20 C 155/2018-311

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupeného Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o částku 144 957 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 823,97 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1.10.2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 095,09 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1.11.2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 858,22 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1.12.2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 740,50 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 535,97 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1.2.2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 082 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1.3.2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 821,25 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 1.11.2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 120 504 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení ve výroku I. až VII. tohoto rozsudku zmíněných částek s uvedeným příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 12. 2011 uzavřel s žalovaným smlouvu o spolupráci (dále též jen„ předmětná smlouva“), na základě které poskytoval právní služby, jejichž rozsah byl žalovaným v příslušném měsíci vždy odsouhlasen v souladu s předmětnou smlouvou a žalobce každý měsíc vystavoval faktury, které byly žalovaným pravidelně hrazeny. Od počátku spolupráce do září 2017 žalovaný žalobci uhradil celkem 73 faktur. Žalobce v období srpen 2016 až leden 2017 rovněž vystavil tyto faktury: č. 51/ 2016 za právní služby poskytnuté v srpnu 2016 na částku 20 823,97 Kč se splatností dne 30. 9. 2016, č. 53/ 2016 za právní služby poskytnuté v září 2016 na částku 13 095,09 Kč se splatností dne 31. 10. 2016, č. 55/ 2016 za právní služby poskytnuté v říjnu 2016 na částku 35 858,22 Kč se splatností dne 30. 11. 2016, č. 58/ 2016 za právní služby poskytnuté v listopadu 2016 na částku 9 740,50 Kč se splatností dne 31. 12. 2016, č. 60/ 2016 za právní služby poskytnuté v prosinci 2016 na částku 27 535,97 Kč se splatností dne 31. 1. 2017, č. 2/ 2017 za právní služby poskytnuté v lednu 2017 na částku 5 082 Kč se splatností dne 28. 2. 2017 a č. 17/ 2017 za právní služby poskytnuté v září 2017 na částku 32 821,25 Kč se splatností dne 31. 10. 2017 Tyto faktury v celkové částce 144 957 Kč však žalovaný žalobci neuhradil, existenci popsaných závazků potvrdil žalovaný v potvrzení ze dne 14. 7. 2017 a 1. 11. 2017. Jelikož faktury nebyly uhrazeny ve lhůtě splatnosti, podal žalobce v souladu s § 28 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii v platném znění a usnesením představenstva České advokátní komory č. 2/1998 věstníku ze dne 14. 4. 1998, kterým se upravuje smírčí řízení (advokátní smírčí řízení) návrh na zahájení smírčího řízení. Žalovaný požadoval, aby s ním žalobce uzavřel dohodu o narovnání, ve které by strany prohlásily, že vůči sobě nemají žádné pohledávky, s čímž žalobce nesouhlasil a smírčí řízení bylo pro nedohodu stran dne 6. 6. 2018 zastaveno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co mu právní zástupce žalobce zaslal předžalobní výzvu k úhradě ze dne 23. 8. 2018. Žalobce se proto zmíněných částek domáhá touto žalobou.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zmíněné faktury eviduje, pokládá je však neoprávněné, neboť údajně právní služby žalobce, na jejichž základě byly faktury vystaveny, nebyly poskytnuty vůbec, jsou smyšlené nebo nebyly poskytnuty žalovanému. Žalobce nikdy žalovanému neodložil, o jaké právní služby se mělo jednat, kdo žalobci provedení takovýchto právních služeb zadal ani, zda byly provedeny a pro koho, zároveň není zřejmý rozsah právních služeb, který byl údajně poskytnut pro žalovaného, resp. které z nich byly fakturovány klientům přímo žalobcem nebo osobami s ním jednajícími ve shodě. Dále řada dokladů, které nesl žalovaný byla následně fakturována přímo žalobcem nebo osobami s ním jednajícími ve shodě, přičemž žalobce neuhradil žalovanému tyto náklady a sám žalobce potvrdil žalovanému e-mailem ze dne 10. 1. 2017, že mu žalovaný nic nedluží a je to naopak žalobce, kdo žalovanému dluží částku 27 629,39 Kč, aby pokud by snad v minulosti jakákoliv část faktur byla oprávněná zanikla zápočtem provedeným v rámci smírčího řízení dne 11. 5. 2018. Žalovaný uvedl, že žalobce jednal a jedná ve shodě s bývalým jednatelem žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] a v rámci této spolupráce fakturoval žalovanému za činnosti, které buď vůbec neprovedl, nebo je neprovedl pro žalovaného. Žalobce fakturoval údajné služby pro žalovaného následně sám nebo osoby s ním jednající ve shodě za tyto služby získávali plnění na základě fakturování přímo klientům a nastala tak absurdní situace, kdy žalobce požadoval po žalovaném plnění, aniž by žalovaný mohl fakturovat tyto služby klientům, těm totiž fakturoval přímo žalobce nebo osoby s ním jednající ve shodě, neboť se nejednalo o klienty žalovaného, případně se jednalo o klienty žalovaného, ale těmto klientům fakturoval přímo žalobce nebo osoby s ním jednající ve shodě. Žalovaný proto z proplacení těchto faktur žalobce nesouhlasil a považoval je za neoprávněné, jedná se např. o klienta žalobce [právnická osoba] Pro tohoto klienta prováděli práce koncipienti žalovaného a žalobce vyfakturoval tomuto klientovi tyto úkony a klient mu za ně zaplatil. Žalobce neuhradil ani z části náklady, které žalovaný nesl, když mimo jiné hradil mzdové a další náklady, z nichž podstatná část se týkala klienta žalobce, kterým byla právě zmíněná společnost. V e-mailu ze dne 10. 1. 2017 žalobce uvedl, že si plnění od této společnosti celé ponechá, náklady, které do té doby žalovaný nesl, neuhradí a nepožaduje tak úhradu jím vystavených faktur do 10. 1. 2017 a zbylý dluh vůči žalovanému odečte od svých budoucích fakturovaných částek z faktur, které žalobce žalovanému vystaví. Došlo tak bezpochyby k bezdůvodnému obohacení žalobce na úkor žalovaného, když žalovaný nesl veškeré náklady na právní služby pro zmíněnou společnost a žalobce obdržel veškerá plnění za tyto právní služby přímo od zmíněné společnosti. Žalovaný zároveň vznesl námitku započtení, když veškeré náklady spojené s poskytováním právních služeb, např. také společnosti [právnická osoba] nesl žalovaný. Žalobce této společnosti vystavil zálohovou fakturu číslo 1/ 2016 ze dne 26. 1. 2016, z níž je zřejmé, že se minimálně jednalo o částku 1 697 131 Kč + DPH a o tuto částku se minimálně žalobce na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil. Dále žalovaný uvedl, že v rámci smírčího řízení dne 11. 5. 2018 provedl z důvodu procesního opatrnosti pro případ, že by v minulosti jakákoliv část faktur žalobce byla oprávněná, zápočet vzájemných pohledávek. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 23. 8. 2018 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 162 525,60 Kč do 14. 6. 2018, když tato částka představuje ze strany žalovaného nezaplacené faktury, které jsou předmětem žaloby včetně vypočtených úroků z prodlení z takto nezaplacených částek. Dne 13. 9. 2018 žalovaný převzal zásilku od žalobce, jak bylo zjištěno z dodejky.

4. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 1. 2. 2011 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spolupráci, na jejímž základě si strany sjednaly, že žalovaný jako advokátní kancelář je oprávněn udělovat žalobci jako advokátovi substituci za účelem poskytování právních služeb klientům advokátní kanceláře a advokát bude povinen jakoukoliv udělenou substituci přijmout a učinit veškeré kroky a činnosti směřující k pečlivému, časově přijatelnému odborně a profesně perfektnímu provedení substituce. Substituce bude prováděna po dobu neurčitou, k datu ukončení platnosti této smlouvy budou spisy advokátní kanceláře zpracovávané advokátem v rámci substituce ukončeny a předánu k tomu určenému pracovníkovi advokátní kanceláře a budou odvolány a ukončeny veškeré advokátovy udělené plné moci, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Substituce znamená spolupráci spočívající v pověření advokáta provedením nebo vyřízením mimosoudních či soudních případů nebo jakoukoliv jinou záležitostí pro klienty advokátní kanceláře. Veškerá činnost vykonaná advokátem na základě substituce bude účtována klientům prostřednictvím advokátní kanceláře. Advokátovi je na základě této dohody sjednána měsíční odměna, jejíž výše a způsob výpočtu včetně platebních podmínek je uveden v příloze č. 1 této smlouvy, odměna bude advokátem vyúčtována vůči advokátní kanceláři vždy po uplynutí příslušeného kalendářního měsíce daňovým dokladem. Odměna znamená finanční odměnu za advokátem řádně vykonané a vyfakturované činnosti a služby, které vykonal ve prospěch advokátní kanceláře, resp. jeho klientů. Platební podmínky, způsob výpočtu a výše odměny bude uvedena v příloze č. 1 této smlouvy. Advokátní kancelář umožní advokátovi využívat těchto služeb v prostorách její kanceláře a to sekretářských služeb, užívání sekretářských a kancelářských materiálů (např. papír, šanony, psací potřeby a jiné; dále společných prostor: zasedací místnost, kuchyňský kout, WC) a počítačové vybavení, elektronickou poštu. Příloha č. 1 k této smlouvě uvádí, že za advokátem řádně vykonané činnosti a služby, které vykonal ve prospěch advokátní kanceláře je advokát oprávněn obdržet od advokátní kanceláře základní paušální odměnu v částce 20 000 Kč měsíčně, plus příslušené DPH. Dále je navíc k základní odměně advokát oprávněn obdržet od advokátní kanceláře, za řádně vykonané činnosti a služby, které vykonal ve prospěch advokátní kanceláře každý měsíc odměnu, jejíž výše bude odvozena od celkového počtu hodin v příslušném měsíci, kdy advokát poskytoval činnosti a služby. Taková odměna bude činit 700 Kč plus příslušené DPH za 1 hodinu činností a služeb poskytnutých advokátem (hodinová odměna). Základní a hodinová odměna budou advokátem fakturovány v českých korunách průběžně vždy k poslednímu dni v měsíci. Advokátní kancelář se zavazuje zaplatit každou fakturu vystavenou advokátem do 30 dnů po jejím obdržení na účet advokáta uvedený na faktuře, jejž bude mít všechny náležitosti daňového dokladu.

5. Fakturou č. 51/ 2016 vystavenou dne 31. 8. 2016 se splatností dne 30. 9. 2016 vyfakturoval žalobce žalovanému poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 8. 2016 do 31. 8. 2016 - klienti advokátní kanceláře, částku 20 823,97 Kč včetně DPH, což je 17 209,89 Kč bez DPH. Fakturou č. 53/ 2016 vystavenou dne 30. 9. 2016 se splatností dne 31. 10. 2016 vyfakturoval žalobce žalovanému poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2016 - klienti advokátní kanceláře, částku 13 095,09 Kč včetně DPH, což je 10 822,39 Kč bez DPH. Fakturou č. 55/ 2016 vystavenou dne 31. 10. 2016 se splatností dne 30. 11. 2016 vyfakturoval žalobce žalovanému poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016 - klienti advokátní kanceláře, částku 35 858,22 Kč včetně DPH, což je 29 634,89 Kč bez DPH. Fakturou č. 58/ 2016 vystavenou dne 30. 11. 2016 se splatností dne 31. 12. 2016 vyfakturoval žalobce žalovanému za poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 11. 2016 do 30. 11. 2016 - klienti advokátní kanceláře, částku 9 740,50 Kč včetně DPH, což je 8 050 Kč bez DPH. Fakturou č. 60/ 2016 vystavenou dne 31. 12. 2016 se splatností dne 31. 1. 2017 vyfakturoval žalobce žalovanému za poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 - klienti MŠ, částku 27 535,97 Kč včetně DPH, což je 22 757 Kč bez DPH. Fakturou č. 2/ 2017 vystavenou dne 31. 1. 2017 se splatností dne 28. 2. 2017 vyfakturoval žalobce žalovanému za poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017 - klienti MŠ, částku 5 082 Kč včetně DPH, což je 4 200 Kč bez DPH. Fakturou č. 17/ 2017 vystavenou dne 30. 9. 2017 se splatností dne 31. 10. 2017 vyfakturoval žalobce žalovanému za poskytování služeb v podobě právní konzultace a přípravy smluvní dokumentace za období od 1. 9. 2017 do 30. 9. 2017 - klienti MH, částku 32 821,25 Kč včetně DPH, což je 27 125 Kč bez DPH. Z tabulek faktur vystavených žalobcem žalovanému v roce 2016 a v roce 2017 do 1. 11. 2017 obsahující i faktury, jejichž zaplacení se žalobce domáhá touto žalobou, bylo také zjištěno, že účetní podepsala, že stav závazků kde dni 14. 7. 2017 a 1. 11. 2017 souhlasí, když zde byl požadavek o potvrzení stavu závazů uvedených v tabulkách. Účetní potvrdila i stav závazků ke dni 1. 11. 2017 v podrobnější tabulce nazvané„ Informace o dodavateli ze dne 1. 11. 2017“, která opět obsahuje i faktury spolu s jednotlivými částkami, které jsou předmětem této žaloby.

6. V dopise ze dne 17. 1. 2018 advokát [jméno] [příjmení] potvrdil evidenci zmíněných předmětných faktur, které však pokládá za neoprávněné, když není zřejmý rozsah právních služeb, který byl skutečně poskytnut pro žalovaného. Řada nákladů, které žalovaný nesl, byla následně fakturována přímo žalobcem nebo osobami sním jednajícími ve shodě, přičemž žalobce neuhradil žalovanému tyto náklady, sám žalobce potvrdil, žalovanému e-mailem ze dne 10. 1. 2017, že mu žalovaný nic nedluží a je to naopak žalobce, kdo žalovanému dluží částku 27 629,39 Kč.

7. Ze zálohové faktury č. 1/ 2016 vystavené dne 26. 1. 2016 se splatností dne 10. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalobce vystavil zálohu za právní služby společnosti [právnická osoba] v soudních řízeních, když odběratelem je právě tato společnost se sídlem [adresa], v celkové částce 2 053 528,51 Kč včetně DPH, což je bez DPH v částce 1 697 131 Kč. Součástí faktury se stal i přehled cestovních náhrad za cesty dne 3. 3. 2014 v částce 2 136,34 Kč, dále 10. 9. 2013, 13. 9. 2013, 18. 9. 2013, 23. 9. 2013, 30. 9. 2013, každá v částce 2 111,90 Kč na jednání v [obec] a to z [obec].

8. Žalobce v e-mailu ze dne 10. 1. 2017 adresovaném [jméno] [příjmení] sdělil, že vyfakturoval částku 664 226,89 Kč bez DPH, odpracována a nezaplacena je částka 578 725 Kč bez DPH, plus 10% z toho, že na peníze čekal 3 roky, celkem tedy 636 597,50 Kč bez DPH a tento rozdíl by odečetl z budoucí fakturace.

9. V dopise ze dne 11. 5. 2018 adresovaném [obec] [anonymizována dvě slova], advokát [jméno] [příjmení] sdělil, že dne 10. 5. 2018 proběhlo jednání mezi žalobcem a žalovaným ohledně smírného řešení sporu, k dohodě nedošlo a jak již žalovaný uvedl ve vyjádření ze dne 17. 1. 2018 řada nákladů, které žalovaný nesl byla následně fakturována přímo žalobcem nebo osobami s ním jednajícími ve shodě, přičemž žalobce neuhradil žalovanému tyto náklady, jedná se například o klienta žalobce společnost [právnická osoba], když žalobce vyfakturoval této společnosti práce v rozsahu stovek hodin, neuhradil však již ani z části náklady, které žalovaný nesl, když mimo jiné hradil mzdové náklady a další z nichž podstatná část se týká právě této společnosti. Na straně žalobce tak došlo k bezdůvodnému obohacení. Ze zálohové faktury číslo 1/ 2016 ze dne 26. 1. 2016 vystavené žalobcem společnosti [právnická osoba] je zřejmé, že se jednalo minimálně o částku 1 697 131 Kč plus DPH a v této částce se tak žalobce na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil. Žalovaná tak má za žalobcem pohledávku z bezdůvodného obohacení v částce 1 697 131 Kč. Žalobce uplatňuje vůči žalovanému v rámci tohoto řízení před advokátní komorou údajnou pohledávku v částce 144 957 Kč včetně příslušenství, žalovaný má za to, že pohledávka žalobce neexistuje, neuznává jí z důvodů, které již uvedl v předchozím vyjádření ze dne 17. 1. 2018, na které odkázal a z důvodu procesní opatrnosti provádí rovněž započtení vzájemných pohledávek. Žalovaný tímto započítává část pohledávky žalovaného ve výši pohledávky žalobce a to vůči pohledávce žalobce.

10. V e-mailu ze dne 4. 4. 2014 žalobce sdělil [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že v příloze zasílá přehled svojí práce za březen 2014, na [anonymizováno] by ponechal cestu do [obec] 3. 3. 2014 (k tomu posílá cesťák) a za zbytek měsíce celkem 5 hodin, pokud je to OK. V dalším e-mailu ze dne 12. 5. 2014 žalobce zaslal zmíněným osobám přehled svojí práce za buben 2014, na [anonymizováno] by seškrtal 5 hodin za celý měsíc, a v dalším e-mailu ze dne 4. 6. 2014 zaslal žalobce přehled své práce za květen 2014, na [anonymizováno] by opět seškrtal na 5 hodin za celý měsíc. V další e-mailové komunikaci ze dne 20. 3. 2014, 7. 10. 2013, 4. 10. 2013, 7. 2. 2014, 4. 10. 2014, 7. 10. 2013, 4. 10. 2013, žalobce zasílal přehledy své práce za září 2013, leden 2014, říjen 2013, a zároveň ještě cesťáky za cesty do [obec] za prosinec 2013, listopad 2013.

11. V dopise ze dne 13. 11. 2020 adresovaném žalobci právní zástupce žalovaného provedl započtení pohledávek ve smyslu § 1982 odst. 1 občanského zákoníku v částce 213 428,55 Kč představující pohledávku žalovaného vůči pohledávce žalobce a zároveň vyzval žalobce k úhradě zůstatku pohledávky žalovaného. Žalovaný v dopise uvedl, že jeho pohledávka je představována náklady na právní služby poskytované společnosti [právnická osoba], když se jednalo o hodiny, které žalobce fakturoval žalovanému za právní služby pro společnost [právnická osoba] v částce 700 Kč za hodinu, dále veškeré náklady na zaměstnance a další spolupracující advokáty za právní služby pro společnost [právnická osoba], dále cestovní náklady, které žalobce účtoval za cesty do [obec] v souvislosti s právními službami pro společnost [právnická osoba], náklady na telefon, které žalobce účtoval v souvislosti s právními službami pro společnost [právnická osoba], další náklady na kolky poštovné etc. v souvislosti s právními službami pro společnost [právnická osoba] Žalovaný uvedl, že žalobce od dubna 2014 do ledna 2017 vyfakturoval právní služby [právnická osoba] přímo žalovanému pouze ve výši 5 hodin měsíčně, tedy v částce 3500 Kč, když pro extrémní rozsah hodin vykonaných pro tuto společnost ze strany žalobce souhlasil žalobce s tím, aby počet hodin, které v této souvislosti bude žalobci ze strany žalovaného zaplacen, byl od dubna 2014 omezen na 5 hodin, což je částka 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný nesl veškeré náklady na poskytování služeb společnosti [právnická osoba] v sazbách studenti minimálně 100 Kč za hodinu, koncipienti minimálně v částce 200 Kč za hodinu, ostatní advokáti v částce 500 až 700 Kč za hodinu. Žalovaný žalobci sdělil, že od září 2013 do března 2014 vyfakturoval žalovanému za práce na [právnická osoba] celkem 330,45 hodin, tedy částku 700 Kč za hodinu x 330,75 hodin, 231 525 Kč, která byla žalobci uhrazena. Žalovaný žalobci dále uhradil minimálně částku 12 695,84 Kč na cestovních náhradách za jeho cesty do [obec]. Dále od září 2013 do 13.2.2017 hradil žalovaný veškeré náklady na pracovníky, kteří poskytovali právní služby [právnická osoba], jednalo se o studenty, koncipientky a zřídka i ostatní advokáty. U koncipientky Mgr. [jméno] [příjmení] se jednalo o více než 1 345 hodin, u koncipientky Mgr. [příjmení] [příjmení] se jednalo o více než 200 hodin, u koncipienta Mgr. [jméno] [příjmení] se jednalo o více než 107 hodin, u koncipientky Mgr. [jméno] [příjmení] se jednalo o více než 78 hodin, celkově bylo na klientovi [právnická osoba]„ vybilováno“ v systému klienta více než 3 727 člověkohodin, z toho žalobce sám vybiloval 1 267 hodin. Celkem tak na ostatní zaměstnance kanceláře žalovaného se vztahuje 2 460 hodin, které žalobce následně vyfakturoval a nechal si sám uhradit, což je minimálně částka 500 000 Kč a tyto náklady žalovaný průběžně hradil v letech 2013 až 2017. Žalovaný dále uvedl, že z poměru hodin je zřejmé, že třetina práce připadla na žalobce, zatímco dvě třetiny práce pro společnost [právnická osoba] prováděli zaměstnanci žalovaného. Náklad, který žalovaný nesl na poskytování služeb společnosti [právnická osoba] v letech 2013 až 2017 byl tedy minimálně v částce 856 220 Kč z čehož 356 220 Kč obdržel žalobce od žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že pokud měl žalobce evidované právní služby vyfakturovat sám společnosti [právnická osoba] obdržel plnění v částce 804 000 Kč včetně DPH, přitom měl, jak sám uvedl, odpracováno jen 700 257,25 Kč s DPH (bez DPH žalobcem uváděných 578 725 Kč). K tomu žalobce nedůvodně a neoprávněně připočetl další částku za čekání na úhradu odměny, mimo to ale obdržel částku 280 145,25 Kč včetně DPH (bez DPH výše uvedená částka 231 525 Kč) za stejné služby, za které žalobce tuto odměnu již obdržel od společnosti [právnická osoba] a to od žalovaného stejně jako částku 135 520 Kč včetně DPH (bez DPH částka 112 000 Kč hrazená na měsíční bázi). Žalovaný tak má vůči žalobci přinejmenším nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stávající s uhrazené odměny žalobci, ačkoliv tuto následně vyfakturoval a obdržel žalobce od společnosti [právnická osoba] a získal tak dvojí plnění za stejné právní služby v částce 231 525 Kč bez DPH a dále v částce 112 000 Kč bez DPH, celkem tak v částce 343 525 Kč. Žalovaný proto žalobce vyzval k vydání bezdůvodného obohacení v částce 343 525 Kč. Žalovaný tedy započítal ve smyslu § 1982 odst. 1, občanského zákoníku, proti pohledávce žalobce včetně příslušenství, když ke dni sepsání dopisu částku 213 428,55 Kč. E-mailem ze dne 20. 11. 2020 bylo dle předmětu e-mailu doručeno započtení pohledávek [anonymizována dvě slova] vs. Mgr. [celé jméno žalobce] k rukám Mgr. [celé jméno žalobce]. Dne 13. 11. 2020 byla k poštovní přepravě předána zásilka adresovaná žalobci od právního zástupce žalovaného, jak bylo zjištěno z podací stvrzenky.

12. V potvrzení ze dne 3. 2. 2017 ohledně odměny advokáta žalovaný a žalobce si vzájemně potvrdili, že se vypořádali ohledně odměny, kterou žalobce za právní služby poskytnuté společnosti [právnická osoba], [adresa], [IČO], této společnosti v období od roku 2013 do 29. 5. 2016 vyfakturoval tak, že si žalobce je za odvedené právní poradenství dle uvedených faktur oprávněn ponechat vyfakturovanou odměnu v částce 636 597,50 Kč bez DPH, která mu dle dohody mezi žalovaným a žalobcem náleží. Ohledně zbývající částky vyfakturované žalobcem společnosti [právnická osoba] až do výše celkové vyfakturované částky 664 226,89 Kč bez DPH, tedy částky ve výši 27 629,39 Kč bez DPH si žalobce a žalovaný potvrdili, že předmětnou částku si žalobce rovněž ponechá s tím, že tato částka byla žalobcem odečtena od částky, která měla být žalobcem advokátní kanceláři žalovaného fakturována za měsíc leden 2017 (faktura číslo 1/ 2017), to je byla zohledněna ve faktuře žalobce vystavené žalovanému za měsíc leden 2017 tak, že tato faktura byla o tuto částku ponížena. Žalobce i žalovaný si dále potvrdili, že v souladu se smlouvou o spolupráci ze dne 1. 12. 2011 bylo mezi žalobcem a žalovaným dohodnuto, že v souvislosti s poskytováním právních služeb žalobce společnosti [právnická osoba] nebude žalobce nést žádné náklady za služby, jejichž užívání v prostorách kanceláře žalovaného na adrese [adresa žalované], bylo žalobci žalovaným umožněno a bylo dohodnuto, že žalobce nebude nést ani jakékoliv jiné náklady. Žalobce a žalovaný se vypořádali výše zmíněným způsobem a potvrdili si, že žalovaný nemá žádnou pohledávku za žalobcem k uvedenému dni z titulu poskytování právních služeb žalobcem společnosti [právnická osoba] a že žalovaný nemá za žalobcem ani žádnou jinou pohledávku z jakéhokoliv jiného titulu. Dále si potvrdili, že toto nezbavuje žalobce práva požadovat, fakturovat a ponechat si další doposud neuhrazenou odměnu za právní služby poskytnuté žalobcem společnosti [právnická osoba] (zejména za právní služby poskytnuté žalobcem společnosti [právnická osoba] v období od 30. 5. 2016 a právní zastupování v řízení vedeném v prvním stupni u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou 45 Cm 216/2013 včetně řízení o třech návrzích na vydání předběžného opatření podaných v tomto řízení a o opravných prostředcích proti nim) a požadovat další doposud neuhrazeno odměnu za právní služby poskytnuté žalobcem klientům žalovaného. Na uvedené listině mají být podpisy [celé jméno žalobce] a Mgr. [jméno] [příjmení], jednatele žalovaného.

13. V e-mailu ze dne 6. 12. 2017 žalovaný žalobci sdělil, že v rámci vzájemného vypořádání je připraven zaplatit žalobci blíže neurčenou částku.

14. Z přehledu jednotlivých úkonů právních služeb, které byly přílohou jednotlivých faktur, jakožto i přeúčtování přehledu služeb po číslech, která taktéž byla přílohou k jednotlivým fakturám, z e-mailových komunikací, které taktéž byly přílohou k jednotlivým fakturám a žalobcem předloženy k prokázání jednotlivých úkonů právní služeb vyúčtovaných jednotlivými fakturami, soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, z tohoto důvodu se pak těmito důkazy v odůvodnění rozsudku již blíže nezabýval.

15. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při výslechu vypověděl, že do března 2015 pracoval u žalovaného jako advokát a byl také jedním ze tří společníků advokátní kanceláře žalovaného. Každý ze společníků měl své klienty, a práci pro tyto klienty přiděloval advokátům žalovaného. Žalobci byla přidělována práce ze strany všech tří společníků, pracoval tedy pro klienty všech tří společníků. Každý advokát si psal přehled úkonů, které vykonával, na konci každého měsíce odevzdal přehled společníkovi, jehož byli klienti. Společník odsouhlasil přehled, společnost žalovaného následně vyfakturovala klientovi odvedenou práci a advokát podle přehledu hodin, které předložil, dostal i podle své smlouvy, tj. podle sjednané hodinové sazby, odměnu. Ohledně výše zmíněné smlouvy o spolupráci se svědek vyjádřil tak, že takovou nebo podobnou smlouvu měli všichni advokáti v advokátní kanceláři žalovaného. K soupisu faktur výše zmíněnému vystavenému [celé jméno žalobce] žalovanému, svědek uvedl, že se jedná o faktury z roku 2016. Svědek z advokátní kanceláře odešel v roce 2015, a tudíž mu není známo, jakých klientů se faktury týkají, toto už neřešil. Svědek uvedl, že účetní byla [jméno] [příjmení]. Poté, co svědek odešel z advokátní kanceláře žalovaného, byl samostatným advokátem, sdílel však kancelář v sídle žalovaného a práci pro své klienty dále zadával lidem v kanceláři žalovaného, resp. personálu žalovaného, měl k dispozici i žalobce. Svědek však již neměl řízení kanceláře a vhled do vnitřních věcí kanceláře žalovaného. Ohledně zadávání práce spolupracujícím advokátům se nic nezměnilo. Takovýto režim trval dle svědka do přelomu let 2016 až 2017, poté si své klienty převzal zpět a řešil je samostatně. V době, kdy advokáty platila kancelář žalovaného, svědek odsouhlasil vykonávanou práci od advokátů. Ohledně faktury – daňového dokladu č. 53/ 2016 uvedl, že součástí klientů, kteří jsou uvedení v příloze k faktuře, jsou i klienti svědka, jedná se o společnost [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [jméno] [příjmení]. Tuto práci svědek žalobci odsouhlasil. [anonymizována dvě slova], představovali klienty [jméno] [příjmení]. Faktura je ze září 2016, což je z doby, kdy svědkovi klienti byli stále ještě v advokátní kanceláři žalovaného, takže advokáty, kteří pracovali pro jeho klienty, platila advokátní kancelář žalovaného, což vyplývalo z dohody, kterou měl svědek s advokátní kanceláří žalovaného znějící tak, že z výnosu zaplacených od jeho klientů po odečtení nákladů, se výsledná částka rozdělí na poloviny a polovina z ní bude svědkova provize za to, že klienty přivedl do kanceláře a druhá polovina zůstane advokátní kanceláři žalovaného. Stávalo se, že objem práce v rozpisu byl větší, než se očekávalo, takže byla interní diskuze, jakým způsobem to upravit tak, aby to pro klienta bylo přijatelné. V rozpise došlo k redukci hodin, v případě svědka byla vždy dohoda s předmětným advokátem a výsledná částka už byla vyjednaná, nebyl tam žádný rozpor. Ve vztahu k žalobci svědek žádný rozpor neměl, vždycky došlo k dohodě, co se týká odvedené práce. Na faktuře - daňovém dokladu č. 2/ 2017 včetně příloh, figuruje klientka [jméno] [příjmení], což byla klientka svědka, společnost [právnická osoba] byla také klientem svědka. Formálně se jedná stále o klienty advokátní kanceláře žalovaného. Svědek klientům práci nefakturoval. Vypořádání mezi svědkem a advokátní kanceláří žalovaného, proběhlo někdy v roce 2018, kdy žalovaný vyfakturoval všechny částky klientům svědka. Od klientů si je nechal zaplatit a až s velkým odstupem, více než jednoho roku, začala debata o tom, kdy svědek dostane zaplacenou provizi. O standardní postup se však nejednalo. Kromě svědka a žalobce odešli prakticky i ostatní advokáti, a co se týká vypořádání, svědkovi není známo, jestli žalovaný dlužil ostatním advokátům tak dlouho, jako svědkovi. Do nákladů na dosažení výnosu měly spadat náklady na personál kanceláře žalovaného, dle svědka se mělo jednat také o náklady na spolupracující advokáty. Částky vyplacené spolupracujícím advokátům se zohlednily tak, že se odečetly náklady vynaložené na advokáta od dosažených výnosů zaplacených klienty. Dále svědek uvedl, že co se týká toho, zda faktura byla odsouhlasena a následně zaplacená kanceláří žalovaného žalobci, zda právní služby byly uhrazeny klientem, tak vždy advokát dostal zaplaceno za svou práci pro kancelář žalovaného i v případě, že se zdržela platba od klienta. Advokát tedy dostal zaplaceno vždy, bez ohledu na to, zda klient zaplatil advokátní kanceláři žalovaného či nikoliv.

16. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že u žalovaného pracovala od roku 2011 do listopadu 2017 jako účetní. Vedla mzdy, finanční účetnictví, v podstatě veškeré účetnictví. Faktury od advokátů, dostávala většinou e-mailem, byly předem odsouhlasené mezi společníky a advokáty. Obsah faktur byl předem před schválený. K seznamu faktur vstavených žalobcem společnosti žalovaného v roce 2016 svědkyně uvedla, že se jedná o seznam závazků ke dni 14. 7. 2017. Jedná se o faktury vystavené žalobcem, které se nacházely v účetnictví žalovaného. Ručně psaný text psala svědkyně a také je tam její podpis. Znamená to, že všechny faktury byly zaevidovány v účetnictví a částka 107 053,75 Kč, která je tem uvedena, nebyla uhrazena. Takováto listina se běžně nevystavuje, občas advokáti přišli kvůli daním, nebo chtěli zkontrolovat stav svých uhrazených faktur, svědkyně jim vyjela to, co je v závazcích, co se tam nachází, společně si to odsouhlasili a svědkyně takovouto sestavu potvrdila. V dalším období mohlo dojít k tomu, že faktury byly sporovány, nicméně ke dni 14. 7. 2017 se nacházely v účetnictví, byly řádně zdaněny, tzn. zaevidovány, byly v nákladech, a dle svědkyně z těchto faktur byla odvedena i daň z přidané hodnoty. Pokud byl žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, pro žalovaného byla ta faktura přijata, tudíž od státu žalovaný nárokoval DPH. Faktury, které jsou v seznamu uvedeny, byly stoprocentně nárokovány, protože pokud by se nacházely v této sestavě, svědkyně věděla, že jsou určitě zaevidovány v daňových přiznáních, protože je tam datum 14. 7. 2017, jsou tam faktury staršího data, tzn. začátek v lednu 2016, tzn. vždycky datum přijetí, což znamená, že se nachází v daném daňovém přiznání za dané období. Stát z těchto faktur vrátil advokátní kanceláři žalovaného daň z přidané hodnoty. Pokud se faktury dostaly ke svědkyni do seznamu, měly být proplaceny a měly být odsouhlaseny. Ke dni 14. 7. 2017 v seznamu uvedená částka proplacena nebyla a svědkyní není známo z jakého důvodu. O fakturách uvedených v této sestavě společníci věděli, byly z jejich strany schváleny k úhradě a zaevidovány do účetnictví. Svědkyně pak faktury zaevidovala do této sestavy a na základě toho nárokovala odpočet dně z přidané hodnoty. Co se týká procesu odsouhlasení faktur mezi spolupracujícími advokáty a advokátní kanceláří žalovaného, většinou si přeposlali seznam práce, ve většině případů e-mailem, vydiskutovali výši hodin, výši odměny, ke svědkyni se pak dostala finální faktura, nebo ji dostala na určené místo. Když většinou přišel ale společník a dal svědkyni fakturu, a řekl, že je v pořádku, 99 % faktur však chodilo e-mailem. Faktury, které jsou na seznamu (č.l. 23) přišly také e-mailem. Svědkyně však nemohla vyloučit, že nějaká z těchto faktur jí byla předána osobně. Každý advokát vytvořil tři faktury nebo později dvě, když již když již pan [příjmení] nebyl společníkem. V každé faktuře byla práce, kterou advokát odvedl pro daného společníka a jeho klienty, který odsouhlasil a poslal fakturu k zaúčtování. Na základě toho pak svědkyně účtovala, vystavila platební příkaz, který poslala společníkům, většinou také e-mailem a oni podle toho hradili závazky. Ohledně faktur na uvedeném seznamu dle svědkyně i u nich byl zaslán platební příkaz. Co se týká seznamu faktur vystavených žalobcem společnosti žalovaného v roce 2017 do 1. 11. 2017 (č.l. 24), jedná se o další pokračování seznamu faktur a svědkyně uvedla, že i v tomto případě byl postup stejný, jak již zmínila výše, to je i v případě těchto faktur na uvedeném seznamu (č.l. 24) a i na tomto seznamu je psaný text svědkyní a její podpis, což svědkyně potvrdila. Tyto faktury byly schváleny a zaúčtovány i u těchto faktur požadovala vrácení z přidané hodnoty a také vystavila platební příkazy. Stav závazků na seznamu (č.l. 23 a 24) znamená, že software udělá to, že vyndá všechny faktury za svědkyní určené období a označí tmavším zabarvením, že je tam nějaký nedoplatek, tzn., že v této sestavě je to tmavě určeno, a svědkyně neměla jinou informaci než to, že tyto faktury uhrazeny nebyly. Tím, že faktury byly předtím schválené, tak se již o to svědkyně nezajímala. Žádné z těchto faktur však z daní nebo z účetnictví vyndány nebyly, ale nacházely se tam. Na společnosti [právnická osoba] pracoval žalobce. Původně se jednalo o klienta pana [příjmení], nebo svědkyně předpokládala, že byl tento klient přiřazen k panu [příjmení]. Dále svědkyně vypověděla, že k ní dorazila faktura ve chvíli, kdy se schválila, tedy když schvalovací proces i ohledně příloh faktury byl dokončen. Ke svědkyni tak vždy přicházely faktury, které proběhly schvalovacím procesem a advokáti i společníci si to mezi sebou již vyříkali. Komunikace mezi klienty, spolupracujícími advokáty a společníky nebyla náplní práce svědkyně. Co se týká e-mailu týkající se toho, jakým způsobem měly být vyfakturovány, respektive vyúčtovány náklady na společnost [právnická osoba], tak k tomu se vyjádřit nemohla.

17. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při výslechu mimo jiné vypověděl, že byl společníkem a vykonával advokacii u žalovaného a to od roku 2010 do roku 2017 a působil tam jako společník a jednatel společnosti. Žalobce pracoval u žalovaného na pozici spolupracujícího advokáta. Společně se svědkem se žalobce rozhodl odejít z advokátní kanceláře žalovaného a nadále spolupracovat se svědkem. Když se svědek dohodl s kolegou [anonymizováno] na ukončení vzájemné spolupráce, vzali připravenou účetní závěrku, kterou připravila paní [příjmení], která byla účetní společnosti žalovaného, a tuto účetní závěrku společně schválili. Vyplývalo z ní několik neuhrazených závazků, pokud se jedná o žalobce tak tam také existovaly závazky, skutečnou výši nebyl schopen svědek z paměti říci. Žalobci určitě zadával práci také svědek a z pohledu advokátní kanceláře byl klient evidován v elektronické podobě softwaru, kterému říkali advokátní spis, a v tomto systému byla evidována práce na každém klientovi. Na konci měsíce advokáti zasílali ke kontrole přehledy své práce, z níž bylo patrné, kolik celkového času, na kterých spisech ten který advokát pracoval. Advokáti dostávali svoji odměnu bez ohledu na to, zda klient za vyúčtované práce ze strany advokátní kanceláře žalovaného zaplatil. Společníci žalovaného odsouhlasili přehled práce případně, pokud tam byly cestovní výdaje nebo nějaké mimořádné náklady, toto také schválili s tím, že každý advokát měl svou sazbu stanovenou zpravidla za 1 hodinu právní služby a podle této sazby a prostým násobkem za ten přehled práce se dospělo k číslu odměny advokáta v daném měsíci. Pokud byl advokát plátcem daně z přidané hodnoty, ještě účtoval tuto daň. Pokud nebyly výhrady k přehledu práce, advokát automaticky vystavil fakturu a předal jí společníkům k zaúčtování a tato faktura pak byla předána paní [příjmení]. Společníci ji dostali elektronicky a paní [příjmení] byla vždy uvedena v kopii. Co se týká seznamu faktur vystavených žalobcem v roce 2016 a 2017 (č.l. 23 a 24), svědek k tomu uvedl, že takto přehledy nevypadaly, zřejmě se jedná o informace z účetnictví společnosti žalovaného, což byla praxe v případě, že některé závazky nebyly uhrazeny včas ze strany žalovaného ve vztahu k advokátům, advokáti pak přicházeli a nechávali si potvrdit stav závazků k určitému datu a následně se společníky jednali o způsobu úhrady. Dle svědka tento přehled vystavila paní účetní. Faktury, které jsou v přehledu uvedeny, byly zaúčtovány ze strany paní účetní, nachází se v účetnictví a byly vystaveny správně a svědek také předpokládal, že byly také schváleny. Co se týká seznamu„ Informace o dodavateli ze dne 1. 11. 2017“ (č.l. 25 až 27), k tomu svědek uvedl, že to vypadá jako celkový seznam přijatých faktur dodaných žalobcem žalovanému za uvedené období. Popis činností hovoří o právních službách [jméno] [příjmení], právních službách pro [jméno] [příjmení], o právních službách pro svědka na konci je potvrzení o stavu závazků a je tam svědkův podpis. Ručně psaný text psal svědek. [příjmení] 144 957,31 Kč nebyla k datu 1. 11. 2017 uhrazena, tuto částku měl uhradit žalovaný žalobci. K faktuře č. 53/ 2016 spolu s přílohami svědek uvedl, že takto vypadaly vystavené daňové faktury žalobce, kde zpravidla rozlišoval, jestli se jednalo o poskytování právních služeb klientům [jméno] [příjmení], případně uváděl, pokud se jednalo o jiné klienty, [jméno] [příjmení] nebo svědka. K faktuře č. 17/ 2017 svědek uvedl, že byla vystavena na konci jeho fungování v advokátní kanceláři, k této faktuře svědek neměl výhrady. S ohledem na přehled práce se svědkovi faktura jeví přiměřená. K faktuře č. 2/ 2017 svědek uvedl, že byla vystavená pravděpodobně na práci pro klienty [jméno] [příjmení], nemůže svědčit ohledně obsahu přehledu práce. Co se týká přehledu (č.l. 27), kde jsou uvedeny zmíněné faktury, k tomu svědek vypověděl, že jestliže jsou uvedeny na tomto seznamu, tak byly vystaveny správně. Svědkovi nebylo nic známo o tom, že by žalobce měl nějaký závazek vůči žalovanému, že by mu měl něco platit za využívání kanceláře nebo koncipientů žalovaného. Po dobu kdy tam svědek působil, tak si nebyl vědom toho, že by žalobce dlužil žalovanému nějakou částku, zpravidla to bylo spíše naopak, advokátní kancelář žalovaného měla závazky vůči žalobci. Výše uvedený soupis nazvaný„ Informace o dodavateli ze dne 1. 11. 2017“ představuje kompletní soupis zdanitelných plnění, které žalovaný obdržel od žalobce, vyjádřený v účetnictví společnosti žalovaného, jedná se o poměrně dlouhé období a lze dosledovat, že žalobce spolupracoval se žalovaným od konce roku 2011, pravděpodobně do konce září 2017. Z uvedených faktur na seznamu byla standardně uplatňována daň z přidané hodnoty. To znamená, že při předání daňového dokladu účetní zaúčtovala přijaté zdanitelné plnění, a pokud byl žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, pak tuto daň společnost žalovaného uplatňovala na vstupu a požadoval o vrácení této daně. Všichni advokáti, všichni členové advokátní kanceláře žalovaného využívali zázemí advokátní kanceláře žalovaného, často se stávalo, že se jim podařilo právě na základě této skutečnosti rozšířit praxi žalovaného, proto pokud se stalo, že některý z advokátů takto zázemí využil, nebylo to vždy s rozporu s dohodou. Co se týká potvrzení s datem 3. 2. 2017, svědek o této listině ví, potvrdil, že je tam jeho podpis a taktéž, že za advokátní kancelář žalovaného nepožaduje žádnou částku, která by se snad měla odvíjet od zaplacené odměny žalobci třetí stranou. Svědek prohlásil, že advokátní kancelář nemá žádnou pohledávku za žalobce z jakéhokoliv titulu ani ve vztahu k této konkrétní uváděné věci. Tato listina nemá a nemůže figurovat v potvrzení, které je nazváno informace o dodavateli, nemůže tam figurovat, protože se nejedná o vztah mezi advokátní kanceláří žalovaného a žalobcem. V uvedeném případě obdržel žalobce zdanitelné plnění od jiné společnosti a dohoda zněla v tom smyslu, že tuto částku nebude vydávat advokátní kanceláři žalovaného.

18. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 občanského zákoníku, započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

19. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce se domáhal zaplacení uvedených částek, představující odměnu za žalobcem pro žalovaného provedenou a vyúčtovanou práci na základě uvedené smlouvy o spolupráci.

20. Mezi účastníky byla dne 1. 2. 2011 uzavřena předmětná nepojmenovaná smlouva o spolupráci (§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku), na jejímž základě byl žalovaný jako advokátní kancelář oprávněn přidělovat žalobci jako advokátovi práci a žalobce měl právo za takto vykonanou a vyúčtovanou práci (činnosti a služby) na sjednanou odměnu od žalovaného.

21. Žalobce v souladu s předmětnou smlouvou vyúčtoval žalovanému výše uvedenými fakturami žalovanému provedené práce v celkové částce 144 957 Kč. Žalovaný v této souvislosti zpochybnil provedení takto vyúčtovaných prací, které jsou dle žalovaného smyšlené nebo nebyly provedeny pro žalovaného a stejně tak napadl i rozsah provedených prací. Tyto námitky žalovaného byly v řízení vyvráceny provedenými důkazy. Svědci [příjmení] [příjmení], Mgr. [obec], kteří působili jako společníci advokátní kanceláře žalovaného, se vyjádřili ke způsobu účtování provedených prací ze strany jednotlivých advokátů advokátní kanceláře žalovaného, když tito odevzdali přehled provedených prací společníkovi, ten přehled odsouhlasil, advokátní kancelář následně vyúčtovala klientovi odvedenou práci a advokát dostal sjednanou odměnu. Advokát dostal zaplaceno vždy, tj. bez ohledu na to, zda dorazila platba od klienta advokátní kanceláře žalovaného. Stejný typ smlouvy, jako předmětná smlouva byl uzavřen i s ostatními advokáty. Listina„ Informace o dodavateli ze dne 1. 11. 2017“ představuje kompletní soupis zdanitelných plnění, které žalovaný obdržel od žalobce, vyjádřený v účetnictví společnosti žalovaného představuje a faktury v tomto přehledu uvedené byly vystaveny správně. Z faktur byla standardně uplatňována daň z přidané hodnoty, tj. že při předání daňového dokladu účetní zaúčtovala přijaté zdanitelné plnění, a pokud byl žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, pak tuto daň společnost žalovaného uplatňovala na vstupu a požadoval o vrácení této daně. Svědkyně [jméno] [příjmení], která u žalovaného pracovala na pozici účetní, vypověděla, že obsah faktur od advokátů žalovaného, které dostávala, byl již schválený žalovaným, dále uvedla, že podepsala stav závazků ke dni 14. 7. 2017 a 1. 11. 2017, obsahující též žalobcem uvedené vystavené a nezaplacené faktury, pokud se již dostali ke svědkyni, měly být proplaceny a odsouhlaseny, o těchto fakturách věděli společníci žalovaného, schválili je k úhradě, byly zaevidovány do účetnictví žalovaného a svědkyně z těchto faktur nárokovala odpočet zákonné sazby daně z přidané hodnoty. Ve fakturách uvedené a schválené částky však nebyly uhrazeny žalobci. Uvedené námitky žalovaného tak soud hodnotí jako zcela účelové, když žalovaný přesně věděl, jaké práce byly žalobcem dle uvedených faktur pro žalovaného provedeny, včetně jejich rozsahu, když tyto žalobcem vystavené faktury musel dle popsané praxe schválit, tj. jak včetně jednotlivých provedených prací, tak i včetně vyúčtovaných částek, jinak by se k účetní ani nedostali a dokonce z nich již nárokoval odpočet daně z přidané hodnoty, aniž by je však žalobci proplatil.

22. Žalovaný dále jako procesní obranu proti žalobě vznesl námitku započtení a uvedl, že vůči žalobci má pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vzniklou tak, že žalobce neuhradil žalovanému náklady související s poskytováním právních služeb žalobcem společnosti [právnická osoba], když žalobce při poskytování těchto právních služeb využíval administrativní aparát žalovaného, včetně studentů, advokátních koncipientů a zřídka i ostatních advokátů. Žalovanému tak vznikly náklady na ostatní zaměstnance žalovaného v celkové částce 1 697 131 Kč, kterou však žalobce žalovanému neuhradil a bezdůvodně se tak na úkor žalovaného obohatil. Žalovaný uvedl, že svoji pohledávku započetl dopisem ze dne 11. 5. 2018, adresovaném České advokátní komoře v rámci smírčího řízení mezi účastníky, ve kterém sdělil, že vůči pohledávce žalobce započítává část pohledávky z bezdůvodného obohacení ve výši žalobcem požadované částky 144 957 Kč.

23. Započtení pohledávek, někdy nazývané též„ kompenzace“, představuje jeden ze způsobů zániku závazku, jehož podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující právě k započtení. Započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Podmínky započtení jsou uvedeny v § 1982 a násl. občanského zákoníku.

24. Jednou z podmínek započtení je podle citovaného § 1982 občanského zákoníku projev vůle jedné ze stran započíst svou pohledávku vůči pohledávce druhé strany. K zániku pohledávek je třeba projev vůle minimálně jedné ze stran (obou v případě započtení dohodou), který lze učinit ústní i písemnou formou. Takový úkon pak musí být učiněn natolik určitě, aby druhé straně byla vůle započíst vzájemné pohledávky zcela zřejmá, a samozřejmě tento projev vůle musí dojít do sféry svého adresáta, účinnost tohoto úkonu tedy nastává okamžikem, kdy tento projev vůle dojde druhému účastníkovi. V daném případě však projev vůle žalovaného vyjádřený v dopise dne 11. 5. 2018 však vůbec nebyl adresován žalobci, ale třetímu subjektu – České advokátní komoře. V této souvislosti je irelevantní, že u ní probíhalo smírčí řízení mezi účastníky, podstatné je, že projev vůle směřující k započtení nebyl učiněn ve vztahu k žalobci a již z tohoto důvodu nemohlo dojít k započtení.

25. Další projev vůle směřující k započtení žalovaný učinil již v průběhu řízení u soudu dopisem ze dne 13. 11. 2020, tentokrát již adresovanému žalobci, kterému byl též doručen jednak e-mailem a dále též i prostřednictvím pošty, jak bylo zjištěno z emailové zprávy a podací stvrzenky, ve kterém žalovaný žalobci mimo jiné sdělil, že proti jeho pohledávce započítává zmíněnou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení z důvodů v dopise popsaných. Ostatně žalobce doručení ani nesporoval.

26. K započtení na základě jednostranného právního úkonu pak může dojít pouze v případě existujících pohledávek. Tato podmínka sice není v zákoně explicitně upravena, nicméně lze ji dovodit ze samotné podstaty tohoto institutu, neboť není možné, aby započtením došlo k zániku neexistujících závazků. Pro existenci započítávaných pohledávek je pak rozhodný okamžik účinnosti projevu vůle směřujícího k započtení, tedy okamžik doručení projevu vůle druhé straně v případě započtení jednostranného.

27. Žalobce namítal, že žalovaným započítávaná pohledávka neexistuje a odkázal na výše uvedené potvrzení ze dne 3. 2. 2017, ve kterém si účastníci potvrdili, že žalovaný nemá žádnou pohledávku za žalobcem k uvedenému dni z titulu poskytování právních služeb žalobcem společnosti [právnická osoba] a zároveň nemá za žalobcem ani žádnou jinou pohledávku z jakéhokoliv jiného titulu. O tomto potvrzení věděl také jeden ze společníků žalovaného, a to svědek [příjmení] [jméno], potvrdil, že potvrzení také obsahuje jeho podpis a prohlásil, že žalovaný nemá žádnou pohledávku za žalobce z jakéhokoliv titulu ani ve vztahu k této konkrétní uváděné věci. V e-mailu ze dne 6. 12. 2017 žalovaný dále žalobci sdělil, že je připraven zaplatit žalobci v rámci vzájemného vypořádání blíže neurčenou částku. Žalobce zpochybnil samotnou existenci žalovaným tvrzené pohledávky, jeho námitky nejsou nepodložené, opírají se zejména o vzájemnou dohodu účastníků a za tohoto stavu tak vyvolávají potřebu dalšího šetření či dokazování.

28. Žalovaným uplatněná pohledávka je tak pohledávkou nejistou a z toho důvodu k započtení nezpůsobilou, neboť žalobce její existenci zpochybnil relevantními důvody opírajícími se o výše uvedené důkazy a prokazování skutkových tvrzení žalovaného by si tak vyžádalo časově náročné dokazování (řízení včetně dokazování ohledně obrany by tak bylo složitější než samotné řízení ohledně žalované pohledávky). Tento názor je ostatně zastáván též Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, v němž Nejvyšší soud dále rozvinul, že zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou je spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Současně však nelze daný nástroj aplikovat způsobem, který by žalovaného zcela zbavoval námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany. Nebylo by správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno.

29. V posuzovaném případě žalovaným započítávaná pohledávka je problematická z hlediska zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku a tím nelze konstatovat její kompenzabilitu. Z tohoto důvodu proto soud k žalovaným započítávané pohledávce již dále nepřihlížel. Ostatně žalovanému nic nebrání v tom, aby za situace, kdy nadále tvrdí, že i za existence žalobcem uplatněných relevantních námitek existuje jeho pohledávka za žalobcem, tuto pohledávku sám uplatnil u soudu.

30. S ohledem na výše uvedené závěry proto soud žalovanému uložil ve výrocích I. až VII. povinnost zaplatit žalobci jednotlivé částky a zároveň soud žalovanému uložil též povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých ve výrocích přiznaných částek, neboť podle § 1970 občanského zákoníku má věřitel právo požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. V tomto případě se žalovaný jako dlužník dostával do prodlení po splatnosti jednotlivých výše uvedených faktur, jejichž splatnost žalovaný nesporoval.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 7 248 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady na právní zastoupení v částce 89 700 Kč za 13 úkonů právní služby, každý v částce 6 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání učiněná vůči soudu a týkající se věci samé ze dne 25. 10. 2018, 22. 3. 2019, 26. 7. 2020, 20. 5. 2021, účast na jednáních soudu dne 13. 7. 2020, 21. 9. 2020, 23. 11. 2020, 31. 3. 2021, 10. 5. 2021, 30. 6. 2021, 20. 9. 2021), podle § 6 odst. 1, ve spojení s § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a dále v částce 3 900 Kč za 13 režijních paušálů z uvedených úkonů právní služby, každý v částce 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu. Žalobci byla dále ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. přiznána též zákonná sazba 21 % daně z přidané hodnoty v částce 19 656 Kč z nákladů právního zastoupení v částce 93 600 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného Finančním úřadem pro Středočeský kraj s elektronickým podpisem dne 23. 4. 2015.

Poučení