20 C 18/2024 - 280

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím a vydání omluvy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 304 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 2. 2024 do zaplacení 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 795 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zajistit na vlastní náklady v jednom deníku s celostátní působností na titulní straně ve formátu nejméně tiskové strany a na webu www.justice.cz v sekci Aktuality po dobu nejméně 7 dnů zveřejnění písemné omluvy v tomto znění: „[Anonymizováno] se omlouvá [Jméno žalobce], datum narození [Datum narození žalobce], v jehož důsledku bylo vedeno trestní řízení nejdříve [právnická osoba], Krajským ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, odborem obecné kriminality, pod sp. zn. [Anonymizováno], později Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a nakonec [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], a dále za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě,“ se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 62 806 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 2. 2024 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], obviněn z trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Trestných činů se měl dopustit z pozice pořadatele v souvislosti s automobilovým závodem [adresa]. Pro citované trestné činy byla podána u Okresního soudu v [adresa] na žalobce obžaloba. Žalobce byl následně rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 7. 4. 2022 č. j.: [Anonymizováno] obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) o.s.ř. Následně se proti tomuto rozhodnutí odvolal státní zástupce. Další zprošťující rozsudek byl vydán Krajským soudem v Brně dne 8. 2. 2023 č. j. [Anonymizováno], kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, avšak zároveň byl žalobce podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „t. ř.“) znovu zproštěn obžaloby s odůvodněním, že skutek označený v obžalobě se stal, ale není trestným činem. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení škody ve výši 250 788,09 Kč (náklady obhajoby ve výši 249 704,94 Kč a cestovné žalobce ve výši 1 083,15 Kč), zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za trestní stíhání, kterým bylo zasaženo do práv žalobce, omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání a konečně zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky napadeného řízení. K náhradě škody žalobce uvedl, že mu vznikla škoda, neboť ač faktury za zastupování hradil [právnická osoba], tak byla mezi ním a [právnická osoba] dohoda, že po pravomocném skončení trestního řízení uhradí žalobce [Anonymizováno] náklady na obhajobu. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce šesti let. K nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání žalobce uvedl, že mu bylo kladeno za vinu nedodržení všech bezpečnostních opatření, což mělo vést k usmrcení čtyřech dívek ve věku od 7 do 19 let a mělo způsobit těžké ublížení na zdraví jedné ženy. Toto je samo o sobě vysoce traumatizující a v kontextu masivní medializace devastující. Řízení navíc trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to 5 let, 3 měsíce a 8 dnů. Žalobce od počátku trval na své nevinně. Řízení mělo dopad na něj i jeho rodinu. Medializace případu měla dopad na psychický stav žalobce, na jeho pověst a dobré jméno. Dopadala i na jeho přátelské a profesní vztahy. Žalobce byl ve stresu a napětí, provázela ho nervozita, nespavost a nechutenství.[Anonymizováno]Žalobce byl podrážděný a náladový, což ovlivnilo vztahy s jeho nejbližším okolím. Žalobce trpěl pocitem beznaděje a ztrátou radosti ze života. Žalobce se svou situaci snažil vyřešit sám bez pomoci psychologa. Ohledně případu se objevilo desítky článků a reportáží, kdy bylo zveřejněno i jméno a fotografie žalobce. V důsledku masivní medializace byl žalobce opakovaně poznáván lidmi na ulici, přičemž lidé kolem žalobce se na něj začali dívat tzv. „skrz prsty“. Žalobce se proto začal lidí stranit. V důsledku trestního stíhání byl žalobce nucen změnit i zaměstnání a nějakou dobu být registrován na [Anonymizováno]. Nezákonným trestním stíháním tak byla nenávratně poškozena osobní, odborná a ekonomická sféra žalobce. Z toho důvodu žalobce žádá omluvu a peněžité zadostiučinění. Nemajetková újma za zasažení do práv žalobce byla stanovena tak, že za trestní stíhání v délce 64 měsíců a 8 dnů požaduje žalobce za jeden měsíc cca 15 500 Kč, tj. cca 520 Kč za jeden den. Shora uvedená částka se žalobci v kontextu celého případu jeví jako přiměřená. Stran nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení uvedl, že na délce řízení se nijak negativně nepodílel. Dle žalobce se vztahu k němu nejednalo o skutkově složitou věc natolik, aby trvalo přes 5 let, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Vytýkal zejména liknavý postup orgánů v trestním řízení, zdlouhavé intervaly mezi hlavními líčeními a odročení hlavního líčení v důsledku změny senátu. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, když celková délka řízení tak činila 5 let, 3 měsíce a 8 dnů. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o trestní řízení, v němž žalobce vystupoval jako obžalovaný, mělo pro něj řízení značný význam, když byl po celou dobu řízení ve velké nejistotě.

2. Podáním ze dne 20. 3. 2024 žalobce uvedl, že co se týká nároku na náhradu škody včetně příslušenství, tj. v části náhrady nákladů obhajoby a náhrady nákladů cestovného žalobce, na tomto už netrvá a soudní poplatek neuhradí, neboť škoda mu byla z převážné míry žalovanou uhrazena. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 4. 2024, č.j. [Anonymizováno], bylo řízení částečně zastaveno, co do nároků žalobce na zaplacení částky 249 709,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2024 do zaplacení představující náklady obhajoby a na zaplacení částky 1 083,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2024 do zaplacení představující náhradu cestovného. Právní moc nastala dne 24. 4. 2024.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 3. 4. 2024, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 7. 8. 2023 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná uvedla, že vyhověla částečně nároku žalobce, a to stanoviskem ze dne 9. 2. 2024. Žalovaná dále uvedla, že činí nesporným, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno]. Dále pak, že byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno]. Žalovaná uvedla, že u ní žalobce uplatnil jen nároky z peněžitého plnění. Nárok na omluvu u ní nebyl žalobcem uplatněn. Žalovaná neshledala důvodným požadovaný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním, přičemž vyšla z odůvodnění odvolacího soudu v předmětné věci, který dospěl k závěru, že žalobce se dopustil jednání, jehož spáchání mu bylo kladeno za vinu, nicméně že toto není trestným činem. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že žalobce dodržel požadavky, které na něj byly kladen ze strany tehdy účinných bezpečnostních předpisů [Anonymizováno] (což byl ostatně i závěr disciplinární komise FAS), přičemž tu skutečnost, že požadavky těchto předpisů byly zoufale nedostatečné, je obtížné až nemožné klást žalobci k tíži v režimu trestního práva (za současného konstatování, že v průběhu trestního řízení, které bylo vedeno dlouho před žalobcovým obviněním, došlo ke zpřísnění těchto požadavků). K celkové situaci při nehodě se pak soud vyjádřil tak, že na následcích předmětné tragické nehody se podílelo vícero faktorů, mimo jiné trestní jednání odsouzeného [jméno FO], jezdecká chyba řidiče vozidla, špatné místo, které si oběti ke stání vybraly a nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany činovníků rallye, přičemž uvedl, že zproštění obžalovaní, tj. mimo jiné též žalobce, za nehodu sice nenesou trestní odpovědnost, morální však bezpochyby ano, což odpovídá též závěrům soudu o někdejších požadavcích [Anonymizováno] stran bezpečnosti – formálně nebylo vyžadováno mnoho, ovšem současně formálně žádnému činovníkovi nebylo bráněno v tom, aby bezpečnostní opatření prováděl i ve vyšší kvalitě, než jaká byla formálně požadována. To se ovšem nestalo a podle výsledků trestního řízení žalobce za nehodu a její následek, tj. smrt čtyř mladých dívek a zranění další ženy, morální odpovědnost nese. V takové situaci by žalovaná považovala za příčící se obecně přijímané představě spravedlnosti, aby bylo žalobci v rámci odškodnění nemajetkové újmy vyplaceno peněžité plnění. Žalovaná dále uvedla, že nárok na omluvu je promlčen a vznesla námitku promlčení. Žalovaná délku namítaného řízení hodnotila jako přiměřenou, když trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 4 započaté měsíce, nicméně s přihlédnutím k dané situaci nelze tuto dobu považovat za nepřiměřenou. Během této doby v řízení nedocházelo k dílčím průtahům a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, s jedinou potenciální výjimkou – mezi hlavními líčeními, která se konala v prosinci roku 2019 a v květnu roku 2021, mezi nimiž se žádné další hlavní líčení nekonalo. Nekonání hlavních líčení bylo způsobeno zejména komplikacemi způsobenými pandemií covidu v letech 2020 a 2021 a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění. Na rozdíl od žalobce, žalovaná řízení považuje za složité. Ve věci došlo k pochybení celé řady osob, fyzických i právnických, a bylo nezbytné určit jejich možný podíl, byť nedbalostní, na trestné činnosti, přičemž za tímto účelem bylo třeba pracovat s velmi specifickými předpisy (zejména s podklady od [Anonymizováno]), jejichž znalost nelze označit za běžně očekávatelnou znalostní výbavu soudů. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce namítaného řízení a navrhla žalobu zamítnout.

4. Podáním ze dne 27. 6. 2024 se žalobce vyjádřil k podání žalované tak, že vyjádření žalované považuje za nesprávné a nereflektující skutečný stav trestního řízení. Zároveň vyjádření žalované považuje za dehonestující a v rozporu s dobrými mravy. Žalobce dále popsal průběh trestního stíhání pana [jméno FO] a zdůraznil, jaké dopady mělo trestní řízení na jeho život. Žalobce nesl úkorně, že nejdříve byl v řízení jako svědek a následně byl sám obžalován. Žalobce se dále ohradil proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kdy se dle jeho názoru jedná o nepřípustné paušální vztažení k osobě žalobce. Žalobce odůvodnění nemohl nijak ovlivnit ani napadnout. Citovaná pasáž uváděná žalovanou je pak v rozporu se zbytkem odůvodnění odvolacího soudu. Z dokazování vyplynulo, že příčinou nehody bylo flagrantní porušení nastavených bezpečnostních opatření ze strany pana [jméno FO] a poškozených osob, nikoliv nastavení podmínek ze strany činovníků rallye. Případná domnělá morální odpovědnost nemůže ospravedlňovat nezákonné trestní stíhání. Žalobce dále uvedl, že je nesporné, že činil dobrovolně nad rámec svých povinností kroky směřující k ochraně osob a jejich zdraví. Žalobce dále uvedl, že nárok na omluvu není promlčen, když stačí, že se žalobce na žalovanou obrátil s kvalifikovanou žádostí o náhradu újmy. Je irelevantní, zda žalobce u žalované požadoval výslovně omluvu. Vznesená námitka je tak v rozporu s dobými mravy. Žalobce setrval na své žalobě.

5. Na jednání dne 3. 7. 2024 žalobce uvedl, že v očích veřejnosti byl odsuzován. Tedy na základě masové medializace spojené se zveřejněním celého jména žalobce a jeho fotografií, byl žalobce rozpoznáván cizími lidmi. To se projevovalo například v zaměstnání, kdy byl žalobce jako vedoucí obchodu s hokejovým vybavením, konfrontován zákazníky obchodu a pracovním kolektivem s dotazy na nehodu. Tato situace byla krajně nepříjemná. Žalobce měl pocit, že v tomto prostředí nemůže nadále fungovat a podal výpověď. Následně žalobce změnil obor a začal pracovat pro společnost [Anonymizováno]. Nicméně i v novém zaměstnání se situace opakovala. Žalobce proto znovu opustil zaměstnání a nechal se registrovat na Úřadu práce z důvodu probíhající pandemie Covid 19. Následně se vrátil do původní práce (prodejna [právnická osoba]), avšak již ne na pozici vedoucího prodejny. Došlo tak k degradaci jeho pracovní pozice a ke snížení příjmů žalobce. Trestní stíhání bylo mimořádně náročné i pro manželku žalobce. V době trestního stíhání měli dvě malé děti ve věku [Anonymizováno], přičemž manželka žalobce těžce nesla, že je žalobce viněn za smrt jiných dětí. Manželé se začali odcizovat a žalobce měl obavu, že dojde na rozvodové řízení. Vztah nakonec přetrval, ale tímto značně utrpěl. I manželka žalobce a jejich děti byly konfrontováni svým okolím s nehodou žalobce. Ve škole se jejich dětem ostatní děti [Anonymizováno]. Celá rodina se tak stáhla do ústraní. Po celou dobu trestního stíhání čelil žalobce tlaku okolí.

6. Podáním ze dne 18. 7. 2024 se žalobce dále vyjádřil k medializaci řízení, když uvedl, že orgány činné v trestním řízení se na široké medializaci aktivně podílely. Zejména se jednalo o četná vyjádření a rozhovory státního zástupce, která minimálně po jednom jednání poskytoval novinářům. Tyto rozhovory následně byly v článcích multiplikovány. V článcích pak byla zveřejněna podobizna žalobce a jeho plné jméno, a jeho role a postavení v rámci závodu.

7. Při jednání konaném dne 3. 7. 2024 účastníci učinili nesporným, že žalobce u žalované dne 7. 8. 2023 uplatnil všechny nároky, vyjma nároku na omluvu, který byl uplatněn až podanou žalobou. Dále je mezi účastníky nesporné vydání zamítavého stanoviska žalované dne 9. 2. 2024, co do nároku na náhradu nemajetkové újmy z obou nároků.

8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že se naříkaného závodu účastnil jako hlavní bezpečnostní činovník. Měl především zajistit bezpečnostní plán a realizaci opatření na trati. Žalobce prohlásil, že necítí žádnou vinu, neboť závod připravil podle všech platných přepisů a norem. Žalobce se problematice věnuje od roku 2005, přičemž v různých bezpečnostních funkcích absolvoval 200 různých sportovních podniků. Žalobce se od začátku účastnil trestního stíhání jako svědek, bylo pro něj tak překvapující, že po 4 letech trestního stíhání byl obžalován. Velmi to na žalobce dolehlo. Byl to naprostý zmar. Žalobce úkorně nesl vyptávání svého okolí stran nehody, což vedlo k vymizení společenského života. Žil pod neustálou hrozbou a přestával věřit, že to dobře dopadne. Žalobce se odcizil s manželkou, a to mělo vliv i na výchovu dětí. Před trestním stíháním byla rodina velmi aktivní, například sportovali, žalobce však ztratil zájem o určité věci a rodina tím utrpěla. Trestním stíháním byla narušená psychika žalobce, což vedlo především k tomu, že byl podrážděný. Žalobce neměl žádné zdravotní problémy, ani nevyhledal žádnou odbornou pomoc. Žalobce nebral žádné léky. Situaci se snažil zvládnout sám. Rodiče žalobce prožívali jeho trestní stíhání. Manželka žalobce nechtěla se žalobcem chodit do společnosti. Velmi těžké bylo vysvětlit situaci dětem, které se ptaly, zda žalobce způsobil něčí smrt. Těžká byla i reakce okolí v místě bydliště žalobce, když hodně lidí žalobce zná. Žalobce musel celou situaci neustále svému okolí vysvětlovat. Několik přátel mu tu situaci dávalo za vinu a došlo k narušení vztahů. S přáteli se nadále stýká, ne však se všemi. Zaměstnání v hokejové prodejně žalobce opustil, neboť tlak malé zákaznické komunity nezvládal. V novém zaměstnání ho kolegové nepřijali, neboť se tam roznesly okolnosti naříkané nehody. Žalobce se tak domluvil s původním zaměstnavatelem, že se vrátí, ale nastala pandemie Covid 19 a žalobce skončil na pracovním úřadu. Kolegové z okolí [Anonymizováno] přijímali situaci věcně, přičemž disciplinární komise uzavřela, že žalobce neporušil žádné předpisy. Žalobce se i v době trestního stíhání věnoval bezpečnosti, a to i přes tlaky zevnitř rodiny. Žalobce se podílel na nových bezpečnostních manuálech pro disciplínu rallye a pro závody do vrchu. V prvních momentech byla narušena pověst žalobce jako profesionála. Postupem času se však vztahy narovnaly. Po skončení trestního řízení pociťoval žalobce úlevu. Žalobce nesouhlasil s hodnocením odvolacího soudu, že byl závod připraven šlendriánsky. Žalobce si ponese ještě dlouho cejch, že tu nehodu zavinil, i když byl obžaloby zproštěn. Po rozšíření informace o zproštění obžaloby se situace v okolí zlepšila. Informace o medializaci případu se k žalobci dostávaly prostřednictvím tisku a internetu. Okolí žalobce říkalo, že ho trestní stíhání hodně poznamenalo v chování. Žalobce ztratil zájem chodit do společnosti. Žalobce dále uvedl, že nad rámec zpracovaného bezpečnostního plánu udělali další dvě opatření. Rychlostní zkoušku zkrátili o 600 m a do místa nehody přidali pořadatele, aby dohlížel právě na tento úsek, neboť je tam terénní vlna. Pořadatel je nejvyšší míra zabezpečení. V tomto případě tam byl přidělen pan [jméno FO], který byl řádně proškolen o svých povinnostech. Žalobce se po médiích nedomáhal zanechání referování o trestním stíhání, ani se nedomáhal dodatečného sdělení, že byl obžaloby zproštěn.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně zná žalobce. Jsou kolegové v práci. Svědkyně pracuje u pana [jméno FO] od roku 2019, žalobce pro společnost [právnická osoba]. Svědkyně a žalobce se znají již od mládí, vyrůstali na stejném sídlišti. Naposledy se viděli v roce 1995, když v 18 letech odešla ze sídliště. Poté se dlouhé roky nestýkali, až se potkali ve stejném zaměstnání. K žalované svědkyně žádný poměr nemá. Svědkyni je známo, že byl žalobce trestně stíhán, i když nedokázala trestní stíhání žalobce časově zařadit. Svědkyně uvedla, že o trestním stíhání ví to, že žalobce pracoval pro [Anonymizováno] a stala se nehoda, při které umřeli čtyři dívky. Tuto informaci má především z médií. Svědkyně také věděla, že byl žalobce zproštěn viny. Svědkyně uvedla, že je na stejném místě zaměstnána dodnes, přičemž žalobce nebyl na stejném místě zaměstnán celou dobu, co tam byla ona. V době nástupu do zaměstnání potkala svědkyně žalobce, přičemž on následně odešel z důvodu psychické nepohody s tím, že by mu změna prostředí mohla pomoci. Svědkyně uvedla, že v mládí znala žalobce jako milého veselého kluka, přičemž když nastoupila do zaměstnání tak byl žalobce [Anonymizováno]. Svědkyně se s žalobcem bavila, jestli by si nechtěl vzít dovolenou, přičemž žalobce jí řekl, že je to horší, když je doma sám. Svědkyně nebyla přítomna toho, že by zákazníci nebo kolegové konfrontovali žalobce s trestním stíháním. Svědkyně se zákazníci ptali, jestli je žalobce ten z té medializované kauzy. Zákazníci kvůli tomu nebyli rozladění, spíš žalobce poté nechtěl se zákazníky komunikovat. Svědkyně byla jediná, která s žalobcem pracovala, nadřízení do jejich práce nezasahovali. Svědkyně s žalobcem řešila trestní řízení jenom v souvislosti s tím, že žalobce v práci dělal chyby. Svědkyně uvedla, že se žalobce měl do původní práce vrátit po roce a půl. Podle svědkyně nevešlo trestní stíhání žalobce na sídlišti ve známost. Po návratu do původního zaměstnání žalobce jevil známky, že z něho největší stres opadl, avšak dodneška je stále jiný. Žalobce skoro nikdy nemá dobrou náladu. Svědkyně dnes zastává žalobcovu původní pozici, přičemž žalobce je řadový prodavač. Svědkyně medializaci žalobcova případu zaznamenala v televizi, ve zprávách, v nějakých bulvárních plátcích a na platformách nějakých sportovních kanálů. Nevhodné chování žalobce k zákazníkům svědkyně hlásila nadřízenému. Nadřízený věděl, že je žalobce poctivý, slušný a pracovitý, proto se s ním situaci snažil řešit po dobrém. Se změnou zaměstnání přišel žalobce sám od sebe. Svědkyně uvedla, že se žalobce vrátil, neboť mu práce ve [Anonymizováno] nesedla a původní práci měl rád. Svědkyně dále soudu sdělila, že žalobce nechtěl [Anonymizováno]. Dříve bylo žalobce všude plno, dneska je spíše v ústraní popracovní rovině.

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud seznal, že se s žalobcem zná od roku 1994, přičemž manželé jsou od roku 1994. Svědkyně uvedla, že trestní stíhání žalobce trvalo od roku 2017 do roku 2023. Svědkyně neví, jaký trest žalobci hrozil, neboť žalobce se o tom s ní odmítal bavit a uzavřel se do sebe. Trestní stíhání pro žalobce dopadlo dobře. Svědkyně uvedla, že před zahájením trestního stíhání měli [podezřelý výraz]. Svědkyně dále soudu sdělila, že se žalobce v souvislosti s trestním stíháním uzavřel do sebe, [Anonymizováno]. [Anonymizováno] Všichni v rodině věřili, že to dobře dopadne, jen žalobce tomu nevěřil. Spoustu přátel se od nich odvrátilo, a když šli do společnosti, tak se všichni vyptávali na okolnosti nehody. Cizí lidé žalobce také poznávali. Ven žalobce nechodí doteď. Svědkyně má za to, že žalobce trpěl [Anonymizováno]. Žalobce trpěl [Anonymizováno]. Práce spojené se závody mu ubylo. Žalobce tu práci nechtěl už dále dělat, ale protože jí má rád, postupně to překonal. Když měl jet žalobce na závody, bál se, co tam bude. Z několika závodů odjel žalobce dříve, neboť to psychicky neustál. V době trestního stíhání dělal žalobce vedoucího prodeje hokejových potřeb, avšak zákazníci ho poznávali a konfrontovali ho s trestním stíháním, a to mu nebylo příjemné. Změnil proto práci a šel pracovat do [Anonymizováno], kde nastalo to samé, přičemž kolektiv ho mezi sebe nepřijal. Následně se vrátil do prodejny [Anonymizováno], kde je doteď. Svědkyně dále uvedla, že přes velkou radost ze zproštění obvinění se u nich nic nezměnilo v chování žalobce. Svědkyně má pocit, že žijí v době trestního stíhání. Žalobce se snaží, ale pořád je dost sám a vztahy s dětmi jsou pokažené. Svědkyně si není vědoma, že by žalobce někdy užíval léky. Svědkyně čerpala informace o trestním stíhání žalobce z tisku, z médií. [podezřelý výraz] Jedná se o malou komunitu, kde zná každý každého. Na začátku, když to vypuklo se sousedé hodně ptali. Před trestním stíháním jezdili [Anonymizováno]. Po zahájení trestního stíhání [podezřelý výraz]. Svědkyně dále uvedla, že žalobce zvládal medializaci velmi špatně, když šla reportáž v televizi, tak jí vypínal a když si četl článek, tak seděl s hlavou v dlaních. Svědkyně se snažila mu být oporou, ale nechtěl se s ní vůbec bavit. Po zahájení trestního stíhání byl žalobce [Anonymizováno]. Vztah mezi dětmi a žalobcem byl vážně narušen. Děti to tenkrát nesly hodně útrpně, [Anonymizováno]. Svědkyně se také bála, [Anonymizováno].

11. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Uherském [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující. [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, vydalo dne 12. 11. 2012 pod č. j. [Anonymizováno] Záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a to na základě anonymního oznámení na neznámého pachatele ve věci [jméno FO] spáchán v obci [adresa], před domem č. p. [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku tím, že při průběhu automobilového závodu s názvem [jméno FO] show [adresa] speciální automobil zn. [Anonymizováno], řízený řidičem [tituly před jménem] [jméno FO], [datum] ve směru od obce [adresa] vyjel ve smyku mimo levý okraj pozemní komunikace, kde najel do diváků tohoto závodu. Došlo ke střetu se šesti diváky, z nichž [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] byly na místě usmrceny. Divák a pořadatel [jméno FO] při střetu utrpěl těžké zranění (zlomeninu nártu pravé nohy), divačka [jméno FO] utrpěla těžké zranění (zranění pravého hlezna). Při dopravní nehodě došlo i k hmotné škodě na oplocení zahrady rodinného domu č. p. [Anonymizováno] ve výši cca [částka]. Usnesením PČR, KŘ Zlínského kraje, ze dne 22. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno], o zahájení trestního stíhání osoby [jméno FO] jako obviněného ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1, odst. 2 t. z.. Okresní státní zastupitelství v [adresa] podalo dne 24. 10. 2013 obžalobu na obviněného [jméno FO]. Dne 5. 2. 2015 byl vyhlášen rozsudek, podle kterého byl [jméno FO] uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z., ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z.. Rozsudek k odvolání obžalovaného byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015 zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Usnesení bylo napadeno stížností pro porušení zákona a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, č. j. [Anonymizováno] bylo konstatováno porušení zákona v ustanovení § 260 t. ř., a to ve prospěch obviněného [jméno FO]. Dne 15. 5. 2017 byla podána nová obžaloba na obviněného [jméno FO], že spáchal přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z., přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Dne 24. 10. 2017 byla obžaloba vzata zpět s tím, že ve věci je potřeba provést další vyšetřovací úkony. Byla šetřena trestní odpovědnost dalších subjektů. Dne 30. 10. 2017 vydala [právnická osoba] usnesení, pod č. j. [Anonymizováno], kterým podle § 160 odst. 1 t. ř. zahájila trestní stíhání osob [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalobce], [tituly před jménem] [adresa] [jméno FO]. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a trestního činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Žalobci bylo usnesení do vlastních rukou doručeno dne 30. 10. 2017. Dne 31. 10. 2017 podal obviněný [Anonymizováno] blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 10. 2017. Dne 1. 11. 2017 podal obviněný [jméno FO] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 10. 2017. Dne 3. 11. 2017 obviněný [jméno FO] svoji stížnost konkretizoval. Stejného dne podal blanketní stížnost obviněný [jméno FO] a žalobce. Dne 7. 11. 2017 do spisu nahlížel obhájce obviněného [jméno FO]. Dne 8. 11. 2017 odůvodnil obviněný [Anonymizováno] svou stížnost. Dne 10. 11. 2017 doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 16. 11. 2017 podal druhou blanketní stížnost obviněný [jméno FO]. Dne 20. 11. 2017 doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 21. 11. 2017 požádal žalobce o prodloužení lhůty k odůvodnění své stížnosti do 15. 12. 2017. Stejného dne podal obviněný [jméno FO] žádost o vyhotovení kopie kamerových záznamů. Dne 22. 11. 2017 požádal obviněný [jméno FO] o prodloužení lhůty k vyhotovení odůvodnění stížnosti, a to do 29. 11. 2017. Dne 23. 11. 2017 podal žalobce druhou blanketní stížnost, přičemž znovu uvedl, že stížnost odůvodní do 15. 12. 2017. Stejného dne byly obhájci obviněného [jméno FO] předány kopie kamerových záznamů. Dne 27. 11. 2017 obšírně doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 29. 11. 2017 odůvodnil obviněný [jméno FO] svou stížnost. Dne 30. 11. 2017 bylo policejním orgánem vyhotoveno předložení stížnosti obviněného [Anonymizováno], obviněného [jméno FO], obviněného [jméno FO] a žalobce k nadřízenému orgánu. Dne 6. 12. 2017 žalobce odůvodnil svou stížnost. Dne 19. 12. 2017 bylo odůvodnění žalobce předloženo nadřízenému orgánu. Dne 10. 1. 2018 Krajské státního zastupitelství v Brně, pobočka ve [adresa], rozhodlo usnesením pod č. j. [Anonymizováno], že se všechny stížnosti zamítají, neboť nejsou důvodné. Dne 11. 1. 2018 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Dne 25. 1. 2018 požádal obhájce obviněného [jméno FO] o nahlédnutí do spisu. Dne 29. 1. 2018 byl obhájci obviněného [jméno FO] sdělen termín nahlížení. Dne 9. 2. 2018 obviněný [jméno FO] vyhotovil námitku podjatosti vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a návrh na vyloučení věci. Dne 13. 2. 2018 do spisu nahlížel obhájce obviněného [jméno FO]. Dne 26. 2. 2018 policejní orgán usnesením rozhodl o odložení věci proti [jméno FO], neboť nelze vést trestní stíhání proti zemřelému. Dne 27. 2. 2018 podal obviněný [Anonymizováno] žádost o odstranění průtahů ve vyšetřování. Stejného dne bylo Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] rozhodnuto, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen. Dne 5. 3. 2018 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Stejného dne byli k výslechu předvolání všichni obvinění a těchto úkonech vyrozuměni jejich obhájci. Dne 6. 3. 2018 bylo vyhotoveno vyrozumění o vyřízení žádosti o odstranění průtahů. Státní zástupce uvedl, že je nutné námitce obviněného [jméno FO] přisvědčit. Nečinnost policejního orgánu je spatřována v tom, že policejní orgán v zákonně lhůtě nepožádal státního zástupce o prodloužení lhůty. Policejní orgán byl na nečinnost upozorněn a byl mu dán další pokyn. Dne 12. 3. 2018 podal obviněný [jméno FO] návrh na výkon dohledu ze dne 9. 2. 2018. Dne 13. 3. 2018 podal obviněný [jméno FO] stížnost proti usnesení ze dne 27. 2. 2018. Stejného dne podal žalobce návrh na odklad výslechu obviněných, neboť nebylo rozhodnuto o výkonu dohledu. Dne 20. 3. 2018 byl vyslechnut obviněný [Anonymizováno], obviněný [jméno FO], obviněný [jméno FO] a žalobce. Dne 4. 4. 2018 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti si prostudovat trestní spis. Dne 5. 4. 2018 potvrdilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přijetí písemnosti obviněného [jméno FO] ze dne 9. 2. 2018, přičemž mu sdělilo, že bude vykonán dohled. Stejného dne zpravil obviněný [jméno FO] policejní orgán o svém postupu a zažádal o odložení výslechu obviněných. Dne 6. 4. 2024 obviněný [jméno FO] zažádal o napravení nezákonného postupu policejního orgánu a odložení plánovaného úkonu v trestní věci bez náhrady, případně změny termínu. Dne 9. 4. 2018 bylo účastníkům sděleno, že se termíny prostudování trestního spisu ruší. Stejného dne si spis prostudovali právní zástupce poškozené [jméno FO] a poškozená [právnická osoba]. Dne 25. 4. 2018 bylo Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci vyhotoveno vyrozumění o výkonu dohledu nad postupem Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve [adresa], na základě stížnosti obviněného [jméno FO] a obviněného [jméno FO]. Dne 3. 5. 2018 byl spis vrácen Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, pobočka ve [adresa]. Dne 11. 5. 2018 byl spis vrácen Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa]. Dne 15. 5. 2018 bylo Krajským státním zastupitelstvím v Brně, pobočka ve [adresa], rozhodnuto, že se stížnost obviněného [jméno FO] podaná dne 13. 3. 2018 zamítá, neboť není důvodná. Dne 21. 5. 2018 byl spis vrácen Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa]. Dne 25. 5. 2018 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti prostudovat si spis. Dne 31. 5. 2018 požádal právní zástupce poškozeného [jméno FO] o změnu termínu k prostudování spisu. Dne 5. 6. 2018 bylo odpovězeno právnímu zástupci poškozeného [jméno FO]. Dne 8. 6. 2018 právní zástupce poškozeného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 11. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] a poškozená [právnická osoba] prostudovali trestní spis. Stejného dne podal obviněný [jméno FO] návrh na doplnění dokazování a byl znovu vyrozuměn o možnosti prostudovat spis. Dne 12. 6. 2018 právní zástupce poškozeného [Anonymizováno] a obhájce žalobce prostudovali trestní spis. Dne 13. 6. 2018 právní zástupce poškozených [jméno FO], právní zástupce poškozených [jméno FO] a obhájce obviněného [jméno FO] prostudovali trestní spis. Dne 14. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] a právní zástupce poškozené [jméno FO] prostudovali trestní spis. Dne 15. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 19. 6. 2018 podal žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 20. 6. 2018 doplnil obviněný [jméno FO] návrh na doplnění vyšetřování. Dne 2. 7. 2018 byli obviněný [jméno FO] a jeho obhájce zpraveni o změně termínu k prostudování trestního spisu a k učinění návrhů na doplnění vyšetřování. Dne 12. 7. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 19. 7. 2018 vyhotovil obhájce obviněného [jméno FO] další Návrh na doplnění vyšetřování. Dne 20. 7. 2018 došlo k vyrozumění o návrzích na doplnění dokazování a všechny byly odmítnuty. Dne 6. 8. 2018 došlo k vyrozumění o návrzích na doplnění dokazování a všechny byly odmítnuty. Dne 7. 8. 2018 byl policejním orgánem podán návrh na podání obžaloby. Dne 7. 9. 2018 byla podána obžaloba, mj. i proti žalobci. Stejného dne byli účastníci řízení vyrozuměni o podání obžaloby. Dne 11. 9. 2018 obhájce obžalovaného [jméno FO] zažádal o zaslání obžaloby do datové schránky nebo prostřednictvím e-mailu. Stejného dne zažádal o zaslání obžaloby i obhájce obžalovaného [jméno FO] a žalobce. Dne 13. 9. 2018 učiněn úřední záznam o telefonické urgenci obhájce obžalovaného [jméno FO] stran zaslání obžaloby. Stejného dne zažádal o zaslání obžaloby obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 14. 9. 2018 zažádala o zaslání obžaloby obhájkyně obžalovaného [jméno FO]. Dne 19. 9. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce žalobce. Dne 26. 9. 2018 podal žalobce návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 27. 9. 2018 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty dle § 181 odst. 3 t.ř. z důvodu konání jiných hlavních líčení a veřejných zasedání, psaní rozsudku, usnesení, složitosti věci a rozsahu věci, a to o 2 měsíce, tj. do 27. 11. 2018. Stejného dne byl vysloven souhlas a obžalovaný [jméno FO] zažádal o předběžné projednání obžaloby. Dne 1. 10. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 17. 10. 2018 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 19. 10. 2018 se [podezřelý výraz] připojila se svým nárokem k trestnímu řízení. Dne 25. 10. 2018 podal obžalovaný [Anonymizováno] návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 5. 11. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 16. 11. 2018 dán pokyn k nařízení neveřejného zasedání na 26. 11. 2018. Dne 22. 11. 2018 učiněn úřední záznam o tom, že se z neveřejného zasedání na 26. 11. 2018 omluvila přísedící z důvodu nemoci. Dle seznamu vybrána jiná přísedící. Dne 26. 11. 2018 se konalo neveřejné zasedání na kterém bylo rozhodnuto, že předseda senátu [tituly před jménem] [jméno FO] je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 10. 12. 2018 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení usnesení o vyloučení soudce do 27. 12. 2018, souhlas předsedy soudu je připojen týž den. Stejného dne učiněn úřední záznam o pracovní neschopnosti předsedy senátu v období od 29. 11. 2018 do 7. 12. 2018. Dále žalobce zažádal o zaslání usnesení ze dne 26. 11. 2018. Dne 27. 12. 2018 požádal znovu předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení usnesení o vyloučení soudce do 14. 1. 2019, souhlas předsedy soudu je připojen dne 3. 1. 2019. Stejného dne učiněn úřední záznam o pracovní neschopnosti předsedy senátu v období od 29. 11. 2018 do 7. 12. 2018. Dne 14. 1. 2019 bylo rozesláno usnesení ze dne 26. 11. 2018. Stejného dne podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 státní zástupce. Dne 16. 1. 2019 podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] dne podal blanketní stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [Anonymizováno]. Dne 17. 1. 2019 podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 žalobce a obžalovaná [jméno FO]. Dne 21. 1. 2019 odůvodnil obžalovaný [Anonymizováno] svou stížnost. Dne 24. 1. 2019 odůvodnil žalobce svou stížnost. Dne 29. 1. 2019 doplnil obžalovaný [jméno FO] svou stížnost. Dne 7. 2. 2019 byl dán pokyn k vzájemnému rozeslání všech podání. Dne 12. 3. 2019 byly stížnosti předloženy odvolacímu soudu. Dne 13. 3. 2019 byl dán pokyn k nařízení neveřejného zasedání na 20. 3. 2019. Dne 20. 3. 2019 se před odvolacím soudem konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že senát [tituly před jménem] [adresa] a soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 2. 4. 2019 dán pokyn odvolacím soudem k rozeslání rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 5. 4. 2019 podal obžalovaný [Anonymizováno] blanketní stížnost proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 8. 4. 2019 podali obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] stížnosti proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 9. 4. 2019 a 10. 4. 2019 obžalovaný [Anonymizováno] odůvodnil svou stížnost. Dne 11. 4. 2019 podal žalobce stížnost proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 17. 4. 2019 odvolací soud vydal opravné usnesení do rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 24. 4. 2019 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 7. 5. 2019 se u Vrchního soudu v Olomouci konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se stížnosti proti usnesení ze dne 20. 3. 2019 zamítají. Dne 15. 5. 2019 byl spis vrácen odvolacímu soudu. Dne 22. 5. 2019 se před odvolacím soudem konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí ze dne 26. 11. 2018 zrušuje a nově se rozhoduje, že předseda senátu [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 5. 6. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 17. 6. 2019 dán pokyn k rozeslání rozhodnutí ze dne 22. 5. 2019 současně dán pokyn k předložení spisu asistence k nařízení hlavního líčení na 9. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019. Dne 19. 7. 2019 učiněn úřední záznam o tom, že spis byl asistentce předložen až 17. 7. 2019, zároveň dán pokyn k zaslání přípisu. Dne 22. 7. 2019 soud I. stupně dotázán státním zástupce, kdy lze očekávat nařízení hlavního líčení. Dne 5. 8. 2019 vydán pokyn kanceláři k nařízení hlavního líčení ve dnech 9. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019, k předvolání účastníků a svědků. Dne 4. 9. 2019 učiněn úřední záznam o tom, že se přísedící nemůže zúčastnit nařízených jednání, neboť bude v lázních. Stejného dne dán pokyn ke změně přísedícího. Dne 6. 9. 2019 zažádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení jednání dne 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019 z důvodu kolize. Dne 18. 10. 2019 zažádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení jednání dne 9. 12. 2019 z důvodu Kolize. Dne 20. 10. 2019 požádala [právnická osoba] o spisovou značku, aby mohla vstoupit jako poškozená do řízení. Dne 23. 10. 2019 bylo [tituly před jménem] [jméno FO] sděleno, že v této věci nelze hlavní líčení odročit z důvodu stáří věci a množství svědků. Soud jej vyzval k zařízení si substituce. Dne 29. 10. 2019 do spisu nahlížel obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 16. 11. 2019 se pan [jméno FO] omluvil z hlavního líčení z vážných zdravotních důvodů. Dne 18. 11. 2019 uplatnila [právnická osoba] svůj nárok na náhradu škody. Dne 20. 11. 2019 sdělení o skončení obhajoby obžalovaného [jméno FO]. Dne 28. 11. 2019 pan [jméno FO] specifikoval vážnost svého zdravotního stavu. Dne 4. 12. 2019 do spisu nahlížel zmocněnec [právnická osoba]. Dne 9. 12. 2019 byl učiněn úřední záznam o omluvě svědkyně paní [jméno FO] z hlavního líčení dne 12. 12. 2019. Stejného dne byl trestní soud zpraven o přiznání náhrady poškozeným v jiných civilních řízeních a o tom, že se poškození ani jejich právní zástupkyně z toho důvodu nedostaví k hlavnímu líčení. Tento den bylo zahájeno hlavní líčení, na které se dostavili všichni obžalovaní i se svými obhájci, Na hlavním líčení byla přednesena obžaloba. Následně byl vyslechnut obžalovaný [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO] a žalobce. Dále byl přečten protokol o výslechu obžalovaného [jméno FO]. Dne 11. 12. 2019 učiněn úřední záznam o omluvě svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně [Anonymizováno] z jednání ze zdravotních důvodu a svědka [Anonymizováno], který by měl dorazit později. Zároveň pokračovalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno][Anonymizováno]a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení bylo vyslechnuto třináct svědků. Dne 12. 12. 2019 bylo pokračováno v hlavním líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení bylo vyslechnuto sedm svědků. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 25. 3. 2020 a 1. 4. 2020. Dne 10. 1. 2020 podali obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [Anonymizováno] návrhy na doplnění dokazování. Dne 13. 1. 2020 podal žalobce návrh na doplnění dokazování a zažádal o zaslání protokolů z hlavních líčení. Dne 2. 3. 2020 dán pokyn k předvolání svědků k hlavnímu líčení dne 25. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 8. 4. 2020. Dne 5. 3. 2020 byl učiněn úřední záznam o tom, že jeden ze svědků oznámil změnu adresy. Dne 13. 3. 2020 byl obhájce žalobce nahlížet do spisu. Dne 16. 3. 2020 učiněn úřední záznam o tom, že z důvodu opatření předsedy Okresního soudu v [Anonymizováno] [adresa] spojená s pandemií Covid 19 byla zrušena hlavní líčení nařízena na 25. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 8. 4. 2020. Dne 30. 3. 2020 bylo soud oznámeno, že zemřel svědek [Anonymizováno] v roce 2018. Dne 20. 5. 2020 dán pokyn k vypravení přípisu všem obžalovaným s dotazem, zda dávají souhlas se čtením protokolů o již konaném hlavním líčení, jelikož z důvodu úmrtí přísedícího [tituly před jménem] [jméno FO], dojde ke změně složení senátu. Dne 26. 5. 2020 souhlasili obžalovaný [Anonymizováno] a státní zástupce se čtením protokolů. Dne 27. 5. 2020 souhlasili obžalovaný [jméno FO] a žalobce se čtením protokolů. Dne 28. 5. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 1. 6. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 3. 6. 2020 dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 30.11.2020 a 3. 12. 2020. Dne 15. 7. 2020 žádost o součinnost, stran zjištění doručovací adresy jednoho ze svědků. Dne 16. 7. 2020 žádosti o součinnost, stran zjištění doručovacích adres svědků. Dne 22. 7. 2020 odpověď na součinnostní dotaz ze dne 15. 7. 2020. Dne 26. 7. 2020 odpověď na další součinnostní dotazy. Dne 28. 7. 2020 byl obhájce obžalovaného [jméno FO] vyzván ke správnému označení svědka, tak aby mu bylo možné doručit předvolání. Stejného dne byla sdělena kontaktní adresa. Dne 30. 7. 2020 dán pokyn k zaslání předvolání dohledaným svědkům. Dne 3. 8. 2020 policejním orgánem sděleno, že jednomu ze svědků není možné doručit na uvedenou adresu, neboť tento je dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. Dne 9. 9. 2020 učiněny další součinnostní dotazy. Dne 7. 10. 2020 obhájce obžalovaného [jméno FO] zažádal o rozeslání rozpisu hlavních líčení. Dne 10. 10. 2020 se z hlavního líčení omluvil svědek [Anonymizováno] z vážných zdravotních důvodů. Dne 6. 11. 2020 dán pokyn ke zrušení hlavních líčení nařízených na 30. 11. 2020 a 3. 12. 2020 z důvodu zhoršující se situace pandemie Covid 19. Nově byla hlavní řízení nařízena na 15. 3. 2021 a 18. 3. 2021. Dne 10. 11. 2020 zažádala obhájkyně obžalovaného [jméno FO] o zaslání znaleckého posudku k vozidlu, které způsobilo nehodu. Dne 12. 11. 2020 učiněn úřední záznam o požadavku obhájkyně obžalovaného [jméno FO] stran zrušených a nově nařízených hlavních líčení. Dne 26. 11. 2020 dán pokyn k doručení nedoručených zásilek prostřednictvím policejního orgánu. Dne 27. 11. 2020 dán pokyn k doručení nedoručených zásilek prostřednictvím policejního orgánu. Následně byla řešena nemožnost doručení zásilek jednomu ze svědků. Dne 21. 1. 2021 doručení oznámení o smrti svědka [Anonymizováno]. Dne 15. 2. 2021 byla do spisu nahlížet obhájkyně obžalovaného [jméno FO]. Dne 1. 3. 2021 žalobce požádal o sdělení, jaké osoby byly předvolány k hlavním líčením. Dne 2. 3. 2021 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 3. 3. 2021 dán pokyn k zrušení hlavních líčení na 15. 3. 2021 a 18. 3. 2021 z důvodu nouzového stavu a jejich přeložení na 31. 5. 2021 a 3. 6. 2021. Dne 4. 5. 2021 podal žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 17. 5. 2021 jeden ze svědků zažádal o užití motorového vozidla. Dne 25. 5. 2021 doložil obhájce obžalovaného [jméno FO] listinné důkazy. Dne 26. 5. 2021 se z hlavního líčení omluvil svědek [Anonymizováno] z důvodu nemožnosti se vzdálit ze zaměstnání. Dne 31. 5. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení bylo vyslechnuto devět svědků. Dne 3. 6. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti čtyři svědci. Následně byly projednávány návrhy na doplnění dokazování. Poté bylo hlavní líčení odročeno na 30. 8. 2021. Dne 9. 6. 2021 dán pokyn k předvolání osob k nařízenému hlavnímu líčení. Dne 10. 6. 2021 bylo rozhodnuto o svědečném několika svědků. Dne 14. 6. 2021 dán pokyn k výplatám svědečného. Dne 6. 8. 2021 dán pokyn ke zjištění u obhájců volných termínu pro konání dalších hlavních líčení. Ve dnech 6. 8. 2021 až 11. 8. 2021 sdělovali obhájci své časové dispozice. Dne 12. 8. 2021 dán pokyn k přeložení hlavního líčení z 30. 8. 2021 na 8. 11. 2021. Dne 1. 9. 2021 dán pokyn k doručení nedoručených zásilek policejním orgánem. Od 8. 9. 2021 do 20. 9. 2021 probíhalo doručování nedoručených zásilek. Dne 21. 10. 2021 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na další dokazování a své vyjádření. Dne 3. 11. 2021 obžalovaný [jméno FO] požádal o sdělení, kdo je předvolán k nařízenému hlavnímu líčení. Dne 8. 11. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno], obžalovaný [jméno FO] a žalobce se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci a obžalovaný [Anonymizováno]. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 28. 3. 2022. Dne 3. 1. 2022 zažádal žalobce o protokol z hlavního líčení. Dne 2. 2. 2022 učiněn úřední záznam o prověření skutečností ve spise. Stejného dne [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvána k úhradě soudního poplatku za požalované písemnosti. Dne 11. 2. 2022 podal obžalovaný [Anonymizováno] návrh na doplnění dokazování a žádost o zaslání protokolu z hlavního líčení. Dne 10. 3. 2022 dán pokyn k předvolání k hlavnímu líčení dne 28. 3. 2022 a 31. 3. 2022. Dne 10. 3. 2022 zažádal žalobce o sdělení, jaké osoby byly předvolány k hlavnímu líčení. Dne 1. 3. 2022 urgovala [tituly před jménem] [jméno FO] zaslání požadovaných dokumentů. Dne 14. 3. 2022 bylo oznámeno nové zastupování obžalovaného [jméno FO]. Dne 15. 3. 2022 požádal obžalovaný [Anonymizováno] o seznam svědků. Dne 16. 3. 2022 požádal obžalovaný [jméno FO], aby bylo jednání konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 21. 3. 2022 byla do spisu nahlížet poškozená [Anonymizováno]. Dne 22. 3. 2022 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [Anonymizováno]. Stejného dne požádal jeden ze svědků o použití vlastního motorového vozidla. Dne 28. 3. 2022 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci. Dne 30. 3. 2022 předložili obhájce obžalovaného [jméno FO], obžalovaného [jméno FO], obhájce žalobce a obhájce obžalovaného [jméno FO] své závěrečné řeči. Dne 31. 3. 2022 byla vyhotovena závěrečná řeč státního zástupce. Ve spise se nachází závěrečné řeči obžalovaných. Stejného dne se konalo hlavní líčení, na které se dostavil žalobce, obžalovaný [Anonymizováno] a obžalovaný [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byly provedeny listinné důkazy. Dále byly projednávány návrhy na doplnění dokazování. Tyto byly zamítnuty. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Následně se hlavní líčení odročilo na 7. 4. 2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 1. 4. 2022 obžalovaný [jméno FO] zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 4. 4. 2022 obžalovaný [Anonymizováno] zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 5. 4. 2022 žalobce zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 6. 4. 2022 obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] zažádali, aby hlavní líčení bylo konáno v jejich nepřítomnosti. Dne 7. 4. 2022 se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášek rozsudek, kterým byl obžalovaný [jméno FO] shledán vinným ze spáchání [podezřelý výraz] Ostatní obžalovaní, vč. žalobce, byli zproštění obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou stíháni. Dne 8. 4. 2022 zažádal státní zástupce o zaslání protokolu z hlavního líčení. Dne 25. 4. 2022 zažádal předseda senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 16. 5. 2022. Týž den byla žádost schválena. Dne 16. 5. 2022 byl rozsudek vypraven. Dne 18. 5. 2022 bylo rozhodnuto o svědečném jednoho ze svědků. Dne 20. 5. 2022 dán pokyn k vyplacení svědečného. Dne 23. 5. 2022 podal státní zástupce odvolání proti rozhodnutí ze dne 7. 4. 2022 do zprošťujícího výroku. Dne 25. 5. 2022 podal obžalovaný [jméno FO] odvolání do výroku o vinně a trestu. Dne 31. 5. 2022 žádost obhájce obžalovaného [jméno FO] o zaslání odvolání státního zástupce. Dále bylo řešeno doručování obžalovaným. Dne 29. 6. 2022 se obžalovaný [Anonymizováno] vyjádřil k odvolání státního zástupce. Dne 26. 7. 2022 dán pokyn k zaslání vyjádření státnímu zástupci. Dne 3. 8. 2022 se k odvolání státního zástupce vyjádřil obžalovaný [jméno FO]. Dne 4. 8. 2022 dán pokyn k zaslání vyjádření státnímu zástupci. Dne 14. 9. 2022 dán pokyn k vyhotovení předkládací zprávy. Dne 26. 9. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 17. 10. 2022 opatření o přidělení věci [tituly před jménem] [adresa]. Dne 23. 11. 2022 byla oznámena změna obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 3. 1. 2023 dán pokyn k nařízení veřejného zasedání na 8. 2. 2023. Dne 11. 1. 2023 požádal obžalovaný [jméno FO], aby bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 19. 1. 2023 úřední záznam o tom, že byl obhájce obžalovaného [Anonymizováno] nahlížet do spisu. Dne 20. 1. 2023 se obžalovaný [jméno FO] omluvil z veřejného zasedání. Dne 23. 1. 2023 se žalobce vyjádřil k odvolání. Dne 27. 1. 2023 doplnil obžalovaný [jméno FO] svou žádost o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Dne 1. 2. 2023 doplnil obžalovaný [jméno FO] své odvolání Dne 3. 2. 2023 se žalobce a obžalovaný [Anonymizováno] omluvili z veřejného zasedání. Dne 6. 2. 2023 podal obžalovaný [jméno FO] konečný návrh. Dne 8. 2. 2023 se konalo veřejné zasedání, jehož se neúčastnili obžalovaní, avšak účastnili se ho jejich obhájci. Byla podána zpráva o stavu věci. V průběhu zasedání dorazil obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo předneseno odvolání. Na zasedání byl vyslechnut obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Na tomto zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl v celém rozsahu zrušen rozsudek ze dne 7. 4. 2022 a bylo nově rozhodnuto, že obžalovaný [jméno FO] byl shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 t. z. a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 t. z. Ostatní obžalovaní byli obžaloby zproštěni, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Zároveň byla poškozená [právnická osoba]. odkázána se svým nárokem na civilní řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 2. 2023. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil, neboť soud I. stupně přiřadil skutková zjištění pod nesprávné právní závěry, ač jinak provedl řádně všechny své povinnosti. Průběh trestního řízení učinili účastníci nesporným při jednání dne 11. 9. 2024.

12. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [Anonymizováno], tvrdí [Anonymizováno] z [adresa] ze dne 9. 12. 2019 soud seznal, že server [Anonymizováno].cz vydal článek, ve kterém se věnuje naříkané nehodě. V článku byl žalobce jmenován jako nový obžalovaný. Článek pracoval s výpovědí obžalovaného [jméno FO] a obžalovaného [jméno FO] a jejich nazíráním na situaci a činovníky rallye. Kromě zmínky, že je žalobce obžalovaný tam k němu nebylo uvedeno více informací.

13. Ze článku ze stránky www.[Anonymizováno].cz s názvem [Anonymizováno] ze dne 9. 12. 2019 se podává, že žalobce je v něm uveden jménem jako obžalovaný a je zde umístěna jeho fotografie z profilu. V článku je uvedena citace státního zástupce, že žalobce s panem [jméno FO] nevymezil zakázané zóny či prostory, ačkoliv jinde toto použili a hranice byla umístěna mezi stromy. Žalobce tak dle státního zástupce neučinil potřebná opatření. Dále zde byla citace pana [jméno FO], který obvinil žalobce, že neoznačil inkriminované místo jako zakázanou zónu a nevyzval k tomu ani pana [jméno FO]. [právnická osoba] uvedl, že stojí za činovníky rallye a mají jejich podporu, neboť se jednalo o selhání jednotlivce, nikoliv systému.

14. Ze článku ze serveru [právnická osoba] s názvem Soud pokračuje v rozplétání tragédie v [adresa], viník se hledá už devět let ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že v tomto článku byl žalobce zmíněn jménem jako obžalovaný.

15. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz ze dne 12. 12. 2019 s názvem [adresa] soud zjistil, že článek není úplný. Žalobce je v tomto článku uveden jménem jako obžalovaný a je zde umístěna jeho fotografie z profilu. Je zde uvedena citacxe státního zástupce, že obžalovaní, mj. i žalobce porušili ustanovení mezinárodních řádů o organizaci rallye, bezpečnostního plánu, zabezpečení míst na trati nebo kontrol před závodem.

16. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [Anonymizováno] ze dne 31. 5. 2021 soud seznal, že žalobce je v něm uveden jménem jako obžalovaný a je zde umístěna jeho fotografie z profilu. V tomto článku je uvedena citace státního zástupce o tom, že činovníci rallye porušili své povinnosti. Generální ředitel [právnická osoba] uvedl, že stojí za činovníky rallye a mají jejich podporu, neboť se jednalo o selhání jednotlivce, nikoliv systému.

17. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalobce je v něm uveden jménem jako obžalovaný a je zde umístěna jeho fotografie z profilu. V článku je uveden názor státního zástupce, že za tragédii mohou všichni obžalovaní, pokud by neporušili povinnosti plynoucí z jejich funkcí, nemusel by nastat projednávaný tragický následek. V článku je uvedena citace obhájce žalobce, že žalobce jednal proaktivně a nic neporušil.

18. Ze článku ze serveru www.[Anonymizováno].cz s názvem [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalobce je v něm uveden jménem jako obžalovaný a je zde umístěna jeho fotografie z profilu. V článku je uveden názor státního zástupce, že za tragédii mohou všichni obžalovaní, pokud by neporušili povinnosti plynoucí z jejich funkcí, nemusel by nastat projednávaný tragický následek.

19. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [adresa]: Potrestal traťového komisaře ze dne 7. 4. 2022 se podává, že je zde žalobce uveden jménem spolu s vyjádřením soudu, že byli zproštěni obvinění, a že není pravdou, že by něco podcenili v rámci bezpečnostních opatření, nebo jim nevěnovali náležitou pozornost. Výslovně je zde uváděno, že žalobce byl zproštěn viny.

20. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [adresa], kde zemřely čtyři dívky ze dne 7. 4. 2022 soud vyčetl, že čtyři muži byli obžaloby zproštěni. Všichni obžalovaní jsou v článku jmenování, mj. i žalobce.

21. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] ze dne 7. 4. 2022 s názvem [adresa]. Další čtyři lidi obžaloby zprostil soud vyčetl, že čtyři muži byli obžaloby zproštěni. Všichni obžalovaní jsou v článku jmenování, mj. i žalobce. Výslovně je zde uváděno, že žalobce byl zproštěn viny.

22. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] ze dne 7. 4. 2022 s názvem [adresa], čtyři lidi soud zprostil soud vyčetl, že čtyři muži byli obžaloby zproštěni. Všichni obžalovaní jsou v článku jmenování, mj. i žalobce.

23. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] ze dne 31. 5. 2022 s názvem [adresa]. Soud bude pokračovat soud vyčetl, že kauza není skončena, neboť se státní zástupce a obžalovaný [jméno FO] odvolali. Žalobce je zde jmenován. Zároveň je uvedeno, že ho soud I. stupně obžaloby zprostil, s tím, že soud neshledal, že by činovnici rallye nedostáli svým povinnostem. Článek není kompletní.

24. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [adresa] nekončí. Padlo odvolání ze dne 31. 5. 2022 se podává, že se případem bude zabývat odvolací soud, na základě odvolání státního zástupce a obžalovaného [jméno FO]. Žalobce je tady výslovně jmenován. Zároveň je uvedeno, že ho soud I. stupně obžaloby zprostil, s tím, že soud neshledal, že by činovnici rallye nedostáli svým povinnostem.

25. Z komentářů pod články od uživatele [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO] soud vyčetl, že uživatel [Anonymizováno] měl za to, že by činovníci rallye měli převzít odpovědnost z pozice svých funkcí. Dále uživatel [jméno FO] měl za to, že pořadatelé neměli být obžaloby zproštění. Uživatel [jméno FO] hodnotil situace a možné příčiny havárie, přičemž uzavřel, že chyba je jednoznačně na pořadatelské službě. Nikdo zde nebyl výslovně jmenován.

26. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [adresa]: Žalobce i odsouzený [jméno FO] se odvolali proti rozsudku ze dne 31. 5. 2022 soud vyčetl, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenovaný, přičemž bylo i uvedeno, že žalobce byl obžaloby zproštěn, neboť soud neshledal, že by svým povinnostem nedostáli. Bylo zde uvedeno, že státní zástupce a obžalovaný [jméno FO] podali ve věci odvolání.

27. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [jméno FO] ze dne 31. 5. 2022 se podává, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenovaný, přičemž bylo i uvedeno, že žalobce byl obžaloby zproštěn, neboť soud neshledal, že by svým povinnostem nedostáli. Bylo zde uvedeno, že státní zástupce a obžalovaný [jméno FO] podali ve věci odvolání.

28. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2023 s názvem Odvolací soud potvrdil traťovému komisaři podmínku za chyby při pořádání rallye v [adresa]; se podává, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenován, přičemž bylo i uvedeno, že soud potvrdil zproštění obžaloby u činovníků rallye. V článku je uvedena citace předsedy odvolacího senátu, který uvedl, že k nehodě vedlo několik okolností a pochybení, například nedostatečný bezpečnostní plán, ryze formální školení komisařů apod. K činovníkům rallye předseda odvolacího senátu uvedl, že neshledal trestní odpovědnost, ale nesou odpovědnost morální.

29. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [adresa] ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenován, přičemž bylo i uvedeno, že soud potvrdil zproštění obžaloby u činovníků rallye. V článku je uvedena citace předsedy odvolacího senátu, který uvedl, že k nehodě vedlo několik okolností a pochybení, například nedostatečný bezpečnostní plán, ryze formální školení komisařů apod. K činovníkům rallye předseda odvolacího senátu uvedl, že neshledal trestní odpovědnost, ale nesou odpovědnost morální.

30. Ze článku ze serveru [Anonymizováno].cz s názvem [adresa] potvrdil soud podmínku traťovému komisaři ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenován, přičemž bylo i uvedeno, že soud potvrdil zproštění obžaloby u činovníků rallye, ač u nich shledal pochybení. V článku je uvedena citace předsedy odvolacího senátu, který uvedl, v nedbalém a šlendriánském plnění povinností činovníky rallye nelze shledávat naplnění trestní odpovědnosti, avšak nesou odpovědnost morální. V článku je i uvedena citace soudu I. stupně, že pořadatelé neporušili žádné povinnosti.

31. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] navrhl státní zástupce obžalovaným podmíněné tresty ze dne 31. 3. 2022 soud vyčetl, že je zde žalobce jmenován výslovně, přičemž mu byl navrhnut dvouletý trest s odnětím svobody s podmíněným odkladem na dobu dvou let.

32. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce podal výpověď z pracovního poměru dle § 50 odst. 3 zákoníku práce u [jméno FO].

33. Z pracovní smlouvy se zaměstnavatelem [právnická osoba].

34. Z rozvázání pracovního poměru [právnická osoba].

35. Z potvrzení o [datum].

36. Z pracovní smlouvy [právnická osoba]

37. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno] soud seznal, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen v celém rozsahu a bylo nově rozhodnuto výrokem I. o vině a trestu obžalovaného [jméno FO] a výrokem II. o zproštění obžaloby žalobce a dalších tří obžalovaných dle § 226 písm. b) t.ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestními činy. Odvolací soud rozhodl znovu, neboť ač soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav věci, tak jej podřadil pod nesprávný právní závěr. Odvolací soud tak změnil právní kvalifikaci zproštění, a to z § 226 písm. a) t.ř. na § 226 písm. b) t.ř. a zmírnil právní kvalifikaci u obžalovaného [Anonymizováno] z § 143 odst. 2 t.z. a § 147 odst. 2 t.z. na § 143 odst. 1 t.z. a § 147 odst. 1 t.z. V bodě 23 a násl. naříkaného rozsudku odvolací soud uvádí, že byly dodrženy bezpečnostní opatření ze strany pořadatelů, i když připustil, že v bezpečnostním plánu byly některé nebezpečné zóny nedostatečně označeny. Podrobně však rozebral, že v naříkaném místě dodrželi pořadatelé všechny bezpečnostní předpisy, přičemž jednání obžalovaného [jméno FO] a poškozených dívek vedlo k nastalé tragédii. V bodě 26 odůvodnění rozsudku odvolací soud konstatoval především to, že k danému následku by nedošlo, pokud by se obžalovaný [jméno FO] svévolně nepřemístil z určeného místa na příjezdovou dlážděnou cestu. Na vzniku předmětného následku se podílela celá řada různorodých příčin, které měly různý význam pro vznik následku (nedostatečné preventivně bezpečnostní zabezpečení místa ze strany pořadatelů. Vyjetí závodního automobilu v důsledku jezdecké chyby z trati, spoluzavinění dívek, které stály v zakázaném místě a v blízkosti vozovky. S rizikem jednání byly dívky řádně srozuměny, neboť se s [jméno FO] zúčastnily školení traťových komisařů. V bodě 31 odvolací soud uvedl, že dospěl k závěru, že ze strany zodpovědných činovníků rallye nedošlo k jednoznačnému porušení či nedodržení zmiňovaných ustanovení přílohy H [Anonymizováno], neboť na naříkaném místě byl umístěn traťový komisař. Odvolací soud dále uvedl, že bezpečnostní plán byl oproti původní verzi doplněn mj. z iniciativy pořadatelů o dané stanoviště traťového komisaře, a to právě s ohledem na zajištění ochrany diváků, a byl zpracován renomovanou společností. Pořadatelé dále z vlastní iniciativy vyvěsili dvě cedule nebezpečný prostor, ačkoliv v bezpečnostním plánu v tomto úseku nejsou vyznačena nebezpečná místa. Sám odvolací soud uvedl, že lze toliko polemizovat, jestli byla daná bezpečností opatření dostatečná a jestli by jiná opatření byla vhodnější. Odvolací soud dále podrobně rozvádí, jak pořadatelé splnili svou informační povinnost vůči obyvatelům [adresa]. V bodě 34 odvolací soud výslovně uvádí, že [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce se snažili oproti bezpečnostnímu plánu učinit příslušná opatření v naříkaném území. Odvolací soud uvedl, že pořadatelé v rámci zajištění bezpečnosti dodrželi ustanovení [Anonymizováno]. Zůstává pak diskutabilní, jestli bylo možné zajistit lepší bezpečnostní opatření. Daný prostor byl střežen právě obžalovaným [jméno FO]. Disciplinární panel [právnická osoba] došel k závěru, že se činovníci rallye disciplinárního provinění nedopustili. Činovníci se nedopustili žádného excesu. Činnost byla prováděna způsobem dobré praxe, zavedenými způsoby a nedošlo k žádné odchylce od zavedených standardů ochrany bezpečnosti. Shora uvedené rozhodnutí dle odvolacího soudu osvědčuje, jakým způsobem a za jaké realizace preventivně bezpečnostních opatření se v té době rallye na území České republiky konala. V bodě 36 odvolací soud uvádí, že vyjma obž. [jméno FO] všichni obžalovaní učinili bezpečnostní opatření a dodrželi je. Ke stejnému závěru dospěl i [datum], který uzavřel, že se obžalovaní disciplinárního provinění nedopustili, jejich činnost byla prováděna způsobem dobré praxe, zavedenými postupy a nedošlo k žádné odchylce od zavedených standardů ochrany bezpečnosti, za nichž se v dané době rallye na území ČR konala. Odvolací soud se v závěru v bodě 37 sám popře, když uvede, že k nehodě došlo z několika příčin a mj. pro nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany zodpovědných činovníků rallye, přičemž tito mají nést morální odpovědnost. Dále konstatuje, že od nehody došlo ze strany [Anonymizováno] ke zpřísnění bezpečnostních opatření v rámci pořádání rallye.

38. Z pokynu státního zástupce ze dne 26. 10. 2017 k zahájení trestního stíhání se podává, že na základě pokynu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve [adresa], byla obžaloba proti panu [jméno FO] vzata zpět. Státní zástupce věc vrátil policejnímu orgánu a uložil mu zahájit trestní stíhání pana [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce, pana [jméno FO], pan [jméno FO] a pana [tituly před jménem] [adresa]

39. Z podnětu k výkonu dohledu ze dne 15. 2. 2018 podaným obhájcem žalobce soud zjistil, že žalobce se u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci domáhal výkonu dohledu nad Krajským státním zastupitelstvím v Brně, pobočka ve [adresa], neboť měl žalobce za to, že jeho stížnost nebyla fakticky přezkoumána a byly pouze zopakovány závěry policejního orgánu. Tím mělo dojít ke zkrácení práv žalobce. Žalobce shrnul okolnosti případu i věci, které jsou mu kladeny za vinu, přičemž uzavřel, že usnesení je nepřezkoumatelné a obsahuje procesní vady. Absentuj zejména vypořádání se s argumenty žalobce. Nebylo zhodnoceno, kdy měl žalobce pochybit. Věci, které jsou žalobci kladeny za vinu nebyly v jeho gesci. Žalobce vyzval k nápravě.

40. Z vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 25. 4. 2018 o vyřízení podnětu k výkonu dohledu se podává, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci rozhodlo o podnětu ze dne 15. 2. 2018 tak, že neshledalo postup krajského státního zástupce za nesprávný nebo nezákonný.

41. Z žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 10. 8. 2018 soud zjistil, že se žalobce obrátil na Okresní státní zastupitelství v [adresa], neboť měl postup policejního orgánu za nesprávný a navrhl doplnění vyšetřování.

42. Z vyřízení žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu ze strany Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne 7. 9. 2018 se podává, že nedošlo k vadnému postupu policejního orgánu, stejně tak nebyl důvod pro opětovné provedení některých důkazů. Navíc dle akademického výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2017, č.j. [Anonymizováno]28 bylo rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, č.j. [Anonymizováno] porušen zákon ve prospěch obžalovaného [jméno FO], přičemž zde bylo i uvedeno, že dokazovaní bylo provedeno v dostatečném rozsahu. Stížnost tak byla vyhodnocena jako nedůvodná.

43. Soud neprovedl další listinné důkazy navržené žalobcem v podání ze dne 18. 7. 2024, neboť tyto považuje za nadbytečné, kdy z převážné části se jedná o důkazní návrhy z trestního spisu, které časově předcházejí trestnímu stíhání žalobce, proto nejsou pro rozhodnutí v této věci podstatné, dále se jedná o důkazy duplicitní k provedenému dokazování. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující.

44. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 3 měsíce. Žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví, obžaloby byl zproštěn rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 2. 2023. Řízení bylo současně vedeno proti dalším 4 spoluobžalovaným, došlo v něm k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobce (zejména do rodinné a soukromé sféry, cti, důstojnosti a pověsti žalobce). Žalobce u žalované dne 7. 8. 2023 uplatnil všechny nároky, které jsou předmětem řízení, vyjma nároku na vydání omluvy, který byl uplatněn až podanou žalobou. Žalovaná vydala zamítavé stanovisko dne 9. 2. 2024.

45. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně. Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 cit. ustanovení nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 cit. ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

46. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok na peněžité plnění u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

47. Soud se musel nejprve zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou k nároku žalobce na vydání omluvy za nezákonné trestní stíhání. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). V posuzovaném případě se žalobce nejpozději o nemajetkové újmě dozvěděl dne 8. 2. 2023, kdy vůči žalobci nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Tímto dnem bylo trestní stíhání žalobce skončeno a žalobce se nejpozději tento den dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Od následujícího dne proto žalobci ve smyslu § 619 občanského zákoníku počala běžet zákonem stanovená šestiměsíční promlčecí lhůta, ve které mohl svůj nárok předběžně uplatnit u příslušného orgánu (§ 14 OdpŠk) a následně i u soudu. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula dne 8. 8. 2023 (§ 605 odst. 2 občanského zákoníku). Promlčecí lhůta neběží ve smyslu § 35 OdpŠk ode dne uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V této věci trvalo předběžné projednání k peněžitým nárokům žalobce od 7. 8. 2023 (pondělí) do 9. 2. 2024 (pátek). Ohledně nároku na vydání omluvu nedošlo ke stavění promlčecí lhůty, nebyl u žalované předběžně uplatněn. Nárok na omluvu byl žalobcem uplatněn až žalobou dne 7. 2. 2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, přičemž není rozhodné, že žalobce u žalované uplatnil nárok na peněžité plnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2013, sp. zn. 32 Cdo 2387/2012). Promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk se použije i na nárok na vydání omluvy, zákon umožňuje přiznat dvě formy odškodnění (peněžní, morální). Námitka promlčení vznesená žalovanou v tomto rozsahu je tak důvodná. S ohledem na promlčení nároku žalobce soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl, aniž se mohl zabývat věcnou stránkou sporu (výrok III.).

48. Pouze pro úplnost soud uvádí, že ani v případě, kdy by námitka promlčení byla vznesena nedůvodně, nebylo by namístě žalobce toto morální odškodnění přiznat z důvodu, že nebyl veřejně činnou ani celostátně známou osobností a medializaci neinicioval orgán státu. Vydání a zveřejnění omluvy v celostátním deníku a na webových stránkách žalované by tak nebylo adekvátním odškodněním. Trestní stíhání žalobce nebylo excesivní ze strany orgánů.

49. Soud rovněž poukazuje na to, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3100/2009). V kontextu odškodňovacího zákona by přitom bylo na místě námitku promlčení považovat za rozporuplnou s dobrými mravy i tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku poškozeného znamenal, že poškozený v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. Nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 5321/2016, Nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/2017 či Nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 233/2016). Vznesení námitky promlčení ze strany žalované nepředstavuje jednání odporující dobrým mravům ani v situaci, kdy se žalovaná v uvedené lhůtě k předběžně uplatněnému nároku nevyjádřila (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

50. V daném případě námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. Zánik nároku žalobce na morální plnění následkem uplynutí promlčecí lhůty proto není nepřiměřeně tvrdým postihem a vznesená námitka promlčení není v rozporu s ústavně zakotvenými zásadami demokratického právního státu. Žalobci ničeho ve včasném uplatnění nároku nebránilo.

51. K tomuto soud pro úplnost odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15: „Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u „úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne)přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť „orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše „odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení.“ 52. Ke zbytku nároku soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

53. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, za které je nutno považovat usnesením [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z., když nezákonnost tohoto rozhodnutí vůči žalobci byla deklarována pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno].

54. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. [právnická osoba], z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

55. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 1 000 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda žalobci náleží finanční zadostiučinění či nikoliv.

56. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

57. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

58. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

59. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

60. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin usmrcení z nedbalosti čtyř mladých dívek a těžkého ublížení na zdraví jedná ženy, kterého se měl dopustit tím, že jako člen organizačního výboru rallye a hlavní činovník pro bezpečnost rallye odpovědný za aplikaci tzv. Bezpečnostního plánu závodu a osoba, která se podílela na tvorbě Bezpečnostního plánu rallye a doplnění stanoviště traťového komisaře č. 16a, v Bezpečnostním plánu závodu v prostoru stanoviště traťového komisaře [adresa] vymezeného jako č. [Anonymizováno], které po vzájemné dohodě důvodně s pořadatelem a předsedou organizačního výboru rallye [tituly před jménem] [jméno FO] označili nebezpečné místo pro náhodné diváky vzhledem k umístění za horizontem ve směru jízdy soutěžních vozidel, a které se vztahovalo též k pozemkům parc. č. [hodnota] k. ú. obce [adresa] sousedícím s domem č. p. [Anonymizováno], na nichž se nacházela příjezdová a přístupová cesta k tomuto domu ze silnice č. [Anonymizováno] nevymezil tzv. zakázané zóny či prostory, a to žádným v té době obvykle používaným způsobem, který jako dobrou praxi určuje Směrnice pro bezpečnost rallye ([jméno FO]), vydaná Federací automobilového sportu v záři 2012, tedy výstražnými cedulemi či jinými překážkami, ačkoli tímto způsobem v jiných místech průběhu rychlostní zkoušky toto označení tzv. zakázaných zón použili a hranici vytýčili pomocí cedulí umístěných na sloupech, stromech či kolících, a též do Bezpečnostního plánu nezanesl a nezajistil přehrazení přístupové cesty k domu č. p. [Anonymizováno], a dále při kontrolách tratě rychlostní zkoušky v době 90 až 30 minut před startem dne 10. 11. 2012 v době kolem 13:30 hodin během toho, co trať celou projel a kontroloval též otázky bezpečnosti diváků, neposkytl traťovému komisaři [jméno FO] potřebné informace o zakázaných zónách ani tabule k vymezení zakázaných zón, ani mu nedal pokyn k přehrazení přístupové cesty k domu č. p. [Anonymizováno] páskou, nereagoval na to, že [jméno FO] neučinil žádné opatření, které mu vyplývalo z poučení traťového komisaře, tedy zejména zajistit všechny boční cesty hradící páskou nebo zábranou nebo výstražným oznámením, ani jej některými výstražnými oznámeními nevybavil a nestanovil mu v terénu hranici, kde má provést označení či vytýčit zábranu, ač jeho stanoviště zahrnovalo příjezdovou komunikaci k domu č. p. 253 a zakázané zóny, kde během rallye nesmějí být žádné osoby, a neučinil tak potřebná opatření pro to, aby nedošlo ke škodám na životě, zdraví a majetku, čímž porušil povinnosti vymezené v čl. 5.2.1, 5.2.2, 5.2.4, 5.2.6, 5.4, 5.4.2 písm. a), b), 5.5.4.1 písm. b), 5.5.4.2 Přílohy H k mezinárodnímu sportovnímu řádu FIA, povinnosti vymezené v čl. 7 a 8 Přílohy III. Standardních propozic [Anonymizováno] a § 415 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění tehdejších předpisů. Za tento trestný čin žalobci hrozila trestní sazba v trvání až šesti let. Žalobce byl osobou bezúhonnou. Žalobce byl trestně stíhán pro závažnější trestný čin proti životu a zdraví, který v očích veřejnosti vzbuzuje vyšší odsudek. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 5 let a 3 měsíce (od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023), což nelze vzhledem ke všem okolnostem považovat za délku přiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti věci a většímu počtu obviněných. Kritérium délky je zohledňováno s ohledem na skutečnost, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Nepřiměřená délka však byla odškodněna přiznaným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení (viz nežádoucí zdvojení nároku a odškodnění NS sp. zn. 30 Cdo 701/2016). Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, výslechu svědkyň a listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

61. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání konkrétně spočívající v tom, že ztratil víru ve spravedlnost. Nechápal, jak ve věci, kde dlouhé roky figuroval jako svědek a vše vysvětloval se mohl najednou sám stát obžalovaným. Trestní stíhání žalobce poškodilo jak v profesní, tak osobní rovině. Případ byl značně medializovaný, přičemž v médiích bylo zveřejněno celé jméno žalobce s funkcí člověka zodpovědného za bezpečnost a byla připojena jeho fotografie. Žalobce byl rozpoznávám cizími lidmi a konfrontován s okolnostmi nehody. Což se projevilo v jeho zaměstnání, kdy byl žalobce jako vedoucí obchodu s [Anonymizováno], konfrontován zákazníky obchodu a pracovním kolektivem s dotazy na nehodu. Toto zaměstnání žalobce následně pro zlepšení své psychicky opustil a změnil obor. Nicméně i v novém zaměstnání se situace opakovala. Žalobce proto znovu opustil zaměstnání a nechal se registrovat na [Anonymizováno]. Následně se vrátil do původní práce (prodejna [právnická osoba]. [Anonymizováno]. Žalobce dále tvrdil, že situace měla dopad i na jeho profesní pověst v rámci závodů, kdy byl postaven před disciplinární komisi, přičemž kolegové ztratili na nějaký čas důvěru v jeho schopnosti. Utrpěl i společenský a rodinný život žalobce. Žalobce se stáhl do ústraní, [Anonymizováno]. Žalobce se stranil i své rodiny. Manželku [právnická osoba] Stejně jako žalobce i jeho rodina čelila tlaku ze strany okolí. Těžké to bylo i pro manželku žalobce, [Anonymizováno]. Po celou dobu trestního stíhání čelil žalobce tlaku okolí. Žalobce byl pod neustálým stresem a úzkostí, což vedlo k tomu, že trpěl [Anonymizováno]. Dříve [Anonymizováno]

62. Soud uvěřil, že žalobce úkorně vnímal, že je vůči jeho osobě vedeno trestní stíhání, že trestní stíhání mělo negativní vliv na psychický stav žalobce, když z větší části byla omezena jeho schopnost každodenního fungování, což vedlo k rozpadu a odcizení vztahů s okolím žalobce. V důsledku trestního stíhání žalobce trpěl obavami o svou budoucnost, přičemž žalobce přestal věřit, že nějakou budoucnost má. Žalobce své obvinění (následně obžalování) a průběh vyšetřování vnímal citlivě, nechápal, jak může být stíhán za něco, co nebyla jeho chyba, když udělal ze své pozice všechna potřebná opatření vyžadovaná bezpečnostním plánem, přičemž dlouhé roky vystupoval v trestním stíhání z pozice svědka. Najednou se však sám stal obžalovaným. Pocit nespravedlnosti byl umocněn i tím, že žalobce učinil opatření nad rámec bezpečnostního plánu, například umístil traťového komisaře na místo nehody. Žalobce to vnímal jako projev nespravedlnosti a selhání systému. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že skutek není trestným činem.

63. Podstatný důvod je i důvod skončení trestního stíhání žalobce. Žalobce byl obvinění zproštěn odvolacím soudem, neboť skutek není trestným činem. Nikoliv tedy z nejsilnějšího zprošťovacího důvodu, a to že se skutek, který byl žalobci kladen za vinu, vůbec nestal. Žalobce se jednání dopustil, avšak toto jednání nenaplňovalo znaky trestní odpovědnosti. V tomto bodě chce však zdejší soud podotknout, že žalobci nelze klást za vinu, že platné předpisy v té době v oblasti bezpečnosti závodů byly nedostatečné. Žalobci nelze klást povinnosti nad rámec právních předpisů, jak uvádí žalovaná. Z dokazování v trestním řízení vyplynulo, že pořadatelé řádné splnili všechny předepsané povinnosti a učinili i několik opatření navíc, prováděli je tedy ve vyšší než zákonem požadované kvalitě. Ke shodnému závěru dospěla i [Anonymizováno]. Dle názoru zdejšího soudu tak nelze hovořit o žádné morální odpovědnosti žalobce, ani o „šlendriánském“ plnění povinností ze strany žalobce. Žalobce svým povinnostem dostál. Dále z dokazování v trestní věci vyplynulo, že na tragické nehodě se podílelo několik příčin s různým významem, hlavní příčinou bylo jednání traťového komisaře [jméno FO] a spoluzavinění poškozených dívek (dále jezdecká chyba, nedostatečné označení trati v daném úseku z důvodu nedostatečných předpisů použitelných v době nehody). Jinými slovy, žalobci nelze v rámci odškodňovacího řízení přičíst vinu za spáchaný čin a smrt čtyř dívek, když za to nebyl odsouzen, jednalo by se o porušení práva na presumpci neviny. Obrana žalované ubírající se tímto směrem se soudu jeví jako absurdní, když žalovaná svá tvrzení staví na přesvědčení, že žalobci, který je zkušeným odborníkem na problematiku bezpečnosti závodů rallye, ničeho nebránilo, aby učinil nad rámec tehdy platných předpisů a zavedené praxe při konání rallye závodů na území ČR další (blíže nespecifikovaná) opatření, jimž by (dle přesvědčení žalované) v kontextu všech ostatních příčin zjištěných trestním soudem zamezil škodlivému následku nehody. V této souvislosti lze poukázat i na zjištění trestního soudu, že poškození dívky byly přítomny školení traťových komisařů, kterého se účastnily spolu s odsouzeným traťovým komisařem [jméno FO], a že bezpečnost na inkriminovaném místě měl zajišťovat obžalovaný [jméno FO] v mezích určených bezpečnostním plánem, což řádně neučinil. Ve věci nelze jednoznačně dojít k závěru, že smrt dívek a poškození zdraví bylo zapříčiněno jednáním nebo nejednáním žalobce. Rozhodující pro toto odškodňovací řízení je, že žalobce byl obžaloby zproštěn (není projednáváno profesní pochybení žalobce, nejedná se o spor poškozené osoby s žalobcem).

64. Dále bylo prokázáno, že informace o trestním stíhání se v okolí žalobce rozšířila. Žalobce byl se situací konfrontován, rodinou, sousedy, známými, zákazníky v zaměstnání i cizími lidmi. V rodině žalobce trestní stíhání způsobilo tlak a hádky, a to zejména s ohledem na to, že se žalobce stáhl do sebe, aby ochránil rodinu. Rodina se ho snažila podporovat, on však jejich pomoc nepřijal a došlo [Anonymizováno], které se nespravilo ani skončením trestního stíhání. Zajištění chodu rodiny a péče o děti musela manželka žalobce zvládnout sama. Trestního stíhání mělo vliv na psychický stav žalobce a jeho fungování v pracovní i osobní oblasti. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na zdraví a psychiku i zdravého člověka. Žalobce [Anonymizováno], což se projevovalo v tom, že byl [Anonymizováno]. V důsledku vlivu na své okolí se žalobce stáhl ještě více do sebe. Došlo k významné změně chování žalobce a stal se z něho samotář. Žalobce nevyhledal odbornou pomoc, ani neužíval žádné léky. Situaci se snažil vyřešit sám. Zásadní dopady do rodinné či osobní sféry žalobce soud shledal, neboť vlivem trestního řízení, které bylo medializováno se žalobce stáhl do ústraní, a to i před svou vlastní rodinou, což vedlo k odcizení žalobce s jeho ženou i jeho dětmi. Vzájemné vztahy jsou dnes stejné jako v době trestního stíhání, když se je zatím nepodařilo narovnat, a je otázkou, zda toho lze ještě vůbec dosáhnout. Rodinné dopady ani změna chování žalobce tak nebyly pouze přechodné, přetrvávají dodnes. Lze tak uzavřít, že vztah žalobce s jeho rodinou byl významně narušen právě trestním stíháním, což soudu potvrdila ve svém výslechu i manželka žalobce, která uvedla, že do té doby vedli šťastný a společenský život, trávili spolu volný čas a měli před sebou nejlepší léta.

65. Co se týká zaměstnání žalobce a jeho profesní pověsti v rámci světa závodů, soud uvěřil, že byl žalobce vlivem trestního stíhání v zaměstnání pod tlakem okolí, což vedlo k jeho rozhodnutí o odchodu ze zaměstnání, které měl rád, a kde si ho vážili, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [Anonymizováno]. Ani v novém zaměstnání nebyl žalobce kolektivem přijat, což vedlo k ukončení působení v tomto zaměstnání. Následně se žalobce vrátil do původní práce v prodejně [Anonymizováno], ale již ne na vedoucí pozici, ale na pozici řadového prodavače. Jak soud shora uvedl, tak trestní stíhání mělo vliv na psychiku žalobce, což ho dostávalo v první práci do problémů, kdy byl nepříjemný na zákazníky. Věc s ním pak byla řešena domluvou.

66. Pověst žalobce na jistou dobu utrpěla i v oblasti závodnického světa, avšak postupně se vztahy narovnaly. [právnická osoba] několikrát veřejně prohlásil, že za žalobcem a ostatními obžalovanými činovníky stojí. O tom svědčí i skutečnost, že [právnická osoba] hradil žalobci náklady spojené s obhajobou v trestním řízení.

67. Co se týká medializace posuzovaného řízení, medializace trestního stíhání, je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Orgány činné v trestním řízení se v posuzovaném případě nedopustily neodpovídající medializace případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). V řízení nebylo prokázáno, že by orgány trestního stíhání excesivně přispěly k medializaci trestního stíhání, nebo že by ony samy zveřejňovaly, nebo daly popud ke zveřejnění, celého jména a fotografie žalobce. Stát tak nelze činit odpovědným za přímou medializaci celé věci, tato však byla vyvolána v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce a prohloubila dopady do osobnostní sféry žalobce, neboť se jednalo pro média o zajímavou kauzu, při níž došlo k tragickému úmrtí několika mladých dívek.

68. Pokud by došlo k poškození zdraví žalobce v důsledku trestního stíhání žalobce, šlo by v souladu s konstantní judikaturou o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví neuplatnil.

69. Soud tak shrnuje, že s ohledem na hrozbu vysokého trestu odnětí svobody, povahu trestného činu a prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce v oblasti dobrého jména, cti a důstojnosti, soukromého života a rodiny soud uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

70. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 71. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí, první tři z nich označil ke srovnání žalobce, čtvrté soud dohledal ze své úřední činnosti.

72. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] trvalo trestní stíhání 10 let a 9 měsíců, poškozená byla stíhána pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a poškození cizích práv a hrozil jí trest odnětí svobody v rozmezí 3 až 10 let. V řízení nejdříve došlo k vyslovení viny poškozené a poškozená byla veřejně zatčena a na 2 dny zadržena. Trestní stíhání skončilo zproštěním viny poškozené zčásti proto, že soud zjistil, že se nejednalo o trestný čin, zčásti proto že se obžalobou popsané jednání vůbec nestalo. Poškozená byla do té doby osobou bezúhonnou a veřejně známou, když 35 let pracovala jako učitelka a 8 let ve funkcích na pozici místostarostky a starostky. Trestní stíhání mělo dopady na osobní i pracovní život poškozené. Poškozená byla konfrontována okolím. Její trestní stíhání vešlo v obecnou známost. Každého jednání se účastnil tisk a věc byla značně medializovaná, prostřednictvím sdělovacích prostředků byla poškozená dehonestována. Trestním stíhám trpěla žalobkyně i její děti. Poškozená čelila odsouzení i v novém místě bydliště, kam se po tlaku z okolí musela odstěhovat. Poškozené bylo přiznáno finanční odškodnění v celkové výši 292 500 Kč, rovněž byla odškodněna nepřiměřené délka řízení v částce 292 500 Kč. Soud žalobcem označený případ nepovažuje za vhodný ke srovnání z důvodu odlišné délky (2x delší než případ žalobce), hrozby vyššího trestu, průběhu řízení (veřejné zatčení, zadržení, vyslovení viny) a souvislosti trestního stíhání s výkonem veřejné funkce. Srovnatelný je případ pouze částečně dopady na osobní a rodinný život (rodinné dopady a osobní z důvodu trvalé změny chování soud shledal u žalobce vyšší), poškozením pověsti, cti a důstojnosti a prohloubením újmy medializací. Porovnáním s tímto závažnějším případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění mírně nižší.

73. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] trvalo trestní stíhání 3 roky, poškozený byl stíhán pro trestní čin podvodu a hrozil mu trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let. V řízení nejprve došlo k vyslovení viny odsuzujícím rozsudkem, k odvolání poškozeného následně odvolací soud rozhodl o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) t. ř. Žádné konkrétní dopady do osobní sféry poškozeného prokázány nebyly, nedošlo k medializaci případu. Trestním řízením však byla narušena pracovní sféra poškozeného, trestní stíhání souviselo s výkonem povolání závodního lékaře a poškozený v důsledku trestního stíhání přišel o část pacientů z důvodu nedůvěry, některé organizace s ním skončily spolupráci a některé společnosti s poškozeným neuzavřely nové smlouvy. Poškozený musel věc opakované vysvětlovat před profesními organizacemi, ve kterých byl činným členem. Nemohl vykonávat školící a přednáškovou činnost. Byl opakovaně konfrontován svými kolegy a sousedy stran trestního stíhání, trpěl duševním napětím a stresem, nemohl se věnovat svým zájmům z důvodu zabavení zbrojního průkazu. To celé mělo rovněž dopad na jeho podnikání, kdy se musel následně ucházet o práci řadového lékaře a po dlouhých letech praxe přeměnit své podnikání. Dopady byly o to silnější vzhledem k věku poškozeného, zavedené dlouhodobé praxi a jeho bezúhonnosti. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 400 000 Kč. Soud ani druhý případ označený žalobcem nepovažuje za vhodný ke srovnání z důvodu odlišné délky (cca poloviční než případ žalobce), hrozby vyššího trestu, průběhu řízení (vyslovení viny), povahy trestného činu (majetkový trestný čin), souvislosti trestního stíhání s výkonem povolání lékaře, vysokými dopady do profesní sféry a s tím spojenou dehonestací. U žalobce naopak byly shledány zejména dopady na osobní a rodinný život a prohloubení újmy medializací z důvodu povahy trestného činu. Totožný je pouze důvod zproštění obžaloby. Porovnáním s tímto závažnějším případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění nižší.

74. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] trvalo trestní stíhání 5 let a 2 měsíce, poškozená byla stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti a hrozil jí totožný trest jako žalobci. Poškozená byla trestně stíhána za výkon povolání porodní asistentky, kdy při porodu došlo k úmrtí plodu. V řízení nejprve došlo k pravomocnému vyslovení viny jak soudem I. stupně, tak soudem odvolacím. Poškozená byla odsouzena a byl jí uložen zákaz činnosti, tento stav trval více než 1 rok. Tato rozhodnutí byla zrušena až rozhodnutím dovolacího soudu. Následně byla poškozená dvakrát zproštěna viny (§ 226 písm. b) o.s.ř.). Došlo k narušení osobní sféry s okolím poškozené, nikoliv však s rodinou. Závažné dopady mělo trestní stíhání na osobní a profesní sféru poškozené, kdy přišla o místo v odborné organizaci, nemohla obor posouvat, přišla o finanční příjem a bylo znatelně poškozeno její dobré jméno a její pověst. Poškozená byla ve svém oboru mimořádně angažovaná, působila i na mezinárodní úrovni. Případ byl velmi medializován, poškozená trpěla psychicky, byla frustrována a trpěla beznadějí. Poškozené bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 500 000 Kč a dále odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení. Tento případ označený žalobcem soud považuje za vhodný ke srovnání. Obrana žalované v uvedené věci rovněž spočívala v tom, že přiznání odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu by bylo v rozporu s dobrými mravy (byla však na rozdíl od případu žalobce konkrétní, když žalovaná tvrdila, že kdyby byla rodička při porodu sledována obvyklým způsobem a předána lékaři, mohlo se úmrtí plodu předejít). Toto argumentaci soudy odmítly s odkazem na předmět odškodňovacího řízení, důvody rozhodnutí o zproštění obžaloby a odkaz žalované na nekonkrétní porušení povinností poškozené. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, hrozbou trestu a délkou trestního stíhání, medializací, nikoliv jeho průběhem a významnými profesními dopady, který soud shledal u žalobce jako méně závažné, když v tomto případě byla poškozená pravomocně odsouzena po dobu delší 1 roku a byl jí uložen zákaz činnosti porodní asistentky. Na druhou stranu soud u žalobce shledal závažnější dopady do rodinné sféry. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění cca poloviční.

75. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] trvalo trestní stíhání 7 let, poškozený byl stíhán pro usmrcení z nedbalosti a hrozil mu trest v délce až na 3 roky. V řízení byl poškozený dvakrát pravomocně odsouzen, přičemž Nejvyšší soud dvakrát rozhodnutí nižších soudů zrušil, a nakonec sám rozhodl, že se poškozený zprošťuje viny dle § 226 písm. b) t. ř. Nejednalo se o bezúhonnou osobu. Žádné konkrétní dopady do osobní sféry poškozeného prokázány nebyly, došlo k medializaci případu. Žalobce se bál o ztrátu zaměstnání a příjmů, neboť mu hrozil i trest zákazu činnosti, což by pro něj jako řidiče sanitního vozu znamenalo konec zaměstnání. Poškozený tak v této souvislosti trpěl stresem, nejistotou, byl vystaven odsudku kolegů v zaměstnání. Byla prokázána přechodná manželská krize a známost trestního stíhání v okolí místa bydliště. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 100 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a medializací, nikoliv hrozbou trestu a délkou trestního stíhání (závažnější u žalobce) a jeho průběhem, který soud shledal u žalobce jako méně závažný, když poškozený byl dvakrát pravomocně odsouzen. Hrozba trestu v tomto případě pro poškozeného znamenala ztrátu obživy. Na druhou stranu soud u žalobce shledal významné dopady do rodinné a osobní sféry (vč. výrazné změny chování žalobce), neboť tyto nejsou přechodného charakteru, a dopady vyššího společenského odsouzení do dobrého jména bezúhonného žalobce. Dopady z převážné míry neodezněly ani po skončení trestního stíhání. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění cca 2,5x vyšší.

76. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 250 000 Kč. Žalovaná žalobci neposkytla odškodnění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci částku 250 000 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

77. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávním úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 100 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou.

78. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

79. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

80. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 10. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 8. 2. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 5 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Soud se tak neztotožnil s názorem žalované, že řízení bylo přiměřeně dlouhé. Naříkané řízení bylo právně, skutkově i procesně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup. Zvýšený význam trestního řízení pro žalobce nebyl v této části soudem zohledněn, neboť odškodnění za význam by bylo přiznáno duplicitně. Význam tak byl soudem shledán jako běžný nemodifikující základní částku. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

81. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

82. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 3 měsíce, soud vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, když v daném případě nebyly dány důvody pro její zvýšení.

83. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 25 %. Složitost věci byla dána zejména tím, že soud musel pracovat s vnitrostátními i mezinárodními právními předpisy ohledně závodů rallye. Dále byla složitost věci dána i tím, že v řízení figurovalo 5 obžalovaných. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy (soud opakovaně byl nucen žádat o součinnost 3. subjekty, když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), tak svědeckými výslechy (provedeno desítky svědeckých výslechů). Dále byly ve věci zpracovány znalecké posudky jak z oboru zdravotnictví, tak z oboru doprava městská a silniční se specializací na příčiny dopravních nehod. Předmětem zkoumání pak zejména bylo podrobné zkoumání pravidel automobilového sportu AČR, FAS AČR. Předmět odvolacího přezkumu bylo také rozhodnutí o vyloučení soudce, jež se významnou měrou podílelo na délce řízení. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy.

84. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení nepodílel, proto soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval.

85. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud shledal, že v řízení se vyskytl od 12. 12. 2019 (konání hlavního líčení) do 31. 5. 2021 (konání dalšího hlavního líčení) průtah v délce téměř 1 roku a 5 měsíců a nečinnost policejního orgánu, který včas nepožádal státního zástupce o prodloužení lhůty na jaře roku 2018, kdy z tohoto důvodu byla stížnost na průtahy jiného obviněného shledána státním zástupcem jako důvodná a byl stanoven dohled. Pokud žalovaná namítala, že rozvolnění bylo způsobeno pandemií covid a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění, lze k uvedenému argumentu do určité míry přihlédnout, avšak dle úvahy zdejšího soudu jím nelze omluvit takto dlouhotrvající období nečinnosti, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, o jaký typ řízení ve věci šlo a jakým způsobem pandemie probíhala. Jednání měla být nařizována v kratších termínech – např. nařízené jednání bylo odvoláno 16. 3. 2020 bez stanovení nového termínu, k tomu došlo až 3. 6. 2020, ale jednání soud nařídil až na 30. 11. 2020 (následně opět došlo ke zrušení dne 6. 11. 2020 a jednání bylo nařízeno až na 15. 3. 2021, kdy opět došlo ke zrušení dne 3. 3. 2021 a jednání bylo nařízeno na 31. 5. 2021). Dále lze shledat nekoncentrovanost postupu mezi jednáním dne 3. 6. 2021 a 8. 11. 2021. Opakované delší lhůty při nařizování jednání nelze odůvodnit ani příp. omluvou svědka. Se zřetelem na uvedený průtah, který prodloužil délku řízení téměř o čtvrtinu, nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný, proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

86. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v tomto případě žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

87. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 15 % na výsledných 54 188 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci neposkytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci přiznal nárok v této výši (výrok I.), a ve zbývající části soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

88. Úrok z prodlení z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 7. 8. 2023, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 7. 2 2024, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Žalovaná neplnila, odškodnění bylo žalobci přiznáno soudem. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky přiznané soudem ode dne 8. 2. 2024 do zaplacení.

89. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

90. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

91. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 62 806 Kč, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a dále odměnou právního zástupce za 9 úkonů právní služby po 5 100 Kč (z tarifní hodnoty 100 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013; převzetí zastoupení; žaloba; podání vyjádření ze dne 27. 6. 2024; podání vyjádření ze dne 18. 7. 2024; účast na jednání dne 3. 7. 2024; účast na jednání dne 11. 9. 2024; účast na jednání dne 14. 10. 2024; porada s klientem dne 20. 6. 2024, porada s klientem dne 28. 8. 2024), 9 x náhradou hotových výdajů po 300 Kč a 21 % náhradou DPH v částce 10 206 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT, § 11 odst. 1 písm. a), d), g); § 13 odst. 1, 4 AT). Náhrada nákladů řízení byla uložena žalované k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

92. Pro úplnost soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za úkon vyjádření ze dne 20. 3. 2024 k nezaplacení soudního poplatku a porada s klientem dne 1. 2. 2024, neboť odměna za tento úkon byla přiznána v rámci přípravy a převzetí právního zastoupení, což plyne i ze záznamu o jednání ze dne 1. 2. 2024 předloženým žalobcem a sdělení ze dne 20. 3.2024 soud nepovažoval za účelné.

93. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení