13 Co 978/2024 - 205

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o splnění povinnosti podle zákona č. 67/2013 Sb. o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. 6. 2024, č. j. 2 C 310/2023-141 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ze dne 8. 11. 2023, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování za rok 2016 a umožnit žalobci pořízení kopií podkladů (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč, k rukám jeho právního zástupce, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Zamítavý výrok byl postaven na zjištění soudu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci bylo žalovaným umožněno seznámení se s požadovanými podklady nejméně dne 4. 8. 2021 (tedy po tvrzené žádosti ze dne 31. 12. 2020) a dále ve dnech 14. 11. 2023 a 15. 11. 2023 (tedy po tvrzených žádostech z 1. 9. 2021 a 29. 7. 2022); nadto z dopisu zaslaného žalobci dne 26. 10. 2023 i z „oznámení o možnosti nahlédnutí do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015 – 2020 ze dne 19. 7. 2021“ bylo zřejmé, že žalobce měl i možnost nahlížet po předchozí domluvě do daných podkladů v [adresa], v sídle [Anonymizováno] [Anonymizováno], dnes i v sídle přímo žalovaného. Žalovaný tak splnil, ve vztahu ke všem třem uvedeným žádostem, svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., v tehdy platném znění. Uvedený skutkový závěr byl postačující k zamítnutí žaloby. Nad rámec sděleného, poukázal soud prvního stupně na ust. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož nemůže požívat ochrany právní jednání toho, kdo se vůči jinému dopouští šikanózního výkonu práva, za nějž lze podle soudu považovat postup žalobce v projednávané věci. Rozhodnutí o nákladech řízení mělo oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy v úspěchu žalovaného v řízení, jemuž soud také přiznal plnou náhradu jím vynaložených nákladů.

2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Měl za to, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., když nereagoval na všechny výzvy téhož obsahu, které na něho směřoval žalobce. Předně, i kdyby dne 4. 8. 2021 se skutečně konalo nahlížení do předmětných podkladů, pak toto je ve vztahu k meritu věci zcela irelevantní, neboť z konstantní judikatury Nejvyššího soudu explicitně vyplývá, že vlastník jednotky má právo do předmětných podkladů nahlížet opakovaně. Žalobce žádal o nahlédnutí do předmětných dokladů dalšími výzvami ze dne 31. 12. 2020, 1. 9. 2021, 29. 7. 2022, 30. 11. 2022 a 29. 9. 2023 (jednalo se o opakované žádosti), na něž nebylo reagováno. Jinými slovy, i kdyby se byl býval žalobce účastnil tvrzeného nahlížení do předmětných dokumentů dne 4. 8. 2021, pak by i přesto byl žalovaný povinen žalobci vyhovět i ve vztahu k těmto dalším výzvám. Podle žalobce se nerealizovala možnost nahlédnutí do dokumentace dne 4. 8. 2021, neboť o tom nesvědčí žádné důkazy. Pokud se jedná o doložená čestná prohlášení stranou žalovanou, pak tato jsou nevěrohodná, a výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [adresa] při odvolacím jednání u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 10 Co 21/2023, nebyla pravdivá. Soud prvního stupně měl vyslechnout svědky navržené žalobcem. Soud prvního stupně zcela nekriticky převzal skutková tvrzení žalovaného za základ svého rozhodnutí, nevypořádal se s námitkami žalobce, proto napadené rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci a je z tohoto pohledu nepřezkoumatelné. Stejné stanovisko je možno přijmout i k závěru soudu prvního stupně, že žalobce byl seznámen s posuzovanými podklady dne 14. 11. 2023 (v rámci mediace). Pro podporu tvrzení, zda na mediaci byly k dispozici jakékoliv podklady, kterých se žalobce domáhal podanou žalobou (a zda byly k dispozici v zákonem předpokládané kvantitě a kvalitě) neexistuje ve spise jediný důkaz. K nahlížení do dokumentace 15. 11. 2023 nemohlo dojít z důvodu, že dopis žalovaného ze dne 26. 10. 2023 s termínem zpřístupnění podkladů mu nebyl doručen, respektive se nedostal do sféry jeho dispozice. Nakonec to nebyl ani žalovaný, kdo dopis ze dne 26. 10. 2023 žalobci odeslal. V projednávaném případě, pokud jednání bylo označeno jako vycházející od statutárního orgánu (což je uvedeno na dodejce) místo žalovaného, pak lze nahlížet na uvedené jednání jako na jednání jiného subjektu. Nelze pak fakticky klást rovnítko mezi splněním povinnosti žalovaného a jednostranným určením termínu pro nahlížení do podkladů. Pokud jde o možnost trvalé nabídky nahlížení do podkladů v sídle žalovaného, i zde žalobce popírá, že by s ní byl seznámen. Místem plnění pak nemůže být sídlo žalovaného v [adresa], jestliže žádost ze strany žalobce byla uplatněna v době, kdy žalovaný měl sídlo ve Starém Plzenci. Nebyla-li uzavřena o místě plnění jiná dohoda, nutno považovat za místo plnění sídlo žalovaného, které existovalo v době, kdy žalobce podal žádost o nahlédnutí do dokumentace. Změnil-li žalovaný své sídlo, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce. Žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu změnil sídlo. Jedná se o postup ztěžující přístup žalobce k podkladům. Splnění povinnosti uplatněné v řízení je naplněno až v případě, kdy podklady jsou předloženy v kvalitě a kvantitě, jež umožňuje řádné prostudování dokumentů, případně pořízení si opisů či kopií. Jestliže žalovaný změnil sídlo, znamená to, že ve Starém Plzenci neměl vhodné prostory. Proto nikdy nemohlo dojít v dřívějším sídle žalovaného ke splnění povinnosti k zajištění seznámení žalobce s rozhodnými podklady ve dnech 4. 8. 2021 a 15. 11. 2023. V řízení nebylo vysvětleno, proč stanovil žalovaný seznamovací termíny na 4. 8. 2021 a 15. 11. 2023, a nikoli v termínech navrhovaných žalobcem. Pouhé stanovení termínu nahlížení nelze ztotožnit s pojmem splnění povinnosti (doložení podkladů, umožnění seznámení se s nimi). Postup žalovaného byl pouze formální a neřešil reálný výkon práva. Soud nezkoumal obsah předložených podkladů, zda z nich mohl žalobce zjistit relevantní skutečnosti, jaký byl ke splnění požadované povinnosti časový prostor a místní podmínky. Soud nehodnotil, zda byl žalovaný vůbec schopen splnit požadovanou povinnost a zda byly podklady kompletní. Těmito skutečnostmi se měl soud zabývat z moci úřední. Podle žalobce tedy nesplnil žalovaný svoji zákonnou povinnost podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Jinak žalobce není povinen tvrdit zvláštní legitimní právní zájem na poskytnutí informací, jestliže toto právo přímo vyplývá ze zákona. Žalobce při uplatňování předmětného práva není nikterak časově omezen, může tak učinit s delším časovým odstupem (jako v projednávané věci) a rovněž opakovaně. Postup žalobce nelze proto považovat za účelový, za snahu působit žalovanému komplikace, natož jej hodnotit jako šikanózní. S uvedenou argumentací navrhl žalobce změnu napadeného rozsudku na vyhovění žalobě a přiznání mu náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů. K samotnému nákladovému výroku žalobce uvedl, že žalovanému nelze přiznat náhradu nákladů řízení, neboť svoji zákonnou povinnost nesplnil včas, učinil tak až po dvou letech a dvou měsících, po opakovaných urgencích, ačkoliv měl svoji povinnost splnit bez zbytečného odkladu po provedené výzvě.

3. Žalovaný, jenž se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalovaný splnil povinnost dle § 8 odst. 1 zákona o službách. K uvedenému závěru měl soud prvního stupně dostatek podkladů na základě provedeného dokazování. Skutkový stav byl zjištěn úplně a nebylo potřebné doplňovat dokazování. Provedené důkazy potvrzují pravdivě skutkový stav věci, včetně výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], jenž byl v době nahlížení do dokumentace k vyúčtování služeb nájemcem družstevního bytu v objektu žalovaného. Nahlížení do podkladů bylo umožněno v původním i novém sídle žalovaného. Žalobce nevyužil několikrát možnosti seznámit se s relevantními podklady k vyúčtování služeb za rok 2016, což soud prvního stupně náležitě vysvětlil v napadeném rozsudku. Žalobce věděl o určených termínech k nahlížení do dokumentace, když doručované výzvy se dostaly do jeho dispozice, oznámení o možnosti seznámení se s předmětnými podklady bylo prvotně rovněž vyvěšeno ve skleněné vitríně v prostorách domu, což je běžná a ustálená praxe. Možnost prostudování podkladů byla ve vztahu k žalobci dána ve všech třech pojmenovaných termínech, k čemuž byl však žalobce netečný a svého práva nevyužil. Za uvedeného stavu nemá smysl se zabývat námitkami žalobce ohledně připravenosti žalovaného a o komplexnosti podkladů k nahlédnutí žalobci, který se v žádném stanoveném termínu ke studiu podkladů nedostavil. Jinak, byl žalovaný připraven umožnit žalobci seznámení se s podklady i v jiných termínech, o což žalovaný ve skutečnosti neměl zájem, když svým jednáním sledoval pouze šikanování žalovaného. Smysl konání žalobce nespočívá v poznání podkladů pro vyúčtování služeb, ale jeho jednání cílí na zahlcování žalovaného a zatěžování jej dotazy, které nejsou využity pro řešení čehokoliv. Postup žalobce představuje zjevné zneužití práva, jemuž podle § 8 občanského zákoníku nelze v soudním řízení přiznat právní ochranu. Použití ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení není podle žalovaného ničím odůvodněno.

4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání i vyjádření k němu, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, k němuž provedl relevantní důkazy a správně věc také právně posuzoval podle ust. § 8 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě a byty (dále jen „zákon o službách“), a to ve znění účinném do 31. 12. 2022, jak vyplývá z citace paragrafovaného znění ust. § 8 tohoto zákona, které odpovídá zákonné úpravě účinné do 31. 12. 2022. Správně vycházel soud prvního stupně z nesporné skutečnosti, že žalobce coby vlastník označené bytové jednotky č. [č. p.] v domě [adresa] a člen žalovaného, který je společenstvím vlastníků jednotek, které vykonává ze zákona správu domu na adrese, kde se nachází bytová jednotka žalobce, uplatnil dopisy ze dne 31. 12. 2020, 1. 9. 2021 a 29. 7. 2022 žádost o doložení nákladů na jednotlivé služby, způsobu jejich rozúčtování, způsobu stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování dle zákona č. 67/2013 Sb. a umožnění pořízení kopií podkladů za zúčtovací období roku 2016. Právo žalobce jako příjemce služeb požadovat po žalovaném jako poskytovateli služeb doložení nákladů na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení záloh za služby, provedení vyúčtování a umožnění mu pořízení kopie podkladů, vyplývá z výše citovaného ust. § 8 odst. 1 zákona o službách ve znění účinném do 31. 12. 2022, když žádosti žalobcem byly uplatněny do 31. 12. 2022, tedy v souladu s citovaným zákonným ustanovením. Správně také soud prvního stupně vycházel i z recentní judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3141/2021, z něhož vyplývá, že poskytovatel služeb svoji povinnost splní pouze tak, že příjemci služeb umožní nahlédnout do relevantních dokladů tak, aby příjemce služeb měl reálnou možnost se s nimi seznámit, a místem pro splnění závazku je sídlo dlužníka, pokud ze smlouvy či stanov nevyplývá něco jiného.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci byla prokazatelně dána možnost seznámit se s podklady pro vyúčtování za rok 2016, žalobce žádné možnosti seznámit se s podklady nevyužil. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně vyložil dikci ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož je poskytovatel služeb na základě písemné žádosti příjemce služeb povinen doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů.

7. Dne 4. 8. 2021 v čase od 17:00 do 18:00 hodin ve společenské místnosti Společenství na adrese [adresa], proběhlo nahlížení do podkladů k vyúčtování za roky 2015 – 2020 (tedy i za rok 2016). O možnosti nahlédnout do těchto podkladů žalobce zcela nepochybně věděl. Do jeho dispoziční sféry se totiž dostalo Oznámení o možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování za roky 2015 – 2020 hned třikrát. Poprvé se v ní ocitlo dne 23. 7. 2021 tím, že si žalobce vyzvedl u poskytovatele poštovních služeb korespondenci nazvanou jako „Nahlížení 2015 – 2020“, jejíž obsahem bylo výše uvedené Oznámení o možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování za roky 2015 – 2020. Toto žalobce stvrdil svým podpisem na dodejce dne 23. 7. 2021 (č. l. 75). Podruhé v souladu s již několikrát prokázanou doručovací praxí v okamžiku vyvěšení Oznámení dne 28. 7. 2023 ve vitrínách v obou vchodech budovy na adrese [adresa], [Anonymizováno], [adresa]. A nakonec potřetí vhozením Oznámení do poštovní schránky žalobce rovněž dne 28. 7. 2021 (viz „oznámení“ – č. l. 76 a „protokol“ – č. l. 77 spisu). Žalobce však možnosti nahlédnutí do podkladů nevyužil.

8. Uvedené skutečnosti vyplývají z obsahu předmětného spisu, jakož i z provedeného dokazování z dříve vedených a pravomocně ukončených soudních řízení, ohledně téže zákonné povinnosti, avšak za jiné roky, když se jednalo o možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015 – 2020. Konkrétně se jedná o řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 25 C 135/2023, u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 56 Co 206/2024 – vyúčtování za rok 2017 – dále o řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 11 C 261/2020, u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 10 Co 21/2023 (dovolání žalobce odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. 26 Cdo 2830/2023-461, jež se týkalo vyúčtování za rok 2018). Ve všech zmíněných věcech byly přijaty shodné závěry, a námitky žalobce shodného obsahu, jako v nyní uplatněném odvolání, nebyly shledány důvodnými.

9. Z dopisu žalovaného nazvaného Oznámení možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování ze dne 26. 10. 2023 (č. l. 84) a doručenky (č. l. 84), lze mít za prokázané, že žalovaný na žádost žalobce reagoval oznámením o možnosti nahlížet do podkladů. Z oznámení žalovaného, které žalobce obdržel dne 10. 11. 2023, je prokázáno, že byl žalobce žalovaným informován, že společenství vlastníků umožní žalobci seznámit se s podklady k vyúčtování služeb za rok 2015-2020 při setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023, dále dne 15. 11. 2023 ve společenské místnosti domu [adresa], [Anonymizováno], tj. tehdy v sídle žalovaného, případně v následujícím období do 15. 12. 2023 bude mít podklady [právnická osoba], který seznámení může umožnit. Trvale zároveň žalovaný nabídl možnost nahlížení do podkladů v sídle Společenství v budově správce společenství v [adresa], a to v úředních hodinách. Skutečnost, že žalovaný umožnil žalobci seznámení se s podklady při setkání s mediátorem má soud za prokázanou, kdy žalobce, na rozdíl od žalovaného, odmítl udělit souhlas, aby byl na uvedenou skutečnost mediátor dotázán. Přijetí uvedeného dopisu žalobce popírá, byť doručenka je podepsána „[jméno FO]“ dne 10. 11. 2023. Soud má za prokázané, že na uvedené adrese [adresa], [adresa], vedle žalobce, měla hlášené bydliště další osoba téhož jména, kdy se jedná o otce žalobce. K otázce doručení písemnosti žalobci dospěl soud k závěru, že za situace, kdy jeden byt, jednu domácnost, obývá, vedle žalobce, rovněž další rodinný příslušník, a to osoba téhož jména, přičemž jde o otce žalobce, dostal se dopis do dispozice žalobce i tehdy, pokud jej převzala osoba žijící se žalobcem. Z obsahu zásilky je seznatelné, že adresátem je žalobce, coby vlastník bytu, otec mu měl dopis předat. Pokud žalobci činí problémy, ohledně doručování, skutečnost, že v jeho bytě je další osoba shodného jména a příjmení, je na něm, aby jako jediný vlastník bytu učinil kroky, aby k potížím s doručováním nedocházelo (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Z provedeného dokazování lze mít za prokázané, že je to žalobce, který dělá obstrukce při doručování písemností. Jde i o skutečnost, že se dožaduje neustále a opakovaně svých práv, ačkoli nemá zájem o jejich skutečnou realizaci. Žalobce doručuje žalovanému opakovaně, s přípisem nevhazovat do schránky, značné množství rozsáhlých a nepřehledných písemností, ale sám si poštu nevyzvedává, popírá vlastnictví schránky, případně svoji schránku neoznačuje, schůzí vlastníků se neúčastní a nedostavuje se ani na soudní jednání. Zůstává tak otázkou, jak si vlastně žalobce představuje realizaci svých práv, a zda mu jde skutečně o realizaci práva seznámit se s podklady pro vyúčtování, nebo jde z jeho strany pouze o snahu činit žalovanému potíže. Nelze klást k tíži žalovaného chování žalobce, který o spolupráci nemá zájem a fakticky žalovanému brání ve splnění jeho povinnosti. Žalovaný učinil veškeré možné kroky, aby žalobci realizaci jeho práva umožnil.

10. Učinil-li soud prvního stupně závěr, že má za prokázané, že žalovaný opakovaně umožnil nahlížení do podkladů pro vyúčtování za rok 2016, a to minimálně dne 4. 8. 2021 (tedy po tvrzené žádosti ze dne 31. 12. 2020) a dne 15. 11. 2023, a vedle toho nabídl možnost seznámení se s podklady na setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023 (tedy po tvrzených žádostech žalobce ze dne 1. 9. 2021 a 29. 7. 2022), odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Nadto z dopisu zaslaného žalobci dne 26. 10. 2023 je zřejmé, že žalobce měl i možnost nahlížet, po předchozí domluvě, do daných podkladů v sídle žalovaného v [adresa] setrvale.

11. V provedeném řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by žalobce nemohl své právo na nahlížení do pokladů podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. realizovat. Nebylo nutné zabývat se otázkou, zda nahlížení do podkladů splňovalo podmínky umožňující podklady vyúčtování řádně prostudovat, tedy, zda byly k dispozici všechny podklady a zda byl dán dostatečný časový prostor se s nimi seznámit, neboť podle obsahu spisu nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by takové pochybnosti vyplynuly. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný opakovaně umožnil žalobci do podkladů nahlížet a rovněž mu dal možnost domluvy jiného termínu. Ve vztahu k oznámení možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování služeb prokazatelně existuje i zavedená doručovací praxe mezi účastníky řízení. Možnost nahlížení do podkladů je vždy oznamována všem uživatelům bytových jednotek vyvěšením příslušného oznámení do skleněné uzavíratelné vitríny v prostorách příslušného domu. Vyvěšením listiny na nástěnce se doručuje většina písemností týkajících se chodu společenství a výkonu jeho práv a povinností. Jedná se v rámci žalovaného o běžnou záležitost a obvyklou praxi ve způsobu doručování listin. V článku 6 odst. 7 stanov žalovaného je uvedeno, že předmětné informační tabule slouží právě pro podávání informací statutárním orgánem žalovaného. Tato zavedená praxe stran byla potvrzena i v jiných soudních řízeních, např. v odvolacím řízení sp. zn. 10 Co 210/2022, sp. zn. 61 Co 243/2022 či sp. zn. 56 Co 158/2024 Krajského soudu v Plzni.

12. Pokud žalovaný nejméně ve třech již pojmenovaných případech poskytl žalobci možnost k seznámení se s požadovanými podklady, jež jsou předmětem vedeného soudního řízení, nebylo potřebné reagovat žalovaným na tytéž (vícečetné) požadavky žalobce učiněné v době následné. Takový přístup žalobce k věci vykazuje znaky šikanózního výkonu práva. V daném odvolacím řízení nebylo pak možno o nich rozhodovat, jestliže tyto žádosti se nestaly předmětem řízení.

13. Podle názoru odvolacího soudu, jednání žalobce v dané věci je skutečně zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, které právní ochrany nepožívá, a podané žalobě není i z tohoto důvodu možné vyhovět.

14. Nelze odhlédnout od toho, že žalobce skutečně vede se žalovaným řadu sporů (jen v roce 2023 zahájil několik desítek sporů), a v té souvislosti i to, že žalobce, ačkoliv zpravidla uplatňuje řadu požadavků vůči žalovanému v jediném dopise, podává následně řadu žalob, mezi které své jednotlivé požadavky drobí. Pro takový postup odvolací soud nevidí žádný racionální důvod, nýbrž jde dle něj opětovně o snahu žalobce žalovaného co nejvíce zatížit i prostřednictvím probíhajících sporů. Nelze v tomto směru akceptovat námitku žalobce, že případně soud sám mohl jednotlivé žaloby spojit ke společnému řízení, neboť je třeba v posuzované věci hodnotit jednání žalobce, které racionální podklad nemá a k zatížení žalovaného vedením mnoha sporů nepochybně vede.

15. K výkonu práva ze strany žalobce, sice založeného zákonem, dochází však z jiných důvodů, než je uspokojení jeho skutečných potřeb, nýbrž hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl žalobce poškodit povinnou osobu, tedy žalovaného (ztížit jeho činnost a vystavit ho nadměrným nákladům spojeným s vyřizováním žádostí žalobce), jehož hlavní činností je správa společné věci. O nepoctivosti jeho počínání svědčí i fakt, že se žalobou podanou u soudu dne 8. 11. 2023 domáhá žalobce předložení podkladů k vyúčtování služeb za rok 2016. Lze pak pochybovat o racionálním využití získaných informací pro věc samotnou. Cílem žaloby není snaha žalobce seznámit se s požadovanými podklady, ale zatěžovat žalovaného desítkami obdobných žádostí a vedením četných soudních řízení s ním.

16. Žalovaný dále doložil, že žalobce opatřuje řadu zásilek zasílaných žalovanému poznámkou „nevkládat do schránky“, čímž dle žalovaného záměrně ztěžuje možnost doručení těchto zásilek. Žalobce sice takovou motivaci popírá, a naopak zdůrazňuje svoji snahu na řádném doručení písemností a také získání dokladu o jejich řádném doručení pro něho, ovšem v souvislosti s celkovým jednáním žalobce, jak je shora popsáno, nelze ani motivaci namítanou ze strany žalovaného vyloučit.

17. Shodné závěry o zjevném zneužití práva žalobcem v obdobných sporech byly vysloveny v řadě pravomocných soudních rozhodnutí (například v rozsudcích Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 246/2023, 64 Co 586/2024, 61 Co 219/2024, 61 Co 202/2024 či 10 Co 935/2024 – u posledně dvou jmenovaných rozsudků Nejvyšší soud pod sp. zn. 26 Cdo 650/2025 a 26 Cdo 1040/2025 vyslovil názor, že podřazení popsaného jednání žalobce pod § 8 občanského zákoníku se nejeví jako zjevně nepřiměřené.

18. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, kdy soud prvního stupně správně postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž výše nákladů řízení byla určena způsobem souladným s vyhl. č. 177/1996 Sb., rozsah poskytnutých právních služeb vyplývá z obsahu spisu.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci zaplatit žalovanému k rukám zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení v částce 7 684 Kč, jež sestává z náhrady dvou úkonů právní služby (porada s klientem přesahující hodinu dne 5. 11. 2024 a podání vyjádření k odvolání ze dne 6. 11. 2024) a z náhrady dvou režijních paušálů, s připočtením náhrady 21 % DPH z tohoto plnění, a to podle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, tj. za tyto úkony právní služby náleží žalovanému náhrada nákladů celkem 4 356 Kč. Za účast při odvolacím jednání dne 19. 8. 2025 náleží žalovanému náhrada odměny právního zastoupení, režijního paušálu a náhrada 21 % DPH z tohoto plnění ve výši 3 328 Kč, když vyčíslení tohoto nákladu bylo provedeno podle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Žalobce je povinen zaplatit náklady odvolacího řízení v zákonné třídenní lhůtě, jež běží od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení