20 C 2/2021-197

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro určení nemovitosti do podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], zemřelá dne [datum], byla ke dni úmrtí podílovou spoluvlastnicí domu [adresa] na pozemku p. č. stavby [anonymizováno], zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], v rozsahu spoluvlastnického podílu celku, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti, uzavřená dne [datum], na základě které byl proveden vklad vlastnického práva pod [číslo jednací] Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj [stát. instituce], uzavřená mezi [celé jméno žalovaného], jako dárcem a oprávněným a žalovanou [celé jméno žalované], jako obdarovanou a povinnou je neplatná, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované č. 1 náklady řízení ve výši 71 986,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

IV. Žalovanému a žalobcům se ve vztahu mezi sebou náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 5. 1. 2021 žalobci, na jejichž straně v době podání původní žaloby vystupoval i žalovaný č. 2 požadovali, aby bylo určeno, že darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti, uzavřená dne [datum], na základě které byl proveden vklad vlastnického práva pod [číslo jednací] Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj [stát. instituce], uzavřená mezi [celé jméno žalovaného], jako dárcem a oprávněným a žalovanou [celé jméno žalované], jako obdarovanou a povinnou je neplatná a dále, aby bylo určeno, že vlastníky rodinného domu [adresa] na pozemku p. č. stavby [anonymizováno], zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětná nemovitost“) jsou žalobci, kdy jedna polovina domu náleží rovným dílem [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] dle jejich dědických podílů a jedna polovina domu náleží [celé jméno žalovaného]. Uvedli, že předmětná nemovitost spadala do společného jmění manželů, a to pana [celé jméno žalovaného] a zesnulé [jméno] [příjmení] [příjmení] (matky žalobců a) a b)), která zemřela dne [datum] [celé jméno žalovaného] je vlastníkem pozemku, na kterém se nemovitost nachází a byl současně vlastníkem původního domu nacházejícího se na pozemku, který však byl celý zbourán a následně na pozemku byl vybudován za trvání manželství nový dům, a to předmětná nemovitost. Výstavba domu byla financována ze společných prostředků manželů, a to jak z úspor, tak z poskytnutých úvěrů. Manželství paní [jméno] [příjmení] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] bylo rozvedeno a rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne [datum], když v zákonné lhůtě 3 let nebylo SJM vypořádáno, a proto se [jméno] [příjmení] [příjmení] stala ideální spoluvlastnicí předmětné nemovitosti, avšak tato skutečnost nebyla zapsána do katastru nemovitosti. Dne [datum], tedy před smrtí [jméno] [příjmení] [příjmení], [celé jméno žalovaného] předmětnou nemovitost daroval žalované, své tehdejší přítelkyni, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn, když on nebyl jediným vlastníkem předmětné nemovitosti, neboť polovina z ní náležela [příjmení] [příjmení] [příjmení].

2. Žalobci v průběhu řízení tvrdili, že zde existuje naléhavý právní zájem na rozhodnutí na určení, když pouze pomoci této žaloby lze odstranit stav ohrožení práva a právní nejistoty, když zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu.

3. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že s [celé jméno žalovaného] žila po dobu tří let [rok] [rok], kdy nemovitost zhodnocovala formou stavebních úprav a investic, doplatila úvěr za pana [celé jméno žalovaného], který na nemovitosti vázl, celkově učinila investice do nemovitosti v rozsahu cca 800 000 Kč. Současně je potřeba zdůraznit, že předmětnou nemovitost nabyla v dobré víře, když jednala v důvěru v katastr nemovitostí. Z domu se odstěhovala poté, co ji [celé jméno žalovaného] napadl a byl za to potrestán. V současnosti v domě bydlí on a nejspíš i jeho syn, nic ji nepřipívá a zaslal ji odstoupení od smlouvy dne 12. 2. 2020 a současně o pět dní později podal žalobu na určení vlastnického práva. Dále žalovaná zdůraznila, že žalobcům nesvědčí aktivní věcná legitimace, když řízení o dědictví bylo zastaveno a nebyl tak stanoven okruh dědiců.

4. V průběhu řízení, žalobce [celé jméno žalovaného], s ohledem na skutečnost, že se nejedná o dědice po paní [příjmení] [příjmení], tedy netvoří s ostatními žalobci solidární nerozlučné společenství, vzal svou žalobu zpět a řízení vůči němu bylo zastaveno usnesením, které bylo vyhlášeno na jednání dne 10. 5. 2021. Dále žalobci podáním ze dne 5. 5. 2021 změnili svou žalobu, když změna byla připuštěna na jednání dne 10. 5. 2021, a to ve znění, o kterém soud rozhodl.

5. Následně žalobci navrhli přistoupení [celé jméno žalovaného] do řízení na stranu žalovanou, o čemž bylo rozhodnuto usnesením č.j. 20 C 2/2021-78 ze dne 10. 5. 2021, kterým soud jeho vstup připustil, když bližší zdůvodnění je součástí odůvodnění předmětného usnesení. Tímto krokem žalobců se na stranu žalovanou vedle původní žalované dostal [celé jméno žalovaného] jako žalovaný č. 2, tedy osoba s protichůdnými názory ve sporu vůči žalované č. 1.

6. Žalovaný č. 2 uvedl, že se plně ztotožňuje s žalobou. Uvedl, že s žalovanou č. 1 žil 4 roky ve společné domácnosti, a to mimo jiné i v době, kdy se se svou zesnulou manželkou dohadoval o majetkovém vypořádání. Nepopírá, že žalovaná do nemovitosti investovala peníze, a proto by se s ní chtěl dohodnout. Byla to žalovaná, která po žalovaném č. 2 požadovala darování předmětné nemovitosti. Uvedl, že na pozemku původně stála jiná nemovitost, ta však byla zbourána za trvání manželství a za trvání manželství byla vystavěna nemovitost nová. V průběhu manželství se zápis v katastru nemovitostí neřešil, neboť k tomu nebyl důvod.

7. Soud nařídil jednání, když na něm provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením navrhli účastníci řízení a rovněž vyslechl svědkyni a účastníky řízení a z takto provedeného dokazování zjistil níže uvedené skutečnosti.

8. Z úmrtního listu [jméno] [příjmení] [příjmení], dále jen„ zesnulá“, rodných listů [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně], z usnesení č. j. 31 D 1135/2019-25, z přípisu OS v Hodoníně ze dne 11. 1. 2021 a z oddacího listu ze dne [datum] soud zjistil, že zesnulá zemřela dne [datum], když řízení ve věci o pozůstalosti bylo zastaveno, neboť zesnulá neměla majetek. V rámci protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] soud zjistil, že k předběžnému šetření se dostavili žalobkyně a žalobce c) a neuvedli žádný majetek, který by měla zůstavitelka vlastnit. Současně bylo prokázáno, že zesnulá zemřela bez zanechání závěti a bez majetku. Proto bylo řízení zastaveno bez toho, že by byl ustanoven okruh dědiců, když však s ohledem na absenci závěti, by nastoupilo dědění ze zákona. Ze sdělení ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že jako dědicové v úvahu přicházely jen tři osoby, a to žalobkyně a), žalobce b) a žalobce c). Dále bylo zjištěno, že žalobkyně a) podala dne [datum] návrh na zahájení dodatečného dědického řízení, když její matka, zůstavitelka byla ke dni své smrti majitelkou předmětné nemovitosti a tato část se měla stát předmětem pozůstalosti a připadnout dědicům.

9. Soud rovněž zjistil, že předmětná nemovitost stojí na pozemku, který vlastní žalovaný č. 2, když na tomto pozemku stála původně jiná stavba, a to domek [adresa], místo kterého byla postavena předmětná nemovitost (viz žádost manželů ze dne [datum]). Tato nemovitost se začala stavět v roce 1990 (rozhodnutí o umístění stavby ze dne [datum], stavební povolení ze dne [datum], smlouva o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ze dne [datum]) na základě žádosti manželů [příjmení], když [datum] bylo zahájeno územní řízení (viz oznámení MNV o zahájení územního řízení ze dne [datum]). Žádost o stavební povolení podával pouze žalovaný č. 2, avšak rozhodnutí o užívání stavby bylo již zasláno i jeho manželce, která současně také podepsala smlouvu o poskytnutí státního příspěvku ve výši 136 000 Kč. Na výstavbu si oba manželé (žalovaný se zesnulou manželkou) vzali půjčku ve výši 250 000 Kč. Účastníky smlouvy [číslo] [rok], jejímž předmětem bylo dodání stavebního materiálu a přepracování stavební projektové dokumentace byli oba manželé. Kolaudační rozhodnutí ze dne [datum], povolující užívání předmětné nemovitosti bylo zasláno pouze žalovanému, když současně z rozhodnutí o udělení čísla popisného ze dne [datum] soud zjistil, že jako vlastník předmětné nemovitosti je veden pouze žalovaný. Manželství bylo uzavřeno dne [datum], z manželství se narodily dvě děti [jméno] a [jméno] a následně bylo manželství rozvedeno, když právní moc na rozsudku o rozvodu manželství nastala [datum rozhodnutí] (viz rozsudek 10 C 5/2015-16, rodné listy žalobkyně a) a žalobce b). Zesnulá zemřela dne [datum] (úmrtní list paní [jméno] [příjmení] [příjmení]). Usnesením č.j. 31 D 1135/2019-25 ze dne 19. 8. 2019 bylo rozhodnuto tak, že se řízení o pozůstalosti po paní [příjmení] [příjmení] [příjmení] zastavuje, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek.

10. V současnosti je jako jediný vlastník předmětné nemovitosti – domu, vedena v katastru nemovitost žalovaná č. 1 (viz informace o pozemku), a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti ze dne [datum], když z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 21. 1. 2019, [list vlastnictví] soud zjistil, že ještě v lednu 2019 byl jako jediný vlastník předmětné nemovitosti žalovaný, a to na základě darovacích smluv ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum]. Hodnota předmětného domu včetně okolních pozemků činí 4 600 000 Kč, když cena pozemků činí 1 500 000 Kč, jak soud zjistil, z odhadu tržní ceny v k.ú. [obec] u [obec] ze dne 8. 2. 2021, který zpracovala [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

11. Dále bylo zjištěno, že dne 4. 12. 2018, 5. 12. 2018 a 6. 12. 2018 žalovaná uhradila za žalovaného doplatek stavební půjčky v celkové hodnotě 96 670 Kč a za zednické práce na adrese [ulice a číslo] uhradila dvakrát 39 325 Kč [jméno] [příjmení] (viz příjmový pokladní doklad [číslo] ze dne [datum], faktura [číslo] [rok] a příjmový pokladní doklad [číslo] ze dne [datum] a faktura [číslo] [rok]). Z výpisu z běžného účtu žalované za období od listopadu 2018 do ledna 2019 soud zjistil, že žalovaná často nakupovala v [anonymizována dvě slova] [obec] a dále 11. 2. 2019 uhradila částku 10 240 Kč, dne 25. 2. 2019 částku 17 245 Kč, v obou případech označenou jako dlažba [obec]. Dne 26. 7. 2019 uhradila částku 28 580 Kč označenou jako [celé jméno žalobce], zakázka [číslo] [rok] [číslo] a odcházely i platba označené jako [celé jméno žalobce] [obec a číslo], když bez dalšího nebylo zřejmé, co bylo titulem k předmětným platbám. Dne 11. 12. 2018 byla uhrazena částka 30 000 Kč a dne 12. 12. 2018 byla uhrazena částka 20 000 Kč jako záloha na kuchyň [celé jméno žalované]. K tomuto důkazu žalovaný uvedl, že činí nesporným, že kuchyň platila žalovaná.

12. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná prodala svůj byt ve [obec] panu [příjmení] za částku [částka].

13. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným, že se úmyslně dopustil přestupku proti občanskému soužití tím, že dne [datum] v době od 21:45 do 21:55 v [obec] fyzicky napadl svou přítelkyni, žalovanou, se kterou se přetahoval o její kabelku s klíči od auta, kdy ona upadla na zem přes roh postele a způsobila si hematom pod levým kolenem.

14. Soud rovněž zjistil, že žalovaná dne [datum] jakožto nájemce uzavřela smlouvu o nájmu bytu ve [obec] s paní [jméno] [příjmení] (viz smlouva o nájmu bytu mezi p. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] ze dne [datum]).

15. Z výzvy ke změně služebnosti ze dne [datum], která byla právní zástupkyni žalovaného doručena dne 10. 12. 2020, soud zjistil, že žalovaná chtěla upravit služebnost zřízenou ve prospěch žalovaného, když jakákoliv úprava a omezení dohodnutého rozsahu bylo ze strany žalovaného odmítnuto dopisem ze dne 21. 12. 2020, který byl právní zástupkyni žalované doručen 22. 12. 2020.

16. Ze zápisů z prohlídek domu ze dne 18. 4., 9. 4., 4. 2., 4. 2. 2021, které sepsala žalovaná, soud zjistil, že v těchto dnech vcházela do předmětné nemovitosti a zjišťovala míru užívání nemovitosti, když dle rozestlaných postelí a skutečnosti, že se v době prohlídek v domě nacházel žalobce b) došla k závěru, že žalobce b) v domě rovněž bydlí, a to bez jejího souhlasu.

17. Žalované byl doručen dopis nazvaný odstoupení od darovací smlouvy ze dne [datum], ve kterém bylo uvedeno, že žalovaná odešla dne [datum] ze společné domácnosti, a to i přesto, že jí byly známy zdravotní potíže žalovaného. Současně bylo zjištěno, že u zdejšího soudu probíhá pod sp. zn. 10 C 46/2020 spor o určení vlastnického práva na základě žaloby ze dne 17. 2. 2020, kde jako žalobce vystupuje žalovaný a jako žalovaná paní [celé jméno žalované], když dne 6. 1. 2020 (správně má být rok 2021 – poznámka soudu) byl soud požádán o odročení jednání a přerušení jednání z důvodu zahájeného jednání pod sp. zn. 20 C a dopisem ze dne 28. 4. 2020 (správný rok 2021 – poznámka soudu) bylo požádáno o pokračování v řízení, když ke smírnému vyřešení věci nedošlo.

18. Z předložených fotografií předmětného domu v období od [datum] do června 2019 pořízených přes mapy.cz a googlemaps soud zjistil, že v mezidobí proběhla částečná rekonstrukce domu, oken a zahrady. Z dalších fotografií domu, včetně interiéru a popisku k jednotlivým opravám soud zjistil, že proběhla částečná rekonstrukce, když však fotografie nejsou opatřeny datem.

19. Z čestného prohlášení pana [příjmení], nar. [rok] soud zjistil, že pan [příjmení] uváděl, že v době, když nemovitost byla obývána dětmi žalovaného, na domě neprobíhaly rekonstrukce ani stavební úpravy.

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s žalovaným č. 2 a žalovanou č. 1 se zná přes svého [anonymizována dvě slova], který je kamarád žalovaného, ale od té doby, co se rozešli, je v kontaktu jen s žalovanou. Žalobce nikdy neviděla. K žalovaným chodili na návštěvy, seznámili se cca v roce [rok]. Dům v [obec] potřeboval hodně opravit, žalovaný chtěl, aby se k němu žalovaná nastěhovala, tak nakonec tak udělala, prodala svůj byt a začala bydlet v [obec]. Peníze z prodeje bytu investovala do předmětné nemovitosti, chtěla se vracet do hezkého domu. Tenkrát žalovaná navrhovala, aby prodali i dům a z peněz za její byt a z prodeje domu si pořídili nějaký nový, to ale žalovaný odmítl. Žalovaná se do domu nastěhovala cca v roce [rok] a cca v roce [rok] započala rekonstrukce. Původně v domě žila ještě žalovaného maminka, jeho děti, jeho dcera se svou dcerou, její bratr a snad i přítel, ale toho nikdy neviděla. S dětma měl žalovaný pořád potíže, že mu nepomáhají, nepřispívají v domě, dost na ně nadával, v domě se topilo pevnými palivy a on nadával, že ten kluk není ani schopný dostat dřevo do sklepa. Děti bydlely v podkroví. Děti se s [jméno] pořád dohadovaly, skončilo to i nějakou bitkou, to tam byli na návštěvě a on přiznal, že se pobil se svým synem. Žalovaný původně obýval sklepní prostory, potom co se děti odstěhovaly, tak začali používat i přízemí. Postupně měnili nábytek. Žalovaný byl původně ženatý, zesnulou svědkyně nikdy neviděla, nemluvil o ní, jen uvedl, že se s ní rozešel a že je to snad [anonymizováno]. Nikdy jim nesdělil, že by se zesnulou manželkou řešili vypořádání. V rámci oprav se vystěhoval všechen starý a poškozený nábytek po dětech, pokoj po žalovaného mamince, do zadní místnosti, kterou používala maminka, se zavedla voda, v celém přízemí se vyměnila podlaha, kompletně se udělala celá nová kuchyň, posouvala se příčka, udělala se nová ložnice, opravovala se koupelna, dával se celý vnitřek, dveře do sprchového koutu, vyložení vany, nový nábytek, přístavby ve vstupním prostoru, dělala se tam zeď, aby byly odděleny vstupy do horního a dolního patra, opravovala se okna, kupovaly se zařizovací předměty, opravovala se střecha, na terase se dávala polykarbonátová střecha, veliké práce na zahradě a ve dvoře a než se rozhodli pro rekonstrukci, tak začali stavět výminek, ve kterém původně chtěli bydlet. Pracovali tam oba, sháněli díly, jezdily společně, žalovaná jezdila s truhlářem i pro elektromateriál. Část oprav bylo ještě za života babičky (poznámka soudu zemřela [datum]), a to se natírala okna, čistila se zahrada, dělal polykarbonát na terase. Odborné práce dělali objednaní řemeslníci a většinu platila žalovaná. Žalovaný byl důchodce, a když se jich ptali na způsob financování, odpověď zněla, že [jméno] prodala byt. Jiný způsob financování, to tam nikdy nepadlo.

21. Z účastnické výpovědi [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že je dcerou žalovaného [číslo] zesnulé. Původně v předmětném domě žila s otcem, svým bratrem, svým přítelem a svou dcerou. Od března [rok] probíhalo vypořádání majetku mezi rodiči, což bylo v době, kdy se všichni odstěhovali z [obec], od otce. Vypořádání majetku nebylo nikdy dořešeno, neboť toto komplikovaly finance matky, které ona neměla a v listopadu [rok] matka upadla do kómatu a řešil se její zdravotné stav. Vyrovnání mělo probíhat o polovinu domu, avšak ani matka ani otec neměli peníze na vypořádání. Matka do domu, když tam žil otec s přítelkyní (žalovanou pozn. soudu) nechodila. Paní [celé jméno žalované] nikdy nebyla přítomna jednání otce se zesnulou, nikdy se nesetkaly. Ona se dozvěděla, že otec není majitelem nemovitosti až poté, když neproběhlo dědické řízení z důvodu, že matka neměla žádný majetek. Neví nic o investicích do nemovitosti, od roku [rok] bydlí v [obec] a [anonymizováno] pouze projíždí. Po operaci otce, červen [rok] do předmětné nemovitosti chodí pomáhat, a občas u otce přespí její dcera. Žalovaná se s žalovaným seznámila v roce [rok], nebo v roce [rok] a jejím zásahem se vztahy v rodině velmi zhoršily. Předmětný dům se stavěl, když ještě byli s bratrem malí, pamatuje si demolici starého domu, zůstali tam dvě místnosti, které jsou i v současném domě, matka vše zařizovala a taťka chodil do práce. Když se matky ptala, proč nepodniká žádné další kroky k vypořádání, ona říkala, že tam je půjčka, která zabraňuje prodeji nemovitosti, a že se nemůžou rozdělit, pak onemocněla a dál to neřešili. Matka měla domácnost v [obec] a na vypořádání nijak nespěchala a nadto se domnívala, že když se nevyrovnají, tak ta půlka po ní bude jednou její a bratrova. O převodu matka nevěděla. O tom, proč se otec s žalovanou rozešel, neví. Žalobu podali až v roce 2021, neboť dům byl stavěn pro ně pro všechny a není fér, aby dům zůstal žalované a do té doby řešili i peníze na právníky.

22. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že se s žalovaným poznali v roce [rok], když se rozváděla, ona vlastnila byt, v té době pracovala jako [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova], žalovaný byl tenkrát [anonymizováno] a bral podporu 4 000 Kč. Žalovaný ji sdělil, že s manželkou již dva roky nebydlí, ale rozvedený nebyl. Do předmětného domu začala jezdit po půl roce známosti. Vztahy měl žalovaný s dětmi špatné, ona je potkávala jen sporadicky. Mezi jeho synem a jím došlo k potyčce a oba skončili na pohotovosti. Svůj byt prodala až po nastěhování k žalovanému, a to za [částka], 600 000 Kč doplatila na hypotéku. K žalovanému se nastěhovala, protože ji o to opakovaně žádal a nechtěl být v domě sám. Vypořádání s žalovaným a jeho ženou neřešili, ptala se jej na to, ale on ji sdělil, že dům je jeho a jeho ženě nepatří vůbec nic. S jeho ženou se potkala jen jednou, na zahrádce v hospodě, když on chtěl dům darovat dětem a chtěl, aby jeho žena jim domluvila, že se mají o dům starat a pomáhat mu. Půjčku, která vázla na nemovitosti, doplatila před darováním, protože ji žalovaný tvrdil, že ta půjčka brání darování. Byl to nápad žalovaného na ni přepsat dům a i sepsat věcné břemeno. Inkaso neplatila, to platil žalovaný cca 4 000 Kč, ale platila ostatní věci, vozila drogerii, oblečení, když chyběli žalovanému peníze na benzín, tak mu je dala. Příjem ve výši 4 000 Kč měl asi rok, následně mu zajistila práci [anonymizována dvě slova], kde měl plat cca 4 000 Kč. Vždy, když se žalovaného ptala na vypořádání se zesnulou, řekl, jí, že zesnulá tam nic nemá. Zesnulá, podle toho, co jí bylo sděleno, se odstěhovala k žalobci c) asi dva roky před rozvodem. Předmětný dům byl v katastrofálním stavu, protékalo střechou, nátěry byly popraskané. Vyčistili sklep, dvůr, zahradu. Udělali opravy domu – vstup, natírali okna, udělali střechu, příčky, začali první patro – terasa, nová elektroinstalace, překlady, voda, plyn. Rekonstrukci hradila ona. Žalovaný nechtěl dům prodat, tak se řešilo, že by se mohl pronajímat a oni si postavili výminek. Původní dům včetně pozemku dostal žalovaný od maminky, když maminka i dost investovala do stavby nového domu, který se stavěl za manželství. Ke konci vztahu žalovaný začal žárlit, hlídal ji a nakonec ji napadl, když mu nechtěla vrátit klíče od auta, které ji měl darovat v tvrzené ceně 30 000 Kč. Následně se z domu odstěhovala a do domu se vracela vždy jen v doprovodu s někým. Do domu investovala cca 900 000 Kč. Investovala tam průběžně menší částky a teprve poté, co ji sdělil, že ji žalovaný dům daruje, když mu ho opraví, tak začala provádět větší investice.

23. Z účastnické výpovědi [celé jméno žalobce] soud zjistil, že byl manželem zesnulé. Nemá problémy ani s jedním žalovaným, žalovanou viděl jen jednou. O rekonstrukci domu nevěděl nic, když si bral paní [příjmení], o domě vůbec nevěděl. [příjmení] [příjmení] s žalovaným se hádali o majetku, potom se rozešli a už se neviděli. To bylo asi v roce [rok], potom ona onemocněla, a pak se to už neřešilo. Uvedl, že nebyl přítomen u projednání dědictví, avšak poznal svůj podpis na protokolu ze dne [datum], projednání dědictví. Žalovaná nebyla přítomna při dohodování paní [příjmení] a žalovaného o majetku, on ji potkal jen jednou, avšak nikdy s ní nemluvil. Dále uvedl, že s paní [příjmení] žil cca 14 let a že si ji vzal [datum]. S paní [příjmení] nikdy neřešili finanční otázku předmětného domu, jen v době, kdy se hádali s žalovaným, mu řekla, že tam má půlku domu.

24. Z účastnické výpovědi [celé jméno žalobce], soud zjistil, že je synem žalovaného. V roce [rok] bydleli v [obec], ale žalovaná je odtamtud„ vyštípala“. O domě se s žalovanou nikdy nebavil, nevěděl o darovací smlouvě, zjistil to až v roce [rok] [rok], když chtěl se sestrou a matkou řešit její polovinu. U projednání dědictví nebyl přítomen, tam byla jenom sestra. Žalovaná nikdy nebyla přítomna debatám o vypořádání majetku mezi zesnulou matkou a otcem. O domě se spolu nikdy nebavili. V době, kdy bydlel v [obec], tam žalovaná nebydlela, jen jezdila na víkendy, nastěhovala se potom, co oni odešli. Stavbu domu si pamatuje, vše rodiče stavěli spolu, vždycky měl za to, že ona je vlastníkem poloviny domu. Když se začali stavět sklepy, bylo mu asi 5, 6 roků, když se dům dostavěl, bylo mu asi 12, nebo 13.

25. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že v domě se zesnulou bydleli do července [rok], byly mezi nimi rozpory, byla neléčený alkoholik. S žalovanou se seznámil v roce [rok] nebo [rok]. Nevěděl, kdy se k němu žalovaná nastěhovala. Předmětnou nemovitost chtěli rekonstruovat společně, žalovaná na něj naléhala, aby ji dům daroval. Měla strach, věděla, že nemá vypořádané majetkoprávní vztahy s manželkou. Dům chtěli spravit až po darování. Dům ji daroval, protože byl zamilovaný a ona na něj naléhala. Věděla, že vlastnictví domu nemá vyřešené, jednou byla na schůzce se zesnulou manželkou, kde se vypořádání řešilo, tam se on se zesnulou manželkou pohádali a k dohodě nedošlo kvůli nesplacené půjčce. Zapsaný stav v katastru spolu se zesnulou nikdy neřešili, nebyl důvod, zesnulá k zapsanému stavu nikdy neměla výhrady, nezajímalo jí to. Žalované nikdy neřekl, že vlastní jen půlku nemovitosti, ale ona to musela vědět, když řešili vypořádání. Žalovaná uhradila jakožto investice do nemovitosti částku cca 500 tisíc, on asi 125 tisíc. Předmětný dům byl postaven za trvání manželství, společně si na něj vzali půjčku a byl jim poskytnut příspěvek na výstavbu. Se zesnulou manželkou se nebavili, že on bude zapsaný jako výlučný vlastník. Rekonstrukce domu začala po darování, když mezi nimi byla dohoda, že on na žalovanou převede předmětnou nemovitost, společně ji zrekonstruují a budou tam společně bydlet až do smrti. [příjmení] mohl všechno užívat a energie měli platit na půl. V současnosti žalované na bydlení nepřispívá. Zálohy na kuchyň platila žalovaná. Vztahy s jeho dětmi byly špatné, chtěl, aby v domě byl klid, tak je v podstatě z domu vystěhoval. Kdyby nežil s žalovanou, tak by klid v domě neřešil a děti by tam zůstaly.

26. Podle § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

27. Podle § 579 odst. 1 o.z., způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

28. Žalobci požadují určení, že zůstavitelka [příjmení] [příjmení] byla ke dni smrti podílovou spoluvlastnicí předmětné nemovitosti a že darovací smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalovanou ze dne [datum], jejímž předmětem byla předmětná nemovitost a zřízení služebnosti ve prospěch žalovaného je neplatná, když žalovaný nebyl oprávněn takovouto smlouvu podepsat, neboť v době podpisu předmětné smlouvy nebyl jediným vlastníkem předmětné nemovitosti, ale ve výši ideální byla spoluvlastníkem také jeho bývalá žena [příjmení] [příjmení], neboť předmětná nemovitost spadala do společného jmění manželů, které nebylo nikdy vypořádáno, a proto se po třech letech po právní moci o rozvodu manželství zesnulá [příjmení] [příjmení] stala ideální spoluvlastnicí. Tato skutečnost však nebyla zaznamenána v katastru nemovitostí. S tímto závěrem nesouhlasila žalovaná, která zpochybňovala aktivní legitimaci žalobců, skutečnost, že by předmětná nemovitost spadla do společného jmění manželů a především uváděla, že jednala v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, dle kterého žalovaný byl jediným vlastníkem, o čemž ji měl sám opakovaně utvrzovat.

29. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

30. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na rozhodnutí na určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnického práva, neboť existence naléhavého právního zájmu na určení, je předpokladem pro možnost projednání žaloby. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozhodnutí Nevjyššího soudu 2 Cz 8/71 ze dne 24. 2. 1971). Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§ 80 písm. c/ o.s.ř.) (srovnej 22 Cdo 2147/99 ze dne 2. 4. 2001). Na základě shora uvedené a platné judikatury dospěl soud k závěru, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy není dán, když lze žalovat na určení práva, a proto požadavek na určení neplatnosti darovací smlouvy soud zamítl.

31. Dále se zabýval, zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zesnulé k předmětné nemovitosti. Pouze žaloba na určení vlastnictví může být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí; zemřel-li jeden z dárců již před podáním žaloby, nastoluje to nutnost žalovat na určení vlastnictví zůstavitele k předmětné nemovitosti ke dni svého úmrtí, přičemž jen takový zápis v katastru nemovitostí může následně vyvolat zahájení dodatečného dědického řízení (srovnej rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 11. 2019 č.j. 28 C 279/2019). S ohledem na nesoulad mezi zápisem v katastru nemovitostí a tvrzeným skutečným stavem, soud dospěl k závěru, že je zde dán naléhavý právní zájem na určení, zda zůstavitelka byla či nebyla ke dni své smrti vlastníkem předmětné nemovitosti, a proto se soud dále zabýval požadavkem na toto určení.

32. Žalovaná od počátku namítala, že žalobci nejsou aktivně legitimováni, když doposud nebyl stanoven okruh dědiců, neboť řízení o pozůstalosti bylo zastaveno pro nedostatek majetku, a tedy nebyl okruh dědiců stanovován a dědicové nebyly poučení o dědickém právu. V daném případě bylo z dědického spisu (konkrétně z usnesení č.j. D 1135/2019-25, z protokolu o předběžném šetření ze dne 26. 7. 2019 a ze sdělení ze dne 19. 8. 2019) jednoznačně prokázáno, že zesnulá [příjmení] [příjmení] zemřela bez sepsání závěti, tedy v úvahu jako dědicové připadají osoby, které za dědice povolává zákon – děti a manžel. Všechny tyto osoby byly osloveny v rámci předběžného šetření, kdy nikdo z nich neoznačil jakýkoliv větší možný majetek. V daném případě se jedná o všechny žalobce v tomto sporu, když žalobkyně a) a žalobce b) jsou děti zesnulé a žalobce c) je manžel zesnulé. Jiné děti zůstavitelka nezanechala. Ačkoliv dle zaužívaného postupu měli žalobci podat návrh k opatrovnickému soudu na určení opatrovníka neznámým dědicům zůstavitelky, kdy by byl ustanoven opatrovník – jeden z dědiců a teprve následně by mohla být podána žaloba, v daném případě soud s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení od tohoto zaužívaného způsobu upustil, když v daném případě by došlo pouze k umělému prodloužení sporu. Jakožto opatrovník by byl ustanoven jeden z dědiců, to znamená jeden z žalobců. S ohledem na skutečnost, že předmětnou žalobu podali všichni možní dědicové společně, není zde pochyb o jejich vůli a nedochází tím ani k ohrožení dědického práva jiné osoby, protože takováto osoba neexistuje. Soud vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobců, kteří v řízení vystupují společně a nerozdílně a řízení o žalobě nezastavil, ale projednal a v meritu rozhodl.

33. Soud se tedy musel zabývat tím, zda došlo k řádnému uzavření darovací smlouvy, tedy zda předmětná nemovitost spadala do společného jmění manželů, anebo s ní mohl volně disponovat pouze žalovaný, dále zda v případě, že bude prokázáno, že nemovitost spadala do společného jmění manželů, zda se jedná o úplatný či bezúplatný převod ve smyslu § 984 o.z., a v případě, kdy soud dospěje k závěru, že se jedná o bezúplatný převod, tak ve smyslu stávající judikatury (např. rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 21/2017) komu svědčí princip spravedlivého uspořádání věci.

34. Jako první se soud zabýval otázkou, zda předmětná nemovitost skutečně spadala do společného jmění manželů. V řízení bylo prokázáno (z žádosti manželů ze dne [datum], rozhodnutí o umístění stavby ze dne [datum], oznámení Místního národního výboru o zahájení územního řízení ze dne [datum], žádosti o stavební povolení, kolaudačního rozhodnutí a rozhodnutí o udělení čísla popisného ze dne [datum]), že původně na pozemku stával jiný dům, který byl zbourán a následně v letech 1990 až 2000 postaven dům nový. V té době byl žalovaný ženatý se zesnulou [příjmení] [příjmení], se kterou se rozvedl až v roce [rok] (oddací list, rozsudek o rozvodu manželství). Současně bylo prokázáno ze smlouvy o půjčce a omezení převodu nemovitosti ze dne [datum] a smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ze dne [datum], že oba manželé si na stavbu domu půjčili minimálně 386 000 Kč a z účastnických výpovědí žalobců a) a b), soud zjistil, že předmětný dům stavěli oba manželé podle svých schopností a podíleli se něm finančně také společně. Soud vzal tedy za prokázané, že předmětná nemovitost – dům, spadal do společného jmění manželů, a tedy smlouva o darování měla být podepsána i zesnulou. Pozemek pod a okolo domu je ve výlučném vlastnictví žalovaného.

35. S ohledem na absenci podpisu zesnulé na darovací smlouvě, soud zkoumal, zda žalované nesvědčí § 984 o.z. V tomto případě soud musel vyřešit otázku, zda se jednalo o úplatný nebo neúplatný převod. Je-li v souvislosti s darovací smlouvou uzavřena smlouva o výměnku, posuzuje se pro účel předpokládaný § 984 odst. 1 o. z. darovací smlouva zpravidla jako smlouva úplatná (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018).

36. Obsah předmětné darovací smlouvy a zřízení věcného břemene je natolik široký, že se blíží dohodě o výminku. Žalovanému bylo zřízeno právo užívání k veškerým nemovitostem, v celém rozsahu a to až do jeho smrti bez jakéhokoliv jiného protiplnění. Jednoznačně se zde dohodli, že bude spoluužívat nemovitost s žalovanou jako celek a neponese přiměřené náklady na opravy a udržování těchto nemovitost. Nadto bylo prokázáno, že žalovaná na základě dohody s žalovaným před podpisem darovací smlouvy doplatila půjčku ve výši necelých 100 000 Kč (výpisy z účtu) a společně se dohodli (účastnické výpovědi), že dům se zrekonstruuje z velké části z peněz žalované až poté, co jí dům žalovaný daruje. Mezi účastníky byla nesporná částka, kterou žalovaná do nemovitosti investovala ve výši 500 tis. Kč, když žalovaná trvala na částce ještě tuto částku převyšující. Při celkovém zvážení celé situace, když se jedná o široce dohodnuté doživotního užívání společně s platbou soud dospěl k závěru, že se jedná o úplatný převod, a proto žalovanou chrání ustanovení § 984 o.z., když bylo současně jednoznačně prokázáno, že žalovaná nemohla vědět o nesouladu skutečného stavu se zápisem, když nikdo z osob, které toto věděli (žalobci a), b), žalovaný, zesnulá) tuto skutečnost žalované nesdělili a žalovaná se do domu nastěhovala až po rozvodu žalovaného bez toho, že by někdy v domě potkala zůstavitelku nebo se s ní bavila o vypořádání domu. Skutečnost, že žalovaný o možném vlastnictví zůstavitelky se nikomu nezmiňoval, potvrdila i svědkyně, když uvedla, že on se o své ženě vůbec nebavil a ani nepřipouštěl, že by jeho žena v rámci vypořádání společného jmění manželů měla cokoliv obdržet.

37. Soud z důvodu hospodárnosti a nedostatečné judikatury, co lze ve smyslu § 984 o.z. považovat za úplatný převod a co nikoliv, dovedl dokazování do konce i pro případ, že by darování v daném případě nebylo možno považovat na úplatný převod.

38. Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. se vztahuje pouze na věcná práva nabytá úplatně, v dobré víře a od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, tedy neřeší postavení osoby, která nabyla vlastnické právo k nemovitosti bezúplatně; je-li věcné právo odvozeno od neúplatného právního jednání, je třeba ochranu zapsaného vlastníka dovodit z nálezové judikatury Ústavního soudu. Pokud by žalovaná nabyla vlastnické právo neúplatně, mohlo by se jevit, že by žalované zapsaný stav neměl svědčit. Soud nicméně s takovým výkladem ustanovení § 984 odst. 1 o. z. nemůže souhlasit. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 428/06, či nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. I. ÚS 3314/11). Soud v projednávané věci musí vyjít z principu spravedlivého uspořádání práv, který jako imperativ na fungování obecného soudnictví klade Ústavní soud Ústavní soud judikoval, že spravedlnost musí být v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, vždy přítomna jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09 (promlčitelnost nároku na náhradu nemajetkové újmy). Ústavní soud tak zdůrazňuje, že rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Obecné soudy se při řešení právního sporu nemohou omezit na pouhý mechanický výklad a aplikaci podústavního práva, aniž by zároveň nedomýšlely praktické dopady přijetí určitého výkladu právní normy, které nesmí být nesmyslné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12) (srovnej rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č.j. 19 C 21/2017 ze dne 13.7.2017).

39. Ze všech výpovědí soud zjistil, že zesnulá zapsaný stav neřešila, bylo ji to tzv. jedno. Rovněž žalovaný žalovanou ubezpečoval (viz znění darovací smlouvy), že předmětná nemovitost- dům, je v jeho výlučném vlastnictví. Žalovaná v domě zesnulou nepotkala a ani s ní nebyla v žádném kontaktu, když se viděly pouze jednou v hospodě, což prokázali také výpovědi všech účastníků, kteří jednoznačné uvedli, že žalovaná se zesnulou nebyla vůbec v kontaktu, nepotkávaly se. Zesnulá po celou dobu, tedy od postavení domu v roce 2000 neučinila jediný úkon ke změně zápisu v katastru nemovitosti. Děti zůstavitelky, žalobci a) a b) s žalovanou o domě nikdy nemluvili, tedy ani od nich se žalovaná nedozvěděla, že by žalovaný neměl být jediným vlastníkem domu a ani manžel zesnulé žalobce c) o vlastnictví zesnulé k domu nic nevěděl, doma se o tom nebavili.

40. Domněnka žalobců, že žalovaná musela vědět, když se sama rozváděla a věděla, že žalovaný byl ženatý a řeší vypořádání společného jmění manželů, že předmětem společného jmění manželů je také předmětný dům, je lichá. Žalovaná žalovaného poznala dávno poté, co byl dům postaven, v katastru nemovitosti byl jako vlastník uveden pouze on, zesnulá zápis nikdy nijak neřešila, proto nelze klást žalované za vinu, že více nepátrala, obzvlášť když vlastníkem pozemků okolo domu byl skutečně pouze žalovaný. Žalovaná ve své pozici učinila vše, co lze po ní spravedlivě požadovat, aby zjistila skutečný stav.

41. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný se s žalovanou dohodl, že dům na ni přepíše, když vyplatí půjčku, která na nemovitosti vázla, a když za pomocí svých finančních prostředků pomůže předmětnou nemovitost zrekonstruovat, aby měl na stáří kde bydlet, neboť žalovaná vlivem rozvodu a následného prodeje svého bytu disponovala značným finančním obnosem. Žalovaná prokazatelně do předmětné nemovitosti proinvestovala několik set tisíc korun, když dle tvrzení žalovaného se jednalo o částku 500 tis. Kč, dle tvrzení žalované 900 tis. Kč (včetně půjčky). Z předložených důkazů – výpisy z účtu, daňové doklady, faktury, vzal soud za prokázanou investici ve výši cca 200 tis. Kč (splacení půjčky a zálohy na kuchyň), když současně byly prokázány další částky z obchodu se stavebním materiálem, které však jednoznačně neprokázaly, co konkrétně za ně bylo pořízeno a zda to bylo užito na předmětné nemovitosti. Avšak z fotografií a ze svědecké výpovědi, která byla ve shodě s výpověďmi obou žalovaných, vzal soud za prokázané, že na nemovitosti proběhla rekonstrukce, kterou zafinancovala v minimální výši 500 tis Kč žalovaná (když tuto částku potvrdili oba žalovaní a svou výpovědí tuto částku podpořila i svědkyně, která se podrobně vyjadřovala k rozsahu rekonstrukce), a proto na základě výše uvedeného má soud zato, že i v případě, kdy by se jednalo o bezúplatný převod, pak z hlediska spravedlivého uspořádání ve smyslu nálezu Ústavního soudu č. IV 4905/12 ze dne 10. 6. 2013 je to žalovaná, které svědčí princip spravedlivého uspořádání a je oprávněným vlastníkem předmětné nemovitosti.

42. Rovněž je potřeba zohlednit i skutečnost, že samotným žalobcům trvalo téměř dva roky, než byla podána žaloba k soudu Jejich tvrzení, že dva roky jim trvalo, než sehnali dostatečné finanční prostředky na právní zastoupení a zjištění, co v dané situaci mohou dělat, nesvědčí o jejich snaze zabránit případným škodám a ochránit majetek zesnulé. Žalobci se nepokusili ani laickým způsobem žalovat neplatnost převodní smlouvy. O případném majetku v rámci předběžného šetření v rámci dědictví nepadla zmínka, dokonce žalobce b) sám vypověděl, že se o pozůstalostní řízení nezajímal, nechal vše na sestře, neboť řešil osobní problémy a žalobce c) o tom, že by do dědictví měl být zahrnut i dům, neměl ponětí, nezajímalo ho to. Tedy po celou dobu nikdo z nich žalovanou neupozornil na možný problém, ona je nadále vlastníkem předmětné nemovitosti a jako taková musí platit pravidelné platby na provoz nemovitosti, na které ji žalovaný, který v domě bydlí, nijak nepřispívá, jak sám uvedl ve své výpovědi. Soud po provedeném dokazování a zvážení celého přístupu jednotlivých zúčastněných osob, dospěl k závěru, že to nebyla žalovaná, které by zneužila své postavení družky, že by činila nějaký nadměrný nátlak na darování a chtěla bývalou manželku a případně dědice nějakým způsobem připravit o majetek. Byl to žalovaný, který, ačkoliv v současnosti tvrdí, že nemovitost spadala do společného jmění manželů, po celou dobu svého manželství a i poté, neučinil jakýkoliv krok k nápravě jím tvrzeného závadného stavu, následně bez vědomí bývalé manželky a dětí, nemovitost daroval žalované. Stalo se tak v době, kdy sám žalovaný s dětmi měl velmi problematické vztahy, když předtím došlo k „ bitce“ mezi ním a jeho synem, což on sám potvrdil a bylo to prokázáno i výpovědí svědkyně, ale své špatné vztahy s dětmi neřešil, neboť chtěl mít klid. Byl to opět žalovaný, který utvrzoval žalovanou, že on je jediným vlastníkem předmětné nemovitosti a je to tedy žalovaný, který za své jednání musí nést odpovědnost a vypořádat se tak s dědici, když nelze tuto povinnost přenášet na žalovanou, která po celou dobu vystupovala v dobré víře. Současně je potřeba zdůraznit, že ačkoliv žalovaný vystupoval na straně žalované, po celou dobu řízení jednal v souladu s žalobci, když on sám byl v počáteční fázi řízení, na straně žalobce a tedy se domáhal neplatnosti, ačkoliv to je ve smyslu § 579 o.z. vyloučeno, a toto právo mu nesvědčí.

43. Bez důležitosti v rámci rozhodnutí není ani skutečnost, že sama zesnulá nikdy nepodala návrh na katastr nemovitosti ke změně zápisu, se svým novým manželem se o domě ani nebavila a dle výpovědí žalobců měla novou domácnost a starý dům ji nezajímal. Po rozchodu se žalovaným do domu nechodila, nekontrolovala stav nemovitosti. Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že samotná zesnulá o žádnou změnu zápisu neusilovala, když tak jak to bylo, jí vyhovovalo, což potvrdil i sám žalovaný ve své výpovědi.

44. Pokud soud nehodnotil zbývající důkazy (čestné prohlášení, zápisy z prohlídky domu, rozhodnutí [stát. instituce], nájemní smlouva ze dne [datum], výzva ke změně služebnosti, listiny ze spisu 10 C 46/2020), činil tak proto, že byly k meritu věci irelevantní.

45. Na základě výše uvedeného, soud žalobu v celém rozsahu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 o.s.ř., když to byla žalovaná, která měla ve sporu plný úspěch, a proto jsou žalobci povinni ji zaplatit celkovou náhradu nákladů, a to ve výši 71 986,80 Kč. Tato částka sestává z 10 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 5 100 Kč za jeden úkon, tj. za 10 úkony 51 000 Kč, z paušální náhrady za jeden úkon ve výši 300 Kč za převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 16. 2. 2021, 16. 6. 2021 a účast na jednáních ve dnech 10. 5. 2021, 7. 6. 2021, 28. 6. 2021 a 2. 8. 2021, když poslední tři datovaná jednání trvala déle než dvě hodiny (srov. §11 písm. a, d, g ve spojení s § 13 advokátního tarifu) a z cestovného na trase [obec] [obec] a zpět v rozsahu zpáteční cesty 147 km, [značka automobilu] [anonymizováno], při kombinované spotřebě 7,1l /100 km benzinu natural 98, při vyhláškové ceně 31,50 Kč/1l (srov. 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen„ vyhláška“), v částce 326, 50 Kč za každou cestu, tj. 1 306 Kč za 4 cesty k jednání a zpět. Žalované náleží i tzv. amortizace vozidla za cestu [obec] [obec] a zpět v rozsahu 147 km v ceně 4,40 Kč za 1 km jízdy (srov. § 1 písm. b) vyhlášky, tj. celkem za 4 jízdy 2 587,20 Kč a náhrada za ztrátu času na cestě na jednání a zpět v rozsahu 4 půlhodin za jeden jednací den, tj. za 4 dny 1 600 Kč (srov. § 14 advokátního tarifu). S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalované je plátcem DPH, soud ji rovněž přiznal 21% DPH z celkové částky 59 493,20 Kč, tj. 12 493,60 Kč.

46. Soud současně nepřiznal náhradu za nahlížení do spisu ve dne 20. 1. 2021, když tento úkon je možno podřadit pod převzetí věci a současně se jednalo o počáteční fázi řízení, když žaloba byla žalované řádně doručena včetně, a tedy tento úkon soud nepovažuje za účelně vynaložený k obraně žalované v tomto sporu.

47. Co se týká žalovaného, pak soud zdůrazňuje, že ačkoliv je na procesní straně, která byla ve sporu úspěšná, sám žalovaný úspěšný nebyl. Jeho celková podání a zněly shodně s návrhy žalobců a byly proti návrhům úspěšné žalované, a proto soud žalovanému náhradu nákladu řízení nepřiznal.

Poučení