20 C 123/2019- 282

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 86 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 004 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 36 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 50 004 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 928,60 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároku na náhradu majetkové škody v částce 87 700 Kč s příslušenstvím představující vynaložené náklady na obhajobu, které mu měly vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V posuzovaném řízení byl dne [datum] vydán odsuzující rozsudek ve vztahu k žalobci, který byl k odvolání státního zástupce i obžalovaného, rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014 sp. zn. [spisová značka] v celém rozsahu zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že obžalovaný žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s odkladem výkonu trestu v délce 2 let. K dovolání žalobce pak byly oba citované rozsudky zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2015, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena [název soudu] k novému projednání a rozhodnutí. Tento soud rozsudkem ze dne [datum] zprostil žalobce obžaloby, k odvolání státního zástupce opět ve věci jednal odvolací Krajský soud v Plzni a tento rozhodnutím ze dne 14. 1. 2016 pod sp. zn. [spisová značka] odvolání státního zástupce pro nedůvodnost zamítl. Nezákonným rozhodnutím v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce vznikla žalobci škoda spočívající v odměně, kterou uhradil za výkon obhajoby advokátům [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tato škoda představuje vyúčtované platby za provedené úkony, které na základě faktur uhradil k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 64 200 Kč a dále k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 13 500 Kč, dále faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 5 000 Kč a faktury [číslo] ze dne [datum] v částce 5 000 Kč Celkem se tak jedná o částku 87 700 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že žalobce žádostí doručenou žalované dne [datum] uplatnil nárok ve smyslu žaloby u žalované, a dále uvedla, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2009 [číslo jednací] a rozhodnutím [název soudu] ze dne 13. 10. 2015 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2016 č. j. [číslo jednací] byl zproštěn obžaloby. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] shledala žádost nedůvodnou, v celém rozsahu ji zamítla. Tvrzení v žádosti a v žalobě se shodují, žalobce však nepředložil soudu podklady, které by žalovaná neměla k dispozici, své závěry proto žalovaná považuje za relevantní a platné i ve vztahu k soudnímu řízení. Aby bylo možné nároku na náhradu škody v požadované částce vyhovět, je nutné prokázat vznik škody. Jelikož trestní stíhání žalobce bylo zahájeno před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, spadá nárok bez ohledu na to, že byl uplatněn za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., v souladu s přechodnými ustanoveními tohoto občanského zákoníku, do režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který chápe škodu jako majetkovou újmu, která již nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, to je penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění především penězi. Vznik škody představující náklady na právní zastoupení v trestním řízení lze tedy prokázat toliko doložením příjmových platebních dokladů, případně výpisů z účtu, znějících na nárokovanou částku. Žalovaná nesporovala existenci odpovědnostního titulu, nicméně prohlásila z výše uvedených důvodů za sporný vznik škody na straně žalobce a zároveň pak prohlásila za spornou i příčinnou souvislost mezi dvěma předcházejícími složkami. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2021, č.j. 20 C 123/2019-228 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč spolu s 10 % p. a. zákonným úrokem z prodlení této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 1 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] byla zamítnuta (výrok II.), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 86 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení byla zamítnuta (výrok III.) a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok IV.). Soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu a o vzniku škody pouze v rozsahu částky 1 000 Kč, která byla zaplacena přímo žalobcem za účast [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u veřejného zasedání o odvolání u Krajského soudu v Plzni dne [datum]. Ve zbylém rozsahu soud dospěl k závěru, že žalobci škoda nemohla vzniknout z důvodu, že náklady právního zastoupení za něho hradily jeho dcery a na jeho straně tak nedošlo ke zmenšení jeho majetkového stavu ve smyslu § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, když dluh vůči dcerám nebyl vyrovnán, proto žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

4. K odvolání žalobce do výroku III. a IV. rozsudku Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2021, č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že ve věci došlo soudem prvního stupně k mechanické interpretaci ustanovení odškodňovacího zákona i občanského zákoníku, která měla za následek zásah do práva žalobce na náhradu škody. Odvolací soud zdůraznil, že není sporu o tom, že žalobci náleží nárok na náhradu nákladů obhajoby a že mu vznikla škoda v podobě zmenšení jeho majetku. Náklady obhajoby byly obhájcům žalobce uhrazeny ze strany dcer žalobce, které k úhradě přistoupily a darovaly tak žalobci své peněžní prostředky. Odvolací soud uvedl, že ve věci neexistuje žádný primární vztah mezi dlužníkem a věřitelem, neboť žalobcův dluh již byl obhájcům uhrazen, a na tom nemění nic ani skutečnost, že žalobce získal prostředky darem od svých dcer, když tyto prostředky mohl žalobce využít podle svého libovolného rozhodnutí. Je proto zřejmé, že na straně aktiv se žalobcův majetek zmenšil. Jelikož se soud prvního stupně nezabýval výší náhrady škody a nezohledňoval námitku žalované ohledně počtu vyfakturovaných úkonů právní služby, byl rozsudek v napadeném rozsahu odvolacím soudem zrušen a vrácen k dalšímu řízení.

5. Předmětem řízení tak zůstal nárok v částce 64 200 Kč představující úkony právní služby provedené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a v částce 22 500 Kč představující úkony právní služby provedené [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

6. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dopisem ze dne [datum] požadoval po žalované nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci posuzovaného řízení v částce 87 700 Kč představující náklady, které vynaložil na právní služby v průběhu posuzovaného řízení za obhajobu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná v dopise ze dne [datum] potvrdila, že dne [datum] jí bylo doručeno výše zmíněné podání žalobce. Mezi účastníky ostatně nebylo sporné, že nárok byl u žalované uplatněn dne [datum]. Žalovaná dále reagovala dopisem ze dne [datum], ve kterém žalobci sdělila, že k tomu, aby bylo možné požadovanému nároku na náhradu škody vyhovět, je nutné prokázat (mimo jiné) vznik škody, což lze prokázat doložením příjmových platebních dokladů, případně výpisů z účtu, znějících na nárokovanou částku. Jelikož tyto podklady nebyly připojeny, žalovaná neměla požadovaný nárok žalobce za prokázaný a z toho důvodu jej zamítla.

7. Dále bylo v řízení prokázáno, že [stát. instituce], [stát. instituce], usnesením ze dne 31. 8. 2009 [číslo jednací], zahájila podle § 160 odst. 1 trestního řádu, trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona, kterého se měl dopustit jednáním v usnesení uvedeným. V odůvodnění policie mimo jiné uvedla, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě skutečností zjištěných ze spisového materiálu vedeného pod [číslo jednací], policejní orgán vycházel z důkazů shromážděných v tomto spisovém materiálu, provedeným prověřováním oznámení o smrtelném úrazu při výkonu pracovní činnosti ze dne [datum], katastrální území [územní celek], okres [okres]. Podkladem pro vydání usnesení byl zejména protokol o ohledání místa činu ze dne [datum] a podaná vysvětlení a jejich doplnění sepsané postupem dle § 158 odst. 5 trestního řádu, s osobami [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] a [jméno] [příjmení]. V době události v obchodním rejstříku zapsaný jediný jednatel společnosti [právnická osoba], dále vysvětlení sepsaná stejným postupem s osobami [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Dále s osobami [jméno] [příjmení], zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] a majitel použitého [anonymizováno], [jméno] [příjmení], řidič toho dne první naložené nákladní soupravy majitele [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] od společnosti [právnická osoba] [obec], zaměstnavatele zemřelého řidiče [příjmení] a dále s osobami [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dále pak policie vycházela i z dalších v usnesení uvedených podkladů. Závěrem pak policejní orgán uvedl, že s ohledem na kvalifikační, odborné i praktické zkušenosti žalobce v oboru stavebnictví a zejména i statika budov, bylo u prověřované události dostatečně prokázáno jeho zavinění, charakterizované jako vnitřní psychický stav pachatele ke svému jednání a jeho následkům a dále ke všem ostatním skutkovým okolnostem, zakládajícím znaky skutkové podstaty trestného činu, které jsou nezbytně vyžadovány jako obligatorní subjektivní stránky trestného činu. Žalobce tak naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona, neboť jinému z nedbalosti způsobil smrt pro to, že porušil důležitou povinnost, vyplývající z jeho zaměstnání, postavení nebo funkce, když u objektu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [katastrální uzemí], [anonymizováno] [okres], nezajistil provedení neodkladných zabezpečovacích prací, které mu jako řádnému jednateli společnosti [právnická osoba] a zejména současně stanovenému odbornému stavebnímu dozoru nad těmito pracemi bylo nařízeno rozhodnutím stavebního úřadu, [stát. instituce], jak je v usnesení uvedeno. Prověřováním podle § 158 trestního řádu zjištěné a odůvodněné skutečnosti tak nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Proto policie zahájila trestní stíhání žalobce. [název soudu] rozsudkem ze dne [datum] zprostil obžalovaného žalobce podle § 226 písmeno b) trestního řádu obžaloby pro skutek v rozsudku popsaný, kterým měl dle obžaloby spáchat trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, neboť v žalobním návrhu označený skutek, není trestným činem. Zároveň pak v rozsudku uvedené poškozené odkázal se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 1. 2016 č. j. [číslo jednací] zamítl odvolání okresního státního zástupce [okres], proti rozsudku [název soudu] ze dne 13. 10. 2015 č. j. [číslo jednací] jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu. Usnesení nabylo právní moci [datum]. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu posuzovaného řízení.

8. Dále bylo v řízení prokázáno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystavil dne [datum] žalobci jako svému klientovi daňový doklad [číslo] se splatností [datum] a tímto vyúčtoval sjednanou odměnu a náhradu výdajů za úkony obhajoby v posuzovaném řízení v celkové částce 64 200 Kč a dále vyúčtoval též složené zálohy v částkách 2 x 15 000 Kč, dále 10 000 Kč a 24 200 Kč, celkem k úhradě je tak požadována částka 0 Kč.

9. Fakturou – daňovým dokladem [číslo] vystaveným [datum] se splatností [datum] vyúčtoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci náklady za právní služby ve věci obhajoby v posuzovaném řízení částku 5 000 Kč, další fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] se splatností [datum] vyúčtoval žalobci částku 8 500 Kč, fakturou [číslo] vystavenou [datum] se splatností dne [datum] vyúčtoval žalobci částku 1 000 Kč. 10. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení ze dne [datum] uvedl, že jeho bývalý klient (žalobce) mu řádně a včas a v plné výši uhradil za poskytnuté právní služby v posuzovaném řízení všechny vystavené zálohové faktury [číslo] [rok], [číslo], [číslo] a [číslo], v celkové částce 60 000 Kč včetně DPH. 11. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve sdělení ze dne [datum] doplnil informace a uvedl, že žalobci vystavil postupně 4 zálohové faktury v celkové částce 64 200 Kč včetně 21% DPH, celá tato částka byla zaplacena, jak prokazují výpisy z účtu [anonymizováno] [příjmení], platby byly identifikovány variabilním symbolem [číslo], který se shoduje s číslem advokátního spisu, poslední zálohová faktura byla uhrazena ve čtyřech splátkách, z nichž asi ve dvou případech bylo plnění složeno na účet prostřednictvím pošty a k příslušnému výpisu z účtu je přiloženo aviso pošty, na kterém je uvedeno jméno složitele – [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. [anonymizováno] [příjmení] placení čtvrté zálohové faktury ve splátkách akceptoval, protože věděl, že žalobce byl v té době nemocný. Zda peníze na poštu skládal žalobce nebo na jeho příkaz někdo jiný, [anonymizováno] [příjmení] neřešil, protože to pro něj nebylo podstatné.

12. Z výpisů ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], [datum], [datum] z účtu vedeného u [anonymizována dvě slova] pod [číslo] na jméno [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že dne [datum] byl ve prospěch tohoto účtu proveden vklad hotovosti v částce 15 000 Kč [variabilní symbol], dále dne [datum] byl taktéž učiněn ve prospěch tohoto účtu vklad hotovosti v částce 15 000 Kč opět [variabilní symbol], dále dne [datum] byla ve prospěch tohoto účtu provedena od [anonymizována dvě slova] úhrada v částce 10 000 Kč, dále dne [datum] úhrada z jiné banky v částce 7 000 Kč s poznámkou [jméno] [příjmení] od [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. A dále dle výpisu z tohoto účtu ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že dne [datum] byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 5 000 Kč, zaplacená u [anonymizována dvě slova], dne [datum] byl realizován vklad hotovosti v částce 5 000 Kč ve prospěch tohoto účtu s poznámkou [celé jméno žalobce], dne [datum] byla provedena úhrada z jiné banky z účtu [bankovní účet] [příjmení] [jméno], se zprávou [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [spisová značka] v částce 7 200 Kč.

13. Ze soupisu převodů poštovních poukázek s výpisem ze dne [datum] bylo zjištěno, že tohoto dne byla [anonymizována dvě slova] přijata částka 10 000 Kč s označením odesilatele [celé jméno žalobce] ve prospěch [jméno] [příjmení] s datem podání [datum], částka byla předána bance dne [datum], z dalšího soupisu převodu [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], výpis ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla podána ve prospěch [jméno] [příjmení] částka 5 000 Kč, s označením [celé jméno žalobce], bance předána dne [datum]. 14. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v potvrzení o přijatých platbách na úhradu právních služeb poskytovaných žalobci ze dne [datum] potvrdil k žádosti žalobce, že v rámci obhajoby žalobce v posuzovaném řízení vykonal pro žalobce právní služby, které žalobci vyúčtoval fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] celkem za právní služby v částce 13 500 Kč, když před vydáním faktury byla [anonymizováno] [příjmení] uhrazena dne [datum] na jeho bankovní účet záloha v částce 5 000 Kč a doplatek v částce 8 500 Kč byl uhrazen dne [datum], dále fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] celkem za právní služby částku 5 000 Kč, která byla uhrazena na bankovní účet [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] a dále fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] celkem za právní služby v částce 5 000 Kč, přičemž před vydáním faktury byla [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] na jeho bankovní účet uhrazena záloha v částce 4 000 Kč a doplatek v částce 1 000 Kč byl klientem uhrazen v hotovosti dne [datum]. Úhrnem tak za obhajobu vyúčtoval žalobci částku 23 500 Kč a tato částka byla [anonymizováno] [příjmení] uhrazena. Ve vztahu k žalobci tak neeviduje žádné nedoplatky.

15. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] [rok] ze dne [datum] vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že doklad byl vystaven na částku 1 000 Kč, přijatou od žalobce na platbu faktury [číslo].

16. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při výslechu vypověděl, že zastupoval žalobce v posuzovaném řízení, a to v rámci odvolacího řízení u [název soudu], zastupování převzal dne [datum], první faktura, kterou žalobci vyúčtoval rozsah právních služeb od převzetí až de facto po skončení prvého odvolacího řízení, je faktura [číslo] na částku 8 500 Kč, následně bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a po zrušení rozsudků nižších soudů Nejvyšším soudem ČR a poté co opět bylo rozhodnuto [název soudu] a [název soudu], vyúčtoval svědek žalobci fakturou [číslo] poskytnuté právní služby. Faktura [číslo] faktura [číslo] byly svědkovi hrazeny převodem z účtu a faktura [číslo] byla hrazena v hotovosti, tuto částku předal svědkovi [příjmení] [celé jméno žalobce]. V lednu 2020 požádal žalobce svědka o vydání potvrzení o přijatých platbách a doplatek v částce 1 000 Kč byl svědkovi uhrazen žalobcem dne [datum] v hotovosti. Jednalo se de facto o jedinou platbu v hotovosti, na kterou má svědek příjmový pokladní doklad.

17. Žalobce v rámci účastnického výslechu vypověděl, že zaplatil částky za obhajobu, celkem asi 100 000 Kč, všechny daňové doklady a faktury založené ve spise obdržel od svého právního zástupce. Žalobce byl ve stavu, že nebyl schopen hlídat tyto věci, většinou platby prováděla žalobcova nejmladší dcera, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], převodem ze svého účtu, nebo v hotovosti, žalobce má tři vysokoškolsky vzdělané dcery, pobíral částku 7 000 Kč, ze které by nemohl zaplatit ani nájem, dcery jej proto podporovaly, a za žalobce peníze platily většinou v hotovosti. Žalobce částky, které za něj platily, svým dcerám nehradil. Dcery po něm zpátky peníze nechtěly, každá z nich něco za žalobce finančně platila, oblékaly jej a podobně. V době, kdy byly hrazeny faktury, měl žalobce příjem 7 000 Kč, v současné době (výslech proběhl dne [datum]), se jedná o částku 9 000 Kč měsíčně. Dcery nepřipouštěly debatu o tom, že by jim žalobce částky, které za něj platily, kompenzoval, řekly tatínku, my to zaplatíme. Pokud by žalobce vysoudil peníze po státu, tak dcery po něm tyto peníze zpátky chtít nebudou.

18. V doplňujícím účastnickém výslechu žalobce dne [datum] dále vypověděl, že co se týká částek, které uhradil, tak peníze obstaral s tím, že pracuje, pracoval i po dobu, kdy bylo vedeno trestní stíhání jeho osoby a pracuje i v současnosti. Dříve žalobce měl velkou stavební firmu, asi se 70 zaměstnanci, poté ji zavřel a dostal se do konkurzu. Dále vypověděl, že sám bankovní účet nemá, protože je na něj vedena exekuce od roku 2009, měl účet u banky, ze kterého peníze vybral soudní exekutor a také žalobci obstavil nemovitosti asi za 12 000 000 Kč. V exekuci zbývá zaplatit částka asi 4 000 000 Kč, když původně byla exekuce vedena pro částku 18 000 000 Kč. Exekuce kontinuálně probíhá od roku 2009 do současnosti. [anonymizováno] [příjmení] žalobce zaplatil částku 1 000 Kč v hotovosti tak, že za ním zašel do kanceláře, [anonymizováno] [příjmení] se zmínil, že žalobce mu dluží 1 000 Kč, a žalobce proto vytáhl z peněženky 1 000 Kč. Jednalo se o částku z důchodu a dále ještě částky, které dostal od zákazníků v souvislosti s jeho prací. Dále žalobce uvedl, že bydlí s manželkou v domě, ve kterém neplatí nájem, jenom energie a drobné úpravy, čili když vydělá 80 000 Kč ročně, k tomu bere nějaký důchod, v současné době asi 10 000 Kč, z toho platí mobil, internet, kancelář, auto, naftu a tak dále, a je to tak na těsno, ale na jídlo stále mám. Co se týká exekuce, tato je vedena pro tři větší částky, v jednom případě je oprávněným [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [anonymizováno], druhá podobná společnost rovněž se sídlem v [anonymizováno] a dále [ulice] [anonymizována tři slova] v [obec] – [anonymizováno], kde zbyly nějaké nároky. V současné době tedy k zaplacení zbývá částka asi 4 000 000 Kč.

19. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení, který nebyl mezi účastníky sporný, a části úkonů v něm učiněných, které žalovaná učinila při jednání dne [datum] rovněž nespornými. Pokud jde o sporné úkony právních služeb, soud zjištění blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto úkonů níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], když tento svědek se vyjádřil ve sdělení ze dne [datum], a zjištěný skutkový stav zcela postačoval k rozhodnutí ve věci samé.

20. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

23. Usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu je nutno považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše). Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2009 [číslo jednací], kterým podle § 160 odst. 1 trestního řádu bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona, kterého se měl dopustit jednáním v usnesení uvedeným. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobce. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Co se týká stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tato nepředstavuje efektivní opravný prostředek a jeho nevyužití tak nemůže vést ke vzdání se základního práva účastníka podle § 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3719/10). Obviněnému tak náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu (v konkrétním případě) byly dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady škody (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/09). V daném případě soud takové důvody nezjistil. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2019, č. j. 3 T 124/2017 – 937, kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek v rozsudku uvedený. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 6. 2019. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí.

24. Žalobce se žalobou domáhá náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na obhajobu, a to ve výši 86 700 Kč. Pokud jde o specifikaci, žalobce ji provedl při jednání konaném dne [datum], kdy odkázal na žalobu a vyfakturované úkony právních služeb, a podáním ze dne [datum] a soud o předmětu řízení nemá pochyb.

25. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

26. Z hlediska vymezení škody a rozsahu její náhrady je třeba ve smyslu citovaného § 26 OdpŠk postupovat podle občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, z nichž část byla realizována za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a část za účinnosti o.z. (po [datum]), soud uvádí, že je nutné postupovat částečně podle § 442 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Judikatura k tomuto ustanovení škodou mínila újmu, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz (srov. rozhodnutí R 55/1971). Bylo proto na žalobci, aby prokázal vznik škody ve své majetkové sféře spočívající ve zmenšení jeho majetkového stavu. V řízení bylo daňovými doklady, výpisy z účtů, výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalobce a vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prokázáno, že došlo k úplné úhradě vyúčtovaných právních služeb a že platby za vyúčtované právní služby v posuzovaném řízení za žalobce hradily jeho dcery, které jej podporovaly, a on jim z důvodu své finanční situace zpětně nic nehradil. Na straně žalobce tak došlo ke zmenšení jeho majetkového stavu v rozsahu všech úkonů realizovaných do [datum], žalobci skutečně vznikla škoda v příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím. Uvedené ostatně konstatoval již odvolací soud ve svém usnesení ze dne [datum].

27. U úkonů realizovaných po [datum] není nutné se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z daňových dokladů, faktur a výpisů z účtů, když na jejich základě soud navíc zjistil, že tyto závazky byly právním zástupcům i uhrazeny.

28. Mezi účastníky nebyla sporná realizace následujících úkonů právních služeb [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (sporné zůstalo pouze právní posouzení), které soud právně posoudil následujícím způsobem: a. [datum] – podnět k výkonu dohledu – soud podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu (dále jen jako„ AT“) posoudil jako úkon obsahem nejbližší písemnému podání se skutkovým či právním rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a přiznal za něj náhradu b. [datum] – návrh na předběžné projednání obžaloby – soud neposoudil jako účelně vynaložený úkon, neboť svým obsahem takřka doslovně odpovídal podnětu k výkonu dohledu ze dne [datum] c. [datum] – sdělení obhájce – soud neposoudil jako úkon právní služby podle advokátního tarifu, a to ani podle § 11 odst. 3 AT, neboť dané podání neobsahovalo uznatelný skutkový či právní rozbor d. [datum] – návrh na doplnění dokazování - soud neposoudil jako úkon právní služby podle advokátního tarifu, a to ani podle § 11 odst. 3 AT, neboť dané podání neobsahovalo uznatelný skutkový či právní rozbor e. [datum] – sdělení obhájce - soud neposoudil jako úkon právní služby podle advokátního tarifu, a to ani podle § 11 odst. 3 AT, neboť dané podání neobsahovalo uznatelný skutkový či právní rozbor f. [datum] – závěrečná řeč obhájce – přípravu písemného provedení závěrečné řeči soud neposoudil jako úkon podle advokátního tarifu, neboť písemný závěrečný návrh je třeba chápat toliko jako přípravu advokáta na hlavní líčení či prostředek k usnadnění protokolace, přičemž jako úkon právní služby je hodnocena až účast u tohoto hlavního líčení, nikoliv příprava na něj (v tomto směru srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 59/99, dle kterého platí, že„ …písemný závěrečný návrh nemá charakter písemného podání soudu. … Písemný závěrečný návrh není ničím jiným než a) prostředkem k zajištění přesné protokolace závěrečné řeči obhájce, b) prostředkem k usnadnění protokolace, c) pomůckou obhájce“. Proto Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že„ Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za„ písemné podání soudu týkající se věci samé“ … a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna“) g. [datum] – návrh na doplnění dokazování – soud neposoudil jako úkon právní služby podle advokátního tarifu, a to ani podle § 11 odst. 3 AT, neboť dané podání neobsahovalo uznatelný skutkový či právní rozbor h. [datum] – účast u veřejného zasedání – z trestního spisu soud zjistil, že veřejné zasedání bylo odročeno bez projednání věci samotné. V takovém případě, neleží-li důvod odročení jednání na straně advokáta, advokátu nepřísluší náhrada za úkon právní služby, nýbrž náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby. Za tento úkon tedy soud přiznal náhradu ve výši 1/2 (bez paušální náhrady hotových výdajů, neboť ta je spojena výlučně s úkony právní služby) i. [datum] – účast u veřejného zasedání – i toto veřejné zasedání bylo odročeno bez projednání věci z důvodu neležícího na straně obhájce, proto soud i za tento úkon přiznal náhradu ve výši 1/2 (bez paušální náhrady hotových výdajů, neboť ta je spojena výlučně s úkony právní služby)

29. Mezi účastníky byla sporná realizace následujících úkonů právních služeb [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které soud po provedeném dokazování zhodnotil a právně posoudil následujícím způsobem: a. [datum] – převzetí a příprava obhajoby – z plné moci na č.l. 14 trestního spisu soud zjistil, že dne [datum] obhájce [anonymizováno] [příjmení] převzal obhajobu žalobce, proto soud přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. a) AT b. [datum] – účast u výslechu obviněného v rozsahu 2 úkonů právní služby – z protokolu o výslechu obviněného na č.l. 21 trestního spisu soud zjistil, že ten se za účasti obhájce konal od 13:30 do 15:50 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT v rozsahu dvou úkonů právní služby c. [datum] – účast u výslechu svědka [příjmení] a u výslechu svědka [příjmení] – soud z protokolu o výslechu svědka na č.l. 33 trestního spisu zjistil, že dne [datum] v době od 10:25 do 10:40 hodin proběhl výslech svědka [příjmení]. Z protokolu o výslechu svědka na č.l. 56 trestního spisu soud zjistil, že téhož dne od 11:00 do 12:10 hodin proběhl výslech svědka [příjmení]. Protože doba přerušení úkonu či pauzy mezi nimi kratší 30 minut se započítává do doby úkonu samotného (viz § 14 odst. 1 písm. b) AT), ovšem za takto promeškaný čas nenáleží náhrada, má-li advokát za stejnou dobu právo na odměnu za úkon právní služby (§ 14 odst. 4 AT), lze mít za to, že úkony přípravného řízení probíhaly nepřetržitě po dobu od 10:25 do 12:10 hodin. Tato doba dvě hodiny nepřesáhla, proto soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby za oba výslechy dohromady, a to podle § 11 odst. 1 písm. e) AT d. [datum] – prostudování spisu po skončení vyšetřování – ze záznamu o prostudování spisu na č.l. 318 trestního spisu soud zjistil, že toto proběhlo za přítomnosti obhájce v době od 08:05 do 09:33 hodin. Soud proto přiznal náhradu za tento úkon podle § 11 odst. 1 písm. f) AT e. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 353 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 13:00 do 15:00 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT f. [datum] – písemné podání ve věci – z písemného podání žalobce ze dne [datum] na č.l. 360 trestního spisu soud zjistil, že žalobce soudu navrhl provedení několika důkazů a zaslal otázky pro znalce. Návrh na doplnění dokazování nelze považovat za úkon právní služby podle advokátního tarifu, není-li spojen se skutkovým či právním rozborem, který by podle § 11 odst. 3 AT šlo připodobnit alespoň k úkonům podle § 11 odst. 2 AT, což není případ daného podání, kdy žalobce pouze navrhl provedení důkazů, ovšem neuvedl, co jimi má být prokázáno. Formulaci otázek pro znalce, jak je žalobce soudu předložil v podání ze dne [datum], nicméně soud na základě § 11 odst. 3 AT považuje za úkon připodobnitelný k jednoduché výzvě k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) AT a takto za něj přiznal náhradu ve výši 1/2 g. [datum] – účast u hlavního líčení v rozsahu 2 úkonů právní služby – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 457 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 08:15 do 11:15 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT v rozsahu dvou úkonů právní služby h. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 504 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 13:00 do 14:00 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT i. [datum] – účast u hlavního líčení – z č.l. 514 trestního spisu soud zjistil, že hlavní líčení bylo zrušeno včas pro nemoc soudce a nikdo se k němu nedostavil, soud proto náhradu za tento úkon nepřiznal j. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 529 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 08:00 do 09:30 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT k. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 543 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 08:00 do 09:04 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT l. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 563 trestního spisu soud zjistil, že to se za účasti obhájce konalo od 10:10 do 10:55 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT m. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 565 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 14:05 do 14:40 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Na tomto hlavním líčení ovšem došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, protož soud přiznal náhradu podle § 11 odst. 2 písm. f) AT ve výši 1/2 n. [datum] – odvolání – podání odvolání soud ověřil z trestního spisu na č.l. 595 a násl. a přiznal za něj náhradu podle § 11 odst. 1 písm. k) AT o. [datum] – účast u veřejného zasedání – z protokolu o veřejném zasedání na č.l. 628 spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 08:30 do 10:30 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT p. [datum] – účast u veřejného zasedání - z protokolu o veřejném zasedání na č.l. 675 spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 09:30 do 11:20 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT 30. Mezi účastníky byla sporná realizace následujících úkonů právních služeb [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které soud po provedeném dokazování zhodnotil a právně posoudil následujícím způsobem a. [datum] – převzetí a příprava obhajoby – z plné moci na č.l. 708 trestního spisu soud zjistil, že dne [datum] obhájce [anonymizováno] [příjmení] převzal obhajobu žalobce. S ohledem na to, že na výběr a případnou změnu obhájce má obžalovaný právo v průběhu celého řízení a v případě žalobce se jednalo o jedinou změnu, která nesledovala žádné obstrukční cíle, soud tento úkon vyhodnotil jako účelný a přiznal za něj náhradu podle § 11 odst. 1 písm. a) AT b. [datum] – studium spisu v rozsahu 4 úkony právních služeb – soud z trestního spisu ověřil, že spis byl skutečně novým obhájcem studován od 8:50 do 11:30 hodin, nicméně toto nahlížení do spisu není úkonem právní služby, za který by náležela náhrada. Nahlížení do spisu je úkonem jen v případě prostudování spisu při skončení vyšetřování nebo v přípravném řízení podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. Takový případ u žalobce nenastal, když ten v přípravném řízení obhájce měl a v tomto režimu bylo také prostudování spisu při skončení vyšetřování hrazeno. V případě žalobce došlo k prostudování spisu z důvodu změny právního zástupce, která nejde k tíži žalované, čímž vyvstala potřeba seznámit se s věcí, což je součástí převzetí a přípravy věci, a náhrada za tento úkon byla již přiznána c. [datum] – porada mezi obhájcem a klientem – nebylo prokázáno, že se předmětná porada konala, proto nelze přiznat náhradu podle § 11 odst. 1 písm. c) AT d. [datum] – písemné podání ve věci samé – žádné podání, které by tomuto popisu a dataci odpovídalo, soud v trestním spisu nenalezl, náhrada za tento úkon proto nemohla být přiznána e. [datum] – účast u veřejného zasedání – z protokolu o veřejném zasedání na č.l. 717 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 10:00 do 11:58 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT f. [datum] – dovolání –na č.l. 748 a násl. trestního spisu soud ověřil, že tento úkon byl realizován, a proto za něj přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. k) AT g. [datum] – písemné podání ve věci samé – žádné podání, které by tomuto popisu a dataci odpovídalo, soud v trestním spisu nenalezl, náhrada za tento úkon proto nemohla být přiznána h. [datum] – závěrečná řeč obhájce – přípravu písemného provedení závěrečné řeči soud neposoudil jako úkon právní služby podle advokátního tarifu, neboť písemný závěrečný návrh je třeba chápat toliko jako přípravu advokáta na hlavní líčení či prostředek k usnadnění protokolace, přičemž jako úkon právní služby je hodnocena až účast u tohoto hlavního líčení, nikoliv příprava na něj (v tomto směru srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 59/99, dle kterého platí, že„ …písemný závěrečný návrh nemá charakter písemného podání soudu. … Písemný závěrečný návrh není ničím jiným než a) prostředkem k zajištění přesné protokolace závěrečné řeči obhájce, b) prostředkem k usnadnění protokolace, c) pomůckou obhájce“. Proto Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že„ Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za„ písemné podání soudu týkající se věci samé“ … a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna“) i. [datum] – účast u hlavního líčení v rozsahu 2 úkonů právní služby – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 790 trestního spisu soud zjistil, že toto se za účasti obhájce konalo od 09:00 do 11:10 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT v rozsahu dvou úkonů právní služby j. [datum] – účast u hlavního líčení – z protokolu o hlavním líčení na č.l. 796 trestního spisu soud zjistil, že to se za účasti obhájce konalo od 09:00 do 09:45 hodin bez přerušení delšího půl hodiny. Soud proto přiznal náhradu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT 31. Soud při posuzování účelnosti vynaložených nákladů vycházel z dosavadní judikatury (zejm. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 30 Cdo 2533/2013), která vychází z výkladu, že v případě nákladů na obhajobu jedním obhájcem jde vždy o náklady účelně vynaložené, není-li prokázán opak. Tím je jednak respektováno výše zmíněné právo obviněného na obhajobu a zároveň tento výklad umožňuje vyhnout se zjevným obtížím při posuzování účelnosti nákladů vynaložených na obhajobu jako takových, tj. hledání odpovědi na otázku, zda skutečně zastoupení obviněného konkrétním obhájcem přispělo k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Ostatně takový přístup by byl absurdní, neboť by vyžadoval po poškozeném tvrzení a prokázání skutečností objektivně nezjistitelných, nebo zjistitelných jen s nemalými obtížemi (například výslechem státních zástupců či soudců, kteří se podíleli na rozhodování v trestním řízení a zjišťování, do jaké míry k jejich rozhodnutí činnost obhájce přispěla).

32. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná neodškodnila žalobce za 17 úkonů právních služeb (16 úkonů + 2x úkonu), za 18 paušálních náhrad hotových výdajů, za náhrady za promeškaný čas ve výši 2x úkonu a za 21 % náhradu DPH [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a za 6 úkonů právních služeb a za 6 paušálních náhrad hotových výdajů [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

33. Soud vyšel při výpočtu škody ze znění advokátního tarifu, když proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona, kdy byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na 5 let. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v trestním řízení částka jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let, považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku 1 500 Kč. Dále podle § 13 odst. 1, 4 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. Podle § 14 odst. 2 AT advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn; bylo-li jednání odročeno nebo se nekonalo z důvodů spočívajících na straně klienta advokáta a byly-li tyto důvody advokátovi známy nejméně dva dny před termínem jednání, náleží mu náhrada ve výši jedné čtvrtiny mimosmluvní odměny. K těmto částkám je třeba připočítat DPH v zákonné výši, jehož byl právní zástupce žalobce plátcem.

34. Žalobce tak má nárok na náhradu škody za shora uvedené úkony v celkové částce 50 004 Kč (22x 1 500 Kč + 4x 750 Kč + 24x 300 Kč + DPH ve výši 6 804 Kč), v tomto rozsahu je žaloba důvodná, proto soud tuto částku žalobci přiznal vč. zákonných úroků z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a ve zbytku žalobního požadavku na zaplacení částky 36 696 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 50 004 Kč od [datum] do [datum] soud žalobu pro nedůvodnost zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku z prodlení, který předcházel prodlení žalované (výrok I., II.).

35. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalované dne [datum], dne [datum] se žalovaná dostala do prodlení (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení z částek, které shledal důvodnými.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

37. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce původně požadoval zaplacení částky 87 700 Kč, byl úspěšný co do částky 50 004 Kč a 1 000 Kč, které mu byly přiznány soudem. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 36 696 Kč, tedy ze 41,8 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 51 004 Kč, tedy z 58,2 %. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16,4 % (odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované). Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za 14 úkonů právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení dne [datum]; porada dne [datum], [datum], [datum], [datum]; žaloba dne [datum]; účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]; vyjádření ve věci ze dne [datum], [datum]; odvolání) a za 14 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč. Soud nepřiznal odměnu za další podání žalobce, kterými pouze doplňoval či upřesňoval skutečnosti a důkazní návrhy, které žalobce soudu opomněl sdělit podáním předchozím, což nelze považovat za účelně vynaložený úkon právní služby (podání ze dne [datum], [datum], [datum]). Dále soud nepřiznal odměnu, cestovné ani náhradu za promeškaný čas za účast na jednání soudu dne [datum] a [datum], neboť právní zástupkyně se k jednání nedostavila. Dále zástupkyni žalobce náleží 20x 100 Kč za promeškaný čas za cestu z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a náhrada cestovních výdajů v celkové výši 5 952,97 Kč za jízdu k jednání soudu [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka], při průměrné spotřebě pohonných hmot (NM) 7,4 l /100 km, na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 5x 178 km (délka ověřena na [webová adresa]), při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši 31,80 Kč litr při cestě v roce 2020, ve výši 27,20 Kč při cestě v roce 2021 a 36,10 Kč při cestě v roce 2022 (§ 13 odst. 1, 5 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 358/2019 Sb., [číslo] 2020, [číslo] 2021) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč km při cestě v roce 2020, ve výši 4,40 Kč/1km při cestě v roce 2021 a 4,70 Kč km při cestě v roce 2022 (§ 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.) Celkem činí náklady řízení žalobce částku 78 832,97 Kč, z čehož činí přiznaných 16,4 % částku 12 928,60 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované k rukám právní zástupkyně žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř..

Poučení