20 C 224/2024 - 55

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 107 148 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalokyni částku ve výši 107 148 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 28.6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 945,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 4.7.2024, domáhala na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 107 148 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění [právnická osoba] č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 25.12.2013 (dále jen "Pojistná smlouva"), kterou žalobkyně uzavřela jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, kdy žalobce neměl možnost ovlivnit její obsah. Rozsah pojistného plnění byl konstruován pomocí aktuální hodnoty podílového účtu pojistníka. Pojištění zaniklo ke dni 1.6.2018. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky či náklady bude snížen podílový účet pojistníka či hodnota samotného fondu, od které se odvíjí nákupní cena podílových jednotek. Hodnota podílového účtu pojistníka je snížena též za pomoci skrytého poplatku, kterým je rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou ve výši až 5%. Hodnota podílového účtu pojistníka je snižována o tzv. počáteční náklady (tedy provizi pro zprostředkovatele). Konstrukce jejich účtování je pro běžného spotřebitele tak nepřehledná, že její dopad nemá šanci vyhodnotit. Smlouva tak obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55, 56 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen SOZ), který byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), a to ujednání čl. 12 odst. 1 ZPP, čj. 12 odst. 4 ZPP a čl. 14 odst. 5 ZPP, neboť není v žádném dokumentu konkretizována výše rizikového pojistného, dalších technických poplatků a nákladů souvisejících s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu na nákup a prodej a poplatku za správu fondů a další ujednání, která jsou netransparentní a nepřehledná (např. ujednání upravující princip vytváření počátečních podílových jednotek a akumulačních jednote a následné snižévání podílového účtu pojistníka o náklady související s uzavřením pojistných smluv dle čl. 12 odst. 2 ZPP). Zneužívající povahu žalobkyně dovozovala na základě jejich obsahové neurčitosti (dle § 37 odst. 1 SOZ), v důsledku které žalobkyně nevěděla, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala. Uvedená ustanovení jsou i v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Z těchto důvodů je smlouva dle § 55 odst. 2 SOZ absolutně neplatná jako celek. Žalobkyně tak neměla možnost zjistit konkrétní výši různých poplatků, tedy částku, o kterou bude snížena kapitálová hodnota pojištění. Rozsah pojistného plnění je přitom podstatnou náležitostí pojistné smlouvy. Neplatnost jednotlivých zneužívajících ujednání o snižování kapitálové hodnoty pojištění proto způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Transparentnost však dle SDEU vyžaduje více, než jen to, aby byla smluvní ujednání srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale spotřebitelé musí být schopni posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy. Soudy mají povinnost posuzovat zneužívající ujednání i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v podobě přijatých plnění od žalobkyně, které má povinnost žalobkyni vrátit podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. Žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila pojistné ve výši 180 000 Kč a při ukončení pojištění jí žalovaná vyplatila odkupné ve výši 72 852 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 107 148 Kč. Žalovaná odmítla tuto částku přes výzvy žalobkyně vyplatit. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení, požaduje žalobkyně zárověň zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne prvního dne prodlení žalované. Skutečnost, že se jedná o neplatnost v důsledku zneužívajících ustanovení má vliv i na posouzení případné námitky promlčení, neboť v takovém případě by soud měl vycházet z práva Evropské Unie (viz rozsudek SDEU ve věci C-485/19 ze dne 22.4.2021). Ke stejným závěrům dospěly i soudy v rámci své rozhodovací praxe, neboť některá (esenciální) ustanovení smlouvy je nutno považovat za zneužívající smluvní ujednání, k němuž se nepřihlíží podle § 1815 NOZ. Žalobkyně má také za to, že její nárok není promlčen v subjektivní, ale ani v objektivní promlčecí době, neboť se o neplatnosti Pojistné smlouvy dozvěděla až dne 13.5.2024, tedy ve chvíli, kdy se obrátila na svého právního zástupce a teprve od té doby jí začala běžet subjektivní promlčecí doba. To vše vyplývá z platné judikatury, např. z nálezu ÚS sp. zn. III.ÚS 2127/21, jakož i z rozhodutí NS např. z rozsudku sp. zn. 33 Cdo 670/2022-179 a též i z četných rozhodnutí Městského soudu v Praze (např. sp.zn. 29 Co 173/2023). Uplynutí objektivní promlčecí doby pak vylučuje judikatura Soudního dvora EU, kterou rovněž potvrdil MS v Praze, neboť vyhotovení Pojistných smluv žalovanou je nekalou obchodní praktikou, za níž musí nést žalovaná odpovědnost. Pokud by se snad soud s tímto neztotožnil, pak by měl posoudit námitku promlčení jako v rozporu s dobrými mravy. Žalobce žádným způsobem neplatnosti Pojistné smlouvy nezavinil a nemohl ji ani předpokládat u tak renomované pojišťovny, jakou je žalovaná. Žalovaná se tak na úkor žalobce zvýhodnila a jednala tak v rozporu s § 6 NOZ. Žalovaná při vznesení námitky promlčení rovněž není v dobré víře, neboť od počátku si musela být vědoma, že se na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje a svým jednáním narušuje princip spravedlnosti ve vztahu k žalobci (k tomu viz nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2552/18 a sp. zn. III. ÚS 2700/15). Dobrou víru žalované vylučuje rovněž fakt, že pokud si žalobce musel být od počátku vědom neplatnosti smlouvy, pak o neplatnosti smlouvy musela vědět i žalovaná a po celou dobu si přivlastňovala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, jde o problematiku systémovou. Žalovaná tak námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 6 NOZ.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou pojistnou smlouvu považuje za platnou a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. Žalobkyně již od počátku pojistného vztahu byla seznámena se všemi podmínkami pojistné smlouvy a následně byla pravidelně informována o stavu smlouvy a o veškerých nákladech a poplatcích s ní spojených, takže její tvrzení, že s jejich výší nebyla seznámena, není pravdivé. Informace pro klienta obsahují jednak způsob výpočtu a účtování rizikového pojistného, ale i informaci o účtování nákladů a poplatků souvisejících s pojištěním, příp. měl možnost se o tom kdykoliv sama informovat. Pojistná smlouva byla uzavřena v souladu s předpisy platnými v době jejího uzavření. Žalobkyně byla žalovanou pravidelně informována o aktuální hodnotě podílového účtu prostřednictvím výpisů z podílového účtu, tvrzení žalobkyně o existenci skrytého poplatku jsou zcela evidentně nepravdivá a účelová. Co se týká údajné neplatnosti pojistné smlouvy, pak nejvyšší soud v rámci své ustálené rozhodovací praxe (např. rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]) dovodil, že vadu neurčitosti ujednání dle § 37 SOZ a vadu nepřiměřenosti dle § 56 SOZ nelze směšovat. Tento názor potvrdil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 2438/23 a sp. zn. IV. ÚS 2429/23, podle něhož rozslišování jednotlivých typů vad je zcela v soulasu s právem na spravedlivý proces, přičemž ani ve vztahu ke spotřebiteli není toto rozlišování v jakémkoliv rozporu s jeho právem na domáhání se účinné právní ochrany. Pokud tedy v Pojistné smlouvě zcela chybí nějaká podstatná informace, pak se zcela zjevně jedná o nedostatek spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tj. o vadu neurčitosti dle § 37 odst. 1 SOZ, nikoliv o vadu nepřiměřenosti. Žalobkyně dále nijak nespicifikuje, v čem konkrétně spatřuje danou nerovnováhu práva a povinností účastníků smlouvy, neuvádí k tomuto tvrzení jakékoliv důkazy, nespecifikuje újmu, která by jí tím měla vzniknout a z tohoto důvodu jsou její tvrzení v tomto směru nepřezkoumatelná. Pojistná smlouva byla zcela transaparetntní a žalobkyně měla možnost posoudit její ekonomické důsledky. Žalovaná vždy postupovala v souladu se smlouvou, poskytovala žalobkyni pojistné krytí, vyplatila jí částečný odkup pojištění a pravidelně ji informovala o stavu pojištění. V tomto směru se odkázala např. na nález ÚS III. ÚS 3900/12. Ačkoliv žalovaná považovala předmětnou pojistnou smlouvu za platnou, z opatrnosti žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, neboť podle § 107 odst. 1 SOZ, je délka subjektivní promlčecí lhůty dva roky a objektivní podle odst. 2 tři roky a běží od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví a vzniku bezdůvodného obohacení. Za tento okamžik žalovaná považuje již seznámení žalobkyně s textem smluvních ujednání, neboť již z jejcih textu odvozuje důvod jejich neplatnosti. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak zcela promlčeno uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby, neboť žaloba byla podána dne 4.7.2024 a veškerá plnění učiněná přede dnem 4.7.2022 jsou promlčena, přičemž poslední pojistné bylo žalobkyní uhrazeno dne 15.9.2017. Odkázala se v tomto směru na platnou judikaturu, např. III. ÚS 2127/21. Pokud by se soud neztotožnil s touto argumentací žalované, pak žalobkyně byla o stavu smlouvy každoročně informována výpisy z podílového účtu. V tomto směru se odkázal na právní závěry Městského soudu v Praze vyjádření např. v rozhodnutí sp. zn. 18 Co 130/2024 či 12 Co 153/2023. Otázkou promlčení nároku by se měl soud zabývat přednostně s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení (viz platná judikatura). Ohledně nemravnosti námitky promlčení se žalovaná odkázala na již bohatou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze v obdobních sporech, např. sp.zn. 29 Co 425/2024, 72 Co 376/2024, a dále rozhodnutím NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3113/2023. Dále vznesla námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání žaloby, neboť pojistné za ni hradil zaměstnavatel.

3. Žalobkyně v replice odmítla argumentaci žalované o nedostatku její aktivní věcné argumentace, neboť část plateb pojistného sice hradil její zaměstnavatel, avšak bylo to v rámci benefitů vyplácených žalobkyni, všechny platby tedy hradila ona.

4. Soud zjistil tento skutkový stav :z návrhu na uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění [právnická osoba], z pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 25.12.2013, pojistky k této pojistné smlouvě ze dne 10.2.2014, ze Zvláštních pojistných podmínek [Anonymizováno], Všeobecných pojistných podmínek pro soukromé pojištění osob [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne 10.2.2014, z informací pro klienta k uvedenému produktu, z výtahu ze Sazebníku poplatků, ze seznamu poplatků investičního životního pojištění, z přehledu vyplaceného pojistného k pojistné smlouvě ke dni 6.3.2024, ze sdělení o odkupu životního pojištění ze dne 7.6.2018, z přijetí výpovědi ze dne 6.4.2018, z žádosti o částečný odkup, z potvrzení o přijetí výpovědi ze dne 6.4.2018, z listiny s názvem „[Anonymizováno] ze dne 7.6.2018“, z výpovědi-žádosti o ukončení pojistné smlouvy ze dne 23.3.2018, z výpisu z podílového účtu ze období 30.1.2016-25.1.2017 a za období od 26.1.2017 do 24.1.2018, za období od 31.1.2015-29.1.2016 a od 1.2.2014-30.1.2015, z žádosti o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12.6.2024 s doručenkou z datové schránky a z vyjádření žalované k výzvě o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 14.6.2024, že dne 25.12.2013 žalobkyně s žalovanou uzavřeli pojistnou smlouvu o životním pojištění [právnická osoba] za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., typ životní pojištění jako firemní pojištění-spoření k důchodu. Pojištění bylo sjednáno na dobu 22 let s počátkem pojištění 1.2.2014. Pojistné bylo sjednáno zpočátku na částku 2500 Kč měsíčně s tím, že výše pojistného lze v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy upravit. Dále bylo sjednáno, že pojistné bude alokováno do několika různých fondů s různým poměrem, když alokaci lze k žádosti pojistníka změnit a v případě dožití se konce pojištění bude vyplacena aktuální hodnota podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu pojistníka. V případě smrti bude vyplacena pojistná částka pro případ smrti a aktuální hodnota podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu pojistníka. Pojistná částka pro případ smrti byla sjednána na částku 2000 Kč a při smrti způsobené úrazem do jednoho roku od počátku pojištění částka 10 000 Kč. Obmyšlenou osobou žalobkyně neurčila. Žalobkyni byly žalovanou každoročně zasílány výpisy z podílového účtu, v nichž byla informována o aktuálním stavu účtu, tj. o výši aktuální hodnoty podílových jednotek v jednotlivých fondech a obsahovaly informaci, že aktuální hodnota podílových jednotek není totožná s výší odkupu. Dne 6.4.20218 žalovaná žalobkyni potvrdila přijetí její výpovědi předmětné pojistné smlouvy s tím, že její pojištění zanikne ke dni 1.6.2018 a do tohoto data bude poskytovna pojistná ochrana. Dne 7.6.2018 byla žalobkyně informována o výši odkupného ze smlouvy, které jí bude vyplaceno, a to v částce 72 852 Kč. Žalobkyně byla informována, že odkupné neodpovídá celkové hodnotě zaplaceného pojistného, neboť jeho hodnota byla snížena o náklady spojené s existencí smlouvy a zhodnocená technickou úrokovou mírou s tím, že s ohledem na předčasné ukončení pojistné smlouvy nemůže dojít k očekávanému zhodnocení jejích finančních prostředků. Žalobkyně zaslala dne 12.6.2024 žalované předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení v žalované výši ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dne 14.6.2024 její nároky odmítla uhradit. Žalobkyně i prostřednictvím zaměstnavatele (firmy) uhradila za dobu trvání pojistného vztahu celkem částku 180 000 Kč, poslední pojistné bylo zaplaceno dne 15.9.2017. Při skončení pojistného byla žalobkyni vyplacena částka odkupného ve výši 72 852 Kč. Skutkový stav se nestal sporným bodem řízení.

5. Soud má rovněž za nespornou skutečnost, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, neboť účastníkem smlouvy byla ona jako pojistník a plátce pojistného, stejně jako příjemce pojistného plnění a bylo nerozhodné, kdo za ni pojistné žalované hradil. Dále má soud za postaveno najisto, že předmětná smlouva je od počátku absolutně neplatná z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy, a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná a činí tak absolutně neplatnou předmětnou smlouvu jako celek. Soud z úřední činnosti je seznámen s tím, že tento závěr již učinily soudy prvního stupně i odvolací soud v kauzách s totožným či obdobným předmětem řízení u obdobných typových smluv. Žalobkyni a žalované tedy na základě absolutně neplatné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení. V podrobnostech se soud odkazuje ve směru absolutní neplatnosti předmětné smlouvy na argumentaci žalobkyně.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle následujících zákonných ustanovení:

7. S ohledem na datum uzavření předmětné pojistné smlouvy je třeba věc posuzovat podle právních předpisů a to především občanského zákoníku účinného v době uzavření pojistné smlouvy, tj. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále SOZ) ve smyslu § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb. (dále NOZ) a dále podle zákona o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb.

8. Podle § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Podle § 457 SOZ platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

10. Podle § 580 SOZ mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

11. V řízení soud vycházel z nesporně zjištěné skutečnosti, že na stranách účastníků pojistné smlouvy by vznikla povinnost druhému vrátit vše, co podle ní dostali, kdyby nárok nebyl promlčen.

12. Za stavu, kdy soud má za prokázanou výši uplatněného nároku listinnými důkazy, spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení, resp. jejího rozporu s dobrými mravy a pak event. délka trvání promlčecí lhůty.

13. Podle § 107 odst. 1 SOZ platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

14. Podle platné judikatury (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 18.3.2008, sp. zn. [spisová značka]) ve vzájemném vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby se právo promlčí uplynutím jedné z nich i tehdy, běží-li ještě druhá promlčecí doba.

15. Ve smyslu právních názorů vyjádřených v judikatuře a odvolacími soudy v obdobných kauzách soud určuje jako počátek plynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby den, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se smlouvu není něco v pořádku. Za tento den soud považuje nejpozději den, kdy učinila úkon směřující k ukončení pojistného vztahu, z něhož lze usuzovat, že tento pojistný produkt začala považovat pro sebe za nevýhodný. Tento závěr soud opírá o nález III. ÚS 2127/21, z něhož vyplývá, že aby byla splněna podmínka pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby spočívající v tom, že oprávněný se dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, pak oprávněný musí mít alespoň laické povědomí o tom, že se smlouvou není něco v pořádku. V tomto okamžiku se žalobkyně rovněž dozvěděla o svém právu uplatnit svůj nárok u soudu. Soud se v tomto směru ztotožnil s argumentací strany žalované. Tato laická představa zcela postačuje k tomu, aby se oprávněný mohl domáhat svých nároků, aniž by musel být zastoupen právním odborníkem a aby od tohoto okamžiku začala plynout subjektivní promlčecí lhůta. Pokud by totiž žalobkyně smlouvu považovala za „v pořádku“ a tedy pro sebe za výhodnou, nic jí nebránilo v tom, aby v tomto pojistném vztahu dále pokračovala. Již z výše odkupného mohla zjistit, kolik do tohoto pojistného vztahu investovala finančních prostředků (byť pomocí zaměstnavatele) a jak (ne)výhodná tato investice byla. Žalobkyně tudíž neprokázala, že by se o neplatnosti smlouvy dozvěděla až po konzultaci se svým právním zástupcem, neboť tomu neodpovídá její jednání. K počátku plynutí subjektivní promlčecí doby totiž subjekt nemusí mít povědomí o právním hodnocení existujícího právního vztahu (zde absolutní neplatnosti). S ohledem na to, že od tohoto okamžiku (výpověď pojistné smlouvy byla učiněna dne 23.3.2018 a následně pojištění s výplatou odkupného zaniklo ke dni 1.6.2018) nedošlo k stavení či přerušení promlčecí lhůty a žalovaná věděla, kdo se na její úkor obohatil, došlo k březnu či nejpozději k červnu roku 2020 k promlčení nároků žalobkyně na vyplacení bezdůvodného obohacení ve dvouleté promlčecí lhůtě, neboť v této lhůtě se jeho vydání žalobkyně nedomáhala, ač jí v tom nic nebránilo. Žaloba byla však podána až dne 4.7.2024, a proto opožděně. Žaloba byla proto zcela zamítnuta.

16. Soud s ohledem na námitku žalobce o nemravnosti vznesené námitky promlčení posuzoval, zda námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

17. Podle § 3 odst. 1,2 SOZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy a fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

18. Podle § 56 odst. 1 SOZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

19. Ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, čj. 23 Cdo 1254/2020-399 je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem.

20. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Zkoumal konkrétní okolnosti tohoto případu a má za to, že žalobkyni nic nebránilo uplatnit svá práva ještě před uplynutím promlčecí doby, na tomto prodlení nemá žalovaná žádnou vinu. Ostatně žalovaná po celou dobu trvání pojistného vztahu žalobkyni poskytovala pojistné krytí (které je oproti jiným investičním produktům v tomto případě prioritním účelem), měla výdaje spojené s vedením předmětného pojistného produktu a žalobkyni poskytovala pravidelné informace o vývoji tohoto pojistného produktu. Absolutní neplatnost uvedené pojistné smlouvy byla dovozována pouze z neurčitosti jejích ustanovení, soud nemá v tomto případě za to, že by se jednalo o zneužívající a poškozující ujednání sjednané na úkor spotřebitele a k takovému závěru nedospěla ani judikatora při řešení obdobných kauz v rámci své přezkumné činnosti. Žalovaný nezavinil marné uplynutí promlčecí doby. S ohledem na to, že v tomto případě nebylo možno dovozovat nemravné jednání žalovaného vůči žalobci v souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení, soud nedospěl k závěru o její nemravnosti a nemožnosti ji tedy uplatnit.

21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 148 Kč sestávající z částky 5420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 1x ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21% ve výši 3635,10 Kč, celkem tedy 20 945,10 Kč.

Poučení