13 Co 155/2025 - 301

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [adresa][Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o splnění povinnosti podle ust. § 1178 občanského zákoníku o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 7. 2024, č. j. 2 C 284/2023-222 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 30 734 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ze dne 9. 10. 2023, jíž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost sdělit žalobci jména a adresy bydliště vlastníka a osoby, jíž byly přenechány k užívání bytové jednotky č. [bytová jednotka] v domě č. p. [bytová jednotka], postaveném na pozemku parc. č. st. [parc. č.], zapsaném na LV č. [hodnota], to vše vedené Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm Plzeň-město, pro obec a k. ú. Starý Plzenec, a to ke dni 30. 8. 2021. Dále požadoval sdělení týchž údajů k bytovým jednotkám č. [bytová jednotka], ve stejném domě, a to k datu 30. 6. 2022. Další žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-jih dne 6. 11. 2023 se žalobce domáhal sdělení totožných údajů ve vztahu k bytovým jednotkám č. [bytová jednotka], stále ve stejném domě, a to k datu 18. 11. 2021, a dále k bytovým jednotkám č. [bytová jednotka] opět ve stejném domě k datu 31. 5. 2022. Žaloby byly spojeny ke společnému projednání. Soud měl za prokázané, že žalobce ve dnech 1. 9. 2021 a 29. 7. 2022 (první žalobní návrh) a také 23. 10. 2021 a 1. 6. 2022 (druhý žalobní návrh) skutečně odeslal dopisy, jejichž obsahem měly být žalobcem označené žádosti. Byť žalovaný sporoval, že by se do sféry jeho dispozice vůbec dostaly žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2021, 29. 7. 2022, 23. 10. 2021 a 1. 6. 2022, když vyjádřil pochybnost o skutečném obsahu zásilek a domnívá se, že žalobce s obsahem zásilek zpětně manipuloval, považoval soud prvního stupně další dokazování v tomto směru, s ohledem na níže uvedené, za nadbytečné. Z žádostí, na něž se žalobce odvolává, je podle soudu patrné, že žalobce každou žádostí požadoval po žalovaném splnění více různých povinností. Konkrétně žádost ze dne 23. 10. 2021 obsahovala celkem 21 rozličných požadavků, žádost ze dne 29. 7. 2022 obsahovala celkem 8 různých požadavků, žádost ze dne 1. 6. 2022 obsahovala celkem 4 různé požadavky, žádost ze dne 1. 9. 2021 obsahovala celkem 29 různých požadavků. Samotná předžalobní výzva z 30. 11. 2022 pak obsahuje 10 stránek různých požadavků, přičemž žalobce vždy odkazuje na dřívější žádosti, stanovuje lhůtu 7 dnů ke splnění jeho požadavků s tím, že v opačném případě se svých práv bude domáhat soudní cestou. Tato byla dle notářského zápisu, ve spojení s podacím lístkem, skutečně odeslána 30. 11. 2022 žalovanému, s pokynem „nevkládat do schránky“, a poté byla vrácena zpět odesílateli, když nebyla v úložní lhůtě vyzvednuta. Výzva je tak dle svého obsahu, dle názoru soudu prvního stupně, předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., a nikoli novou hmotněprávní žádostí. Výzva ze dne 29. 9. 2023 je podle soudu zcela neurčitá a nemohou z ní být dovozovány žádné pro řízení podstatné skutečnosti. Ani jedna ze žádostí neobsahuje sebemenší odůvodnění jediného požadavku. Ve všech žádostech je žadatel označen jen svým jménem a příjmením a adresou [adresa][adresa]. Soud prvního stupně z provedeného dokazování, zejména s odkazem na předložené listinné důkazy, uzavřel, že žalovaný – přes žalobcem vykazovaný šikanózní přístup – splnil zákonem po něm vyžadované povinnosti ve smyslu ust. § 1177 a § 1178 občanského zákoníku. Odkázal v tomto směru na dopisy ze dne 7. 2. 2020, 16. 3. 2021 a 29. 12. 2021, z nichž vyplynulo, že žalovaný žalobci sděloval informace o uživatelích a vlastnících všech bytových jednotek. Je pravdou, že z nich nelze dovozovat, že by dané informace byly platné k datům, k nimž se sdělení dožadoval žalobce, přesto je patrné, že žalovaný dané informace podle § 1178 občanského zákoníku žalobci poskytoval a žalobce tak měl pravidelně přehled o těchto osobách. Pokud žalobce tvrdí, že mu uvedená sdělení nebyla doručena, protože nemá schránku v domě, a protože není v dopisech označen datem narození, jde toto jen k jeho tíži. Pokud žalobce skutečně na dané adrese nemá poštovní schránku, pak ale z jeho žádosti nevyplývá jiná adresa, kam by mu měly být písemnosti doručovány. Naopak se v žádostech označuje adresou, na kterou mu písemnosti byly zasílány. Žalovaný, jako adresát žádosti, byl tedy zcela oprávněn domnívat se, že žalobci mají být dopisy zasílány na danou adresu, odkud byly žádosti odesílány. Pokud zde žalobce schránku nemá, svědčí uvedené o tom, že ve skutečnosti nemá zájem o požadované informace, ale pouze zneužívá svých práv vůči žalovanému. Pokud z provedených důkazů vyplynulo, že mezi vlastníky a uživateli bytových jednotek figuruje jediná osoba jména [Jméno žalobce], pak je schránka v domě č. p. [č. p.], označená jménem žalobce, který uvádí danou adresu jako adresu svého bydliště, logicky jeho schránkou. Zmíněné dopisy žalovaného či výzvy k jejich vyzvednutí, byly tedy logicky vloženy do schránky žalobce, čímž se dopis dostal fakticky do sféry jeho dispozice. Dopis potom tedy mohl převzít pouze obyvatel daného bytu mající přístup k dotčené poštovní schránce a nikdo jiný, tudíž se dopisy do sféry dispozice žalobce dostaly. Pokud žalobce tvrdí, že v domě žije další osoba shodného jména, pak patrně tato žije v bytě se žalobcem. A pokud tedy dopisy nepřevzal žalobce, ale jeho jmenovec, pak je na žalobci, coby vlastníkovi a uživateli bytu, aby si ve své domácnosti zajistil takové nakládání se zásilkami, že se opravdu s jemu adresovanými písemnosti seznámí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Zda tak učinil či nikoli je již pouze věcí žalobce, avšak pokud tak neučinil, nelze toto klást k tíži žalovaného. Soud prvního stupně rovněž uzavřel, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce se výzvami opakovaně domáhá po žalovaném splnění množství povinností bez uvedení konkrétních důvodů. Žádosti obsahují dlouhé výčty požadavků, dopisy jsou pak zasílány bez možnosti vkládání do schránek, což jistě žalovanému přebírání zásilek komplikuje. Poté se žalobce s delším časovým odstupem domáhá svých práv velkým množstvím samostatných žalob u soudu, kdy své nároky v žalobách různě kombinuje, což není případ pouze daného řízení, ale desítek dalších řízení, jimiž žalobce Okresní soud Plzeň-jih aktuálně zahlcuje. Podle soudu prvního stupně se žalobce svými žádostmi nesnaží využívat svá zákonem daná práva k předvídaným účelům, ale pouze k zahlcování žalovaného. Takové jednání však lze považovat za zcela zjevně šikanózní výkon práva, který však nemůže požívat právní ochrany, a proto byly obě žaloby v celém rozsahu zamítnuty. Nákladový výrok byl postaven na úspěchu žalovaného v řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Podle jeho přesvědčení žalovaný nesplnil zákonnou povinnost podle § 1178 občanského zákoníku, když nereagoval řádně na vyjmenované žádosti žalobce na sdělení mu požadovaných informací podle § 1178 občanského zákoníku. Pokud k nim cokoli sděloval, tak jiným než požadovaným způsobem a v jiném čase. Žalovaný měl informace podat ve stanovených termínech, respektive bez zbytečného odkladu. Pokud měl žalovaný pochybnost ohledně označení poštovní schránky, měl možnost sdělit požadované údaje jinak, například osobně či prostřednictvím e-mailu. Soud v napadeném rozsudku mnohdy argumentoval nepodloženě až spekulativně (například o skutečném nezájmu žalobce ohledně požadovaných informací, o paralyzování činnosti žalovaného množstvím žalobcem podávaných žádostí, aj.). Není rovněž pravdivé, že žádosti žalobce byly četné a v krátkých intervalech (1. 9. 2021, 23. 10. 2021, 1. 6. 2022, 29. 7. 2022). Přitom žádosti byly podávány žalobcem opakovaně z důvodu, že na ně žalovaný nereagoval. Nelze pak přijmout sdělení soudu, že žádosti byly podávány „bez zřejmého důvodu“, neboť povinnost žalovaného poskytovat členům SVJ informace vychází ze zákona a nepotřebuje kvalifikované zdůvodnění. Z téhož pohledu nejde v posuzovaném případě ze strany žalobce o zneužití práva. Takový závěr soudu je nepřiměřený a důkazně nepodložený. Žalobcem činěné jednání směřovalo k zákonem předpokládanému výsledku. Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Neopodstatněný je závěr soudu, že žalobce záměrně zahlcuje žalovaného svými podáními. Postup žalobce vychází ze zákona, a neplní-li si žalovaný svoji informační povinnost, dochází k opakování těchto žádostí. Plynutím času není uvedený nárok oslaben, proto je možno se ho domáhat i s delším časovým odstupem. Pak není právně relevantní úvaha soudu o účelném využití požadovaných informací. Není potřeba zkoumat, zda žalobce potřebuje takové sdělení, jestli s ním nějakým způsobem naloží, respektive, zda má stále pro něho nějaký význam. Pouhá nadměrná intenzita (četnost) uplatňování práva ještě nepředstavuje zjevnost zneužití práva. Zákon nevylučuje možnost uplatnění více žalobních nároků ve více žalobách, tedy žalobce není povinen kumulovat více nároků do jedné žaloby. Žalobce také nesouhlasil s tím, že jeho procesní postup v daném řízení představuje zjevné zneužití práva, když se pouze domáhá naplnění zákonem upraveného práva na poskytování mu relevantních informací ohledně dalších vlastníků a nájemců bytu ve společenství vlastníků bytových jednotek, jehož je také členem. O zneužití práva by se jednalo, pokud by jednání žalobce nesměřovalo k dosažení zákonem sledovaného účelu, ale cílilo by na úmyslné způsobení jinému újmy, tedy pouze tehdy by bylo jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, což se v projednávané věci nestalo. Navíc, zjevnost zneužití práva při jeho výkladu, nesmí oslabovat práva účastníků. V uvedeném směru je nutno vycházet z restriktivního výkladu, jímž se soud prvního stupně neřídil. Nebyl ani správný odkaz soudu prvního stupně na jiné soudní spory mezi týmiž účastníky, jenž lze použít jen tehdy, je-li prokázána souvislost těchto sporů s předmětem aktuálně vedeného řízení. S uvedenou argumentací navrhl žalobce zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení či jeho změnu na vyhovění žalobě a přiznání mu práva na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný, který se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, žádal jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Měl za to, že v řízení prokázal splnění povinnosti uplatněné žalobním návrhem ještě v době, než žaloby došly soudu. Navíc postup žalobce představuje zjevné zneužití práva, jemuž podle § 8 občanského zákoníku nelze v soudním řízení přiznat právní ochranu. Z projednávané věci, jakož i z desítek jiných soudních řízení, vyplynulo, že žalobce zahlcuje žalovaného značným množstvím nedůvodných žádostí, jež jsou skryty pod ust. § 1178 občanského zákoníku, přičemž nejde o naplnění smyslu zákona, ale šikanování žalovaného žalobcem. Žalobce uplatňuje opakovaně, v nepřiměřeném rozsahu v podstatě tytéž nároky, které řetězí do velkého množství žalobních návrhů, bez zřejmého důvodu a využitelnosti poskytnutých mu informací. Toto je vysledovatelné i z dalších četných soudních řízení. Ostatně, během dvou měsíců uplatnil žalobce proti žalovanému asi 30 žalob. Jinak, žalobce v předmětném bytě nebydlí již tři roky.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu odvolání i vyjádření k němu, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud dříve, než projednal podané odvolání, se zabýval účinností zpětvzetí žaloby v celém rozsahu, jež mu došlo dne 20. 9. 2025, tedy krátce před nařízeným odvolacím jednáním na den 25. 9. 2025. Žalobce v tomto podání tvrdil, že žalovaný splnil projednávanou povinnost ke dni 6. 8. 2025, kdy mu poskytl – vedle zpřístupnění jiné dokumentace – požadované údaje, které byly předmětem uplatněných a projednaných žalobních návrhů. Toto sdělení žalovaný odmítl, neboť dne 6. 8. 2025 mělo být umožněno žalobci nahlížení toliko do dokumentů, jež jsou vymezeny v žádosti žalobce ze dne 14. 7. 2025, přičemž nikterak nesouvisí s předmětem daného řízení. Požadavek žalobce v podání ze dne 14. 7. 2025 (č. l. 277 spisu) směřoval ke splnění povinností podle § 1179 občanského zákoníku, když se jednalo o nahlédnutí do účetní a jiné dokumentace, jež se měla týkat nákladů vzniklých v souvislosti s vedením, v žádosti specifikovaných, soudních řízení, nikoli povinnosti uvést údaje o vlastnících a nájemcích bytů podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku, o níž je rozhodováno v tomto řízení. Nakonec se žalobce nahlížení do dokumentace žalovaného dne 6. 8. 2025 ani neúčastnil, natož, aby mu na něm byly sděleny údaje ve smyslu § 1178 občanského zákoníku. K tomuto žalovaný předložil čestné prohlášení [jméno FO] (předsedy představenstva žalovaného) a [jméno FO] (zaměstnankyně podatelny) ze dne 24. 9. 2025 (č. l. 291 spisu). Z uvedeného se podává, že nedošlo ke splnění povinnosti, která je předmětem projednávané věci, ohledně níž bylo nařízeno odvolací jednání. Nelze pak přehlédnout, že ačkoli je odkazováno na schůzku ze dne 6. 8. 2025, zpětvzetí žaloby bylo provedeno 20. 9. 2025, tedy jen pět dní před nařízeným odvolacím jednáním.

6. Podle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět žalobu, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí žaloby, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí žaloby není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

7. S ohledem na shora popsané skutečnosti lze uzavřít, že žalovaný nesplnil povinnost, žalobcem uváděným způsobem, ke dni 6. 8. 2025. Neměl k tomu ani důvod (potřebu), neboť, jak vyplynulo z provedeného dokazování, byla předmětná povinnost žalovaným splněna ještě v době před uplatněním obou projednávaných žalobních návrhů.

8. Soudní judikatura, jakož i komentářová literatura, stojí na stanovisku, že není dán vážný důvod pro zpětvzetí žaloby, pokud se žalobce tímto procesním postupem snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něho nepříznivého rozsudku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 371/2003, 29 Cdo 4028/2008). A právě o takový případ v uvedené věci jde. Žaloba žalobce (jako desítky dalších žalob) byla v tomto řízení zamítnuta ze dvou naprosto jasných důvodů, jež v obdobných případech obstály i před Nejvyšším soudem (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 61 Co 202/2024 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 620/2025, jakož i další rozhodnutí vyjmenovaná v bodě 20 tohoto rozhodnutí). Navrženým postupem, jenž je pro odvolací soud neakceptovatelným, se žalobce snaží vyhnout i povinnosti náhrady nákladů žalovanému.

9. S přihlédnutím ke všem uvedeným skutečnostem, odvolací soud podle ust. § 222a odst. 2 o. s. ř. rozhodl o tom, že zpětvzetí žaloby ze dne 20. 9. 2025 není účinné. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení není přípustné dovolání a usnesení bylo odvolacím soudem vyhlášeno při odvolacím jednání a za přítomnosti všech účastníků řízení, není v zákoně (§ 168 odst. 2 o. s. ř.) stanovena povinnost jeho vyhotovení a doručení těmto účastníkům. Odvolací soud je vázán podle § 170 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. tímto usnesením od okamžiku jeho vyhlášení. Samotné usnesení je zachyceno v protokolu o jednání a je obsahem spisu.

10. Podle § 1178 odst. 1 občanského zákoníku osoba odpovědná za správu domu vede seznam vlastníků jednotek a osob, kterým vlastník přenechal byt k užívání, v rozsahu stanoveném v § 1177. Podle odstavce 2, požádá-li o to vlastník jednotky, sdělí mu osoba odpovědná za správu domu jméno a bydliště kteréhokoli vlastníka jednotky nebo osoby, které přenechal byt k užívání.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, k němuž provedl relevantní důkazy a správně věc také právně posoudil podle ust. § 1178 odst. 2 občanského zákoníku. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný splnil vůči žalobci projednávanou povinnost, což zcela zřetelně vyplývá z provedeného dokazování, zejména z obsahu listinných podkladů, jež jsou obsahem spisu. Zde odvolací soud odkazuje na dopisy ze dne 7. 2. 2020 (č. l. 35 - 36 spisu) – doručený žalobci 11. 2. 2020; převzetí potvrzeno na dodejce pošty do vlastních rukou – dále ze dne 29. 12. 2021 (č. l. 37 - 38 spisu) – doručený žalobci 12. 1. 2022; převzetí potvrzeno na dodejce pošty do vlastních rukou, dále ze dne 14. 8. 2023 (č. l. 48 - 49 spisu) – doručený žalobci 28. 8. 2023; převzetí potvrzeno na dodejce pošty do vlastních rukou. V těchto případech, kdy se sdělení žalovaného doručovaná osobně žalobci do vlastních rukou na adresu jeho bydliště [adresa][adresa], a prokazatelně se dostala do sféry jeho dispozice (osobním převzetím), byla naplněna zcela povinnost žalovaného podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku, když se žalobci dostaly veškeré jím žádané informace ohledně jména, příjmení a bydliště vlastníků, eventuálně i uživatelů všech bytových jednotek, na něž se vznesený požadavek žalobce vztahoval. Oznámení žalovaného v tomto směru, jak jsou konkretizována shora, jsou naprosto určitá, podaná v přehledné formě a zcela se vypořádávající s dotazy žalobce, jak jsou popsány v obou žalobních návrzích ze dne 9. 10. 2023 (spis Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 2 C 284/2023) a ze dne 6. 11. 2023 (spis Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 2 C 308/2023), v nichž se odkazuje na výzvy žalobce ze dne 1. 9. 2021 a 29. 7. 2022, jakož i na další výzvy ze dne 23. 10. 2021 a 1. 6. 2022. Jak vyplývá z datace, povinnost žalovaného ve smyslu ust. § 1178 odst. 2 občanského zákoníku byla splněna před podáním obou zmíněných žalob. Údaje požadované žalobcem nejsou zpravidla proměnlivé v krátkém časovém období, spíše konstantní, proto opakované žádosti žalobce, jak jsou popsány shora včetně jejich datace, se jeví jako činěné v nadbytečném rozsahu. Tomu odpovídá i počet „ověřovaných vlastníků, nájemců či uživatelů bytů“, bez racionálního základu vztahujícího se k osobě žalobce a jeho potřebě a využitelnosti požadovaných informací. Je sice pravdou, že formálně lze nahlížet na konání žalobce jako na způsob výkonu práva přiznaného mu v ust. § 1178 odst. 2 občanského zákoníku, nicméně v kontextu projednávané věci, a s přihlédnutím k desítkám žalob obdobného obsahu, se ve skutečnosti jeví jeho postup vůči žalovanému jako šikanózní.

12. Jinak, k otázce splnění žalovaným povinnosti podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku, nutno podotknout, že vedle již zmíněných dopisů žalovaného, byl žalobci zaslán dopis ze dne 16. 3. 2021, v němž žalovaný ve vztahu ke všem bytovým jednotkám plnil povinnost podle tohoto zákonného ustanovení, přičemž uvedené podání – dle dodejky pošty – se nepodařilo žalobci doručit se sdělením, že adresát na doručovací adrese ([adresa], [adresa]) nemá označenou schránku (č. l. 39 - 40 spisu). Dle dopisu ze dne 30. 11. 2023 žalovaný sdělil žalobci, vedle údajů podle § 1186 občanského zákoníku, rovněž údaje podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku (č. l. 77 - 78 spisu).

13. Sdělení údajů žalovaným podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku se zcela jistě dostalo do sféry dispozice žalobce, o čemž svědčí dodejky opatřené podpisem pana [jméno FO], na adrese [adresa][adresa]. Pokud z provedených důkazů vyplynulo, že mezi vlastníky (uživateli) bytových jednotek na uvedené adrese figuruje jediná osoba jménem [Jméno žalobce], pak je poštovní schránka v domě č. p. [č. p.], označená jménem žalobce, který uvádí danou adresu jako adresu svého bydliště, skutečně jeho schránkou.

14. Byť žalovaný popíral, že by se dopisy žalobce ze dne 1. 9. 2021, 29. 7. 2022, 23. 10. 2021 a 1. 6. 2022 dostaly vůbec do sféry jeho dispozice, a poukázal na pochybnosti ohledně obsahu těchto zásilek (viz bod 5 a 16 napadeného rozsudku), postupoval soud prvního stupně správně – v souladu se zásadou hospodárnosti řízení – pakliže v tomto směru neprováděl další dokazování, bylo-li zcela najisto postaveno, že žalovaný svoji zákonnou povinnost podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku v plném rozsahu k těmto výzvám splnil. Jinak z dokazování je nepochybné, že žalobce ztěžuje doručení jím odeslaných písemností žalovanému, pokud uvádí pokyn při poštovní přepravě „nevkládat do schránky“.

15. Důvodem pro zamítnutí žaloby, vedle splnění zákonné povinnosti žalovaným podle § 1178 odst. 2 občanského zákoníku, byla též skutečnost, že posuzovaný postup žalobce lze charakterizovat jako zjevné zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku.

16. Podle názoru odvolacího soudu, jednání žalobce v dané věci je skutečně zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, které právní ochrany nepožívá, a podané žalobě není i z tohoto důvodu možné vyhovět.

17. Nelze odhlédnout od toho, že žalobce skutečně vede se žalovaným řadu sporů (jen v roce 2023 zahájil několik desítek sporů), a v té souvislosti i to, že žalobce, ačkoliv zpravidla uplatňuje řadu požadavků vůči žalovanému v jediném dopise, podává následně řadu žalob, mezi které své jednotlivé požadavky drobí. Pro takový postup odvolací soud nevidí žádný racionální důvod, nýbrž jde dle něj opětovně o snahu žalobce žalovaného co nejvíce zatížit i prostřednictvím probíhajících sporů. Nelze v tomto směru akceptovat námitku žalobce, že případně soud sám mohl jednotlivé žaloby spojit ke společnému řízení, neboť je třeba v posuzované věci hodnotit jednání žalobce, které racionální podklad nemá a k zatížení žalovaného vedením mnoha sporů nepochybně vede.

18. K výkonu práva ze strany žalobce, sice založeného zákonem, dochází však z jiných důvodů, než je uspokojení jeho skutečných potřeb, nýbrž hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl žalobce poškodit povinnou osobu, tedy žalovaného (ztížit jeho činnost a vystavit ho nadměrným nákladům spojeným s vyřizováním žádostí žalobce), jehož hlavní činností je správa společné věci. O nepoctivosti jeho počínání svědčí i fakt, že se žalobou domáhá žalobce předložení podkladů již neaktuálních, opakovaně, stejného obsahu, v nadbytečném rozsahu, přičemž lze pak pochybovat o racionálním využití získaných informací pro věc samotnou. Cílem žaloby není snaha žalobce seznámit se s požadovanými podklady, ale zatěžovat žalovaného desítkami obdobných žádostí a vedením četných soudních řízení s ním. Nakonec vlastnické vztahy k bytovým jednotkám jsou zjistitelné z katastru nemovitostí.

19. Žalovaný dále doložil, že žalobce opatřuje řadu zásilek zasílaných žalovanému poznámkou „nevkládat do schránky“, čímž dle žalovaného záměrně ztěžuje možnost doručení těchto zásilek. Žalobce sice takovou motivaci popírá, a naopak zdůrazňuje svoji snahu na řádném doručení písemností a také získání dokladu o jejich řádném doručení pro něho, ovšem v souvislosti s celkovým jednáním žalobce, jak je shora popsáno, nelze ani motivaci žalobce namítanou ze strany žalovaného jako úmyslnou vyloučit.

20. Shodné závěry o zjevném zneužití práva žalobcem v obdobných sporech byly vysloveny v řadě pravomocných soudních rozhodnutí (například v rozsudcích Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 246/2023, 64 Co 586/2024, 61 Co 219/2024, 61 Co 202/2024 či 10 Co 935/2024 – u posledně dvou jmenovaných rozsudků Nejvyšší soud pod sp. zn. 26 Cdo 650/2025 a 26 Cdo 1040/2025 vyslovil názor, že podřazení popsaného jednání žalobce pod § 8 občanského zákoníku se nejeví jako zjevně nepřiměřené.

21. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné a zákonu odpovídající postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

22. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada odměny za jeho právní zastoupení advokátem za čtyři úkony právní služby (další porada s klientem přesahující hodinu ze dne 20. 1. 2025, vyjádření k odvolání, vyjádření nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, účast u odvolacího jednání), když tarifní hodnota byla stanovena součtem tarifních hodnot dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť žalobce uplatnil dvěma (posléze spojenými) žalobami celkem čtyři různé (samostatné) nároky v podobě čtyř nepeněžitých plnění, pročež byla namístě aplikace ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu, což znamená, že tarifní hodnota představuje pro jeden úkon právní služby částku 120 000 Kč (4 x 30 000 Kč - § 9 odst. 1 advokátního tarifu). Hodnota úkonu právní služby se tak rovná částce 5 900 Kč, tj. za čtyři úkony 23 600 Kč. K této částce je nutné připočíst náhradu čtyř režijních paušálů 1 800 Kč. Náhrada 21 % DPH z tohoto plnění činí 5 334 Kč. V součtu představuje celková náhrada nákladů odvolacího řízení 30 734 Kč. Ke splnění této platební povinnosti byla žalobci stanovena lhůta tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), s místem plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř., tj. k rukám právního zástupce žalovaného.