5 Cmo 220/2016 - 1541

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivana Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Petra Baierla, ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 238 026 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 46 Cm 6/2011-979 ze dne 24. února 2016 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz, vydaný Krajským soudem v Plzni dne 24. 1. 2011, č. j. 46 Cm 6/2011-12 se ponechává v platnosti.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů částku ve výši 265 150,44 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz, vydaným Krajským soudem v Plzni dne 24. 1. 2011 pod č. j. 46 Cm 6/2011-12 a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaným k rukám jejich právního zástupce ve výši 493 360,56 Kč (bod I. a II. výroku rozsudku).

2. Podstatou sporu je směnečná pohledávka žalobce vůči žalovaným ve výši 238 026 Kč s 6% úrokem od 30. 11. 2010 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 793 Kč. Právo na zaplacení dovozuje žalobce ze směnky vlastní vystavené žalovanými dne 23. 4. 2010 ve Zruči, obsahující závazek žalovaných dne 30. 11. 2010 zaplatit žalobci směnečnou pohledávku ve výši 254 496 Kč, a to v platebním místě [adresa]. Na směnku bylo plněno jen částečně, proto se z dané směnky žalobce domáhá zaplacení částky 238 026 Kč.

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti kterému podali žalovaní včas shodné námitky. Předně namítali místní a věcnou nepříslušnost Krajského soudu v [Anonymizováno]. Tato námitka byla v průběhu řízení posouzena a bylo rozhodnuto, že se jedná o námitku nedůvodnou. Žalovaní tvrdili, že vůči žalobci nemají žádný dluh, předmětná směnka kryje nedluh, směnka byla vyplněna excesivně, podpis na směnce byl po žalovaných vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, směnka kryje neexistující a nerealizovanou půjčku, žalovaní popírají, že by od žalobce převzali půjčku ve výši 170 000 Kč. V námitkách popsali skutkový stav věci, jak jej vnímají. Uvedli, že žalobcem a společností [právnická osoba] přislíbené zajištění hypotečního úvěru byl zásadní bod při rozhodnutí realizovat výstavbu rodinného domu právě se společností [právnická osoba] Poukázali na dopis žalobce, ze kterého se podává ujištění o tom, že to bude právě on, kdo bude za žalované komunikovat s bankou. Společnost [právnická osoba] úvěr nezajistila a ponechala finanční krytí výstavby rodinného domu na žalovaných. Uvedeným postupem došlo ke zneužití principu důvěry mezi žalovanými, žalobcem a společností [právnická osoba] Ze smlouvy o půjčce a jejího dodatku se podává, že žalovaní neměli vlastní finanční zdroje k financování stavby a potřebovali úvěrové financování prostřednictvím banky. Pro úplnost doplnili, že předmětná směnka nahradila směnku předchozí směnku ze dne 29. 4. 2009 na 258 195 Kč, která byla po dohodě stran roztrhána. Smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o půjčce hodnotí žalovaní jako neplatnou pro její nepřiměřenost a tedy nemravnost (jednalo se o smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč) a z uvedeného důvodu je absolutně neplatná i celá smlouva o půjčce i její dodatek. Ujednání o tom, že směnka zajišťovací se v jeden moment měla stát směnkou platební je v rozporu s právem spotřebitele. Žalovaní opakovaně zdůraznili, že nikdy žádné peníze v hotovosti ani bankovním převodem na svůj bankovní účet od žalobce neobdrželi. Dovodili, že tedy nedošlo k žádnému reálnému plnění půjčky na základě smlouvy o půjčce. Jednání žalobce, jímž se prostřednictvím předmětné směnky nepřípustně obchází zákon, mimo jiné ustanovení občanského zákoníku, týkající se spotřebitelských smluv, je jednáním v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní a soudní ochrany. Nemohlo být úmyslem žalovaných podepsat předmětnou směnku za situace, kdy nebylo zajištěno financování stavby hypotečním úvěrem ze strany společnosti [právnická osoba] Zdůraznili porušení principu důvěry s tím, že takové chování nemůže požívat právní ochrany. Ze strany žalovaných se jednalo o jednání v omylu. Úkon žalovaných je tedy neplatným právním úkonem ve smyslu § 49a o. z. napadli platnost směnky pro absenci zákonných náležitostí, uvedli, že obsahuje i nesprávný údaj ohledně místa splatnosti (splatná u [Anonymizováno]). Není tak zřejmé, zda se jedná o směnku vlastní či směnku cizí. Dále žalovaní namítli nedostatek prezentace směnky. Tvrdili neplatnost směnky pro sjednaný a lichvářský úrok, když úroky měly činit částku, představující rozdíl mezi směnečnou sumou 254 496 Kč a částkou 170 000 Kč, tj. 84 496 Kč. Žalobce by měl být vyzván, aby konstruoval žalobou uplatněný nárok, tj., aby uvedl, přesně jakou část představují úroky, protože předpokládané úroky ve výši 84 496 Kč, tj. cca 50% za období od vystavení směnky do podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu jsou nepřiměřeně vysoké. Směnkou nemohou být kryty nároky jako třeba na odstupné apod. Z důvodů neplatnosti smluvních vztahů žalovaní z opatrnosti od smlouvy o dílo odstoupili. Pokud jde o provedené práce společností [Anonymizováno] spočívající v zajištění stavebního povolení, tyto byly žalovanými uhrazeny ze všech uvedených důvodů zajišťovací směnka zanikla, když zajišťuje neplatný smluvní vztah.

4. Žalobce ve svém vyjádření rekapituloval námitky žalovaných. Trval na věcné a místní příslušnosti tamního soudu. Rekapituloval skutkový stav projednávané věci. Konstatoval uzavření smlouvy o půjčce, ve které si smluvní strany výslovně sjednaly, že částka 170 000 Kč bude žalovaným poskytnuta tak, že žalobce jako věřitel převede finanční prostředky společnosti [právnická osoba], se kterou měli žalovaní uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě o dílo. Z poskytnutých prostředků měly být kryty první přípravné práce pro stavbu budoucího rodinného domu žalovaných. Takto také žalobce žalovaným půjčku poskytl, což je zřejmé z potvrzení vystaveného společností [právnická osoba] proto není důvodná argumentace žalovaných, že půjčka nebyla poskytnuta. Žalovaní se žalobcem jednoznačně dohodli způsob poskytnutí půjčky, nemohli proto ze strany žalobce očekávat jiný způsob plnění. Poskytnutí půjčky bezhotovostním převodem na účet třetí osoby ostatně připouští judikatura Nejvyššího soudu ČR. O faktickém poskytnutí částky ve výši sjednané půjčky svědčí také skutečnost, že po odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo č. 161/09, společnost [právnická osoba] ve svém vyúčtování zohlednila částku 170 000 Kč tak, že z provedeného vyúčtování byla tato částka odečtena. Z vyúčtování zaslaného žalovaným dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2010 je tato skutečnost zřejmá. Pokud žalovaní namítají nemravnost a nepřiměřenost smluvní pokuty, tak tato byla sjednána v sumě 68 000 Kč. Pokud by byla sjednána například ve výši 0,5% denně z dlužné částky, což judikatura Nejvyššího soudu ČR považuje za platné ujednání, tak ke dni vyjádření by činila sumu téměř 100 000 Kč a každým dalším dnem prodlení s úhradou půjčky by se o částku ve výši 850 Kč navyšovala. Pokud jde o další námitková tvrzení, tak spory, vedené u jiných soudů nemají s daným sporem žádnou souvislost. Ze smlouvy o půjčce ani z jejího dodatku, od nichž se odvíjí předmětný směnečný vztah, nevyplývá žádný závazek žalobce zajistit žalovaným hypoteční úvěr. Tvrzení žalovaných o neplatnosti směnky pro absenci zákonných náležitostí jsou neprojednatelná. Pokud jde o místo placení, pak na směnce je jednoznačně uvedeno [Anonymizováno]. Ohledně nepředložení směnky nese důkazní břemeno žalovaný a navíc účinky předložení směnky má doručení směnečného platebního rozkazu. Tvrzení o lichevním úvěru je zcestné, když směnečná suma 254 496 Kč v sobě zahrnovala půjčenou sumu 170 000 Kč, sjednaný 16% úrok 16 496 Kč, smluvní pokutu v částce 68 000 Kč. Vzhledem k tomu, že před podpisem dodatku č.1. ke smlouvě o půjčce byly uhrazeny veškeré sjednané úroky dopočtené ke dni tohoto dodatku, tj. ke dni 23. 4. 2010 ve výši 26 750 Kč a žalovaní po uzavření dodatku ke smlouvě o půjčce uhradili 16 470 Kč, domáhá se žalobce ze směnky zaplacení pouze částky 238 026 Kč (170 000 Kč jistina, 26 Kč úroky, 68 000 Kč smluvní pokuta). Pokud žalovaní namítají, že postup žalobce je v rozporu s dobrými mravy, tak mimo poskytnutí smluvně dohodnuté půjčky, kterou také dle smluvně dohodnutých podmínek žalobce žalovaným poskytl, nic jiného vykonávat neměl.

5. Z obsahu spisu se podává, že v námitkovém řízení soud prvního stupně rozhodoval již třikrát.

6. Rozsudkem č. j. 46 Cm 6/2011-183 ze dne 21. listopadu 2012 soud v řízení vydaný směnečný platební rozkaz zrušil. Soud rozhodně nesouhlasil s názorem žalovaných, že by se jednalo o porušení spotřebitelských ustanovení občanského zákoníku a že by byla úroková sazba požadovaná v této půjčce ve výši 16% ročně lichvářská a že by byla v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu by byla smlouva neplatná. Nicméně dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že by smlouva o půjčce byla splněna, neboť skutkové tvrzení žalobce o tom, že by suma 170 000 Kč byla převedena přímo na účet společnosti [právnická osoba], byla vyvrácena svědeckou výpovědí Zuzany Pauerové, která potvrzení o platbě podepsala. Soud uzavřel, že ačkoliv smlouva o půjčce je platná, nedošlo ke splnění závazku žalobce půjčit tyto peníze žalovaným, nemohlo proto dojít k realizaci úroků z prodlení, smluvní pokuty, natož aby se zajišťovací směnka stala platnou.

7. Usnesením č. j. 9 Cmo 80/2013-209 ze dne 15. dubna 2013 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se jedná o překvapivé, nepředvídatelné rozhodnutí, když absentuje poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud prvního stupně pochybil, pokud účastníky neseznámil se svým náhledem na právní posouzení věci.

8. V pořadí druhým rozsudkem č. j. 46 Cm 6/2011-518 ze dne 4. prosince 2013 soud prvního stupně rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu. Za důvodnou považoval námitku neposkytnutí půjčky, když se žalobci poskytnutí peněz nepodařilo prokázat. Důvodnou soud shledal rovněž námitku porušení ustanovení občanského zákoníku, týkajícího se spotřebitelských smluv, když žalovaní směnku podepsali za předpokladu, že bude ze strany Ekonomických staveb s. r. o. zajištěno financování stavby hypotečním úvěrem. Postup žalobce při poskytování půjček a požadovaný lichvářský úrok jsou v rozporu s dobrými mravy a způsobují neplatnost právního úkonu. Vázán judikaturou soud plně souhlasil s odůvodněním rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 67/2013-181 ze dne 24. 6. 2013 a v souladu s ním učinil závěr o tom, že předmětná půjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., spotřebitelským úvěrem, přičemž nejsou dány výjimky stanovené v § 1 odst. 2 zákona. Je tedy neplatná směnečná dohoda, na základě které spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem. S ohledem na učiněné závěry se soud zbývajícími námitkami nezabýval.

9. Usnesením ze dne 18. září 2014, č. j. 5 Cmo 129/2014-632 k odvolání žalobce, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl jednak procesní pochybení, spočívající v nerespektování důkazního břemene, vytkl rovněž nerespektování dikce § 132 o. s. ř. při hodnocení důkazů. Rozsudku dále vytkl jeho nepřezkoumatelnost ve vymezeném rozsahu pro nedostatek důvodů, případně nesrozumitelnost.

10. Napadeným rozsudkem (v pořadí třetím rozsudkem) soud prvního stupně rozhodl tak, že zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 24. 1. 2011, č. j. 46 Cm 6/2011-12 a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů žalovaných v celkové výši 493 360, 56 Kč (výrok I. a II. rozsudku), jak shora již konstatováno.

11. V odůvodnění rozsudku shrnul soud prvního stupně zjištění učiněná z provedeného dokazování a odkázal na související právní úpravu. Učinil závěr o tom, že žalovaní prokázali, že jim půjčka vůbec nebyla poskytnuta. Soud konstatoval, že na překážku reálnosti kontraktu není, pokud si účastníci dohodnou, že peníze budou poslány na jiný účet třetí osobě nebo s nimi může být jinak naloženo podle dohody ve smlouvě o půjčce. Avšak jak vyplývá z provedených důkazů, žalovaní prokázali, že žalobce posílá peníze konkrétně neurčitě do společnosti [právnická osoba] za více klientů ještě předtím, než je uzavřena smlouva o půjčce V účetnictví není identifikováno, že tyto peníze byly skutečně penězi, které potom fakticky vystupují na straně a ve prospěch žalovaných a tento závěr nemůže zvrátit ani to, že [právnická osoba] nakonec tok peněz od žalobce vyúčtují k účtu žalovaných. I přes toto vyúčtování prokázali žalovaní, že se nejedná o reálnou podobu převodu peněz za účelem poskytnutí služeb žalovaným. Dále soud dovodil, že žalobce nevyvrátil tvrzení žalovaných o neposkytnutí půjčky za situace, že svědkyně Pauerová již při prvním jednání uvedla, že dostala za úkol podepsat listinu- písemné prohlášení o tom, že půjčka byla poskytnuta žalobcem na účet [právnická osoba] Svědkyně v písemném prohlášení uvedla, že tyto peníze přišly, ale při svědecké výpovědi se konstatovalo, že nic neověřovala, tudíž tato listina je dle názoru soudu nevěrohodná.

12. Soud prvního stupně odkázal i na obsah výpovědi svědkyně [Anonymizováno] a uvedl, že svědkyně, jež byla žalobcem navržena k prokázání poskytnutí půjčky žalobcem žalovaným, vylíčila, jak k celé transakci docházelo, když půjčky od žalobce se ve společnosti [právnická osoba] dávají na účet 379. Na tento účet přichází celý balík půjček za nějaké období, třeba za jeden měsíc. Následně je tento balík rozúčtován podle jednotlivých smluv, uzavřených s [právnická osoba] potažmo se žalobcem. Soud v této souvislosti předestřel úvahu, že v daném případě žalobce poslal balík peněz ještě před uzavřením smlouvy o půjčce se žalovanými a tedy uzavřel, že žalobce posílá peníze do spřízněné firmy [právnická osoba] a pokud dojedná s dalšími zájemci smlouvu o půjčce, až následně rozpočítává tyto peníze na konkrétní půjčenou akci. Z pohledu soudu se jedná o účetní machinace, reálnost kontraktu nebyla prokázána, nebylo prokázáno poskytnutí půjčky dohodnutým způsobem, peníze tam již dávno byly a jenom formálně se účetně doplnila smlouva o půjčce. Žalobce půjčku žalovaným neposkytl, pouze došlo k legalizaci identifikaci rozúčtování „dotačních plateb“, poskytnutých žalobcem společnosti [právnická osoba].

13. Dále soud s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cm 67/2013-181 ze dne 24. 6. 2013 a s odkazem na § 52 a následujících o. z. a související judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, shledal důvodnou námitku postupu žalobce ohledně poskytování půjček a provázanosti účastníků, respektive žalobce a požadovaném lichvářském úroku Uzavřel, že smlouva o půjčce je právním úkonem v rozporu s dobrými mravy a z tohoto důvodu je neplatná. V dané souvislosti soud v podrobném rozsahu převzal věcnou i právní argumentaci, v rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 67/2013-181 obsaženou.

14. Soud prvního stupně dále uzavřel, že nedošlo k naplnění dohody mezi účastníky a půjčka nebyla poskytnuta. Pokud by i někdo došel k závěru, že ano, nemohl by být žalobce úspěšný z důvodů specifikovaných zejména v rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 67/2013-181 ze dne 24. 6. 2013. Soud učinil závěr, že i kdyby půjčka byla poskytnuta, nelze pro neplatnost směnečné dohody vyhovět žalobci v žalobě ze směnky. Smlouva o půjčce sama je spotřebitelským úvěrem, výjimky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., nejsou dány. Pokud jde o směnečnou dohodu, tato je ve smyslu definice obsažené v § 52 občanského zákoníku spotřebitelskou smlouvou, přičemž není-li ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda obsahuje ujednání, která způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Ze všech vyložených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní se ubránili povinnosti, uložené jim směnečným platebním rozkazem Dalšími včas uplatněnými námitkami se nezabýval, neboť by jejich hodnocení na výsledek sporu nemělo žádný dopad. Směnečný platební rozkaz zrušil a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobce ve včas podaném odvolání nesouhlasil s vyhodnocením výpovědi svědkyně Alexandry Lövyové. Svědkyně byla o svědecké výpovědi řádně poučena, je osobou samostatně výdělečně činnou, která vede pro společnost [právnická osoba] účetnictví a tedy za ně odpovídá. Ze své pracovní pozice podala jednoznačnou a věrohodnou výpověď o poskytnutí půjčky žalovaným a jako takovou se jí měl soud zabývat. Svědkyně popsala praxi poskytování půjček. V této souvislosti je nerozhodné, zda větší finanční částku, v daném případě 1 300 000 Kč zaslal žalobce na účet společnosti [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o půjčce či až po jejím uzavření, když podstatné je, že tyto peníze ve společnosti byly k dispozici a společnost je ve prospěch žalovaných ke splnění jejich povinnosti také použila- zaúčtovala. Skutečnost, že půjčka byla poskytnuta, byla prokázána i dalšími důkazy, jež žalobce ve svém odvolání vyjmenoval, přičemž ve vyúčtování, které provedla společnost [právnická osoba] po odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo, byla záloha ve výši 170 000 Kč odečtena. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 48 Cm 20/2011-73, které žalobce považuje za analogické danému řízení, v němž žalovaní namítali neposkytnutí půjčky. Vrchní soud v Praze v rozsudku sp. zn. 12 Cmo 118/2013 ze dne 15. 8. 2013 nepřisvědčil odvolací argumentaci žalovaných [Anonymizováno] a v rámci svého odůvodnění uvedl, že poskytnutí půjčky svědčí řetězec důkazů, který je tvořen listinami, které poskytnutí půjčky osvědčují, a to fakturou na částku 170 000 Kč, vyúčtováním [Anonymizováno]., potvrzením Ekonomických staveb o úhradě půjčky, daňovým přiznáním k DPH společnosti [právnická osoba] s přílohou daňové evidence a v neposlední řadě ujednáním čl. IV odst. 1 písm. d) uzavřené smlouvy o dílo, kterým je úhrada částky 170 000 Kč rovněž potvrzena. Vrchní soud z listin jednoznačně uzavřel, že o poskytnutí půjčky není pochyb.

17. Žalobce je přesvědčen o tom, že v předmětné věci bylo prokázáno, že žalobce půjčku poskytl, k tvrzení žalovaných, že jim půjčka nebyla poskytnuta, nebyl proveden jediný důkaz a dovodil, že žalovaní neprokázali, že by půjčka nebyla poskytnuta, resp., že směnka zajišťuje nedluh. Žalobce poukázal i na námitku žalovaných, že směnka je vzhledem k požadovaným lichvářským úrokem v rozporu s dobrými mravy neplatná. Pokud soud dovodil, že směnka je neplatná, pak jeho závěr je nepřezkoumatelný, neboť Vrchní soud v Praze v rozsudku sp. zn. 9 Cmo 67/2013 dovodil neplatnost směnečné dohody, nikoliv směnky jako takové. Námitku neplatnosti směnečné dohody ale žalovaní vůbec nevznesli. Dále žalobce s podrobnou argumentací jednak dovozoval, že předmětná smlouva o půjčce není spotřebitelským úvěrem, navíc dle přesvědčení žalobce žádné ustanovení smlouvy o půjčce není neplatné z hlediska předpisů na ochranu spotřebitele, žalobcem v odvolání podrobně vymezených. Smyslem existence směnky vlastní ze dne 23. 4. 2010, vystavené žalovanými, bylo pouze zajištění vrácení půjčky a nikoliv zbavení žalovaných jako spotřebitelů práva na spravedlivý proces. Žalovaní si museli být vědomi svého závazku poskytnuté finanční plnění ze smlouvy o půjčce vrátit, tuto povinnost nikdy nesplnili. Žalovaní si museli být vědomi finanční náročnosti výstavby rodinného domu. Jestliže za této situace neměli k dispozici vlastní prostředky na přípravné inženýrsko-projektové práce a přesto se rozhodli stavbu realizovat, pak museli logicky použít prostředky cizí, ať již získané půjčkou nebo úvěrem, bez ohledu na to, kým byly poskytnuty. Stejně tak museli být žalovaní srozuměni s tím, že budou muset vrátit finanční prostředky tomu, kdo jim je poskytne. Pokud je poukazováno na „dvoudomé“ vystupování [Anonymizováno] jako jednatele společnosti [Anonymizováno], s tím že [Anonymizováno] jako jednatel mohl ovlivnit, zda dojde ke vzniku závazku vůči němu, společnosti či nikoli, pak jednoznačně mohlo dojít k ovlivnění pouze toho, aby závazek dle smlouvy o dílo byl splněn, tedy stavba rodinného domu byla realizována a za tím účelem poskytl žalovaným půjčku na úhradu 170 000 Kč zálohy, jejíž poskytnutí bylo v textu smlouvy o dílo (čl. IV. odst. 1 písm. d) účastníky potvrzeno. Závěrem žalobce zdůraznil, že i ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě ji nejde pojímat jako obranu lehkomyslnosti a neodpovědnosti. Žalobce odkázal na související komentářovou literaturu a judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž vyplývá, že právní řád pracuje s osobou průměrného rozumu, která zcela jednoznačně postupuje ke správě svých věcí aktivně a vstupuje za běžných okolností do vztahů, které jsou pro ni v době uzavření konkrétního smluvního vztahu jakkoli výhodné. Dle přesvědčení žalobce text smlouvy o půjčce a okolnosti jejího uzavření vyhoví právní úpravě nepřiměřených ujednání, jež mají chránit spotřebitele v procesu uzavírání a plnění smlouvy tak, aby se zvýšila pravděpodobnost porozumění textu podepsané smlouvy. Žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku ve smyslu ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.

18. V replice k vyjádření žalovaných k odvolání odkázal žalobce na související judikaturu a stěžejní závěry tam obsažené, mající z hlediska argumentace přesah na daný spor, a to v otázce smluvní pokuty, lichevního úroku a spotřebitelských smluv. Žalobce např. poukázal na rozsudky Vrchního soudu v Praze, v nichž bylo dovozeno, že sjednaná smluvní pokuta, jež je vázána na porušení nejzákladnější smluvní povinnosti žalovaných, kteří byli upozorněni, že žalobce nezbytně potřebuje půjčené finanční prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, není v rozporu s dobrými mravy, ani nepřiměřeně vysoká. Žalobce mimo jiné rovněž poukázal na skutečnost, že rozsudky Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013, 9 Cmo 255/2013 a 36 ICm 3259/2013 byly překonány rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 562/2014 a 29 ICmo 4/2016. Dále žalobce podrobně argumentoval na podporu svého přesvědčení, že nejde o spotřebitelský úvěr, uvedl rovněž, že obsah uzavřené smlouvy o půjčce a žalované směnky je jen výsledkem absence jakýkoliv připomínek žalovaných k jejímu obsahu, přičemž žádné ujednání smlouvy o půjčce nevykazuje znaky zneužívající klauzule. Dále žalobce vymezil chronologický přehled všech úkonů žalovaných v dané věci a předestřel úvahu, že vypořádání závazků ze smlouvy o dílo, tedy závazkového vztahu mezi žalovanými a společností [Anonymizováno], což je osoba odlišná od žalobce, není a nemůže být předmětem projednání v rámci daného směnečného sporu. Plnění ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, respektive smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalovanými jako objednateli a společností [Anonymizováno] jako zhotovitelem se nemůže vlomit do směnečného vztahu existujícího mezi žalovanými jako dlužníky a žalobcem [Anonymizováno] jako věřitelem, natož pak odůvodňovat nevrácení půjčky.

19. Žalovaní se ve svých obsáhlých vyjádřeních s odkazem na § 13 nového občanského zákoníku dovolávali toho, aby odvolací řízení proběhlo při respektování judikatury NS ČR a ÚS ČR, na niž žalovaní odkazovali V předmětné souvislosti žalovaní rovněž akcentovali závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013 ze dne 24. 6. 2013 a obdobné názory, obsažené v rozsudku tohoto soudu ze dne 27. 5. 2015 č. j. ICm 3259/2013. Žalovaní namítali, že nelze přímo dokazovat negativní skutečnosti, např. neposkytnutí půjčky, a předestřeli úvahu, že v případě potřeby bude nutné, aby se Vrchní soud v Praze obrátil na Evropský soudní dvůr s tzv. předběžnou otázkou. V rámci předběžné otázky by mělo být vyjasněno, zda je v souladu s evropským právem, aby spotřebitel byl povinen prokazovat v soudním řízení, že mu podnikatelským subjektem nebyla poskytnuta půjčka, byť zajištěná směnkou, respektive zda je eurokomformní postup to, aby přes neposkytnutí a nečerpání takové půjčky měl spotřebitel prostřednictvím zajišťovací směnky přes své včasné a důvodné námitky platit za něco, co neobdržel, eventuálně jak má takovou neexistující skutečnost prokazovat. Žalovaní dále odkázali na judikaturu NS ČR a ÚS ČR, z níž se podává, že smluvní vztah v obdobných věcech žalobce [Anonymizováno] je jednoznačně smlouvou o půjčce. NS ČR pak dovodil, že smlouva o dílo stejně jako smlouva o smlouvě budoucí jsou smlouvou spotřebitelskou. Dále žalovaní poukázali na skutečnost, že soud musí reagovat na argumentaci účastníka a na jím uváděnou judikaturu, musí se dle judikatury Ústavního soudu ČR argumentačně vypořádat s předloženým rozhodnutím ve skutkově obdobné věci, byť mezi jinými účastníky. Dále žalovaní vyjádřili přesvědčení o tom, že soud provedl řízení zcela při respektování nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 563/11 (týká se dvoudomého vystupování [Anonymizováno] vůči spotřebitelům, kde Ústavní soud ČR nepochybuje o tom, že jde o smlouvu o půjčce a nikoli o jiný smluvní typ). Soud rovněž respektoval usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 129/2014-632. Žalovaní jsou přesvědčeni, že matka žalobce nemůže jako svědek být osobou zcela nestrannou a nezaujatou. Dle komentářové literatury platí, že příbuzenský vztah svědka neznamená nezpůsobilost svědčit, avšak tyto okolnosti vezme soud náležitě v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Jinak společnost [Anonymizováno] může účtovat o čem chce a jak chce, což nic nedokazuje o tom, zda žalovaným jako spotřebitelům bylo skutečně reálně předáno nějaké plnění ze strany žalobce. V daném řízení bylo doloženo, že půjčka nebyla poskytnuta (ani plnění od firmy [Anonymizováno]) a směnka tudíž zajišťuje nedluh. To, že žalobce měl údajně dne 28. 4. 2009 (před navázáním směnečných a smluvních vztahů se žalovanými) poslat do své firmy [Anonymizováno] částku 1 300 000 Kč, rozhodně neprokazuje poskytnutí půjčky 170 000 Kč žalovaným po datu 29. 4. 2009. Není pravda, že by žalovaní nenamítali neplatnost směnečné dohody. Žalovaní hovořili o všech smluvních vztazích jako neplatných. Je nerozhodné, že nedošlo k převodu směnky na třetí osobu.

20. Ve svých podáních žalovaní učinili výčet jednotlivých řízení před soudy v obdobných věcech a předestřeli své důkazní návrhy. Pokud jde o smluvní pokutu, zde žalovaní odkázali na rozsudek NS ČR ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, podle něhož výše smluvní pokuty musí být přiměřená funkcím, které má plnit a jestliže by výrazně překračovala souhrn v úvahu přicházejících škod, které lze v daném případě v důsledku porušení zajištěné povinnosti očekávat, bylo by ujednání o smluvní pokutě, jejíž režim se řídí občanským zákoníkem, pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Dle přesvědčení žalovaných je suma 68 000 Kč zcela nepřiměřená vůči zajišťované povinnosti na vrácení 170 000 Kč.

21. Dále žalovaní poukázali na nepotřebnost čerpání půjčky, a to s odkazem na znalecký posudek znalce [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne 7. 1. 2015. K čerpání půjčky vůbec nedošlo, šlo jen o účetní úkon. Pokud by i došlo k čerpání části půjčky, bylo by legitimní a v souladu s dobrými mravy, pokud by ihned po avizovaném ukončení smluvních vztahů na základě odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo ze dne 14. 7. 2010 společnost [Anonymizováno] nečerpanou část půjčky poukázala zpět na bankovní účet [Anonymizováno]. Za účelové a neoprávněné navyšování nároků žalovaní označili vyúčtování při odstoupení od smlouvy.

22. Žalovaní setrvali na své námitce o tom, že není možné, aby se směnka zajišťovací změnila na směnku platební. Nemravná je i výše 16% úroku. Dále žalovaní poukázali na nejnovější judikaturu Ústavního soudu ČR, dle níž jsou soudy povinny hledat taková interpretační pravidla a aplikační východiska, která zabrání zneužívání práv v důsledku nepřiměřené aplikace směnečných institutů v neprospěch účastníka směnečného vztahu. Dále, dle judikatury Ústavního soudu ČR mají adresáti práva v zásadě legitimní očekávání, že jejich případ, jenž vykazuje stejné či obdobné podstatné rysy, bude posuzujícím orgánem vyřešen shodně jako předchozí typově obdobné případy. Žalovaní poukázali na nesprávnost a nepřípadnost právní argumentace žalobce s tím, že rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013 nebyl dosud žádným způsobem změněn či zrušen. Půjčky se mají vracet, ale jen pokud byly poskytnuty. Žalovaní zaplatili 43 220 Kč, což převyšovalo skutečný nárok. V daném směru žalovaní odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cm 76/2011 ze dne 8. 11. 2016. Žalovaní setrvali na důkazu znaleckým posudkem, případně výslechu znalce, eventuálně na zadání revizního posudku ohledně ceny skutečného plnění ze strany firmy [Anonymizováno] Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

23. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 Cmo 220/2016-1114 tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně a směnečný platební rozkaz, vydaný Krajským soudem v Plzni ze dne 24. 1. 2011, č. j. 46 Cm 6/2011-12 ponechal v platnosti a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 190 749,90 Kč (výrok I. a II. rozsudku).

24. Na základě skutkových zjištění z jednotlivých důkazů učinil závěr o tom, že z těchto zjištění nevyplývá, že by se žalobce, potažmo [Anonymizováno] se zavázal buď přímo poskytnout hypoteční úvěr či zajistit jeho poskytnutí třetí osobou. Naopak prokázáno bylo, že [Anonymizováno] zajišťují sjednání hypotečního úvěr, za předpokladu, že investor bude splňovat podmínky pro poskytnutí úvěru a stavbu bude společnost realizovat. Žádným výkladem nelze dospět k závěru o tom, že formulace zpracování modelů financování, zajištění koordinace ve finančních ústavech, v sobě zahrnuje závazek k zajištění financování. Závazek k zajištění financování rodinného domu nelze vyčíst ani ze smlouvy o půjčce. Pokud jde o poskytnutí půjčky, žalovaní neprokázali, že jim půjčka sjednaným způsobem nebyla poskytnuta. Prokázán byl opak, tedy že jim sjednaným způsobem půjčka poskytnuta byla, a to na účet třetí osoby. Pokud jde o postup žalobce, který na účet Ekonomických staveb s. r. o. zasílá sumu výrazně převyšující výši půjčky sjednané mezi účastníky, když se jedná o platbu za více klientů, ještě před uzavřením smlouvy o půjčce, shledal odvolací soud v takovém postupu žalobce logiku, když uzavřel, že klienti jsou většinou osoby, které nefinancují stavbu rodinného domu z vlastních zdrojů a k zaplacení zálohy obvykle využívají půjčku poskytnutou žalobcem. Z uvedené se jeví jako logické, že žalobce disponuje na účtu vyšší sumou peněz, kterou teprve po uzavření půjček přeúčtovává k jednotlivým klientům, resp. obchodním případům. Peníze jsou určené druhově, půjčka 170 000 Kč poskytnutá žalovaným, byla součástí větší sumy a uvedené není na závadu ve vztahu k pojetí smlouvy o půjčce podle § 657 o. z. Odvolací soud uzavřel, že k poskytnutí půjčky došlo dohodnutým způsobem a k úhradě zálohy 170 000 Kč, financované půjčkou, došlo dne 30. 4. 2009. Pokud se žalovaní dovolávali nízké hodnoty poskytnutého plnění ve vztahu k zaplacené záloze odvolací soud připomněl, že v předmětné věci jde o směnku, potažmo o půjčku vážící se ke směnce. Nebylo tvrzeno, že by směnka zajišťovala jakýkoliv závazek ze smlouvy o dílo, respektive budoucí smlouvy o dílo a v takovém případě nemá plnění z těchto smluv žádnou relevanci k předmětnému směnečnému sporu. Pokud se žalovaní dovolávali § 13 nového občanského zákoníku odvolací soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu sp. zn. 5 Cmo 248/2016 ze dne 29. 3. 2017, na jehož argumentaci setrval. Uvedl, že postupuje při respektování zmíněného § 13. Pokud jde o výši úroku 16% uzavřel odvolací soud, že takový úrok nelze považovat za lichevní, nemravný a lze uzavřít, že se jedná o obvyklou sazbu. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč a nepoměr této částky a částky 170 000 Kč odvolací soud odkázal na vědomost žalovaných o tom, že poskytnuté finanční prostředky ve výši 170 000 Kč potřebuje žalobce vrátit v termínu, neboť je má po označeném termínu vázány jiným způsobem, a proto je mezi stranami sjednána smluvní pokuta. Navíc narůstání smluvní pokuty délkou prodlení je věcí dlužníka. Ujednání o smluvní pokutě není neplatné. Pokud jde o argumentaci žalovaných ohledně neplatnosti směnečné dohody, podle které je k zajištění spotřebitelské smlouvy vystavena směnka na řad, jedná se o překonaný závěr. Povaha směnky jako zajišťovací se jasně podává ze smlouvy o půjčce. Pokud bylo namítáno excesivní vyplnění směnky odvolací soud poukázal na to, že z ničeho nevyplynulo, že se původně jednalo o blankosměnku. Námitka nepředložení směnky k placení je pojmově nedůvodná v případě přímých směnečných dlužníků. K námitce, že podpis na směnce byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, nebyly tvrzeny žádné skutkové okolnosti. ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, jak shora již uvedeno.

25. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č. j. 29 Cdo 402/2018-1421 rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 Cmo 220/2016-1114 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

26. Dovolací soud shledal dovolání žalovaných přípustné v otázce řešení otázek souvisejících s posouzením právního vztahu účastníků založeného smlouvou o půjčce a v ní obsažené směnečné smlouvy (zda tyto vztahy mají spotřebitelský charakter a žalovaní proto podléhají ochraně garantované spotřebitelům § 52 a násl. občanského zákoníku). Tyto otázky totiž odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Touto otázkou se Nejvyšší soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí, které také ve svém rozsudku uvedl. Závěry, které Nejvyšší soud v těchto rozhodnutích přijal (a na nichž nemíní ničeho měnit ani v projednávané věci) shrnul dovolací soud následovně. Charakter spotřebitelské smlouvy má (vedlo smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi společnosti [Anonymizováno]. a objednateli) rovněž smlouva o půjčce (včetně směnečné smlouvy, jež je její součástí), neboť i žalobce měl při jejím uzavření postavení dodavatele ve smyslu § 52 odst. 2 o. z. Pro postavení žalobce ve smlouvě o půjčce není rozhodující pouze jeho postavení jako samostatného subjektu ve vztahu ke společnosti [Anonymizováno], ale je nutné zohlednit i účel jednání žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce, kdy je zjevné, že účelem nebylo uspokojení osobní potřeby žalobce, ale naopak šlo o činnost, kterou žalobce (ve zjevné souvislosti s obchodními aktivitami společnosti [Anonymizováno]) provádí opakovaně a za úplatu. Pokud jde o dvoudomost vystupování žalobce odkázal dovolací soud na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 563/11. Jelikož posuzovaný smluvní vztah účastníků založený smlouvou o půjčce (a směnečnou dohodou, jež je její součástí) má spotřebitelský charakter a podléhá režimu na ochranu spotřebitele, musí se soud zabývat tím, (při posouzení žalobcova nároku na zaplacení vystavených zajišťovacích směnek) zda tato smluvní ujednání účastníků nevykazují znaky zneužívající klauzule § 56 odst. 1 a 3 občanského zákoníku (tj. tím, zda smluvní ujednání účastníků v rozporu s požadavkem dobré víry neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Odvolací soud naznačeným způsobem nepostupoval, když smlouvu o půjčce vyhodnotil jako samostatný smluvní vztah.

27. Odvolací soud na tomto místě svého odůvodnění jen připomíná, že zrušením rozsudku odvolacího soudu soudem dovolacím se v rámci pokračování řízení před odvolacím soudem nacházíme ve stádiu projednání odvolání žalobce do rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. 2. 2016, č. j. 46 Cm 6/2011-979.

28. Odvolací soud přezkoumal proto odvoláním napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání (§214 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

29. Odvolací soud nejprve shrnuje skutkový stav projednávané věci, jak byl zjištěn z jednotlivých důkazů v různých stádiích řízení před soudy všech stupňů s tím, že tento není sporný.

30. Žalobce se po žalovaných domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 238 026 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou. Činí tak na základě směnky vlastní, vystavené dne 23. 4. 2010 oběma žalovanými na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 254 496 Kč, splatné 30. 11. 2010. Pokud jde o smluvní vztahy mezi účastníky řízení není sporné, že dne 27. 3. 2009 uzavřeli žalovaní jako budoucí objednatelé a společnost [Anonymizováno] jako budoucí zhotovitel, jednající žalobcem jako jednatelem společnosti smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 161/09, v níž se zavázali v dohodnuté době uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude zhotovení rodinného domu na pozemku ve vlastnictví žalovaných. Podle čl. III. bodu 3.3. smlouvy byli žalovaní povinni uhradit do 30 dnů po podpisu této smlouvy budoucímu zhotoviteli zálohu ve výši 170 000 Kč na krytí prvních přípravných prací, tj. přípravné projekční činnosti, s tím, že záloha bude vyúčtována ve smlouvě o dílo a odečtena s konečné ceny díla. Zálohu měli žalovaní uhradit prostřednictvím úvěru. Žalobce v postavení věřitele uzavřel dne 29. 4. 2009 smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno] se žalovanými jako dlužníky a zavázal se jim poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, určenou právě na financování zálohy podle čl. III. bod 3.3. smlouvy o smlouvě budoucí. Součástí smluvních ujednání byla i dohoda o tom že prostředky budou věřitelem tedy žalobcem převedeny nejpozději do 29. 4. 2009 do depozita budoucího zhotovitele – společnosti [Anonymizováno] K zajištění pohledávky žalobce se žalovaní zavázali vystavit směnku vlastní znějící na 258 195 Kč. V návaznosti na uzavřený dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce s prodlouženou splatností půjčky došlo k nahrazení původně vystavené směnky, směnkou novou znějící na 254 496 Kč. Současně žalovaní prohlásili, že uvedená směnečná suma zahrnuje kromě jistiny půjčky také sjednaný úrok 16 % do dne splatnosti půjčky a smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč, s tím, že směnka plní funkci zajišťovací nikoli platební. Dne 23. 11. 2009 žalovaní jako objednatelé uzavřeli se společností [Anonymizováno] smlouvu o dílo č. 161/09, od které dopisem ze dne 14. 7. 2010 žalovaní odstoupili.

31. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího, jak byly učiněny v předchozích řízeních před soudy obou stupňů. Skutkový stav projednávané věci měl za dostatečně zjištěný, poskytující dostatečný základ pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud jen pro úplnost připomíná, že při hodnocení důvodnosti obrany žalovaných proti směnečné pohledávce žalobce, je rozhodující obsah podaných námitek, jak byly učiněny podáním žalovaných ze dne 4. 3. 2011 a jejich podrobnější opakování v podáních zaslaných soudu do prvního jednání ve věci dne 5. 9. 2012.

32. Pokud jde o návrh žalovaných na doplnění dokazování, jak byl předestřen odvolacímu soudu opakovaně při jednání, odvolací soud tento usnesením zamítl, když byla zřejmá nadbytečnost takového postupu. Pokud jde odkazy žalovaných na judikaturu Nejvyššího či Ústavního soudu pak odvolací soud uzavřel, že s odhledem na závěry a právní posouzení, jak bude dále uvedeno, nepovažuje odkazy žalovaných za významné pro věc a její právní posouzení, a to včetně judikaturních odkazů žalovaných po zrušení věci dovolacím soudem. Odvolací soud právně, k výtce dovolacího soudu, posoudil věc podle pokynů dovolacího soudu, což považoval za dostatečné.

33. Žalovaní se především bránili tvrzením o tom, že směnka kryje nedluh a její podepsání bylo vynuceno v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, kdy žalovaní navíc předpokládali poskytnutí protiplnění od subjektu [Anonymizováno] (došlo však jen k zajištění vydání stavebního povolení). Z důvodu nezajištění úvěrového financování nezbytného pro stavbu rodinného domu ze strany společnosti [Anonymizováno]., se jeho stavba nerealizovala. Žalovaní zaplatili žalobci částku 43 220 Kč, čímž považují veškeré nároky za vypořádané.

34. Obranu žalovaných odvolací soud hodnotí jako nedůvodnou, shodně jako již v předchozím rozhodnutí, když neshledal důvodu pro změnu vysloveného názoru. Setrval na svém závěru o tom, že kauzou směnky je půjčka poskytnutá žalobcem žalovaným na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 4. 2009 č. 161/09 ve znění dodatku č. 1 ze dne 23. 4. 2010. V bodě 2.

6. Smlouvy o půjčce je výslovně uvedena zajišťovací funkce směnky k závazku žalovaných vrátit žalobci 170 000 Kč poskytnuté půjčky určené na financování přípravných prací ke stavbě, k jejichž poskytnutí se žalobce zavázal. Žalobce splnil svou povinnost ze smlouvy o půjčce a žalovaným poskytl půjčku ve výši 170 000 Kč. Tomuto závěru nebrání skutečnost, že částka v určené výši byla poskytnuta na účet nikoli žalovaným, ale sjednaným způsobem na účet třetí osoby – společnosti [Anonymizováno] Na překážku rovněž není to, že byla poukázána žalobcem na určený účet v rámci převodu většího množství peněz, a to ještě před uzavřením smlouvy o půjčce. Pokud jde o sjednanou smluvní pokutu ve výši 68 000 Kč a argumentaci žalovaných o nepoměru sjednané výše smluvní pokuty a částky 170 000 Kč, setrval odvolací soud rovněž na svém závěru o tom, že takové ujednání nelze považovat za nemravné a tudíž neplatné, když žalovaní jako dlužníci ze smlouvy o půjčce vzali na vědomí (čl. II.5.), že žalobce jako věřitel potřebuje půjčené finanční prostředky nezbytně vrátit v termínu splatnosti, když je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, a právě z tohoto důvodu byla sjednána předmětná smluvní pokuta za prodlení se zaplacením. Z uvedeného ujednání lze skutečně dovodit význam vrácení peněz žalobci ve sjednaném termínu splatnosti a právě pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta. Pokud jde o sjednaný úrok se 16% ročně setrval odvolací soud na svém závěru o tom, že takovou sazbu nelze považovat za lichtevní a je pravdou, že se jedná spíše o sazbu obvyklou.

35. Odvolací soud dále setrval i na svém závěru o tom, že původní výklad o nemožnosti zajištění spotřebitelské smlouvy (v daném případě bylo najisto postaveno, že jak smlouva o půjčce, tak v ní obsažená směnečná dohoda má charakter spotřebitelské smlouvy) byl překonán a aktuální judikatura zastává názor, že v případě že směnku na řad vystaví spotřebitel a dojde k indosaci směnky, nepoužije se čl. I. § 17 ZSŠ. Navíc jak v řízení bylo správně zjištěno, že v dané věci předmětná směnka nebyla indosována.

36. Pokud jde o povahu sporné směnky, bylo najisto postaveno (čl. II bod 2.6 Smlouvy o půjčce), že směnka má zajišťovací nikoli platební charakter a z provedených důkazů nebyla nejmenší pochybnost o tom, že by se snad původně jednalo o blankosměnku. Z tohoto důvodu námitka excesivního vyplnění směnky nemůže obstát. Stejně jako není důvodná námitka nepředložení směnky k placení v případě přímých dlužníků, tedy žalovaných jako výstavců směnky. I v případě prokázání toho, že směnka předložena nebyla se toto nijak nedotkne směnečných práv majitele směnky vůči těmto dlužníkům. Pokud žalovaní namítali, že podpis na směnce byl vynucen v souvislosti s příslibem poskytnutí půjčky, nelze z takového tvrzení usuzovat na nesvobodu vůle. Žalovaní přesně z textu dohod museli vědět, za jakých podmínek jim je půjčka poskytována a jaké jsou sjednány limity pro její vrácení. V této souvislosti je třeba jen doplnit, že v řízení nebylo zjištěno, že by se snad žalobce či společnost [Anonymizováno] bez dalšího zavázali či přislíbili, buď poskytnout hypoteční úvěr či zajistit jeho poskytnutí třetí osobou - bankou. V předchozím rozhodnutí odvolací soud již uzavřel, že z listin bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] zajistí sjednání hypotečního úvěru na realizaci stavby, ovšem za předpokladu, že žalovaní jako investor budou splňovat podmínky pro poskytnutí hypotečního úvěru. na uvedeném nedošlo k změnám ani v předmětném odvolacím řízení.

37. Potud vyhodnocení námitek žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu, které byly v řízení před soudy obou stupňů opakovaně posuzovány a nebyly shledány důvodné.

38. V další části odůvodnění se odvolací soud bude věnovat otázce právního vztahu účastníků řízení založeného smlouvou o půjčce (včetně směnečné dohody, jež je její součástí) ve vazbě na § 52 odst. 2, § 55 a § 56 odst. 1 a 3 o. z., ve znění účinném v době uzavření smluvních dokumentů. Nesprávné právní posouzení této otázky vytkl odvolacímu soudu dovolací soud.

39. Dovolací soud uzavřel, že charakter spotřebitelské smlouvy má vedle smlouvy o smlouvě budoucí rovněž smlouva o půjčce a směnečná dohoda jako její součást a poukázal na nezbytnost zabývat se v této souvislosti dvoudomým vystupováním žalobce jako fyzické osoby a současně jednatele společnosti [Anonymizováno]

40. Není pochybnosti o tom, že žalobce jako fyzická osoba uzavřel se žalovanými smlouvu o půjčce. Stejně tak není pochyb o tom, že v rozhodné době byl na pozici jednatele společnosti [Anonymizováno], se kterou žalovaní uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí č. 161/09 a která měla býti zhotovitelem v procesu realizace výstavby rodinného domu. Uvedená dvoudomost postavení žalobce však nemohla vyvolat pochybnosti o odlišnosti subjektů v jednotlivých smluvních vztazích. Stejně tak je odvolací soud názoru, že dvoudomé postavení žalobce nemohlo založit jakoukoli manipulaci žalovaných v jejich neprospěch. Je třeba vyjít zejména z toho, že již ve smlouvě o půjčce je jasně deklarováno, že žalovaní uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], kde je uvedeno, že budoucím zhotovitelem přípravných prací ke stavbě rodinného domu je společnost [Anonymizováno] Z vlastní smlouvy o dílo se pak jednoznačně podává, že zhotovitelem díla je společnost [Anonymizováno] Z uvedeného je zřejmé, že žalobce jako fyzická osoba byl věřitelem ze smlouvy o půjčce a vlastní realizace, jak prací přípravných projektových, tak vlastní realizace stavby směřovala vůči odlišnému subjektu, a to společnosti [Anonymizováno]

41. V této fázi řízení, jak shora již uvedeno, je konstatováno zrušovacím rozsudkem Nejvyššího soudu, že smlouva o půjčce (zahrnující směnečnou dohodu), má spotřebitelský charakter a v kontextu projednávané věci není vztahem stojícím osamoceně, ale je spojena se smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovanými jako objednateli a společností [Anonymizováno] jako zhotovitelem. Pokud jde tedy o výtku Nejvyššího soudu, že tento smluvní základ nebyl posouzen podle § 52, §55 a § 56 o. z. (ve znění účinném v době uzavření smluv) odvolací soud uzavřel tuto část právního posouzení věci následujícím způsobem.

42. Odvolací soud neshledal ve smluvních dokumentech žádné ujednání, které by bylo v rozporu s právem spotřebitele na jeho ochranu s důrazem na případná ujednání, která představují zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvní strany jako spotřebitele, a to včetně těch, která byla sjednána individuálně. V souvislosti s uvedeným závěrem je třeba připomenout, že pokud žalovaní tvrdili, že jim nebylo podle smlouvy o dílo poskytnuto (před odstoupením od smlouvy) žádné plnění, pak odvolací soud poukazuje na skutečnost, že sjednaným předmětem díla bylo provedení stavby rodinného domu. Pokud tedy žalovaní odstoupili od smlouvy o dílo (odstoupení od smlouvy) z důvodu ztráty důvěry v plnění závazků podle čl. I. odst. 1.2 písm. g) Smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 161/09, podle kterého měla společnost [Anonymizováno] zpracovat model financování stavby, zajistit koordinaci ve finančních ústavech, a to před podpisem smlouvy o dílo, jedná se o důvod na straně žalovaných. Nejde v rámci § 56 o. z. jako ujednání představující nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran vnímat ujednání o tom, že společnost [Anonymizováno] zajišťuje sjednání hypotečního úvěru na realizaci stavby, splňuje-li investor podmínky pro poskytnutí úvěru a stavbu bude provádět společnost [Anonymizováno] Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že není pravdou, že by se žalobce zavázal, potažmo že se [Anonymizováno] jichž je [Anonymizováno] jednatelem, jakkoli bez dalšího zavázaly, či že to bez dalšího přislíbily, buď přímo poskytnout hypoteční úvěr, či zajistit jeho poskytnutí třetí osobou, respektive bankou. V daném směru lze uzavřít, že tvrzení o příslibu zajistit financování stavby nebylo prokázáno.

43. Pokud žalovaní namítali nízkou hodnotu poskytnutého plnění ve vztahu k zaplacené záloze, již jednou odvolací soud uzavřel, že v dané věci je uplatněno právo ze směnky, která je směnkou zajišťovací a váže se ke smlouvě o půjčce ve výši 170 000 Kč. Směnka nezajišťovala jakýkoli závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, která měla být smluvním podkladem pro realizaci výstavby rodinného domu. Že se tak ve skutečnosti nestalo, nemůže mít na směnečný závazek žalovaných žádný vliv. V této souvislosti odvolací soud připomíná, co již bylo shora uvedeno, skutečnost odstoupení žalovaných od smlouvy o budoucí smlouvě o dílo nelze přičíst k tíži žalobce. Důvod odstoupení byl důvodem na straně žalovaných a je otázkou, zda byl důvodným.

44. Pokud jde o odkaz žalovaných na § 13 nového občanského zákoníku, odvolací soud již v původním rozsudku odkázal na argumentaci uvedenou v rozsudku odvolacího soudu sp. zn. 5 Cmo 248/2016 ze dne 29. března 2017, na jejímž obsahu není důvodu čehokoli měnit.

45. Pokud jde o úrok ve výši 16% a námitky žalovaných v tomto směru odvolací soud opakovaně uvádí, že takto sjednanou výši úroku nelze považovat za lichevní nebo nemravnou. Jedná se o výši úroku, který se vyskytuje v řadě obdobných sporů a ve vztahu k předmětu půjčky lze uzavřít, že se jedná o výši obvyklou.

46. V případě smluvní pokuty žalovaní argumentovali především nepoměrem částky 68 000 Kč smluvní pokuty a částky 170 000 Kč poskytnuté půjčky. V této souvislosti odvolací soud rovněž opakovaně odkazuje na ujednání článku II.

5. Smlouvy o půjčce, podle kterého bylo sjednáno následující: „Dlužník vzal podpisem této smlouvy na vědomí upozornění věřitele, že tento nezbytně potřebuje finanční prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, proto je mezi stranami sjednána smluvní pokuta za případné prodlení.“ Z uvedeného muselo být žalovaným jako dlužníkům nepochybně známo, že vrácení poskytnuté sumy ve sjednaném termínu má pro věřitele velký význam a proto je poskytnuté plnění zajištěno sjednanou smluvní pokutou. Takové ujednání nelze hodnotit jako nemravné a tudíž neplatné. Navíc je třeba připomenout, že výše smluvní pokuty s délkou prodlení vždy narůstá a je věcí dlužníka, v jakém čase bude svůj závazek plnit při vědomí se sjednané smluvní pokuty.

47. Jen pro úplnost k povaze směnky, o které žalovaní opakovaně polemizovali. Ze zjištěného skutkového stavu projednávané věci bylo s naprostou jistotou zjištěno, že předmětná směnka je směnkou zajišťovací k pohledávce žalobce za žalovaným ze Smlouvy o půjčce.

48. Pokud žalovaní namítali, že směnka byla excesivně vyplněna, tak je třeba říci, že z ničeho nevyplývá, že by šlo o blankosměnku.

49. Pokud žalovaní namítali, že směnka nebyla předložena k placení, jedná se o námitku nedůvodnou v případě přímých dlužníků, kterými žalovaní jsou.

50. Pokud žalovaní namítali, že jejich podpis na směnce byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, tak žalovaní nevznesli žádná tvrzení, z nichž by bylo možno usuzovat na nesvobodu vůle (např. vynucení podpisu směnky pod hrozbou násilí na žalovaných či členech jejich rodiny apod.).

51. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a rozhodl, jak shora již uvedeno.

52. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů ve prospěch žalobce. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu 15 úkonů právní služby po 9 260 Kč a jeden právní úkon v rozsahu jedné poloviny po 4 630 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o úkony právní služby vynaložené ve třech řízeních před soudem prvního stupně a třech řízeních před odvolacím soudem do doby rozhodnutí věci napadeným a přezkoumávaným rozsudkem při zohlednění jejich účelnosti. Jedná se o tyto úkony právní služby: vyjádření žalobce k námitkám žalovaných ze dne 25. 3. 2011, účast na jednání soudu prvního stupně dne 5. 9. 2012 a 21. 11. 2012, sepis prvního odvolání ze dne 17. 12. 2012 ve spojení s podáním ze dne 10. 1. 2013, vyjádření žalobce ze dne 26. 9. 2013, ze dne 25. 11. 2013 (závěrečný návrh), účast na jednání soudu prvního stupně dne 26. 8. 2013 a 22. 10. 2013, sepis druhého odvolání ze dne 10. 1. 2014 ve spojení s podáním ze dne 3. 2. 2014, účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2014, vyjádření žalobce ze dne 10. 11. 2015 (závěrečný návrh), účast na jednání soudu prvního stupně dne 14. 10. 2015 a 24. 2. 2016 (v rozsahu 50%, když se jednalo pouze o vyhlášení rozsudku), sepis třetího odvolání ze dne 12.4.2016 ve spojení s podáním ze dne 2. 5. 2016, účast na jednání před odvolacím soudem dne 10. 5. 2017, porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 9. 2. 2017. Dále má žalobce nárok na 16 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 podle téže vyhlášky, náhradu cestovních výdajů za cesty k jednání odvolacího soudu ve dnech 18. 9. 2014 a 10. 5. 2017 na trase [adresa] a zpět ve výši 1 180 Kč a 1 140 Kč, náhrady ztráty času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč, vše navýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 31 888,50 Kč.

53. Za dovolací řízení přísluší žalobci podle shodného principu náhrada nákladů řízení sestávající se z odměny za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: vyjádření žalobce ze dne 6. 11. 2018 a 12. 2. 2019 po 9 260 Kč a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, vše navýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 4 015,20 Kč.

54. Za v pořadí poslední odvolací řízení přísluší žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající se z odměny za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby: vyjádření žalobce ze dne 12. 5. 2020 a 12. 5. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 18. 5. 2021, ze 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět ve výši 1 114 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč, vše navýšeno o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 382,74 Kč. Součástí přiznaných nákladů řízení je i soudní poplatek z žaloby ve výši 9 560 Kč a z podaného odvolání ve výši 11 940 Kč.

55. Náklady řízení v celkové výši 265 150,44 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení