2 CO 38/2022 - 260

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a JUDr. Yvony Svobodové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o ochranu autorského práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2022, č. j. 12 C 31/2019-217, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí 14 534,50 Kč.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému, aby se ve své budoucí publikační činnosti zdržel prezentování díla„ [anonymizováno 9 slov] the [anonymizována čtyři slova]“ (které bylo publikováno v knize„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] the [anonymizována čtyři slova]“), které je zpracovaným dílem„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno] [obec], [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova])“ a„ [anonymizováno 9 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova])“, jako svého díla (výrok I.), zamítl žalobu, aby: 1) soud určil, že zveřejněním díla s názvem„ [anonymizováno 9 slov] the [anonymizována čtyři slova]“, v knize„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] the [anonymizována čtyři slova]“ žalovaný neoprávněně zasáhl do autorského práva žalobce, 2) bylo žalovanému uloženo, aby se ve své budoucí publikační činnosti zdržel prezentování díla„ [anonymizováno 14 slov]“ (které bylo publikováno v knize„ [anonymizováno 13 slov]“), které je totožné s dílem„ [anonymizováno 8 slov] [obec], [číslo] [anonymizováno])“ a„ [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno])“, jako svého výhradního díla ve své budoucí publikační činnosti, 3) bylo uloženo žalovanému, aby neprezentoval dílo„ [anonymizováno 9 slov] the [anonymizována čtyři slova]“ jako dílo vlastní v seznamu své publikační činnosti, 4) bylo uloženo žalovanému zveřejnit omluvu v časopisu [anonymizována dvě slova], časopis pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], vydávaného [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to v následujícím znění:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to tím, že jsem již jednou publikovanou odbornou studii znovu publikoval pouze pod svým jménem, tentokrát jako kapitolu s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Tímto protiprávním jednáním, které je rovněž v přímém rozporu s etickým kodexem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jsem získával profesní výhody a tím zpochybnil svou důvěryhodnost a prestiž, na které stojí jakákoliv vědecká i pedagogická činnost. Omlouvám se proto za své konání studentům a kolegům z [anonymizována dvě slova]; omlouvám se také tuzemským i zahraničním badatelům, působícím v oboru [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které jsem tímto způsobem oklamal. Tuto omluvu činím na základě pravomocného rozsudku soudu, který mi tuto povinnost uložil.“, a to do 180 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, 5) bylo uloženo žalovanému zveřejnit omluvu v časopisu [anonymizována dvě slova], časopis pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], vydávaného [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to v následujícím znění:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], which I newly published in the form of chapter titled as [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizováno] the [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] solely under my name in the book [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], therewith entirely appropriating results of our joint research efforts. Owing to this unlawful conduct, inconsistent with [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], I received professional advantages, thereby raising doubts on my credibility and prestige, which are fundamental to any scientific and pedagogical activities. Therefore, I hereby apologize for my misconduct also to students and colleagues at the [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] as well as to researchers and scientists in the fields of [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] in my country and abroad for trying to deceive them.“, a to do 180 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, 6) bylo uloženo žalovanému zveřejnit omluvu formou komerčního či jiného příspěvku v deníku [příjmení] [anonymizováno] v jeho příloze [anonymizováno] (člen mediální skupiny [anonymizováno]), a to v následujícím znění:„ Omlouvám se [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], že jsem porušil jeho autorská práva a výhradně sobě si přisvojil výsledky našeho společného výzkumu hmotné kultury na [anonymizováno 6 slov], a to tím, že jsem již jednou publikovanou odbornou studii znovu publikoval pouze pod svým jménem, tentokrát jako kapitolu s názvem [anonymizováno 14 slov] v knize [anonymizováno 13 slov]. Tímto protiprávním jednáním, které je rovněž v přímém rozporu s etickým kodexem [anonymizováno 6 slov] získával profesní výhody a tím zpochybnil svou důvěryhodnost a prestiž, na které stojí jakákoliv vědecká i pedagogická činnost. Omlouvám se proto za své konání studentům a kolegům z [anonymizována dvě slova]; omlouvám se také tuzemským i zahraničním badatelům, působícím v oboru [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které jsem tímto způsobem oklamal. Tuto omluvu činím na základě pravomocného rozsudku soudu, který mi tuto povinnost uložil.“, a to do 90 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 17 182 Kč (výrok III.) a na náhradu nákladů řízení České republiky uložil žalobci povinnost zaplatit 573,75 Kč (výrok IV.) a žalovanému 191,25 Kč (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobce po změnách žaloby nakonec domáhá určení, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho autorského práva (určovací nárok), uložení povinnosti žalovanému zdržet se prezentování díla totožného s jejich předchozím společným dílem jako svého výhradního díla (eventuálně částí společného díla jako svého původního nebo výhradního díla), dále zdržet se prezentování tohoto díla v seznamu své publikační činnosti jako svého vlastního díla (negatorní nároky zčásti ve formě eventuálního žalobního petitu) a zveřejnění omluvy v daných tiskovinách (satisfakční nárok). Žaloba byla pravomocně vzata zpět ohledně uložení povinnosti žalovanému vyvracet zmínky o svém výhradním autorství ke spornému dílu (odstraňovací nárok).

3. Žalobce ve své žalobě tvrdil, že se spolu s žalovaným zabýval výzkumem hmotné kultury venkovského obyvatelstva v raném novověku v prostoru [anonymizována tři slova]. Výsledkem výzkumu bylo dílo„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno] [obec], [číslo] [anonymizováno])“ [anonymizována tři slova], [rok], s. [číslo],„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] ([anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno])“, jež bylo publikované (v českém a anglickém jazyce) v časopisech [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ dílo II“).

4. V roce 2014 žalovaný zveřejnil shodné autorské dílo jen pod vlastním jménem, tedy zamlčel autorství žalobce. Tento text publikoval v knize„ [anonymizováno 13 slov]“ na stránkách [číslo] pod názvem„ [anonymizováno 13 slov] [anonymizováno]“ (dále jen„ dílo III“), jež je plagiátem díla II s tím, že rozdíl mezi nimi je jen v úvodním [anonymizováno] přehledu (avšak i ten z něj vychází) a v banálních stylistických úpravách. Výsledkem díla III nejsou žádné nové poznatky, přičemž obě díla obsahují i totožné závěry.

5. K výzvě soudu žalobce uvedl, že právní zájem na určení existence neoprávněného zásahu do jeho autorských práv jednáním žalovaného spatřuje v tom, že žalovaný porušil jeho autorská práva, ale ten to popírá, a proto je třeba, aby porušení konstatoval soud. Žalovaný neoprávněně užívá dílo II a každým dnem je tak zasahováno do autorských práv žalobce. Žalobcův nárok není promlčen, neboť autorskoprávní nároky promlčení nepodléhají, a že je taková námitka v rozporu s dobrými mravy, protože je nutné pohlížet na otázku zneužití práv duševního práva citlivěji v akademickém prostředí, než je tomu u běžné populace. Dřívější žaloba by také prakticky znemožnila žalobci působit nadále v akademické obci.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uplatněné nároky jsou promlčeny. To plyne z toho, že podle samotné žaloby se žalobce dozvěděl o porušení svých práv již v lednu 2016, neboť se žalobce obracel dopisem z 25. 1. 2016 na rektora [anonymizována dvě slova] s argumentací shodnou se žalobou. Nejpozději od této doby začala běžet subjektivní 3 letá promlčecí lhůta, jež uběhla v lednu 2019. Žaloba byla podána v prosinci 2019, tedy po jejím uplynutí. Dále žalovaný popřel žalobcovu věcnou aktivní legitimaci, neboť není spoluautorem díla II, neboť jeho příspěvek spočíval jen v poskytnutí technického a dokumentačního materiálu ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, v platném znění (dále jen„ AZ“), tedy jako archivář poskytoval archiválie. Žalovaný sice uvedl žalobce jako spoluautora díla II, ale učinil tak, aby jej podpořil jako externího doktoranda a začínajícího historika. Dílo III je odbornou studií, jež představuje písemnou verzi ústního referátu předneseného žalovaným na konferenci„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, a to pod názvem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] in [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ (dále jen„ dílo I“). Mezi díly II a III není také žalobcem uváděná shoda textů na úrovni 98 %, ale z posouzení textů systémem pro odhalování plagiátů „odevzdej.cz“ vyplývá shoda textů v rozsahu 13 %. Žalovaný také nechal obě díla posoudit renomovanou historičkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], přičemž z jejího odborného vyjádření vyplývá, že dílo II je studií popisnou, kdežto dílo III je studií analytickou. Dílo III tak není plagiátem díla II.

7. Soud prvního stupně rozhodl o věci rozsudkem ze dne 8. 9. 2020, č. j. 12 C 31/2019-112, v němž dospěl k závěru, že většina nároků je promlčena (nárok určovací, satisfakční a na vyvracení zmínek o autorství. Shledal i aktivní věcnou legitimaci žalobce jako spoluautor díla II. a také to, že díla II. a III. nejsou identická, a proto žalobce není spoluautorem díla III. Žalovaný při vytvoření díla III porušil autorská práva žalobce jako spoluautora díla II tím, že bez jeho svolení použil části společného díla k vytvoření díla III (neoprávněné užití společného díla a neoprávněný zásah do integrity společného díla). Přestože byl shledán zásah do autorských práv žalobce, nemohl vyhovět negatorním nárokům, protože ty byly formulovány tak, že zakazovaly žalovanému neoprávněné nakládání s dílem II, spočívajícím v „ prezentování“ díla III jako svého výlučného díla, ač je žalovaný skutečně výlučným autorem díla III.

8. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 3 Co 114/2020-152, napadený rozsudek zrušil. Zde vyslovil souhlas s tím, že určovací nárok je nárok, který se promlčuje, ale již považoval za chybné, že se soud prvního stupně nezabýval námitkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, bez čehož nelze učinit definitivní závěr o promlčení. Nesprávným shledal i závěr soudu, že pokud nejsou díla II a III zcela totožná, nelze hovořit o porušení práv autora (spoluautora), k čemuž soud prvního stupně ve své poznámce poukázal na opačný závěr o existenci zásahu. K tomu odvolací soud odkázal na § 11 odst. 2 a § 8 odst. 4 AZ. Dále odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval otázkou spoluautorství žalobce u díla II, protože se dostatečně nevypořádal s námitkou žalovaného o pouhém organizačním přínosu (§ 8 odst. 2 AZ) a ani jej nepoučil dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) o nedostatku důkazů k tomuto tvrzení. Soud prvního stupně se také měl zabývat otázkou, zda bylo dílo II užito bez souhlasu žalobce v díle III s tím, že odvolací soud poukázal na judikaturu Soudního dvora EU. Soud prvního stupně ve své poznámce namítl, že se uvedeným zabýval.

9. Předmětem řízení před soudem prvního stupně je otázka promlčení a to, zda je dílo III shodné s dílem II, či dílem I (z hlediska tematického, obsahového a formulačního). Nalézací soud neshledal potřebu vypracování znaleckého posudku, neboť k tomu stačí provedení těchto děl a také dvě odborná vyjádření renomovaných historiků. Navíc otázka, zda jsou dva různé texty díly shodnými či jsou ve vztahu dílo původní x dílo odvozené, je otázka právní.

10. Soud prvního stupně posoudil jednotlivé nároky podle § 40 AZ s tím, že se dále zabýval vymezenými otázkami. Nejprve soud posoudil otázku aktivní věcné legitimace žalobce, a to k námitce žalovaného, že přínos žalobce k vytvoření díla II byl jen organizační. K tomu po poučení od soudu žalovaný navrhl výslech své manželky, jiný důkaz nenavrhl. Po provedení svědecké výpovědi manželky žalovaného a e-mailové komunikace, dospěl soud k závěru, že žalobce měl společný tvůrčí podíl – tvorba názvu, koncepce a obsahu díla a podílel se i na dílčí i konečné formulaci textu. Oba účastníci tak společně vytvořili dílo II., byť rozhodující podíl měl žalovaný (jeho výlučné dílo I bylo základem pro dílo II), a proto je třeba oba považovat za spoluautory ve smyslu § 8 AZ.

11. K námitce promlčení autorskoprávních nároků je třeba vycházet z úpravy promlčení v § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). V souladu s komentářovou literaturou lze uzavřít, že na autorské právo jako právo se silným osobnostním základem dopadá úprava promlčení v § 612 o. z. Podle tohoto ustanovení se v zásadě autorskoprávní nároky nepromlčují, promlčují se jen nároky na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Jednotlivé typy nároků z porušení autorského práva jsou uvedeny v § 40 AZ, přičemž z těchto nároků se promlčují jen nároky na odstranění újmy, tedy nároky satisfakční, jak je výslovně uvedeno v § 612 o. z. Ze satisfakčních nároků se promlčuje i nárok na zveřejnění omluvy, protože současná právní úprava mezi nimi nerozlišuje (dle dřívější právní úpravy se u nich promlčovaly jen nároky na finanční plnění).

12. Počátek běhu promlčecí lhůty tohoto nároku je dán § 619 odst. 1 o. z., podle něhož u práv vymahatelných soudně počíná běžet promlčecí lhůta ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

13. Z provedeného dokazování vyplývá, že se žalobce nejpozději dne 25. 1. 2016 dozvěděl o existenci a obsahu díla III a současně k tomuto datu již formuloval proti tomuto dílu námitky shodné s těmi, jež nyní uplatňuje v tomto řízení. Nejpozději v tento den se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty a mohl je tak uplatnit. Tehdy započala běžet subjektivní 3letá promlčecí lhůta, která uběhla nejpozději 26. 1. 2019. Žaloba byla podána dne 3. 12. 2019, a proto jsou nároky podléhající promlčení již promlčeny. Není tak třeba zabývat se existencí či výší požadovaného nároku.

14. Námitku žalobce, že je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, neshledal soud prvního stupně důvodnou, k čemuž soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2506/2021 (a v něm uvedená rozhodnutí), dle něhož se uplatní tato námitka ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeným postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

15. Důvodem zmeškání promlčecí lhůty žalobcem bylo jeho rozhodnutí žalobu nepodávat, přičemž v chování žalovaného nelze spatřovat žádný podíl na její zmeškání. Naopak žalovaný učinil vůči žalobci včasnou omluvu. Argumentace žalobce, že by podání žaloby znamenalo nemožnost jeho dalšího působení v akademickém prostředí, je účelová, a navíc v rozporu s jeho tvrzením, že zneužití autorských práv je v tomto prostředí vnímáno zvlášť citlivě. Každý musí dbát o svá práva, a proto ustrašenost a neochota je bránit nemůže požívat právní ochrany.

16. Žalobce také neuvádí v této námitce žádné okolnosti, jež by souvisely s chováním účastníků v řízení, či důvod, pro který došlo k marnému uběhnutí promlčecí lhůty, tak jak je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2648/2003. Nestačí tvrzení o povaze uplatněných nároků a postavení účastníků – akademická vědecká práce a účastníci působící v akademické sféře. K tomu lze také poukázat na rovnost před zákonem. Soud prvního stupně proto námitku žalobce, že uplatnění námitky promlčení žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, neshledal důvodnou.

17. Určovací nárok pod bodem 1 (výrok II. odst. 1), tedy určení, že zveřejněním díla III žalovaný neoprávněně zasáhl do blíže neuvedených autorských práv žalobce, není žalobou na určení dle § 40 odst. 1 AZ (u něho se neprokazuje naléhavý právní zájem), neboť takto formulovaný petit se netýká určení autorství, ale jde o nárok satisfakční, který podléhá promlčení (viz také odůvodnění zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu). Promlčeny jsou také nároky žalobce na zveřejnění omluvy. Soud prvního stupně tyto nároky zamítl.

18. Naopak promlčeny nejsou nároky negatorní, jak je formuloval žalobce v podáních na č. l. 195 a 206. K tomu se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda díla II a III jsou díla totožná, a pokud nikoliv, jaký je mezi nimi vztah. Z jejich porovnání dospěl k závěru, že dílo III je tvořeno jednak pasážemi, které mají s dílem III (správně II) vztah jen tematický, nikoliv obsahový ani formulační, tedy zabývají se stejným tématem, ale jinak jsou zcela originální, jednak pasáže, jež mají s dílem II vztah jak tematický, tak obsahový, nikoliv formulační, tedy zabývají se stejným tématem a jejich obsahem jsou stejné myšlenky, jež jsou jinak formulovány. Poslední část tvoří pasáže, jejichž vztah k dílu II je shodný tematicky, obsahově i formulačně, jde o až doslovné převzetí celých vět, odstavců či kapitol. Porovnání děl pomocí srovnávacího systému odevzdej.cz, předložené žalovaným, zaznamenalo jen 13% shodu mezi těmito díly, ale tento systém je limitován jen doslovnou shodou.

19. Podle odborného vyjádření historičky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 13. 6 2020 je z pohledu historika doložitelný odlišný přístup obou prací, protože dílo II představuje studii popisnou a dílo III studii analytickou. Je i odlišný metodologický způsob analýzy zkoumané problematiky, když dílo II jen zveřejňuje pramenné informace, ale dílo III klade důraz na interpretaci informací obsažených v pramenech. S tím souvisí i odlišný rozsah poznámkového aparátu, přičemž dílo III v poznámce č. 2 odkazuje na dílo II, tedy se se žalovaný odvolává na společné výzkumy s žalobcem. Dílo III tak dle názoru historičky není plagiátem díla II ani v rovině formální, ani v rovině obsahové.

20. Podle odborného vyjádření historika [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 12. 11. 2020 obě díla pojednávají o stejném tématu a neshledává mezi nimi metodologickou odlišnost, obě vycházejí ze shodných teoretických východisek a neobsahují žádné odlišné závěry. Díla by na sebe měla odkazovat, přičemž převzetí rozsáhlých pasáží jiného díla je z hlediska vědecké etiky nepřijatelné.

21. Na základě uvedeného soud uzavřel, že tato díla nejsou totožná, neboť doslovné či téměř doslovné převzetí vět, odstavců či kapitol se týká jen části textu, naproti tomu určité části textu díla III jsou zcela originální a nemají žádnou obsahovou ani formulační souvislost s dílem II a zbývající část díla III má s dílem II souvislost jen obsahovou, nikoliv formulační. Protože dílo III neobsahuje jen dvě shodné části s dílem II (první doslovně shodná, druhá přeformulovaná), není dílo III novou verzí díla II, a proto nejde o díla shodná a žalobce není spoluautorem i díla III. Nová (originální) část díla III není zanedbatelná a jsou v ní uceleně řešeny další aspekty tématu. Dle soudu jsou tak díla II a III odlišná a samostatná.

22. Vztah mezi nimi je vztahem díla původního a díla odvozeného. Dílo III vzniklo z větší části zpracováním díla II, a to jak netvůrčím způsobem (převzetí částí), tak i tvůrčím způsobem (převzetí obsahu s vytvořením originálního textového vyjádření a vytvoření tematicky shodné, ale obsahově i formulačně originální části).

23. Zpracování díla II žalovaným je nakládáním s dílem, k němuž potřeboval souhlas žalobce jako jeho spoluautora. Tím bylo zasaženo do integrity původního díla. Pokud tak žalovaný činil bez svolení žalobce, porušil tím jeho autorská práva k dílu II. Svolení žalobce bylo třeba i ke zveřejnění díla III a bude třeba i k jeho každému dalšímu budoucímu užití či zveřejnění, k čemuž soud poukázal na komentářovou literaturu.

24. Autor díla původního však není automaticky autorem či spoluautorem díla zpracovaného. Autorství či spoluautorství je výsledkem tvůrčí činnosti, a to aktivní a vědomé, přičemž zde se žalobce na vzniku díla III aktivně nepodílel a ani o jeho vzniku nevěděl. Žalobce má k dílu III určitá práva vyplývající ze spoluautorství díla II. Jediným autorem díla III je žalovaný.

25. Prvním z negatorních nároků žalobce je trojnásobný eventuální žalobní petit, u něhož je postupně rozhodováno o každém z nich, pokud předchozímu nebylo vyhověno, jinak se o zbývajících nerozhoduje.

26. Prvnímu eventuálnímu petitu (zdržet se prezentování díla III) nebylo možné vyhovět, protože dílo III není shodné s dílem II a zároveň je žalovaný výlučným autorem díla III.

27. Žalobce nemá právo na to, aby byl uveden jako spoluautor díla III, ale má právo na to, aby bylo respektováno jeho spoluautorství díla původního. Pokud tedy byla jeho práva žalovaným porušena (právo svolit k užití a zásahu do integrity svého díla při zpracování a svolení ke zveřejnění zpracovaného díla), pak je přiměřené a důvodné, aby bylo v souvislosti s dílem III uváděno žalovaným, že jde o dílo zpracované mající původ v díle II. Soud proto shledal druhý eventuální petit (zdržet se prezentování díla III, jež je zpracovaným dílem díla II, jako svého původního díla) oprávněným a vyhověl mu. O třetí eventualitě již soud nerozhodoval.

28. Soud dále nemohl vyhovět negatornímu petitu, aby žalovaný neprezentoval dílo III jako dílo vlastní, což vychází z toho, že žalovaný je jediný autor díla III. Ostatně by tomu nešlo vyhovět ani v případě, že by byli účastníci spoluautory tohoto díla, protože i pak by šlo o vlastní dílo žalovaného.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle úspěchu ve věci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce byl úspěšný z 25 % a žalovaný ze 75 %, a proto přiznal žalovanému náhradu v rozsahu 50 % a o náhradě nákladů řízení placených státem (svědečné 765 Kč) v souladu s § 148 o. s. ř.

30. Proti výroku I. rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž navrhl odvolacímu soudu, aby výrok I. změnil tak, že se daná žaloba zamítá. K tomu žalovaný poukázal na to, že zde nejde o ochranu autorského práva, ale že si tímto způsobem žalobce vyřizuje osobní účty s žalovaným. Nejde o boj žalobce za vyšší mravní hodnoty, což konstatoval i soud prvního stupně v odůvodnění, že žalobce využívá sporu k veřejné difamaci žalovaného. Žalovaný poté zopakoval svou argumentaci o promlčení veškerých nároků žalobce, tedy je promlčen i nárok ve výroku I. rozsudku.

31. Žalobce ve vyjádření k odvolání vyjádřil souhlas s napadeným rozsudkem. V odvolání není uvedeno žádné procesní pochybení soudu, jde tak jen o očerňování žalobce, resp. oddálení právní moci rozhodnutí. Žalovaný jen namítá, že daný nárok je promlčen, nicméně s tím, proč tomu tak není, se soud prvního stupně v odůvodnění řádně vypořádal. Ostatně tak uzavřel i odvolací soud ve svém rozhodnutí. Závěry obou soudů jsou správné. Žalobce sice nesouhlasí s právním posouzením odvoláním nenapadených výroků, nicméně v odůvodnění rozsudku je konstatováno, že žalovaný autorská práva žalobce porušil, a proto se žalobce rozhodl již dále ve sporu nepokračovat. Stačí konstatování o provinění žalovaného. Dále žalobce vyložil, proč tento spor není mstou či vyřizováním osobních účtů. Motivem bylo, aby se rozhodnutí v této věci stalo precedentem, jenž poslouží k tomu, aby se (časté) podobné případy porušování vědecké etiky v české historiografii již více neopakovaly. To umožní návrat k badatelské činnosti a publikování vědeckých závěrů bez obavy, že výsledky práce a věnovaný čas a úsilí přijdou vniveč jejich neoprávněným přisvojením. K tomu je třeba dodržování autorských práv. Naopak je to tedy žalovaný, kdo se v tomto řízení snaží vyřídit si své osobní účty, resp. ventilovat svou frustraci. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud zamítl odvolání žalovaného, resp. aby daný výrok potvrdil jako věcně správný a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

32. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

33. Žalobce v této věci tvrdil, že je autorem díla II, které bylo publikováno. Podle žalobce si měl žalovaný toto dílo„ přisvojit“ tím, že v díle III uvádí, že jde o dílo výlučně vlastní, což neodpovídá skutečnosti, jelikož podle žalobce se jedná v části o plagiát.

34. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se skutečně na vzniku sporného díla podílel, toto dílo je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 AZ, tudíž požívá ochrany podle AZ, přičemž přínos žalobce ke vzniku díla nebyl jen organizační či technický, jak tvrdil v průběhu řízení žalovaný. Proto žalobě vyhověl (v rozsahu výroku I., který byl napaden odvoláním) s odůvodněním, že žalobce nemá právo na to, aby byl uveden jako spoluautor díla III, ale má právo na to, aby bylo respektováno jeho spoluautorství díla původního. Pokud tedy byla jeho práva žalovaným porušena (právo svolit k užití a zásahu do integrity svého díla při zpracování a svolení ke zveřejnění zpracovaného díla), pak je přiměřené a důvodné, aby bylo v souvislosti s dílem III uváděno žalovaným, že jde o dílo zpracované mající původ v díle II. Soud proto shledal druhý eventuální petit (zdržet se prezentování díla III, jež je zpracovaným dílem díla II, jako svého původního díla) oprávněným a vyhověl mu.

35. Z výše uvedeného popisu dosavadního stavu řízení je zřejmé, že předmětem sporu je posouzení, zda bylo žalovaným respektováno spoluautorství žalobce na vzniku díla II a pokud nikoliv, jaké nároky uplatněné žalobcem jsou důvodné (s přihlédnutím k rozsahu odvolání podaného žalovaným).

36. Na úvod lze uvést, že zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně se ani v odvolacím řízení nezměnil. Podle odvolacího soudu byl i soudem prvního stupně zjištěn v dostatečném rozsahu, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Stejně tak je podle odvolacího soudu v zásadě správné i právní hodnocení provedené soudem prvního stupně.

37. Podle § 8 AZ právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů u díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití. Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět. Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně. Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků, a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné.

38. Podle § 11 AZ autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla. Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé. Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil. K otázce uložení zákazu žalovanému prezentovat dílo jako své vlastní 39. V dané věci lze na úvod uvést, že jak vyplývá z komentářové literatury„ pouze autor má právo osobovat si autorství, jak stanoví § 11 odst.

2. Pokud by si jiná osoba osobovala autorství k dílu či k jeho části (plagiátorství), má autor právo tomuto jednání bránit. Označení osoby odlišné od autora díla za autora díla je z pohledu autora zásahem do autorského práva, a to nezávisle na tom, zda bylo dílo autora označeno jeho pravým jménem, pseudonymem či bude anonymní. Pokud by však byla za autora označena jiná osoba než autor, má taková osoba též právo se bránit takovému jednání, ale nikoli z titulu práva autorského, neboť v takovém případě jde o zásah do všeobecného osobnostního práva osoby, které je autorství neprávem přiřčeno. Právo osobovat si autorství v sobě zahrnuje právo autora rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění jeho díla, a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé (teorií tradičně označováno jako právo na autorské označení), tedy zda pod pravým jménem, anonymně či pod pseudonymem (srov. též § 77 a § 70 obč. zák. a výklad k ustanovení § 7 autorského zákona). Výkon tohoto práva není ani v případě rozhodnutí autora o neuvedení svého autorství vzdáním se práva na uvedení autorství. Ač se někdy v praxi objevují názory, že uvedené právo na autorské označení v sobě zahrnuje též právo autora rozhodnout o konkrétním způsobu uvedení jeho jména včetně přesného místa a písma, nejde v tomto případě o doktrínu a zákonodárce takový obsah výlučného práva na autorské označení nezamýšlel, může jít o otázku dohody stran, tedy smluvní záležitost“ (srov. např. komentář k autorskému zákonu uveřejněný v ASPI).

40. Z výše uvedeného pak vyplývá, že pokud bylo v řízení soudem prvního stupně zjištěno, že žalobce se podílel na vzniku díla II v takovém rozsahu, který by zakládal jeho spoluautorství, pak má nejenom práva vyplývající z § 40 AZ, ale i práva osobnostní, která vyplývají z § 11 AZ. Jedním z těchto práv (§11 odst. 2 AZ) je i tzv. právo na autorské označení, tedy práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění jeho díla, a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.

41. Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vyplývá, že žalobce je spoluautorem díla II, jelikož žalovanému se i přes provedené dokazování nepodařilo prokázat, že vklad žalobce při vzniku díla byl pouze organizační či technický.

42. Proto žalobce, z pozice spoluautora, má právo na to, aby se žalovaný při své budoucí publikační činnosti zdržel prezentování díla„ [anonymizováno 14 slov]“ (které bylo publikováno v knize„ [anonymizováno 13 slov]“), které je zpracovaným dílem„ [anonymizováno 8 slov] [obec], [číslo] [anonymizováno])“ a„ [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno])“, jako (výlučně) svého díla, jelikož tímto prezentováním by byla fakticky popřena osobnostní práva žalobce na autorské označení (k tomu výše).

43. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrzen jako správný, včetně výroků o náhradě nákladů řízení vzniklých žalobci (jejichž výše byla soudem správně určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a úspěchu žalobce ve věci) a nákladů vzniklých státu (§148 o. s. ř.)

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobce v odvolacím řízení. Náhrada nákladů odvolacího řízení činí celkem 14 534,50 Kč a sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (porada s klientem, vyjádření k odvolání, účast na jednání) podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu a § 11 odst. 1 advokátního tarifu v platném znění po 2 500 Kč, 3 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, cestovného osobním automobilem [obec] x Praha a zpět) 2 812 Kč a náhrady za ztrátu času 8 hodin po 100 Kč; vše se zvýšením o 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem.

Poučení