20 C 123/2019-228

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 7 slov] [adresa], o částku 87 700 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 000 Kč spolu s 10 % p. a. zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 1 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 86 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 87 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). V posuzovaném řízení byl dne [datum] vydán odsuzující rozsudek ve vztahu k žalobci, který byl k odvolání státního zástupce i obžalovaného, rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014 sp. zn. [spisová značka] v celém rozsahu zrušen, a znovu bylo rozhodnuto tak, že obžalovaný žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s odkladem výkonu trestu v délce 2 let. K dovolání žalobce pak byly oba citované rozsudky zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2015, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena [název soudu], k novému projednání a rozhodnutí. Tento soud rozsudkem ze dne [datum] zprostil žalobce obžaloby, k odvolání státního zástupce opět ve věci jednal odvolací Krajský soud v Plzni, a tento rozhodnutím ze dne 14. 1. 2016 sp. zn. [spisová značka] odvolání státního zástupce pro nedůvodnost zamítl. Nezákonným rozhodnutím v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, vznikla žalobci škoda spočívající v odměně, kterou uhradil za výkon obhajoby advokátům. Tato škoda představuje vyúčtované platby za provedené úkony, které na základě faktur uhradil k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 64 200 Kč a dále k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 13 500 Kč, dále faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 5 000 Kč a faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 5 000 Kč Celkem se tak jedná o částku 87 700 Kč. Žalobce proto požaduje zaplacení této částky.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že žalobce žádostí doručenou žalované dne [datum] uplatnil nárok ve smyslu žaloby u žalované, dále uvedla, že byl trestně stíhán na základě usnesení [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2009 [číslo jednací] a rozhodnutím [název soudu] ze dne 13. 10. 2015 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2016 č. j. [číslo jednací] byl zproštěn obžaloby. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] shledala žádost nedůvodnou, v celém rozsahu ji zamítla. Tvrzení v žádosti a v žalobě se shodují, žalobce však nepředložil soudu podklady, které by žalovaná neměla k dispozici, své závěry proto žalovaná považuje za relevantní a platné i ve vztahu k soudnímu řízení. Aby bylo možné nároku na náhradu škody v požadované částce 87 700 Kč (náklady obhajoby) vyhovět, je nutné prokázat vznik škody. Jelikož trestní stíhání žalobce bylo zahájeno před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, spadá nárok bez ohledu na to, že byl uplatněn za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., v souladu s přechodnými ustanoveními tohoto občanského zákoníku, do režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který chápe škodu jako majetkovou újmu, která již nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, to je penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění především penězi. Vznik škody, představující náklady na právní zastoupení v trestním řízení lze tedy prokázat toliko doložením příjmových platebních dokladů, případně výpisů z účtu, znějících na nárokovanou částku. Žalovaná nesporovala existenci odpovědnostního titulu, nicméně prohlásila z výše uvedených důvodů za sporný vznik škody na straně žalobce a zároveň pak prohlásila za spornou i příčinnou souvislost mezi dvěma předcházejícími složkami. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dopisem ze dne [datum] požadoval na žalované nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, vydaným v rámci posuzovaného řízení v částce 87 700 Kč představující náklady, které vynaložil na právní služby v průběhu posuzovaného řízení za obhajobu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná v dopise ze dne [datum] potvrdila, že dne [datum] jí bylo doručeno výše zmíněné podání žalobce. Mezi účastníky ostatně nebylo sporné, že nárok byl u žalované uplatněn dne [datum]. Žalovaná dále reagovala dopisem ze dne [datum], ve kterém žalobci sdělila, že k tomu, aby bylo možné požadovanému nároku na náhradu škody vyhovět, je nutné prokázat (mimo jiné) vznik škody, což lze prokázat doložením příjmových platebních dokladů, případně výpisů z účtu, znějících na nárokovanou částku. Jelikož tyto podklady nebyly připojeny, žalovaná neměla požadovaný nárok žalobce za prokázaný a z toho důvodu jej zamítla.

4. Dále bylo v řízení prokázáno, že [stát. instituce], [stát. instituce], usnesením ze dne 31. 8. 2009 [číslo jednací], zahájila podle § 160 odst. 1 trestního řádu, trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona, kterého se měl dopustit jednáním v usnesení uvedeným. V odůvodnění policie mimo jiné uvedla, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě skutečností zjištěných ze spisového materiálu vedeného pod [číslo jednací], policejní orgán vycházel z důkazů shromážděných v tomto spisovém materiálu, provedeným prověřováním oznámení o smrtelném úrazu při výkonu pracovní činnosti ze dne [datum], katastrální území [územní celek], [anonymizováno] [okres]. Podkladem pro vydání usnesení byl zejména protokol o ohledání místa činu ze dne [datum] a podaná vysvětlení a jejich doplnění sepsané postupem dle § 158 odst. 5 trestního řádu, s osobami [jméno] [příjmení], [anonymizována čtyři slova] [jméno] [příjmení]. V době události v obchodním rejstříku zapsaný jediný jednatel společnosti [právnická osoba], dále vysvětlení sepsaná stejným postupem s osobami [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Dále s osobami [jméno] [příjmení], zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] a majitel použitého autojeřábu, [jméno] [příjmení], řidič toho dne první naložené nákladní soupravy majitele [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] od společnosti [právnická osoba] [obec], zaměstnavatele zemřelého řidiče [příjmení] a dále s osobami [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dále pak policie vycházela i z dalších v usnesení uvedených podkladů. Závěrem pak policejní orgán uvedl, že s ohledem na kvalifikační, odborné i praktické zkušenosti žalobce v oboru stavebnictví a zejména i statika budov, bylo u prověřované události dostatečně prokázáno jeho zavinění, charakterizované jako vnitřní psychický stav pachatele ke svému jednání a jeho následkům a dále ke všem ostatním skutkovým okolnostem, zakládajícím znaky skutkové podstaty trestného činu, které jsou nezbytně vyžadovány jako obligatorní subjektivní stránky trestného činu. Žalobce tak naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona, neboť jinému z nedbalosti způsobil smrt pro to, že porušil důležitou povinnost, vyplývající z jeho zaměstnání, postavení nebo funkce, když u [anonymizována čtyři slova] v [katastrální uzemí], [anonymizováno] [okres], nezajistil provedení neodkladných zabezpečovacích prací, které mu jako řádnému jednateli společnosti [právnická osoba] a zejména současně stanovenému odbornému stavebnímu dozoru nad těmito pracemi bylo nařízeno rozhodnutím stavebního úřadu, [stát. instituce], jak je v usnesení uvedeno. Prověřováním podle § 158 trestního řádu zjištěné a odůvodněné skutečnosti tak nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Proto policie zahájila trestní stíhání žalobce. [název soudu] rozsudkem ze dne [datum] zprostil obžalovaného žalobce podle § 226 písmeno b) trestního řádu obžaloby pro skutek v rozsudku popsaný, kterým měl dle obžaloby spáchat trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, neboť v žalobním návrhu označený skutek, není trestným činem. Zároveň pak v rozsudku uvedené poškozené odkázal se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 1. 2016 č. j. [číslo jednací] zamítl odvolání okresního státního zástupce [okres], proti rozsudku [název soudu] ze dne 13. 10. 2015 č. j. [číslo jednací] jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu. Usnesení nabylo právní moci [datum]. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu posuzovaného řízení.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystavil dne [datum] žalobci jako svému klientovi daňový doklad [číslo] se splatností [datum] a tímto vyúčtoval sjednanou odměnu a náhradu výdajů za úkony obhajoby v posuzovaném řízení v celkové částce 64 200 Kč a dále vyúčtoval též složené zálohy v částkách 2 x 15 000 Kč, dále 10 000 Kč a 24 200 Kč, celkem k úhradě je tak požadována částka 0 Kč. Fakturou – daňovým dokladem [číslo] vystaveným [datum] se splatností [datum] vyúčtoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci náklady za právní služby ve věci obhajoby v posuzovaném řízení částku 5 000 Kč, další fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] se splatností [datum] vyúčtoval žalobci částku 8 500 Kč, fakturou [číslo] vystavenou [datum] se splatností dne [datum] vyúčtoval žalobci částku 1 000 Kč. 6. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení ze dne [datum] uvedl, že jeho bývalý klient (žalobce) mu řádně a včas a v plné výši uhradil za poskytnuté právní služby v posuzovaném řízení všechny vystavené zálohové faktury [číslo] [rok], [číslo], [číslo] a [číslo], v celkové částce 60 000 Kč včetně DPH. 7. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve sdělení ze dne [datum] doplnil informace a uvedl, že žalobci vystavil postupně 4 zálohové faktury v celkové částce 64 200 Kč včetně 21% DPH, celá tato částka byla zaplacena, jak prokazují výpisy z účtu [anonymizováno] [příjmení], platby byly identifikovány variabilním symbolem [číslo], který se shoduje s číslem advokátního spisu, poslední zálohová faktura byla uhrazena ve čtyřech splátkách, z nichž asi ve dvou případech bylo plnění složeno na účet prostřednictvím pošty a k příslušnému výpisu z účtu je přiloženo aviso pošty, na kterém je uvedeno jméno složitele – [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. [anonymizováno] [příjmení] placení čtvrté zálohové faktury ve splátkách akceptoval, protože věděl, že žalobce byl v té době nemocný. Zda peníze na poštu skládal žalobce nebo na jeho příkaz někdo jiný, [anonymizováno] [příjmení] neřešil, protože to pro něj nebylo podstatné.

8. Z výpisů ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], [datum], [datum] z účtu vedeného u [anonymizována dvě slova] pod [číslo] na jméno [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že dne [datum] byl ve prospěch tohoto účtu proveden vklad hotovosti v částce 15 000 Kč [variabilní symbol], dále dne [datum] byl taktéž učiněn ve prospěch tohoto účtu vklad hotovosti v částce 15 000 Kč opět [variabilní symbol], dále dne [datum] byla ve prospěch tohoto účtu provedena od [anonymizována dvě slova] úhrada v částce 10 000 Kč, dále dne [datum] úhrada z jiné banky v částce 7 000 Kč s poznámkou [jméno] [příjmení] od [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. A dále dle výpisu z tohoto účtu ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že dne [datum] byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 5 000 Kč, zaplacená u [anonymizována dvě slova], dne [datum] byl realizován vklad hotovosti v částce 5 000 Kč ve prospěch tohoto účtu s poznámkou [celé jméno žalobce], dne [datum] byla provedena úhrada z jiné banky z účtu [bankovní účet] [příjmení] [jméno], se zprávou [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [spisová značka] v částce 7 200 Kč.

9. Ze soupisu převodů poštovních poukázek s výpisem ze dne [datum] bylo zjištěno, že tohoto dne byla [anonymizována dvě slova] přijata částka 10 000 Kč s označením odesilatele [celé jméno žalobce] ve prospěch [jméno] [příjmení] s datem podání [datum], částka byla předána bance dne [datum], z dalšího soupisu převodu poštovních [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], výpis ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla podána ve prospěch [jméno] [příjmení] částka 5 000 Kč, s označením [celé jméno žalobce], bance předána dne [datum]. 10. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v potvrzení o přijatých platbách na úhradu právních služeb poskytovaných žalobci ze dne [datum] potvrdil k žádosti žalobce, že v rámci obhajoby žalobce v posuzovaném řízení vykonal pro žalobce právní služby, které žalobci vyúčtoval fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] celkem za právní služby v částce 13 500 Kč, když před vydáním faktury byla [anonymizováno] [příjmení] uhrazena dne [datum] na jeho bankovní účet záloha v částce 5 000 Kč a doplatek v částce 8 500 Kč byl uhrazen dne [datum], dále fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] celkem za právní služby částku 5 000 Kč, která byla uhrazena na bankovní účet [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] a dále fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] celkem za právní služby v částce 5 000 Kč, přičemž před vydáním faktury byla [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] na jeho bankovní účet uhrazena záloha v částce 4 000 Kč a doplatek v částce 1 000 Kč byl klientem uhrazen v hotovosti dne [datum]. Úhrnem tak za obhajobu vyúčtoval žalobci částku 23 500 Kč a tato částka byla [anonymizováno] [příjmení] uhrazena. Ve vztahu k žalobci tak neeviduje žádné nedoplatky.

11. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] [rok] ze dne [datum] vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že doklad byl vystaven na částku 1 000 Kč, přijatou od žalobce na platbu faktury [číslo].

12. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při výslechu vypověděl, že zastupoval žalobce v posuzovaném řízení, a to v rámci odvolacího řízení u Krajského soudu v Plzni, zastupování převzal dne [datum], první faktura, kterou žalobci vyúčtoval rozsah právních služeb od převzetí až de facto po skončení prvého odvolacího řízení, je faktura [číslo] na částku 8 500 Kč, následně bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a po zrušení rozsudků nižších soudů Nejvyšším soudem ČR a poté co opět bylo rozhodnuto [název soudu] a Krajským soudem v Plzni, vyúčtoval svědek žalobci fakturou [číslo] poskytnuté právní služby. Faktura [číslo] faktura [číslo] byly svědkovi hrazeny převodem z účtu a faktura [číslo] byla hrazena v hotovosti, tuto částku předal svědkovi [příjmení] [celé jméno žalobce]. V lednu 2020 požádal žalobce svědka o vydání potvrzení o přijatých platbách a doplatek v částce 1 000 Kč byl svědkovi uhrazen žalobcem dne [datum] v hotovosti. Jednalo se de facto o jedinou platbu v hotovosti, na kterou má svědek příjmový pokladní doklad.

13. Žalobce v rámci účastnického výslechu vypověděl, že zaplatil částky za obhajobu, celkem asi 100 000 Kč, všechny daňové doklady a faktury založené ve spise obdržel od svého právního zástupce. Žalobce byl ve stavu, že nebyl schopen hlídat tyto věci, většinou platby prováděla žalobcova nejmladší dcera, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], převodem ze svého účtu, nebo v hotovosti, žalobce má tři vysokoškolsky vzdělané dcery, pobíral částku 7 000 Kč, ze které by nemohl zaplatit ani nájem, dcery jej proto podporovaly, a za žalobce peníze platily většinou v hotovosti. Žalobce částky, které za něj platily, svým dcerám nehradil. Dcery po něm zpátky peníze nechtěly, každá z nich něco za žalobce finančně platila, oblékaly jej a podobně. V době, kdy byly hrazeny faktury, měl žalobce příjem 7 000 Kč, v současné době (výslech proběhl dne [datum]), se jedná o částku 9 000 Kč měsíčně. Dcery nepřipouštěly debatu o tom, že by jim žalobce částky, které za něj platily, kompenzoval, řekly tatínku, my to zaplatíme. Pokud by žalobce vysoudil peníze po státu, tak dcery po něm tyto peníze zpátky chtít nebudou.

14. V doplňujícím účastnickém výslechu žalobce dne [datum] dále vypověděl, že co se týká částek, které uhradil, tak peníze obstaral s tím, že pracuje, pracoval i po dobu, kdy bylo vedeno trestní stíhání jeho osoby a pracuje i v současnosti. Dříve žalobce měl velkou stavební firmu, asi se 70 zaměstnanci, poté ji zavřel a dostal se do konkurzu. Dále vypověděl, že sám bankovní účet nemá, protože je na něj vedena exekuce od roku 2009, měl účet u banky, ze kterého peníze vybral soudní exekutor a také žalobci obstavil nemovitosti asi za 12 000 000 Kč. V exekuci zbývá zaplatit částka asi 4 000 000 Kč, když původně byla exekuce vedena pro částku 18 000 000 Kč. Exekuce kontinuálně probíhá od roku 2009 do současnosti. [anonymizováno] [příjmení] žalobce zaplatil částku 1 000 Kč v hotovosti tak, že za ním zašel do kanceláře, [anonymizováno] [příjmení] se zmínil, že žalobce mu dluží 1 000 Kč, a žalobce proto vytáhl z peněženky 1 000 Kč. Jednalo se o částku z důchodu a dále ještě částky, které dostal od zákazníků v souvislosti s jeho prací. Dále žalobce uvedl, že bydlí s manželkou v domě, ve kterém neplatí nájem, jenom energie a drobné úpravy, čili když vydělá 80 000 Kč ročně, k tomu bere nějaký důchod, v současné době asi 10 000 Kč, z toho platí mobil, internet, kancelář, auto, naftu a tak dále, a je to tak na těsno, ale na jídlo stále mám. Co se týká exekuce, tato je vedena pro tři větší částky, v jednom případě je oprávněným [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [anonymizováno], druhá podobná společnost rovněž se sídlem v [anonymizováno] a dále [ulice] [anonymizována čtyři slova] [obec] – [anonymizováno], kde zbyly nějaké nároky. V současné době tedy k zaplacení zbývá částka asi 4 000 000 Kč.

15. Co se týká částky 1 000 Kč, která byla zaplacena žalobcem, tuto žalobce požaduje za účast u veřejného zasedání o odvolání u Krajského soudu v Plzni dne [datum], když částka 1 000 Kč byla zaplacena za část úkonu, když hodnota úkonu je vyšší.

16. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že z faktury [číslo] (čl. 21) vyplývá, že za účast byla zaplacena částka 1 000 Kč a náhrada škody je proto limitována tím, co žalobce zaplatil v daném případě, nikoli advokátním tarifem, když žalobce zaplatil méně nežli dle advokátního tarifu, neboť dle advokátního tarifu se jedná o částku 1 500 Kč a dále 300 Kč za režijní paušál. V daném případě proto škoda na straně žalobce je pouze v částce 1 000 Kč.

17. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 3 zákona, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze v částce 1 000 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 87 700 Kč představující náhradu škody podle zákona v podobě nákladů na právní zastoupení, které měl vynaložit v rámci posuzovaného řízení v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení.

19. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, [číslo] rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

20. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990 sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo]; rozsudek ze dne 31. 3. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813; posledně uvedené rozhodnutí je též dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR, www.nsoud.cz), tzn. že vznik nároku na náhradu škody není podmíněn tím, že by v řízení bylo prokázáno, že orgán činný v trestním řízení jednal v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován, což však nebylo tvrzeno. Soudní judikatura výkladem zákona dovodila, že smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi byla odčiněna, a že je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal, a že proti němu nemělo být trestní stíhání vedeno.

21. V posuzovaném případě se jednalo o zmíněné usnesení Policie ČR ze dne 31. 8. 2009 [číslo jednací], kterým podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájila trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona, kterého se měl dopustit jednáním v usnesení uvedeným. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobce. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Co se týká stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tato nepředstavuje efektivní opravný prostředek a jeho nevyužití tak nemůže vést ke vzdání se základního práva účastníka podle § 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3719/10). Obviněnému tak náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu (v konkrétním případě) byly dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady škody (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/09). V daném případě soud takové důvody nezjistil. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno rozsudkem [název soudu] ze dne 6. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek v rozsudku uvedený. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Je tak dán odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí), neboť žalobce byla nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, ve kterém orgány činné v trestním řízení spatřovaly zmíněný trestný čin.

22. Soud se dále zabýval otázkou tvrzeného vzniku a výše škody na straně žalobce. Z hlediska vymezení škody a rozsahu její náhrady je třeba ve smyslu citovaného § 26 zákona postupovat podle občanského zákoníku. Jelikož trestní stíhání žalobce bylo zahájeno v době platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ občanský zákoník“), soud postupoval podle tohoto právního předpisu. Podle § 442 odst. 1 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Judikatura k tomuto ustanovení škodou mínila újmu, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz (srov. rozhodnutí R 55/1971). Bylo proto na žalobci, aby prokázal vznik škody ve své majetkové sféře spočívající ve zmenšení jeho majetkového stavu.

23. Žalobce předložil výše uvedené daňové doklady za právní služby realizované v posuzovaném řízení [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], což byli právní zástupci, kteří žalobce v posuzovaném řízení zastupovali. Dále byly v řízení provedeny výpisy z účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení], ze kterých byly zjištěny hotovostní vklady ve prospěch tohoto účtu, jakož i úhrady od [anonymizována tři slova] a z jiné banky. Ohledně těchto vkladů [anonymizováno] [příjmení] potvrdil, že vkládané a připsané částky představovali úhrady za právní služby v posuzovaném řízení vyúčtované příslušnými daňovými doklady. Oba právní zástupci potvrdili zaplacení vyúčtovaných právních služeb. Neřešili již, kdo skutečně úhrady provedl. Stále tak zůstává otázka, zda to byl žalobce, komu vznikla škoda, tj. zda uvedené částky také zaplatil a došlo tak ke zmenšení jeho majetkového stavu.

24. Žalobce v této souvislosti při účastnickém výslechu vypověděl, že platby za vyúčtované právní služby v posuzovaném řízení za žalobce hradily jeho dcery, které jej podporovaly, on jim zpětně nic nehradil, neboť jeho příjem 7 000 Kč mu to neumožňoval a ony také nic od něj nepožadovaly. V doplňujícím výslechu vypověděl, že od roku 2009 je na jeho majetek vedena exekuce, která dosud neskončila (k zaplacení zbývá částka cca 4 000 000 Kč), bydlí s manželkou, neplatí nájem jen energie a drobné úpravy, dále doplnil, že jeho výdělek je 80 000 Kč ročně, pobírá důchod cca 10 000 Kč, platí mobil, internet, kancelář, auto, naftu atd. On sám pouze zaplatil ze svého [anonymizováno] [příjmení] částku 1 000 Kč v hotovosti, což potvrdil v rámci svědecké výpovědi také svědek [příjmení] [příjmení]. Tato částka byla hrazena na vystavenou fakturu [číslo] [anonymizováno] [příjmení] vystavil žalobci na tuto částku dne [datum] zmíněný pokladní doklad. Sám žalobce tak potvrdil, že kromě částky 1 000 Kč, žádné jiné úhrady za v posuzovaném řízení realizované prívní služby svým právním zástupcům nehradil z popsaných důvodů. Na straně žalobce tak došlo ke zmenšení jeho majetkového stavu pouze v rozsahu jím uhrazené částky 1 000 Kč, kterou žalobce požadoval jakožto náhradu škody za účast na veřejném zasedání o odvolání u Krajského soudu v Plzni dne [datum]. Jak správně uvedla, žalovaná náhrada škody je tak ohraničena právě částkou 1 000 Kč, jejíž zaplacení žalobcem žalovaná nesporovala, která žalobci skutečně vznikla v příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím, bez ohledu na to, jaká částka by náležela za právní zastoupení u tohoto úkonu právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť žalobci ve větším rozsahu škoda nevznikla. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování svědeckou výpovědí [anonymizováno] [příjmení], když tento svědek se vyjádřil ve sdělení ze dne [datum] a zjištěný skutkový stav zcela postačoval k rozhodnutí ve věci samé.

25. S ohledem na uvedené závěry proto soud žalované ve výroku I. uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč. Zároveň soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne [datum], kdy byla u žalované podána žádost na náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 11. 7. 2019, a proto dne 12. 7. 2019 se žalovaná ocitla v prodlení se splněním své peněžité povinnosti. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu ve výrocích II. a III. pro její nedůvodnost zamítl.

26. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla téměř zcela úspěšná žalovaná, když její neúspěch byl naprosto minimální, neboť žaloba byla z převážné části zamítnuta, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, písm. a), c), vyhlášky č. 254/2015 Sb., představovány částkou 1 800 Kč za 6 úkonů, každý v částce 300 Kč (vyjádření ze dne [datum], dále vyjádření doručené soudu dne [datum] a účast na jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). Ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce 3 dnů.

Poučení