20 C 119/2020- 172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 229 924,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 625 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 750 Kč od 17. 9. 2020 do 23. 8. 2021 a dále částku 7 865 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 65 625 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení, částky 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení, částky 58 020 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení a částky 43 789 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 44,8 % - ve výši 403,20 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou původně domáhal po žalované úhrady částky 294 674,90 Kč s příslušenstvím představující v částce 135 000 Kč přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), v částce 43 789 Kč představující vynaložené náklady právního zastoupení žalobce v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ exekuční řízení“), v částce 7 865 Kč představující náhradu nákladů soudního exekutora v exekučním řízení, v částce 58 020 Kč představující kapitalizovaný úrok za dobu, po kterou žalobce nemohl se svými prostředky disponovat z důvodu jejich postižení v exekučním řízení, a v částce 50 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nezákonnou exekucí. Žalobce soudu v posuzovaném řízení vytýkal, že řízení trvalo 7 let a 9 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, ale soud se dopustil opakovaných průtahů, proto žalobce žádá o odškodnění v částce 20 000 Kč za rok řízení s ohledem na inflaci a skutečnost, že byl osobou vyššího věku (67 let) a jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Zbylé nároky žalobce požaduje z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, jímž byl exekuční titul – rozsudek [název soudu] ze dne 24. 6. 2015, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 10. 2. 2016, č.j. [číslo jednací]. Na základě těchto rozsudků bylo zahájeno exekuční řízení na majetek žalobce k vymožení částky 352 662,50 Kč s příslušenství, následně však k dovolání žalobce došlo k jejich zrušení rozsudkem [název soudu] ze dne 4. 9. 2018, č.j. [číslo jednací]. V návaznosti na zrušení tohoto exekučního titulu pak rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 14. 3. 2019, č.j. [číslo jednací] o zastavení exekuce, usnesením ze dne 19. 9. 2019, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 20. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] byla žalobci uložena povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce v částce 7 865 Kč a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Žalobce má za to, že v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí mu vznikla majetková škoda, a to konkrétně ve výši 43 789,90 Kč jakožto náhrada nákladů právního zastoupení v exekučním řízení, jež v žalobě blíže specifikuje, ve výši 7 865 Kč jakožto náhrada nákladů soudního exekutora, kterou byl nucen dle rozhodnutí exekučního soudu uhradit, a ve výši 58 020 Kč jakožto úrok ve výši 2 % ročně z částky 1 128 500 Kč, kterou složil jako jistotu soudnímu exekutorovi a se kterou nemohl po dobu od [datum] do [datum] disponovat a zhodnotit ji. Žalobce proto požaduje částku, která v podstatě odpovídá meziroční míře inflace. V důsledku nezákonného rozhodnutí dále žalobci vznikla nemajetková újma, a to konkrétně ve výši 50 000 Kč, kterou požaduje jako odčinění toho, že byl po dobu vedení nezákonné exekuce v tíživé situaci, z průběhu exekučního řízení byl ve stresu a v obavách o výsledech a nemohl spát, což mělo vliv na jeho zdravotní stav. Nárok žalobce předběžně uplatnil u žalované dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém učinila nesporným, že žalobce u ní nárok předběžně uplatnil dne [datum]. Žalovaná nároky projednala a stanoviskem ze dne [datum] poskytla žalobci částku 64 750 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, když toto trvalo 7 let a 2 měsíce a došlo v něm k průtahům. Odškodnění považuje žalovaná za dostačující. Nároky opírající se o vydání nezákonného rozhodnutí žalovaná neshledala důvodnými. Exekuce byla zahájena důvodně na základě vykonatelného exekučního titulu v době, kdy byl žalobce se splněním své povinnosti v prodlení. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů exekuce, pak tento nárok žalobci nepřiznala z důvodu, že náklady na právní zastoupení žalobce v exekuci nebyly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí a že o nich bylo v rámci exekučního řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu a že žalobce je povinen nahradit náklady soudnímu exekutorovi. Žalobce tak měl možnost se domáhat náhrady nákladů v rámci exekučního řízení a skutečnost, že mu tato náhrada nebyla přiznána, nezakládá jeho právo na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Pokud jde o nárok na náhradu úroku ze složené jistoty, pak tento nárok žalovaná žalobci nepřiznala z důvodu, že se nejedná o skutečnou škodu a žalobce neprokázal, že by z finančních prostředků měl zisk právě ve výši 2 %. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, pak tento nárok žalovaná žalobci nepřiznala z důvodu, že exekuce byla vedena důvodně pro nesplnění jeho povinnosti.

3. Žalobce na toto reagoval podáním ze dne [datum], ve kterém vzal žalobu částečně zpět co do uhrazené částky 64 750 Kč a dále zdůraznil, že exekuční řízení nemělo být na základě nezákonného exekučního titulu vůbec vedeno a že v něm došlo ze strany soudního exekutora k ignorování složené jistoty, když uhrazenou částku nepovažoval za složenou jistotu, k zamítnutí návrhu na odklad exekuce, k prodlení s doručením rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum], s rozhodnutím o vrácení jistoty a s rozhodnutím o zastavení exekuce po zrušení exekučního titulu, v němž požadoval nepřiměřené náklady exekuce. Žalobce se v rámci exekuce domáhal náhrady nákladů řízení, ta mu však přiznána nebyla s odkazem na judikaturu, podle které má žalobce právo se domáhat její náhrady podle zákona č.82/1998 Sb. Ohledně požadovaného úroku ze složené jistoty žalobce uvedl, že pokud by mu soud nepřiznal požadovanou částku jako kompenzaci obvyklého úroku a inflace, požaduje ji žalobce z titulu úroků z prodlení. Žalobce dále nesouhlasil s krácením přiznaného odškodnění nepřiměřené délky.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 11. 2021, č.j. 20 C 119/2020-151 tak bylo řízení částečně co do požadavku žalobce na zaplacení jistiny ve výši 64 750 Kč zastaveno a toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 11. 2021.

5. Z uplatnění nároku na náhradu škody žalobce ze dne [datum], potvrzení o přijetí ze dne [datum] a ze stanoviska žalované ze dne [anonymizována dvě slova] zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum].

6. Z emailu [anonymizováno] [jméno] ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobce požádal soudního exekutora o neprodlené doručení usnesení odvolacího soudu ze dne [datum].

7. Z pokladního dokladu [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] byla vložena částka 1 128 500 Kč s poznámkou, že se jedná o jistotu podle § 54 odst. 5 exekučního řádu.

8. Z výpisu z účtu žalobce za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalovaná žalobci uhradila částku 64 750 Kč.

9. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] byla ke [název soudu] podána žaloba od žalobce [právnická osoba], [anonymizováno] proti žalovanému [celé jméno žalobce] o zaplacení částky 386 908,30 Kč s přísl. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl zaplacen [datum]. Dne [datum] byl vydán platební rozkaz. Usnesením ze dne [datum] byl platební rozkaz zrušen z důvodu, že se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Dne [datum] žalobce požádal o sdělení stavu řízení. Dne [datum] soud sdělil žalobci, že v současné době nelze odhadnout termín nařízení jednání. Dne [datum] [název soudu] požádal o součinnosti. Žádosti bylo vyhověno dne [datum]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Předvolání bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Dne [datum] žalovaný nahlížel do spisu. Dne [datum] žalovaný podal vyjádření k žalobě a požádal o odročení jednání. Dne [datum] soud sdělil žalovanému, že jeho žádosti nebude vyhověno. Dne [datum] se konalo jednání. Byla přednesena žaloba a vyjádření, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na [datum] za účelem pokračování v dokazování výslechy svědků. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření auditorky [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], která vedla daňovou evidenci žalovaného. Dne [datum] soud vyzval žalobce, aby sdělil, zda trvá na svědecké výpovědi [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], která již podala písemné vyjádření. Dne [datum] žalobce sdělil soudu, že na výslechu netrvá. Dne [datum] žalovaný podal vyjádření. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo pokračováno v dokazování listinnými důkazy. Byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek. Výrok I. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 386 908,30 Kč s přísl. a výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Následně soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo písemné znění rozsudku rozesláno účastníkům. Dne [datum] žalovaný podal odvolání proti rozsudku. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení o odvolání pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Dne [datum] žalovaný sdělil soudu, že soudní poplatek již uhradil. Dne [datum] soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k odvolání žalovaného. Vyjádření bylo soudu doručeno [datum]. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí. Dne [datum] byl spis vrácen bez věcného vyřízení, a to z důvodu, že je nutné rozhodnout o zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesením ze dne [datum] soud zrušil usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] byl spis opětovně předložen [název soudu] k rozhodnutí. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání. Byl přednesen dosavadní průběh řízení a odvolání a bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu ze dne [datum] zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že v předmětném řízení nenastala koncentrace řízení a v dané věci při prvním jednání nebyly uvedeny rozhodné skutečnosti. Soud I. stupně byl následně povinen přihlédnout k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, jež učinil dodatečně, aby tak zajistil rovné postavení účastníků ve věci. S ohledem na uvedené procesní pochybení proto došlo ke zrušení rozsudku. Spis byl vrácen [název soudu] [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo pokračováno v dokazování svědeckým výslechem a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na [datum]. Dne [datum] soud vyzval žalovaného, aby sdělil aktuální adresu navrženého svědka. Výzvě soudu bylo vyhověno [datum]. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo zjištěno, že obeslaným svědkům nebyly obsílky řádně doručeny. Jednání proto bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] žalobce sdělil soudu možnou adresu svědka. Svědek byl předvolán dne [datum]. Dne [datum] soud učinil dotaz na [stát. instituce] ohledně možného úmrtí navrhovaného svědka. Žádosti o součinnost bylo vyhověno dne [datum]. Navržený svědek zemřel. Dne [datum] byla soudu doručena závěrečná řeč žalobce a dále závěrečný návrh žalovaného. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo přistoupeno k výslechu svědka. Byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 386 908,30 Kč s přísl. Výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Dne [datum] bylo písemné znění rozsudku rozesláno účastníkům. Dne [datum] žalovaný podal odvolání proti rozsudku. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k podanému odvolání. Vyjádření bylo doručeno [datum]. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Odvolací soud dne [datum] na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem. Žalobce vzal při jednání žalobu částečně zpět ve výši 34 245,80 Kč s přísl. Dále bylo předneseno odvolání a vyjádření a byl vyhlášen rozsudek, kdy výrokem I. byl rozsudek ze dne [datum] v rozsahu částky 34 245,80 Kč s přísl. zrušen a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno a ve zbývajícím rozsahu byl tento rozsudek potvrzen. Výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Spis byl vrácen [název soudu] [datum]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Dne [datum] žalovaný podal dovolání proti rozsudku. Dne [datum] žalovaný dovolání doplnil a odůvodnil. Zároveň žalovaný požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení. Dne [datum] soud vyzval dovolatele k doložení majetkových poměrů. Ty byly doloženy [datum] a usnesením ze dne [datum] soud přiznal žalovanému osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení. Dne [datum] soud zapůjčil spis [název soudu]. Spis byl vrácen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k dovolání. Dne [datum] žalobce sdělil soudu, že žádné dovolání mu nebylo doručeno. Soud proto opakovaně přistoupil k doručení dovolání dne [datum]. Dne [datum] žalobce podal vyjádření k dovolání. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Usnesením dovolacího soudu ze dne [datum] byla odložena vykonatelnost rozsudku [název soudu] ze dne [datum] do právní moci rozhodnutí o dovolání. Dne [datum] žalobce požádal o zrušení usnesení o odklad vykonatelnosti. Usnesením dovolacího soudu ze dne [datum] byl tento návrh zamítnut. Rozsudkem dovolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum] v potvrzujícím výroku a ve výroku o nákladech odvolacího řízení a dále rozsudek [název soudu] ze dne [datum] v části výroku o věci samé, jímž byla žalobci přisouzena částka 352 662,50 Kč s přísl. a ve výroku o nákladech řízení se zrušují a věc byla v tomto rozsahu vrácena [název soudu] k dalšímu řízení, a to z důvodu, že soudy se odchýlily od závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací soud shledal rozhodnutí soudu I. stupně za nepřezkoumatelné, a to z důvodu, že je sice na soudu, které důkazy provede a které nikoliv, ale nesmí jít o výraz libovůle, musí být vysvětleny důvody, pro které nebylo důkazním návrhům vyhověno. Dále dovolací soud zdůraznil, že účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b o.s.ř. nenastaly, protože účastníci sice byli o tzv. koncentraci řízení poučeni v předvolání, nebyli však o ní poučeni ještě před skončením jednání. Spis byl vrácen [název soudu] [datum]. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Dne [datum] žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne [datum] soud zakázal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudnímu exekutorovi, vyplatit žalovanému částku 1 128 500 Kč, kterou má v držení na základě exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka], a to až do právní moci rozsudku v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 28. 11. 2018 žalovaný podal odvolání proti usnesení o vydání předběžného opatření. Dne [datum] bylo odvolání zasláno žalobci k vyjádření. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovaného, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen [datum]. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo usnesení ze dne [datum] potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] byla odmítnuta ústavní stížnost žalovaného proti usnesení [název soudu] ze dne [datum], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o vydání předběžného opatření. Dne [datum] se konalo jednání. Soud se pokoušel o uzavření smíru mezi účastníky. Následně bylo vyhlášeno usnesení, jímž byl uzavřený smír schválen. Výrokem I. se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 690 000 Kč, výrokem II. se žalobce a žalovaný dohodli, a žalovaný výslovně souhlasil s tím, aby [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor, vyplatil žalobci částku 690 000 Kč z uschované částky 1 128 500 Kč, kterou má v držení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobci byla vrácena poměrná část soudního poplatku. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

10. Ze spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] byl soudnímu exekutorovi doručen exekuční návrh oprávněného [právnická osoba] k nařízení exekuce na majetek povinného žalobce podle vykonatelného exekučního titulu, jímž je rozsudek [název soudu] ze dne 24. 6. 2015, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dne 21. 3. 2016 bylo exekučním soudem vydáno pověření k provedení exekuce. Dne [datum] byl žalobce vyzván k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti, která byla povinnému doručena dne [datum]. Dne [datum] byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Dne [datum] byl vydán exekuční příkaz pro vedení exekuce srážkami z důchodu. Dne [datum] byla podána žádost o vydání doplňujícího pověření k vymožení nákladů nalézacího řízení. Dne [datum] byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Dne [datum] se do exekutorského úřadu dostavil povinný a uvedl, že zvažuje uhrazení celé částky. Usnesením ze dne [datum] byla exekuce částečně v rozsahu úroků z prodlení k návrhu oprávněného zastavena. Dne [datum] soudní exekutor informoval povinného, že dlužná částka se sníženými náklady exekuce aktuálně činí 1 128 002,10 Kč. Dne [datum] povinný podal návrh na odklad a na zastavení exekuce a informoval soudního exekutora, že v nejbližších dnech za něj třetí osoby v několika platbách složí jistotu podle § 54 odst. 5 exekučního řádu. Dne [datum] povinný informoval soudního exekutora o podání dovolání proti exekučnímu titulu a návrhu na odklad jeho vykonatelnosti. Usnesením ze dne [datum] byl zrušen zákaz nakládání majetkem povinného, neboť ten uhradil dne [datum] vymáhanou částku včetně nákladů. Dne [datum] soudní exekutor předložil exekučnímu soudu návrh na odklad a na zastavení exekuce k rozhodnutí. Usnesením exekučního soudu ze dne [datum] byl návrh na odklad jako nedůvodný zamítnut. Dne [datum] povinný napadl usnesení odvoláním. Dne [datum] bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení dovolacího soudu ze dne [datum] o odložení vykonatelnosti exekučního titulu. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] bylo usnesení exekučního soudu změněno tak, že exekuce byla odložena do doby rozhodnutí o podaném dovolání proti exekučnímu titulu, a to z důvodu, že oprávněný s odkladem souhlasil a z důvodu rozhodnutí dovolacího soudu o odkladu vykonatelnosti exekučního titulu. Dne [datum] povinný sdělil exekutorovi, že dovolací soud zrušil exekuční titul, a požádal, o zastavení exekuce a vrácení složené jistoty ze dne [datum]. Dne [datum] bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení ze dne [datum], jímž soud zakázal soudnímu exekutorovi vyplatit povinnému částku 1 128 500 Kč, kterou má v držení na základě exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka], a to až do právní moci rozsudku v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 29. 11. 2018 povinný podal další návrh na zastavení exekuce. Dne [datum] soud informoval soudního exekutora o tom, že povinný předběžné opatření napadl odvoláním, dále zaslal soudnímu exekutorovi souhlas oprávněného se zastavením exekuce ze dne [datum] a vyzval je k rozhodnutí o zastavení exekuce. Usnesením ze dne [datum] soudní exekutor exekuci zastavil (výrok I.), povinnému uložil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 96 872,60 Kč (výrok II.) a nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 10 340 Kč (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce (IV.). Dne [datum] povinný podal proti výroku II. - IV. usnesení odvolání z důvodu, že soudní exekutor vymáhanou částku nevymohl, ale že se jednalo o složenou jistotu, a že by mělo být přihlédnuto k důvodu zastavení exekuce. Dne [datum] bylo odvolání předloženo odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne [datum] bylo usnesení soudního exekutora ve výroku II. – IV. zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že se soudní exekutor nevypořádal s námitkami povinného (zda se skutečně jedná o složenou jistotu či vymožené plnění, příp. zda je dána povinnost vrácení jistoty), a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Dne [datum] bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení [název soudu] ze dne [datum], kterým bylo usnesení ze dne [datum] o vydaném předběžném opatření potvrzeno. Dne [datum] povinný požádal o doručení usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], žádosti bylo vyhověno dne [datum]. Dne [datum] bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení ze dne [datum] z nalézacího řízení, jímž byl schválen smír účastníků. Usnesením ze dne [datum] soudní exekutor uložil povinnému povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok I.), oprávněnému uložil nahradit povinnému náklady řízení ve výši 12 221 Kč a 6 110,50 Kč (výrok II., III.) a rozhodl o vrácení jistoty složené dne [datum] povinnému (výrok IV.). Dne [datum] soudní exekutor vydal opravné usnesení k usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] povinný podal odvolání do výroku I. – III. usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] soudní exekutor požádal povinného i oprávněného o sdělení čísla účtu k vrácení složené částky, výzvě bylo vyhověno dne [anonymizováno] a [datum]. Dne [datum] oprávněný podal odvolání proti usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne [datum] odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. a III. jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dne [datum] byla oprávněnému dle uzavřeného smíru vyplacena částka 690 000 Kč, dne [datum] byla povinnému vrácena zbylá částka složené jistoty ve výši 438 500 Kč a dne [datum] povinný uhradil soudnímu exekutorovi náklady ve výši 7 865 Kč.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud zamítl návrh žalobce doplnění dokazování dotazem na Českou národní banku ohledně výše úroku a na Český statistický úřad ohledně míry inflace z důvodu, tyto důkazy nejsou pro rozhodnutí ve věci (při absenci základních tvrzení a důkazních návrhů, k níž se soud blíže vyjádří níže v rámci právního posouzení věci) relevantní. Soud blíže nehodnotil důkazy duplicitní důkazy k provedeným spisům.

12. K podmíněnému návrhu obsaženém v podání žalobce ze dne [datum] soud nepřihlížel ve smyslu § 41a odst. 2 o.s.ř., neboť návrh, aby soud v případě, kdy nevyhoví žalobci ohledně požadovaného obvyklého úroku ze složené jistoty, posoudil nárok žalobce nikoliv jako obvyklý úrok ve výši 2 % ze složené jistoty ale jako úrok z prodlení, je vázán na podmínku. Nadto není úkolem soudu, aby za žalobce vymezoval předmět řízení.

13. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

16. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení v částce 135 000 Kč, resp. v částce 70 250 Kč, když žalovaná po podání žaloby na tento nárok plnila částku 64 750 Kč a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno.

17. Posuzované řízení se ve vztahu k žalobci vedlo po dobu 7 let a 2 měsíců (od [datum], kdy mu byla doručeno předvolání k jednání, neboť tohoto dne se žalobce dozvěděl o zahájení řízení, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru ze dne [datum]), což je doba nepřiměřená, účinky posuzovaného řízení a nejistota s ním spojená působily na žalobce po dlouhou dobu. Co se týká existence nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení v podobě nepřiměřené délky, soud shledal splnění tohoto předpokladu. Odpovědnostní titul ostatně žalovaná ani nesporovala.

18. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

19. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

21. Délku posuzovaného řízení nelze považovat za extrémní, proto soud vycházel ze základní sazby 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 zn. 30 Cdo 3995/2011). Základní sazba pro přiměřené zadostiučinění za období 7 let a 2 měsíců odpovídá částce 92 500 Kč.

22. Žalobcem požadované zvýšení základní částky na 20 000 Kč za rok řízení soud považuje za excesivní, když tato částka by odpovídala extrémní délce posuzovaného řízení, k tomuto závěru však v této věci dospět nelze. Kritérium složitosti, postupu orgánů veřejné moci a chování žalobce se projeví v procentuálním zvýšení či snížení částky za rok řízení, nikoliv zvyšováním či snižováním základní částky.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

24. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

25. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Jednalo se o spor o zaplacení částky 386 908,30 Kč s příslušenstvím představující dlužnou cenu za provedené zemědělské práce. Před soudem I. stupně proběhlo 6 jednání, bylo provedeno širší dokazování výslechy svědků a listinnými důkazy. Soudy dále rozhodovaly o návrhu na vydání předběžného opatření, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, o návrhu na zrušení rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků a o podaných opravných prostředcích.

26. Odvolací soud ve věci rozhodoval 1x tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil z důvodu procesních vad, dovolací soud ve věci rozhodoval 1x tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího zrušil z důvodu, že se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí, Ústavní soud rozhodoval 1x o ústavní stížnosti žalobce proti vydanému předběžnému opatření. O procesní otázce odvolací soud rozhodoval 1x. Pro počet soudních instancí soud základní částku ponížil o 20 % 27. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

28. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 15 %. Soud shledal v postupu soudů průtahy v období od [datum], kdy bylo dovolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti, do [datum], kdy dovolací soud rozhodl o dovolání. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci bylo 1x odvolacím soudem zrušeno pro procesní vady a že druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci spolu s potvrzujícím rozhodnutím soudu odvolacího bylo zrušeno dovolacím soudem pro nepřezkoumatelnost a odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe. Soud má za to, že tyto skutečnosti přispěly k celkové délce řízení, proto základní částku navýšil.

29. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí předmět posuzovaného řízení mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce dále tvrdil zvýšený význam řízení, který spatřoval v tom, že byl osobou vyššího věku s nepříznivým zdravotním stavem (v minulosti měl přiznán [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizováno 6 slov] [rok] [anonymizována tři slova]), na kterou nejistota ohledně výsledku řízení více doléhala. Ohledně doložení lékařských zpráv žalobce odkázal na posuzované řízení a žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. K uvedenému soud uvádí, že pro osobu s nepříznivým zdravotním stavem může být posuzované řízení řízením se zvýšeným významem, které bylo třeba vyřídit přednostně, v případě, kdy je soudu v posuzovaném řízení tato skutečnost známa (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 802/2011). Z průběhu posuzovaného řízení však vyplývá, že zdravotní stav žalobce nebyl soudu znám po celou dobu řízení, ale až od podání žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, tzn. od [anonymizováno] [rok], tedy v období, kdy věc byla pravomocně skončena. Soud měl v úmyslu při jednání konaném dne [datum] vyzvat žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ohledně zvýšeného významu řízení pro žalobce a toho, jakým konkrétním způsobem na něj posuzované řízení v souvislosti s jeho zdravotním stavem více doléhalo a jak se projevovalo hlubší vnímání nejistoty ohledně výsledku řízení. Zároveň by byl žalobce poučen, že při nesplnění výzev může dojít k neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a ztrátě sporu v tomto rozsahu. Žalobce se neúčastí u jednání tohoto poučení vzdal a neunesl tak břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Zároveň žalobce nelze považovat za osobu vysokého věku, když [název soudu] v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že osobou v pokročilejším věku je tedy myšlena osoba starší 75 let. Soud tak uzavírá, že význam řízení pro žalobce hodnotí jako běžný, proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

30. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 25 % na výsledných 69 375 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla dne [datum] finanční zadostiučinění v částce 64 750 Kč, soud žalobci přiznal nárok v rozdílu těchto částek, a to ve výši 4 625 Kč, a ve zbývající části, tj. 65 625 Kč soud žalobu s příslušenstvím z této částky zamítl.

31. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (16. 3. 2020). Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou. (výrok I., II.).

32. Soud se dále zabýval nároky žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu majetkové škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Konkrétně žalobce požadoval částku 43 789 Kč představující vynaložené náklady právního zastoupení žalobce v exekučním řízení, částku 7 865 Kč představující náhradu nákladů soudního exekutora v exekučním řízení, částku 58 020 Kč představující kapitalizovaný úrok za dobu, po kterou žalobce nemohl se svými prostředky složenými u soudního exekutora disponovat, a částku 50 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nezákonnou exekucí.

33. Pokud jde o existenci odpovědnostního titulu, soud uzavírá, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat rozsudek [název soudu] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok], který byl exekučním titulem, na základě něhož bylo vedeno exekuční řízení soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], a který byl následně odklizen rozsudkem dovolacího soudu ze dne [datum]. Soud tak uzavírá, že podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna.

34. Pokud jde o další dvě podmínky vzniku nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy vůči státu, tj. existenci škody (újmy) a příčinnou souvislost, soud k jednotlivým nárokům uvádí následující.

35. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013).

36. Protože zákon blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.

37. Soud má ze spisu soudního exekutora za prokázané, že žalobce uhradil exekutorovi na nákladech exekuce částku 7 865 Kč, tj. že žalobci vznikla škoda ve výši 7 865 Kč. Soud má přitom za prokázané, že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem, konkrétně s vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť z výše popsaného skutkového děje je jednoznačné, že v důsledku toho, že byl v rámci dovolacího řízení zrušen původní exekuční titul, tak pouze v důsledku této skutečnosti došlo k zastavení exekučního řízení usnesením soudního exekutora ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] soudní exekutor uložil žalobci jako povinnému povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč, tyto byly žalobcem soudnímu exekutorovi skutečně uhrazeny dne [datum], čímž došlo ke zmenšení majetkového stavu žalobce. Soud tak uzavírá, že ve věci jsou splněny i další dvě podmínky vzniku nároku na náhradu škody, a to existence škody a příčinná souvislost.

38. Soud proto žalobě co do částky 7 865 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I.). Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.).

39. K námitce žalované, že žalobce zavinil vedení exekučního řízení, soud uvádí, že tato námitka neobstojí v situaci, kdy bylo exekuční řízení zahájeno podle exekučního titulu, jež neobstál před dovolacím soudem, a byl následně zrušen. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že v době zahájení exekučního řízení byl exekuční titul vykonatelný. Za vydání takového nezákonného rozhodnutí nese stát odpovědnost.

40. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky 43 789 Kč s příslušenstvím představující náklady právního zastoupení žalobce jako povinného v exekučním řízení a o nárok žalobce na zaplacení částky 58 020 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný úrok za dobu, po kterou žalobce nemohl se svými prostředky složenými na jistotě u soudního exekutora disponovat, soud měl v úmyslu při jednání konaném dne [datum] žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučit o povinnosti tvrdit skutečnosti rozhodné pro tyto nároky, doložit k tomuto důkazy a vyzvat jej k jejich doplnění. Zároveň by byl žalobce poučen, že při nesplnění výzev může dojít k neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a ztrátě sporu v tomto rozsahu. Žalobce se svou neúčastí na jednání tohoto poučení vzdal.

41. Konkrétně ohledně nároku v částce 43 789 Kč by byl žalobce poučen, že je třeba doplnit skutková tvrzení a důkazní návrh ohledně vzniku této škody na straně žalobce, tzn., že došlo ke vzniku závazku žalobce vůči jeho právnímu zástupci v požadované výši, příp. kdy došlo k úhradě těchto nákladů právnímu zástupci. Žalobce v žalobě uvedl pouze výčet úkonů právních služeb a den jejich realizace, nedoplnil však, kdy a zda vůbec tyto náklady byly ze strany právního zástupce po žalobci požadovány a kdy a zda vůbec je právnímu zástupci uhradil. K prokázání vzniku škody žalobce nenabídl žádný doklad o skutečné úhradě částky v požadované výši, ani např. fakturu o vyúčtování provedených služeb žalobci ze strany jeho právního zástupce, vznik škody nelze dovodit ani z kontextu a provedeného exekučního spisu, ze kterého lze pouze ověřit, jaké úkony právní zástupce žalobce učinil. Žalobcem tak nebylo prokázáno, že na jeho straně skutečně došlo ke zmenšení majetkového stavu. Nelze vyloučit ani existenci jiné dohody týkající se náhrady nákladů exekučního řízení mezi žalobcem a jeho právním zástupcem.

42. Konkrétně ohledně nároku v částce 58 020 Kč by byl žalobce poučen, že je třeba doplnit skutková tvrzení a důkazní návrh ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti, tzn., jasně specifikovat, zda se jedná o ušlý zisk nebo jinou reálně vzniklou škodu, proč se žalobce domnívá, že nebýt exekučního řízení dosáhl by zhodnocení složené jistoty právě o úrok ve výši 2 % ročně, jakým způsobem by tohoto zhodnocení dosáhl a z jakého důvodu usuzuje na to, že právě takové zhodnocení by bylo důvodné očekávat. Obecné tvrzení žalobce o znehodnocení složené jistoty po dobu exekučního řízení o míru inflace či obvyklý úrok není dostačující. Žalobce tak neuvedl dostatečná skutková tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit, z čeho tento konkrétní nárok sestává a proč se má jednat o reálně ušlé zhodnocení složené jistoty právě v žalované výši, o které byl v souvislosti s exekučním řízením zkrácen.

43. Soud žalobu v uvedených nárocích výrokem II. zamítl, a to pro shora uvedenou absenci skutkových tvrzení a důkazních návrhů, čímž došlo k neusnesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

44. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou žalobce požaduje jako odčinění toho, že byl po dobu vedení nezákonné exekuce v tíživé situaci, z průběhu exekučního řízení byl ve stresu a v obavách o výsledech a nemohl spát, což mělo vliv na jeho zdravotní stav, soud měl v úmyslu při jednání konaném dne [datum] žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučit o povinnosti tvrdit skutečnosti rozhodné pro tyto nároky, doložit k tomuto důkazy a vyzvat jej k jejich doplnění. Zároveň by byl žalobce poučen, že při nesplnění výzev může dojít k neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a ztrátě sporu v tomto rozsahu. Žalobce se svou neúčastí na jednání tohoto poučení vzdal.

45. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

46. Konkrétně ohledně nároku v částce 50 000 Kč by byl žalobce poučen, že je třeba doplnit skutková tvrzení a důkazní návrh ohledně vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti, tzn., jasně specifikovat, jaká konkrétní nemajetková újma měla žalobci v souvislosti s exekučním řízením vzniknout, že je nemajetková újma takové intenzity, kterou lze odškodnit pouze poskytnutím finančního odškodnění, jaké konkrétní dopady do jeho sféry byly způsobeny tímto exekučním řízením a k prokázání tvrzení označit či navrhnout důkazy. Žalobcem uvedené dopady do jeho sféry jsou formulovány příliš obecně, tyto dopady by bylo možné shledat u většiny povinných osob v exekučním řízení, na jejichž majetek byla nařízena exekuce pro nesplnění uložené povinnosti, a žalobce k prokázání vzniklé nemajetkové újmy nenabídl ani žádné důkazy. Žalobce tak neuvedl dostatečná skutková tvrzení, z nichž by bylo možné shora uvedené dovodit, a soud tak nemá za to, že na straně žalobce skutečně v příčinné souvislosti s nezákonnou exekucí došlo ke vzniku nemajetkové újmy.

47. Soud žalobu v uvedeném nároku výrokem II. zamítl, a to pro shora uvedenou absenci skutkových tvrzení a důkazních návrhů, čímž došlo k neusnesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

48. Pro úplnost soud pouze doplňuje, že žalobce poukazoval kromě vydání nezákonného rozhodnutí také další pochybení soudního exekutora v exekučním řízení (doručování, prodlení s vydáním rozhodnutí, zadržování jistoty a její záměnu s plněním na dluh, zamítnutí návrhu na odklad), konkrétní nároky z nich však nevyvozoval, a soud uvedené proto považoval pouze za dokreslení průběhu exekučního řízení.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. ve výroku III. V posuzovaném případě žalobce požadoval po žalované zaplacení 5 nároků. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky byl žalobce plně úspěšný, když žalovaná po podání žaloby a po uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku jako kompenzaci za vzniklou újmu žalobci finanční odškodnění částečně poskytla a další bylo žalobci přiznáno rozhodnutím soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), čímž procesně žalovaná zavinila vedení řízení v tomto rozsahu. Ohledně nároku na náhradu škody v částce 7 865 Kč byl žalobce rovněž plně úspěšný, když tato částka mu byla přiznána rozhodnutím soudu. Ohledně nároku na náhradu škody v částce 58 020 Kč a 43 789 Kč a nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 50 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, byl žalobce neúspěšný, když žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta, čímž procesně zavinil vedení řízení v tomto rozsahu. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 151 809 (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody ve výši 58 020 + 43 789 a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 50 000 určené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), a tedy ze 72,4 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 57 865 (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu odpovídající odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky 50 000 + tarifní hodnota odpovídající přiznanému odškodnění majetkové škody ve výši 7 865), a tedy z 27,6 %. Proto soud rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 44,8 % (odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované).

50. Náhradu nákladů řízení představuje ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání). Z celkové náhrady činí 44,8 % částku 403,20 Kč.

51. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci či žalované jakoukoliv újmu.