drobných úvěrů a dále na vybavení domu ve svém výlučném vlastnictví, byť se jednalo o dům, v němž žila se syny a také k argumentaci, že jí žalovaný od května 2020 nedával na syny žádné výživné, pouze platil telefon a asi 500 Kč na její potřeby, když přitom nelze přihlédnout, že tyto úvěry pocházejí z let 2016 a 2018, tedy z doby, kdy dle jejího vyjádření ještě žalovaný na potřeby rodiny přispíval. Soud tedy nemá za prokázané, že by uvedené úvěry sloužily výhradně k obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, když vybavení domu ve výlučném vlastnictví žalobkyně z důvodu rozdělení domácností účastníků ani konsolidace předchozích drobných úvěrů žalobkyně takovou běžnou potřebou rodiny nejsou. Z uvedených důvodů tedy oba úvěry žalobkyně nebyly do vypořádání SJM zahrnuty. Stejná situace nastala u úvěru, který k vypořádání uplatňoval žalovaný, a to konkrétně u úvěru ze 17. 6. 2019 pocházejícího z úvěrové smlouvy, kterou výlučně žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. na částku 300 000 Kč, a za kterou měl podle svého vyjádření pořídit vozidlo Volkswagen Touran. U tohoto úvěru nebylo rovněž prokázáno, že by s ním žalobkyně vyjádřila souhlas. Žalovaný pouze uvedl, že viděla auto, nicméně z toho nelze předpokládat, že věděla, za jaký konkrétní úvěr a v jaké výši byl pořízen a že by předem dala souhlas s uzavřením této konkrétní úvěrové smlouvy, když ze zprávy [právnická osoba]. vyplývá, že úvěrový účet byl evidován výlučné na žalovaného, založen 21. 5. 2019 a zůstatek na úvěru k 9. 2. 2022 byl ve výši 225 869,73 Kč. Vzhledem k tomu, že zde rovněž nebyl prokázán souhlas žalobkyně s převzetím tohoto úvěru a vozidlo používal od jeho pořízení výlučně žalovaný pro své potřeby v době, kdy již spolu účastníci nežili ve společné domácnosti, nelze rovněž tento úvěr zahrnout do vypořádání SJM ve smyslu § 710 písm. b) o. z. Jiná situace nastala ve vztahu k úvěru, který byl převzat na základě úvěrové smlouvy uzavřené 29. 1. 2016 s [právnická osoba]. na částku 700 000 Kč, když úvěrovou smlouvu sice podepsal jako dlužník žalovaný, nicméně žalobkyně zde osobně podepsala prohlášení manželky, že je seznámena s podmínkami úvěrového vztahu založeného touto smlouvou a že souhlasí se vstupem svého manžela do tohoto úvěrového vztahu a s přijetím a plněním dluhu a povinností z úvěrového vztahu v plném rozsahu, přičemž její totožnost byla ověřena pracovnicí [právnická osoba] podle občanského průkazu. Byl-li tedy úvěr převzat se souhlasem žalobkyně ohledem, stal se součástí SJM ve smyslu § 710 o. z., bez ohledu na to, že peníze z něj neužívali manželé pro sebe, ale jako pomoc pro svou kamarádku [jméno FO]. Ta jako svědkyně potvrdila, že tuto částku od nich obdržela a že dluh splácela žalovanému s tím, že v době po rozvodu manželství účastníků již neměla finanční prostředky, neboť se jednalo o dobu po covidu a postcovidu, a proto žalovanému v letech 2020-2022 nedávala peníze na splátky jako dříve. Jednalo se asi o zhruba posledních 150 000 Kč s tím, že v budoucnu by mu měla tyto finanční prostředky vrátit. Ze zprávy [právnická osoba]. k uvedenému úvěru plyne, že zůstatek úvěru k 9. 2. 2022 byl 122 340,20 Kč, přičemž od února 2022 do srpna 2023 bylo zaplaceno dalších 73 808 Kč z účtu žalovaného, kdy tuto část hradil žalovaný ze svých výlučných prostředků a částku 51 741,13 Kč v srpnu 2022 uhradila banka jako určitý benefit z úvěrové smlouvy s tím, že k 19. 8. 2022 byl tímto celý úvěr zaplacen a dluh z úvěru tedy zanikl. Při vypořádání SJM proto nebyl uvedený úvěr zahrnut do výroku rozsudku, neboť v době rozhodování soudu již dluh z uvedeného úvěru neexistuje, neboť byl doplacen k 19. 8. 2022, nicméně v rámci souhrnného vypořádání bude přihlédnuto k částce 73 808 Kč, kterou žalovaný zaplatil na tento společný úvěr účastníků ze svých výlučných prostředků v době po rozvodu manželství.

17. Dále byly oběma manželům přikázány pohledávky z účtu stavebního spoření, a to vždy tomu, kterému pohledávka z účtu stavebního spoření u [Anonymizováno], která je vedena na jeho jméno, to jest žalovanému číslo účtu: [č. účtu] a žalobkyni číslo účtu: [č. účtu], přičemž u žalovaného se jedná o částku 114 229,96 Kč a u žalobkyně 66 458,54 Kč. V obou případech soud vycházel ze zprávy [Anonymizováno], jíž byla sdělena výše pohledávky z těchto účtů evidovaných na jméno toho kterého účastníka řízení k datu 9. 2. 2022. U obou se jednalo o stavební spoření založené za trvání manželství účastníků.

18. Oba účastníci rovněž uplatnili k vypořádání jednak hodnotu toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek toho kterého z manželů a stejně tak hodnotu toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, tedy tzv. vnosy ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že na pořízení chaty v [Anonymizováno] použila půjčku od svého otce [Anonymizováno], kdy si od něj měla 30.10.2005 půjčit částku 120 000 Kč s tím, že tuto vrátila otci v lednu 2023, tedy v době po rozvodu manželství. K tomu předložil listinu nazvanou dlužní úpis z níž plyne, že si žalobkyně od svého otce takovou částku dne 30.10.2005 na dobu 20 let půjčila, avšak není z ní zřejmé, zda a kdy byla částka vrácena, ani na co byla žalobkyní použita. Co se týče pořízení chaty v [adresa], zde je důležitá zpráva [právnická osoba] v [adresa] – stavebního úřadu, který soudu předložil smlouvu o dílo uzavřenou účastníky se společnosti [právnická osoba]. ze dne 10.1.2007, z níž je patrné, že uvedená chata, tedy stavebnice dřevěné chaty, byla pořízená 10. 1. 2007 za částku 299 422 Kč. Pokud pak žalobkyně uváděla, že použila na její pořízení částku 120 000 Kč z půjčky od svého otce, kdy se tedy mělo podle ní jednat o její výlučné prostředky, neboť také ona výlučně sama je otci vrátila, zde sice nebylo možno opatřit důkaz svědeckou výpovědí otce žalobkyně [Anonymizováno] neboť jí zemřel, nicméně sama matka žalovaného, svědkyně [jméno FO], ve své výpovědi uvedla, že žalobkyně poskytla ze svého na chatu 100 000 Kč a v tomto směru není důvodu svědkyni [jméno FO] nevěřit, když současně potvrzovala i skutečnost, že žalovaný použil na nákup stejné chaty částku 200 000 Kč z daru od svého otce. Skutečnost, že žalovaný ze svých výlučných prostředků, tj. z daru od svého otce pana [Anonymizováno], dal na pořízení této chaty částku 200 000 Kč potvrzuje vyjma výpovědi svědkyně [jméno FO], také výpověď svědkyně [Anonymizováno], přičemž ta specifikovala i období, kdy mělo dojít k daru (podzim 2006), kdy sama doložila výpis ze svého účtu, kam jí byla obdobná částka v tuto dobu zaslána a potvrdila, že stejnou částku dostal její bratr, zde žalovaný, do vlastních rukou, neboť neměl v tu dobu účet a navíc žil s otcem p. [Anonymizováno] v jednom domě, takže neměl důvod, aby mu tuto částku mu na účet posílal. O tom, že skutečně částku 200 000 Kč žalovaný na podzim 2006 od otce dostal, jí ještě za svého života otec říkal, že ona i bratr dostali stejně. Z toho důvodů soud přihlédl při hodnocení tzv. vnosů z výlučného majetku do SJM k částce vnosu na pořízení dřevěné chaty v [adresa] č. e. [Anonymizováno] od žalovaného částkou 200 000 Kč a od žalobkyně částkou 100 000 Kč, když fakticky i součet těchto částek v zásadě přesně odpovídá pořizovací ceně této chaty, jíž prokazuje kupní smlouva z 10. 1. 2007 a vnos dalších 20 000 Kč z půjčky do této součásti SJM z ničeho neplyne. Tyto vnosy nebyly soudem valorizovány ani snižovány ve smyslu § 742 odst. 2 o.z., neboť současná hodnota chaty stanovená znaleckým posudkem včetně instalací, vany, bojleru, komínu apod., které nebyly v původní ceně zahrnuty, je prakticky stejná (318 000 Kč). Dále žalobkyně uplatnila dva vnosy z výlučných prostředků do SJM, a to částku 6 000 Kč na pořízení rohové selské lavice, 4 ks židlí a stolu v chatě a částku 1 000 Kč na dvě postele v chatě, přičemž tyto částky měla dostat jako osobní dar od svého otce [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] již zemřel, nemohl být k tomuto vyslechnut. Nicméně žalobkyně k částce 6 000 Kč dále tvrdila, že při jejím obdržení byla přítomna svědkyně [jméno FO], která poté jela s žalobkyní do prodejny nábytku v [adresa], kde za tyto peníze ihned nakoupila právě rohovou selskou lavici, 4 ks židlí a stůl, které se daly na chatu. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že byla skutečně u předání nějaké finanční částky v obálce od otce žalobkyně žalobkyni a že skutečně jely ihned poté nakupovat nějaký nábytek do [adresa]. Nebyla si však již jistá, jestli šlo o skříně či nějakou rohovou selskou lavici a podobně. Neví ani, kolik v té obálce bylo. Nicméně vzhledem k tomu, že skutečně k poskytnutí nějakých finančních prostředků ze strany otce žalobkyni došlo, žalobkyně uvedla přesnou částku i určení této částky, soud v této části uvěřil tvrzení žalobkyně podpořenému výpovědí svědkyně [jméno FO] o nákupu uvedeného nábytku, přičemž s ohledem na to, že součet pořizovacích cen nábytku v chatě v [Anonymizováno] byl dle tvrzení žalobkyně 28 650 Kč a učinili nesporným, že v současné době činí pro účely vypořádání tato částka pouze 8 000 Kč, je zjevné, že ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. došlo k snížení hodnoty vnosu do movitých věcí, které byly učiněny předmětem vypořádání, a to konkrétně rohové lavice, 4 ks židlí a stolu, přičemž z poměru pořizovací ceny veškerého nábytku v chatě, tj. 28 650 Kč a současné hodnoty těchto věcí, kterou učinili účastníci nespornou, tj. 8 000 Kč plyne, že současná hodnota činí 28 % původní pořizovací ceny. Proto byla i hodnota vnosu snížená na 28 %, tj. namísto 6 000 Kč, soud může přihlížet ke snížené hodnotě vnosu ve smyslu § 742 odst. 2 o. z., a to částkou 1 960 Kč (tj. 28 % z částky 6 000 Kč). Co se týče daru ve výši 1 000 Kč na pořízení 2 postelí, k tomuto nebyly žádné objektivní důkazy navrženy, ani provedeny a soud tedy k vnosu ve výši 1 000 Kč nepřihlížel.

19. Vyjma vnosu z výlučných prostředků účastníků do SJM byly ze strany žalobkyně tvrzeny i vnosy ze SJM do výlučného majetku žalovaného, a to konkrétně za a) vybudování nové podlahy v kuchyni v domě žalovaného na adrese [adresa], asi v roce 2011, kterou učinili účastníci nespornou včetně hodnoty tohoto vnosu částkou 3 000 Kč. Dále vrt na pozemku v [Anonymizováno] v letech 2007–2008, kdy pozemek je ve výlučném vlastnictví žalovaného a zde rovněž účastníci učinili nesporným, že vnos ze SJM do majetku žalovaného tvoří částku 26 000 Kč. Dále bylo jako vnos uvedeno, že byl ze SJM vybudován r. 2009 nerezový komín na chatě v [Anonymizováno], nicméně vzhledem k tomu, že komín je dle názoru soudu součástí chaty ve smyslu § 120 obč. zák., byl tento komín zahrnut v rámci ocenění chaty, která je v SJM jako celek a není možno jeho pořízení považovat za samostatný vnos. Obdobná situace je i u položky d) elektřina v chatě v [Anonymizováno], kdy zařízení elektřiny ve smyslu kabeláže apod. je rovněž součástí chaty ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák., a proto také nebylo přihlíženo k financím na toto použitým jako k vnosu ze SJM do výlučného majetku žalovaného, když se jedná o součást chaty, která je v SJM a tak i byla oceněna. Obdobně tomu bylo i u položky f) obložení krbových kamen v chatě v [Anonymizováno] tetra citovými deskami v roce 2010, kdy obložení krbových kamen je také součástí chaty a proto také nebylo tedy k tomuto tvrzenému vnosu přihlíženo samostatně. Jiná situace nastala ve vztahu k opravě stavidla na rybníku v [Anonymizováno], kdy se má jednat o rybník, který má žalovaný v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví se svojí sestřenicí [jméno FO] a k opravě mělo dojít v roce 2019. Zde učinili účastníci nesporným, že vnos ze SJM do majetku žalovaného činí částku 2 000 Kč a k tomu tedy bylo dále přihlíženo. Pokud pak uváděla žalobkyně jako bod g) vnos spočívající ve vybudování elektrické přípojky k chatě v [Anonymizováno] v roce 2003, bylo při jednání zjištěno, že se nejedná o přípojku jako takovou, ale že se mělo jednat o správní poplatek vynaložený v tomto roce za trvání manželství za připojení elektrické energie k chatě a vzhledem k tomu, že se jedná o správní poplatek, tedy výdaj investovaný za trvání manželství za možnost odebírat el. energii v chatě v SJM, nejde o investici do výlučného majetku žalovaného a nebylo k této položce rovněž jako k vnosu přihlíženo.

20. Ze strany žalovaného byl oproti tomu uplatňován jako vnos ze SJM do výlučného majetku žalobkyně soubor věcí; obývací stěna pořízená v roce 2016, stůl jídelní 2016, postel patrová masiv 2012, skříňka do koupelny Hannah 2012, pračka slim zn. Zanussi v roce 2018 a 5 ks závěsů a záclon na okna. Pokud by však byly pořízeny z prostředků SJM za trvání manželství, staly by se součástí SJM, avšak jako součást SJM nebyly tyto movité věci samy o sobě k vypořádání navrženy, když se ve vyjádření žalovaného hovoří pouze o vnosech konkrétních částek ze SJM do výlučného majetku žalobkyně. Z toho důvodu nebylo možno o těchto věcech rozhodovat ani formou vypořádání movitých věcí v SJM, ani formou hodnocení částky na jejich pořízení coby vnosu, když pokud by skutečně byly pořízeny ze SJM, měly by být samy jako takové v SJM a měly by být učiněny předmětem vypořádání coby jednotlivé předměty, tak jako tomu bylo ve vztahu k předmětům, které se nacházely v domě žalovaného či v chatě č. e. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Dále byly uplatněny coby vnosy ze SJM do výlučného majetku žalobkyně, tj. do jejího domu v [Anonymizováno] č.p. [Anonymizováno], vnosy odpovídající pořízení za a) 5 oken plastových v hodnotě 45 000 Kč. Zde bylo prokázáno fakturou č. [Anonymizováno] znějící na jméno žalobkyně jako odběratele za dodávku a montáž dřevěných oken v domě [adresa] ze dne 10.5.2016 vynaložení pouze částky 18 024 Kč, a proto soud ohledně oken přihlížel k vnosu ze SJM do majetku žalobkyně v částce 18 024 Kč. Dále byl učiněn předmětem vypořádání vnos spočívající v nákupu bojleru s NTC čidlem v roce 2014 do nemovitosti žalobkyně, kde byla učiněna nesporná pořizovací cena tohoto bojleru částkou 4 500 Kč a vzhledem k tomu, že je zabudován do nemovitosti žalobkyně a je ve smyslu § 505 o. z. součástí věci, bylo zde přihlíženo k částce vnosu ve výši 4 500 Kč. Obdobná situace nastala u žebříku do koupelny, který tvoří součást topení v koupelně, kde byla učiněna nesporná pořizovací cena částkou 3 000 Kč, tedy i zde lze kalkulovat s vnosem ze SJM do výlučného majetku žalobkyně v částce 3 000 Kč. Totéž i u WC kompletu, pořízeného za cenu, kterou učinili účastníci nespornou ve výši 2 500 Kč, tedy i co se týče této částky, bylo k ní přihlíženo coby vnosu ze SJM do výučného vlastnictví žalobkyně. Dále bylo jako o vnosu hovořeno o pořizovací ceně původní vodárny DV2 pořízené v roce 2016, která však již neexistuje. Účastníci učinili nesporným, že se rozbila za trvání manželství a v současné době má tedy nulovou hodnotu a došlo tak de facto ke snížení hodnoty vnosu až na nulu. Nebylo k ní tak v rámci vypořádání přihlíženo. Co se týče čerpadla Nautila, k němu nebylo přihlíženo, protože se jedná o movitou věc, která pokud byla pořízena v roce 2018, nemůže představovat vnos ze SJM do výlučného majetku žalobkyně, ale mohla by být pouze movitou věcí v SJM. Sama o sobě však nebyla činěna předmětem vypořádání, a tedy ze strany soudu vypořádána jako movitá věc nebyla. Dále byl jako předmět vnosu činěn náklad na pořízení kamen s výměníkem, měděných rozvodů a radiátorů, tedy topného systému v domě žalobkyně, který je v jejím výlučném vlastnictví, kdy lze otopný systém považovat za součást nemovitosti ve smyslu § 505 o. z. a z toho důvodu bylo přihlíženo k částce vnosu, kterou účastníci učinili nespornou, a to v částce 45 000 Kč. Co se týče vnosu, který odpovídá vybudování odpadů, rozvodů vody, materiálu - hostalen kompletu, odpadních trubek, baterie a roháčků zabudovaných do nemovitosti žalobkyně za trvání manželství v roce 2014 s tím, že práci dělal sám žalovaný ještě za trvání manželství, jsou zde jako vnos uvedeny dvě částky, a to za materiál částka 7 000 Kč a za práce 20 hodin 4 000 Kč. Co se týče materiálu, zde byla učiněna nesporná hodnota vnosu mezi účastníky 7 000 Kč a k této také soud přihlíží v rámci vypořádání. Co se týče hodnoty práce, pokud manžel vykonával práci za trvání manželství, byť na výlučném majetku žalobkyně, nelze takovou práci považovat za vnos a žádným způsobem vypořádávat, neboť se jedná o výpomoc manžela v rámci trvání manželství. Co se týče elektromateriálu, kdy opět byl uplatněn jednak materiál - rozvody elektrické energie - dráty, vypínače, rozvaděče, s tím, že dráty měly být za 7 900 Kč a práce žalovaného za 60 hodin celkem 18 000 Kč. Co se týče práce, platí totéž co uvedeno u budování vodovodu a odpadů shora. Pokud manžel vykonával tuto práci za trvání manželství, nelze ji vůči žalobkyni vyúčtovávat, neboť se jednalo o výpomoc manželce za trvání manželství. Co se týče materiálu na elektroinstalaci, zde nakonec učinili účastníci na č.l. 163 nespornou částku 4 000 Kč jako hodnotu materiálu a soud tedy v této části vycházel z částky 4 000 Kč coby vnosu ze SJM do výlučného majetku žalobkyně. Celkem tedy činily vnosy ze SJM do výlučného majetku žalobkyně částku 84 024 Kč a hodnota vnosu ze SJM do výlučného majetku žalovaného celkem 31 000 Kč.

21. Zanikne-li SJM, provede se podle § 742 o. z. vypořádání, přičemž soud vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Po sečtení všech aktiv SJM uvedených ve výroku I., II., III., IV., VI. a VII. činí hodnota majetku v SJM 606 688,50 Kč. Zde nutno přihlédnout k tomu, že do SJM oba účastníci vnesli ze svých výlučných majetků celkem 301 960 Kč (200 000 Kč žalovaný, 101 960 Kč žalobkyně) – zde jde o pasivum masy SJM – závazek vůči manželům a dále bylo vydáno ze SJM na výlučný majetek účastníků celkem 115 024 Kč (84 024 Kč na majetek žalobkyně a 31 000 Kč na majetek žalovaného) – zde jde o aktivum masy SJM – pohledávka za manžely. Potom činí čistá hodnota SJM celkem 419 752,50 Kč (606 688,50 Kč – 301 960 Kč + 115 024 Kč) : 2 = 209 876,25 Kč, což by měla být hodnota majetku, které by se dostalo každému z účastníků za předpokladu, že by byly stejné podíly v rámci vypořádání. Zde však dochází k tomu, že tyto podíly jsou identické ve vztahu ke všem vypořádávaným pohledávkám a movitým věcem, nikoli však při vypořádání nemovitosti č. ev. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], respektive [adresa], kde je nutno ještě přihlédnout k tomu, že podíl žalobkyně i žalovaného má poněkud jinou hodnotu, a to právě s ohledem na skutečnost, že nemovitost se nachází na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalovaného a žalobkyně nemá k nemovitosti zajištěn přístup. Rozdíl této hodnoty je pak patrný v tom, jak byla stanovena tato hodnota služebnosti cesty, kterou by si musela žalobkyně opatřit za předpokladu, že by chtěla tuto nemovitost využívat a o tuto částku je nutno hodnotu jejího podílu snížit, tj. 209 876,25 Kč - 29 130 Kč. To se rovná 180 746,25 Kč. Oproti tomu hodnota podílu žalovaného na nemovitosti v [adresa] je právě o tuto část vyšší, když on přístup zajištěn má po svých pozemcích, hodnota jeho podílu by proto měla činit 209 876,25 Kč +29 130 Kč, což se rovná 239 006,25 Kč. K podílu žalobkyně v hodnotě 180 746,25 Kč je dále nutno připočíst výši jejího vnosu do SJM, tj. 101 960 Kč, a naopak odečíst hodnotu vnosu ze SJM do jejího výlučného majetku, tj. 84 024 Kč, a tedy žalobkyni by se mělo ze SJM dostat podílu v hodnotě 198 682,25 Kč. Co se týče žalovaného, tak k jeho podílu ve výši 239 006,25 Kč je nutno přičíst hodnotu jeho vnosu z výlučných prostředků do SJM ve výši 200 000 Kč a odečíst hodnotu vnosu ze SJM do jeho výlučného majetku, tj. 31 000 Kč a jemu by se ze SJM mělo dostat 408 006,25 Kč. V reálné hodnotě odpovídající výrokům I., II., III., IV., V. a VI. se žalovanému dostává majetek ve výši 540 229,96 Kč a oproti tomu žalobkyni se dostává hodnota pouze odpovídající výroku VII. částka 66 458,54 Kč. Vzhledem k tomu se žalované dostává o 132 223,71 Kč méně, než by měla na svém podílu dostat. Zde je však nutno ještě přihlédnout k tomu, že po rozvodu manželství zaplatil žalobce na společný dluh manželů ze smlouvy o úvěru u [Anonymizováno] znějící celkem původně na 700 000 Kč ještě 73 808 Kč, když 1/2 hradil de facto za sebe a druhou polovinu ve výši 36 904 Kč by mu měla žalovaná nahradit a z toho důvodu byl její vypořádací podíl o tuto částku snížen ( 132 223,71 Kč - 36 904 Kč = 95 319,71 Kč) a částku 95 319,71 Kč by jako vypořádací podíl měl žalovaný žalobkyni podle výroku VIII. rozsudku zaplatit s tím, že lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na výši částky v trvání 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

22. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl soud výrokem IX. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť SJM bylo vypořádáno na principu rovnosti podílu tak, že každému z účastníků se dostalo rovného podílu na aktivech i pasivech SJM s přihlédnutím k povinnosti žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl a uvedené rozhodnutí odpovídá nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV ÚS 404/2022.

23. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 6 o. s. ř. soud rozhodl výrokem X. o tom, že žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení, které musel hradit stát (doplatek znalečného), a to , neboť je na rozdíl od žalovaného z 50 % osvobozena od soudního poplatku, a to ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla známa konečná výše prostředků, které stát za účastníky v tomto řízení uhradí. Stejně tak bylo rozhodnuto výrokem XI. o povinnosti žalovaného nahradit České republice - Okresnímu soudu v Táboře 1/2 nákladů tohoto řízení, které musel hradit stát, a to ve výši a lhůtě, která bude rovněž stanovena samostatným usnesením, a to ze stejných důvodů jako u žalobkyně s tím rozdílem, že žalovaný není osvobozen od soudních poplatků, tedy vůči němu stát požaduje 1/2 nákladů.

Poučení