20 C 201/2023 - 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 164 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 11. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 135 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 500 Kč od 13. 7. 2023 do 12. 11. 2023 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1 Žalobkyně se žalobou domáhala částky ve výši 164 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [adresa] (dále jen „posuzované řízení“). Žalobkyně uvádí, že posuzované řízení o odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky jiného soudního řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne 11. 11. 2019 a dosud neskončilo, což je doba zcela nepřiměřená. Řízení je zatíženo průtahy a zmatečností v postupu soudů, kdy se soud prvního stupně soustředil na spojování 3 věcí ke společnému projednání a zpochybňování právního zastoupení žalobkyně namísto rozhodnutí věci. Ve věci žalobkyně již bylo nařízeno jednání a mělo být rozhodnuto, jednání však bylo zrušeno a řízení spojeno do posuzovaného řízení, v němž bylo rozhodnuto nezákonným soudcem. Rovněž došlo k nerespektování judikatury vyšších soudů v obdobných kauzách. Řízení nyní pokračuje před ESLP, na národní úrovni je rozhodováno o nedůvodné žalobě pro zmatečnost. Žalobkyně k délce řízení nepřispěla, řízení nebylo složité. Žalobkyně zdůraznila, že se jednalo o kompenzační řízení a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno teprve po více než 2 letech od podání žaloby. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 12. 5. 2023,[Anonymizováno]žalovaná přiznala plnění pouze v částce 36 000 Kč a před podáním žaloby jej vyplatila. Doba předběžného uplatnění v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti a techniky a základní judikatorní rozmezí výše odškodnění nereflektuje plynutí času a extrémní inflaci. ESLP nyní přiznává poškozeným vyšší odškodnění, než jim je přiznáváno na národní úrovni, v této souvislosti žalobkyně poukazuje na věc Dostálová vs. ČR, kdy na národní úrovní byla poškozené jako kompenzace přiznána částka 45 000 Kč a v řízení před ESLP došlo k uzavření dohody na částku 3 000 – 3 500 Eur. 2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně dne 12. 5. 2023 předběžně svůj nárok uplatnila. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne 6. 11. 2023, dospěla k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a vyplatila žalobkyni plnění v částce 36 000 Kč. Ke dni vydání stanoviska řízení vůči žalobkyni trvalo 4 roky, probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, rozhodoval i soud Ústavní. V řízení došlo k prodlevám, ne všechny úkony byly provedeny v přiměřených lhůtách. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za 1 rok řízení, přičemž za první dva roky přiznala částku poloviční. Dále přistoupila ke snížení odškodnění o 20 % pro složitost a stupně soudní soustavy, význam řízení pro žalobkyni zhodnotila za standardní. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Od okamžiku odmítnutí ústavní stížnosti dne 7. 3. 2023[Anonymizováno]byl význam řízení pro žalobkyni minimální, podaná žaloba pro zmatečnost se týká vady rozhodnutí odvolacího soudu a na výsledek řízení nemá vliv. Ohledně rozhodování ESLP žalovaná uvedla, že ve věci Dostálová vs. ČR nebylo rozhodováno meritorně, ale došlo k uzavření dohody na částce okolo 3 000 Eur. Dále žalovaná doplnila, že do prodlení s plněním se mohla dostat až ode dne 13. 11. 2023. Žalovaná považuje poskytnuté odškodnění za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby. 3 Nesporným mezi účastníky je, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 12. 5. 2023 s tím, že tento byl projednán stanoviskem ze dne 6. 11. 2023, na základě kterého proběhla částečná výplata ve výši 36 000 Kč. Dále je mezi účastníky nesporné, že k uplatnění nároku v posuzovaném řízení došlo 11. 11. 2019. 4 Ze spisu vedeného u [Jméno zainteresované osoby 0/0] [jméno FO]. 5 Z dopisu kanceláře Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 10. 2023, stížnost číslo 14025/23 soud zjistil, že ve věci [jméno FO] a další vs. ČR byla dne 25. 3. 2023 podána stížnost k ESLP. 6 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Ve stručnosti má soud za prokázané, že posuzované řízení bylo složitější, neboť probíhalo na 3 stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem, v řízení došlo k období nečinnosti. Ve vztahu k žalobkyni probíhalo od 11. 11. 2019 a dosud neskončilo. Žalovaná se dostala do prodlení až dne 13. 11. 2023. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl zbylé důkazy, které se týkaly nesporných skutečností nebo byly duplicitní k provedenému spisu. Soud neprovedl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 163/2024 vydané ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 10/2023 a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 199/2023-99, jedná se o odškodňovací řízení jiných poškozených a každá věc musí být posouzena individuálně. Soudu je z úřední činnosti známo, že bylo vedeno řízení o odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení i ve věci jiných poškozených. 7 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 8 V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 9 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 10 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 11 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). 12 Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od 11. 11. 2019, kdy byl nárok předběžně uplatněn u žalované, a dosud neskončilo, neboť je stále pokračováno v řízení o žalobě pro zmatečnost (soud proto pro nadbytečnost dále neposuzoval žalobkyní nastíněnou otázku vedení řízení u ESLP a jeho započitatelnost do délky řízení). Řízení tak ke dni rozhodnutí soudu trvá 4 roky a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobkyni částečné odškodnění před podáním žaloby. 13 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Formu odškodnění žalovaná rovněž nesporovala, když sama poskytla žalobkyni finanční odškodnění. 14 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 Eur za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje dlouhodobě (téměř 15 let) za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). 15 Zdejší soud však dospěl k závěru, že již není možné aplikovat uvedené orientační vodítko pro úvahy soudu o adekvátním odškodnění, proto se od něho odchýlil a za adekvátní výchozí rozmezí zvolil částku 22 500 Kč – 30 000 Kč (rozmezí 15 000 – 20 000 Kč zvýšeno o 50 %), která vyhovuje výši odškodnění stanovenému ESLP v rozmezí 1 000 – 1 500 Eur a respektuje změnu životní úrovně, kupní síly a znehodnocení měny v důsledku inflace, neboť je obecně známo, že od doby vydání Stanoviska celková inflace činí nad 50 % (průměrná meziroční inflace činí 3,6 %, viz např. údaje Českého statistického úřadu dostupné na https://csu.gov.cz/mira_inflace). 16 Za přiměřené odškodnění, které má kompenzovat újmu poškozených, již dle soudu nelze považovat odškodnění shodné s tím, jaké bylo poskytováno v předchozích 15 letech, a to i přes skutečnost, že základní výše byla Stanoviskem obecně nastavena výše než 45 % z toho, co za porušení předmětného práva přiznává ve věcech proti ČR ESLP. Žalovaná na nadnárodní úrovni v rámci řízení u ESLP přistupuje v současné době k přiznání odškodnění výrazně vyššího, jak sama v tomto řízení potvrdila např. ve věci Dostálová vs. ČR. Posuzované kompenzační řízení je extrémně dlouhé, žalobkyně správně poukázala na to, že na dvou stupních by v zásadě délka kompenzačního řízení neměla přesáhnout 2 roky. 17 Přiznání částky v daném rozmezí, ve kterém představuje částka 22 500 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 4 roky a 7 měsíců činila 22 500 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobkyni 80 625 Kč. Žalobkyní požadovaná základní částka ve výši přesahující 40 000 Kč za 1 rok řízení je nepřiměřená. 18 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. 19 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení nebylo složitějším po právní, procesní a skutkové stránce. S ohledem na počet stupňů soudní soustavy, kdy řízení probíhalo na 3 stupních a před Ústavní soudem, což si vyžádá určitou časovou náročnost, bylo řízení instančně složité, a soud pro stupně soudní soustavy základní částku odškodnění snížil o 20 %. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Tyto spory ze své podstaty nebývají složitějšími. 20 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. 21 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku nemodifikoval z důvodu, že postačuje zohlednění těchto skutečností v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a ve stanovení formy odškodnění, kdy bylo přistoupeno k odškodnění finančnímu. Konkrétně soud shledal nekoncentrovaný postup orgánů při zapůjčení odškodňovaného spisu [adresa], kdy si orgány měly poskytnout větší součinnost, neboť pouhá skutečnost, že řízení není skončeno, nemůže být sama o sobě důvodem pro nezapůjčení spisu. Dále soud shledal nečinnost v období od 31. 5. 2023, kdy se účastníci vyjádřili k žalobě pro zmatečnost, do 31. 1. 2024, kdy se konalo jednání. Pokud jde o výtky k postupu soudu ohledně spojení věcí, s čímž žalobkyně spojovala rozhodování nezákonného soudce, či výzvy na doložení plných mocí, soud k tomu dodává, že odškodňovací řízení není supervizí posuzovaného řízení a za průtah lze označit jen zásadní procesní pochybení typu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Takového charakteru postup soudu nenabral, a proto soud tento postup nepovažuje za průtah. Ostatně věci k společnému projednání spojil v dané věci třeba i Ústavní soud. Podobné je to i u nerespektování rozsudků odvolacího soudu u dalších poškozených, nejedná se o pochybení v podobě nerespektování závazného právního názoru. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. 22 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že ESLP neřadí řízení ve věci náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Soud hodnotí význam řízení pro žalobkyni za standardní a nepřisvědčil žalované v tom, že od okamžiku odmítnutí ústavní stížnosti byl význam řízení pro žalobkyni snížený. I pod dobu následného vedení řízení o žalobě pro zmatečnost byl význam řízení standardní a žalobkyně byla v nejistotě ohledně výsledku řízení. Z průběhu provedeného spisu se navíc podává, že o zpětvzetí žaloby pro zmatečnost ze strany žalované se žalobkyně, resp. její právní zástupce dozvěděl až v rámci provedení tohoto spisu k důkazu v tomto řízení. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. 23 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 20 % na výsledných 64 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 36 000 Kč před podáním žaloby, soud žalobkyni ve výroku I. přiznal rozdíl těchto částek a ve zbylém rozsahu žalobu pro nedůvodnost výrokem II. zamítl. 24 Úrok z prodlení z poskytnutého plnění a z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 12. 5. 2023, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 12. 11. 2023, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky přiznané soudem ode dne 13. 11. 2023 do zaplacení a ve zbylém rozsahu výrokem II. požadavek na zaplacení příslušenství za dobu, kdy žalovaná v prodlení nebyla, pro nedůvodnost zamítl. 25 Názor vyjádřený obiter dictum v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1612/09, dle kterého Ústavní soud předpokládal zkrácení lhůty pro předběžné projednání nároku, není pro soud závazný (na rozdíl od ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk). Jedná se pouze o nevyslyšený apel Ústavního soudu na zákonodárce, kterých bylo v minulosti vícero (např. nepřijatá náhradní právní úprava za zrušenou vyhlášku č. 484/2000 Sb.). Z nálezu nelze dovodit tvrzenou protiústavnost zákona. Soud proto nepovažoval za nutné navrhnout zrušení této části zákona. 26 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 27 V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnou za právní zastoupení žalobkyně. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna ve výši 3 100 Kč za úkon při následujících úkonech: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k věci a účast při jednání, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT. Advokátovi dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem náklady žalobkyně činí 18 456 Kč, jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 28 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

Poučení