20 C 287/2017-277

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 318 963 Kč se smluvní pokutou a s příslušenstvím, o vzájemném návrhu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 306 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 8. 2017 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 12. 9. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 236 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Vzájemný návrh se v části, kterým se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 26 500 Kč, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 152 472,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

V. V souvislosti se vzájemným návrhem je žalobkyně povinna nahradit žalované 79,8 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 127 184,05 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

VI. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 6 902,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 19. 10. 2017, domáhala po žalované zaplacení částky 318 963 Kč se smluvní pokutou a s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě nájemní smlouvy z 30. 11. 2016 pronajímala žalované movité věci, mj. posilovací přístroje [anonymizováno] a rezervační systém. Žalovaná byla na základě smlouvy povinna v období od října do března platit nájemné ve výši 20 000 Kč a v období od dubna do září 15 000 Kč. Žalobkyně žalované předmět nájmu řádně předala, avšak žalovaná nájemné hradila nepravidelně, pročež jí vznikl dluh na nájemném v období od června 2017 do listopadu 2018. Původně se žalobkyně domáhala částky 58 700 Kč jako dlužného nájemného za červen 2017 (13 700 Kč) a červenec až září 2017 (po 15 000 Kč), od října 2017 do listopadu 2018 se pak žalobkyně domáhala vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, když žalovaná přístroje žalobkyni nevydala ani poté, co žalovaná oznámila odstoupení od smlouvy pro poškození strojů a nepředání rezervačního systému.

2. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla s tím, že od smlouvy odstoupila pro nepředání rezervačního systému a pro nenastoupení žalobkyně k odstranění vad předmětu nájmu. V průběhu řízení pak žalovaná dovodila další důvod pro odstoupení, a to že žalobkyně nebyla vlastníkem předmětu nájmu. Žalovaná se pak vůči žalobkyni domáhala vzájemným návrhem částky 263 000 Kč, která měla představovat nárok dle nájemní smlouvy, podle níž se žalovaná mohla vůči žalobkyni domáhat částky 500 Kč jako skladného za každý den od 16. 6. 2017 do 23. 11. 2018.

3. Žalobkyně vzájemný nárok žalované odmítla s tím, že je nedůvodný, kdy k vadám strojů uvedla, že vady nebránily užívání stroje a nehrozilo ohrožení života a zdraví.

4. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 12. 4. 2019, č. j. 20 C 287/2017-138, jímž výrokem I žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 491 701,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 700 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 8. 2017 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 12. 9. 2017 do zaplacení, zamítl výrokem II žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 475 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 13 700 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 700 Kč za dobu od 11. 6. 2017 do 12. 6. 2017 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za 11. 9. 2017, zamítl výrokem III vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 263 000 Kč a výroky IV až VI rozhodl o náhradě nákladů řízení za žalobu, vzájemný návrh a o nákladech řízení státu.

5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25. 9. 2019, č. j. 59 Co 171/2019-193, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. 10. 2019, č. j. 59 Co 171/2019-201 (dále jen„ rozhodnutí odvolacího soudu“), byl rozsudek ve výroku I co do částky 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 700 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení a ohledně částky 12 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, potvrzen, co do částky 182 934 Kč změněn tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá, a ve zbytku zrušen a vrácen podepsanému soudu k dalšímu řízení.

6. Z pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že odstupující projev žalované ze dne 23. 5. 2017 od předmětné smlouvy byl dán a nájemní vztah účastnic smlouvy trval do doručení odstupujícího projevu žalované žalobkyni, tj. do 8. 6. 2017 (srov. bod 37 odůvodnění), přičemž odstoupení mělo účinky do budoucna (srov. bod 41 odůvodnění), přičemž nároky po tomto datu nelze podřadit pod nárok na nájemné ze smlouvy (srov. bod 45 odůvodnění), kdy bylo podepsanému soudu uloženo, aby učinil skutková zjištění po zániku nájemní smlouvy (srov. bod 46 odůvodnění) s tím, že se soud má zaměřit zejména na zjištění ohledně předání či nepředání původního předmětu nájmu mezi dřívějšími účastnicemi nájemní smlouvy a na stav jeho držení a užívání tou kterou stranou původní smlouvy po jejím zániku (srov. bod 47 odůvodnění).

7. Žalobkyně se proto dále svého nároku domáhala z titulu dalšího užívání předmětu nájmu po jeho skončení do 23. 11. 2018, čímž žalované nemohlo vznikat právo na skladné.

8. Žalovaná trvala na nároku na skladném (tedy vzájemném návrhu), kdy rozporovala, že by věci žalobkyně užívala, a tedy se na její úkor bezdůvodně obohacovala.

9. Z SMS komunikace soud zjistil, že smlouvu účastnice řešily od 24. 10. 2016, čekalo se na stanovisko právníka, dne 23. 11. 2016 pak žalovaná žádala žalobkyni o vyjádření, zda je návrh smlouvy v pořádku. Dne 13. 3. 2017 se žalobkyně dotazovala žalované na úhradu za březen, upozornila také na nefunkční účet [anonymizováno], žalovaná pak za měsíc (13. 4. 2017) sdělila žalobkyni, že se právník ke změně ještě nevyjádřil, dne 10. 6. 2018 pak žalovaná odkázala žalobkyni na jednání s Mgr. [příjmení].

10. Ze zakázkového listu soud zjistil, že [jméno] [příjmení] provedl pro žalobkyni kontrolu 14 strojů, které měly být funkční a provozuschopné s tím, že u dvou doporučil výměnu hnací hřídele.

11. Ze zakázkového listu soud zjistil, že [jméno] [příjmení] provedl pro žalobkyni servis strojů, u [spisová značka] servis hřídele a ložisek, u [spisová značka], [číslo] a [číslo] opravu hřídele, u [spisová značka] pak výměnu držáku na lahve, dotažení ventilů a kol.

12. Z nájemní smlouvy z 30. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemce se dohodly, že žalobkyně umožní žalované užívání movitých věcí, jejichž soupis je uveden v příloze smlouvy (čl. 1 [číslo]) a u nichž žalobkyně prohlásila, že je jejich výlučným vlastníkem (čl. 1). Dále soud zjistil, že si účastnice sjednaly nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně za dobu od října do března, resp. 15 000 Kč za dobu od dubna do září (čl. 2), kdy nájem byl splatný do 10. dne příslušného měsíce (čl. 2). Nájem byl sjednán na dobu určitou do 1. 12. 2018 (čl. 3). Dále soud zjistil, že si účastnice sjednaly, že v případě poškození předmětu nájmu, které nebude zaviněno žalovanou a jehož následkem bude nemožnost žalované předmět nájmu řádně užívat, je žalobkyně povinna zajistit opravu či náhradu stroje [anonymizováno] do sedmi pracovních dnů a [anonymizováno] slevu na nájemném ve výši 33 Kč za každý takto poškozený stroj za den, kdy nebylo možno stroj užívat s tím, že pokud žalobkyně nezajistí opravu, anebo náhradu poškozeného stroje do jednoho měsíce od nahlášení poruchy, je žalovaná oprávněna od smlouvy odstoupit (čl. 4), v případě prodlení s úhradou nájemného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně (čl. 4) a současně pro případ, že žalobkyně nepřevezme předmět nájmu do sedmi pracovních dní od ukončení nájmu, bylo sjednáno skladné ve výši 500 Kč denně (čl. 4).

13. Při jednání soudu 23. 11. 2018 prohlásila zástupkyně žalované, že smlouva byla připravována v advokátní kanceláři Mgr. [příjmení].

14. Z přílohy [číslo] soud zjistil, že zde bylo uvedeno 14 pásů [anonymizováno], R014/001 až R014/004 a R014/006 až R014/015, mikroport, zesilovač, přehrávač, zesilovač [anonymizováno], reprobedny RH (2 ks), stojany na reprobedny (2 ks), stolek pod audio, ventilátor [anonymizováno], velký plakát, dále 9 ks kol ([číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]), přehrávač, zesilovač [anonymizováno], reprobedny (2 ks), bosu (14 ks), malé balony, činky, švihadla, gumičky, velké balony (2 ks), TRX-nosná konstrukce, TRX-lana (6 ks), zrcadlo (3 ks), zabezpečovací systém, popelnice, 5×9 skříněk v šatnách, 4 lavice, rezervační systém včetně klientely a botník. Dále soud zjistil, že soupis podepsala žalobkyně i žalovaná.

15. Z listiny označené jako seznam soud zjistil, že účastnice připojily podpis na seznam klientů ([příjmení] Jan, [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno]) s uvedením jejich kreditu.

16. Z faktury č. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] vyzvala [právnická osoba] Benefit k zaplacení částky 4 955 Kč za TRX a [anonymizováno] v období od května do prosince 2016.

17. Z příspěvku na Facebooku z prosince 2018 soud zjistil, že hodina Fly Jogy byla rezervovatelná z odkazu [webová adresa]. Z vlákna komentářů pod tímto příspěvkem soud zjistil, že se [jméno] [příjmení] 28. 12. 2016 dotazovala, proč je něco z rozvrhu na fam fit a něco na [anonymizována dvě slova], na což ji bylo z profilu [anonymizována dvě slova] [obec] odpovězeno, že na fam fit je pouze fly joga a ostatní je na [anonymizována dvě slova].

18. Ze zakázkového listu [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] provedl pro žalobkyni opravu vysílací části portu mini pro PT 40.

19. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 1 029 Kč za diagnostiku strojů a doplnění oleje.

20. Z potvrzení o provedení servisní prohlídky soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] dne 6. 3. 2017 potvrdil servisní prohlídku strojů, kdy se vyslovil k poruše strojů [spisová značka] a [spisová značka], kdy stroj 250 měl špatná ložiska, vysoce opotřebovanou hnací hřídel a přístroj 249 pak měl hnací hřídel podřenou, kdy hrozilo nebezpečí zlomení celé hřídele.

21. Z e-mailu z 19. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobkyni upozornění od Servisu [anonymizováno] na výměnu hřídele dvou strojů, kdy oznámila, že je nutnost takové výměny také u třetího stroje.

22. Z návrhu dodatku ke smlouvě soud zjistil, že mělo dojít ke změně čísla účtu pro platby nájemného. Soud současně zjistil, že dodatek není podepsán.

23. Z e-mailu z 10. 4. 2017 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že s osobou jménem [jméno] mluvila ohledně výměny hřídelí, ale jsou na veletrhu v Německu a zavolá žalované po návratu.

24. Z emailu z 27. 4. 2017 soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] vyzvalo žalovanou k zaplacení částky 4 955 Kč, splatnou 26. 12. 2016 (sic!), přílohou mailu byla faktura provedená k důkazu ad. 11.

25. Z přípisu z 23. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobkyni odstoupení od smlouvy s odkazem na čl. 4 nájemní smlouvy, kdy porušení povinností žalobkyně mělo spočívat v nepředání předmětu nájmu, a to rezervačního systému, současně pak žalovaná uvedla, že odstupuje také pro nezajištění opravy nebo náhrady poškozeného stroje, byť byla nahlášena porucha stroje, která neumožňovala plné využívání předmětu nájmu k účelu, ke kterému byla smlouva sjednána.

26. Z dodejky soud zjistil, že 31. 5. 2017 dala žalovaná k poštovní přepravě žalobkyni písemnost, která byla žalobkyni doručena 8. 6. 2017.

27. Z přípisu datovaného 17. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobkyni k převzetí movitých věcí, které byly předmětem příslušné smlouvy, přičemž za každý den prodlení po sedmidenní lhůtě bude účtovat skladné ve výši 500 Kč a současně žalobkyni upozornila na možnost uplatnění zadržovacího práva.

28. Z nepodepsané listiny označené jako smlouva o zápůjčce soud zjistil, že blíže neurčený vypůjčitel si měl od [právnická osoba] s. r. o. půjčit od 1. 7. do 1. 9. (bez letopočtu) stroje bez uvedených výrobních čísel za 1 000 Kč na stroj a měsíc.

29. Ze smlouvy o zápůjčce vč. předávacího protokolu z 27. 6. 2017 soud zjistil, že si žalovaná zapůjčila od [jméno] [příjmení] dva stroje [anonymizováno], v. č. [spisová značka] a [spisová značka] za 1 500 Kč za stroj a měsíc. Současně soud zjistil, že stroje byly předány 27. 6. 2017 30. Z přípisu z 5. 10. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 58 700 Kč jako dlužného nájemného.

31. Z výstupu sledování zásilek soud zjistil, že zásilka předaná k poštovní přepravě 5. 10. 2017 byla doručena 18. 10. 2017.

32. Z čestného prohlášení soud zjistil, že 11. 5. 2018 potvrdil Mgr. [příjmení] [příjmení], že žalované od 29. 6. 2017 do 21. 9. 2017 bezplatně zapůjčil dva stroje [anonymizováno] T.

33. Z e-mailu z 11. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně sdělila svému zástupci, že ve fitku se používá sedm strojů žalobkyně, TRX včetně rampy, balony, činky, bosu a aparatura, přičemž ostatní stroje a kola na místě nejsou. Dále soud zjistil, že žalobkyně ke svému mailu připojila fotografie, a to [anonymizováno] strojů a TRX.

34. Z přípisu z 1. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaná mj. že ke všem movitým věcem uplatňuje zadržovací právo do doby, než žalobkyně prokáže, že je jejich skutečným vlastníkem a písemně potvrdí, že proti sobě nemají žádné nároky.

35. Z přípisu ze dne 24. 10. 2018 soud zjistil, že zástupce žalobkyně namítal, že uplatnění zadržovacího práva je nezákonné a neplatné.

36. Z přípisu ze dne 1. 11. 2018 soud zjistil, že zástupce žalované požadoval prokázání žalobkynina vlastnictví věcí.

37. Z příspěvku na Facebooku stránky [anonymizována dvě slova] [obec] soud zjistil, že 10. 11. 2018 byla zveřejněna fotografie nevybalené [příjmení] [jméno] konstrukce, kdy mělo dojít k upgradu [příjmení] [jméno] tělocvičny.

38. Z referencí webové stránky w3booking soud zjistil, že zde byla žalobkyně uvedena jako reference rezervačního systému, který byl na zakázku vyroben v lednu 2009 pro [anonymizována dvě slova].

39. Z fotografií soud zjistil, že v místnosti, kterou účastnice identifikovaly jako tělocvičnu na [anonymizována dvě slova], byly umístěny provazy a pásy zavěšené ze stropu. Dále pak soud z těchto fotografií zjistil, že se v místnostech sportovního centra nacházejí přístroje [anonymizováno], bosy a kola, na kterých cvičí osoby, a že dne 16. 5. 2017 bylo na Facebooku propagováno cvičení TRX. Dále pak je na fotografiích zachycena rekonstrukce sportovního centra a jeho další vybavení.

40. Z fotografií soud zjistil, že je u nich poznačeno datum 8. 6. 2018 a jsou na nich stroje, které však nejsou v době pořízení fotografií používány.

41. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento pracuje jako servisní technik přístrojů [anonymizováno], kdy spolupracuje s panem [příjmení] a účastnice jsou jeho klientky. Svědek uvedl, že sdělení pana [příjmení] bylo vyhotoveno na základě jeho předchozího sdělení, kdy si pamatuje, že na strojích bylo určité opotřebení, které vzniklo nikoliv v důsledku vadného užívání, ale v důsledku konstrukčního nedostatku výroby.

42. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato cvičívala v tělocvičně, dokud ji žalovaná neřekla, že si to již nepřeje. Svědkyně v době svého působení do května 2017 používala rezervační systém, který byl jednoduchý a funkční. Svědkyně měla do roku 2016 tělocvičnu od žalobkyně pronajatou s žalovanou, následně pak bylo od září 2016 domlouváno, že by si prostory od žalobkyně pronajala žalovaná se svědkyní, svědkyně ovšem do tohoto projektu nevstoupila. Součástí částky 5 000 Kč, kterou platila jako nájemné, byla i platba za rezervační systém.

43. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento programoval rezervační systém pro účastnice, poprvé pro žalobkyni v roce 2008, kdy byly zaplaceny jednorázové licence, přičemž tento systém se dá používat i dnes. Rezervační systém pracoval na bázi HTML stránky, v níž byly potřeba skripty, přičemž byl integrován do webových stránek. Kolem roku 2017 nastal problém, kdy rezervační systém byl integrovaný do domény fam-fit, která předtím patřila žalobkyni, ale následně nefungovala. Rezervační systém ovšem i v současnosti dokáže fungovat samostatně, přičemž nelze zabránit jeho zkopírování, když je naprogramován ve zdrojovém kódu webové stránky.

44. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato pracuje ve [anonymizována dvě slova], což je název tělocvičny, kterou provozuje žalovaná na [anonymizována dvě slova] ve [obec], jako instruktorka, předtím pracovala s žalobkyní. Svědkyně potvrdila, že v provozovně na [anonymizována dvě slova] byly stroje [anonymizováno], nicméně také potvrdila, že u těchto strojů nelze rozeznat, zda jsou z roku 2010 nebo 2015. V blíže neurčené době si však všimla, že jsou stroje v menším počtu, v letech 2016 tam bylo 14 strojů, které byly průměrně opotřebované, dva stroje byly hlučnější a bylo je slyšet i přes hudbu. Svědkyně současně potvrdila, že se v průběhu času měnil rezervační systém.

45. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento je deset let partnerem žalované, přičemž potvrdil, že v provozovně se nacházely stroje [anonymizováno]; u jednoho z nich pak byla vyšší hlučnost a mělo dojít k úniku oleje, a proto oslovili servisního technika, který počátkem roku 2017 přišel stroje obhlédnout. Dále svědek uvedl, že má za to, že se v současnosti užívá rezervační systém, který žalovaná a paní [příjmení] používaly ještě před převzetím zařízení, tedy v době, kdy měla tělocvičnu pronajatou žalobkyně. Po odstoupení od smlouvy pak mělo dojít k výměně strojů, stroje žalobkyně byly převezeny do pronajatých prostor v areálu firmy Dencop.

46. Z výslechu Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento spolupracoval s účastnicemi, přičemž byl od roku 2007 distributorem značky [anonymizováno] T. a strojů [anonymizováno], což je obchodní označení strojů [anonymizováno] T. K vývoji stroje uvedl, že laik takové změny nepozná, když se jedná o změny uvnitř samotného stroje, kdy stroje vyrobené od roku 2010 jsou stejné. K listině z 6. 3. 2017 svědek uvedl, že tuto vyhotovil na základě informací od servisního technika s tím, že má za to, že v rozhodné době dokonce i stroje sám viděl. Dále svědek uvedl, že se jedná o slabost stroje, kdy dlouhodobým opotřebováním ložisko vytvoří rýhu v hřídeli, ve které je uloženo, a pokud se to neřeší, může dojít k prasknutí hřídele a zablokování chodu stroje. Problém s hřídelí se řešil u strojů 250, 249 a 263 (po zhlédnutí zakázkového listu). Dále uvedl, že žalované zapůjčil bezúplatně stroje, když s žalovanou má dohodu o dodání nových strojů, čemuž brání situace u italského výrobce, kde zemřel spolumajitel, a v době výslechu se u italských partnerů nic nedělo.

47. Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato od roku 2012 ve [anonymizována dvě slova] pracovala jako instruktorka [anonymizováno] programu. K přístrojům uvedla, že vypadají stejné, ovšem v létě 2017 došlo k výluce, při níž se necvičilo, po které je k dispozici jen 7 strojů namísto dřívějších [číslo]; svědkyně ovšem uvedla, že stroje nebyly ve stavu, že by byly způsobilé ohrozit něčí zdraví. Od roku 2017 se pak používá i nový rezervační systém.

48. Z účastnického výslechu žalované vyplynulo, že v letech 2014 a 2015 si s [jméno] [příjmení] pronajala tělocvičnu od žalobkyně, ale nakonec si prostor pronajala sama, když majitelé upozornili žalovanou, že žalobkyně je v prodlení s úhradou faktur za nájemné. Žalovaná se svědkyní [příjmení] si prostor chtěly pronajmout, ovšem svědkyně [příjmení] z projektu vycouvala v obavě z nákladů. Žalovaná dále uvedla, že odstoupení od smlouvy psala za participace právníka. Žalovaná potvrdila používání rezervačního systému, který by používala dodnes, kdy bylo vše, jak se domluvilo. Část věcí je doposud na [anonymizováno], část ve skladu pana [příjmení], jedno kolo žalobkyně nechala půjčit svému známému. Smlouvu i její přílohu podepsala žalovaná, stejně tak jako odstoupení od smlouvy. Dále žalovaná uvedla, že má pochybnosti, zda jsou věci žalobkyně, když mimochodem manžel žalobkyně řekl, že stroje pořizoval on. Movité věci žalovaná převzala ve stavu, jak stály na místě.

49. S ohledem na závěry pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaná řádně ke dni 8. 6. 2017 odstoupila od nájemní smlouvy jejímž předmětem bylo 14 pásů s obchodním označením [anonymizováno], mikroport, zesilovač, přehrávač, zesilovač [anonymizováno], reprobedny RH (2 ks), stojany na reprobedny (2 ks), stolek pod audio, ventilátor [anonymizováno], velký plakát, dále 9 ks kol ([číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]), přehrávač, zesilovač [anonymizováno], reprobedny (2 ks), bosu (14 ks), malé balony, činky, švihadla, gumičky, velké balony (2 ks), TRX-nosná konstrukce, TRX-lana (6 ks), zrcadlo (3 ks), zabezpečovací systém, popelnice, 5×9 skříněk v šatnách, 4 lavice, rezervační systém včetně klientely a botník, přičemž tyto věci nevyzvedla ani po výzvě žalované ze 17. 7. 2017. Žalovaná poté přípisem ze dne 1. 10. 2018 uplatnila vůči věcem zadržovací právo.

50. Ohledně zamítnutí či neprovedení důkazních návrhů byla vyhlášena usnesení, jež jsou obsahem protokolů o jednání před soudem, na které soud odkazuje i co jednotlivých zamítnutých a neprovedených důkazních návrhů.

51. Podle § 607 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

52. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

53. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

54. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

55. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

56. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

57. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

58. Podle § 2208 odst. 1 o. z. oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.

59. Podle § 2316 odst. 1 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

60. Při právním posouzení věci byl soud veden úvahami, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne 30. 11. 2016 uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 o. z., jejímž obsahem byl zejména závazek pronajímatele přenechat k užívání nájemci 14 pásů s obchodním označením [anonymizováno], mikroport, zesilovač, přehrávač, zesilovač [anonymizováno], reprobedny RH (2 ks), stojany na reprobedny (2 ks), stolek pod audio, ventilátor [anonymizováno], velký plakát, dále 9 ks kol ([číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]), přehrávač, zesilovač [anonymizováno], reprobedny (2 ks), bosu (14 ks), malé balony, činky, švihadla, gumičky, velké balony (2 ks), TRX-nosná konstrukce, TRX-lana (6 ks), zrcadlo (3 ks), zabezpečovací systém, popelnice, 5×9 skříněk v šatnách, 4 lavice, rezervační systém včetně klientely a botník, za což byla žalovaná povinna platit žalobkyni nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně (říjen až březen), resp. 15 000 Kč (duben až září). Předmět nájmu žalovaná převzala, jak se nacházel v tělocvičně, kterou měla v pronájmu (od žalobkyně odlišného subjektu). Žalobkyně smlouvu neuzavírala jako podnikatelka, a proto na právní poměr nedopadá úprava dle § 2316 a násl. o. z.

61. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu žalované nezajistila opravu vady na dvou strojích, žalovaná od smlouvy v souladu s čl. 4 4 smlouvy odstoupila, a to podáním označeným„ odstoupení od nájemní smlouvy“ ze dne 23. 5. 2017. Odstupující projev byl žalobkyni doručen 8. 6. 2017, pročež tímto dnem nájemní vztah skončil, jak dovodil odvolací soud.

62. Co se týče částky 306 000 Kč, jež zůstává předmětem řízení a kterou žalobkyně po žalované požadovala zčásti z titulu užívání předmětu nájmu za období od 9. 6. 2017 do 23. 11. 2018, tedy vydání bezdůvodného obohacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.

63. Nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl ukončen odstoupením od smlouvy s účinky ke dni 8. 6. 2017. Za dobu do ukončení nájemní smlouvy náleželo žalobkyni právo na nájemné, a vzhledem k tomu, že žalovaná za dobu od 1. 6. 2017 do 8. 6. 2017 na nájemném dlužila částku 2 700 Kč, k zaplacení této částky již byla žalovaná zavázána. Po ukončení nájemního vztahu, a to i v případě, že by bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno další užívání věcí žalovanou, které byly do skončení nájemního vztahu předmětem nájmu, již nelze přiznat žalobkyni právo na nájemné, pročež celou požadovanou částku soud posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 64. [příjmení] mohlo být žalobě v této části vyhověno, musela by žalobkyně tvrdit a prokázat, že žalovaná věci (zejm. stroje), které byly dříve předmětem nájmu, dále užívala, a to uvedením konkrétních věcí a rovněž vymezením období, v rámci něhož tu kterou věc užívala. Žalobkyně byla vyzvána u jednání dne 8. 12. 2020 dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a označila důkazy k prokázání toho, kdy jí byly předány stroje žalovanou, event. proč nebyly předány, kdo stroje držel a drží a případně užíval či užívá po zániku smlouvy, které jmenovitě určené konkrétní stroje, v jakém rozsahu, kým a kdy konkrétně byly užívány a jaká byla obvyklá výše úplaty za užívání těchto konkrétních strojů.

65. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že jí doposud nebyly předány tyto věci - 14 ks stroje [anonymizováno], 1 ks plakát [anonymizováno], 6 ks TRX stroje, 1 ks závěsný systém TRX, 1 ks bosu, 1 ks zrcadlo, 5 ks šatní skříňky, 4 ks lavice, 2 ks věšák, 1 ks botník, rezervační systém, spinningová kola, soubor klientů uvedených na nosiči dat. Žalobkyně sice vyjmenovala konkrétní věci, které jí doposud nebyly vráceny žalovanou, nicméně neuvedla ve vztahu k jednotlivým věcem, zda byly žalovanou skutečně užívány (a nikoliv pouze uskladněny, jak tvrdí žalovaná) a v jakém období. Žalobkyně pouze v obecné rovině uvedla, že vyjmenované věci (stroje) po zániku smlouvy až doposud užívá žalovaná, nemá však možnost získat jakýkoliv důkaz o jejich užívání, neboť žalovaná brání žalobkyni ve vstupu do veřejných prostor posilovny a skladu.

66. V občanském soudním řízení se však uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014). Je tedy povinností žalobkyně vylíčit rozhodující skutečnosti, přičemž nestačí pouhé všeobecné označení, ale je zapotřebí, aby všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjela, byly vylíčeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97).

67. Žalobkyně pak k důkazu předložila fotografie ze dne 8. 6. 2018, z nichž má být patrno, že žalovaná užívá části předmětu nájmu. Na fotografiích je zachyceno několik strojů, které však nejsou v době pořízení fotografie používány (nikdo na nich necvičí). Žalobkyně k fotografiím neuvedla, které konkrétní stroje se na fotografiích nacházejí (zmínila pouze závěsný systém TRX) a z jakého důvodu dovozuje, že tyto stroje jsou užívány žalovanou. Soud v této souvislosti podotýká, že pokud žalobkyně míní docílit nahrazení skutkových tvrzení provedením označených důkazů, jedná se o nepřijatelný postup. Platí totiž, že prvořadým v civilním sporném řízení je totiž vždy skutkové tvrzení, a to tvrzení určité a konkrétní. Důkazní návrh, který procesní strana zatížená důkazním břemenem činí, slouží k prokázání pravdivosti určité tvrzené skutečnosti, a nikoliv k uvádění nových skutečností do řízení, či k upřesnění a konkretizaci typových, paušálních a nekonkrétních tvrzení. Nelze směšovat skutková tvrzení, která procesní strana činí, s prokazováním jejich pravdivosti (srov. nález Ústavního soudu ČR z 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod č. 38/ 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004).

68. V intencích pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu tedy soud usnesením při jednání soudu dne 8. 12. 2020 poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy jí byly předány stroje žalovanou, event. proč nebyly předány žalovanou, kdo stroje držel a drží a případně užíval či užívá po zániku smlouvy, které jmenovitě určené konkrétní stroje, v jakém rozsahu, kým a kdy konkrétně byly užívány a jaká byla obvyklá výše úplaty za užívání těchto konkrétních strojů a současně žalobkyni poučil o následcích, nebude-li výzvě vyhověno. Žalobkyně na výzvu reagovala podáním ze dne 8. 2. 2021, v němž nicméně na výzvu soudu náležitě nereagovala, jednak neuvedla konkrétně, co a kdy jí bylo vráceno, a dále v případě jednotlivých dalších položek neuvedla, kdo stroje držel a drží a případně užíval či užívá po zániku smlouvy, které jmenovitě určené konkrétní stroje, v jakém rozsahu, kým a kdy konkrétně byly užívány a jaká byla obvyklá výše úplaty za užívání těchto konkrétních strojů. Jediné, na co žalobkyně reagovala, bylo uvedení, proč nebyl předmět nájmu vrácen, když poukázala na nezákonné uplatnění zadržovacího práva žalovanou.

69. Posouzení, zda reakce na procesní poučení byla dostatečná, vychází z premisy, zda tvrzení žalobkyně, byla-li by osvědčena provedeným dokazováním, dostačují k vyhovění žalobě. V poměrech žaloby žalobkyně proti žalované je třeba uzavřít, že nikoliv, neboť výběrové vylíčení skutkových tvrzení znemožňuje posoudit, kdy které jednotlivé předměty nájemní smlouvy byly vydány, které, kdy, kým a zda vůbec měly být užívány. V tomto směru se nejedná o formalistický přístup, ale o odpovědnost žalobkyně za úspěšnost její žaloby. Žalobkyně ponechala na soudu, aby z jejího výčtu, co nebylo vráceno, dovodil, co vráceno bylo, avšak již rezignovala na sdělení, kdy se tak v jednotlivých případech stalo. Postupné vracení předmětu nájmu a případné užívání některých dílčích věcí má ovšem vliv na posouzení výše bezdůvodného obohacení. Dokonce ani teze žalobkyně o užívání strojů [anonymizováno] ničeho nemění na tom, že stroje [anonymizováno] byly pouze jednou z věcí, které nájemní smlouva přenechávala k užívání žalované. Neúplnost tvrzení je zřejmá tehdy, měl-li by na základě těchto tvrzení bezdůvodné obohacení vyčíslit znalec – neměl by co, ledaže by převzal procesní aktivitu žalobkyně a její tvrzení si sám doplnil a poté úplatu spočetl. Takový postup by ovšem představoval hrubé porušení povinnosti znalce, jenž v řízení nemá být účastníkem, jeho zástupcem či soudcem. Vzhledem k faktu, že reakce na procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podáním ze dne 8. 2. 2021 nebyla dostatečná, a tak žalobkyně neunesla procesní břemena, soud žalobkyni opětovně v intencích tohoto poučení vyzval k doplnění veškerých rozhodných skutečností a označení veškerých dostupných důkazů při jednání soudu 21. 5. 2021, aby nebyla zkrácena její procesní práva. Soud současně poučil žalobkyni, že v případě procesní pasivity neunese žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně reagovala odkazem na písemná podání, navržené důkazy a znalecký posudek.

70. Podání ovšem potřebná doplnění neobsahovala (jinak by soud nepřistupoval k další výzvě). Je to žalobkyně, kdo musí tvrdit a prokazovat skutečnosti, které její právo navozují. Pokud žalobkyně této své povinnosti dostojí, pak je teprve na žalované, aby tvrdila a prokazovala fakta, která žalobkynin požadavek vylučují. Je to prvotně žalobkyně, kdo musí unést břemeno tvrzení a tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti. Teprve tehdy, když se jí to podaří, lze požadovat, aby žalovaná tvrdila fakta, která požadavek uplatněný žalobkyní vylučují nebo zpochybňují, nebo aby nabídla protidůkaz. Do té doby totiž není co vyvracet, k čemu uvádět okolnosti a co„ protidokazovat“. Přitom platí, že účastníci musí skutečnosti ve svůj prospěch prokázat se„ spolehlivou“, tedy naprostou jistotou. Žalobkyně v tomto konkrétním případě ohledně svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu nájmu po jeho skončení nesplnila svou povinnost tvrdit skutečnosti, které její právo zakládají. Povinností žalobkyně totiž bylo a je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002, a ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003), přičemž soud není povinen sám domýšlet a dotvářet vlastní tvrzení žalobkyně, a sám zjišťovat skutečnosti plynoucí z předložených listin (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1148/2018). Z těchto důvodů pak soud navržené důkazy považoval za nadbytečné, zejména pak nemá za to, že by znalecký posudek o stavu [anonymizováno] strojů byl s to prokázat, že žalovaná tyto stroje užívala po skončení nájmu, když poškození těchto strojů bylo i důvodem výpovědi smlouvy žalovanou. Soudem tedy byla procesní povinnost žalobkyně tvrdit a prokazovat pro účely daného konkrétního řízení konkretizována a žalobkyně byla s jejím obsahem seznámena, a to nejen v důsledku opakovaných procesních poučení, ale také již z pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu (bod 47). Žalobkyni tedy bylo dáno opakovaně poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně byla a je v řízení zastoupena zástupcem, jímž je advokát. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. S nesplněním takové povinnosti je nezbytné spojit odpovědnost žalobkyně v podobě neúspěchu v dílčím nároku.

71. Bez uvedení toho, které konkrétní věci a kdy konkrétně a zda vůbec byly žalovanou užívány, nejsou dána tvrzení, která by bylo možné dokazovat. Povinnost tvrzení žalobkyní tak nebyla splněna. Vzhledem k faktu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, nebylo co prokazovat navrženými důkazy. Je pak třeba zdůraznit, že soud opakovaně vedl žalobkyni k doplnění tvrzení, aby bylo možné dokazování provést. Pokud ale chybí skutková tvrzení, nelze k nim provádět důkazy, neboť důkazními prostředky nelze nahradit chybějící skutková tvrzení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017).

72. Byla-li žaloba zamítnuta do jistiny, muselo dojít také k zamítnutí žalovaného příslušenství, jež sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 o. z.).

73. S ohledem na neunesení procesních břemen soudu nezbylo než žalobu, kterou se žalobkyně t. č. domáhala po žalované zaplacení částky 306 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 8. 2017 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 12. 9. 2017 do zaplacení, zamítnout (výrok I), kdy žalobkyně netvrdila (a poté neprokázala), že by žalovaná věci tvořící původně předmět nájmu skutečně po skončení nájmu fakticky užívala (a nikoliv pouze skladovala), v jakém období a v jakém rozsahu.

74. Na základě čl. 4 smlouvy byla žalobkyně povinna do sedmi dnů od ukončení nájmu předmět nájmu převzít s tím, že žalovaná je poté oprávněna účtovat skladné ve výši 500 Kč denně. Smlouva zanikla k 8. 6. 2017, tedy věci měly být převzaty 15. 6. 2017, a pokud se tak nestalo, svědčí žalované právo na skladné za dobu od 16. 6. 2017. Žalovaná právo na skladné uplatnila při jednání soudu dne 23. 11. 2018 (pátek), čímž došlo v pondělí 26. 11. 2018 ke splatnosti skladného. Jestliže žalobkyně neprokázala, že by žalovaná předmět nájmu užívala (co by pojmově vylučovalo nárok na skladné), dovodil soud, že za dobu od 16. 6. 2017 v zásadě svědčí žalované právo na skladné v částce 500 Kč denně. Soud nicméně žalované přiznal právo na skladné pouze za dobu do 1. 10. 2018, a to s ohledem na skutečnost, že přípisem ze dne 1. 10. 2018 uplatnila žalovaná vůči předmětu nájmu zadržovací právo. Učinila tak nicméně v době, kdy nárok na skladné ještě nebyl splatný, neboť poprvé jej žalovaná řádně uplatnila (dle § 41 odst. 3 o. s. ř.) až při jednání soudu 23. 11. 2018. Přípisem ze dne 17. 7. 2017 sice žalovaná sděluje, že je skladné účtováno, ale z přípisu neplyne, že by jej po žalované požadovala, a proto se nejedná o jednoznačnou výzvu k zaplacení dlužné částky. Jestliže žalovaná tedy přípisem ze dne 1. 10. 2018 odmítla předmět nájmu vydat, učinila tak v době, kdy zadržovací právo uplatnit nemohla, neboť její dluh ještě nebyl splatný (srov. § 1395 odst. 1 o. z.), přičemž z provedeného dokazování nevyplynulo a účastnice ani netvrdily některou z okolností, která by odůvodnila řádné uplatnění zadržovacího práva i vůči nesplatnému dluhu (srov. § 1395 odst. 2 o. z.).

75. Soud za důvodný považuje vzájemný nárok žalované za období od 16. 6. 2017 do 1. 10. 2018, tj. na částku 236 500 Kč (473 dnů × 500 Kč). Žalovaná uplatnila vzájemný návrh pouze do 23. 11. 2018, soud je jejím vzájemný návrhem vázán a nemůže jej přestoupit. Soud nicméně opětovně vybízí účastnice ke smírnému řešení věci, neboť 26. 11. 2018 již došlo ke splatnosti skladného. S ohledem na uplatnění zadržovacího práva žalovanou v době, kdy žalovaná neměla za žalobkyní splatnou pohledávku, nepřiznal soud žalované vzájemný návrh za dobu od 2. 10. 2018 do 23. 11. 2018 a v této části žalobu zamítl (tj. 26 500 Kč, tedy 53 dnů × 500 Kč).

76. Soud žalobu žalobkyně ve zbývající části zcela zamítl (výrok I), vyhověl vzájemnému návrhu žalované co do částky 236 500 Kč (výrok II) a ve zbytku vzájemný návrh zamítl (výrok III).

77. O náhradě nákladů řízení o žalobě a o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu žalované je třeba rozhodovat zvlášť (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, publikované v časopise Soudní judikatura v oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, svazek 3, ročník 2019, str. 178).

78. Přestože měla žalovaná ve věci žaloby úspěch jen částečný, přiznal jí soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení v plné výši, neboť se její neúspěch (3 625 Kč) v poměru k celkovému předmětu řízení (746 209,16 Kč) jeví jako neúspěch nepatrný.

79. Žalované proto soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 152 472,10 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 700 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 13. 12. 2017 a z částky 3 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 12. 2017 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 450 611,50 Kč sestávající z částky 20 280 Kč (2 × 10 140 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 11. 2018 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 464 993 Kč sestávající z částky 20 360 Kč (2 × 10 180 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 1. 2019 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 481 429 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 3. 2019 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 491 701,50 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 4. 2019, z částky 10 300 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 23. 5. 2019 a z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 9. 2019 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 306 000 Kč sestávající z částky 4 770 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 12. 2019 s tím, že odměna byla z původní částky 9 540 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 9 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 12. 2020, z částky 9 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 3. 2021 a z částky 9 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 5. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 126 010 Kč ve výši 26 462,10 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

80. Žalovaná byla ve věci vzájemného návrhu převážně úspěšná, podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jí tak vůči žalobkyni náleží právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části těch nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Úspěch žalované je dán poměrem přiznané částky 236 500 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení 263 000 Kč vyjádřeným v procentuální výši 89,9 %. Žalované tedy ve vazbě na vzájemný návrh náleží právo na náhradu 79,8 % (89,9 % - 10,1 %) účelně vynaložených nákladů řízení.

81. Soud proto žalované s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4730/2016, v souvislosti se vzájemným návrhem přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 127 184,05 Kč, přičemž tato částka představuje 79,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 263 000 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 13. 12. 2017, z částky 18 760 Kč (2 × 9 380 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 11. 2017, z částky 18 760 Kč (2 × 9 380 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 1. 2019, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 3. 2019, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 4. 2019, z částky 9 380 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 23. 5. 2019, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 9. 2019, z částky 4 690 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 12. 2019 s tím, že odměna byla z původní částky 9 380 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 12. 2020, z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 3. 2021 a z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 5. 2021 včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 120 850 Kč ve výši 25 378,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

82. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za sdělení adres svědka (10. 12. 2018) a za sdělení k mimosoudním jednání (30. 4. 2020, 1. 9. 2020 a 14. 10. 2020), kdy se nejednalo o úkon služby právní pomoci, a dále ani za podání z 11. 6. 2019, 5. 9. 2019, 16. 9. 2019 a 7. 4. 2021, kdy se vždy jednalo o doplnění dřívějších podání žalované, jež již měla obsahovat určitá a konkrétní skutková tvrzení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12) a u nichž nebyl objektivní důvod k jejich fragmentaci.

83. V řízení vznikly náklady státu, který proplatil svědečné svědkům [příjmení]. Pohankovi a Mgr. M. [příjmení] v úhrnné výši 6 902,92 Kč, resp. 3 454,20 Kč pro J. Pohanku (srov. č. l. 91 p. v.) a 3 448,72 Kč pro Mgr. [příjmení] (srov. č. l. 112). Stát má podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, přičemž tyto částky byly placeny z rozpočtových prostředků státu a tato suma tedy představuje náklady státu. Neboť tyto náklady jsou přičitatelné původní žalobě žalobkyně, když pro řízení o vzájemném návrhu nebyly výslechy potřeba, soud zavázal k zaplacení nákladů řízení státu ve výši 6 902,92 Kč žalobkyni, která byla se svým návrhem převážně neúspěšná (srov. bod 78 odůvodnění).

84. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení