64 Co 586/2024 - 226

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o splnění povinnosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. května 2024, č. j. 11 C 268/2023-174 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 684 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu s požadavkem žalobce na uložení povinnosti žalovanému umožnit mu nahlédnout do podkladů k platbě odměn členů orgánu žalovaného za roky 2016–2021 (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 068 Kč (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [adresa] a žalovaný je společenství vlastníků jednotek vzniklé dne 17. 3. 2016. Podle tvrzení žalobce žalovaného dopisy ze dne 31. 12. 2020 a 1. 9. 2021 vyzval k umožnění nahlédnutí do podkladů o platbě odměn členů jeho orgánů za roky 2016-2021, a protože mu nebylo vyhověno ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 11. 2022 a 29. 9. 2023, nezbylo mu než podání žaloby. Po provedeném dokazování však soud prvního stupně uzavřel, že žalobce jednak neprokázal, že žalovaného řádně vyzval ke splnění povinnosti, tedy že v obálkách adresovaných žalovanému byly skutečně ony výzvy obsaženy. Poukázal na to, že v jiném řízení vedeném u něj pod sp. zn. 11 C 258/2023 se pokusil prostřednictvím [právnická osoba] zjistit hmotnost zásilek k objasnění, zda obálky mohly takovou výzvu obsahovat, ale žalobce odmítl zprostit [právnická osoba] mlčenlivosti. Za výzvu ke splnění povinnosti pak nelze považovat dopis ze dne 29. 9. 2023, jehož doručení žalovaný nezpochybňoval, neboť žalobce v něm předmětnou povinnost nepožadoval. Jen v roce 2023 přitom podal proti žalovanému 33 žalob, kterými se domáhá splnění různých povinností, jako je sdělení informací o vlastnících a uživatelích bytů v různých obdobích, vystavení potvrzení o existenci či neexistenci dluhu na příspěvcích, umožnění nahlížení do dokumentace k žalovaným vedeným soudním a správním řízením či nahlížení do účetních dokladů žalovaného za různá období.

2. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jako vlastníku jednotky sice náleží právo podle § 1179 občanského zákona (o. z.), povinností žalovaného však není vést dokumentaci k platbám odměn členů orgánů odděleně od jiných účetních dokladů. Ve shodě se žalovaným, který poukazoval na to, že splnění povinností plynoucí z výzvy ze dne 31. 12. 2020 a 1. 9. 2021 se žalobce proti němu domáhá minimálně dalšími pěti žalobami s jediným cílem jej neúměrně zatížit, soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3141/2021, podle kterého „právo na zpřístupnění podkladů pro vyúčtování služeb nesmí vlastník jednotky, stejně jako jakékoli jiné právo, vykonávat šikanujícím způsobem, tj. takovým, který by poskytovatele služeb omezoval v činnosti, nebo mu způsoboval nepřiměřené náklady“ uzavřel, že právě takovým šikanózním způsobem žalobce právo vlastníka jednotky vykonává. Plyne to nejen z množství a obsahu výzev, které žalovanému údajně zaslal a v nichž se domáhá splnění mnoha různorodých povinností, ale také z množství žalob, které proti němu podal, a ve kterých požadované povinnosti nelogicky drobí. Tímto jednáním výrazně omezuje žalovaného v jeho činnosti a způsobuje nejen jemu, ale i dalším vlastníkům jednotek domu, nemalé finanční náklady, např. za platby advokáta. Způsob, jakým se žalobce domáhá práv vlastníka jednotky, je proto podle něj zjevným zneužitím práva, které podle § 8 o. z. nemůže požívat právní ochrany. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal úspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení vynaložených na právní zastoupení za 6 specifikovaných úkonů právní služby po 1 500 Kč podle § 7 bod 4 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH.

3. Žalobce se proti rozsudku včas odvolal. Namítl jeho nesprávnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost a nesprávné právní posouzení, neboť závěry, ke kterým soud prvního stupně dospěl, nemají podle něj oporu v provedeném dokazování, v hmotném právu a ani v judikatuře Nejvyššího soudu. Zdůraznil, že jeho právu na předložení podkladů k platbě odměn členů orgánu žalovaného odpovídá povinnost žalovaného jako osoby odpovědné za správu domu vést k tomu dokumentaci a tu mu poskytnout, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 13/2019. Tím se ale soud prvního stupně neřídil a dospěl k názoru opačnému, že „povinností žalovaného není vést odděleným způsobem dokumenty k platbám odměn členů orgánů žalovaného“, i když je nepochybné, že souvisí s jeho hospodařením a způsobem správy nemovité věci. Jako zcela nesprávný žalobce odmítl závěr soudu prvního stupně o jeho údajném šikanózním způsobu výkonu práva. Pokud v jiné věci a jiný soud došel v minulosti k závěru, že vykonává právo šikanózním způsobem, neznamená to, že by již nikdy nemohl uplatnit vůči žalovanému právo z jiného právního titulu. Žaloby podává proto, že žalovaný jeho práva opakovaně porušuje a neplní své zákonné povinnosti. Závěr o šikanózním chování by bylo možné učinit až kdyby všechny soudní spory byly pravomocně skončeny jeho prohrou, což se nestalo. Podávání samostatných žalob má ryze praktické důvody, neboť každá z nich řeší jiný problém, navíc soud mohl všechna řízení sám spojit do jednoho z moci úřední. To, že žalovaného výrazně omezuje v jeho činnosti a způsobuje mu „nemalé finanční náklady“, nemá rovněž oporu v dokazování, naopak je to žalovaný, kdo na jeho výzvy nereaguje a neplní povinnosti. Otázka úhrad za advokáta nebyla předmětem dokazování, kromě toho žalovaný má profesionální statutární orgán, takže jeho zastoupení advokátem není obligatorní. Podotkl, že pokud je v některém sporu neúspěšný, vždy řádně a včas náklady řízení žalovanému uhradí. Závěr o jeho údajném zjevném zneužívání práva nebyl nijak odůvodněn a činí rozsudek nepřezkoumatelným. V té souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 21 Cdo 4683/2017, 21 Cdo 992/99 či sp. zn. 21 Cdo 1582/2012), podle které sankcionovat výkon práva odmítnutím právní ochrany lze pouze ve výjimečných situacích ultima ratio. Soud prvního stupně však takové okolnosti nezvažoval, neopřel o relevantní skutková zjištění a neodůvodnil, z čeho onu údajnou zjevnost dovozuje, ale pouze převzal účelovou argumentaci žalovaného.

4. Žalobce dále v odvolání oponoval soudu prvního stupně, že žalovaného ke splnění povinností řádně nevyzval a předkládal vlastní úvahy, podle kterých provedenými důkazy prokázal, že obě výzvy a rovněž obě předžalobní výzvy byly žalovanému doručeny. Poukázal také na § 142a o. s. ř., podle kterého stačí, že žalobce prokáže odeslání výzvy a nikoliv její obsah, a na to, že výzva ke splnění povinnosti byla také součástí žaloby a poté ji učinil ještě při jednání dne 18. 4. 2024, což soud prvního stupně úplně pominul. Pokud to ale nestačí, navrhuje k prokázání obsahu zásilky ze dne 30.11.2022 důkaz notářským zápisem ze dne 17. 7. 2024 vyhotoveným po koncentraci řízení. Z těchto důvodů žalobce žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnil. Poukázal na to, že žalobce v odvolání pouze opakuje tvrzení, jinak žádné smysluplné argumenty neuvádí a některé uvádí nově. Pokud se opírá o judikaturu Nejvyššího soudu, bylo by vhodné, aby ji vnímal komplexně a zaměřil se zejména na pasáže týkající se řádného a poctivého výkonu práv. Soud prvního stupně v rozsudku vysvětlil, že podklady, které si lze pod žalobcem neurčitě formulovaným petitem představit, jsou buď veřejně dostupné nebo jsou součástí účetnictví, do kterého má žalobce možnost nahlédnout. Žalobcem uměle zúžená žaloba na platby odměn členů orgánů společenství je tedy bezpředmětná, neboť není povinen vést tyto dokumenty odděleně. To, že jednání žalobce vykazuje znaky šikany, plyne z množství a obsahu výzev, kterými jej zahrnuje a v nichž se dožaduje splnění řady nesouvisejících povinností, a také z množství soudních sporů, které proti němu vyvolává a kde své požadavky nesmyslně tříští. Tím se snaží zahltit jak jej, tak soudní soustavu. Podáváním žalob se tedy žalobce nesnaží domoci práva na kontrolu jeho hospodaření, ale činí tak s jediným záměrem jej šikanovat, jak plyne z řady rozhodnutí soudů všech stupňů v jiných věcech, ze kterých žalovaný obsáhle citoval. Žalobcovu deklarovanou bohulibou snahu o řádné hájení jeho práv, které mu on údajně upírá, tak vyvrací i jeho absurdní argumentace, kterou uvádí napříč všemi řízeními, a jeho obstrukční jednání, když např. v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 25 C 135/2023, kde mu bylo nabídnuto nahlédnutí do podkladů při jednání s mediátorem, tuto možnost zmařil. Žalobce setrvale bojkotuje jeho snahu umožnit mu nahlédnutí do podkladů také tím, že řádně nepřebírá poštu, popř. popírá vlastnictví poštovní schránky. Neochotu žalobce spolupracovat dokládá i jeho opakované bezdůvodné odmítání poskytnutí součinnosti pokaždé, když se soudy snaží dopátrat důkazů, které by mezi nimi sporné skutečnosti postavily najisto. Tímto je jasně ilustrováno obstrukční jednání žalobce, z něhož čiší jeho nepoctivý úmysl a prostá touha o poškození společenství a co možná největší narušení jeho každodenního provozu. Jedná se o šikanózní výkon práv vedený s přímým úmyslem způsobit mu újmu, jak bylo soudní praxí definováno. Podotkl, že vedení sporů se žalobcem bez náležité právní pomoci by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a §212a o.s.ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobce uvedené v odvolání a vyjádření žalovaného, provedl žalobcem navržený důkaz notářským zápisem ze dne 17. 7. 2024 (z něhož ale nakonec žádné pro věc významné závěry neučinil) a důkazy plynoucí z veřejné části obchodního rejstříku žalovaného vedeného Krajským soudem v Plzni, a to zejména zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 11. 12. 2018, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Přestože to soud prvního stupně v rozsudku nijak nevyjádřil, je zřejmé, že pokud žalobu projednal, vycházel z toho, že splňuje náležitosti řádného podání ve smyslu § 79 odst. 1 ve spojení s § 42 odst. 4 o. s. ř., včetně určitosti žalobního petitu na „uložení povinnosti žalovanému umožnit nahlédnout do podkladů k platbě odměn členů jeho orgánů za roky 2016–2021“. Žalobce sice zjevně sám neměl jasno, koho tím myslí, a to už jen proto, že v žalobě a některých dalších podáních zmiňoval „orgány“, v odvolání proti rozsudku však už pouze „orgán“. V situaci, kdy při odvolacím jednání upřesnil, že tím myslel všechny orgány žalovaného v předmětném období, tedy včetně shromáždění jako nejvyššího orgánu, a dále statutární orgán, odvolací soud tímto považuje žalobní petit za dostatečně určitý a žalobu za projednatelnou.

8. Skutková zjištění soudu prvního stupně, která v odvolacím řízení nedoznala změny, spočívají v tom, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalovaný je společenství vlastníků jednotek tohoto domu založený za účelem „zajišťování správy pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a domu čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno]“ (§ 1194 o. z.). Nejvyšším orgánem společenství je shromáždění, které tvoří všichni vlastníci jednotek, statutárním orgánem je výbor, ledaže stanovy určí, že statutárním orgánem je předseda společenství (§ 1205 odst. 1 o. z.). Statutárním orgánem žalovaného byl od jeho vzniku dne 17. 3. 2016 do 6. 8. 2016 výbor složený z předsedkyně [adresa] a členů [jméno FO] a [jméno FO], a od 11. 12. 2018 je jím předseda společenství, kterým je [právnická osoba][Anonymizováno], IČ [IČO], sídlem [adresa] (dále [Anonymizováno] [adresa][Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]), jehož při výkonu funkce zastupuje [jméno FO]. Z údajů vedených v obchodním rejstříku není zřejmé, kdo byl statutárním orgánem v době od 7. 8. 2016 do 10. 12. 2018, a odvolací soud vychází z toho, že společenství v té době statutární orgán nemělo.

9. Ze Sbírky listin založených v obchodním rejstříku odvolací soud zjistil, že na shromáždění vlastníků konaném dne 27. 7. 2016 bylo projednáno odstoupení členů výboru a žalobci bylo nabídnuto, aby tuto funkci přijal, s čímž souhlasil za podmínky, že by v ní nefigurovalo SBD. Jeho návrh shromáždění odmítlo s tím, že SBD má v domě byty a „máme s ním smlouvu o správě“. Dále je v zápise z tohoto shromáždění uvedeno, že žalobci bylo umožněno ofocení různých dokumentů podle jeho požadavku. V zápise ze shromáždění konaného na výzvu rejstříkového soudu dne 11. 12. 2018 za účelem volby výboru je uvedeno, že nikdo z vlastníků jednotek o funkci neprojevil zájem, proto byla schválena změna stanov, podle které je statutárním orgánem předseda společenství, jímž bylo zvoleno [Anonymizováno] [adresa][Anonymizováno]. Shromáždění bylo tehdy informováno o tom, že [Anonymizováno] účtuje za výkon funkce statutárního orgánu podle jeho směrnice poplatek ve výši 60 Kč/byt/měsíc bez DPH, což je částka 1 752 Kč měsíčně a částka 21 024 Kč ročně. Tuto stejnou odměnu ve výši 73 Kč/byt/měsíc včetně DPH shromáždění schválilo i pro dobu od 1. 1. 2019. Posledním do Sbírky listin založeným zápisem ze shromáždění je zápis ze dne 9. 8. 2023, který se sice již netýká předmětného období, ale pro tuto věc z něj podstatné je zjištění, že vlastníkům bylo sděleno, že za výkon funkce statutárního orgánu účtuje [Anonymizováno] podle aktuálního ceníku poplatek ve výši 580 Kč/bytový dům/měsíc + 60 Kč/byt/měsíc bez DPH. Zároveň byly schváleny nové stanovy, podle kterých je sídlem společenství [adresa] a byla nabídnuta možnost zvolit si výbor nebo předsedu z řad vlastníků jednotek, čehož nikdo nevyužil.

10. Podle § 1179 o. z. vlastník jednotky má právo seznámit se, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje. U této osoby může vlastník jednotky nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů.

11. Způsob výkonu tohoto práva vlastníka jednotky pak určují stanovy společenství, což v projednávané věci jsou Stanovy z roku 2016 přijaté při jeho vzniku, a obsahově shodné Stanovy ze dne 11. 12. 2018, kde je v čl. 4, bod 1 písm. e) upraveno právo vlastníka jednotky „seznámit se s hospodařením společenství a způsobem správy nemovité věci, včetně nahlížení do smluv uzavřených ve věcech správy, do účetních knih a dokladů podle pravidel uvedených v odst. 5“, podle kterých „vlastník jednotky nemá právo požadovat vydání dokumentů do jeho dispozice, ale má právo pořizovat si na vlastní náklady jejich fotokopie s tím, že nahlížení lze realizovat každé první pondělí v měsíci, který je v pracovním dnem, od 17,00 do 19,00 hodin po předchozí domluvě se statutárním orgánem společenství“. Pro úplnost je možno uvést, že v nyní platných Stanovách ze dne 9. 8. 2023 je toto právo zakotveno v čl. 5, bod 2, písm. g) h) tak, že „vlastník jednotky má právo seznámit se s hospodařením společenství a způsobem správy domu a pozemku a nahlížet do písemných podkladů pro jednání shromáždění, zápisů ze schůze shromáždění, jakož i do podkladů, z nichž vyplývá určení jeho povinností podílet se na nákladech na správu domu a pozemku, na nákladech na služby a na úhradě ztráty společenství, podle pravidel uvedených v čl. 5 odst. 7“, podle kterých „nahlížení lze realizovat každou první středu v měsíci, která je v pracovním dnem, v době od 15,00 do 17,00 hodin po předchozí domluvě se statutárním orgánem společenství v sídle společenství“, tzn. znamená do 30. 1. 2024 na adrese [adresa] a od 30. 1. 2024 na adrese [adresa].

12. Shora citované zákonné ustanovení obecně upravuje právo vlastníka jednotky, které spočívá v jeho právu ověřit si, jak je dům a pozemek spravován a jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku hospodaří. Toto právo nepochybně zahrnuje rovněž právo nahlížet do písemných podkladů o platbě odměn členů orgánů společenství (viz žalobcem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 13/2019). Se žalobcem tak lze souhlasit v tom, že jím požadované podklady o platbě odměn členů orgánů žalovaného lze podřadit pod doklady podle § 1179 věty druhé o. z, neboť ve spojení s dalšími písemnostmi mohou mít vypovídací hodnotu nejen ve vztahu k tomu, jak jsou dům a pozemek spravován, ale také ohledně toho, jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku hospodaří. Povinností žalovaného sice není vést podklady o platbě odměn orgánů společenství odděleně od jiných účetních podkladů vztahujících se ke správě domu a pozemku, jak soud prvního stupně uvedl, na druhé straně by ale v zásadě nebyl žádný důvod vlastníku jednotky odepírat právo nahlédnout do těchto podkladů. V situaci, kdy podle § 1208 písm. b) o. z. patří do působnosti shromáždění volba a odvolávání členů volených orgánů a rozhodování o výší jejich odměn, tak těmito podklady by se rozuměly zápisy ze shromáždění vlastníků. V této projednávané věci však odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě žalovanému toto právo odepřít.

13. Podle § 8 o. z zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

14. Podle komentářové literatury (viz Občanský zákoník I, obecná část, Velké komentáře, Lavický a kolektiv, nakladatelství C, H. BECK, 2014) „za zneužití práva se považuje mimo jiné situace, kdy je vykonáváno právo, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu; výkon práva se pak jeví spíše jako záminka k dosažení účelu právem předpokládaného nebo nekalého. Takové zneužití práva může často nabýt až podoby šikany, jíž se rozumí výkon práva, který je veden výlučným úmyslem způsobit jinému škodu. Výčet typových skupin zneužití práva není uzavřený, tedy nevylučuje, aby pod zákaz zneužití byly podřazeny i další situace při jejichž posuzování lze vyjít mimo jiné z toho, že zákaz zneužití je projevem korigující funkce principu poctivosti“.

15. Přestože je žalobce nepochybně seznámen s judikaturou soudů vztahující se k otázce jeho práva plynoucího z § 1179 o. z, neboť z ní zhusta ve svých podáních cituje, soustavně a záměrně pomíjí v ní a v právní teorii vyjádřený názor, že „toto subjektivní právo lze uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým, tj. obecně přijímaným, zvyklostem a že zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout“. Pokud se jedná o onu „zjevnost“, s níž žalobce v odvolání polemizuje, nejedná se o nic jiného než o pravidlo, které určuje, jaký závěr je třeba učinit v případě objektivních pochybností, zda určité jednání lze považovat za zneužití práva nebo za jeho řádný výkon. V takovém případě, tedy když existují pochybnosti, je pak třeba se přiklonit k závěru, že o zneužití práva nejde.

16. V projednávané věci se však o situaci existence pochyb, zda žalobcovo jednání je či není zneužitím práva, resp. zda se jedná o jeho řádný výkon, nejedná, naopak lze beze vších pochyb konstatovat, že jde o zneužití práva žalobcem plynoucího pro něj z § 1179 o. z. To dokládá nejen soudem prvního stupně zmíněné množství žalob podaných žalobcem, v nichž se bez jakékoli logiky domáhá proti žalovanému splnění nejrůznějších, většinou se překrývajících, povinností, jako je tomu v tomto případě, kdy požaduje nahlédnutí do podkladů o odměnách orgánů společenství, které jsou součástí účetních podkladů, do nichž požaduje nahlédnout v jiných řízeních.

17. Těmto žalobám pak předchází velké množství výzev adresovaných žalovanému. Nejedná se pouze o předmětné výzvy ze dne 31. 12. 2020 a 1. 9. 2021, popř. tzv. předžalobní výzvy ze dne 30. 11. 2022 a 29. 9. 2023, ale o řadu jiných výzev, neboť sám žalobce v dopise ze dne 29. 9. 2023 zmiňuje 64 jiných výzev, které žalovanému poslal a kde jej žádal, aby „zanechal protizákonného chování a splnil povinnosti, o které jej žádal“. Nelze pominout, že předmětné dvě výzvy, které jsou psány miniaturním písmem na několika stránkách, obsahují nepřeberné množství různorodých požadavků, z nichž jde nakonec vypreparovat, že žalobce v nich požaduje doložení nákladů na jednotlivé služby, způsobu jejich rozúčtování, způsobu stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování a umožnění pořízení kopií podkladů za roky 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020, nahlédnutí do dokumentace k soudním sporům vedeným v letech v letech 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021, jejichž účastníkem je žalovaný, nahlédnutí do dokumentace k soudním sporům konkrétních spisových značek, nahlédnutí do podkladů za roky 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021 o platbě odměn členů orgánů žalovaného, nahlédnutí do dokumentace ke správním řízením vedeným v letech 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021, jejichž účastníkem je žalovaný, nahlédnutí do dokumentace týkající se pohledávek, dluhů a jiných závazků žalovaného za roky 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021, sdělení jména a bydliště vlastníků a uživatelů jednotek v domě ke dni 30. 8. 2021 či vystavení potvrzení týkajících se případných dluhů, které žalovaný eviduje na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených s užíváním bytu ke dni 20. 9. 2021, popř. k různým datům.

18. Z těchto výzev však není vůbec zřejmé, zda a kdy, popř. kde, žalobce hodlá do jím požadovaných dokladů nahlédnout, tedy v žádné z nich není uvedeno, kdy se dostaví do sídla společenství v čase stanoveném Stanovami za účelem seznámení se s nimi. Stejně tak ani z tvrzení žalobce nevyplynulo, že by se kdy dostavil k žalovanému za účelem seznámení se s podklady vztahujícími se k hospodaření a zda mu to bylo žalovaným odepřeno. Není přitom důvod dokládat to čestnými prohlášeními, které žalobce údajně předložil v jiných řízeních, pokud by alespoň jediný jeho dopis – výzva tento údaj obsahoval. Pokud se tedy žalobce skutečně někdy dostavil v čase uvedeném ve Stanovách do sídla žalovaného k nahlížení do podkladů, ale nikoho tam nezastihl (což žalovaný popíral), nic mu nebránilo na to patřičným způsobem reagovat. Nelze přitom souhlasit s názorem žalobce, že v tom případě, kdy výzvy neobsahovaly lhůtu ke splnění povinnosti, tak podle § 1958 o. z. měl žalovaný splnit povinnost bez zbytečného odkladu. K tomu, aby tak mohl učinit, byla naopak zapotřebí součinnost žalobce v podobě dostavení se v čase a na místo určeném Stanovami, tj. do sídla žalovaného ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] (od 30. 1. 2024 do Přeštic). Žalobce se plete také v tom, že žalovaný byl povinen na jeho nekonkrétní výzvu reagovat a vyzývat jej, aby se k němu dostavil.

19. Už jen z obsahu těchto neurčitých výzev postrádajících údaj, zda a kdy žalobce hodlá své zákonné právo realizovat, je tak zřejmé, že žalobce nemá zájem se s podklady skutečně seznámit a jedná se pouze o vytvoření jakési záminky pro zahájení soudního řízení. Pokud žalobce vysvětloval smysl svého počínání tím, že chtěl mít informace o hospodaření společenství, tak v případě jeho skutečného zájmu si je mohl opatřit buď způsobem upraveným Stanovami, nebo je mohl zjistit z veřejné části obchodního rejstříku žalovaného ze Sbírky listin. Vyjádření žalobce učiněného v rámci jednání odvolacího soudu poté, co byl seznámen s tím, že statutární orgán - předseda společenství, pobírá minimálně od 2018 na odměně částku 73/byt/měsíc včetně DPH, spočívajícího v tom, že na jeho žalobním požadavku se tím nic nemění, tvoří jen další střípek do mozaiky směřující k závěru o jeho šikanózním výkonu práva.

20. Toto šikanózní jednání žalobce vůči žalovanému však lze dovozovat i z jiných řízení vedených účastníky u Okresního soudu Plzeň – jih a z obsahu rozhodnutí nalézacího, popř. odvolacího soudu, kde je žalobci opakovaně, ale marně, vysvětlováno, že jeho tvrzení, že žalovaný dlouhodobě vůči němu neplní zákonné povinnosti a zneužívá právo, je ve světle provedených důkazů absurdní, a naopak jeho pokyny na zásilkách adresovaných žalovanému „nevhazovat do schránky“, soud považuje za účelovou snahu žalobce způsobit komplikace při doručování, a že o jeho nepoctivosti svědčí rovněž fakt, že se domáhá splnění povinností žalovaným až od října 2023 zpětně za dobu několika let (viz odůvodnění rozsudku č. j. 6 C 254/2023-144 ze dne 4. 7. 2024). Rovněž v řízení vedeném u nalézacího soudu pod sp. zn. 6 C 318/2021 a u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 61 Co 243/2022 bylo poukázáno na to, že žalobce ve skutečnosti neusiluje o získání vyúčtování, ale jeho cílem je vedení sporů se žalovaným. V řízení vedeném u nalézacího soudu pod sp. zn. 11 C 261/2020 a u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 10 Co 21/2023 pak bylo zmíněno chování žalobce, který zasílá žalovanému platby v drobných korunových či haléřových částkách, čímž žalovanému vznikají zvýšené a zbytečné náklady, popř. mu nesmyslně posílá prázdný papír, což při soudním jednání nedokázal rozumně vysvětlit, resp. k tomu pouze uvedl, že se nejedná o nic protiprávního. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 246/2023 (u nalézacího soudu sp. zn. 25 C 109/2022) zase bylo poukázáno na to, že se soud snažil o smírné vyřešení věci mezi účastníky poté, co žalovaný deklaroval připravenost umožnit žalobci nahlédnutí do požadovaných dokladů, přesto žalobce na žalobě trval, a proto soudu nezbylo než ji zamítnout.

21. Toto vše dokládá, že cílem žaloby není snaha žalobce seznámit se s podklady o odměnách orgánů žalovaného, ale znesnadnit, popřípadě znemožnit žalovanému činnost, ke které byl zřízen. Důvod tohoto počínání není pro věc podstatný, a jen krátce lze k němu uvést, že jej lze dovodit z údaje uvedeného v zápise ze shromáždění vlastníků ze dne 11. 12. 2018, kde bylo projednáno, že žalobce neplní povinnosti vlastníka jednotky a nehradí příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby, a proto nedoplatek z vyúčtování služeb musel být proti němu uplatněn soudně. Lze se proto domnívat, že ze strany žalobce se jedná o jakousi odvetu. Lze tak shrnout, že žalobci nikdo neodepírá jeho právo nahlížet do podkladů k hospodaření žalovaného, a to i opakovaně, a žalovaný je povinen mu to umožnit, jak plyne rozsudku, jak uvedl Nejvyšší soud v sp. zn. 26 Cdo 3141/2021, na který soud prvního stupně správně poukázal), nesmí to však činit šikanujícím způsobem, tj. způsobem, který poskytovatele služeb omezuje v činnosti nebo mu způsobuje nepřiměřené náklady. Odvolací soud po posouzení všech okolností tohoto konkrétního případu dospěl k závěru, že je namístě, aby žalobci byl výkon jeho práva, které mu jinak svědčí, podle § 1179 o. z., odepřen. Z toho důvodu přezkoumávaný rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů, podle § 219 o. s. ř., potvrdil.

22. Pokud se jedná o mezi účastníky spornou otázku, zda předmětné výzvy, popř. která z nich, byly žalovanému doručeny, odvolací soud ji nepovažuje, na rozdíl od soudu prvního stupně, za podstatnou. I v případě, že by bylo v řízení beze vší pochyby prokázáno, že všechny výzvy byly žalovanému řádně doručeny, na jeho rozhodnutí by to nic nezměnilo.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za celkem 3 úkony právní služby (další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 12. 9. 2024, vyjádření k odvolání ze dne 17. 9. 2024 a účast při jednání u odvolacího soudu dne 21. 1. 2025), z toho první 2 úkony po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. c, d, g AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 3. úkon ve výši 2 300 Kč v souladu s vyhláškou č. 258/2024 Sb., kterou došlo s účinností od 1. 1. 2025 ke změně advokátního tarifu. Dále se jedná o náhradu za 3 režijní paušály, z toho 2× 300 Kč a 1× 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, s navýšením o 21 % DPH ve výši 1 334 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

24. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného, který s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. Afs 27/2021 požadoval odměnu vypočtenou z tarifní hodnoty tvořené součtem 6 nároků. Třebaže žalobce požadoval nahlédnutí do podkladů za období 6 let, nelze z toho dovozovat, že jde o 6 nároků, ale jde o nárok jediný, z něhož byla stanovena tarifní hodnota.

Poučení