20 C 142/2022 - 191

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 79 688 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a z částky 39 688 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 312 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 2. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 26. 3. 2022 do 25. 8. 2022 se zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 36 105 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, ve znění jejího rozšíření, domáhal částky ve výši 80 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [adresa], které vede soudní exekutor [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen jako „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo vedení exekuce ve prospěch oprávněného [právnická osoba] na majetek povinného žalobce. Exekuce byla vedena k vymožení povinnosti vydat seznam předplatitelů časopisu [Anonymizováno] dle názoru žalobce neoprávněně na základě vydaného předběžného opatření, ačkoliv žalobce svou povinnost splnil již v srpnu 2016 a žádnou jinou povinnost neměl. Soudní exekutor se v řízení dopustil procesních vad, neumožnil žalobci nahlédnout do spisu a nepředal mu ani kopii spisu, odmítá s povinným komunikovat, poručuje zásadu rovnosti účastníků, od roku 2019 je nečinný a po celou dobu protiprávně zadržuje prostředky žalobce ve výši 302 439,50 Kč. Žalobce se proto nemohl ani řádně seznámit s obsahem spisu pro vedení odškodňovacího řízení. Exekuce se již vede pouze pro určení náhrady nákladů účastníků a soudního exekutora, kdy poslední příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora byl zrušen a exekutor má povinnost zjistit hodnotu databáze, např. znaleckým posudkem. Povinný do spisu založil vlastní znalecký posudek k určení hodnoty databáze ve výši 0 Kč, který však nebyl soudním exekutorem zohledněn a nebyl podle něho vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Seznam předplatitelů obsahující jméno, příjmení a bydliště nemá žádnou hodnotu a je třeba jej odlišovat od vydání skutečné databáze předplatitelů časopisu. Namísto toho se s ohledem na vlastní zájmy soudní exekutor snaží zajistit posudek s vyšší cenou a není ani zřejmé, jaké znalce měl oslovit, zda tito byli ze správného oboru a zda stanovil rozsah znaleckého úkolu správně. Povinný v posuzovaném řízení podával stížnosti na postup soudního exekutora, snažil se o odstranění průtahu. Podnikání žalobce je do určité míry závislé na zadržené částce, musel být učiněn vklad společníka do společnosti, aby nedošlo k předlužení, chod společnosti zajišťuje pouze její jednatel a jeho manželka jako srdeční záležitost. Společnost žalobce je ve výrazné nejistotě po nepřiměřeně dlouhou dobu, oprávněný v posuzovaném řízení je přímým konkurentem na trhu žalobce. Žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 25. 2. 2022, ta jej stanoviskem odmítla a bagatelizovala újmu žalobce.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 25. 2. 2022 předběžně uplatnil svůj nárok. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení trvá od 12. 10. 2016 do současnosti a lze v něm shledat průtah od roku 2019 do současnosti. Soudní exekutor ve věci uvádí, že se v tomto období obracel na řadu soudních znalců za účelem zjištění hodnoty databáze, aby bylo možné stanovit náklady exekuce, a až v březnu 2022 jeden ze znalců úkol přijal a v současné době je vypracováván znalecký posudek. Žalovaná poukázala na to, že žalobci v pozici povinného byl po celou dobu řízení znám negativní výsledek s ohledem na to, že to byl právě žalobce, který porušil svou povinnost, čímž zavinil vedení exekuce. Exekuce by nebyla zahájena, kdyby žalobce splnil svou povinnost řádně a včas. Žalobce se na celkové délce významně podílel opakovaným podáváním návrhů na zastavení a odklad exekuce, aniž by v návrzích uváděl nové skutečnosti. Dále neúspěšně namítal podjatost soudního exekutora a svými návrhy zcela zahltil soud i soudního exekutora. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku vyhodnotila délku řízení jako nepřiměřenou a konstatovala porušení práva žalobce, což považuje za plnohodnotné odškodnění. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje stále za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Vedlejší účastník na straně žalované k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Stručně zrekapituloval průběh řízení a poukázal na skutečnost, že žalobce opakovaně v posuzovaném řízení podává různé návrhy, čímž zahlcuje soud i soudního exekutora. Jen návrhů na odklad a na zastavení exekuce žalobce podal 14. V průběhu exekuce žalobce soudnímu exekutorovi neposkytl součinnost ohledně doložení relevantních podkladů nezbytných pro určení hodnoty databáze, soudní exekutor se proto v období od dubna 2020 do července 2022 obrátil na znalce, distributory a vydavatele tištěných periodik, účetní a daňové poradce za účelem zjištění informací nezbytných k určení hodnoty seznamu předplatitelů. Provedení znaleckého úkolu či odborného vyjádření však bylo odmítáno. Následně úkol přijal znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který však potřeboval ke splnění úkolu konkrétní doklady. Soudní exekutor se proto obrátil rovněž na[Anonymizováno]oprávněného. Do současné doby se nepodařilo shromáždit potřebné údaje a exekuce tak nemohla být ukončena. Dosud byla vymožena částka 302 439,50 Kč, předběžně stanovené náklady exekuce činí více než 320 000 Kč.

4. Nesporné mezi účastníky je, že žalobce dne 25. 2. 2022 svůj nárok u žalované uplatnil a že žalovaná stanoviskem ze dne 22. 8. 2022 konstatovala porušení práva žalobce z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, finanční odškodnění přiznáno nebylo.

5. Ze spisu vedeného [Jméno zainteresované společnosti 0/0].

6. Z usnesení soudního exekutora ze dne 17. 1. 2024, které bylo žalobci doručeno dne 15. 2. 2024, soud zjistil, že došlo ke zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 27. 11. 2023 k námitkám povinného bez bližšího odůvodnění rozhodnutí.

7. Z účastnického výslechu žalobce soud k významu posuzovaného řízení pro žalobce zjistil, že v době posuzovaného řízení nebylo na majetek společnosti vedeno žádné jiné exekuční řízení a že předmětem činnosti společnosti je vydávání časopisů. Žalobce vydává 1 časopis s hrubým příjmem 1-2 milióny korun ročně. Jednatel [jméno FO] je jediným zaměstnancem společnosti a tuto činnost vykonává jako vedlejší činnost nad rámec svého zaměstnání, ve společnosti je zapojena i jeho manželka jako šéfredaktorka. Po zadržení částky ve výši cca 300 000 Kč, která byla získána z předplatitelské kampaně, soudním exekutorem poskytl jednatel společnosti půjčku k pokrytí projektu, neboť společnost nemá finanční rezervy. K omezení činnosti žalobce po dobu exekučního řízení nedošlo, časopis byl vydáván dále, ale bylo nutné dojednat s partnery prodloužení lhůt splatnosti, což bylo žalobci umožněno na základě jeho dobrého jména. V následujících letech došlo k finančnímu dorovnání ze zisku, zisk se pohybuje do částky 100 000 Kč. Jednatel žalobce exekuční řízení vnímá jako šikanózní, kdy je na něm vymáháno něco, co nebylo možno poskytnout, a to data narození, kterými nedisponuje žalobce, a dále to, co již oprávněný měl k dispozici od roku 2016. Oprávněný vypověděl smlouvu s žalobcem na vydávání časopisu Turista, domáhal se vydání předběžného opatření a podal i žalobu pouze se záměrem žalobci škodit na trhu. Žalobce se posuzovaným řízením musí zabývat již 7 let i přes to, že soudnímu exekutorovi poskytl součinnost tím, že sám vyhledal znalce a nechal vypracovat znalecký posudek. Další požadované ekonomické údaje žalobce po poradě s právní zástupkyní exekutorovi neposkytl, neboť má za to, že na ně exekutor nemá nárok.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Posuzované řízení trvá ve vztahu k žalobci od 21. 11. 2016, kdy se o jeho zahájení dozvěděl, do současnosti. Řízení bylo složité a došlo v něm k nečinnosti v otázce rozhodnutí o náhradě nákladů účastníků a soudního exekutora. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností (stanovisko, uplatnění nároku), důkazy duplicitní k provedenému spisu (spis exekučního soudu) a důkazy týkající se jiných nesprávných úředních postupů, na které žalobce poukazoval a které však nejsou předmětem tohoto řízení (zejména zvukové záznamy telefonních hovorů, výpisy z účtu exekutora), provedení těchto důkazů je nadbytečné.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

14. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobci od 21. 11. 2016, kdy se žalobce jako povinný dozvěděl o nařízení exekuce na jeho majetek doručením vyrozumění o zahájení exekuce, do současnosti, tj. 7 let a 3 měsíceů, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci nepeněžité odškodnění.

15. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. K uvedenému závěru vede soud průběh posuzovaného řízení, kdy zejména v důsledku opakovaného nesprávného rozhodování soudní exekutorky v otázce určení ceny dražené nemovitosti a v otázce procesního nástupnictví na straně oprávněné a nekoncentrovaného postupu došlo k nepřiměřené délce řízení.

16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění u posuzovaného řízení činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí pro žalobce 93 750 Kč.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

18. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

19. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění snížil o 25 %. Předmětem řízení bylo vymožení nepeněžité povinnosti – vydat seznam předplatitelů časopisu Turista na základě exekučního titulu, kterým bylo vydané předběžné opatření. V části seznamu předplatitelů obsahujících data narození byla exekuce částečně zastavena po částečném zpětvzetí exekučního návrhu oprávněným, vymáhaná povinnost byla povinným splněna v říjnu 2018 a exekuce je dále vedena pro vymožení nákladů. Ve věci bylo podáno ze strany žalobce více než 10 návrhů na zastavení a na odklad exekuce. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, opakovaně ve věci rozhodoval odvolací soud, 1x soud dovolací soud a 1x Ústavní soud. Četnost rozhodování odvolacího soudu je dána zejména aktivitou povinného, který podával velké množství opravných prostředků, z nichž většina byla nedůvodná. Otázka vykonatelnosti exekučního titulu byla soudy řešena opakovaně se závěrem o jeho účinnosti, exekuce byla od počátku vedena podle vykonatelného titulu pro povinnost, kterou povinný před zahájením exekuce nesplnil. Po jeho zániku, kdy z důvodu uspokojení nároku došlo ke zpětvzetí žaloby v navazujícím soudním řízení, ve smyslu § 77 odst. 1 písm. b) o.s.ř. došlo k zastavení exekuce. Dále byla řešena otázka podjatosti soudního exekutora, byl vydán příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného, na základě kterého je deponována částka cca 300 000 Kč. Dále byla řešena otázka určení hodnoty předmětu exekuce tak, aby mohlo dojít k určení nákladů exekuce. V tomto směru bylo nutné po zrušení prvního příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 5. 12. 2018 usnesením exekučního soudu ze dne 16. 9. 2019 nechat vypracovat odborné posouzení hodnoty seznamu předplatitelů. Následně osudní exekutor oslovil několik znalců s žádostí o posouzení hodnoty předmětu exekuce, vyzval k součinnosti povinného i oprávněného za účelem obstarání nezbytných podkladů. Druhý příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán dne 23. 11. 2023, k námitkám povinného byl usnesením exekutora ze dne 17. 1. 2024 zrušen. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval, zohlednil ji v procesní složitosti.

20. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení podílel tím, že soudnímu exekutorovi neposkytl potřebnou součinnost v podobě podkladů nezbytných pro znalce. Na druhou stranu se žalobce opakovaně domáhal vydání rozhodnutí ve věci a stěžoval si na průtahy. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

21. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 10 %. Shora popsaný nesprávný postup soudního exekutora při rozhodování o určení nákladů exekuce a nekoncentrovanost při výběru znalce, který má odborně stanovit hodnotu předmětu exekuce, kdy věc byla soudnímu exekutorovi vrácena soudem v září 2019 a od té doby, tj. 4,5 roku, se vede exekuční řízení pouze pro stanovení výše náhrady nákladů, měly významný podíl na délce řízení, zohlednění těchto skutečností nepostačuje v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a ve zvolené formě finančního odškodnění. Během tohoto období soudní exekutor nepostupoval koncentrovaně při oslovování znalců, kdy prvního oslovil až v dubnu 2020, dalšího až v červenci 2020, dalšího až v listopadu 2020, dalšího až v květnu 2021 a dalšího až v září 2021. Poté vyzval v únoru 2022 a v červnu 2022 oprávněného k doložení podkladů k vyhotovení odborného posouzení a v dubnu 2022 oslovil dalšího znalce. Teprve v červnu 2022 soudní exekutor zajistil znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k vyhotovení posudku, poté se exekutor opakovaně obracel na oprávněného za účelem doložení podkladů. Opakované kontaktování oprávněného, který podklady nedisponuje, a dlouhé vyčkávání na odpovědi znalců nelze považovat za účelný postup. Soudnímu exekutorovi nic nebránilo v tom, aby oslovil několik znalců současně. V únoru 2023 soudní exekutor vyzval povinného k doložení nezbytných podkladů, rozhodnutí povinný napadl odvoláním, které exekutor teprve v říjnu 2023 předložil k rozhodnutí soudu. V listopadu 2023 byl vydán druhý příkaz k úhradě nákladů exekuce, který soudní exekutor bez bližšího odůvodnění k námitkám povinného zrušil.

22. Význam řízení pro poškozeného nebyl zanedbatelný, avšak z hlediska z hlediska kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk jej lze hodnotit jako běžný. Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci exekuční mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení, a nepředstavuje náhradní plnění poškozeného za předmět posuzovaného řízení. Smyslem přiznaného odškodnění tak je odškodnit nejistotu žalobce ohledně výsledku posuzovaného řízení. Žalobce sám ve svých tvrzeních uvádí, že od počátku průtahů v řízení bylo řízení vedeno již jen pro určení náhrady nákladů exekuce, neboť vymáhaná povinnost byla v průběhu exekuce splněna a povinnost k náhradě nákladů exekuce. Tato povinnost pak stíhá žalobce z důvodu, že exekuce byla zahájena důvodně pro nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem, k čemuž se v posuzovaném řízení opakovaně vyjadřoval odvolací soud. Uvedené bylo žalobci známo, proto v období od září 2019 trpěl nižší nejistotou ohledně výsledku řízení. Žalobce je menší společností s obratem ve výši 1-2 miliony korun, uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi je však běžnou součástí řízení, s níž musí být každý povinný, který zavinil vedení exekuce, srozuměn. Rizika spojená s podnikáním a příp. uložením náhrady nákladů řízení v rozsahu deponované částky cca 300 000 Kč by měl být žalobce schopen překlenout. Soud nedospěl k závěru o tom, že deponování uvedené částky soudním exekutorem bylo pro žalobce likvidační s ohledem na jeho výsledky hospodaření, kdy k faktickému omezení činnosti při vydávání časopisu nedošlo, jistě jej to zatížilo, ale došlo pouze k přijetí opatření k posunutí splatnosti závazků žalobce u partnerů a následnému vyrovnání v dalších obdobích, kdy žalobce znovu začal dosahovat zisku. Zvýšený význam řízení pro žalobce tak nebyl shledán. Soud proto uzavírá, že základní odškodnění nebylo pro toto kritérium modifikováno.

23. Pro úplnost soud uvádí, že obchodní praktiky oprávněné a její motivace k jednání či tvrzené šikanózní jednání na trhu vůči žalobci nelze přičítat k tíži žalované. K dalším námitkám žalobce soud opakovaně uvádí, že jiné nesprávné úřední postupy, kterých se měl soudní exekutor dopustit (porušení rovnosti účastníků, porušení povinnosti mlčenlivosti, protiprávní zadržení částky ve výši cca 300 000 Kč, nesprávné určení výše nákladů exekuce, vztah exekutora k věci, neumožnění nahlédnutí do spisy, nevydání kopie spisu aj.) a s nimi související nároky nejsou předmětem tohoto řízení, proto se jimi soud blíže nezabýval. Tyto výtky jsou mj. také předmětem stížností žalobce, o nichž rozhodne dohledový orgán. Zdejšímu soudu rovněž nepřísluší hodnotit rozhodovací činnost soudního exekutora a soudů v posuzovaném řízení, ani předjímat, v jaké výši mají být soudním exekutorem určeny náklady oprávněného a náklady exekutora.

24. Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací činí 79 688 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neposkytla žalobci finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci ve výroku I. přiznal tuto částku a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítl.

25. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal v žalobcem požadované výši z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou, neboť žalovaná se ocitla v prodlení až po uplynutí 6měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku dne 26. 8. 2022. Žalobcem požadovaný úrok z prodlení za dobu od 26. 3. 2022 do 25. 8. 2022 soud pro nedůvodnost výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované a vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 100 Kč (2 000 za žalobu + 100 za poskytnutí dat na el. nosiči), odměnou za právní zastoupení žalobce za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 13. 9. 2023 a 19. 2. 2024 – vždy v délce 2 úkonů, vyjádření ze dne 22. 12. 2023) v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. v částce 3 100 Kč, dále náklady za 7 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem činí náklady právního zastoupení částku 25 800 Kč. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu z [Anonymizováno] dne 13. 9. 2023 a 19. 2. 2024 (dle www.mapy.cz trasa činí 93 km a délka cesty 1:38 h) a zpět ve výši 2x 8x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 2 703 Kč (1 294 + 1 409) za jízdu k jednání soudu osobním automobilem zn. [Anonymizováno]. [SPZ] při průměrné spotřebě pohonných hmot (NM) 5,1 l /100 km, na trase [adresa] a zpět dne 13. 9. 2023 a 19. 2. 2024 v délce 2x 186 km, při vyhláškové ceně nafty ve výši 34,40 Kč a 38,70 Kč/1 litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 191/2023 Sb. a 398/2023 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,2 Kč a 5,6 Kč/1 km (§ 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.). Ve smyslu § 137 občanského soudního řádu byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 5 902 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Celkem činí náhrada 36 105 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované a vedlejšímu účastníkovi k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

27. Soud nepřiznal náhradu za uplatnění nároku žalobce u žalované s ohledem na § 31 odst. 4 zákona, podle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Soud dále nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 7. 9. 2023 a ze dne 8. 9. 2023, neboť se jedná o neúčelné úkony, které byly podány v bezprostředně před jednáním dne 13. 9. 2023 a žalobci nic nebránilo, aby své vyjádření přednesl na jednání.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. Takovou okolností není skutečnost, že soudní exekutor deponuje finanční prostředky žalobce již od září 2019.