2 C 310/2023 - 141

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Sobotníkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žalobě o splnění povinnosti za rok 2016 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování za rok 2016 a umožnit žalobci pořízení kopie podkladů. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem bytové jednotky č. 969/7 zapsané na LV č. [hodnota], v budově č.p. 968, 969, bytový dům, postavené na pozemku p. č. st. 1463, st. 1464, zapsané na LV č. [hodnota], to vše zapsáno Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] – město pro obec a k.ú. [adresa]. Žalovaný je pak dle § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) osobou odpovědnou za správu domu a pozemku a je ve smyslu § 2 písm. a) bod 2. zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatelem služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě č. p. 968, 969 [adresa]. Žalobce je jakožto vlastník shora uvedené bytové jednotky členem žalovaného a je tak příjemcem těchto služeb. Dne [datum] žalobce žalovaného dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. požádal o doložení nákladů na jednotlivé služby za rok 2016, způsobu jejich rozúčtování, způsobu stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle daného zákona a umožnění pořízení kopií podkladů. Tato žádost byla žalovanému doručena dne [datum] a současně byla vyvěšena i v obou vchodech na úřední adrese žalovaného. O totéž žalobce žalovaného požádal i dopisem ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalobce na své žádosti neobdržel požadované informace, zaslal žalovanému ve dnech [datum] a [datum] výzvy dle § 142a o. s. ř. ke splnění povinnosti požadované uvedenými výzvami. Žalovaný však přesto svou povinnost dosud nesplnil.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že žalobcem uplatněný nárok neuznává, jelikož zákonem stanovenou povinnost splnil. Prvně bylo žalobci umožněno nahlédnout do podkladů k vyúčtování za rok 2016 v budově správce žalovaného v roce 2017, což žalovaný žalobci sdělil dopisem ze dne [datum], který žalobce převzal dne [datum]. Této možnosti však žalobce nevyužil. Dne [datum] v čase od 17:00 do 18:00 hodin proběhlo ve společenské místnosti žalovaného na adrese [adresa] nahlížení do podkladů k vyúčtování za roky 2015-2020 (tj. včetně roku 2016), o čemž žalobce nepochybně věděl, když oznámení o možnosti nahlédnutí do dokumentů se do jeho dispoziční sféry dostalo třikrát. Konkrétně dne [datum] si žalobce vyzvedl u provozovatele poštovních služeb zásilku s oznámením o možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování za roky 2015-2020. Dne [datum] dané oznámení bylo vyvěšeno ve vitrínách v obou vchodech budovy na adrese [adresa] a vhozeno i do poštovní schránky žalobce. Přesto žalobce možnosti nahlédnutí nevyužil. Dále bylo žalobci dopisem ze dne [datum] poskytnuto několik možností nahlížení do podkladů k vyúčtování i ve vztahu k roku 2016, a to dne [datum] od 15:30 hodin na prvním setkání s mediátorem, a dne [datum] od 16:00 do 17:00 hodin ve společenské místnosti na adrese [adresa] a dále eventuálně v období od [datum] do [datum] po předchozí domluvě s panem [adresa] rovněž v budově společenství. Současně mu bylo sděleno, že kdykoli poté může nahlížet do podkladů k vyúčtování v novém sídle žalovaného na adrese [adresa] vždy v pondělí a ve středu v čase od 6:30 do 15:00 hodin po předchozí telefonické domluvě. Žalobce žádnou z výše uvedených možností nevyužil, což dle názoru žalovaného jednoznačně svědčí o tom, že žalobce ve skutečnosti neusiluje o efektivní uplatňování svých práv dle zákona č. 67/2013 Sb. S ohledem na uvedené považuje žalovaný žalobu za zcela nedůvodnou, a proto navrhuje její zamítnutí. Žalovaný dále sporoval, že by mu byl doručen kterýkoli z žalobcem označených dopisů ze dne [datum], [datum] a [datum], který by obsahoval žádost o splnění povinnosti ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o službách ve vztahu k podkladům k vyúčtování za rok 2016. Obdobně ani předžalobní výzva z [datum] nebyla žalovanému doručena a výzva z 29. 9. 20223 nijak nespecifikuje povinnost, jejíž splnění se žalobce v tomto řízení domáhá. Ve zbývající části svého vyjádření žalovaný uvedl, že je na místě na jednání žalobce pohlížet jako na zjevné zneužití práva, neboť cílem množství žádostí žalobce a jím podaných žalob není skutečné dosažení jeho práv ale neúměrné zatížení žalovaného a potažmo i zahlcení soudní soustavy. I z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že by žalobě nemělo být vyhověno.

3. Žalovaný dále ve svém vyjádření učinil nesporným, že je žalobce vlastníkem bytové jednotky č. 696/7 zapsané na LV č. [hodnota], nacházející se v budově na adrese [adresa], 969, [adresa], a že je tudíž členem žalovaného, který je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku na uvedené adrese. Na základě smlouvy o zajišťování správy domu a pozemku uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a Stavebním bytovým družstvem [adresa]-jih se sídlem v Přešticích, [adresa], (dále jen „SBD PJ“) SBD PJ mimo jiné vyúčtovává zálohy na služby s vlastníky bytových jednotek.

4. Při ústních jednáních účastníci setrvali na svých stanoviscích.

5. Dokazováním provedeným při ústních jednáních soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z žádosti ze dne [datum], která měla dle tvrzení žalobce být žalovanému doručena dle dodejky označené „Jednostranný zápočet prosinec 2020“, tedy dne [datum], vyplynulo, že žalobce požádal žalovaného mj. o doložení nákladů na jednotlivé služby za rok 2016, způsobu jejich rozúčtování, způsobu stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle daného zákona a umožnění pořízení kopií podkladů. Dle dodejky byl dopis určen výhradně do vlastních rukou adresáta a byl převzat panem [jméno FO]. Tento dopis však dle tvrzení žalovaného neobsahoval žalobcem označenou žádost, ale pouze onen jednostranný zápočet, a z označení dodejky to ostatně nijak nevyplývá. Žalovaný tak nikdy danou žádost žalobce neobdržel. Další žádost vyzývající mj. ke splnění téže povinnosti, datovaná dne [datum], byla žalovanému dle podacího lístku odeslána dne [datum] a dle dodejky vhozena do schránky žalovaného dne [datum]. Součástí žádosti měla být i částka [částka] zasílaná žalovanému. Žalovaný však popírá, že by daná zásilka obsahovala onu tvrzenou žádost žalobce nebo jakoukoli hotovost. Žalobce žalovanému nikdy žádnou hotovost prostřednictvím dopisu nezaslal, dává obvykle velmi přesné pokyny poště ohledně doručování a žalovanému je z jiných řízení i obecně jednání s žalobcem známa až paranoidní obezřetnost žalobce, čemuž rozhodně neodpovídá poslání částky [částka] obyčejným dopisem. Dodejka navíc neobsahuje ani rámcový popis obsahu zásilky, pročež je žalovaný přesvědčen o tom, že daná výzva v zásilce vůbec nebyla obsažena. Další žádost, tentokrát ze dne [datum], vyzývající mj. ke splnění téže povinnosti, byla žalovanému zaslána téhož dne a dle dodejky byla vrácena zpět žalobci, jelikož nebyla adresátem vyzvednuta.

7. Z předžalobní výzvy z [datum], která byla žalovanému zaslána téhož dne, vyplynulo, že žalobce opět požádal mj. o splnění výše uvedené povinnosti. Současně žádal o totéž i za roky 2017 až 2021, o informace o vlastnících a uživatelích jednotlivých bytových jednotek k množství různých okamžiků a o splnění dalších povinností. Dle kopie dodejky byl dopis poskytovatelem poštovních služeb vrácen zpět žalobci. Z výzvy ke splnění zákonných povinností ze dne [datum], odeslané dle podacího lístku téhož dne, vyplynulo, že žalobce žalovaného vyzval mj. ke splnění povinností dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., aniž by danou povinnost přesně specifikoval. Pouze odkázal na velké množství dříve zaslaných dopisů, aniž by z této výzvy bylo jakkoli zřejmé, jaké konkrétní informace má žalovaný poskytnout.

8. Dle smlouvy o zajišťování správy domu a pozemku ze dne [datum] bylo [adresa] se sídlem v [Anonymizováno], [adresa], IČO [IČO], pověřeno žalovaným mimo jiné k vedení účetnictví žalovaného či správě společných částí domu a pozemku. Z článku III. bodu 2 písm. d) smlouvy je zřejmé, že bylo pověřeno i stanovením záloh na plnění poskytovaná s užíváním jednotek (tj. záloh na služby), dle písmene e) rovněž vyúčtováním záloh.

9. Z Oznámení o možnosti nahlédnutí do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015-2020 ze dne [datum] bylo zjištěno, že se dne [datum] od 17:00 do 18:00 hodin mělo ve společenské místnosti č.p. 968, [jméno FO], [adresa] mělo konat nahlížení do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015-2020 včetně možnosti pořízení si kopií, a to pro všechny vlastníky a nájemce daného bytového domu. Podle potřeby by v případě dostavení se většího množství osob byl čas prodloužen tak, aby byl všem poskytnut dostatečný prostor k seznámení se s veškerými podklady. Současně byla avizována možnost nahlédnutí do podkladů v sídle SBD PJ vždy v pondělí a ve středu po předchozí telefonické domluvě. Toto oznámení bylo dle protokolu o doručení oznámení dne [datum] vyvěšeno v obou vchodech domu a dále vhozeno do schránek. Z čestných prohlášení nájemců nebo členů žalovaného - [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [adresa] [jméno FO] – vyplynulo, že se buď dne [datum] osobně účastnili nahlížení do podkladů k vyúčtování za roky 2015-2020 nebo že se minimálně o možnosti nahlížení dozvěděli z písemného oznámení vyvěšeného ve vitrínách domu č.p. 968, 969, a dále z dopisu, který jim byl vhozen do schránky. [jméno FO], paní [jméno FO], [adresa] a paa [jméno FO] se sice nahlížení neúčastnili, avšak o možnosti nahlížení byli předem takto informováni. Tyto skutečnosti má soud za prokázané i z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému splnění téže povinnosti jako v tomto řízení pouze s tím rozdílem, že v dané věci se jednalo o období roku 2018. V rámci prvostupňového i odvolacího řízení proběhlo poměrně rozsáhlé dokazování, kdy odvolací soud i vyslýchal svědky, kteří učinili čestná prohlášení, která byla k důkazu provedena i v této věci, a dospěl k závěru, že dne [datum] skutečně proběhlo nahlížení do podkladů k vyúčtování za roky 2015-2020 v sídle žalovaného a oprávnění o této možnosti byli předem informováni dopisy ve schránkách a vývěskou ve vitrínách obou vchodů domu č.p. 968, 969. S ohledem na uvedené soud i přes tvrzení žalobce, že se jedná o vzorově vyhotovená prohlášení a učiněná dodatečně, považoval shora uvedené skutečnosti za bezpečně prokázané. Pouhá skutečnost, že se jedná o stejně sestavená prohlášení učiněná s časovým odstupem od samotné prokazované skutečnosti, dle názoru soudu nijak nesnižuje věrohodnost takových prohlášení. Z žádných okolností přitom o pravdivosti prohlášení nevycházejí jakékoli důvodné pochybnosti. Pokud se danou otázkou zabýval již i odvolací soud v jiné věci a dokonce svědky i vyslechl a přesto dospěl k závěru, že dne [datum] byla žalovaným všem členům a nájemcům poskytnuta možnost seznámení se s podklady k vyúčtování za roky 2015-2020 a všichni o této možnosti byli s předstihem informováni, podporuje toto závěr soudu v této otázce a jakékoli eventuální výslechy svědků činících daná prohlášení se soudu jeví jako nadbytečné.

10. Ze stanov [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo ke změně sídla žalovaného, které se nově nachází na adrese [adresa]. Ve vztahu k vyúčtování služeb stanovy obsahují pouze v článku 5 stručné ustanovení odpovídající zákonné úpravě bez bližší specifikace povinností žalovaného. V článku 5 bodu 3 písm. j) je dále zakotvena povinnost členů žalovaného bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 měsíce od změny, hlásit žalovanému údaje o osobách majících v bytě domácnost a užívajících jej po dobu nikoli přechodnou, a dále změny údajů potřebných pro rozúčtování nákladů na služby.

11. Dle Oznámení o možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování ze dne [datum], které bylo žalobci dle dodejky doručeno dne [datum] žalovaný informoval žalobce o možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování za období 2015-2020, tj. včetně roku 2016, v několika termínech. Dne [datum] v čase od 15:30 hodin v kanceláři mediátorky [tituly před jménem] [jméno FO] při prvním setkání s mediátorem, dále případně dne [datum] v čase od 16:00 do 17:00 hodin ve společenské místnosti domu [adresa] ve Starém Plzenci, dále individuálně po předchozí domluvě s panem [adresa] v období od [datum] do [datum]. Současně byl informován o trvalé možnosti nahlížení do podkladů v novém sídle žalovaného na adrese [adresa] v úředních dnech (vždy v pondělí a ve středu od 6:30 do 15:00, resp. 18:00 hodin) po předchozí telefonické domluvě. Při nahlížení zároveň bude žalobci umožněno i pořízení kopií podkladů. Dle tvrzení žalovaného byla na setkání s mediátorkou donesena celá krabice s dokumenty k seznámení se pro žalobce, avšak tento se zcela odmítl s nimi seznámit, což také svědčí o zneužívajícím způsobu výkonu práva žalobcem. Žalobce popřel, že by daný dopis skutečně dne [datum] převzal, když tvrdí, že se jedná o podpis jiné osoby. Na uvedené adrese totiž bydlí nejméně 2 osoby jména [Jméno žalobce], a jelikož žalovaný žalobce neoznačuje datem narození, mohlo dojít k záměně adresáta. Z potvrzení o provedené lustraci z centrální evidence obyvatel z roku 2018 a sdělení Policie ČR vyplývá, že na adrese [adresa] mají bydliště dvě osoby jména [Jméno žalobce] s odlišnými daty narození.

12. Z kopií dodejek k dopisům zasílaným žalobcem žalovanému má soud za prokázané, že žalobce žalovanému zasílá značné množství dopisů a tyto vlastnoručně doplňuje pokyny pro poštovní doručovatele ve znění „NEVKLÁDAT DO SCHRÁNKY“. Z řady dalších rozsudků zdejšího soudu a Krajského soudu v Plzni z let 2021 až 2023, které byly provedeny při jednání k důkazu, má soud za prokázané, že mezi stranami byla vedena celá řada vzájemných sporů týkajících se většinou otázek vyúčtování služeb, které byly až na výjimky zahájeny z podnětu žalobce a skončeny jeho neúspěchem. Ostatně soud z úřední činnosti ze svého informačního systému zjistil, že i aktuálně je vedena celá řada dalších dosud pravomocně neskončených řízení, která byla zahájena návrhy žalobce z října, potažmo listopadu, loňského roku. V daných řízeních se žalobce opět domáhá nahlížení do pokladů k vyúčtování služeb za jednotlivé roky, dále sdělení údajů o uživatelích a vlastnících vybraných bytových jednotek opakovaně k vybraným datům, nahlížení do materiálů žalovaného ke skončeným soudním sporům a podobně. Žalobce v žádném řízení nevysvětluje, z jakého důvodu se po žalovaném domáhá splnění konkrétních povinností opakovanými žádostmi, které činí často s velkým časovým odstupem od okamžiku, kdy by bylo možné dané informace požadovat poprvé. K soudu potom podává samostatné téměř totožné žaloby, lišící se mnohdy jen obdobím, ve vztahu k němuž je informace požadována, přestože by pro strany i soud bylo rychlejší a ekonomičtější, kdyby požadavky na poskytnutí téže informace jen k různým datům byly všechny zahrnuty v jedné žalobě. V průběhu řízení po provedení důkazů, z nichž vyplývá, že žalovaný se snažil svou povinnost splnit a požadované informace opakovaně poskytnout, pak žalobce nijak nevysvětluje, proč jednotlivých možností nevyužívá a fakticky žalovanému žádnou součinnost neposkytuje.

13. Dále byly provedeny ještě další listinné důkazy, z nichž však nevyplynula žádná pro posouzení věci podstatná zjištění.

14. Vedle shora popsaných důkazů strany navrhly v řízení ještě další důkazy, kdy však návrhy na jejich provedení byly soudem v průběhu ústních jednání z důvodu nadbytečnosti zamítnuty. Návrh žalobce jeho výslechem byl zamítnut i proto, že žalobce měl dostatek možností a prostoru k řádnému tvrzení všech skutečností, které pro řízení považoval za podstatné a netvrdil přitom žádné skutečnosti, které by nebylo možné prokázat jinak, než jeho výslechem. Důkaz ve formě účastnického výslechu by přitom měl být zcela subsidiárním důkazním prostředkem, použitelným jen za situace, že se potřebné skutečnosti nepodaří prokázat jiným způsobem. Tak tomu však v této věci není a dle názoru soudu byly veškeré skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci dostatečně prokázány provedenými listinnými důkazy. Výslech žalobce by tak s největší pravděpodobností fakticky představoval pouze rozšiřování, či nejméně upřesňování, žalobních tvrzení, přestože výslech účastníka nemůže sloužit k nahrazování žalobních tvrzení. S ohledem na uvedené proto soud návrh na provedení účastnického výslechu žalobce pro nadbytečnost zamítl. Dále byl soudem zamítnut návrh na výslech dalšího pana [jméno FO] zdržujícího se na stejné adrese jako žalobce a návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, jímž měla být zjištěna pravost podpisu žalobce na dodejce k dopisu ze dne [datum], když toto posouzení je soudem považováno za nadbytečné s ohledem na níže uvedené posouzení otázky eventuální duplicity bydliště osob jména [Jméno žalobce] na téže adrese.

15. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do [datum], na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci bylo nesporné, že žalobce je z titulu vlastnictví bytové jednotky č. 969/7 v domě na adrese [adresa] ve Starém Plzenci členem žalovaného a jako takovému mu náleží ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. právo žádat po žalovaném doložení nákladů za jednotlivé služby, způsobu jejich rozúčtování a právo pořízení si kopií podkladů. Ke splnění této povinnosti přitom zákon žalovanému nestanovuje žádnou nepřekročitelnou lhůtu. Stejně tak zákon ve znění účinném v době podání žádostí neomezoval žalobce v tom, kdy smí žalovaného ke splnění uvedené povinnosti vyzvat ani v tom, kolikrát tak smí činit. Lze tedy uzavřít, že žalobce mohl patrně o dané informace žalovaného žádat i opakovaně a i s delším časovým odstupem od okamžiku, kdy tak mohl učinit poprvé. Byť žalovaný sporoval, že by se do sféry jeho dispozice vůbec dostaly žádosti žalobce ze dne [datum], [datum] a [datum], považuje soud další dokazování v tomto směru za nadbytečné, když bylo dle jeho názoru bezpečně prokázáno, že žalobci bylo žalovaným umožněno seznámení se s požadovanými podklady nejméně dne [datum] (tedy po tvrzené žádosti ze dne [datum]) a dále ve dnech [datum] a [datum] (tedy po tvrzených žádostech z [datum] a [datum]). Byť byl žalobce při prvním ústním jednání poučen o tom, že s ohledem na tvrzení žalovaného není dostatečně prokázán obsah zásilek, a proto je na místě, aby doložil soudu originál zásilek, které mu byly vráceny, nic takového neučinil. Nelze tedy spolehlivě uzavřít, že žalobcem označené žádosti byly skutečně žalovanému zaslány. To však nic nemění na tom, že dne [datum] byla žalobci dána možnost seznámení se s podklady a povinnost žalovaného tak byla splněna, přestože žalobce danou možnost nevyužil. Nadto z dopisu zaslaného žalobci dne [datum] i z Oznámení o možnosti nahlédnutí do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015-2020 ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce měl i možnost nahlížet po předchozí domluvě do daných podkladů v Přešticích v sídle SBD PJ, dnes již i v sídle přímo žalovaného.

17. Skutečnost, že žalobce při prvním jednání zpochybnil, že by na dodejce k dopisu z [datum] byl skutečně jeho podpis, v této situaci není rozhodná. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že mezi vlastníky, a tedy členy žalovaného, je jediná osoba jména [Jméno žalobce]. Za této situace je schránka v domě č.p. 969 označená jménem žalobce, který uvádí danou adresu jako adresu svého bydliště, logicky jeho schránkou. Zmíněný dopis žalovaného, respektive výzva k jeho vyzvednutí, byla tedy logicky vložena do schránky žalobce, čímž se dopis dostal fakticky do sféry jeho dispozice. Dopis potom tedy mohl převzít pouze obyvatel daného bytu mající přístup k dotčené poštovní schránce a nikdo jiný. Pokud žalobce tvrdí, že v domě žije další osoba shodného jména, pak patrně tato žije v bytě se žalobcem. Tímto žalobce tedy mimo jiné porušuje své povinnosti vůči žalovanému zakotvené v článku 5 bodu 3 písm. j) stanov žalovaného, když nenahlásil žádného dalšího uživatele bytu, což je podstatné nejméně pro výpočet nákladů na ony služby související s užíváním bytu. Ale toto v této věci není podstatné. V každém případě je z dodejky patrné, že dopis byl nakonec převzat oprávněnou osobou, patrně vyzvednut na poště (eventuálně převzat při dalším pokusu o doručení). Už samotné vhození výzvy do schránky žalobce však znamená, že se dopis do sféry jeho dispozice dostal a konkrétní osud, který doručovanou písemnost zastihl poté, nelze přičítat k tíži žalovaného. Tento svou povinnost splnil a není v jeho moci ovlivnit, co se stane s dopisem po jeho odeslání. Je na žalobci, coby vlastníkovi a uživateli bytu, aby si zajistil funkční schránku a řádně doručované písemnosti přebíral. Pokud by snad do dané schránky mohly být doručovány písemnosti pro více osob shodného jména, je na oprávněném uživateli schránky, kterým je zde žalobce a nikdo jiný, aby si ve své domácnosti zajistil takové nakládání se zásilkami, že se opravdu s jemu adresovanými písemnosti seznámí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na uvedené má soud za to, že se i zásilka ze dne [datum] dostala do sféry dispozice žalobce a tento měl objektivní možnost se s ní seznámit v několika nabídnutých termínech. Zda tak učinil či nikoli je již pouze jeho věcí. Z uvedeného důvodu soud znalecký posudek z oboru písmoznalectví zamítl, jako nadbytečný.

18. Žalovaný tak ve vztahu ke všem třem žádostem žalobce svou zákonnou povinnost ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. splnil, a proto soudu nezbylo než žalobu jako bezdůvodnou zamítnout. Nebylo jeho povinnost žalobci podklady doručit, ale umožnit mu se s nimi seznámit, což učinil. Žalobce tyto možnosti vůbec nevyužil, a proto je nadbytečné zabývat se za této situace námitkou žalobce, dle níž by soud měl zkoumat, zda skutečně v daných termínech byly k nahlédnutí k dispozici veškeré požadované podklady v dostatečném rozsahu a zda byl poskytnut dostatečný prostor k seznámení se s nimi. Toto by dle názoru soud bylo na místě řešit teprve za situace, kdy by se žalobce k nahlížení do podkladů v některý z termínů alespoň dostavil. Soud je s ohledem na provedené dokazování přesvědčen o tom, že se žalovaný skutečně snažil svou zákonnou povinnost splnit a umožnit žalovanému nahlédnutí do požadovaných podkladů k vyúčtování včetně pořízení kopií, opakovaně mu sdělil možné termíny a informoval jej i o trvalé možnosti nahlížení do podkladů mimo sídlo žalovaného. Z výsledků dokazování je však zřejmé, že žalobce nejen, že žádnou z nabízených možností nevyužil, ale ani nevynaložil sebemenší snahu o poskytnutí součinnosti žalovanému při plnění jeho povinností a tak reálném naplnění svého práva.

19. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce se výzvami opakovaně domáhá po žalovaném splnění množství povinností bez uvedení konkrétních důvodů. Byť žalobce není zákonem časově nijak limitován v možnosti požadovat od žalovaného splnění jeho povinností podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., je soud toho názoru, že by žádosti člena společenství vlastníků bytů měly být účelné a sloužit opravdu ke kontrole správnosti vyúčtování, což je jistě tím legitimním cílem, který zákonná úprava sleduje. Výkon daného práva by však neměl být zneužíván a sloužit jen k neúměrnému zatěžování společenství vlastníků bytů. Žalobce však v průběhu řízení netvrdil žádný legitimní právní zájem, proč se stále domáhá poskytnutí již takřka 7 let starých informací, které ostatně dle provedeného dokazování již měl možnost získat před řadou let, ale poskytnutých možností nevyužil. Smysluplné a logické by přitom bylo požadovat možnost seznámení se s podklady vyúčtování bezodkladně po doručení vyúčtování, ideálně ještě před jeho splatností, aby bylo možné se ujistit o správnosti vyúčtovaného přeplatku či nedoplatku ještě před jeho splatností. Přesto žalobce dle svého tvrzení žalovaného poprvé žádá o nahlížení do podkladů k vyúčtování za rok 2016 teprve poslední den roku 2020, tedy po 4 letech. Žádosti žalobce navíc obsahují dlouhé výčty požadavků, dopisy jsou pak zasílány bez možnosti vkládání do schránek, což jistě žalovanému přebírání zásilek a následně i plnění jeho povinností komplikuje. Žalobce možností poskytnutých žalovaným opakovaně nevyužívá, nedostavuje se k soudním jednáním a nepřebírá zásilky žalovaného. Přitom rozumný člověk, pokud žádá o nějakou informaci, pak přirozeně netrpělivě očekává odpověď na svou žádost, kontroluje poštovní schránku, vyzvedává dopisy a snaží se s povinným subjektem co nejrychleji danou věc vyřídit a vyjít i vstříc při řešení dané věci. Pokud totiž nějakou informaci žádá, tak ji z nějakých důvodů potřebuje a logicky by měl s poskytovatelem informace co nejvíce spolupracovat, aby se co nejdříve dostal k požadované informaci. Toto však žalobce v žádném případě nečiní. Ba naopak komplikuje žalovanému splnění jeho povinností, jak jen může. A to není případ pouze tohoto řízení, ale desítek dalších řízení, jimiž žalobce zdejší soud zahlcuje. Soud se tak domnívá, že se žalobce svými žádostmi nesnaží využívat svých zákonem daných práv k předvídaným účelům, ale pouze k zahlcování žalovaného a soudu. Takovéto jednání však lze považovat za šikanózní výkon práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který však nemůže požívat právní ochrany. V závěrečném návrhu navíc žalobce uvedl, že v době podání žádostí měl žalovaný sídlo ve Starém Plzenci, a proto by mu mělo být nahlížení do podkladů umožněno v tomto starém sídle a nikoli v Přešticích, v sídle novém. Pokud by totiž žalobce věděl, že místo plnění nebude ve Starém Plzenci, ale v Přešticích, tak by patrně o umožnění nahlížení do podkladů k vyúčtování za rok 2016 býval ani nepožádal. I toto tvrzení žalobce pak vzbuzuje významnou pochybnost o tom, zda svými žádostmi žalobce sleduje skutečně dosažení svých práv. Naopak takové tvrzení žalobce spíše podporuje dojem, že se svými žádostmi snaží žalobce pouze neúměrně zatěžovat žalovaného a paralyzovat jeho činnost.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na soudním jednání na [datum] a [datum] a porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 4 6. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by mu v případě neúspěchu neměla být uložena povinnost náhrady nákladů řízení proto, že by žalovaný svou povinnost nesplnil bez zbytečného odkladu. Žalobce v dané věci přes výzvu soudu nedoložil obsah vrácených zásilek, z nichž by bylo možné spolehlivě uzavřít, co bylo jejich obsahem za situace, kdy žalovaný obsah zásilek zpochybnil. Nadto soud považuje výkon práva žalobce vůči žalovanému za zneužití práva, jak je uvedeno výše, pročež při takovém množství rozsáhlých žádostí o rozličné informace, které žalobce po žalovaném neustále žádá a nesnaží se pak reálně nabízené možnosti žalovaného vůbec využívat, není na místě žalovaného sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů řízení, pokud svou povinnost splní s případných delším časovým odstupem.

Poučení