2 Cmo 61/2022 - 1123

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 238 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 29. 11. 2021, č. j. 49 Cm 119/2013-1045 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 238 000 Kč s úrokem 6% od 21. 9. 2011 do zaplacení a s odměnou 793 Kč, a to z důvodu směnky vystavené žalovanými ve prospěch žalobce dne 16. 12. 2010 na jistinu 258 716 Kč splatnou dne 20. 9. 2011. Platebním místem je [Anonymizováno] Na směnku bylo placeno jen částečně, proto žalobce vymáhá zbývající část směnečné jistiny.

2. Soud prvního stupně rozhodl ve věci směnečným platebním rozkazem ze dne 17. 7. 2013, č. j. 49 Cm 119/2013-10. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní včas námitky shodného znění. V námitkách uvedli, že dne 8. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno] mezi žalovanými a společností [Anonymizováno] (dále jen ES). Předmětem smlouvy měla být stavba typového rodinného domu. K tomu však nedošlo a žalobce nevynaložil ve prospěch žalovaných žádné finanční prostředky. Smlouva o dílo nebyla uzavřena a ES žádné práce, a to ani přípravné, neprovedla. Částka 170 000 Kč nikdy nepřešla do dispozice žalovaných. Dluh ve výši 238 000 Kč neexistuje a směnka kryje nedluh. Podpis směnky byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, proti které žalovaní očekávali protiplnění od ES. K tomu ale nedošlo, žádné práce nebyly provedeny, smlouva o budoucí smlouvě o dílo nebyla uzavřena. Žalovaní proto nemají dluh ani vůči ES ani vůči žalobci. Za podstatné považují i to, že žalobce je současně jednatelem ES. Jedná se proto o subjekty, které jednají ve shodě. Žalobce jako fyzická osoba a současně jednatel ES měl žalovaným poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, což měla být podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo záloha na financování přípravných prací, které měla provést ES řízené žalobcem. Smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o půjčce, považují žalovaní za nemravně vysokou, když představuje 40% jistiny. Domnívají se, že ani nevznikla platně smlouva o budoucí smlouvě o dílo, když v ní není dostatečně určen předmět budoucí smlouvy. Pokud jde o smlouvu o půjčce, jedná se o smlouvu reálnou, ale žalovaní žádné prostředky od žalobce neobdrželi. Smlouvu o půjčce považují za neplatnou i proto, že obchází předpisy tehdy platného občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., nakolik tyto předpisy upravují ochranu spotřebitele. Jde o nemravné jednání nepožívající soudní ochrany. Za neplatnou považují, pro nedostatek zákonných náležitostí, i samotnou směnku. Není jasné, zda se jedná o směnku vlastní anebo cizí. Namítli i nepředložení směnky k placení. Namítli nepřípustně vysoké úroky, které činí 16 % ročně. Pro tyto vysoké úroky je neplatná i sama směnka. V neposlední řadě žalovaní poukázali i na dvoudomé vystupování žalobce při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce, a na to, že tak mohla být vyvolána pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích a pochybnost, zda tato odlišnost neumožňuje nežádoucí manipulaci žalobce se žalovanými jako spotřebiteli v jejich neprospěch.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám potvrdil, že byly uzavřeny smlouvy, tak jak žalovaní uvedli. Podle smlouvy o půjčce byla půjčka účelově určena a vázána na úhradu zálohy na přípravné práce podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Jakkoli je smlouva o půjčce smlouvou reálnou, není v rozporu, když na základě dohody stran je půjčka bezhotovostně poskytnuta na účet dlužníka anebo třetí osobě, na které se strany dohodly. Půjčka byla poskytnuta tak, že žalobce ze svého účtu převedl na účet ES celkem 1 500 000 Kč a z této částky byly odčerpávány zálohy ve prospěch jednotlivých klientů ES, tedy i ve prospěch žalovaných. Když žalovaní odmítli uzavřít smlouvu o dílo, ES vyúčtovaly přípravné práce, kde zohlednily prostřednictvím půjčky zaplacenou zálohu 170 000 Kč. Nicméně okolnosti ve vztahu žalovaní a ES považuje žalobce pro projednávanou věc za nevýznamné. Výši smluvní pokuty považuje žalobce za přiměřenou, a to s ohledem na výši dlužné částky a nutnost motivovat žalované k včasnému zaplacení. Stejně tak za přiměřené považuje úroky z prodlení. Námitku formálních nedostatků směnky považuje za neurčitou a směnku má za platnou. Případný nedostatek prezentace směnky k placení nevylučuje možnost uplatnění práv ze směnky. Předmětnou smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských smluv. Účel půjčky, která byla určena pro financování přípravných prací pro stavbu rodinného domu, vylučuje, aby se jednalo o vztah podle zákona č. 321/2001 Sb. Stejný zákon také nezakazuje používání směnky v souvislosti se spotřebitelskými úvěry.

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 18. 11. 2019, č. j. 49 Cm 119/2013-848, a to tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v |Plzni dne 17. 7. 2013, pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 zrušil a uložil žalobci povinnost k náhradě řízení ve výši 381 063,20 Kč žalovaným.

5. Odvolací soud k odvolání žalobce zrušil předmětný rozsudek usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 35/2020-906.

6. Při zrušení rozsudku vycházel ze skutkového stavu, jak byl zachycen v odůvodnění rozsudku. Tedy že byla vystavena směnka, jak žalobce uváděl již v žalobě. Prokázáno bylo uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o dílo ze dne 8. 11. 2010, č. 289/10 mezi žalovanými a ES s tím, že podle smlouvy byli žalovaní povinni od 14 dnů od uzavření smlouvy zaplatit zálohu 170 000 Kč na přípravné práce. Prokázáno bylo uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky tohoto řízení č. [Anonymizováno], která byla uzavřena v návaznosti na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo a půjčka 170 000 Kč byla účelově určena podle smlouvy o půjčce na financování zálohy ve stejné výši podle čl. III. odst. 3 smlouvy o smlouvě budoucí. Prokázáno bylo i to, že žalobce dne 29. 11. 2010 poukázal na účet ES částku 1 500 000 Kč. Z výpovědi svědkyně Alexandry Lovyové (matka žalobce), která zpracovávala účetnictví ES, bylo zjištěno, že pokud klienti ES neměli dostatek finančních prostředků na zaplacení záloh, poskytoval jim žalobce půjčky. Ty byly poskytovány tak, že žalobce zaslal na účet ES ze svého účtu větší sumu peněz, ze které byly podle jeho pokynů rozepisovány jednotlivé půjčky ke konkrétním zakázkám.

7. Odvolací soud ve zrušovacím usnesení vyhodnotil jednotlivé skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a dospěl k následující koncepci vztahu mezi účastníky řízení.

8. Předně nesouhlasil se soudem prvního stupně v tom, že neshledal ve smlouvě o půjčce žádný problém a smlouvu o budoucí smlouvě o dílo považoval za nepodstatnou, když vycházel z téze, že zajišťovací směnka limituje žalované v možnosti uplatnit námitky také ohledně vztahů k budoucímu dílu oproti tomu, jaká by byla jejich pozice, kdyby žalobce vymáhal plnění přímo ze smlouvy o půjčce (vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11). Podle odvolacího soudu je přijatý výklad nesprávný. Odvolací soud zaujal stanovisko, že v tomto případě jsou uplatňovány nároky ze směnky, která plní zajišťovací funkci, a to jejím remitentem a v takovém případě mohou směneční dlužníci bez dalšího uplatnit na svoji obranu veškerou obranu, kterou by mohli uplatnit i proti nároku, který by se opíral o závazek směnkou zajištěný (uvedené plyně z § čl. I. § 17 ve spojení s čl. I. § 77 odst.

1. ZSŠ). Žalovaní jsou účastníci jak smlouvy o půjčce, tak i smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, a proto veškeré mimosměnečné námitky, které v řízení uplatnili, jsou přípustné a jejich důvodnost lze v tomto řízení posoudit.

9. Odvolací soud uzavřel, že okolnost, že si účastníci řízení smluvili, že závazek ze smlouvy o půjčce bude zajištěn směnkou, nečiní dohodu o zajištění směnkou neplatnou. Stejně tak podle odvolacího soudu soud prvního stupně shledal platnou smlouvu o půjčce, když bylo uzavřeno, že kdyby žalovaní měli být zmateni dvoudomým postavením žalobce ve vztahu ke směnce, muselo by totéž platit ve vztahu ke smlouvě o půjčce. Soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem vytknuto, že zcela pominul otázku, zda v projednávané věci jde o vztah spotřebitelský, kterého se žalovaní opakovaně dovolávali. Odvolací soud zaujal stanovisko (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011), že vedle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, která je spotřebitelskou smlouvou, a to již s ohledem na právní statut zhotovitele, je nutno za spotřebitelskou smlouvu považovat i smlouvu o půjčce a dohodu o zajišťovací funkci sporné směnky k ní. Smlouva o půjčce se řídí § 657 a následujících obč. zák. a je na ni, stejně jako na dohodu o zajištění vrácení směnkou vztáhnout § 52 a následujících obč. zák. Posoudit je třeba i to, zda se na předmětné smlouvy nevztahuje § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, platného v rozhodné době a posoudit, zda se na předmětnou smlouvu nevztahuje některá výhrada podle § 1 odst. 2 stejného zákona, zejména výhrada uvedená pod písmenem a) tohoto ustanovení.

10. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že směnka, ze které je právo žalobce uplatněno, je směnkou platnou podle čl. I. § 75 a § 76 ZSŠ. Správně uzavřel, že půjčka je reálným kontraktem a může být poskytnuta bezhotovostně i na účet třetí smluvené osoby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012). Tedy v projednávané věci bylo možné splnit závazek žalobce ze smlouvy o půjčce i převodem smluvené částky na účet ES. V rozporu není ani to, že žalobce na účet ES poukázal částku 1 500 000 K, ze které byly jednotlivé zálohy rozúčtovány na jednotlivé obchodní případy. To, že se tak v projednávané věci stalo, bylo prokázáno výslechem svědkyně Alexandry Lovyové. K obsahu smlouvy odvolací soud shrnul, že žalovaní mají výhrady k výši úroku a výši smluvní pokuty. Pokud jde o výši úroku, odvolací soud uzavřel, že roční sazba 16%, nijak nevybočuje z úrovně úročení spotřebitelských úvěrů bankami nebo licencovanými poskytovateli tohoto typu úvěrů. Pokud jde o smluvní pokutu sjednanou v sazbě 0,25% denně, tak taková by byla platně sjednanou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018). V projednávané věci je však smluvní pokuta sjednaná jednorázovou částkou, což se jeví jako problematické.

11. Odvolací soud nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že vztahy žalovaných ke společnosti ES jsou nerozhodné. Nelze přehlédnout, že žalovaní napadají platnost smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Jestliže by šlo o námitku důvodnou, pak by nevznikla ani povinnost složit zálohu podle stejné smlouvy. Protože půjčka byla účelově výslovně určena na úhradu zálohy podle čl. III. odst. 3 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, nemohl by být ani úhradou částky 170 000 Kč na účet ES tento účel půjčky naplněn. I z tohoto důvodu nelze otázku platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo pominout. V neposlední řadě nelze bez vazby na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo (čerpáno z nálezu Ústavního soudu) posoudit, zda nedošlo v důsledku dvojdomého postavení žalobce k nežádoucí manipulaci s právy žalovaných. Jako posouzení uvedeného nemůže obstát odůvodnění rozsudku (bod 19), kde jsou uvedeny jen spekulace, tvrzení žalovaných, nikoli zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud nesouhlasil ani s tím, že postup, kdy žalobce, který je zároveň jednatelem budoucího zhotovitele, poskytne klientům zhotovitele půjčku v souvislosti s plněním jejich povinností se smlouvy ze zhotovitelem, je předem nějak vyloučen. Na takovém postupu není obecně nic závadného, pokud proběhne za korektních podmínek. Problematické jsou pouze případné konkrétní nekorektní praktiky, které je nutno popsat, opřít o zjištění, jež vyplynou z dokazování. Proto byl původní rozsudek podle § 219a odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek skutkových zjištění zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k došetření.

12. Po zrušení věci usnesením odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně ve věci rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 49 Cm 119/2013-1045 tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni ze dne 7. 7. 2013 (správně má být uvedeno 17. 7. 2013) pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 zrušil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaných ve výši 524 946,40 Kč (bod II. rozsudku).

13. V odůvodnění napadeného rozsudku zopakoval průběh řízení a obsah námitek žalovaných a vyjádření žalobce k námitkám, dále i obsah prvního rozsudku soudu prvního stupně a zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Označil důkazy, ze kterých činil skutková zjištění (směnka, smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 8. 11. 2010, smlouva o půjčce č. [Anonymizováno], výpis z banky ze dne 29. 11. 2011, výslech svědkyně [Anonymizováno], příjmový pokladní doklad č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], pokladní doklad poklady 001 č. dokladu [Anonymizováno], vypořádání závazku ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo ze dne 8. 11. 2010, souhlas s provedením stavby, výpis z účtu ES ze dne 29.112010). Další provedené důkazy nehodnotil, s tím, že byly provedeny nadbytečně, bez významu pro projednávanou věc.

14. Ze skutkových zjištění z provedených důkazů zjistil skutkový stav, který nebyl mezi účastníky sporný. Tedy prokázáno bylo, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce dne 16. 12. 2010 na částku 170 000 Kč a v rámci zajištění této částky byla vystavena směnka vlastní na částku 258 716 Kč s tím, že částka z titulu půjčky bude poskytnuta žalobcem na účet budoucího zhotovitele ES, nejpozději do 16. 12. 2010. Účastníci dále uzavřeli se společností ES, zastoupené jednatelem [Anonymizováno] dne 8. 11. 2010, tedy ještě před uzavřením smlouvy o půjčce, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], v jejímž rámci bylo dohodnuto, že do 14 dnů od podpisu smlouvy o budoucím dílu uhradí žalovaní zálohu 170 000 Kč, když tato bude uhrazena prostřednictvím půjčky. V souladu se smlouvou o půjčce byla vystavena dne 16. 12. 2010 v [adresa] směnka, která je předmětem tohoto řízení. Částka 1 500 000 Kč byla zaslána dne 29. 11. 2010 [Jméno žalobce] na účet ES.

15. V další části odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně rekapituloval veškeré námitky žalovaných. V odůvodnění rozdělil námitky na důvodné a nedůvodné.

16. Jako nedůvodné vyhodnotil následující námitky. Nedůvodnou shledal námitku, že částka 170 000 Kč se nedostala do sféry vlivu žalovaných (neexistence dluhu). Stejně nedůvodné shledal nedostatek náležitostí směnky, kterou hodnotil jako platnou.

17. Pokud jde o charakter vztahu uzavřeného mezi účastníky řízení – smlouva o půjčce, jde o vztah spotřebitelský, když uzavření mimosměnečného ujednání nebylo nepochybně uspokojováním osobní potřeby žalobce, ale šlo naopak o činnost, kterou žalobce prováděl opakovaně a za úplatu. Z obsahu mimosměnečného ujednání je zřejmé, že práva a povinnosti, které mají na tomto základě smluvním stranám vzniknout, jsou se smluvním vztahem založeným smlouvou o dílo (smlouva o smlouvě budoucí) spjaty takovým způsobem, že jsou na jejich existenci ekonomicky závislé. V souvislosti s tím soud prvního stupně poukázal na dvoudomé vystupování žalobce (nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11). Mimosměnečné ujednání je tedy nutné považovat za smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 obč. zák., když žalobce měl při jejím uzavření postavení dodavatele ve smyslu citovaného ustanovení občanského soudního řádu. Citovanou právní úpravu je třeba vztáhnout, jak na smlouvu o půjčce, tak i na smlouvu o zajištění vrácení půjčky směnkou. Soud prvního stupně dále uvedl i to, že smlouva o půjčce nespadá pod § 1 odst. 2 zákona 321/2001 Sb. a dále ani pod písm. c). Na smlouvu o půjčce se v projednávané věci hledí jako na smlouvu úplatnou, když je zde uveden úrok z prodlení. Podle názoru soudu vyhovuje v dané věci vymezení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., a to pod písmenem a), b), c) a d) (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012). Odkázáno bylo dále na § 12 daného zákona s tím, že žalobce veškeré podmínky tohoto ustanovení splnil.

18. Samotná směnka je proto směnkou bezvadnou mající veškeré náležitosti podle čl. I. § 75 ZSŠ. Smlouva o půjčce byla naplněna poskytnutím sjednané částky 170 000 Kč na účet ES.

19. Pokud jde o výši smluvní pokuty, která byla sjednána (paušální částkou 68 000 Kč), kterou lze posoudit jako nepřiměřenou vzhledem k zajištěné pohledávce ve výši 170 000 Kč (2,5 násobek smluvní pokuty), což je vzhledem k prodlení např. v délce jednoho dne nepřiměřené, přičemž směnka byla splatná dne 20. 9. 2011, tedy v den splatnosti a je tam uvedena i smluvní pokuta, tudíž v této části je mimosměnečné ujednání neplatné. Uvedené by však vedlo k zrušení pouze části směnečného platebního rozkazu. Nicméně hlavním důvodem pro zrušení celého směnečného platebního rozkazu, je to, že půjčka byla výslovně určena na úhradu zálohy podle čl. III. odst. 1.3 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a žalobce ani žalovaní nemohli popsanou úhradu 170 000 Kč žalobcem ve prospěch žalovaných na účet ES tento účel půjčky naplnit (odstavec 28 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V podrobnostech uvedl soud prvního stupně, jak již je uvedeno pod čl. III. smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 je pod bodem 3.3. uvedeno, že žalovaní zaplatí zálohu 170 000 Kč na přípravné práce a tato záloha bude vyúčtována ve smlouvě o dílo a z konečné ceny díla odečtena za podmínky dokončení stavby budoucím zhotovitelem ve sjednaném termínu. Záloha bude uhrazena prostřednictvím úvěru. Soud měl za to, že tato podmínka nebyla splněna, úvěr nebyl poskytnut, jak vyplývá z jazykového výkladu, v tomto ustanovení je uvedeno úvěr, přičemž účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, a tedy účel půjčky nebyl naplněn, tudíž nebyl splněn bod I a pod body 1.1, 1.2. a 1.3 smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], tudíž nevzniklo žalobci právo směnku vyplnit.

20. Z těchto důvodů soud prvního stupně rozhodl, jak shora již uvedeno. Nezabýval se již dvoudomým postavením žalobce, tedy jako fyzické osoby a jednatele ES. Neprováděl znalecký posudek a výslech znalce.

21. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek napadl v celém rozsahu. Soudu prvního stupně vytkl procesní pochybení, když napadený rozsudek byl vyhlášen dne 29. 11. 2021, tj. po více než 10 kalendářních dnech ode dne skončení jednání dne 15. 11. 2021 (§ 156 odst. 2 o. s. ř.). Pokud jde o meritum věci, v odvolání žalobce dále cituje odstavec 28, 29 a 30 napadeného rozsudku, ve kterých soud prvního stupně shrnul podstatu svého odůvodnění. Závěry v těchto bodech uvedené považuje žalobce za nesprávné. Pokud jde o bod 29. odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně dospěl k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty sjednané částkou 68 000 Kč. Jedná se o závěr, který je v rozporu s ustálenou judikaturou odvolacího soudu. Žalobce odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, č. j. 5 Cmo 582/2012-109, rozhodnutí téhož soudu ze dne 11. 5. 2017, č. j. 9 Cmo 255/2013-182 a ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 5 Cmo 220/2016. Žalobce tedy považuje ujednání o smluvní pokutě za platné, proto ji žalovaným také vyúčtoval a vyzval je k úhradě dluhu upomínkou ze dne 3. 6. 2013. Směnka ve stanovení směnečné sumy obsahovala i smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč. Směnka byla splatná 20. 6. 2013 a jistina půjčky byla splatná dne 20. 9. 2011. Nárok na smluvní pokutu uplatnil žalobce tedy 17 měsíců po splatnosti jistiny půjčky. Pokud jde o bod 29 odůvodnění napadeného rozsudku, kterým bylo odůvodněno zrušení předmětného směnečného platebního rozkazu, považuje žalobce tento bod za nesrozumitelný a v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Jako řádné odůvodnění nemůže postačit odkaz na bod 28 odůvodnění zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Jako stejně nesrozumitelný hodnotí žalobce bod 30 odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterém soud prvního stupně konstatuje, že záloha na přípravné práce bude uhrazena prostřednictvím úvěru a tato podmínka nebyla splněna, neboť úvěr poskytnut nebyl, když účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce a tedy dle názoru soudu prvního stupně účel půjčky nebyl naplněn, tudíž nevzniklo žalobci právo vyplnit směnku, jak předpokládá bod II. smlouvy. Uvedená část odůvodnění je podle žalobce nesmyslná, nesrozumitelná a v přímém rozporu s bodem 18. odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterém dospěl soud k závěru, že půjčka byla poskytnuta. Navíc úvaha soudu o smlouvě o budoucí smlouvě o dílo je zcela irelevantní pro posouzení dané věci. Za nesprávný považuje i závěr soudu o tom, že žalobci nevzniklo právo vyplnit směnku, když ujednání bodu II. odst. 2.

6. Smlouvy o půjčce č. 289/10-101216 ze dne 16. 12. 2010 pouze deklaruje existenci směnky na 258 716 Kč vystavené žalovanými, nejedná se o ujednání o vyplňovacím právu žalobce. Uvedené ujednání nemůže mít vliv na platnost či neplatnost směnky. Soudu prvního stupně je vytýkáno, že nerespektoval pravomocná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jejichž výčet je v odvolání uveden. Opakovaně je odkazováno na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 220/2016. Odkazováno je dále na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 280/2018 a rozsudek sp. zn. 5 Cmo 357/2018. V další části podaného odvolání se zabývá bodem 28. odůvodnění zrušovacího usnesení odvolacího soudu a upozorňuje na to, že žalovaní ve svých námitkách nevznesli námitku neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, pouze uvedli, že na takovou neplatnost upozorňují, což není námitkou ve smyslu § 175 o. s. ř. Úvaha odvolacího soudu o přípustné obraně žalovaných námitkou neplatnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, je mimo rámec přípustné námitkové obrany. I případná neplatnost závazku / povinnosti žalovaných hradit zálohu ES nemůže mít vliv na půjčku poskytnutou žalovaným žalobcem, resp. nemůže mít vliv na směnku vystavenou k zajištění tohoto závazku. Žalobce zastává názor, že smlouva o půjčce je smlouvou platnou, půjčka byla žalovaným poskytnuta a i případné nenaplnění účelu smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, nemůže mít vliv obzvláště v řízení směnečném. Navíc veškeré přípravné práce byly ve prospěch žalovaných ES poskytnuty. Z hlediska kauzy podle § 17 ZSŠ je pro právní posouzení relevantní pouze smlouva o půjčce a poskytnutí půjčky, není přípustné excesivní rozšiřování námitek. Za aktuální považuje žalobce rozsudek Vrchního soudu v [adresa] sp. zn. 5 Cmo 220/2016, sp. zn. 12 Cmo 62/2020, 12 Cmo 61/2020. ze všech uvedených důvodů žalobce navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že předmětný směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti a současně uplatnil právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným.

22. K odvolání žalobce se písemně vyjádřili oba žalovaní, a to podáním ze dne 12. 2. 2022 ve spojení s podáním ze dne 12. 9. 2022 a 9. 1. 2023. Ve svých vyjádřeních odkazují na jednotlivé judikáty, které je možné na danou věc aplikovat s citací pasáží z těchto rozhodnutí. Navrhují doplnění dokazování - výslechem znalce [Anonymizováno], účastnickým výslechem [Anonymizováno], internetovými články, novinovými články, protokoly z jednání, reportážemi [Anonymizováno] z pořadu [Anonymizováno]. Pokud jde o věcnou argumentaci, odkazují žalovaní na veškerá svá dřívější podání a závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, považují za správný., když nedošlo k jejímu naplnění. Navrhují proto potvrzení napadeného rozsudku a domáhají se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalobci.

23. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).

24. Při posouzení správnosti rozsudku soudu prvního stupně vycházel odvolací soud ze skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Opakovaně připomíná, že pro posouzení věci v odvolacím řízení mohou sloužit jen důkazy soudem prvního stupně provedené za podmínky, že z nich současně byla učiněna skutková zjištění. Soud prvního stupně v této souvislosti, vzhledem k přijatému závěru, nehodnotil další důkazy v řízení provedené a některé hodnotil jako nadbytečné s tím, že není třeba provádět znalecký posudek a výslech znalce, když zjištění z těchto důkazů jsou nahrazena zjištěními z účastnických výpovědí. Stejně tak nadbytečné bylo podle soudu prvního stupně provádět novinové články a rešerše žalovaných, když i v případě negativního hodnocení žalobce v novinách, nemůže uvedené mít vliv na rozhodnutí soudu.

25. V řízení bylo nade vši pochybnost prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce dne 16. 12. 2010 na částku 170 000 Kč a v rámci zajištění této částky byla vystavena směnka vlastní na částku 258 716 Kč s tím, že částka z titulu půjčky bude poskytnuta žalobcem na účet budoucího zhotovitele ES, nejpozději do 16. 12. 2010. Účastníci dále uzavřeli se společností ES, zastoupené jednatelem [Anonymizováno] dne 8. 11. 2010, tedy ještě před uzavřením smlouvy o půjčce, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], v jejímž rámci bylo dohodnuto, že do 14 dnů od podpisu smlouvy o budoucím dílu uhradí žalovaní zálohu 170 000 Kč, když tato bude uhrazena prostřednictvím půjčky. V souladu se smlouvou o půjčce byla vystavena dne 16. 12. 2010 v [adresa] směnka, která je předmětem tohoto řízení. Směnka zněla na částku 258 716 Kč. Částka 1.500 000 Kč byla zaslána dne 29. 11. 2010 [Anonymizováno] na účet ES. Skutkový stav v tomto rozsahu nebyl mezi účastníky sporný.

26. Obrana žalovaných byla a je projednávána v rámci námitek žalovaných uplatněných proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak byl v předmětné věci vydán. Žalovaní se bránili, jak shora již uvedeno, následujícím způsobem. V námitkách uvedli, že dne 8. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno] mezi žalovanými a společností Ekonomické stavby s. r. o. (dále jen ES). Předmětem smlouvy měla být stavba typového rodinného domu. K tomu však nedošlo a žalobce nevynaložil ve prospěch žalovaných žádné finanční prostředky. Smlouva o dílo nebyla uzavřena a ES žádné práce, a to ani přípravné neprovedla. [adresa] 000 Kč nikdy nepřešla do dispozice žalovaných. Dluh ve výši 238 000 Kč neexistuje a směnka kryje nedluh. Podpis směnky byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, proti které žalovaní očekávali protiplnění od ES. K tomu ale nedošlo, žádné práce nebyly provedeny, smlouva o dílo nebyla uzavřena. Žalovaní proto nemají dluh ani vůči ES ani vůči žalobci. Za podstatné považují i to, že žalobce je současně jednatelem ES. Jedná se proto o subjekty, které jednají ve shodě. Žalobce jako fyzická osoba a současně jednatel ES měl žalovaným poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, což měla být podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo záloha na financování přípravných prací, které měly provést ES, řízené žalobcem. Smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o půjčce považují žalovaní za nemravně vysokou, když představuje 40% jistiny. Domnívají se, že ani nevznikla platně smlouva o budoucí smlouvě o dílo, když v ní není dostatečně určen předmět budoucí smlouvy. Pokud jde o smlouvu o půjčce, jedná se o smlouvu reálnou, ale žalovaní žádné prostředky od žalobce neobdrželi. Smlouvu o půjčce považují za neplatnou i proto, že obchází předpisy tehdy platného občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., nakolik tyto předpisy upravují ochranu spotřebitele. Jde o nemravné jednání nepožívající soudní ochrany. Za neplatnou považují, pro nedostatek zákonných náležitostí, i samotnou směnku. Není jasné, zda se jedná o směnku vlastní anebo cizí. Namítli i nepředložení směnky k placení. Namítli nepřípustně vysoké úroky, které činí 16 % ročně. Pro tyto vysoké úroky je neplatná i sama směnka. V neposlední řadě žalovaní poukázali i na dvoudomé vystupování žalobce při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce, a na to, že tak mohla být vyvolána pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích a pochybnost, zda tato odlišnost neumožňuje nežádoucí manipulaci žalobce se žalovanými jak spotřebitele v jejich neprospěch.

27. Odvolací soud předně uvádí, jak již ostatně zaznělo v předchozích rozhodnutích soudů obou stupňů, že směnka předložená v tomto řízení žalobcem, je platnou směnkou vlastní, mající veškeré náležitosti podle čl. I. § 75 ZSŠ. Žalobce je remitentem směnky a žalovaní jsou výstavci směnky. Jedná se o směnku zajišťovací, jak vyplývá z čl. II. bod 2.6 Smlouvy o půjčce, když byla vystavena žalovanými k zajištění pohledávky věřitele (žalobce) na částku 258 716 Kč (jistina půjčky, smluvní úrok ve výši 16% ročně jdoucí ode dne 17. 12. 2010 do dne splatnosti půjčky, tj. do 20. 9. 2011 a smluvní pokuta ve výši 68 000 Kč) žalovanými jako výstavci směnky. Směnka byla vystavena na řad žalobce a bez protestu.

28. Pokud žalovaní namítali, že směnka byla vyplněna excesivně, pak je třeba uvést, že z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by se původně jednalo o blankosměnku. K námitce nepředložení směnky k placení je opakovaně odkazováno na to, že žalovaní jsou přímými dlužníky ze směnky a nepředložení směnky k placení nezbavuje žalobce jako remitenta práva na zaplacení směnečné pohledávky a postižních práv ze směnky. Nejsou-li na směnce nepřímí dlužníci, není prezentace nutná. Jestliže žalovaní namítali, že jejich podpis na směnce byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, pak nevznesli žádná tvrzení, ze kterých by bylo možné usuzovat na nesvobodu vůle. Pokud jde o poskytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou závěr soudu prvního stupně o tom, že půjčka je reálný kontrakt a může být poskytnuta i bezhotovostně na účet třetí zvolené osoby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012), tedy v poměrech projednávané věci bylo možné splnit závazek žalobce ze smlouvy o půjčce i převodem smluvené částky na účet ES. S uvedeným není v rozporu ani to, že žalobce poukázal na účet ES paušální částku 1 500 000 Kč, ze které byly jednotlivé zálohy rozúčtovávány na jednotlivé obchodní případy. V projednávané věci bylo prokázáno, že tomu tak bylo (výpověď svědkyně [Anonymizováno]). Potud tedy je třeba námitky považovat za nedůvodné, a není třeba je dále jakkoli rozebírat.

29. Kauzální námitky žalovaných vycházejí ze smlouvy o půjčce č. 289/10-101216 ze dne 16. 12. 2010 uzavřené s [Anonymizováno] ve vazbě na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 2010 uzavřené s ES, na jejímž základě mělo dojít k výstavbě rodinného domu. Žalovaní tvrdili, že se tak nestalo a žalobce žádné finanční prostředky ve prospěch žalovaných nevynaložil. Žalovaní tedy nemohou žalobci, jednateli ES, ničeho dlužit a předmětná směnka kryje nedluh. Pokud jde o postavení [Anonymizováno], žalovaní poukázali na jeho postavení ve společnosti ES, kde je generálním ředitelem a jednatelem společnosti. Jedná se o subjekty jednající ve shodě. Žalovaní namítali neplatnost smluv s ES jednak pro neurčitost předmětu díla, dále pak pro porušení § 3, § 33, § 37, §39, §49 a § 49a o. z., a dále nerespektování zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách pro sjednávání spotřebitelského úvěru. Namítali neplatnost ujednání o smluvní pokutě a úroku z prodlení pro nepřiměřenou výšku těchto smluvních sankcí.

30. Odvolací soud již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 19. 2. 2021 uvedl, že v projednávané věci, tedy při uplatnění nároku ze směnky, povahou směnky zajišťovací, kdy žalobce je jejím remitentem, mohou směneční dlužníci jako výstavci směnky bez dalšího uplatnit v rámci svých námitek veškerou obranu, kterou by mohli uplatnit i proti nároku, který by se opíral o závazek směnkou zajištěný (čl. I. § 17 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ). Žalovaní jsou zároveň účastníky smlouvy o půjčce a smlouvy o budoucí smlouvě o dílo na straně jedné a výstavci na straně druhé, platí pro ně výše uvedené bez omezení, ani by se nemuselo jednat o vztah spotřebitelský. Všechny mimosměnečné námitky, které žalovaní v řízení uplatnili, jsou přípustné a je třeba se jimi zabývat.

31. Pokud jde o charakter smlouvy o půjčce a smlouvy o smlouvě budoucí odvolací soud již uzavřel, a není důvod na tomto závěru ničeho měnit, že na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo, je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou a s ohledem na právní statut zhotovitele je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou stejně tak na smlouvu o půjčce (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012 a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2011).

32. Ve světle uvedeného náhledu, což ostatně uzavřel i soud prvního stupně, je půjčka reálným kontraktem a vzniká poskytnutím smluvené částky. Na tomto místě je třeba jen pro ucelenost zopakovat, že podle ustálené judikatury může být půjčka poskytnuta bezhotovostně na účet třetí smluvené osobě. Což v projednávané věci nastalo, když žalobce poukázal na účet ES 1 500 000 Kč, ze které byly jednotlivé zálohy rozúčtovávány na obchodní případy, tedy i na danou věc.

33. Žalovaní, pokud jde o obsah smlouvy o půjčce, namítli výši úroku z prodlení a výši smluvní pokuty. K této otázce se již jednou vyjádřil odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení, kdy výši úroku z prodlení neshledal vybočující z úrovně úročení zejména spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankou nebo licencovanými poskytovateli takových úvěrů. Pokud jde o smluvní pokutu jako problematickou, vyhodnotil paušální povahu sjednané pokuty z prodlení ve výši 68 000 Kč.

34. Žalovaní současně namítli propojenost vztahů ze smlouvy o půjčce se smlouvou o budoucí smlouvě o dílo a vztahy žalovaných k ES. Odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení tyto vztahy nehodnotil jako nerozhodné. Uvedl, že nelze přehlédnout, že žalovaní napadají neplatnost smlouvy o budoucí smlouvě o dílo s tím, že kdyby šlo o námitku důvodnou, nevznikla by povinnost složit zálohu podle stejné smlouvy a vzhledem k tomu, že půjčka byla účelově určena na úhradu zálohy podle čl. III. odst. 3 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, nemohl by být ani úhradou částky 170 000 Kč žalobcem na účet ES ve prospěch žalovaných, naplněn účel půjčky. V této souvislosti ve smyslu nálezu Ústavního soudu nelze bez vazby také na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo posoudit, zda nedošlo anebo nehrozí v důsledku dvojdomého postavení žalobce nežádoucí manipulace v neprospěch žalovaných, tedy manipulace s jejich právy v celém souhrnu dotčených právních vztahů.

35. Shora uvedené dva sporné okruhy byly důvodem pro zrušení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně, když nebyl vzat v úvahu paušální charakter smluvní pokuty a otázka platnosti smluv byla postavena soudem prvního stupně na spekulacích, které vycházely z tvrzení žalovaných, bez opory ve zjištění učiněných z provedených důkazů. Důvodem zrušení byl tedy nedostatek skutkových zjištění.

36. Soud prvního stupně nedostál pokynu odvolacího soudu, tak jak bylo ve zrušovacím usnesení uvedeno, v dostatečném rozsahu.

37. Pokud jde o vyhodnocení platnosti smluvní pokuty sjednané částkou 68 000 Kč (čl. II. bod 2.4 Smlouvy o půjčce) k zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by jistina pohledávky (170 000 Kč) nebyla řádně a včas zaplacena, odvolací soud je se soudem prvního stupně ve shodě. Na sjednanou smluvní pokutu je třeba pohlížet jako na nepřiměřenou, když zajištěná pohledávka činí 2,5 násobek sjednané smluvní pokuty a takto sjednaná výše je v hrubém nepoměru s prodlením např. pouze jednoho dne. V poměrech projednávané věci byla půjčka splatná 20. 9. 2011 a již dnem 21. 9. 2011 bylo právem žalobce účtovat i smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že takto sjednaná smluvní pokuta se příčí účelu, lze takové ujednání považovat za neplatné. Na závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobce, že smluvní pokuta byla žalovaným účtována až po uplynutí určité doby, po kterou byli žalovaní ze strany žalobce upomínáni o zaplacení. Skutečnost, že byla smluvní pokuta účtována s určitým časovým prodlením ze strany žalobce, nemá pro závěr o platnosti ujednání o smluvní pokutě žádný význam. Jednalo se pouze o postup žalobce.

38. Pokud jde o posouzení platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a dopadu důvodnosti této námitky na povinnost žalovaných uhradit zálohu podle čl. III. odst. 3 Smlouvy, soud prvního stupně povinnosti uložené mu zrušovacím usnesením odvolacího soudu nedostál. Uvedené problematice se soud prvního stupně věnoval v bodě 30. odůvodnění napadeného rozsudku, který je nepřezkoumatelný pro jeho nejasnost a neodpovídá § 157 odst. 2 o. s. ř. V označeném bodě odůvodnění soud prvního stupně pouze konstatoval ujednání tohoto článku smlouvy, tedy sjednanou povinnost žalovaných zaplatit zálohu ve výši 170 000 Kč na krytí přípravných prací s tím, že tato záloha bude vyúčtována ve smlouvě o dílo a odečtena za podmínky dokončené stavby budoucím zhotovitelem ve sjednaném rozsahu. Konstatoval, že záloha bude uhrazena prostřednictvím úvěru. Z textu uvedeného smluvního ujednání soud prvního stupně patrně dovozoval, že podmínka tohoto bodu nebyla splněna, neboť úvěr poskytnut nebyl, jak vyplývá z jazykového výkladu, v tomto ustanovení je uvedeno úvěr, přitom účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, a tedy účel půjčky nebyl naplněn, a tudíž nebyl splněn ani bod I. 1.1, 1.1.1.3. smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] a žalobci nevzniklo právo směnku vyplnit. Závěr o neposkytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč postavený na jazykovém výkladu pojmu úvěr a půjčka za situace, kdy z provedeného dokazování je víc než zřejmé, že částka 170 000 Kč (tedy jediný finanční obnos) ve prospěch žalovaných poskytnuta byla, je nesprávné. Uvedený závěr navíc neodpovídá pokynu odvolacího soudu uvedenému v předchozím zrušovacím usnesení, podle kterého se měl soud prvního stupně zabývat otázkou vztahů žalovaných k ES a námitkami žalovaných týkajících se otázky platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Jak shora již uvedeno, v případě, že by se jednalo o námitku důvodnou, pak by nevznikla žalovaným povinnost ani složit zálohu podle stejné smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a ani nespornou úhradou částky 170 000 Kč ve prospěch žalovaných na účet ES, by nemohl být naplněn účel půjčky.

39. Stejně tak není zcela zřejmá úvaha soudu prvního stupně o dvojdomém postavení žalobce jako fyzické osoby a zároveň jednatele ES, jak je uvedeno v bodě 32 odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti odvolací soud opakovaně odkazuje na svůj závěr o tom, že postup, který zvolil žalobce v projednávané věci, tedy že jako jednatel budoucího zhotovitele žalovaným poskytl půjčku na plnění povinností ze smlouvy se zhotovitelem, by nebyl obecně vyloučený. Muselo by se tak stát za korektních podmínek, tedy problematické mohou být pouze nekorektní praktiky, ty je třeba zjistit, popsat v odůvodnění a odkázat na zjištění, ze kterých je vycházeno. Pokud není tímto způsobem odůvodněno, je třeba konstatovat nepřezkoumatelnost části odůvodnění podle § 157 o. s. ř.

40. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení si soud prvního stupně opatří dostatek skutkových zjištění pro posouzení otázky platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a povinnosti žalovaných složit zálohu na účet ES, když uvedené je zásadní pro posouzení nároku uplatněného žalobou.

Poučení