14 Co 208/2023 - 352

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [anonymizováno], [obec] [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 54 250 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 C 131/2022-241 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu částky 27 125 Kč s úroky z prodlení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku tuto částku s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to za dobu od 9. 4. 2022 do zaplacení.

II. V rozsahu úroků z prodlení za dobu před 9. 4. 2022 a v rozsahu zbylé částky 27 125 Kč s úroky z prodlení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 54 250 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 34 848 Kč (výrok II).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný předložil žalobci 23. 4. 2018 řádné vyúčtování služeb za rok 2017, tedy vyúčtování obsahující všechny zákonné náležitosti. Nedoplatek vyúčtování byl soudem přepočítán a je matematicky zcela správný. Zpochybňování zaplacených záloh je v důsledku absentujících tvrzení žalobce nedostatečné, navíc absentují i důkazy. Žalobce pouze tvrdil, že„ částka, s níž počítá žalovaný, je nesprávná“. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce měl faktickou možnost nahlížet do podkladů vyúčtování služeb za rok 2017. Proto je žalobcem účtovaná pokuta ve výši 54 250 Kč nedůvodná.

3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal a navrhl odvolacímu soudu rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Své odvolání odůvodnil tím, důkazy svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a„ pana“ [příjmení] byly zamítnuty, ačkoliv právě tito svědci byli schopni dosvědčit způsob doručování žalovaným, a to„ vyvěšením“ nebo„ vhozením do schránky“. To však není řádné doručení. Pokud jde o správnost vyúčtování služeb soud prvního stupně, zcela nekriticky převzal zdůvodnění náležitostí vyúčtování učiněných žalovaným, sám na jakékoliv zdůvodnění rezignoval. Navíc, aby správnost vyúčtování mohl posoudit, musel by mít k dispozici podklady. Proto je rozsudek nepřezkoumatelný. Žalovaný ani dostatečně neprokázal, že by žalobce byl seznámen s možností nahlédnout do podkladů vyúčtování. Soud prvního stupně přehlédl, že v předmětném domě se nachází další osoba téhož jména a vzhledem k tomu, že listiny žalovaným doručované postrádají datum narození, není vůbec zřejmé, komu bylo doručováno. Nebylo prokázáno, že žalobci by bylo umožněno do podkladů pro vyúčtování nahlížet. Žalobce dostatečně tvrdil a prokázal výši uhrazených záloh na služby za rok 2017; s placením záloh ve výši 3 467 Kč měsíčně žalobce nesouhlasil. Soud prvního stupně z této částky vycházel, aniž by se zabýval platností a účinností předmětné smlouvy o zajišťování správy domu. Postupoval tedy zcela formalisticky, povrchně, nezabýval se věcí do detailu a dospěl proto k nesprávným zjištěním.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil. Považuje rozsudek soudu prvního stupně za zcela správný, navrhl, aby byl potvrzen a žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že zatímco žalovaný postupuje v souladu se zákonnými povinnostmi i platnými právními předpisy, žalobce již mnoho let zneužívá svého postavení a dlouhodobě neplní své povinnosti z titulu vlastnictví bytové jednotky. Žalobce měl opakovaně možnost seznámit se s vyúčtováním služeb za rok 2017, a to ve dnech 23. 5. 2018 a 19. 7. 2021. Žalobci byla dopisem z 15. 5. 2018 učiněna nabídka k nahlížení do podkladů, tento dopis osobně převzal. Žalobce vedl proti žalovanému spor, jehož předmětem bylo nahlížení do podkladů k vyúčtování za rok 2018, Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 Co 21/2023-414, dospěl k závěru, že žalovaný prokazatelně umožnil žalobci nahlédnout do podkladů k vyúčtování za roky 2015 2020 Krajský soud poukázal ve svém rozhodnutí i na snahu žalovaného zneužívat právní ochranu. V tamním řízení byli oba žalobcem navrhovaní svědci vyslechnuti, soud prvního stupně měl v projednávané věci protokol o jejich výsleších k dispozici. I pokud by soud prvního stupně tyto svědky vyslechl sám znovu, nepochybně by dospěl k týmž zjištěním. Soud prvního stupně vycházel z předložených důkazů a zcela správně je vyhodnotil. Žalobce měl právo vyúčtování za rok 2017 reklamovat, tohoto práva využil až s velkým časovým odstupem. Konkrétně navíc nespecifikoval, v čem nesprávnost vyúčtování spatřuje, když na jakoukoliv konkretizaci domnělých vad vyúčtování rezignoval. Žalovaný poskytl podklady k předmětnému vyúčtování soudu, žalobce se s nimi mohl seznámit i v probíhajícím řízení. To neučinil, a i to svědčí o tom, že jeho cílem není dobrat se skutečného stavu věci, ale zneužívat právo. I s námitkami týkajícími se neplatnosti smlouvy o zajišťování správy domu se odvolací soud již zabýval, a to v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2022, č. j. 10 Co 210/2022-244. K otázce doručování jiné osobě téhož jména nacházející se na shodné adrese žalovaný uvedl, že není jeho povinností zjišťovat, zda se v objektech zdržují osoby se shodným jménem, ale je třeba, aby žalobce oznámil jinou adresu, na které by měl pobývat, či kam by mu mělo být doručováno. To neučinil.

5. Odvolací soud vyzval žalobce k doplnění návrhu, aby byla u každého ze dvou vytýkaných porušení povinností žalovaným (neumožnění nahlížení do podkladů a nesprávnost vyúčtování) zvlášť stanovena výše pokuty, která má být s každým tvrzeným porušením spojena, neboť v opačném případě by bylo možné dospět k závěru o neurčitosti nároku.

6. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že vytýká žalovanému dvě porušení, a to 1) nedoručení věcně správného a řádného vyúčtování služeb za rok 2017 a 2) nedoložení nákladů na jednotlivé služby a způsob jejich rozúčtování (nemožnost nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování). Tedy porušení povinnosti vyplývající z § 7 odst. 1, 2 a § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“). Za každé porušení požadoval žalobce zaplacení pokuty ve výši 27 125 Kč, a to s úrokem z prodlení počítaným z pokuty za každý den porušení povinností, a to od jejího vzniku až do zaplacení. Splatnost jednotlivých pokut nastala - podle tvrzení žalobce - vždy bezprostředně po jejich vzniku.

7. Žalovaný ve vyjádření, která byla reakcí na doplnění žaloby, zopakoval tvrzení uvedená již jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím. Tedy je přesvědčen, že vyúčtování služeb za rok 2017 je řádné a správné, a že žalobci bylo několikrát umožněno nahlédnout do podkladů k předmětnému vyúčtování. Ani žalobcovo upřesnění žaloby nemění nic na skutečnosti, že absentuje zákonný předpoklad uvedený v § 13 zákona pro vznik nároku na pokutu. Žalovaný se podrobně vyjádřil ke způsobu dvou položek vyúčtování, a to a) spotřební složky nákladů na ohřev teplé vody připadající na bytovou jednotku žalobce, b) nákladů na studenou vodu spotřebovanou pro teplou vodu připadající na bytovou jednotku žalobce. K položce a) uvedl, že celková plocha zúčtovací jednotky v metrech čtverečních je uvedena ve vyúčtování ve sloupci označeném jako„ údaje odběrného místa“ –„ jednotek“ - 1487 m, v pravé horní části vyúčtování je specifikován konkrétní uživatel, tedy žalobce, a jeho byt o konkrétní bytové ploše 63 m2, násobek zvýšení vyplývající ze samotné vyhlášky, tedy hodnota 3 podle § 4 odst. 4 vyhlášky a spotřební složka nákladů na ohřev teplé vody připadající na zúčtovací jednotku, kterou lze zjistit přepočtem ze základní složky nákladů na ohřev teplé vody připadající na zúčtovací jednotku – hodnoty uvedené na řádku číslo dva tabulky vyúčtování ve sloupci označeném„ údaje odběrného místa“ –„ Kč fakturováno - 54 142,55 Kč“, které v souladu s vyhláškou představuje 30 % celkového nákladu, tudíž spotřební složka musí tvořit zbylých 70 % celkového nákladu na ohřev teplé vody (126 332,63 Kč). Po dosazení uvedených hodnot do vzorce z přílohy lze vypočítat hodnotu a) vyúčtování. Proto tedy vyúčtování obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti pro případnou kontrolu výpočtu ve vztahu k hodnotě a). K položce b) žalovaný uvedl, že celková plocha zúčtovací jednotky je shodná jako v předchozí položce a), stejně tak jako plocha konkrétní bytové jednotky; násobek zvýšení vyplývá z vyhlášky samotné a náklady na studenou vodu spotřebovanou pro teplou vodu připadající na zúčtovací jednotku jsou uvedeny ve spodní části vyúčtování na řádku„ fakturované náklady na studenou vodu pro TV = 44 231 Kč“. Vyúčtování proto obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti pro případnou možnou kontrolu. Ve vyúčtování je uveden i odkaz na vyhlášku č. 269/2015 Sb., tedy lze seznat způsob výpočtu účtovaných položek. Povinnost uvádět ve vyúčtování přesný způsob výpočtu pro žalovaného nevyplývá z žádného právního předpisu či stanov. Žalobce vyvinul veškerou myslitelnou snahu za účelem seznámit žalobce s podklady pro vyúčtování, což vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 Co 21/2023-414. Žalovaný proto setrvává na tom, že nárok na pokutu nemohl vzniknout, neboť úspěšně prokázal, že nesplnění povinnosti doložit žalobci podklady k vyúčtování se zakládalo na důvodech na straně žalobce a nárok na pokutu je podmíněn absencí některé z náležitostí § 7 zákona. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022 či usnesení Nejvyššího soudu z 9. 8. 2023, sp. zn. 26 Cdo 348/2023, z nějž je pro řízení zásadní závěr„ Rovněž dospěl k závěru, že i kdyby vyúčtování nebylo řádné, nebylo by možné žalobkyni nárok na pokutu přiznat z důvodu rozporu jejího jednání s dobrými mravy“ (§ 2 odst. 3 o. z.) a zjevného zneužití práva (§ 8 o. z.)“. I za předpokladu prokázání existence formální vady vyúčtování by případné přiznání pokuty bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy společenského života. Byl to právě žalobce, jehož jednání zavdalo příčinu nutnosti náhradního způsobu výpočtu nákladů na vodu, a pokud by tedy potencionální vada měla mít příčinnou souvislost s neumožněním odečtů bytových vodoměrů či neposkytnutí údajů na vodoměrech, bylo by zjevně nemravné„ odměnit“ žalobce za zapříčinění potencionální vady vyúčtování. Žalobce přesně a konkrétně netvrdil vady vyúčtování, omezil se na obecné výroky„ nesprávné, neúplné“. Tedy proto jeho nárok nemůže být důvodný.

8. Odvolání žalobce je důvodné, a to v té části, kde se domáhal přiznání pokuty za nepředložení řádného vyúčtování služeb za rok 2017. V části, kde se domáhal přiznání pokuty za nemožnost nahlédnout do podkladů vyúčtování pro rok 2017, odvolání důvodné není.

9. V projednávané věci není sporu o tom, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [obec]. Správu domu zajišťuje [ulice] [anonymizována dvě slova] [okres] se sídlem v [obec], a to na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2018.

10. Pokud jde tvrzené neumožnění nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování za rok 2017, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nahlížení žalobci umožněno bylo, respektive že měl možnost do podkladů nahlédnout. Že této možnosti nevyžil, nelze klást k tíži žalovanému.

11. Žalobce dopisem ze dne 27. 4. 2018 (č. l. 18) požádal žalovaného o umožnění nahlížení do podkladů za zúčtovací období kalendářního roku 2017 a umožnění pořízení jejich kopií. Zásilku obsahující uvedenou žádost zaslal žalovanému poštou. Z dodejky vyplývá (č. l. 19), že zásilku podal k poštovní přepravě 30. 4. 2018, byla doručena žalovanému 2. 5. 2018. Na uvedenou žádost reagoval správce domu [ulice] [anonymizována dvě slova] [okres] (vzhledem k tomu, že žalovaný nemá statutární orgán) a dopisem ze dne 15. 5. 2018 (č. l. 66) sdělil žalovanému, že„ navrhujeme Vám možnost po předchozí domluvě osobně nahlédnout do jednotlivých podkladů a pořídit si jejich kopie v budově správce na adrese [adresa]). Z oznámení ze dne 23. 5. 2018 (č. l 39) vyplývá, že správce domu oznámil všem vlastníkům jednotek v domě, že mohou nahlédnout do podkladů pro vyúčtování služeb za rok 2017, a„ to dne 31. 5. 2018 v sušárně domu [adresa] v [anonymizováno] ulici ve [obec]“. Uvedené oznámení bylo vyvěšeno v domě dne 23. 5. 2018. Z oznámení z 19. 7. 2021 (č. l. 64) bylo zjištěno, že vlastníkům jednotek v domě bylo oznámeno, že mohou nahlédnout do podkladů pro vyúčtování služeb za roky 2015 - 2020 dne 4. 8. 2021 od 17 do 18 hodin v sušárně domu (společenská místnost). Uvedené oznámení bylo vhozeno do všech domovních schránek v domě dne 28. 7. 2021, a téhož dne bylo vyvěšeno v obou vchodech domu - oznámení ze dne 19. 7. 2021, protokol o doručení oznámení ze dne 28. 7. 2021 (č. l. 40).

12. Na základě těchto provedených důkazů odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že bylo prokázáno, že žalovaný svoji povinnost - umožnit žalovanému nahlédnout do podkladů vyúčtování za rok 2017 - splnil. Na žalobcovu zaslanou žádost o umožnění nahlížení v přiměřené době reagoval a nabídl mu možnost nahlížení do požadovaných listin, a to v době podle volby žalobce v místě svého sídla. Že se tak mělo stát po předchozí domluvě, je pochopitelné. Stejně tak, že iniciovat dohodu o době nahlížení měl žalobce, který se splnění této povinnosti domáhal. K nahlížení mělo dojít v místě sídla správce, a proto bylo třeba termín sjednat tak, aby odpovídal pracovní době správce a zohledňoval i pracovní povinnosti jeho zaměstnanců, kteří by měli být u nahlížení přítomni. Nebylo prokázáno, ani tvrzeno, že by mezi účastníky byla uzavřena nějaká dohoda o tom, že by ke splnění povinnosti žalovaného umožnit vlastníkům domu nahlížet do podkladů mělo docházet na nějakém konkrétním dohodnutém místě, nic takového nebylo zjištěno ani ze stanov. Žalobce nabídky žalovaného nevyužil. Následně měl žalobce možnost využít nahlížení v sušárně domu dne 31. 5. 2018. Jeho argumentace, že mu nebyla možnost nahlížení oznámena, nemůže obstát. Uvedené oznámení bylo vyvěšeno v domě, v němž, jak z obsahu spisu vyplývá, žalobce bydlí. Že toto oznámení na nástěnce v domě viselo, bylo svědecky prokázáno v řízení vedeném u soudu prvního stupně [okres] pod sp. zn. 11 C 261/2020 Odvolací soud, který rozhodoval o odvolání proti tomuto rozhodnutí, svědky vyslechl sám a uzavřel, že jejich výpovědi považuje za věrohodné,„ bezprostředně se o tom přesvědčil“. Oba svědci v tamním řízení shodně vypověděli to, co vyplynulo i z protokolu o doručení oznámení z 28. 7. 2021, navíc nelze přehlédnout, že svědek [příjmení] byl soudem prvního stupně vyslechnut v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 11 C 171/2017, kde vypovídal totožně.

13. Žalobce navrhl vyslechnout v řízení svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] i v tomto řízení, soud prvního stupně jeho návrhu nevyhověl. Je tedy nutno souhlasit se žalobcem, že soud prvního stupně sám znovu v projednávané věci svědky nevyslechl, v tomto směru nedoplnil dokazování ani odvolací soud. Shodně totiž jako soud prvního stupně považoval doplnění dokazování v tomto směru za nadbytečné, v rozporu se zásadami rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. Nelze totiž odhlédnout od toho, že svědci již byli soudem opakovaně vyslechnuti, jejich výpovědi byly neměnné a odpovídají účastníky předloženým listinám. Odvolací soud má za to, že jejich opakování by nepřineslo do věci nová zjištění, bylo by nehospodárné je k témuž vyslýchat opakovaně znovu. Je navíc třeba šetřit i práva svědků a zatěžovat je spory, jejichž účastníky nejsou, co nejméně.

14. Z protokolů o výpovědích svědků a protokolu o doručení (čl. 40) plyne, že 28. 7.2021 bylo všem uživatelům jednotek v domě do jejich schránek vhozeno oznámení o možnosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování za období let 2015 až 2020, s tím, že toto nahlížení se bude konat 4. 8. 2021 od 17 do 18 hodin v sušárně (společenská místnost) domu [adresa], [ulice], [obec]. Oznámení bylo zároveň vyvěšeno na nástěnkách obou vchodů. Protokol o doručení oznámení podepsali dva svědci, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Nadto žalovaný individuálně informoval žalobce o tom, že může nahlížet v sídle správce do těchto podkladů individuálně, když je pochopitelné a logické, že to vázal na předchozí domluvu o termínu ze strany žalobce. Navíc oznámení o možnosti nahlédnutí do podkladů bylo vloženo i do schránky. Mohl tedy využít možnosti nahlížení, včetně pořízení kopií.

15. Otázka (vyvěšení oznámení o možnosti nahlédnutí do podkladů) byla již soudem podrobně řešena, a to v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 11 C 261/2020, a její vyřešení podrobně odůvodněno v rozsudku Krajského soudu v Plzni, který rozhodoval o odvolání proti němu. Odvolací soud v rozsudku z 25. 5. 2023, č. j. 10 Co 21/2023-414, dospěl k závěru, že„ žalovaný umožnil nahlédnout žalobci do podkladů k vyúčtování, a to za celé období let 2015 2020“, tedy včetně roku 2017 Odvolací soud si je vědom toho, že odůvodněním zmiňovaného rozsudku není vázán, odkazuje na něj však proto, že s uvedenými závěry (i jejich podrobným zdůvodněním) souhlasí. Zejména lze odkázat na výstižné odůvodnění odvolacího soudu v tamním řízení, že„ žalovaný svoji povinnost umožnit nahlédnutí do podkladů zcela zjevně respektoval, vyvíjel snahu k tomu, aby žalobcovo právo mohlo být naplněno, aby se s podklady mohl seznámit“. V této souvislosti poukazuje odvolací soud i na § 13 o. z.

16. I z jiných sporů, které jsou (byly) mezi účastníky vedeny a které vyvolává výhradně žalobce, je zjevné, že žalovaný nemá v úmyslu neumožnit žalobci nahlížení do podkladů k vyúčtování za kterékoliv období, v němž byl žalobce vlastníkem bytu. Spíše se zdá, že žalobce o nahlížení do podkladů fakticky zájem nemá, neboť možnosti nabízené žalovanou dlouhodobě ignoruje a bezdůvodně nevyužívá. I tento postoj by bylo možné při úvaze o případném porušení povinnosti žalovaným zohlednit. Odvolací soud jej však blíže nehodnotil proto, že jeho závěr je odůvodněn tím, že bylo prokázáno, že žalovaný nahlížení žalobci umožnil, už proto není návrh žalobce na zaplacení pokuty důvodný, neboť k žádnému porušení povinnosti žalovaným v tomto směru nedošlo.

17. Proto dospěl odvolací soud k tomu, že žalovaný svoji povinnost umožnit žalobci nahlížení do podkladů pro vyúčtování za rok 2017 splnil. To, že žalobce jeho návrhy a nabídky neakceptoval, mu nelze klást k tíži. Protože žalovaný neporušil v tomto směru žádnou svoji povinnost, nelze mu uložit pokutu, jak se žalobce domáhal. Proto je zamítnutí jeho návrhu soudem prvního stupně v této části správné a odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně (a to včetně požadovaného příslušenství) potvrdil.

18. Jiná je však situace ohledně žalobcova tvrzení o nesprávnosti vyúčtování za rok 2017. V předchozích soudních řízeních, která byla mezi týmiž účastníky vedena, sice dosud soudy vždy dospěly k závěru o tom, že vyúčtování služeb provedené žalovaným a související s užíváním žalobcova bytu, a to jak za předchozí (2015) i pozdější období (2018, 2019) je správné, avšak jejich situace byla odlišná v tom, že vycházely při přijetí tohoto závěru z toho, že žádné konkrétnější námitky vůči těmto vyúčtováním žalobce nevznesl. V tomto řízení tomu však to tak nebylo, a proto je situace odlišná.

19. Byť lze připustit, že i v tomto řízení zčásti žalobce své námitky nekonkretizoval úplně přesně (což zdůvodňoval nemožností nahlédnout do podkladů), často se i opakují, bylo již minimálně z části zřejmé, které údaje ve vyúčtování zpochybňuje a jak. Žalobce konkrétně namítal, že ve vyúčtování za rok 2017 nebylo dostatečně a správně uvedeno:„ podíly nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody“,„ za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepla na vytápění a tepla spotřebovaného na ohřev vody a vody spotřebované na poskytování teplé vody“, uvedení„ za zúčtovací jednotku odděleně spotřeba tepla na vytápění, spotřeba tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3“,„ podíl nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody“. Uváděl, že každý z jím namítaných nedostatků činí sám o sobě vyúčtování nesprávným, a tudíž zakládajícím právo na úhradu jím účtované pokuty.

20. Kromě tohoto vytýkal předloženému vyúčtování nesprávnost jednotlivých (všech) konkrétních údajů od čísla jím užívané bytové jednotky, přes její rozlohu, čísla, které mu bylo správcem pro účely komunikace přiděleno, veškerých naměřených hodnot, čísel měřičů, podíl osob v účtovaném období užívajícím byt, údaj o nedoplatku až po odchylku od průměru zúčtovací jednotky.

21. Odvolací soud souhlasí v tomto směru se žalobcem potud, že nejsou-li ve vyúčtování předloženém uživateli bytové jednotky (vlastníkovi) uvedeny všechny předepsané náležitosti, nenastává splatnost jím stanoveného nedoplatku. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, upravuje zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“). Konkrétní náležitosti vyúčtování vyplývají z § 7 odst. 2 zákona; vyúčtování kromě nich musí obsahovat i obecné náležitosti účetního dokladu podle § 11 odst. 1 zákona o účetnictví (zejména uvedení toho kdo a kdy vyúčtování vyhotovil). Rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům upravuje vyhláška č. 269/2015 Sb., kterou přijalo Ministerstvo pro místní rozvoj na základě zmocnění v § 14a zákona (dále jen„ vyhláška“). Těmito předpisy je žalovaná vázána a musí náležitostem vyúčtování služeb, jak z nich vyplývají, beze zbytku dostát.

22. Lze souhlasit se žalobcem, že každý povinný údaj (základní náležitost), který ve vyúčtování chybí, činí vyúčtování neřádným, byť možná ani fakticky nesprávným být nemusí. Nelze odhlédnout od toho, že judikatura, která řeší otázky vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu, je ve vztahu k předloženým vyúčtováním poměrně přísná. V této souvislosti lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 nebo rozsudek ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2181/2022.

23. Odvolací soud zopakoval důkaz vyúčtováním služeb za rok 2017 spojených s užíváním žalobcova bytu a při odvolacím jednání vyzval žalovaného, aby doplnil svá tvrzení ohledně účtované spotřeby teplé vody (základní složka a spotřební složka), a posledních dvou položek ve vyúčtování uvedených (tedy částek 14 883, resp. – 14 883,84 Kč a 5 211, resp. – 5211 Kč), které s vyúčtováním vody souvisejí. Žalovaný k tomu uvedl mimo jiné,„ že žalobce neumožňuje dlouhodobě odečty svých měřidel, byl tedy vypočítán průměr za jednotku za poslední tři období, což je ve vyúčtování uvedeno jako naměřené stavy studené vody. Pokud jde o teplou vodu, dole ve vyúčtování je uvedeno, že vzhledem k neumožnění odečtů byla spotřeba stanovena na základě vyhlášky. Konkrétní číslo ve vyúčtování není, protože jsme přesvědčeni, že nelze vyčíslit přesně metry krychlové, protože způsob náhradního výpočtu nákladů na teplou vodu je jiný podle vyhlášky, než podle metrů krychlových. Ve vyúčtování není ani konkrétní postup stanovení posledních dvou částek, ale při seznámení s podklady, tedy vyhláškou a usnesením SVJ z 6. 11. 2017 lze k uvedeným hodnotám dospět“. Dále pak, že„ údaj o spotřebované studené vodě pro teplou vodu není nikde uveden“. Přestože žalovaný dále doplnil svá tvrzení písemným podáním ze dne 24. 1. 2024, kde uvedl ke způsobu výpočtu posledních dvou položek, že byly vyčísleny způsobem, který předepisuje zákon o službách a prováděcí vyhláška, která„ jasně stanoví vzorec pro výpočet za předpokladu, že nejsou poskytnuty odečty vodoměrů“, odvolací soud dospěl k závěru, že námitka žalobce, že ve vyúčtování není uvedena jednotková cena u položek spotřební složka u teplé vody a jednotková cena studené vody pro teplou vodu (ve vyúčtování uvedeny jako 1) TV ohřev – SS a 2) SV pro TV), je důvodná.

24. Povinnost uvést tyto údaje ve vyúčtování vyplývá z § 6 písm. a) a b) zákona. Zde se totiž uvádí, že ve vyúčtování se uvede a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepla na vytápění, spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé vody, a b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepla na vytápění a tepla spotřebovaného na ohřev vody v Kč/GJ s vody spotřebované na poskytování teplé vody v Kč/m3.

25. Ve vyúčtování předloženém žalovaným žalobci však jsou u obou zmiňovaných položek uvedeny jednotkové hodnoty 0, 0000. Uváděl-li žalovaný ve svém vyjádření, že žalobce mohl„ jednoduše dosadit do vzorce vyplývající z vyhlášky údaje z vyúčtování poskytnutého žalovanou“ a že důvodem pro stanovení nulových hodnot těchto položek ve vyúčtování je neumožnění odečtu (opakované znemožnění odečtu) měřidel instalovaných v žalobcově bytě, není jeho názor správný. Je třeba totiž uvést, že žádný vzorec pro výpočet v daném případě neměl být použit. Příloha k vyhlášce č. 269/ 2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům sice stanoví v příloze 2 pro Výpočet spotřební složky nákladů na vytápění a spotřební složky na poskytování teplé vody vzorec. Ten je však použitelný pouze pro situaci, kdy v bytě (prostoru), k němuž se vyúčtování vztahuje, nejsou instalována měřidla, ať už z jakéhokoliv důvodu (i pro neumožnění jejich instalace příjemcem služeb) - § 3 odst. 5, § 4 odst. 4 zákona. Taktomu však v dané věci není. To nebylo mezi účastníky sporné. Sám žalovaný uvedl, že„ žalovaný ve svém bytě žalovaný neumožnil odečet vodoměrů pro tento rok ani v období předchozím“. To, že žalovaný odečet dlouhodobě neumožňuje, sporné rovněž nebylo; přičemž to, zda k odečtu spotřeby za rok 2017 byl řádně vyzván, odvolací soud neposuzoval, neboť to pro posouzení věci nebylo třeba řešit.

26. Jestliže údaje (uvedené v bodě 24 odůvodnění tohoto rozhodnutí) ve vyúčtování chybí, nejsou seznatelné, pak takové vyúčtování náležitosti řádného vyúčtování nesplňuje a nemůže na tom nic změnit ani dodatečné obsáhlé vysvětlení žalovaného. Konstrukce zákona vychází z toho, že tomu, kdo byt užívá a má za jeho užívání a služby s ním poskytované platit, musí být jednoduše znatelné, jakým způsobem se k částce, kterou má zaplatit, došlo, jakým způsobem byla stanovena. V daném konkrétním případě však žalovaný tuto povinnost nesplnil, žalobce jednoduše nebyl schopen ověřit, zda vyúčtování je správné. Byť lze chápat, že splnit takové povinnosti je často pro ty, jež vyúčtování vystavují, zejména vztahuje-li se vyúčtování k bytu takového vlastníka, který dlouhodobě nespolupracuje, obtížné, nelze tuto zákonnou povinnost obejít. Vyúčtování musí být jednoduše přezkoumatelné a musí obsahovat všechny zákonem uvedené náležitosti. Lze si tudíž proto představit, že jednoduché matematické operace prováděné s čísly, jež jsou ve vyúčtování uvedeny (sčítání, odčítání apod.) lze po vlastníkovi spravedlivě požadovat. Nikoliv však již provedení složitého výpočtu podle vzorce (který ani z předloženého vyúčtování neplyne). Jasně z něj totiž nevyplývají ani údaje, které by měly být použity, tedy do vzorce„ dosazeny“. Proto ani v případě, že by snad názor žalovaného o použití vzorce vyplývajícího z vyhlášky byl správný, by nebylo možné vyúčtování posoudit jako řádné.

27. Nadbytečné pak již bylo, a to s ohledem na právní závěr odvolacího soudu zabývat se důvodností dalších žalobcových námitek, vztahujících se k jím tvrzené nesprávnosti dalších jednotlivých údajů ve vyúčtování uvedených. Nesprávnost (neřádnost) zjištěná odvolacím soudem je pro posouzení žalobcovy námitky o nesprávnosti vyúčtování předložené mu žalovaným za rok 2017 dostačující.

28. Proto je v této části návrh žalobce na zaplacení pokuty důvodný (§ 13 odst. 1, 2 zákona). Nic na tom nemůže měnit předchozí, ani následné chování žalobce ve vztahu k žalovanému či osobám za něj jednajících, dlouhodobé neumožňování odečtů měřidel, množství soudních sporů se žalovaným vyvolávaných žalobcem, ani to, že přezkoumávané vyúčtování žalobce nereklamoval. Jestliže totiž ve vyúčtování žalované chybí základní náležitost vyžadovaná zákonem, nelze uvažovat o tom, že by bylo možné pokutu pro rozpor s dobrými mravy nepřiznat. Proto se také hodnocením dobrých mravů odvolací soud nezabýval.

29. Z důvodů shora uvedených je proto je rozsudek soudu prvního stupně správný pouze v části týkající se požadované pokuty vztahující se k porušení povinnosti žalovaného umožnit žalobci nahlédnout do podkladů vztahujících se k vyúčtování služeb poskytnutých mu spolu s užíváním bytu za rok 2017. Pokud jde o druhou část předložit žalobci řádné (správné) vyúčtování služeb poskytnutých žalobci spolu s užíváním bytu za rok 2017, je rozsudek nesprávný a odvolací soud poté, co zčásti zopakoval dokazování, rozsudek soudu prvního stupně v této části změnil tak, že žalované uložil zaplatit pokutu související s neposkytnutím řádného vyúčtování za rok 2017, a to včetně jím požadovaného příslušenství (§ 1970 o. z.).

30. Prodlení žalovaného nastalo nejdříve po uplynutí lhůty stanovené žalobcem ve výzvě žalovanému k zaplacení pokuty. Výzva ze dne 9. 3. 2022 (č. l. 10) byla doručena žalované a stanovila lhůtu 7 dnů. Nebylo sice prokázáno, kdy přesně byla výzva k plnění žalovanému doručena, avšak nebylo sporu o tom, že doučena byla. Proto úroky z prodlení byly přiznány ode dne následujícího po jejím uplynutí, když za dobu dostatečnou pro doručování výzvy k plnění žalovanému považuje odvolací soud tři dny (§ 573 o. z.). Požadoval-li žalobce přiznání úroků z prodlení za dobu předcházející je jeho návrh nedůvodný.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Kromě nevýznamné části úroků z prodlení byli oba účastníci v řízení stejně úspěšní a neúspěšní, a proto nebylo žádnému z nich právo na náhradu nákladů, a to ani před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím, přiznáno.

Poučení