20 C 159/2018-361

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalovaného] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] jako vedlejšího účastníka na straně žalované o zaplacení částky 131 686 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 131 686 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 25. 4. 2018 do zaplacení se zcela zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované částku 45 302 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 11 758 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Znaleckému ústavu – [anonymizována tři slova] v [obec], [IČO], sídlem [adresa], se další odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chebu na náhradě nákladů řízení, které platila, částku 24 006,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 3. 9. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 131 686 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 25. 4. 2018 do zaplacení s tím, že v období od roku 2012 do roku 2016 byla stomatologickou pacientkou žalované, během této doby se u ní podrobila několika zákrokům tak, že dne 25. 7. 2013 žalovaná provedla žalobkyni ošetření v prvním kvadrantu dutiny ústní na zubech 14 a 15, při němž měly být žalobkyni být vyčištěny kanálky před nasazením metalokeramické protézy, zákrok byl však žalovanou proveden nesprávně a nedokonale - non lege artis, následujícího dne žalovaná provedla žalobkyni nasazení provizorních zubů č 11 až 15, dne 19. 8. 2013 byla žalobkyni nasazena metalokeramická protéza v oblasti těchto zubů s můstkem na zubu 13. Dne 4. 12. 2013 vyhledala žalobkyně lékařské ošetření ve Fakultní nemocnici [obec] s diagnózou radix relicta, dle zdravotnické dokumentace zuby 14 a 15 byly bez endodontického ošetření, přičemž metalokeramická náhrada byla již nasazena Dne 14. 9. 2015 byl žalovanou zhotoven fotokompozit (bílá plomba) na zubu 24, který byl však nadbytečný, neboť žalobkyně již byla v procesu přípravy na protetické řešení svého zdravotního stavu, přesto dne 17. 9. 2015 uhradila žalované zálohu na provedení zákroků v souvislosti s vyhotovením a aplikací metalokeramické protézy též ve druhém kvadrantu, tj. levé polovině horní čelisti, dne 2. 11. 2015 se pak žalobkyně podrobila u žalované otiskům pomocí otiskovací hmoty [příjmení] [příjmení]. Dle dalších žalobních tvrzení dne 8. 1. 2016 provedla žalovaná další zákrok, při němž byla žalobkyni nasazena druhá metalokeramická protéza v oblasti zubů 21 až 25 s můstkem na zubu 23, před tímto zákrokem žalovaná v rozporu s principy lege artis dostatečně neprovedla endodontické ošetření některých kanálků, v důsledku čehož se po zákroku objevily u žalobkyně potíže takové, že byla dne 24. 3. 2016 nucena vyhledat ambulantní lékařskou pomoc na stomatologické pohotovosti v [obec] kvůli zánětu pod metalokeramickou protézou zhotovenou žalovanou, tato komplikace byla řešena antibiotickou léčbou, následně však došlo k prohloubení komplikací žalobkyně, která dne 18. 4. 2016 vyhledala odbornou pomoc MUDr. [jméno] [příjmení], neboť již ztratila v žalovanou důvěru, posléze pro další zhoršení zdravotního stavu a rozvoj zánětu pod metalokeramickou protézou vyhledala žalobkyně opět ambulantní lékařskou pomoc na stomatologické pohotovosti v [obec], dne 20. 5. 2016 žalobkyně navštívila MUDr. [jméno] [příjmení] pro provedení ultrazvukového preparačního zákroku za pomoci tzv. piezochirurgie, u tohoto se dne 8. 6. 2016 podrobila resekci provedené nad protézou, po níž byl ponechán radix, tj. kořen zubu 13, potíže žalobkyně, způsobené ze strany žalované nedostatečným ošetřením kanálků před nasazením metalokeramické protézy a následnými neustávajícími záněty, však neustávaly, žalobkyně byla dále nucena vyhledat pomoc na stomatologické pohotovosti v [obec] dne 12. 9. 2016, kdy jí byl diagnostikován absces v oblasti zubu 14, jež musel být řešen intraorální incizí, tj. naříznutím dásně uvnitř dutiny ústní pro vypuštění abscesu, dne 7. 11. 2017 vyhledala žalobkyně pro silné bolesti a otok v oblasti zubu 24 lékařskou pomoc v SRN, kde vykonávala povolání, a to u Dr. dent. [jméno] [příjmení], dne 3. 1. 2018 vyhledala žalobkyně opět pomoc ve stomatologické pohotovosti v [obec], bylo jí však odmítnuto ošetření z důvodu nedostačujícího vybavení ordinace pro potřebný zákrok, byla proto i přes silné bolesti nucena vydat se na ošetření do SRN k Dr. [jméno] [příjmení], přičemž bylo nutno odstranit zub 24, neboť hrozilo kvůli zánětlivému ložisku riziko septického stavu, který je život ohrožujícím stavem, po tomto zákroku byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Žalobkyně rezultovala, že v důsledku pochybení žalované byla nucena 29x vyhledat další odbornou lékařskou pomoc, je pak zřejmé, že žalovaná opakovaně při svém jednání porušila svou povinnost jednání de lege artis, vyplývající z ust. § 45 odst. 1, § 28 odst. 2 a § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, žalovaná před přistoupením k nasazení metalokeramické náhrady jak v prvním, tak ve druhém kvadrantu nepřistoupila k náležitému a důkladnému vyčištění kanálků pod protézou, v důsledku čehož se u žalobkyně rozvíjela a stále rozvíjí zánětlivá ložiska, postup non lege artis u žalované spatřovala zejména v období před nasazením první metalokeramické protézy a před nasazením druhé metalokeramické protézy, když z RTG snímků pořízených v době před aplikací metalokeramické protézy je patrné ložisko zánětu, které mělo být žalovanou před aplikací protézy důsledně eliminováno; opakované záněty pod metalokeramickými protézami žalobkyni způsobují bolest fyzickou i psychickou, neboť je již několik roků nucena žít s přetrvávajícími obtížemi, její situace je ztížena alergií na analgetika, kvůli které není schopna si bolest tišit, aniž by se zároveň neohrozila na životě. Doplnila, že potíže ohledně zánětů pod metalokeramickou protézou, způsobené postupem žalované jak u nasazení metalokeramické protézy v prvním, tak i v druhém kvadrantu, zjistila žalobkyně dne 24. 3. 2016, kdy byla nucena vyhledat ambulantní lékařskou pomoc na stomatologické pohotovosti v [obec] kvůli zánětu pod metalokeramickou protézou zhotovenou žalovanou, v této době se u ní začaly projevovat i obtíže související se zjištěním provedeným ve Fakultní nemocnici [obec], od tohoto momentu ve smyslu ustanovení § 619 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) začala běžet tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároků, neboť teprve tehdy se začaly objevovat potíže popsané výše, nárok žalobkyně tak není promlčen.

2. Žalobkyně také konstatovala, že v rozporu s ust. § 28 odst. 1 a § 34 zákona o zdravotních službách nebyla žalovanou řádně informována o tom, že provedení zákroku aplikace metalokeramické náhrady představuje riziko budoucích komplikací vzhledem ke stavu jejího chrupu v době před provedením zákroku, tohoto si žalovaná jako lékařka musela být vědoma, přesto však nedodržela před přistoupením k první ani druhé aplikaci metalokeramických protéz k řádnému poučení a následnému získání informovaného souhlasu žalobkyně. Žalobkyně jako laik si nebyla vědoma rizika rozvinutí zánětu a o možných potížích se tak dozvěděla až při jejich propuknutí, ovšem již po aplikaci - nacementování- metalokeramické protézy, kdy již byl stav de facto nevratný, pokud by naopak žalobkyně byla o svém stavu před zákroky náležitě informována, nepřistoupila by na provedení aplikace metalokeramických náhrad a trvala by na přednostním dořešení čištění kanálků, nicméně dořešení čištění kanálků mělo být provedeno právě při zachování i postupu de lege artis.

3. K právnímu hodnocení tvrzeného skutkového stavu a k tomuto žalobkyně dále uvedla, že porušením popsaných zákonných povinností žalovaná naplnila ustanovení § 2910 o. z. a je povinna k odčinění nemajetkové újmy žalobkyni a k náhradě škody, požadovala po žalované náhradu za částky uhrazené žalované za neúčelně a špatně provedené zákroky ve výši 11 951 Kč pro první kvadrant a 15 735 Kč pro druhý kvadrant, tj. celkem 27 686 Kč, své nároky dále opřela o ust. § 2958 o. z., podle kterého vzniká při ublížení na zdraví škůdci povinnost odčinit tuto újmu peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti, případně další nemajetkovou újmu, event. ztížení společenského uplatnění, žalobkyně takto uplatnila částku 40 000 Kč jako náhradu vytrpěné bolesti v souvislosti s potížemi v prvním kvadrantu a 60 000 Kč jako náhradu vytrpěné bolesti v souvislosti s potížemi ve druhém kvadrantu. Doplnila, že po ustálení zdravotního stavu bude možno vyčíslit i ztížení společenského uplatnění a vzhledem k tomu, že bude nutné provést další ošetření a nasadit nový implantát, bude v souladu s ust. § 2952 o. z. uplatňovat i částku vynaloženou jak na tato ošetření, tak na nasazení nového implantátu, dále požadovala po žalované uhradit 4 000 Kč, kterou vynaložila za ošetření u MUDr. [jméno] [příjmení]. V rámci dalších tvrzení žalobkyně konstatovala, že podala podnět (stížnost) k prošetření jednání žalované [příjmení] stomatologickou komorou, pokud byl rámci vedeného řízení posléze vypracován revizním lékařem [obec] stomatologické komory MUDr. [jméno] [příjmení] znalecký posudek, byl součástí tohoto učiněn i závěr o tom, že„ vzhledem ke kvalitě endodoncie pilířů 4, 5+ se dalo selhání celé práce očekávat.", samotné kárné řízení skončilo odložením věci podle § 25 odst. 2 disciplinárního řádu [obec] stomatologické komory, a to z formálních důvodů - ve lhůtě jednoho roku od podání stížnosti se nepodařilo prokázat, že by žalovaná porušila povinnosti člena [obec] stomatologické komory. K některým námitkám strany žalované (viz dále níže) žalobkyně zdůrazňovala, že ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách byla žalovaná povinna poskytnout zdravotní službu žalobkyni pouze s jejím svobodným a informovaným souhlasem, takový jí však nikdy neudělila, žalobkyně si nebyla vědoma, jaké následky mohou provedené zákroky mít, žalovaná je tak již z tohoto důvodu povinna ve smyslu ustanovení § 2956 o. z. nahradit žalobkyni majetkovou i nemajetkovou újmu, kterou jí tímto jednáním způsobila.

4. Žalovaná namítala, že poskytla zdravotní služby, k nimž je oprávněna, odpovídajícím způsobem, její zdravotnické zařízení bylo pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno, odpovídalo oboru, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotních služeb, k provedení zdravotní služby měla svobodný a informovaný souhlas žalobkyně, tato nesdělila žádné omezení svého zdravotního stavu, které by mělo vliv na provedenou péči, k prvému ošetření se žalobkyně dostavila ve stavu, kdy jí chyběly zuby v ústech a trvala na tom, aby můstek byl upevněný na pevno, nikoliv vyndavací, důvod ztráty zubů žalobkyně neuvedla, zřejmě ale ke ztrátě zubů došlo v důsledku špatné ústní hygieny, nesouhlasila rovněž s tvrzením žalobkyně o tom, že by při svém jednání porušila opakovaně svou povinnost jednání de lege artis, vyplývající z příslušných ustanovení zákona o zdravotních službách, poukazovala na to, že neodpovídá za výsledek, tedy nemá jakousi absolutní objektivní odpovědnost za to, jak případný zákrok nebo léčba dopadne, zdravotní službu poskytla s náležitou odbornou péčí a na úrovni podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality žalobkyně a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Poskytla žalobkyni zdravotní službu, při které provedla 2 zákroky na zubech, v prvém případě v pravé horní čelisti na zuby 14 a 15 byly nasazeny metalokeramické korunky a v druhém případě pak most v levé horní čelisti na zuby 11 až 15, před každým zákrokem byla žalobkyně poučena o možných komplikacích, které mohou nastat, byla poučena i s ohledem na to, že v oblasti pravé horní čelisti se nacházel radix relicta (kořen zubu), o jehož ponechání pacientka zažádala, přičemž přítomnost tohoto klinicky němého zbytkového kořene nevylučovala jeho ponechání i v případě dalšího protetického ošetření, žalobkyně byla upozorněna na možné komplikace. Doplnila, že ošetření kanálků zubů žalobkyně provedla dle anatomických možností daných zubů standardní metodou dle metodiky a úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví a VZP, žalobkyně byla poučena na limitaci tohoto ošetření, což bylo zaznamenáno v lékařské dokumentaci, na potíže si žalobkyně nestěžovala, byla subjektivně bez obtíží, tvrzené nezaplnění kořenových kanálků nelze považovat za postup non lege artis. Podotkla, že tvrzené zánětlivé komplikace nejsou v příčinné souvislosti s poskytnutou zdravotní službou, na počátku ošetřování v roce 2012 provedla snímky chrupu žalobkyně, byly patrné četné a rozsáhlé výplně, chybějící zuby, čepové nástavby, destruované zuby a zbytkové kořeny, což mohlo odpovídat špatné ústní hygieně, tomuto všemu odpovídaly i pozdější komplikace, komplikace mohly rovněž vzniknout i bez příčinné souvislosti, tedy v důsledku zdravotního stavu žalobkyně, v době provedení protetické práce byly všechny zuby, na které se připevňovala náhrada včetně kořenů, v klidu, infekce v oblasti kořene zubů nebyla zjištěna provedeným rentgenem. Uzavírala, že pokud nejednala non lege artis a žalobkyni poskytovala srozumitelné vysvětlení o realizovaném ošetření s ohledem na její zdravotní stav a možném postupu ošetření, což žalobkyně pochopila, nemohl této ani vzniknout nárok na náhradu škody ve výši částky vynaložené za provedené lékařské zákroky v rozsahu částky 27 686 Kč, obdobně platí v případě újmy za bolest, jež nebyla a není v příčinné souvislosti s provedenými lékařskými zákroky. [ulice] účastník na straně žalované rovněž navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

5. K výše uvedenému lze konstatovat, že žalobkyně k podané žalobě připojila některé výpisy ze zdravotní dokumentace, vedené žalovanou, jakož i další písemnosti, týkající se samotné výše žalovaného nároku (viz č. l. 11, č. l. 38, č. l. 54-63 spisu) Závěry řízení, vedeného Českou stomatologickou komorou, byly shodně popsány výše a odpovídají skutečnosti, vycházejí takto hlavně z posudku zmíněného MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 6. 2017 (č. l. 52). Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., primáře stomatologické kliniky Fakultní nemocnice [obec], ze dne 25. 10. 2017 (č. l. 37), mj. vyplývá, že k možnému pochybení žalované mohlo dojít nedostatečným či nedostatečně zdokumentovaným poučením žalobkyně, nicméně tento nespatřoval příčinnou souvislost mezi postupem žalované a nárokem na odškodnění bolestného, ztížení společenského uplatnění a nákladů za další léčení a ošetřování. Opačně z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] (č. l. 195) vychází, že naopak doporučil žalobkyni vyzvat žalovanou ke vrácení honoráře za realizované„ dílo“, porušivši žalovanou„ pravidla lékařského umění“. Vzhledem k uvedenému, tím spíše pokud byly stranami nastíněny odborné otázky, jejichž zodpovězení náleží výlučně příslušnému znalci či znaleckému posudku, byl pro účely zodpovězení ustanoven znalecký ústav – Všeobecná fakultní nemocnice v [obec]; v neposlední řadě i vzhledem k potřebě vyhodnotit úplnou zdravotní dokumentaci žalobkyně, vedené ohledně zdravotní péče u žalované.

6. K právnímu rámci věci lze předně poukázat na ust. § 2910 o. z., týkajícího se odpovědnosti za zaviněné porušení povinnosti, podle § 28 a násl. vč. § 31 zákona o zdravotních službách lze zdravotní služby poskytnout pacientovi pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem; informaci o zdravotním stavu, zahrnující rovněž informaci o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta podá ošetřující zdravotnický pracovník a provede záznam do zdravotnické dokumentace; obdobné požadavky stanoví ust. § 2638 a § 2639 o. z. Obecně platí povinnost poskytovat zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (de lege artis), za porušení tohoto požadavku se považuje takové jednání, kdy lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských způsobů, a to v mezích daných rozsahem jeho úkol podle pracovního zařazení i konkrétních pracovních podmínek a objektivních možností. Takto je nutno i v této dané věci nahlížet na způsob léčby žalobkyně žalovanou.

7. K vypracovanému znaleckému posudku včetně toho, co uvedla osoba oprávněná k jeho podání MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., lze předně poukázat na jeho popisnou část, vycházející ze spisu a ze zdravotní dokumentace žalované, lze reprodukovat či citovat, že lege artis endodontické ošetření sestává z mechanické a medikamentózní přípravy jednoho nebo více kořenových kanálků, ve kterých je odumřelá nebo nenávratně poškozená zubní dřeň, což předpokládá přístupnost kořenového kanálku, ošetření lze provést buď běžným postupem bez použití optických pomůcek, nebo v komplikovaných případech a u specializovaných pracovišť za pomocí optické pomůcek (lupové brýle nebo operační mikroskop) nebo CT (počítačovou tomografii), nicméně ani použití optických pomůcek nebo CT nezaručí 100% úspěch endodontické terapie. Znalecký ústav dále konstatoval, že zejména u obliterovaných kořenových kanálků nemusí být možné zprůchodnění celého průběhu kořenového kanálku, a tedy odstranění veškeré odumřelé dřeně (která bývá většinou infikována), důvodem je i anatomie kořenových kanálků, které se v oblasti hrotu kořene větví a vytváří velmi jemné kanálky - apikální ramifikace, proto se v některých případech ošetření kořenového kanálku dále doplňuje i chirurgickým odstraněním kořenového hrotu s těmito apikálními ramifikacemi, použití operačního mikroskopu nebo CT však nebylo a není povinnou součástí ošetření kořenových kanálků a je na ošetřujícím a vybavení jeho praxe, zda jej poskytuje. Léčebný postup žalobkyně znalecký ústav vyhodnotil jako standardní terapeutickou metodu s kompromisním rozsahem daným anatomií kořenových kanálků a naopak bez použití nestandardních léčivých přípravků a s lokální anestezií, informovaný souhlas žalobkyně je zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci. K tomuto je namístě poznamenat, že nejen z vlastní zkušenosti soudu se jedná o běžný postup, opačný ve smyslu formalizovaného písemného informovaného souhlasu by bylo záhodno očekávat v případě nestandardních zákroků, zákroků v rámci různých experimentálních studií, invazivních tkáňových zákroků apod. Koneckonců o existenci běžného souhlasu k provedení zákroku svědčí i skutečnost, že žalobkyně se opakovaně dostavovala k dalším léčebným zákrokům k žalované.

8. Znalecký ústav osvětlil, že ponechání nedoplněného kořenového kanálku může skutečně být zdrojem zánětlivých komplikací (obdobně jako radix relicta), protože v mikroskopických kanálcích v oblasti kořenového hrotu mohou být patogenní mikroby působící záněty, pročež může dojít k selhání jinak úspěšné endodontické terapie s kanálkem zaplněným až do kořenového hrotu, taková ošetření jsou velmi kompromisní a případě vzniku komplikací je nutné příčinné zuby přeléčit nebo odstranit, nicméně neprůchodné a tedy nedokonale ošetřené/zaplněné kořenové kanálky nemusí být překážkou dalšího ošetření. V takových případech by měl být pacient se špatnou prognózou zubu seznámen a je na jeho rozhodnutí, zda si rizikový zub ponechá, anebo zda se rozhodne pro jeho extrakci a náhradu protetickým způsobem, ze zdravotní dokumentace vyplývá, že žalobkyně byla upozorněna na špatnou prognózu zubů 15, 14, byla jí navržena extrakce, s čímž však nesouhlasila a vyžadovala fixní ošetření obou zubů, ošetření nedoplněných kořenů zubů 15 a 14 kořenovými nástavbami a korunkami bylo nezbytné, neboť klinické korunky obou zubů byly odlomeny a bez protetického doplnění odlomených klinických korunek by celé ošetření nemělo smysl. Soud dále jako podstatný hodnotí závěr znaleckého ústavu, že na straně žalované nedošlo k žádným faktickým pochybením jako ošetřující lékařky žalobkyně, které by už jen vedly ke zdravotním komplikacím této; zub 25 byl ošetřen některým z předchozích lékařů a byl dlouhodobě (minimálně od r. 2012) klidný, zub 24 byl v době zhotovení mostu vitální a u zubů 14 a 15 byla pacientka se špatnou prognózou seznámena a ošetřující lékařkou navrženou extrakci odmítla, rovněž odmítla žalovanou navrhované chirurgické odstranění radix relicta zubu 13, toto žalobkyně absolvovala až po několika letech u MUDr. [jméno] [příjmení].

9. Uvedená MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., za znalecký ústav uvedla, že největším problémem u endodontických ošetření je vůbec se do kořenového kanálku dostat a celý jeho systém vyčistit, popsala, že zubovina sestává z trubiček, ve kterých jsou výběžky dřeně, do kterých se však mohou dostat mikroby, jež způsobí odumření tkáně, ve chvíli, kdy je zub poškozen a není zde živá dřeň, která by se vlastním imunitním systémem mohla ubránit infekci, dojde k odumření, způsobené právě mikroby, popsala, že i lékaři přímo se specializující na endodoncii a používající různé postupy, nedokáží zcela ovlivnit výsledek zákroku a vyčistit úplně všechny přítomné kanálky, takto může ošetření selhat, ostatně i sama konstatovala, že v postavení žalované by problém řešila pravděpodobně stejně, snažila by se vyjít vstříc pacientovi, jež chce vlastní zub (y) zachovat. Soud shodně může uzavřít, že na straně jedné má plné pochopení pro komplikovaný zdravotní stav žalobkyně, její bolesti a spojené útrapy, na straně druhé z ničeho nevyplynulo, že by toto zavinila žalovaná jako její ošetřující zubní lékař tím, že by v rámci výkonu svého lékařského poslání jednala tak, aby takové jednání bylo možné shledat jednáním non lege artis (viz shora), shodně lze konstatovat k otázce formálně zachyceného informovaného souhlasu s provedenými lékařskými zákroky. Má-li soud zato, že pro rozhodnutí ve věci byly provedeny veškeré potřebné důkazy, jako nadbytečné zamítl návrhy na provedení výslechu žalobkyně a žalované jako účastníků řízení (zde rovněž pro nesouhlas žalované s provedením jejího výslechu) a svědkyně [jméno] [příjmení] a žalobu jako nedůvodnou z uvedených důvodů zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná a vedlejší účastník, soud jim proto přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady řízení žalované spočívají v nákladech jejího zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a), kdy tarifní hodnota činí 81 686 Kč (náhrada nemajetkové újmy 50 000 Kč + náhrada vynaložených nákladů v celkové výši 31 686 Kč – viz např. usnesení NS ČR ze dne 27. 5. 2021, sp.zn. 25 Cdo 3771/2020) za 8 úkonů právní služby po 4 380 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření ze dne 26. 10.2018, 3. účast u jednání soudu dne 11. 9. 2019, 4. sepis vyjádření ze dne 31. 1. 2021, 5. účast u jednání soudu dne 11. 2. 2022 – 2 úkony, 6. sepis vyjádření ze dne 8. 4. 2022, 7. účast u jednání soudu dne 13. 4. 2022) náleží zástupci žalované odměna celkem ve výši 35 040 Kč, dále podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má tento nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 2 400 Kč za 8 výše uvedených úkonů po 300 Kč. Advokát má též nárok podle § 137 odst. 1 o. s. ř. na náhradu 21 % DPH z částky 37 440 Kč ve výši 7 862,40 Kč, celkem náklady řízení žalované činí 45 302 Kč, o místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. V případě vedlejšího účastníka platí ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Náklady řízení vedlejšího účastníka byly přiznány podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 8 úkonů po 300 Kč (1. oznámení o vstupu do řízení. 2. příprava na soudní jednání, 3. účast u jednání soudu dne 11. 9. 2019, 4. příprava na soudní jednání, 5. účast u jednání soudu dne 11. 2. 2022 – 2 úkony, 6. příprava na soudní jednání, 7. účast u jednání soudu dne 13. 4. 2022), celkem ve výši 2 400 Kč. Podle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. má vedlejší účastník nárok na náhradu cestovních výdajů osoby oprávněné za něho jednat za cesty k jednání z [obec] do Chebu a zpět, a to k jednání dne 11. 9. 2019 vlakem ve výši 725 Kč (podle doložených jízdenek), dne 11. 2. 2022 osobním automobilem [registrační značka], 332 km, při spotřebě vozidla 5,7 litrů na 100 km podle metodiky ES 692/2008, ceně za pohonné hmoty ve výši 36,10 Kč za 1 litr nafty a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč podle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 2 244 Kč, dne 12. 4. 2022 osobním automobilem [registrační značka], 332 km, při spotřebě vozidla 5,3 litrů na 100 km podle předpisu 2018, ceně za pohonné hmoty ve výši 37,10 Kč za 1 litr benzinu a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč rovněž podle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 2 213 Kč [ulice] účastník má dále nárok podle § 137 odst. 1 o.s.ř. na hotové výdaje spočívající v úhradě nocležného, a to ve dnech 10. – 11. 9. 2019 ve výši 1 034 Kč, ve dnech 10. – 11. 2. 2022 ve výši 1 741,92 Kč a ve dnech 12. – 13. 4. 2022 ve výši 1 400 Kč. Celkové náklady řízení vedlejšího účastníka tak odpovídají částce 11 758 Kč.

12. Vzhledem k tomu, že znalecký ústav přes počáteční nejasné vyjádření následně neuplatnil další znalečné za podání znaleckého posudku v rámci ústního jednání soudu, bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno shora pod bodem IV. výrokové části tohoto rozsudku. Česká republika uhradila na znalečném částku 24 006,60 Kč, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. byla proto povinnost k její náhradě uložena žalobkyni.

Poučení