56 Co 206/2024 - 261

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o splnění povinnosti za rok 2017 o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 29. května 2024, č. j. 25 C 135/2023-223 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 534 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl takto: Žaloba, kterou by byla žalovanému uložena povinnost doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh na služby a provedení vyúčtování za rok 2017 a umožněno žalobci pořízení kopie podkladů, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 19 602 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že má za prokázané, že žalovaný opakovaně umožnil nahlížení do podkladů za vyúčtování za rok 2017, a to minimálně dne 4. 8. 2021 a dne 15. 11. 2023, vedle toho nabídl možnost seznámení se s poklady na setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023 a vstřícně nabídl další možné termíny v novém sídle žalovaného. Skutečnost, že žalobce uvedené možnosti nevyužil, nelze klást k tíži žalovanému, který projevil snahu umožnit žalobci realizovat jeho právo na seznámení se s podklady.

3. Žalobce ve včasném odvolání namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném skutkovém zjištění, závěry soudu nemají oporu v dokazování, rozsudek spočívá na nesprávném posouzení věci a je nepřezkoumatelný. K závěru, že žalovaný umožnil nahlížení do podkladů minimálně dne 4. 8. 2021, žalobce uvedl, že i kdyby se dne 4. 8. 2021 skutečně konalo nahlížení do podkladů, z judikatury vyplývá, že vlastník jednotky má právo o nahlížení do podkladů žádat opakovaně a osoba odpovědná za správu domu má tomu odpovídající povinnost toto opakované nahlížení umožnit. Na přípisy žalobce z 1. 9., 23. 10. 2021, 1. 6., 29. 7. 2022, 1. 8. 2023 je třeba pohlížet jako na opakované žádosti, kterým nebylo do dne podání odvolání vyhověno. Žalovaný nevyhověl ani dvěma předžalobním výzvám z 30. 11. 2022 a 29. 9. 2023. Vyúčtování bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2024, č. j. 14 Co 208/2023-352 shledáno nesprávným. Z textace oznámení ze dne 19. 7. 2021 nelze žádným způsobem vyvozovat, zda se nahlížení do pokladů dne 4. 8. 2021 skutečně konalo či nikoliv. Závěr soudu prvního stupně, že vzal za prokázané, že žalovaný na žádost žalobce reagoval, je nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, na kterou žádost tímto oznámením mělo být reagováno. Žalobce má za to, že dne 4. 8. 2021 se nahlížení do podkladů žalovaného nekonalo. Pokud soud prvního stupně na důkazní návrhy reagoval s tím, že by se jednalo o opětovné výslechy, dle odvolatele soud prvního stupně pominul, že ve věci vedené před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 10 Co 21/2023 vypovídali toliko dva svědkové, žalobce navrhoval výslech šesti svědků. Výpovědi dvou slyšených svědků byly tendenční a účelové. Žalobce poukazoval na motivaci k výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který má na sporu ekonomický zájem. Pokud by soud vyslechl všechny navržené svědky, dospěl by k závěru, že dne 4. 8. 2021 žalovaný své povinnosti vůči žalobci nesplnil. Pokud se dne 4. 8. 2021 konalo jakékoliv seznámení s podklady, pak se toto konalo pouze ve vztahu k subjektu s názvem SBD, což je zcela odlišný subjekt od žalovaného. Žalovaný jako subjekt práva vznikl teprve až v roce 2016, v roce 2015 nemohl žádné služby z logiky věci poskytovat. Tím spíše se tak nemohlo v roce 2021 konat seznámení s hospodařením žalovaného za rok 2015. Žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3141/2021, podle něhož povinnost umožnit vlastníkovi jednotky nahlížet do podkladů svědčí společenství vlastníků, nikoliv jeho statutárním orgánům. Čestná prohlášení založená žalovaným do spisu jsou nevěrohodná, byla podepsána až ex post poté, co se mělo dotčené nahlížení do podkladů konat. V tomto smyslu působí nevěrohodně i prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO], který se stal vlastníkem bytové jednotky s právními účinky k okamžiku 6. 10. 2021, pokud se nahlížení do podkladů mělo konat dne 4. 8. 2021, nemohl být členem žalovaného. Soud prvního stupně nekriticky převzal tvrzení žalovaného. K údajnému nahlížení dne 15. 11. 2023 žalobce namítal, že soud nesprávně dovodil, že dopis ze dne 26. 10. 2023 byl žalobci doručen. Soud vychází z předpokladu, že žalobce v době doručování obýval byt společně se svým otcem. Tato skutečnost není doložena. Žalobce dále namítá, že to nebyl žalovaný, kdo předmětný dopis ze dne 26. 10. 2023 měl odesílat. Při právním jednání jedná statutární orgán vždy za subjekt, který zastupuje, nikoli sám za sebe. Při jednání statutárního orgánu, který je oprávněn jednat za právnickou osobu, musí být zřejmé, že odesílatelem je právnická osoba, nikoli její statutární orgán. Jinak lze na jednání pohlížet jako na jednání jiného subjektu. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně nabídky seznámení se s podklady u mediátora. Závěr soudu je nepřezkoumatelný, mediátor o této údajné skutečnosti nepodal žádnou zprávu. Ze skutečnosti, že žalobce odmítl udělit souhlas, aby byl na tuto skutečnost mediátor dotázán, nelze ničeho vyvozovat. Pro podporu tvrzení, zda na mediaci byly k dispozici jakékoliv podklady, neexistuje ve spise jediný důkaz. K tvrzení ohledně trvalé nabídky nahlížení v novém sídle žalovaného žalobce uváděl, že o možnosti trvalé nabídky nebyl jakkoliv informován. Žalovaný měl povinnost plnit v místě, které bylo jeho sídlem ke dni podání žádosti. Změna sídla žalovaného po podání žádosti žalobcem nemůže vést k jednostranné změně místa plnění závazku. Bylo poukázáno na ust. § 1955 občanského zákoníku. Žalobce dále poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3141/2021. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobce nabídl další možné termíny v sídle žalovaného, neboť takováto „nabídka“ je zcela irelevantní a nemá návaznost na podané žádosti žalobce. Místem plnění povinností, o jejichž splnění žalobce požádal, je původní sídlo žalovaného ve Starém Plzenci. Žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu bylo jeho sídlo změněno. Žalobce namítal, že soud prvního stupně se nezabýval tím, zda údajné seznámení se s podklady pro vyúčtování splňovalo podmínky pro řádné prostudování podkladů, aby byla příjemci služeb zajištěna účinná kontrola správnosti vyúčtování. Z rozsudku není zřejmé, čím žalovaný splnil povinnost „doložit“. Zákonná povinnost umožnit nahlédnutí do podkladů je splněna až v případě, jestliže tyto povinná osoba předloží za podmínek umožňujících je řádně prostudovat, respektive pořídit si opisy či kopie. Žalovaný mohl změnit adresu svého sídla pouze z důvodu, že na původní adrese sídla absentovaly vhodné prostory. Dle žalobce žalovaný si svou povinnost upravenou v § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nesplnil bez dalšího jen tím, že sám stanovil termín, kdy mohl žalobce do podkladů nahlédnout; požádal-li ho o nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování, měl mu umožnit se s nimi seznámit. Není možné uzavřít, zda si žalovaný svoji povinnost splnil, aniž by bylo blíže zkoumáno, zda v daný okamžik bylo možné se reálně s podklady vůbec seznámit (to znamená, zda byly k dispozici, zda byly kompletní, zda byl dán dostatečný časový i místní prostor k tomu, aby se s nimi mohly oprávněné osoby seznámit, a to právě i v návaznosti na realizovanou změnu sídla). Žalobce poukazoval na to, že účinnou kontrolu (dle platné judikatury) správnosti vyúčtování může zmařit nepřítomnost byť jen jedné z listin (či její části), neboť v takovém případě není zřejmé, jak se údaje v ní obsažené projevily (měly projevit) ve vyúčtování. Soud prvního stupně se měl zabývat otázkou, zda strana žalovaná mohla své povinnosti dle § 8 zákona č. 67/2013 Sb. bezvadně splnit. Soud prvního stupně nezdůvodnil, proč byl žalobce povinen dostavit se právě na seznámení s podklady dne 4. 8. 2021 a dne 15. 11. 2023, když předtím žalovaný žádal žalobce o umožnění seznámení se s podklady několikrát na základě řady přípisů založených v soudním spise, v rámci kterých žalobce jakožto slabší smluvní strana nabídnul žalovanému desítky různých termínů. Pouhým jednostranným stanovením termínu dle žalobce nemohlo dojít ke splnění povinností ve smyslu ust. § 8 zák. č. 67/2013 Sb.; takovýto závěr je v rozporu s gramatickým a teleologickým výkladem dotčené právní normy. I kdyby argumentace žalobce nebyla přiléhavá, žalovanému nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť své zákonné povinnosti (i kdyby je byl býval splnil) nemohl splnit včas. Žalobce žádal žalovaného o opakované nahlédnutí do podkladů na základě prvotní žádosti (po 4. 8. 2021) dne 1. 9. 2021. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný měl své povinnosti splnit dne 15. 11. 2023. I kdyby se toto údajné nahlížení týkalo podkladů hospodaření žalovaného a i kdyby se skutečně konalo dne 15. 11. 2023 (a i kdyby byl o něm žalobce řádně vyrozuměn), znamenalo by to jediné, tedy že žalovaný splnil svoje povinnosti po mnoha urgencích po více než dvou letech a dvou měsících ode dne, kdy byl o splnění požádán. Žalovaný svoji povinnost nesplnil řádně a bez zbytečného odkladu. S ohledem na prodlení neměla být žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobě bylo vyhověno, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce obsáhla vyjádřil s tím, že závěry soudu prvního stupně považuje za věcně správné a odpovídající řádně zjištěnému skutkovému stavu. Argumentace žalobce není namístě, mnohdy se jedná o argumenty zcela irelevantní a nepodstatné ve vztahu k předmětu řízení, mnohdy žalobce uvádí argumenty zcela nové. Odvolání je zjevně bezdůvodné. Bylo navrhováno potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalobce a k vyjádření žalovaného, dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

6. Žalobou ze dne 9. 11. 2023 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování za rok 2017 a umožnit žalobci pořízení kopií těchto dokladů. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek, které ve smyslu ustanovení § 1190 o.z. vykonává správu domu na adrese [adresa], [Anonymizováno], [adresa]. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno]/7 a členem žalovaného. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 má žalobce právo na doložení výše uvedených dokladů. Dle § 1955 odst. 1 o.z. má žalovaný povinnost doložit žalobci předmětné doklady v sídle žalovaného. O doložení dokladů žalobce požádal žalovaného dopisem ze dne 31. 12. 2020, dopisem ze dne 1. 9. 2021 a 29. 7. 2022. Na tyto dopisy žalovaný nereagoval žalobce poslal žalovanému výzvu dle § 142a o.s.ř. dne 30. 11. 2022 a 29. 3. 2023.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci, učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje a odkazuje na ně, přičemž je pouze dílčím způsobem upřesňuje a doplňuje.

8. Odvolací soud poukazuje na to, že žalobce se již několika žalobami domáhá doložení podkladů týkajících se vyúčtování za jednotlivé roky, v daném případě za rok 2017. Pokud se domáhal uložení povinnosti žalovanému doručit žalobci vyúčtování služeb spojených či souvisejících s užíváním bytové jednotky, jejímž je vlastníkem, za zúčtovací období za rok 2019, a to vyúčtování obsahující všechny právními předpisy předepsané náležitosti, s uvedením ceny provedených služeb ve správné výši a znějící na cenu ve správné výši, Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí o dovolání žalobce (26 Cdo 1381/2023-303, z 21. 2. 2024) konstatoval, že žalobci se nepodařilo zpochybnit správnost závěrů odvolacího soudu, že žalovaný neporušil svou povinnost umožnit mu seznámit se s podklady pro vyúčtování za rok 2019.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci byla prokazatelně dána možnost seznámit se s podklady pro vyúčtování za rok 2017, žalobce žádné možnosti seznámit se s podklady nevyužil. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně vyložil dikci ust. § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., podle něhož je poskytovatel služeb na základě písemné žádosti příjemce služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů.

10. Soud prvního stupně vzal ze shodných tvrzení účastníků, výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek, stanov žalovaného a výpisu z katastru nemovitostí za prokázané, že žalobce je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v domě na adrese [adresa], [Anonymizováno], [adresa], žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek, které vykonává ze zákona správu domu na adrese [adresa], [Anonymizováno], [adresa]. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že ze strany žalobce vůči žalovanému probíhá rozsáhlá korespondence. Žalobce často označuje zásilky termínem nevhazovat do schránky a to často v rozporu s označenou dodejkou, když uvedené nijak nezdůvodnil. Žalobce neoznačuje přesný obsah zásilky na dodejku. Pokud žalovaný doložil, že obdržel jinou žádost žalobce stejného data, žalobce uvedl, že obsahem zásilky bylo vícero listin stejného data a to i v případě, kdy v popisu dodejky bylo uvedeno “Písemnost ze dne“ (č.l. 206, 207).

11. Odvolací soud odkazuje na další zjištění a závěry učiněné soudem prvního stupně níže uvedené: Žádost žalobce ze dne 27. 4. 2018 (č.l.108) byla dle dodejky (č.l. 109) a druhopisu dodejky (č.l. 117) doručena žalovanému. Následující žádost ze dne 31. 12. 2020 (č.l. 110) měla být dle druhopisu dodejky (č.l. 112 ) doručena osobě [jméno FO]. Další žádost ze dne 31. 12. 2020 (č.l.110) určená výhradně do vlastních rukou adresáta s nadpisem “Jednostranný zápočet prosinec 2020“ byla dle dodejky (č.l. 12) doručena žalobci. K uvedenému žalovaný doložil soudu listinu nazvanou jednostranný zápočet, kdy další listina v zásilce nebyla. Další žádost ze dne 1. 9. 2021 (č.l. 113) byla dle druhopisu doručenky (č.l. 117) doručena žalovanému vhozením do schránky. K uvedenému žalovaný uvedl, že dopis od žalobce neobdržel, když popřel, že by od žalobce někdy obdržel hotovost v zásilce. Tvrzení je dle žalovaného pochybné, když uvedené žalobce dokládá druhopisem dodejky. Zároveň pochybuje, že odpovídá váha zásilky. Žalobce uvedenou skutečnost dosud netvrdil, a to zejména v řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. 6 254/2023, kde byl dluh žalobce za uvedené období projednáván. Další žádost ze dne 29. 7. 2022 (č.l. 118) byla dle výpisu o sledování zásilky (č.l. 119) vrácena žalobci, protože si žalovaný zásilku nevyzvedl ve stanovené odběrné lhůtě. Další žádost nazvaná předžalobní výzva ze dne 30. 11. 2022 (č.l. 120) byla dle dodejky (č.l. 125) vrácena žalobci, když si žalovaný zásilku nevyzvedl. Další žádost ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 7) byla dle dodejky (č.l. 125) vrácena žalobci, když si žalovaný zásilku nevyzvedl. Z dopisu žalovaného nazvaném Oznámení o možnosti nahlížet do podkladů k vyúčtování služeb za roky 2015-2020 ze dne 28. 7. 2021 (č.l. 77) a doručenky (č.l. 69) má soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný na žádost žalobce reagoval oznámením o možnosti nahlížet do podkladů. Uvedené oznámení žalovaný osobně převzal, ale v daném termínu možnost nahlížet nevyužil. Vedle zaslání oznámení přímo žalobci došlo k vyvěšení oznámení v obou vchodech a všem vlastníkům, nájemcům bylo oznámení vhozeno do každé schránky. Uvedená skutečnost již byla předmětem dokazování v jiných sporech účastníků, mimo jiné rovněž ve věci 11 C 261/2020, kdy byli účastníci seznámení vyslechnuti v rámci odvolacího řízení krajským soudem (sp.zn. 10 Co 21/2023). S ohledem na nadbytečnost soud od opětovného výslechu osob upustil. Zejména za situace, kdy žalobce opakuje svoje žádosti se svým právem nahlížení do podkladů s odkazem na své právo žádat nahlížení i opětovně, kdy od roku 2021 měl podat další opětovné žádosti, dospěl soud k závěru, že opětovně volat a vyslýchat svědky k uvedené skutečnosti je zbytečné. Z dopisu žalovaného nazvaném Oznámení možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování ze dne 26. 10. 2023 (č.l. 89) a doručenky (č.l. 89) má soud za prokázané, že žalovaný na žádost žalobce reagoval oznámením o možnosti nahlížet do podkladů. Z oznámení žalovaného, které žalovaný obdržel dne 10. 11. 2023, má soud za prokázané, že byl žalobce žalovaným informován, že společenství vlastníků umožní žalobci seznámit se s podklady k vyúčtování služeb za rok 2015-2020 při setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023, dále dne 15. 11. 2023 ve společenské místnosti domu [adresa], [Anonymizováno], případně v následujícím období do 15. 12. 2023 bude mít podklady [jméno FO], který seznámení může umožnit. Trvale zároveň žalovaný nabídl možnost nahlížení do podkladů v sídle Společenství v budově správce společenství v Přešticích a to v úředních hodinách. Skutečnost, že žalovaný umožnil žalobci seznámení se s podklady při setkání s mediátorem má soud za prokázanou, kdy žalobce na rozdíl od žalovaného odmítl udělit souhlas, aby byl na uvedenou skutečnost mediátor dotázán. Přijetí uvedeného dopisu žalobce popírá. Soud má za prokázané, že na uvedené adrese [adresa], [adresa] vedle žalobce má hlášené bydliště další osoba téhož jména, kdy se jedná o otce žalobce. K otázce doručení žalobci dospěl soud k závěru, že za situace, kdy jeden byt, jednu domácnost obývá vedle žalobce rovněž další rodinný příslušník, a to osoba téhož jména, přičemž jde o otce žalobce, dostal se dopis do dispozice žalobce i tehdy, pokud jej převezme osoba žijící s žalobcem. Výzva byla před doručením vhozena do schránky, jejíž existenci žalobce popírá a k níž se nehlásí, když popírá její vlastnictví. V obou případech, tedy týkajících se jak dopisu doručeného dne 23. 7. 2021, tak dopisu doručeného dne 10. 11. 2023, byla nejprve adresátovi doručena výzva a k převzetí dopisu došlo až následně. Lze tak mít za to, že se dopis i předchozí oznámení pošty o uložení zásilky dostaly do dispozice žalobce obdobně, jako by byl doručen do domovní schránky. Soud má za to, že se dopisy žalovaného dostaly do dispozice žalobce, kdy pokud dopisy nepřevzal sám žalobce, jak žalobce tvrdí, převzal je rodinný příslušník, se kterým žalobce má sdílet byt i domovní schránku, tak tím dostal žalobce objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Z dodejky (č.l. 87) má soud za prokázané, že žalobci byla nejprve doručena výzva, protože adresát nebyl zastižen, následně si dopis vyzvedl. Je tak vyloučené, že by se o dopise žalobce nedozvěděl, když se již dříve do jeho dispozice dostala výzva pošty. Pokud dopis následně nepřevzal žalobce osobně, ale převzal jej na místo žalobce jeho otec, který obývá s žalobcem stejný byt a má s žalobcem shodné jméno, pak se dopis opětovně dostal do dispozice žalobce. Z obsahu zásilky je seznatelné, že adresátem je žalobce, coby vlastník bytu, otec mu měl dopis předat. Pokud žalobci činí problémy ohledně doručování skutečnost, že v jeho bytě je více osob shodného jména, je na něm, aby jako jediný vlastník bytu učinil kroky, aby k potížím s doručováním nedocházelo (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1239/2016). Z provedeného dokazování má soud prvního stupně za prokázané, že je to žalobce, který dělá obstrukce při doručování a domáhání se práv vůči žalovanému. Jde i o skutečnost, že se dožaduje neustále a opakovaně umožnění svých práv, ačkoli nemá zájem o jejich skutečnou realizaci. Sám doručuje žalovanému opakovaně s přípisem nevhazovat do schránky, doručuje značné množství rozsáhlých nepřehledných písemností, ale sám si poštu nevyzvedává, popírá vlastnictví schránky, případně svoji schránku neoznačuje, schůzí vlastníků se neúčastní a nedostavuje se ani na soudní jednání. Zůstává tak otázkou, jak si vlastně žalobce představuje realizaci svých práv a zda mu jde skutečně o realizaci práva seznámit se s podklady pro vyúčtování nebo jde z jeho strany pouze o snahu činit žalovanému potíže. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný setrvale projevuje snahu dostát svým zákonným povinnostem, ale je to právě žalobce, který se sice práva dožaduje, ale následně se realizaci svého práva brání. Nelze klást k tíži žalovaného chování žalobce, který o spolupráci nemá zájem a fakticky žalovanému brání ve splnění jeho povinnosti. Žalovaný učinil veškeré možné kroky, aby žalobci realizaci jeho práva umožnil. Žalobce setrvale bojkotuje snahu žalovaného, kdy si řádně nepřebírá poštu, popírá vlastnictví poštovní schránky, nevyužívá nabídnutých možností seznámit se s podklady ani v rámci mediace. Uvedenou skutečnost má soud prvního stupně za prokázanou, kdy žalovaný nabídku učinil žalobci písemně a následně učinil souhlas s dotázáním na uvedenu skutečnost u mediátora, naproti tomu žalobce souhlas odmítl. Žalobce uvedené možnosti nevyužil a nevyužil ani možnosti vyjasnění si svých požadavků v rámci soudního řízení, kdy se k jednání na rozdíl od zástupce žalobce (předsedy SBD [jméno FO]) nedostavuje.

12. Učinil-li soud prvního stupně závěr, že má za prokázané, že žalovaný opakovaně umožnil nahlížení do podkladů za vyúčtování za rok 2017, a to minimálně dne 4. 8. 2021 a dne 15. 11. 2023, a vedle toho nabídl možnost seznámení se s podklady na setkání s mediátorem dne 14. 11. 2023 a vstřícně nabídl další možné termíny v novém sídle žalovaného, odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Souhlasí i se závěrem, že skutečnost, že žalobce uvedené možnosti nevyužil, nelze klást k tíži žalovanému, který projevil snahu umožnit žalobci realizovat jeho právo na seznámení se s podklady. Stejné termíny byly tedy nabídnuty i pokud bylo nabízeno nahlédnout do podkladů za období let 2015 až 2020, což bylo rovněž řešeno v souběžně probíhajících sporech. Odvolací soud dále poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 1. února 2024, č. j. 14 Co 208/2023-352, v němž odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 C 131/2022-241 správným, pokud byl zamítnut žalobní návrh žalobce na zaplacení pokuty za porušení povinnosti žalovaného umožnit žalobci nahlédnout do podkladů vztahujících se k vyúčtování služeb poskytovaných žalobci za rok 2017.

13. Odvolací soud neshledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, který neprovedl navrhovaný výslech svědků, kteří podepsali čestné prohlášení a prezenční listinu ohledně seznámení se s podklady pro vyúčtování. Odvolací soud sice shledal, že nikoli u všech navržených svědků by se jednalo o opakovaný výslech, jak mylně uvedl soud prvního stupně, přesto se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se jednalo o důkaz nadbytečný. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Závěry soudu prvního stupně jsou v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3141/2021, ze dne 26. 4. 2022, jakož i s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1261/2015, ze dne 24. 5. 2016. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v souladu s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu. Soud prvního stupně provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnil. Na všechny závěry soudu prvního stupně, jak již výše uvedeno, odvolací soud odkazuje. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by žalobce nemohl své právo na nahlížení do podkladů podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. realizovat. Nebylo nutné se zabývat otázkou, zda nahlížení do podkladů splňovalo podmínky umožňující podklady vyúčtování řádně prostudovat, tedy zda byly k dispozici všechny podklady a zda byl dán dostatečný časový prostor se s nimi seznámit, neboť podle obsahu spisu nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by takové pochybnosti vyplynuly. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný opakovaně umožnil žalobci do podkladů nahlížet a rovněž mu dal možnost domluvy jiného termínu. Ve vztahu k oznámení o možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování služeb prokazatelně existuje i zavedená doručovací praxe mezi účastníky řízení. Možnost nahlížení do podkladů je vždy oznamována všem uživatelům bytových jednotek vyvěšením příslušného oznámení do skleněné uzavíratelné vitríny v prostorách domu žalovaného. Vyvěšením listiny na nástěnce se doručuje většina písemností týkajících se chodu společenství a výkonu jeho práv a povinností. Jedná se v rámci žalovaného o běžnou záležitost a obvyklou praxi ve způsobu doručování listin. V článku 6 odstavec 7 stanov žalovaného je uvedeno, že předmětné informační tabule slouží právě pro podávání informací statutárním orgánem žalovaného. Tato zavedená praxe stran byla potvrzena i v jiných soudních řízeních, např. v odvolacím řízení sp. zn. 10 Co 210/2022, sp. zn. 61 Co 243/2022. Odvolací soud tedy shrnuje, že pokud jde o jednotlivé odvolací námitky, v řadě případů (viz výše) byly již posuzovány jak soudy prvního i druhého stupně, tak v některých případech i soudem dovolacím. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na ust. § 13 o.z.

14. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, kdy soud prvního stupně postupoval správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž výše nákladů řízení byla určena způsobem souladným s vyhláškou č. 177/1996 Sb., rozsah poskytnutých právních služeb vyplývá z obsahu spisu.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci zaplatit žalovanému k rukám zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení v částce 6 534 Kč, jež sestává ze 3 úkonů právní pomoci (další porada s klientem přesahující 1 hodinu ze dne 5. 9. 2024, vyjádření k odvolání ze dne 11. 9. 2024, účast na jednání odvolacího soudu dne 16. 10. 2024) po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), ze 3 režijních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), z 21% DPH v částce 1 134 Kč (§ 137 o. s. ř.). Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení v zákonné třídenní lhůtě, běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).