20 C 133/2023 - 129

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B], bytem [Adresa žalobce B] sídlem [Adresa žalobce B] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] o 541 041,58 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka částku 541 041,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 541 041,58 Kč od 28. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 904 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 3 soudní poplatek ve výši 27 053 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2023 se žalobce v postavení insolvenčního správce dlužnice [Jméno žalobce B] (dále jen „dlužnice“) domáhal po žalované shora uvedené částky. Dle tvrzení strany žalující mezi dlužníkem a žalovanou, jednající tehdejším jednatelem [jméno FO], došlo k uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce a podílu na nebytové jednotce zapsané tehdy na LV č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] pro obec a k. ú. [adresa]. Právní účinky převodu vlastnického práva nastaly dne 17. 8. 2012 a kupní cena činila 3 450 000 Kč. Kupní smlouva byla však od počátku neplatným právním úkonem, neboť nesprávně identifikuje převáděné nemovitosti a dále pro rozpor s ust. § 196a zákona č. 153/1991 Sb., obchodní zákoník, neboť s prodejem nemovitostí nevyslovila souhlas valná hromada žalované. Tehdejší jednatel žalované a dlužnice byli osobami blízkými a žili ve společné domácnosti. Bez ohledu na absolutní neplatnost kupní smlouvy žalovaná od kupní smlouvy odstoupila písemně dopisem ze dne 8. 8. 2014. Tím došlo k jejímu zrušení s právními účinky ke dni 12. 8. 2014. Dlužnice oproti sjednané kupní ceně ve výši 3 450 000 Kč zaplatila žalované částku 2 473 659,10 Kč (1 438 809,17 Kč prostřednictvím úvěru poskytnutého Raiffeisen bankou a.s., 1 034 849,03 Kč pak platbou ze dne 19. 4. 2012). Vzhledem ke zrušení kupní smlouvy, měla žalovaná dlužnici vrátit uhrazenou část kupní ceny ve výši 2 473 659,10 Kč. Pokud jde o vlastnické právo k nemovitostem, žalovaná se na základě shora uvedeného a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 1. 2018, č. j. 7 C 72/2015-271, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 21 Co 123/2018-375, domohla určení, že toto právo náleží právě jí. V současné době jsou však nemovitosti převedeny na třetí subjekt. Přestože dlužnice splnila svou povinnost a vlastnické právo převedla zpět na žalovanou, žalovaná svůj synallagmatický závazek spočívající ve vrácení části uhrazené kupní ceny dosud nesplnila. Citované rozsudky však svědčí pouze žalované, která ve shora citovaných řízeních byla v postavení žalobkyně a svědčí jí tak jejich vykonatelnost. Z tohoto důvodu není ve věci dána překážka věci rozhodnuté. Žalovaná vůči dlužnici učinila historicky celkem 4 zápočty, kterými měla zaniknout pohledávky dlužnice v rozsahu 1 932 617,52 Kč. Žalobce dále uvádí, že žalovaná se před Krajským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [incidenční spisová značka] domáhala vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužnice, přičemž řízení bylo dne 6. 1. 2023 zastaveno s odůvodněním, že ve výši 1 932 617,52 Kč vzala žalovaná postupné svou pohledávky zpět a vyňala ji ze soupisu, ve výši 324 533,48 Kč z důvodu, že v této části došlo k započtení a konečně ve výši 216 508 Kč z důvodu, že žalobkyně, v tomto řízení žalovaná, má dosud vůči dlužnici v rozsahu převyšujícím tyto pohledávky. Žalobce vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2023. Jelikož žalovaná dosud na svůj dluh neplnila ničeho, domáhá se vedle dlužné jistiny žalobce také příslušenství pohledávky spočívající v zákonných úrocích z prodlení. Žalobce se v replice na níže uvedenou obranu žalované vyjádřil k námitce žalované ohledně promlčení žalobou uplatněné pohledávky tak, že dle judikatury synallagmatický závazek promlčení nepodléhá. Žalobce považuje obranu žalované za zcela bezúspěšné bránění práva.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a nárok žalobce v žádné jeho části neuznala. Sama poukázala na shora žalobcem uváděné rozsudky (OS v Trutnově ve spojení s KS v [adresa]), kdy tato rozhodnutí o tom, že vlastnické právo k nemovitostem náleží žalované, nabyla právní moci dne 12. 11. 2018. Povinnost vydat nemovitosti se stala vykonatelnou dne 27. 11. 2018. Dle názoru žalované je od tohoto okamžiku nárok na vrácení kupní ceny samostatně akcio nata, od tohoto okamžiku šlo nárok žalovat u soudu. Z podané žaloby je zřejmé, že žalobce i dlužnice uznali zápočty žalované v podstatné části. Vzhledem k tomu, že nárok na vydání kupní ceny šel poprvé uplatnit 27. 11. 2018, došlo by, pokud by vůbec v důsledku započtení existoval, k jeho promlčení dne 28. 11. 2021. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že dlužnice měla v trestním řízení uvést, že od žalované obdržela zhruba 1 100 000 Kč zpět. Na jednání soudu jednatel žalované uvedl, že podával v roce 2020 návrh na vyklizení nemovitostí ve [Anonymizováno], a to u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 13 E 1/2020. Soudu označil řízení vedené u zdejšího soudu, ve kterém dlužnice vymáhala v rámci exekučního řízení pohledávku po žalované ve výši 60 000 Kč (36 EXE 64/2019). A konečně, uvedl, že u OS Plzeň-město se v rámci exekučního řízení žalovaná snažila vymoci od žalobce částku odpovídající náhradě nákladů řízení (sp. zn. 75 EXE 3233/2018). U soudního jednání dne 25. 3. 2025 navrhla žalovaná započíst proti žalobou uplatněné pohledávce částku 134 721,13 Kč představující dluh za služby a za příspěvky do fondu odprav spojených s bytem č. [Anonymizováno] ve [adresa] za období let 2012 až 2020. U stejného jednání rovněž navrhl započíst částku 191 000 Kč představující škodu, kterou měla dlužnice dle znaleckého posudku způsobit v řešeným bytě ve [adresa].

3. Nejprve se soud musel vypořádat s tím, zda ve věci není daná překážka věci rozsouzené, neboť o sporu vyplývajících z poměrů shora citované kupní smlouvy již bylo rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 1. 2018 č. j. 7 C 72/2015-271 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 10. 2018 č. j. 21 Co 123/2018-375 určeno, že vlastnicí nemovitostí je žalovaná (v tamním řízení v postavení žalobkyně). Povinnost vyklidit a předat nemovitosti byla dlužnici uložena oproti povinnosti žalované vrátit dlužnici uhrazenou část kupní ceny ve výši 2 473 659,10 Kč. Právní moci rozsudky nabyly dne 8. 11. 2018. Dlužnice vystupovala v tomto řízení jako žalovaná, žalovaná jako žalobkyně. Citované rozsudky jsou však vykonatelné pro žalobkyni, jako exekuční titule slouží výlučně jí. Dlužnice svou povinnost splnila, žalobkyně (zde žalovaná) nikoli. Z tohoto důvodu dlužnici (prostřednictvím insolvenčního správce) nezbylo, než se svým nárokem obrátit na soud. Soud konstatuje, že ze shora uvedených důvodu není ve věci dána překážka rei iudicatae.

4. Na základě provedeného dokazování (provedené důkazy jsou uváděny kurzívou) dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázaný následující skutkový stav.

5. Žalovaná a dlužnice uzavřely dne 15. 8. 2012 kupní smlouvu ke shora specifikovaným nemovitostem ve [adresa], sjednaná kupní cena byla ve výši 3 450 000 Kč (kupní smlouva o úplatném převodu bytové jednotky a podílu na nebytové jednotce ze dne 15. 8. 2012). Smlouva obsahuje podpisy dlužnice a za žalovanou je podepsán její jednatel [jméno FO], a dále obsahuje ověřovací doložky s datem 16. 8. 2012.

6. Dlužnice uhradila na kupní cenu částku 1 438 809,17 Kč prostřednictvím úvěru (protokol o jednání ze dne 18. 4. 2017 u Okresního soudu v Trutnově v řízení sp. zn. 7 C 72/2015). Dále uhradila částku 1 034 849,33 Kč dne 19. 4. 2012 (pohyby na účtu na č. l. 39). Celkem se jedná o částku ve výši 2 473 659,10 Kč.

7. Dlužnice byla ke dni 17. 2. 2015 evidována v katastru nemovitostí jako vlastník bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č.p. [Anonymizováno] ve [adresa] a jako spoluvlastník na společných částech domu a pozemku, kde se bytová jednotka nachází (výpisy z katastru nemovitostí – informace o stavbě, pozemku a jednotce)

8. Žalovaná informovala dlužnici o odstoupení od shora specifikované kupní smlouvy z důvodu nezaplacení části kupní ceny ve výši 864 241 Kč, a to ani ve více než roční lhůtě. Vyzvala ji k předání nemovitostí a poskytnutí součinnosti při přepisu vlastnického práva (odstoupení od smlouvy spolu s předžalobní výzvou k předání nemovitostí, k sepsání souhlasného stanoviska a vydání movitých věcí ze dne 8. 8. 2014 spolu s poštovním podacím archem ze dne 11. 8. 2014 a vrácenou obálkou z důvodu nevyzvednutí adresátem).

9. Vlastnicí shora uváděných nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2012, byla určena žalovaná (tehdy v postavení žalobkyně; rozsudkem OS v Trutnově ze dne 3. 1. 2018 č. j. 7 C 72/2015-271 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2018 č. j. 21 Co 123/2018-375). Povinnosti dlužnice vydat uvedené nemovitosti žalované korespondovala povinnost žalované vrátit dlužnici uhrazenou část kuní ceny ve výši 2 473 659,10 Kč. Uváděné rozsudky nabyly právní moci dne 8. 11. 2018. O připravenosti stran ke splnění těchto povinností sepsaly strany notářský zápis (notářský zápis sepsaný [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Plzni, ze dne 2. 5. 2019). Vlastnické právo k nemovitostem bylo převedeno z žalované na spol. [právnická osoba]., IČO [IČO], kupní smlouvou ze dne 13. 3. 2020 (kupní smlouva o převodu nemovitostí ze dne 13. 3. 2020).

10. Žalovaná provedla vůči pohledávce žalované několik zápočtů v celkové výši 1 932 617,52 Kč (zápočet vzájemných pohledávek ze dne 31. 10. 2018, zápočet vzájemných pohledávek ze dne 6. 11. 2019, zápočet vzájemných pohledávek ze dne 9. 3. 2020).

11. Dne 15. 5. 2020 byl zjištěn úpadek dlužnice (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2020 č. j. [insolvenční spisová značka]).

12. Žalovaná provedla dále zápočet vzájemných pohledávek č. 4 ze dne 26. 7. 2020, zápočet vzájemných pohledávek č. 5 ze dne 28. 8. 2020 a zápočet vzájemných pohledávek č. 6 ze dne 5. 11. 2020 v souhrnné výši 216 508 Kč (zápočet vzájemných pohledávek č. 4 ze dne 26. 7. 2020, zápočet vzájemných pohledávek č. 5 ze dne 28. 8. 2020, zápočet vzájemných pohledávek č. 6 ze dne 5. 11. 2020).

13. Žalovaná ve věci [incidenční spisová značka] vedené u Krajského soudu v Praze, kde vystupovala jako žalobkyně, vzala na jednání soudu dne 6. 1. 2023 svou žalobu na vyloučení své pohledávky z majetkové podstaty dlužnice postupně v rozsahu 1 932 617,52 Kč, 324 533,58 Kč a 216 508 Kč zpět. U částky 1 932 617,52 Kč z důvodu, že byla vyňata (ve zdejším řízení žalobcem) ze soupisu, v části 324 533,58 Kč z důvodu, že v této části došlo ze strany žalované k započtení a v části 216 508 Kč z důvodu existence dluhu v rozsahu převyšujícím tuto pohledávku (protokol o jednání před Krajským soudem v Praze ze dne 6. 1. 2023 sp. zn. [incidenční spisová značka], usnesení KS v Praze ze dne 27. 1. 2023 č. j. [incidenční spisová značka]).

14. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 541 041,58 Kč, a to ve lhůtě do 27. 1. 2023 (výzva a sdělení platebních údajů ze dne 22. 1. 2023 vč. dokladu o jejím doručení dne 23. 1. 2023).

15. Při účastnickém výslechu jednatel žalované [jméno FO] uvedl, že dle jeho názoru, z částky zhruba 3 500 000 Kč, kterou měla žalovaná obdržet za prodej nemovitostí, zůstala na účtu žalované pouze 1 100 000 Kč, a zbývající část se měla dostat do držení bývalého jednatele žalované pana [jméno FO] či přímo dlužnice. I tato částka ve výši 1 100 000 Kč byla poslána žalovanou na zaplacení předchozího úvěru, a to předcházejícím jednatelem žalované. Soudu dále uvedl, že jednotlivé zápočty byly vyhotoveny až po skočení řízení u OS v Trutnově. Dle jednatele žalované jej pan [jméno FO] měl připravit asi o 7 až 8 milionů Kč v rámci společného podnikání spočívajícím v postupování pohledávek. Žalovaná nedisponovala žádnými vlastními finančními prostředky, neměla tedy ani prostředky k vyplacení dlužnice. Jednatel žalované však poskytl žalované půjčku ve výši zhruba 550 000 Kč v době, kdy podával žalobu na vyklizení. Tuto částku poslal na účet žalované, aby došlo k prokázání, že žalovaná je schopna dlužnici vyplatit. Když se situaci nedařilo řešit, poslal si účastník peníze zpět. K dotazu soudu uvedl, že hypoteticky by situaci s vyplácením dlužnice šlo řešit tak, že by nemovitosti byly žalovanou prodány a následně z výtěžku by byla dlužnice vyplacena. To však vzhledem k právním krokům dlužnice nebylo možné.

16. O pravosti a pravdivosti shora uvedených důkazů, které dohromady vytvářejí propojený celek událostí, neměl soud důvod pochybovat, a to až na účastnický výslech jednatele žalované (viz níže). Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti (protokol o jednání před KS v Hradci Králové; závěrečný návrh žalobce ve věci 7 C 72/2015 ze dne 18. 12. 2017; závěrečný návrh žalobce u řízení před OS v Trutnově sp. zn. 7 C 72/2015; usnesení OS v Trutnově ze dne 22. 10. 2018 sp. zn. 7 C 72/2015; reakci na vyjádření spolu s poslední výzvou k předání nemovitostí od [Jméno zmocněnce], advokáta, ze dne 10. 11. 2020; výzvu k předání nemovitostí od [Jméno zmocněnce] ze dne 14. 5. 2020; exekutorský zápis 158 EZ 3/30 sepsaný [tituly před jménem] [jméno FO], soudním exekutorem Exekutorského úřadu Trutnov ze dne 14. 12. 2020, protokol o prohlášení o majetku před Krajským soudem v Praze ve věci dlužníka [Jméno žalobce B] sp. zn. KSPH [insolvenční spisová značka] ze dne 23. 9. 2021, vyjádření žalobce s doplněním důkazních návrhů a změnou žaloby ze dne 18. 5. 2017, sdělení platebních instrukcí od [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta na č. l. 101 p. v. včetně doručenky datové zprávy, sdělení připravenosti k odevzdání nemovitých věcí ze dne 28. 2. 2019 včetně doručenky datové zprávy, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 2. 2023 č. j. 5 C 28/2022-67). Soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který byl vyhotoven na žádost žalované pro účely ohodnocení výše škod, které měla dlužnice způsobit v řešených nemovitostech ve [adresa], neboť by byl nadbytečný pro účely rozhodnutí soudu v této věci, když tuto hypotetickou škodu (191 000 Kč) by nešlo v tomto řízení započíst proti ve věci řešené pohledávce, neboť dlužnice, za kterou žalobce jedná, je v úpadku od 15. 5. 2020 a žalovaná navrhla tuto pohledávku započíst až u soudního jednání dne 25. 3. 2025 (dle tvrzení žalované měl být znalecký posudek vypracován před uzavřením kupní smlouvy na předmětný byt mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., přičemž tato kupní smlouva byla uzavřena dne 13. 3. 2020), aniž by ji přihlásila v insolvenčním řízení dlužnice. V dané souvislosti se soud rovněž odkazuje na ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku a s ním spojenou judikaturu, kdy soud v řízení nepřihlíží ke kompenzačním námitkám žalované strany v případě, že navrhuje k započtení nejistou či neurčitou pohledávku ve srovnání s pohledávkou uplatněnou žalobou (bylo by potřeba další obsáhlé dokazování pro zjištění oprávněnosti pohledávky žalované). Provedení důkazu znaleckým posudkem navíc žalovaná navrhla až na samotném konci dokazování u čtvrtého soudního jednání. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná v řízení neprokázala, i když ji k tomu soud opakovaně vyzýval, že by žalovaná vrátila dlužnici částku 1 100 000 Kč, což měla dle žalované sama dlužnice uvést v rámci trestního řízení. Žalovaná se vrácení částky 1 100 000 Kč dlužnici pokusila prokázat pouze účastnickým výslechem svého jednatele, tuto výpověď jednatele žalované soud zhodnotil jako nevěrohodnou už jen s ohledem na to, že žalovaná v minulosti učinila celkem šest zápočtů (viz výše v textu, v řízení byly provedeny jako důkaz), kde údajné vrácení částky 1 100 000 Kč nikdy neuvedla a nezohledňovala tuto částku v rámci zápočtů.

17. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci:

18. V souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se na v řízení posuzovaný vztah aplikuje občanský zákoník č. 40/1969 Sb., neboť se jedná o právní vztah vznikly v době před účinnosti současného občanského zákoníku.

19. Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. z.“) platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

20. Dle § 107 odst. 3 obč. z. platí, že pokud jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

21. Podle § 140 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb, o úpadku a způsobech jeho řešení („insolvenční zákon“) platí, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Podle odst. 3 písm. a) stejného ustanovení pak započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem.

22. Soud dle výše citovaných zákonných ustanovení a provedeného dokazovaní dospěl k tomu, že mezi dlužnicí a žalovanou došlo dne 15. 8. 2012 k uzavření kupní smlouvy ke shora specifikovaným nemovitostem. Sjednaná kupní cena činila částku ve výši 3 450 000 Kč. Dlužnice uhradila část kupní ceny v celkové výši 2 473 659,10 Kč. Žalovaná pro neuhrazení zbytku kupní ceny v roční lhůtě od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 8. 8. 2014. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 1. 2018 č. j. 7 C 72/2015-271 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2018 č. j. 21 Co 123/2018-375 bylo určeno, že vlastnicí nemovitostí je žalovaná. Povinnost vyklidit a předat nemovitosti byla dlužnici uložena oproti povinnosti žalované vrátit dlužnici uhrazenou část kupní ceny ve výši 2 473 659,10 Kč. Právní moci rozsudky nabyly dne 8. 11. 2018. Dlužnice a žalovaná v notářském zápisu ze dne 2. 5. 2019 deklarovaly, že jsou připraveny plnit své povinnosti jím uložené zmíněnými rozsudky. Vlastnické právo k nemovitostem žalovaná převedla na třetí subjekt kupní smlouvou ze dne 13. 3. 2020. Žalovaná provedla několik zápočtů vůči pohledávce žalované, a to v celkové výši 1 932 617,52 Kč. Žalovaná tak stále dluží žalobou požadovanou částku 541 041,58 Kč (2 473 659,10 – 1 932 617,52 = 541 041,58). Zápočty v souhrnné výši 216 508 Kč učiněné písemně v roce 2020 (po 15. 5. 2020) i zápočty učiněné ve výši 134 721,13 Kč a 191 000 Kč učiněné u soudního jednání dne 25. 3. 2025 soud neuznal (nejsou přípustné) s odkazem na § 140 odst. 3 insolvenčního zákona (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 3589/2021 ze dne 28. 3. 2024), neboť směřují k započtení pohledávek žalované vůči dlužnici po úpadku dlužnice, účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 15. 5. 2020.

23. S ohledem na uvedené byla věc po právní stránce posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto postupoval podle § 457 obč. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat. K aplikaci zvláštního způsobu vydání bezdůvodné obohacení, vyjádřeného ve shora cit. ust. § 457 obč. z., soud přistoupil poté, co si vyhodnotil předběžnou otázku ohledně zrušení kupní smlouvy k nemovitostem. Ustanovení § 457 obč. z. lze totiž aplikovat pouze v případech, kdy došlo ke zrušení smlouvy následkem odstoupení účastníka či účastníků od smlouvy či v případech zrušení smlouvy ze zákona. Jen při zrušení smlouvy z uvedených důvodů může vzniknout synallagmatický závazek, při kterém právo jedné smluvní strany na vydání poskytnutého plnění je podmíněno její povinnosti vrátit druhé smluvní straně to, co podle smlouvy od ní přijala (Škárová in Švestka a kol. Občanský zákoník I., § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1344). V daném případě byla kupní smlouva mezi žalovanou a dlužnicí zrušena z důvodu odstoupení žalované od smlouvy. Pro úplnost soud uvádí, že stejný názor zaujal i Okresní soud v Trutnově v řízení sp. zn. 7 C 72/2015 (ve spojení s KS v Hradci Králové sp. zn. 21 Co 123/2018). Soud tak v rámci předběžné otázky došel k závěru, že mu nic nebrání v aplikaci § 457 obč. z., kdy proti sobě stojí právo, které se nepromlčuje (vlastnické právo) a právo na vrácení kupní ceny. Pokud jde o konstrukci žalobního petitu, je pro aplikaci § 457 obč. z. nezbytné, aby žalobní návrh reflektoval oboustrannou povinnost k plnění (vrácení přijatého plnění). To však neplatí v případě, kdy jedna ze stran veškeré přijaté plnění ze smlouvy již vrátila před podáním žaloby. V projednávaném řízení se jednalo právě o tento druhý případ, když žalobce (resp. dlužnice) vrátila přijaté plnění již před podáním žaloby (ostatně toto bylo mezi účastníky nesporné). Žalovaná v řízení netvrdila, že by svou povinnost vůči dlužnici splnila, tvrdila však započtení svých pohledávek na pohledávku dlužnice. Je však nesporné, že pokud žalovaná v postavení obchodní korporace provádí zápočty svých pohledávek na pohledávku žalované, tak tuto de facto uznala, neboť při své činnosti je vázaná (nejen) účetními předpisy, ale její postup musí být také v souladu se zásadou péče řádného hospodáře. Na zápočty, které žalovaná učinila po 15. 5. 2020, je nutné hledět jako na nepřípustné dle § 140 odst. 3 insolvenčního zákona, jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění. Po zohlednění přípustných zápočtů ze strany žalované činila pohledávka dlužnice vůči žalované právě žalobou požadovaných 541 041,58 Kč. Dále žalovaná na svou obranu namítla promlčení nároku žalobce (dlužnice).

24. Soud se tedy zabýval námitkou promlčení nároku žalobkyně. Soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo Odo 885/2003 došel k závěru, že lze ustanovení § 107 odst. 3 obč. z. o promlčení povinnosti vrátit si vzájemné plnění aplikovat pouze v případech, v nichž na jedné straně stojí nepromlčitelné vlastnické právo oproti jinému právu, které se promlčuje. V daném případě stálo proti sobě vlastnické právo žalované k nemovitostem a právo dlužnice na vrácení kupní ceny. K úspěšně námitce promlčení je však dále třeba splnit podmínku toho, aby promlčení mohla namítnout i druhá strana, což v daném případě splněno není. Při vzájemných právech na vydání bezdůvodného obohacení u neplatné či u zrušené smlouvy (§ 457 obč. z.) je třeba čelit nerovnováze plynoucí z toho, že např. typicky při kupní smlouvě není vydání věci pro nepromlčitelnost vlastnického práva ohroženo uplynutím doby, zatímco právo na vydání peněžitého protiplnění promlčení podléhá. Tomuto stavu, v souladu se synallagmatickým principem ovládajícím § 457 obč. z., brání úprava výslovně stanovená v § 107 odst. 3 obč. z. Citované ustanovení, čelící nepřípustnému obohacení pouze jedné smluvní strany, lze však použít pouze tam, kde podle smlouvy každá ze smluvních stran (nikoliv tedy pouze jedna) něco obdržela, takže je povinna druhé smluvní straně neplatné či zrušené smlouvy vrátit to, co již obdržela. A konečně, soud musel na věc pohlížet optikou rovnováhy práv obou stran tak, aby nedošlo ke zneužití práva promlčení v případě, kdy si obě strany plnily (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, ve kterém Nejvyšší soud uvedený závěr dovodil). V poměrech věci by se tak, vzhledem ke všemu shora uvedenému, jevilo jako krajně nespravedlivé rozhodnout ve prospěch žalované za situace, kdy dlužnice převedla své nabyté vlastnické právo k nemovitostem zpět na žalovanou, byť na základě rozhodnutí soudu, a zároveň by jí nebylo přiznáno právo na vrácení kupní ceny.

25. Soud proto po zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti žalobě zcela vyhověl. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná octla v prodlení s plněním svého závazku vůči žalobkyni, uložil ji soud i povinnost uhradit žalobkyni rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 904 Kč, a to podle výše, kterou žalobce výslovně požadoval. Soud v dané souvislosti upozorňuje na to, že standardně by žalobci náležely náklady ve výši 52 272 Kč za úkony v právním zastoupení a dále ve výši 900 Kč za úkony nezastoupeného účastníka. Takto vypočtené náklady (52 272 Kč) by sestávaly z nákladů zastoupení advokátem (žalobce byl v řízení zastoupen advokátem), kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 541 041,58 Kč a sestávaly by z částky 10 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 12. 2022, z částky 10 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 3. 2023, z částky 10 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 2. 2024 a z částky 10 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 8. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 200 Kč ve výši 9 072 Kč. Žalobci za úkony nezastoupeného účastníka by pak náležely náklady ve výši 900 Kč a sestávají z úkonu předžalobní výzva a dvou účastí na soudním jednání (tyto náklady by sestávaly z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky). Vzhledem k tomu, že žalobce písemně uvedl, že požaduje náklady nezastoupeného účastníka jen ve výši 2 904 Kč, soud tomuto návrhu fakticky vyhověl a pro úplnost sděluje, že tato částka je jednoznačně ve prospěch žalované.

27. Povinnost žalované k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozena.

Poučení