20 C 271/2024 - 53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 150 288 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 475 Kč od 11.7.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 125 228 Kč s příslušenstvím.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 35 816 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 19.8.2024, domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 150 288 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 20.10.2012 (dále jen "Pojistná smlouva"), kterou žalobce uzavřel jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, kdy žalobce neměl možnost ovlivnit její obsah. Pojištění stále trvá, žalobce však pojistnou smlouvu dne 22.7.2024 vypověděl a dojde tak k jejímu ukončení. Pojistná smlouva obsahuje v Doplňkových pojistných podmínkách pro sjednaná pojištění (dále jen DPP) ustanovení týkající se rizikového pojistného, počátečních a správních poplatků, inkasních poplatků a tvorby kapitálové hodnoty ustanovení, která jsou zneužívajícími ujednání ve smyslu § 55, 56 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen SOZ), neboť uvedená ujednání jsou součástí mechanismu, jímž je vymezováno pojistné plnění, avšak z pojistné smlouvy, resp. dokumentace, kterou k ní žalobce obdržel, nelze zjistit konkrétní obsah uvedených ujednání, žalobce od žalované neobdržel ani pojistně matematické zásady, ani přehled poplatků, který měl být k dispozici na internetových stránkách žalované. V důsledku obsahové neurčitosti těchto ujednání nemá žalobce jako spotřebitel možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat (a skutečně snižovala) a tím zjistit výši budoucího pojistného plnění. Existence takto koncipovaných ujednání je v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Důsledkem nepřiměřenosti smluvních ujednání je jejich absolutní neplatnost dle § 55 odst. 2 SOZ. Zákaz takových ujednání byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"). Zneužívající povahu žalobce dovozuje i na základě jejich obsahové neurčitosti (dle § 37 odst. 1 SOZ), v důsledku které žalobce nevěděl, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala. Tento stav vedl k neurčitému ujednání o rozsahu pojistného plnění ve smyslu § 2 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, kerá je podstatnou náležitostí pojistné smlouvy, neoddělitelnou od zbývajících částí pojistné smlouvy. Z těchto důvodů je smlouva dle § 55 odst. 2 SOZ absolutně neplatná jako celek. K těmto závěrům dospěl i Městský soud v Praze ve své rozhodovací praxi (např. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) a rovněž i zdejší soud (např. sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), které konstatovali, že pojistná smlouva o životním pojištění podléhá úpravě obsažené v uvedené Směrnici (viz např. rozsudek MS v Praze čj. [spisová značka]). Konstatování, že neplatnost smlouvy je důsledkem zneužívajících smluvních ujednání, je podstatné pro řešení případné otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by se jednalo o nepřiměřená smluvní ujednání, pak nelze aplikovat vnitrostání právní úpravu (např. promlčení) a soudy musí vycházet přímo z práva Unie (např. rozsudek SDEU ve věci C-485/19 ze dne 22.4.2021). Z důvodu absolutní neplatnosti na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v podobě přijatých plnění od žalobce, které má povinnost mu vrátit podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. Žalobce za dobu trvání smlouvy uhradil pojistné ve výši 150 288 Kč a tomu odpovídá bezdůvodné obohacení na straně žalované, která však odmítla tuto částku přes výzvy žalobce (včetně předžalobní) vyplatit. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení, požaduje žalobce zároveň zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne prvního dne prodlení žalované.

2. V mezidobí po podání žaloby vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 8525 Kč s tím, že v souvislosti se zánikem pojištění mu tato částka byla vyplacena jako odkupné.

3. Usnesením ze dne 16.12.2024, čj. 20C 271/2024-16 bylo řízení ohledné této částky částečně zastaveno (právní moc 4.1.2025).

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou pojistnou smlouvu považuje za platnou a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Žalobce dovozuje neplatnost pojistné smlouvy výhradně z jejího textu, se kterým byl seznámen nejpozději v den jejího podpisu. Neplatnost tak nezaložila žádná další skutková okolnost. Mohl se tak o údajném bezdůvodném obohacení dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání pojistné smlouvy měl k dispozici veškeré infomrace, ze kterých nyní dovozuje její neplatnost. K dané problematice se vyjadřuje i platná judikatura NS ČR i ÚS ČR, např. sp. zn. III. ÚS 2127/21, z níž vyplývá, že skutečnou vědomost spouštějící běh subjektivní promlčecí lhůty značí právě pochybnosti o „správnosti“ smlouvy, která však již vyplývá ze samotného textu smlouvy a tuto vědomost musel žalobce nabýt již nejpozději po seznámení s ním. Pokud by se s touto argumentací soud neztotožnil, pak poukázala žalovaná na to, že žalobce byl následně pravidelně informován o stavu smlouvy a o veškerých nákladech a poplatcích s ní spojených, takže jeho tvrzení, že s jejich výší nebyl seznámen, není pravdivé, první výpis byl již ze dne 21.12.2014. Žalovaná má tedy za to, že promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 SOZ začala plynout již od uzavření smlouvy, resp. seznámení s DPP a následně od každé jednotlivé platby pojistného (odkázala se např. na právní názor vyjádřený v rozsudku MS v Praze sp. zn. [spisová značka] či sp.zn. [spisová značka]) či nejpozději k okamžiku ukončení pojistné smlouvy (viz např. rozhodnutí MS sp. zn. [spisová značka]). Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je tak zcela promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána dne 19.8.2024 a promlčena jsou tak veškerá plnění uhrazená přede dnem 19.8.2022. Poslední platba pojistného byla žalobcem provedena dne 15.8.2024. Pokud by tedy soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon, vznesla žalovaná námitku promlčení všech nároku vůči pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním požadavku u soudu, který by se měl touto námitkou zabývat přednostně. Žalovaná také uplatnila námitku započtení vyplaceného odkupného ve výši 8 525 Kč vůči případnému nepromlčenému nároku žalobce. Žalovaná dále odmítla názor žalobce, že případná neurčitá ustanovené pojistné smlouvy jsou zároveň ustanoveními zneužívajícími a odkázala se na aktuální judikaturu a to rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 499/2023-143, když tyto dva důvody neplatnosti nelze zaměňovat a směšovat, kdy vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy, možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje, což vylučuje i použití citované Směrnice (viz rozhodnutí NS ČR čj. 33 Cdo 3579/2022-179 a čj. 33 Cdo 2020/2023-152 potvrzené usnesením ÚS ČR čj. IV.ÚS 2429/23). Dále poukázala na to, že žalobce po dobu 12 let trvání smlouvy nijak neprojevil jakýkoliv nesouhlas s jejím obsahem a k jejímu zániku došlo až uplynutím pojistné doby (odkázal se ohledně součástí pojistné smlouvy na rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Cdo 787/2017). Dále poukázala na to, že ač žalobce nemítá nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků smlouvy, netvrdí, v čem by tato nerovnováha měla spočívat či jak se projevila v pojistném vztahu. Naopak žalobce se snaží z úplatné pojistné smlouvy učinit závazek, na který neponese žádné náklady, ač je pojistná smlouva závazkem úplatným, což je v rozporu se zákonem a zásadou poctivosti. Podmínky předmětné smlouvy nijak nesplňují, ani se nepřibližují v demonstrativním výčtu kritérií zneužívajících ustanovení dle Směrnice, která není přímo vykonatelná v členském státě. Dále se odkázala na právní závěry vyjádřené v rozsudku NS, které se vyslovují k použití posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání na hlavní předmět smlouvy, kterým je zde pojistné plnění a jeho výše. Žalovaná zdůraznila, že dotčená ujednání pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Nelze rovněž použít rozhodnutí Soudního dvora EU C-485/19 na předmětnou pojistnou smlouvu, neboť se nejedná o případ, kdy by se spotřebitelům poskytovala zvýšená ochrana (např. spotřebitel byl tíživou finanční situací přinucen uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, kterou není schopen dodržet, neboť není schopen dosáhnout na výhodnější produkt) a odkázal se např. na usnesení ÚS sp.zn. IV. ÚS 1984/22, které překonalo odkazované rozhodnutí Městského soudu v Praze, když aplikaci rozhodnutí SDEU týkající se zneužívajících ustanovení ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, na obdobnou pojistnou smlouvu odmítl. Nelze tedy aplikovat ani ust. § 55 a § 56 SOZ, nejedná se o rozpor se Směrnicí a platí obecná subjektivní dvouletá promlčecí lhůta podle § 107 SOZ. Dále uvedla, že trvá na tom, že pojistná smlouva je platná a neobsahuje žádná neurčitá ustanovení, neboť přesné vyčíslení rizikového pojistného pro případ smrti není povinnou součástí pojistné smlouvy, když takováto povinnost nevyplývá z žádného v dob uzavření pojistné smlouvy účinného právního předpisu. Navíc ujednání o rizikovém pojistném nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy, neboť je od zbytku pojistné smlouvy oddělitelné (viz např. usnesení NS ČR sp.zn. 33 Odo 683/2005), právní předpisy nepožadují výslovné ujednání smluvních stran o výši rizikového pojistného pro případ smrti. V tomto případě by se tak mohlo maximálně jednat o neplatnost smlouvy relativní, které je nutno se dovolat u soudu, což žalobce neučinil a jeho právo je tak promlčeno.

5. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že má za to, že nárok vznesený žalobou promlčen není, a to v subjektivní, ani v objektivní promlčecí době. Žalobce se o neplatnosti pojistné smlouvy dozvěděl až dne 31.5.2024 ve chvíli, kdy se obrátil na svého současného právního zástupce a teprve od této doby mohla tedy začít běžet promlčecí doba (viz nález ÚS sp.zn. III.ÚS 2127/21 a dále rozsudek NS ČR 33 Cdo 670/2022-179 a sp.zn. 33 Cdo 2475/2022-205), takže argumentace žalované ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby nemůže obstát. Vzhledem k tomu, že žalobce po celou dobu plnil své povinnosti plynoucí z pojistné smlouvy, je vyloučeno, aby věděl o její neplatnosti už při jejím podpisu a tuto neplatnost nemohl zjistit ani z informačních dokumentů mu zasílaných (viz rozhodnutí MS v Praze sp.zn. 29 Co 173/2023). Nelze aplikovat ani objektivní promlčecí dobu a to právě s odkazem na rozsudek SDEU-C485/19, který obdobný spotřebitelský spor, neboť se rovněž jedná o zneužívající ujednání a žalobce je spotřebitelem. Stejně tak je možné vycházet i z rozsudku SDEU ve spojených věcech C-80/21, C-81/21 a C-82/21 (plynutí promlčecích lhůt o dlouhou dobu trvajících závazků znemožňuje spotřebitelům domoci se svých práv z bezdůvodného obohacení a spotřebiteli tak nelze zajistit účinnou ochranu). Na věc je přiléhavý i rozsudek SDEU ve věci C-208/21 týkající se nekalých obchodních praktik pojišťoven, za které musí nést odpovědnost (ve vztahu k plynutí promlčecích lhůt). Pokud by se soud s uvedenou argumentací neztotožnil, pak namítl rozpor námitky promlčení s dobrými mravy z důvodu toho, že uvedená pojistná smlouva je neplatná pouze z důvodů na straně žalované, která je tak nezákonně zvýhodněna, námitka promlčení je vznesena subjektem, který není v dobré víře, smlouva je koncipována na základě porušení principu spravedlnosti (odkázal se na nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2552/18 a III. ÚS 2700/15). Pokud měl žalobce vědět již při uzavření smlouvy o její neplatnosti, pak totéž měla vědět i žalovaná, proto nemohla být v dobré víře, pokud přijímá pojistné jako bezdůvodné obohacení, jedná se o problematiku systémovou, neboť žalovaná za řadu let uzavřela tisíce takovýchto smluv, přestože jí jejich neplatnost musí být známa s ohledem na výsledky obdobných sporů. Námitkou promlčení tak žalovaná těží ze z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 6 NOZ. I po započtení vyplaceného plnění žalovanou trvá nárok žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení, neboť jeho nárok převyšuje nárok žalované (také plnění z neplatného právního úkonu) a žalovaná nemá svou pohledávku za žalobcem splatnou a nemůže jít tak ani započíst. Dále uvedl, že napadená ujednání pojistné smlouvy by i v případě, že by byla považována za hlavní předmět smlouvy, nesplňují dle rozsudku SDEU C-26/13 podmínku čl. 4 odst. 2 Směrnice o zneužívajících ujednáních na jasnou a srozumitelnou formulaci a tedy podléhají „testu přiměřenosti“ a ve smyslu Směrnice jsou sporná ujednání zneužívajícími ujednáními a tuto jejich povahu nevylučuje ani jejich neurčitost. Nepřiměřenost takového ujednání může spočívat právě i v tom, že bylo formulováno neurčitě a nejasně tak, aby znemožnilo spotřebiteli vyhodnotit důsledky z něj plynoucí, zvlášť pokud je takové ujednání v jeho neprospěch, tedy neurčitost spočívá právě v tom, že žalobci nebyla před uzavřením pojistné smlouvy dána možnost seznámit se se smluvními podmínkami, ke kterým se zavázal (zde výše poplatků) a odkázal se na právní závěry vyjádření např. v nálezu sp.zn. IV. ÚS 1627/24 a I. ÚS 3512/11, sp.zn. I. ÚS 2063/17-neurčitost nevylučuje nesrozumitelnost dle Směrnice, naopak (viz např. rozsudek NS čj. 33 Cdo 499/2032-143) s tím, že je zde namístě aplikovat na tuto věc unijní právní úpravu a vnitrostání právní předpisy by měl vykládat v souladu s unijní úpravou (viz nález ÚS sp.zn. Pl. ÚS 45/17 a nález sp.zn. II. ÚS 78/19).

6. Žalovaný k replice žalobce se nejprve odkázal na nález ÚS sp.zn. III. ÚS 2127/21, který se vyjádřil v tom smyslu, že aby subjekt věděl, že se na jeho úkor někdo obohacuje, musel by „přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku“. Žalovaná má tedy za to, že objektivní okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje neplatnost smlouvy, vyplývají již z jejího textu, ale rovněž z každoročních informací o konkrétní výši částech určencýh k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného prostřednictvím výpisů z podílových účtů (viz právní názor MS v Praze v rozsudku sp.zn. 18 Co 130/2024). Tyto informace měl žalobce prokazatelně v „informacích k pojistné smlouvě“ ze dne 27.8.2018. Dále např. z rozsudku MS v Praze sp.zn. 29 Co 175/2024 či sp.zn. 29 Co 127/2021 vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůtě začíná běžet okamžikem, kdy se pojistník seznámí s výší odkupného, které je spojeno s pojistnou smlouvou. S výší odkupného byl žalobce seznamován pravidelně prostřednictvím zasílaných informací od roku 2018. V tomto případě tedy žalobci začala plynout subjektivní promlčecí lhůtě nejpozději seznámením s výpisem z podílového účtu ze dne 27.8.2018 v němž měl k dispozici veškeré potřebné informace včetně výše odkupného. Dále se odkázal na ostatní rozhodnutí MS v Praze souladná s výše odkazovaným. Žaloba tak byla podána po uplynutí této lhůty. Ohledně argumentů žalobce k vyloučení plynutí objektivní lhůty poukázal na usnesení ÚS sp.zn. IV. ÚS 2429/23, který vyloučil dopad evropské judikatury na možnost aplikace objektivní promlčecí lhůty, což souvisí i s otázkou posouzení sporných ustanovení smlouvy jako zneužívajících (viz např. rozsudek MS čj. 16 Co 14/2025-210, 17 Co 448/2024-133), kdy soudy uzavřely, že objektivní promlčecí lhůtu v obdobné věci je namístě aplikovat, když její běh je na běhu subjektivní promlčecí lhůty nezávislý. Ohledně nedůvodnosti nemravnosti námitky promlčení odkázala na platnou judikaturu, která se bohatě k této problematice v obdobných kauzách vyjadřuje (NS čj. 23 Cdo 1254/2020-399, ÚS sp.zn. III. ÚS 2127/21, IV. ÚS 2429) a též rozhodovací praxi MS v Praze (např. 29Co 515/2019, 29 Co 513/2018 potvrzené dovolacím soudem atd.). V předmětné věci nelze totiž ze žádných okolností dovodit, že by k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku přispěla žalovaná či že by žalobci bránil ve včasném uplatnění nároku jakýkoliv závažný důvod, když rozpor námitky promlčení je možné dovodit pouze v krajních situacích a výhradně ve vztahu k okolnostem uplatnění nároku, nikoliv jeho vzniku. Ohledně vzájemného započtení nároků se pak žalovaná odkázala na právní závěry vyjádření např. v usnesení NS sp.zn. 33 Odo 791/2005, kdy je nutno vypořádat pouze nepromlčená vzájemná plnění účastníků neplatné smlouvy (dále viz např. rozsudek MS čj. 36 Co 164/2022-206, rozsudek MS čj. 72 Co 174/2023-94 a rozsudek MS sp.zn. 70 Co 254/2024). Opětovně popřel argumentaci žalobce ohledně neplatnosti celé smlouvy a rovněž ohledně použití ustanovení o „testu přiměřenosti“, neboť výklad žalobce zjevně předpokládá, že případná neurčitost ujednání automaticky znamená také jeho zneužívající povahu, přestože tento názor je to v rozporu s platnou judikaturou. Užití pojistně matematických zásad pro stanovení rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů žalovanou je zcela v souladu s relevantní právní úpravou v rámci hodnocení pojistného rizika. Ve stanovení hodnot rizikového pojistného, které se nadto v čase mění a nákladů a poplatků prostřednictvím těchto regulovaných a i zákonem předpokládaných zásad tak nelze spatřovat jakékoliv nepoctivé jednání či úmysl ze strany žalované. Dále se ještě odkázal na aktuální rozhodovací praxi v posuzovaní vztahu neurčitosti a přiměřenosti ustanovení smlouvy a to rozhodnutí MS čj. 16 Co 14/2025-210 v obdobném případě.

7. Soud zjistil tento skutkový stav :z pojistné smlouvy číslo [hodnota] ze dne s dodatkem, z životní pojistky k pojistné smlouvě, z pojistných podmínek doplňkových, všeobecných a zvláštních, z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 3.12.2012, z přehledu předepsaného a zaplaceného pojistného z této pojistné smlouvy k datu 20.5.2024, z předžalobní výzvy ze dne 25.6.2024 s doručenkou z DS, z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 20.6.2024, z ukončení pojistné smlouvy ze dne 22.7.2024, z dopisu s názvem „zánik pojištění s výplatou odkupného ze dne 10.9.2024“, dokladu u ukončení pojištění, dokladu o platbě pojistného ze dne 17.6. 2024, z výročního dopisu ze dne 21.12.2014, informací k ukončení pojištění ze dne 22.7.2024, z výročních dopisů ze dne 21.12.2015, 21.12.2016, 21.12.2017, 27.8.2018, z informací k pojistné smlouvě ze dne 21.12.2020, 21.12.2019, 21.12.2021, 21.12.2022, 21.12.2023 bylo zjištěno, že dne 20.10.2012 žalobce s žalovanou uzavřeli pojistnou smlouvu o životním pojištění Vision4Life s úrazovým benefitem s počátkem pojištění od 21.10.2012 s koncem pojištění 20.10.2043, pojistnou dobou 31 let za účelem pojištění žalobce pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou poř případ smrti 100 000 Kč, s rizikovým měsíčním pojistným za základní pojištění v 1. roce trvání pojištění ve výši 53 Kč, s pojištěním pracovní neschopnosti následkem nemoci nebo úrazu s rizikovým měsíčním pojistným 100 Kč, s úrazovým pojištěním dospělých s pojistnou částkou následkem úrazu ve výši 500 000 Kč, ve výši 1 000 000 Kč pro případ smrti následkem úrazu v motorovém vozidle a pojištěním dalších pojistných rizik s výší měsíčního pojistného ve výši 547 kč a pojištěním druhého pojištěného s měsíčním pojistným za úrazové pojištění ve výši 300 Kč, kdy celkové měsíční pojistné činilo 1 300 Kč a alokováno do fondu-vyvážené protfolio v poměru 100% a dodatek ze dne 17.3.2015, ve kterém si účastníci sjednali s účinností od 1.1.2015 nemožnost čerpání mimořádného výběru. Dále bylo v doplňkových pojistných podmínkách sjednáno, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění s tím, že rizikové pojistné stanoví pojistitel podle pojistně matematických zásad, především s ohledem na věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Ke změně rizikového pojistného dochází pravidelně každý pojistný rok vždy ve výroční den pojištění. Dále bylo sjednáno, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počátekční a správní náklady stanovené podle pojistně matematických zásad a pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Pojistitel uhrazuje z kapitálové hodnoty vytvořené částí běžného pojistného stanovenou podle pojistně matematických zásad nejprve počáteční a správní náklady a poté rizikové pojistné za sjednaná pojištění. Zbývající část zaplaceného běžného pojistného je umístěna dle pojistníkem zvoleného alokačního poměru do kapitálové hodnoty s garantovanou nebo vyhlašovanou úrokovou mírou nebo vnitřních fondů. Žalobci byly žalovanou každoročně zasílány výroční dopisy, kdy první byl ze dne 21.12.2014 (a žalobce toto neučinil nesporným) a informace k pojistné smlouvě, v nichž byl informován o aktuálním stavu účtu, tj. o výši zaplaceného pojistného a výši aktuální hodnoty podílových jednotek v jednotlivých fondech a od informací k pojistné smlouvě ze dne 27.8.2018 obsahovaly i informace o výši případného odkupného, rizikového pojistného a nákladů, poslední informace o stavu pojistné smlouvy je ze dne 21.12.2023. Dne 22.7.2024 žalobce podal žádost o ukončení pojištění a výplatu odkupného. Zánik pojištění žalovaná žalobci potvrdila dopisem ze dne 10.9.2024 a určila jako odkupné částku ve výši 8 525 Kč s tím, že k jeho výši dospěla tak, že od kapitálové hodnoty pojištění ke dni zániku pojištění dne 10.9.2024 odečetla nesplacené počáteční náklady, poplatek za odkupné a případnou dlužnou částku, k vyplacené částce byla přičtena přísluná část podílů na výnosech. Žalobce zaslal dne 25.6.2024 žalované předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení v žalované výši ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dne 27.6.2024 její nároky odmítla uhradit. Žalobce uhradil za celou dobu trvání pojistného vztahu celkem částku 150 288 Kč, poslední pojistné bylo zaplaceno dne 15.8.2024. Zpočátku bylo hrazeno pojistné ve výši 1300 Kč měsíčně, od 16.12.2013 bylo hrazeno pojistné ve výši 1000 Kč až do jeho zániku, dne 21.10.2012 bylo uhrazeno mimořádné pojistné ve výši celkem 5 088 Kč. Mimořádný výběr nebyl po celou dobu pojištění učiněn. Při skončení pojistného vztahu mezi účastníky byla žalobci vyplacena částka odkupného ve výši 8 525 Kč. Skutkový stav se nestal sporným bodem řízení.

8. Po zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:

9. Soud ve světle bohaté judikatury Městského soudu v Praze, NS ČR i ÚS ČR (na kterou odkazoval i žalobce) v podobných typových kauzách týkajících se obdobných smluv kapitálového životního pojištění má postaveno najisto, že předmětná pojistná smlouva je od počátku absolutně neplatná z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy, a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná a činí tak absolutně neplatnou předmětnou smlouvu jako celek. Žalobci a žalované tedy na základě absolutně neplatné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení. V podrobnostech se soud odkazuje ve směru absolutní neplatnosti předmětné smlouvy na argumentaci žalobkyně.

10. Po právní stránce soud věc posuzoval podle následujících zákonných ustanovení:

11. S ohledem na datum uzavření předmětné pojistné smlouvy je třeba věc posuzovat podle právních předpisů a to především občanského zákoníku účinného v době uzavření pojistné smlouvy, tj. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále SOZ) ve smyslu § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb. (dále NOZ) a dále podle zákona o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb.

12. Podle § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle § 457 SOZ platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle § 580 SOZ mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

15. V řízení soud vycházel z nesporně zjištěné skutečnosti, že na stranách účastníků pojistné smlouvy by vznikla povinnost druhému vrátit vše, co podle ní dostali, kdyby nárok nebyl promlčen.

16. Za stavu, kdy soud má za prokázanou výši uplatněného nároku listinnými důkazy, spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení, resp. jejího rozporu s dobrými mravy a pak event. délka trvání promlčecí lhůty.

17. Podle § 107 odst. 1 SOZ platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

18. Podle platné judikatury (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 18.3.2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007) ve vzájemném vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby se právo promlčí uplynutím jedné z nich i tehdy, běží-li ještě druhá promlčecí doba.

19. Ve smyslu právních názorů vyjádřených v judikatuře a odvolacími soudy (v tomto směru se soud odkazuje na judikaturu popsanou ve vyjádřeních samotnými účastníky řízení shora v odůvodnění) v obdobných kauzách soud určuje jako počátek plynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby den, kdy se žalobce dozvěděl, že se smlouvu není něco v pořádku. Za tento den soud považuje nejpozději den, kdy žalobce obdržel informace o výši odkupného při ukončení smlouvy. Tento závěr soud opírá nejen o aktuální judikaturu MS v Praze, ale i o nález III. ÚS 2127/21, z něhož vyplývá, že aby byla splněna podmínka pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby spočívající v tom, že oprávněný se dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, pak oprávněný musí mít alespoň laické povědomí o tom, že se smlouvou není něco v pořádku. I dle laického pohledu bylo z přehledu možno usoudit, v jakém nepoměru je výše odkupného a zaplaceného pojistného a učinit si představu o výhodnosti či nevýhodnosti uvedeného pojistného vztahu pro žalobce, který zajisté s ohledem na neurčitost částek stržených za účelem výpočtu částky odkupného, nemohl jeho výši sám dovodit a musel zjistit, že stanovení jeho výše je zcela na žalované. V tomto okamžiku se žalobce rovněž dozvěděla o svém právu uplatnit svůj nárok u soudu. Soud se v tomto směru ztotožnil s argumentací strany žalované. Tato laická představa zcela postačovala k tomu, aby se oprávněný mohl domáhat svých nároků, aniž by musel být zastoupen právním odborníkem a aby od tohoto okamžiku začala plynout subjektivní promlčecí lhůta. Žalobce tudíž neprokázal, že by se o absolutní neplatnosti smlouvy dozvěděl až po konzultaci se svým právním zástupcem, tedy dne 31.5.2024, neboť tomu neodpovídá jeho jednání (v pojistném vztahu dále pokračoval a zaplatil ještě za 3 měsíce pojistné). K počátku plynutí subjektivní promlčecí doby totiž subjekt nemusí mít povědomí o právním hodnocení existujícího právního vztahu (zde absolutní neplatnosti). S ohledem na to, že od tohoto okamžiku, tj. srpna 2018 (kdy se dozvěděl výši odkupného) a následně nedošlo k stavení či přerušení promlčecí lhůty a žalobce věděl, kdo se na jeho úkor obohatil, k srpnu roku 2020 k promlčení nároků žalobce na vyplacení bezdůvodného obohacení ve dvouleté promlčecí lhůtě, neboť v této lhůtě se jeho vydání žalobce nedomáhal, ač mu v tom nic nebránilo. Žaloba byla však podána až dne 19.8.2024, a proto jsou promlčeny všechny nároky žalobce za dobu delší, než dva roky před podáním žaloby. Žalobce v tomto období zaplatil na pojistném částku ve výši 25 000 Kč. S ohledem na to, že po podání žaloby žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 8 525 Kč jako odkupné, soud po částečném zastavení řízení nadále pokračoval v řízení ohledně částky 141 703 Kč. Z nepromlčené částky 25 000 Kč tedy zbyla částka ve výši 16 475 Kč (25 000 Kč-8 525 Kč), kterou soud uložil žalované zaplatit žalobci a ve zbytku žalobu zamítl z důvodu promlčení.

20. Soud s ohledem na námitku žalobce o nemravnosti vznesené námitky promlčení posuzoval, zda námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

21. Podle § 3 odst. 1,2 SOZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy a fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

22. Podle § 56 odst. 1 SOZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

23. Ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, čj. 23 Cdo 1254/2020-399 je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem.

24. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Zkoumal konkrétní okolnosti tohoto případu a má za to, že žalobci nic nebránilo uplatnit svá práva ještě před uplynutím promlčecí doby, na tomto prodlení nemá žalovaná žádnou vinu. Ostatně žalovaná po celou dobu trvání pojistného vztahu žalobci poskytovala pojistné krytí (které je oproti jiným investičním produktům v tomto případě prioritním účelem), měla výdaje spojené s vedením předmětného pojistného produktu a žalobci poskytovala pravidelné informace o vývoji tohoto pojistného produktu. Absolutní neplatnost uvedené pojistné smlouvy byla dovozována pouze z neurčitosti jejích ustanovení, soud nemá v tomto případě za to, že by se jednalo o zneužívající a poškozující ujednání sjednané na úkor spotřebitele a k takovému závěru nedospěla ani judikatura při řešení obdobných kauz v rámci své přezkumné činnosti. Žalovaná nezavinila marné uplynutí promlčecí doby. S ohledem na to, že v tomto případě nebylo možno dovozovat nemravné jednání žalované vůči žalobci v souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení, soud má za to, že ji nelze uplatnit, v tomto se zcela ztotožnil s argumentací strany žalované a rovněž se pro stručnost odkazuje na její vyčerpávající a podrobné zdůvodnění, jakož i shora uvedenou judikaturu.

25. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci i zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 obč.zák., podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Pokud jde o náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná (úspěch žalobce byl zcela marginální k žalované částce), plný nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 288 Kč sestávající z částky 7100 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21% ve výši 6216 Kč, celkem tedy 35 816 Kč.

Poučení