20 C 29/2020-338

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o finanční zadostiučinění, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 500 Kč spolu s 10 % p. a. zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 28 125 Kč spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 28. 2. 2020 do zaplacení a dále spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z částky 22 500 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do 5. 3. 2020 se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 801 542 Kč spolu s 10 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 28. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen nahradit státu – České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení v rozsahu 50 %, jejichž výše bude učiněna v samostatném usnesení do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení ve výrocích I. až III. uvedených částek s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) v příčinné souvislosti s trestním stíháním vedeným v rámci trestního řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“), když v této souvislosti požadoval finanční zadostiučinění v částce 1 460 000 Kč a dále pak požadoval finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení v částce 341 542 Kč. Žalobce uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] a dále pak i dalších pěti obviněných pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v usnesení, proti kterému podal prostřednictvím zvoleného obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] stížnost, která však byla zamítnuta usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 24. 11. 2010, [číslo jednací]. Žalobce krátce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a uvedl, že dne [datum] vydal [název soudu] usnesení, č. j. [číslo jednací], kterým rozhodl o zastavení trestního stíhání všech obviněných. Usnesení ve vztahu k žalobci nabylo právní moci dne [datum] a trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu dle § 172 odst. 1 písm. a) trestního řádu, neboť stíhaný skutek není trestným činem a není důvod pro postoupení věci. Žalobce uvedl, že od počátku bylo zřejmé, že skutek, který je popsán ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání, není a nemůže být trestným činem. Toto jednání mohlo být za určitých okolností posouzeno pouze jako přestupek dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 39/1993 Sb. Upozornil na to, že trestní stíhání bylo před [název soudu] vedeno značně nestandardně, vyvstalo důvodné podezření, že předseda senátu [anonymizována tři slova] [jméno řešitele] [příjmení řešitele] je podjatý, nerozhoduje nestranně, že si trestní věc přidělil v rozporu s rozvrhem práce. V průběhu trestního řízení opakovaně nemluvil pravdu, neboli lhal, ironicky napadal obhájce obviněných z neprofesionality a neznalosti trestního řádu. Prokazatelně zfalšoval protokol o hlavním líčení. Po nařízení hlavního líčení a několik dnů po napadení obžaloby k soudu pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předseda [název soudu] zaslal starostovi obce, spoluobviněnému [jméno] [příjmení], přípis, ve kterém ho žádal o svolání zastupitelstva, na kterém by byl zvolen přísedící k okresnímu soudu a předložil návrh na zvolení přísedící s tím, že její zvolení doporučuje, aniž by k něčemu takovému měl zákonnou pravomoc. Trestní stíhání žalobce začalo v době, kdy mu bylo 44 let, měl rodinu, byl zaměstnán. Pod hrozbou vysokého trestu odnětí svobody přišel o zaměstnání a o rodinu, stal se z něj bezdomovec. Orgány činné v trestním řízení v jeho trestním stíhání pokračovaly, nerespektovaly závazný právní názor [název soudu], ze kterého vyplývalo, že jeho trestní stíhání je nedůvodné, což napravil [název soudu], který po více jak 8 letech jeho trestní stíhání zastavil. Hned na počátku trestního stíhání musel vyhledat odbornou pomoc kvalifikovaného obhájce a věnovat čas i finanční prostředky své obhajobě. Posuzované řízení trvalo 8 let, 6 měsíců a 15 dnů, nebylo nijak složité, vyžadovaly od orgánů činných v trestním řízení orientaci nejen v předpisech trestního práva, ale také v právní úpravě restitucí, obecního zřízení a provádění pozemkových úprav. Žalobce nezavinil průtahy v posuzovaném řízení a žádné dostupné a způsobilé prostředky k odstranění průtahů v řízení k dispozici neměl. Poukázal na více jak pětiletou nečinnost orgánů činných v trestním řízení a zvýšený význam posuzovaného řízení se z povahy věci presumuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Žalobce vyšel za základní částky 20 000 Kč za rok řízení dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Tuto navýšil o 30 % z důvodu závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, o dalších 30 % z důvodu délky řízení, o dalších 50 % vzhledem k více jak pětileté nečinnosti orgánů činných v trestním řízení a o dalších 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro jeho osobu a dospěl k částce 52 000 Kč za rok. Celková výše finančního zadostučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení by tak činila částku 392 167 Kč. Žalovaná z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení vyplatila žalobci částku 50 625 Kč, a proto žalobce trval na zbývající částce 341 542 Kč. Co se týká nemajetkové újmy požadované z titulu nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobce uvedl, že z hlediska povahy trestní věci je třeba vzít v úvahu skutečnost, že se mělo jednat o údajnou trestnou činnost zvoleného zastupitele menší obce, což nutně zvyšovalo negativní dopad do jeho života. Byl v podstatě všemi obyvateli obce vnímán jako nějaký kriminálník. Povaha trestní věci nutně zvyšovala zájem veřejnosti o jeho osobu a o skutečnost, že je trestně stíhán v souvislosti s výkonem funkce obecního zastupitele. K délce trestního stíhání je nutné přihlédnout proto, že má významné negativní dopady do osobní sféry poškozeného. Pokud nespravedlivé trestní stíhání nějakou dobu trvá, projeví se v osobní sféře poškozeného daleko závažnějším způsobem, než pokud by trvalo krátkou dobu a co se týká následků způsobených trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby, v případě žalobce tyto negativní následky nespravedlivého trestního stíhání byly zvýšeny tím, že se vedlo trestní stíhání pro závažný trestný čin, kterého se měl dopustit jako zvolený člen zastupitelstva malé obce a tím, že probíhalo po dobu více jak 8 let. Mělo zcela zásadní negativní dopady do jeho osobního života. Žalobce musel ukončit své podnikání. Musel prodat nákladní vozidlo na přepravu betonu z důvodu ztráty zakázek. Měl problémy při shánění zaměstnání (každý zaměstnavatel před přijetím do pracovního poměru se jej dotazoval, zda má čistý trestní rejstřík a zda proti němu není vedeno trestní stíhání). Rozpadla se mu rodina. Několik let (ještě před rozvodem) žil v garáži, neboť soužití s manželkou bylo plné konfliktů a i pro děti bylo lepší, aby se s manželkou moc nevídal. Nakonec musel rodinný dům opustit a stal se z něj de facto bezdomovec. Velmi dlouhou dobu žil v nejistotě, zda neskončí ve vězení jako nějaký zločinec. Jako dlouhodobý obyvatel malé obce se de facto ze dne na den stal naprostým vyvrhelem a kriminálníkem, stal se terčem verbálních útoků, které byly směřovány i na jeho manželku a na jeho děti. Dosavadní a klidné rodinné soužití celým trestním stíháním velmi trpělo, úplně se rozpadlo, manželka trestní stíhání žalobci opakovaně vyčítala, a to zejména jeho dopad na jejich děti, když se na ně dívají„ přes prsty“. Negativní dopady byly umocněny opakovaným zájmem veřejných sdělovacích prostředků, zejména negativními zprávami a reportážemi [anonymizováno]. Bylo předmětem celé řady článků na internetu, a přestože trestní stíhán bylo zastaveno z důvodu, že hlasování žalobce na zastupitelstvu nebylo trestným činem, pro veřejnost, zejména pro obyvatele [územní celek], které všechny osobě žalobce zná, je i nadále„ kriminálník“, který chtěl poškodit obec a tento stav se už dle žalobce nikdy nezmění. Žalobce proto požaduje zaplacení částky 1 500 000 Kč. Žalovaná žalobci za nezákonné trestní stíhání přiznala relutární satisfakci v částce 40 000 Kč a z toho důvodu pak žalobce požaduje zbývající částku 1 460 000 Kč. Žalobce též poukázal na to, že veřejně známým osobám jako jsou [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] soudy přiznaly odškodnění mnohem vyšší a jednalo se o články týkající se jejich soukromí.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce podáním doručeným žalované dne [datum] u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 392 167 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a dále v částce 1 500 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce v rámci posuzovaného řízení. Tato žádost žalobce byla shledána částečně důvodná. Žalovaná konstatovala, že usnesení [stát. instituce] o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] představuje nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila a zároveň přiznala za nezákonné trestní stíhání relutární satisfakci v částce 40 000 Kč a dále konstatovala, že délka posuzovaného řízení představuje nesprávný úřední postup, za což se žalobci omluvila a dále pak za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení poskytla žalobci finanční zadostiučinění v částce 50 625 Kč. Co se týká požadavku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, celková délka řízení činila 8 let, 6 měsíců a 15 dní. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce o značné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, setrvala na stanovisku, že žalobce částečně přispěl k průtahům v rámci posuzovaného řízení a jak uvedl [název soudu] v rozsudku ze dne [datum] ve věci stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona, bylo třeba vyčkat na rozhodnutí správního orgánu ve věci státního občanství [jméno] [příjmení]. Policie opakovaně činila dotazy na [anonymizována dvě slova] [územní celek] na stav řízení ve věci občanství jmenované. Odpovědi se dočkala [datum]. Následně byl kontaktován [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a přistoupeno k výslechu obviněných. Bez ohledu na činnost orgánů činných v trestním řízení, žalovaná konstatovala, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Zohlednila kritéria složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného. Odmítla výpočet uvedený v žalobě a pro stanovení částky 20 000 Kč za rok řízení a dále pro extrémní navýšení nespatřila žádný důvod. Žalobce neprokázal, že by předmět řízení byl pro něj mimořádně významný, byl obžalován společně s dalšími pěti osobami a lze presumovat tzv. sdílenou újmu, což je důvodem pro snížení vypláceného zadostiučinění (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 30 Cdo 3694/2011 a sp. Zn. 30 Cdo 1476/2012). Dále odkázala na sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu v otázce přiznání a výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou tím, že proti poškozenému bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením ze dne 27. 6. 2012 sp. [anonymizováno] [číslo] [rok], podle kterého, pokud se poškozený zároveň domáhá nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštění obžaloby nebo zastavením a zároveň z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého nároku na místě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. E) zákona a rozsudek Nevyššího soudu ze dne 16. 11. 2010 sp. Zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. K nároku žalobce z titulu nezákonného trestního stíhání v rámci posuzovaného řízení žalovaná uvedla, že částka 40 000 Kč představuje částku zcela přiměřenou a neshledala důvody pro její navýšení. Dále uvedla, že žalobce svá tvrzení o případných následcích trestního stíhání blíže neprokázal a neoznačil žádné důkazy, neodůvodnil, jak dospěl k nárokované částce a proč má za to, že zrovna taková částka představuje odpovídající náhradu. Odkaz na rozhodnutí ve věci„ veřejně známých osobností“ nemůže být případný a rozhodně nejde o srovnávací příklady dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Předmětem řízení současně není nárok na ochranu osobnosti, ale nárok dle zákona. Co se týká přiznání úroků z prodlení ode dne [datum] do zaplacení, žalovaná odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. Zn. Cpjn 206/2010, ve kterém Nejvyšší soud judikoval, že stát je povinen nahradit škody nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle zákona a teprve uplynutím této lhůty, nikoliv jiné, se ocitá stát jako dlužník v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty jej pak stíhá povinnost zaplatit poškozenému úrok z prodlení. Žádost žalobce byla žalované doručena dne 5. 9. 2019 a případný úrok z prodlení proto náleží až ode dne 6. 3. 2020. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 5. 9. 2019 prostřednictvím právního zástupce adresovaným žalované požadoval poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení v posuzovaném řízení spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to v částce 392 167 Kč a dále nespravedlivým trestním stíháním, resp. nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 25. 10. 2010, a to v částce 1 500 000 Kč.

4. Dále bylo v řízení prokázáno, že usnesením [stát. instituce], [stát. instituce], územní odbor [obec] ze dne 25. 10. 2010, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, dále [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] pro skutek, v němž je spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. A), odst. 2 písm. A) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v účinném znění do [datum] spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona v účinném znění do [datum], kterého se měli dopustit tím, že jako členové zastupitelstva [územní celek] v úmyslu opatřit této obci neoprávněný majetkový prospěch v rozporu s § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, na 16. zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného [datum] schválili usnesením [číslo] prodej pozemků specifikovaných v usnesení společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], ačkoliv věděli, že na tyto pozemky byl uplatněn [jméno] [příjmení] restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. A tudíž povinná osoba, v tomto případě [územní celek], byla povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře ode dne účinnosti tohoto zákona, nemohla tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného a dále usnesením [číslo] schválili prodej těchto pozemků [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa], v případě, že by společnost [právnická osoba] nedodržela podmínky prodeje, kdy na základě takto přijatých usnesení a dohody o narovnání mezi společností [právnická osoba] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za účasti [územní celek] uzavřené dne [datum] byli výše specifikované pozemky dne [datum] na základě kupních smluv ve formě notářských zápisů prodány z části společnosti [právnická osoba] za kupní cenu 6 343 150 Kč a z části [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2 256 850 Kč, kdy tímto jednáním [územní celek] neoprávněně obohatili o částku 8 600 000 Kč. Policie v odůvodnění uvedla, že trestná činnost jmenovaných je prokázána spisovým materiálem, zejména trestním oznámením [jméno] [příjmení], zprávami [pozemkový úřad], záznamem z veřejného zasedání zastupitelstva obce ze dne [datum] a [datum], jakož i dalšími listinnými materiály založenými ve spise a jelikož zjištěné a odůvodnění skutečnosti nasvědčují spáchání zmíněného trestného činu a je dostatečně odůvodněn závěr, že tento trestný čin byl spáchán jmenovanými osobami, bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání. Státní zástupce [anonymizována tři slova] [obec] usnesením ze dne 24. 11. 2010, [číslo jednací], zamítl stížnost mimo jiné žalobce ze dne [datum] proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro její nedůvodnost. Dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut [celé jméno žalobce]. Dne [datum] byla vyslechnuta [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla vyslechnuta doktorka [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se dostavil [jméno] [příjmení] k podání vysvětlení ohledně prodeje pozemku v obci [obec] v červenci 2010. Dne [datum] se dostavila k podání vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se dostavil k podání vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se dostavil k podání vysvětlení [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] se dostavila k podání vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se dostavil k podání vysvětlení [celé jméno žalobce]. Dne [datum] se k podání vysvětlení dostavil [jméno] [příjmení]. Dle úředního záznamu ze dne [datum] bylo dne [datum] provedeno místní šetření v obci [příjmení] a hovořeno s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl požádán o součinnost [anonymizována dvě slova] [obec]. Dle úředního záznamu ze dne [datum] oznamovatel [jméno] [příjmení] dne [datum] předal policejnímu orgánu CD nahrávku ze zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne [datum] – [datum]. Úřední záznam ze dne [datum] uvádí, že na základě žádosti byly obci [obec] do spisu založeny výpisy z účtu, z nichž je zřejmé, že byly přijaty platby za prodané pozemky. Dne [datum] nahlížel do spisu [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] došlo k prostudování spisu [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl [anonymizována tři slova] [obec] doručen návrh na podání obžaloby proti obviněným [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Dne [datum] byla [název soudu] doručena obžaloba proti [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že svým jednáním měli obec [anonymizováno] neoprávněně obohatit o částku 8 600 000 Kč. Dne [datum] byli k hlavnímu líčení, nařízenému na den [datum] předvoláni všichni obžalovaní. Dne [datum] požádali obžalovaní o odročení hlavního líčení, které bylo tedy odročeno na den [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, na kterém došlo k výslechu všech obžalovaných a svědka [jméno] [příjmení] Hlavní líčení bylo odročeno na den [datum] za účelem doplnění dokazování výslechem svědků. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, kdy státní zástupce uvedl, že nemá návrhy na doplnění dokazování a hlavní líčení bylo odročeno na den [datum], neboť se k hlavnímu líčení nedostavil obhájce ani obžalovaní, když právní zástupce obžalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byl hospitalizován. Dne [datum] bylo hlavní líčení odročeno na den [datum], když soud zároveň vyzval obžalované, aby si zvolili jiného obhájce vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [příjmení] není ze zdravotních důvodů zřejmě schopen řádně vykonávat obhajobu. Dne [datum] byla [anonymizováno] [země] doručena obsílka s předvoláním k hlavnímu líčení obžalovaným [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla [anonymizováno] [země] doručena žádost [název soudu] o doručení předvolání k hlavnímu líčení [jméno] [příjmení] jako svědkovi. Dne [datum] byla soudu doručena žádost o odročení hlavního líčení z důvodu srdeční příhody obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] bylo soudu doručeno podání, ve kterém obžalovaní, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] žádají o odročení hlavního líčení nařízeného na den [datum], a to z důvodu, aby si mohli zvolit jiného obhájce. Úřední záznam ze dne [datum] uvádí, že obžalovaný [příjmení] [příjmení] byl v 10:00 hodin z nemocnice propuštěn. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, které bylo odročeno na den [datum] za účelem opětovného předvolání obžalovaných, eskortě [obec] [země] byl krátkou cestou předán příkaz k zatčení obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byli předvoláni na den [datum] obžalovaní [jméno] [příjmení], [příjmení] a [celé jméno žalobce] s tím, že pokud se nedostaví, bude na ně vydán příkaz k zatčení. Dle úředního záznamu došlo dne [datum] k zatčení obžalovaného [jméno] [příjmení], který byl usnesením ze dne [datum] vzat do vazby. Dne [datum] se k výslechu na základě předvolání dostavila obžalovaná [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla soudu doručena stížnost proti usnesení o vzetí do vazby obviněného [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] byla [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ustanovena právní zástupkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla soudu doručena stížnost manželky [jméno] [příjmení] proti usnesení o jeho vzetí do vazby. Dne [datum] byl soudu doručen návrh na vyloučení předsedy senátu z projednání věci spolu s návrhem na přerušení řízení proti obžalovanému [jméno] [příjmení], a to na dobu 6 měsíců. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, na kterém bylo usnesením rozhodnuto o tom, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se předává [obec] advokátní komoře ke kárnému postihu za jeho předchozí jednání spočívající v tom, že ignoroval výzvy soudu. Dále usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu, [anonymizováno] [jméno řešitele] [příjmení řešitele], není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci, byl vyslechnut obžalovaný [příjmení] [příjmení], svědkyně [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] byla soudu doručena stížnost obžalované [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o tom, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, kdy byli vyslechnuti všichni obžalovaní. Usnesením bylo rozhodnuto, že věc obžalovaného [jméno] [příjmení] se vylučuje z vedeného řízení. Dále byly zamítnuty všechny návrhy na doplnění dokazování, a vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odložením v délce trvání pěti let, když bylo rozhodnuto, že spáchali trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání obžalovaných: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podali odvolání do protokolu. [celé jméno žalobce] a [příjmení] si ponechali lhůtu a odvolání podali dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Dne [datum] byla soudu doručena stížnost [jméno] [příjmení] na vzetí do vazby. O této stížnosti bylo rozhodnuto [datum] tak, že stížnost se zamítá. Dne [datum] rozhodl [název soudu] tak, že stížnost obžalovaných proti usnesení [anonymizována dvě slova], kterým rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z projednání úkonů v trestní věci, se zamítá. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl, že se zrušuje ustanovení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť si obžalovaní zvolili jiného obhájce. Dne [datum] soud vyzval právního zástupce [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], aby doplnil své odvolání, neboť tedy nesplňuje požadavky, a to ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení výzvy soudu. Dne [datum] bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání. Věc byla dne [datum] předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání obžalovaných. [název soudu] rozhodl dne [datum] ve věci obžalovaného [jméno] [příjmení] tak, že věc se spojuje ke společnému projednání a rozhodnutí do trestní věci zbývajících obžalovaných. Dne 11. 9. bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum]. Dne [datum] bylo [anonymizována dvě slova] doručeno doplnění odvolání [příjmení] a [anonymizováno]. Dne [datum] bylo doručeno [anonymizována dvě slova] druhé doplnění odvolání. Dne [datum] proběhlo u [název soudu] veřejné zasedání, které bylo odročeno na [datum], neboť právnímu zástupci [příjmení] a [anonymizováno] nebylo doručeno usnesení o spojení věci obžalovaného [jméno] [příjmení] s ostatními obžalovanými. Dne [datum] byl soudu doručen návrh na přerušení řízení obžalovaných [jméno] [příjmení] a [anonymizováno], a to do doby skončení řízení u Ústavního soudu o ústavní stížnosti, neboť obžalovaní podali ústavní stížnost proti usnesení [anonymizováno 5 slov], kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu není vyloučen z výkonu funkce v této trestní věci. Dle úředního záznamu ze dne [datum] začalo být zjišťováno, jakým způsobem byla daná věc přidělena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předsedovi senátu. Dne [datum] bylo soudu doručeno zpětvzetí návrhu na přerušení řízení, neboť ústavní stížnost byla odmítnuta. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání, které bylo odročeno na den [datum], a to za účelem zvážení výslechu dalších svědků. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání, které bylo odročeno na [datum] za účelem prostudování odůvodnění rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] a učinění dalších dotazů na příslušný správní odbor. Dne [datum] bylo převedeno veřejné zasedání na neveřejné. Dne [datum] byl soudu doručen návrh na nahrazení vazby obžalovaného [jméno] [příjmení] to peněžitou zárukou ve výši 2 000 000 Kč. Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání, na kterém bylo usnesením rozhodnuto, že napadené rozsudky se zrušují a věc se vrací státnímu zástupci k došetření, konkrétně rozsudek [název soudu] ve vedeném řízení [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto ve věci [jméno] [příjmení]. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] podal ústavní stížnost proti usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] a proti usnesení [anonymizována dvě slova], kterým bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti vzetí do vazby tak, že uvedená usnesení se ruší pro porušení základního práva stěžovatele. Dne [datum] byla [název soudu] doručena stížnost ministryně spravedlnosti, a to pro porušení zákona, když tedy [název soudu] usnesením ze dne [datum] rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání u [název soudu], kterým bylo rozhodnuto, že usnesením [název soudu] ze dne [datum], byl porušen zákon ve prospěch obžalovaných, kdy předmětem stížnosti nebylo meritum věci, ale pouze procesní postup [název soudu]. Usnesením ze dne [datum] rozhodl [název soudu] o přiznání nákladů obhajoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Proti uvedenému usnesení podali obžalovaní stížnost dne [datum] s odůvodněním, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nikdy žádný z nich neviděl a ani mezi nimi neproběhla žádná porada. Věc byla přeložena k rozhodnutí [datum] [název soudu]. Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání, kdy bylo usnesení [anonymizována dvě slova] zrušeno. Dne [datum] proběhl výslech obviněné [jméno] [příjmení]. Dne [datum] proběhl výslech obviněné [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyslechnut obviněný [příjmení] [příjmení]. Opatřením ze dne [datum] přibrala [stát. instituce] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] do řízení znalkyni, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, a to za účelem stanovení odhadní ceny v místě a čase obvyklém pozemků, které jsou předmětem vedeného řízení. Lhůta k vypracování znaleckého posudku byla stanovena do [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl obviněnému [jméno] [příjmení] ustanoven právní zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Podáním ze dne [datum] navrhnul právní zástupce obviněného, [jméno] [příjmení], zastavení trestního stíhání a návrh na doplnění dokazování. O návrhu na doplnění dokazování bylo rozhodnuto [datum], když tento návrh byl zamítnut. Dne [datum] byl soudu doručen návrh obviněného [jméno] [příjmení] na předběžné projednání obžaloby a návrh na zastavení trestního stíhání. Dne [datum] byl [anonymizována dvě slova] doručen návrh na předběžné projednání obžaloby spojený s návrhem na zastavení trestního stíhání podaný obviněnými [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. Dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na den [datum], a to k předběžnému projednání obžaloby. Dne [datum] byl učiněn úřední záznam, že přísedící se nemohou účastnit neveřejného zasedání, tudíž nebude konáno. Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že trestní stíhání se zastavuje, a to proti obviněnému [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení nabylo právní moci ve vztahu k [celé jméno žalobce] dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla přiznána [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odměna za náklady obhajoby. Usnesením ze dne [datum] byla přiznána ustanovené zástupkyni, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], odměna za nutnou obhajobu. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu], sp. Zn. [spisová značka].

5. Z internetových článků ze dne [datum] [anonymizováno]„ [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [role v řízení] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [role v řízení]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]: [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [příjmení]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [role v řízení] [anonymizováno] [příjmení]: [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [název soudu]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno]„ [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec]“, [anonymizována dvě slova]: [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova]“, [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, [anonymizováno]„ [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [obec]“ [anonymizována dvě slova]„ [jméno] [příjmení]“ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]:„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] [název soudu], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“ [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]: [obec], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]: [obec] [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“ [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [obec]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení]. [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova].

6. V potvrzení ze zaměstnání (zápočtovém listu) ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] potvrdil, že žalobce byl u něj zaměstnán od [datum] do [datum] jako řidič nákladního vozidla a pracovní poměr byl rozvázán dohodou. Z potvrzení o zaměstnání vystaveného [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl u této společnosti zaměstnán v pracovním poměru od [datum] do [datum]. [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] v potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci ze dne [datum] potvrdil, že žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání veden v době od [datum] do [datum]. Podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od [datum] do [datum]. V dohodě o provedení práce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobce a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] se strany dohodly, že žalobce bude pracovat jako řidič nákladního vozidla s tím, že pracovní úkol začne [datum] v rozsahu max. 300 hodin a pracovní úkol bude ukončen dne [datum]. Zaměstnanec obdrží odměnu 60 Kč za hodinu. Dne [datum] uzavřel žalobce jako zaměstnanec na straně jedné a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s r.o., se sídlem [adresa], [IČO], jako zaměstnavatel na druhé straně dodatek k pracovní smlouvě, když na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vznikl mezi stranami pracovní poměr a dodatkem byl takto vzniklý pracovní poměr prodloužen na dobu určitou do [datum]. V dalším dodatku ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum] strany sjednaly, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do [datum] s tím, že tímto se mění původní pracovní smlouva ze dne [datum], a to ode dne [datum] a za vykonanou práci náleží žalobci jako zaměstnanci mzda v částce 13 400 Kč. V potvrzení o zaměstnání (zápočtovém listě) vystaveném [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] bylo potvrzeno, že žalobce byl zaměstnán u této společnosti na základě dohody o provedení práce v době od [datum] do [datum]. 7. [název soudu] rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], rozvedl manželství žalobce a [jméno] [příjmení] uzavřené [datum] před místním [anonymizována tři slova] [obec]. V odůvodnění uvedl, že manželka vypověděla, že v průběhu manželství vznikaly finanční problémy, rozvrat byl rovněž způsoben nevěrami manžela, vztah mezi ní a manželem je velice narušen, manželovi přestala důvěřovat a přestala si ho vážit. Rovněž vztah synů k manželovi vzhledem k uvedenému byl špatný, aktuálně je problémový. Před rokem a půl se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, zhruba 2,5 roku spolu nežijí manželským životem. Manželství je formální, rozvrat manželství je definitivní, manželka vyloučila obnovení soužití s manželem. Žalobce jako manžel v účastnickém výslechu vypověděl, že souhlasí s tím, co manželka uvedla. Zdůraznil, že měli finanční problémy, odcizení mezi nimi bylo způsobeno také tím, že měli zcela jiné názory na trávení volného času. Připustil, že zhruba rok a půl pobývá u své přítelkyně, a to po většinu času a manželství je zcela formální a rovněž si nebyl schopen představit obnovení soužití s manželkou. Taktéž se vyslovil pro rozvod manželství. Soud, co se týká příčin rozvratu, vycházel z účastnických výpovědí, ze kterých bylo zjištěno, že se jednalo o finanční problémy, neshody ohledně trávení volného času a nevěra manžela, které způsobily rozvrat manželství.

8. Ze záznamu pořadu [anonymizováno 5 slov] [rok] soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, z tohoto důvodu se již v odůvodnění tohoto rozsudku tímto důkazem již blíže nezabýval.

9. Žalobce v rámci účastnického výslechu vypověděl, že byl trestně stíhán pro zneužití pravomoci veřejného činitele, jednalo se o prvé trestní stíhání, byl osvobozen, že nespáchal trestný čin. Trestně stíháno bylo celé zastupitelstvo, což bylo šest nebo sedm osob. V době trestního stíhání pociťoval nervozitu, psychický stres, navštívil lékaře. Ten mu řekl, že to vzniká hlavně stresem. Psychologa nebo psychiatra však nenavštívil, dokázal si poradit sám, stresu se vyhýbal. Dále vypověděl, že by se nerozváděl, manželka však trvala na rozvodu, a proto na základě dohody manželství skončili. Manželka nevěřila, že to, pro co byl trestně stíhán, spáchal. Obecně nevěřila, že by se něco takového mohlo stát. Žalobce má dva syny, se kterými se v současné době nestýká. Naposledy je viděl loňského roku, když se náhodně potkali v [obec] O trestním stíhání se nebavili. Matka žalobce se o trestním stíhání dozvěděla, ale nerozuměla tomu. Žalobce má dvě sestry, které se o trestním stíhání dozvěděly pravděpodobně z médií. Starší se o trestním stíhání lidově dozvěděla z řečí lidí a mladší bydlela mimo. Sestry, dalo by se říct, žalobce podporovaly, nevyjadřovaly se negativně ani pozitivně. Podporovaly jej tak, že žalobce neodvrhly. Trestní stíhání bylo medializováno v televizi. Jednalo se o všeobecné vyjádření reportéra v pořadu [anonymizována dvě slova] o tom, že žalobce a celé zastupitelstvo byli obviněni z vážného trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele z důvodu nezákonného prodeje pozemků s tím, že obec prodala pozemek, ohledně kterého neměla oprávnění jej prodat. V té době byl žalobce členem zastupitelstva, byl také zaměstnán ještě jako řidič nákladního vozidla. Pracovní poměr ukončil dohodou. Zaměstnavatel mu výpověď nedal. Dále byl zaměstnán na montážích satelitních přijímačů do nákladních vozidel a pracovní poměr byl ukončen také dohodou. Zaměstnání žalobce střídal proto, že měl pocit, že se na něj dívají jako na obviněného a výdělek byl slabší. V době, kdy začalo jeho trestní stíhání, byl zaměstnán u autodopravce. O trestním stíhání tehdy jeho zaměstnavatel a ostatní spoluzaměstnanci věděli. Žalobce se již nevyjádřil k tomu, zda byl zaměstnán v době, kdy kandidoval do zastupitelstva, protože v té době byli obviněni a soudce na něj křičel. U žalobce se projevil stres, který jej doprovází i nyní. Manželka i synové se s ním bavili odměřeně, měli strach, aby nepřišli k nějaké újmě. Žalobce následně pak musel bydlet nouzově v garáži, aby se vůbec nevídali. Pak byl v podnájmu na inzerát v [obec] a nějaký čas také přebýval na vypůjčené chatě. Tchyně nebyla ráda, že se něco takového stalo a že je s manželkou. Co se týká důvodu rozvratu, manželka a synové věřili, že trestní stíhání je opodstatněné. V manželství chtěl žalobce pokračovat, manželka však nechtěla. V žalobci vyvolává stres, že je v soudní síni, která na něm zanechala velkou stopu z důvodu, že soudce na něj křičel, že jej zavře a celý život bude v kriminále, což v žalobci vyvolalo stres.

10. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že žalobce zná 40 let z [obec], kde také bydlí, v současné době tam již žalobce nebydlí, odstěhoval se někam do [obec]. V roce 2014 nebo 2015 jej manželka vyhnala do garáže, kde měl postel, topení. Žalobce chodil ke svědkovi na návštěvu. Byl trestně stíhán pro trestný čin spočívající v obohacení [územní celek] z důvodu odsouhlasení prodeje pozemků, které měly být v restituci. Svědek byl také trestně stíhán. Co se týká opětovného zvolení do zastupitelstva, svědek byl zvolen. Žalobce v zastupitelstvu před rokem 2010 nebyl. V roce 2014 žalobce na pozici zastupitele již nekandidoval. Svědek kandidoval a jak již bylo uvedeno, byl zvolen. Žalobce byl zastupitelem v roce 2010 až 2014. Poté, co byl žalobce vyhnán do garáže, začal pít, nebyl ale alkoholik, neměl peníze. Svědek mu půjčil 20 000 Kč. Důvodem, proč žalobce bydlel v garáži, byla televize a noviny, ve kterých bylo trestní stíhání medializováno. Svědek žalobce potkal někdy v roce 2016, 2017. Žalobce mu řekl, že má lupénku. Jestli chodil žalobce k lékaři, to svědek nevěděl. Dle svědka byl rozvod ukončen někdy v roce 2015 až 2016. Po rozvodu se musel žalobce z garáže vystěhovat. Pak si našel nějakou paní, se kterou je i nyní. Svědek se dále domnívá, že žalobce byl zastupitelem i v roce 2008 až 2010 a pak 2010 až 2014 možná nebyl, což ale svědek již nevěděl. Co se týká příčiny rozvodu, svědek vypověděl, že podle něj tam aspektů bylo více. Začalo to tím, že žalobce byl trestně stíhán. Objevil se v televizi, na fotkách. Pak to začalo trochu vrzat. Žalobce se odstěhoval do garáže, pak si našel přítelkyni.

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobce zná. Seznámila se s ním v roce 2011. V té době byla v rozvodovém řízení a vyhledávala společnost, aby se odreagovala. V únoru 2012 byl žalobce úplně jiný oproti předchozímu roku. Psychicky byl špatný, nekomunikoval. V roce 2011 byl žalobce ještě ženatý a svědkyně vlastně vdaná, rozváděla se v roce 2012, v šestém měsíci byla již rozvedená. V únoru 2012 žalobce svědkyni řekl, že se něco děje, nechtěl ale říci, co. Nekomunikoval, svědkyně nepátrala, proč, ale zjistila v novinách, protože její bývalý manžel byl novinář, že v [obec] se něco děje, co se týká bytů nebo domů. Žalobce říkal, že byl odsouzený a že údajně měl v [obec] okrádat lidi. O trestním stíhání žalobce svědkyně informace nemá, neví, jak trestní stíhání dopadlo. Po rozvodu se s žalobcem setkávala nikoliv ale často, podporovala jej. V červnu 2015 mu nabídla, aby se k ní žalobce nastěhoval, protože neměl kde bydlet. Měl zdravotní problémy, lupénku a dále se srdcem, které přetrvávají. O příčinách, proč manželka vystěhovala žalobce do garáže, svědkyně nic nevěděla. Žalobce říkal, že si se ženou nerozumí, že ho nepodporuje. V době trestního stíhání se s rodinou žalobce svědkyně nestýkala. Když se žalobcem v červnu 2015 začala bydlet, tak se seznamovali s její rodinou. Svědkyně věřila, že žalobce je nevinen. O politické činnosti žalobce svědkyně nic nevěděla. V lednu 2012 svědkyně zpozorovala, že se něco děje, pak už to bylo horší a horší. Žalobce se stahoval do sebe, nemluvil, nekomunikoval, byl uzavřený v garáži. Změnil se v momentě, kdy spolu začali bydlet, tj. v červnu 2015. Žalobce má hodně koníčků co se týče auta, kutilských věcí. Na chatě společně stále ještě žili jako kamarádi, protože žalobce odjížděl domů. Žalobce od roku 2011 stále pracoval. Když ho svědkyně poznala, dělal na stavbě betonárky.

12. Svědek [příjmení] [celé jméno žalobce] vypověděl, že žalobce je jeho otec. Trestní stíhání bylo zahájeno zhruba před deseti lety, jak dlouho trvalo, svědek nevěděl. Začalo někdy v roce 2011, 2012. Žalobce byl stíhán v souvislosti s prodejem pozemků. O trestním stíhání se svědek dozvěděl od otce. Když měli zasedání v obci, začala vyšetřovat televize, byly tam různé reportáže, jako reportéři a dále byly místní zvěsti a drby v obci [obec]. Svědek se dozvěděl, že byly prodávány pozemky a později se dozvěděl, že byl trestně stíhán starosta [příjmení] a další členové zastupitelstva včetně žalobce. V době trestního stíhání byl žalobce členem zastupitelstva [územní celek]. Svědek má staršího bratra [jméno] [celé jméno žalobce], který se také postupně dozvěděl o trestním stíhání žalobce. Na trestní stíhání svědek reagoval nepříjemně, s otcem neměl ideální vztahy, ale od té doby, co začalo vyšetřování v reportáži„ Reportéři“ a když se dozvěděl o těchto reportážích, bylo vidět, že to zasáhlo především žalobce a nejen jeho rodinu. Svědek věřil, že žalobce je nevinen. O trestním stíhání se svědek bavil hodně se svou matkou, která to velmi těžce nesla a také věřila, že žalobce je nevinen. O trestním stíhání věděly také dvě babičky svědka. Jedna už nežije a druhá o tom nerada mluví do teď. Obě babičky věřily, že žalobce je nevinen. V době trestního stíhání byl žalobce zdráv, svědek si nevybavil, že by měl nějaké zdravotní problémy. Teprve po skončení trestního stíhání bylo vidět, že ztrácí na váze, občas se více napil, což bylo tedy po skončení trestního stíhání. Jakým způsobem skončilo trestní stíhání ve vztahu k žalobci, svědek přesně nevěděl, taktéž ani, kdy skončilo. Vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou byly nepříjemné, šly z kopce. V roce 2016 došlo k rozvodu. Tato nepříjemnost v [obec] byla důvodem k tomu, proč šli žalobce a jeho manželka od sebe. Žalobce do rozvodu bydlel s manželkou a dětmi a půl roku před rozvodem se odstěhoval do [obec]. Po rozvodu se svědek s otcem nestýká, poslední rok jej potkal jednou úplně náhodně. Žalobce měl práci, fyzicky ji nezvládal tak, jako dříve, protože si nesl psychické následky po trestním stíhání. V roce 2015 až 2016, kdy se žalobce odstěhoval, svědek pozoroval výrazné psychické a fyzické změny. Tyto změny dává svědek do souvislosti s trestním stíháním. Svědek nevěděl o tom, že by žalobce své manželce nevěrný. Svědek s otcem příliš často nemluvil, otec měl jiné koníčky než svědek, každý si šel tedy svou cestou. Žalobce si našel přítelkyni půl až třičtvrtě roku před oficiálním rozvodem, resp. Svědek se dozvěděl, že by mohl mít žalobce přítelkyni a když se k tomu dozvěděl, vztahy mezi rodiči byly nejhorší, co svědek zažil.

13. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 10 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba ve zbývajícím rozsahu nebyla podána důvodně. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 460 000 Kč, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou proti žalobci vedeným trestním stíháním v rámci posuzovaného řízení a dále částky 341 542 Kč, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

15. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) a vznikem škody (srov. Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. Zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 28 Cdo 3536/2011).

16. Soud se nejprve zabýval požadovaným finančním zadostiučiněním z důvodu nezákonného rozhodnutí vydaného v rámci posuzovaného řízení. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. Zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990 sp. Zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo]; rozsudek ze dne 31. 3. 2002 sp. Zn. 25 Cdo 1487/2001 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813; posledně uvedené rozhodnutí je též dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR ‚www.nsoud.cz), tzn. Že vznik nároku na náhradu škody není podmíněn tím, že by v řízení bylo prokázáno, že orgán činný v trestním řízení jednal v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován, což však nebylo tvrzeno. Soudní judikatura výkladem zákona dovodila, že ve smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi byla odčiněna, a že je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal, a že proti němu nemělo být trestní stíhání vedeno.

17. V posuzovaném případě se jednalo o zmíněné usnesení [stát. instituce] ze dne 25. 10. 2010, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. A), odst. 2 písm. A) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v účinném znění do [datum] spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona v účinném znění do [datum]. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán uvedený trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobce. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Žalobce sice podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ta ovšem byla zamítnuta usnesením [anonymizováno 5 slov] [obec] ze dne 24. 11. 2010, [číslo jednací], pro její nedůvodnost. Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením ze dne [datum], kterým bylo zastaveno, neboť skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

18. Jak již bylo uvedeno, je v tomto případě založen nárok na náhradu škody ve smyslu § 1, 2 zákona (o čemž není mezi účastníky sporu). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. Zn. 30 Cdo 2813/2011 konstatoval, že„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dále blíže objasnil, co se rozumí povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby a dále uvedl, k jakým okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout, a uzavřel, že„ v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.“ Je nepochybné, že každé trestní stíhání představuje omezení souhrnu osobnostních práv a je schopné vyvolat vznik nemajetkové újmy. Žalobce však musí prokazovat intenzitu tvrzené újmy, odůvodňující požadované peněžní odškodnění. Ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v citovaném rozsudku soud zaměřil pozornost na a) povahu trestní věci, b) délku trestního stíhání, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy mělo u žalobkyně dojít, které však již byly zohledněny výše, tj. okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně), což v daném případě ani žalobce netvrdil.

19. Pod kritériem povaha trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let (§ 140 odst. 1 trestního zákona), než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 209 odst. 1 trestního zákona), přičemž obviněný podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. Žalobce byl trestně stíhán pro spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. A), odst. 2 písm. A) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v účinném znění do [datum] spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona v účinném znění do 31. 12. 2009, za což byl ohrožen trestem odnětí svobody na tři léta až deset let. Žalobce byl trestně stíhán pro závažnější trestný čin, ale nikoli tak závažný, jako trestný čin vraždy.

20. Kritérium délky trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. V posuzovaném případě byl žalobce trestně stíhán v době od 25. 10. 2010 do 10. 5. 2019. Jednalo se tak o déletrvající trestní stíhání.

21. Kritérium následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

22. Žalobce tvrdil negativní dopady spočívající v nestandardně vedeném trestním stíhání z důvodu podezření na podjatost předsedy senátu [anonymizována dvě slova] a jeho neprofesionalitu, falšování protokolu o hlavním líčení, dále žalobce že ztratil zaměstnání, měl problémy při shánění zaměstnání, rozpadla se mu rodina, musel opustit rodinný dům, stal se z něj bezdomovec, terč verbálních útoků, obyvateli obce byl vnímán jako kriminálník, žil dlouho v nejistotě z výsledku trestního řízení, byl předmětem řady článků na internetu, negativně se o něm zmiňovala média a reportáže [anonymizováno]. Tato tvrzení nepochybně směřují právě ke kritériu následků způsobených trestním stíháním, což ostatně již žalobce sám uvedl v odkazu na zmíněné judikáty. Právní řád a judikatura sice reflektují skutečnost, že trestní stíhání negativně působí na soukromý a osobní život, nicméně i za této situace je však třeba, aby poškozený, tj. v tomto případě žalobce takto tvrzené následky trestního stíhání v jeho osobnostní sféře také náležitě prokázal, neboť samotná existence nezákonného rozhodnutí sama o sobě není dostačující k prokázání vzniku nemajetkové újmy (srov. Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 30 Cdo 1747/2014).

23. Tvrzení žalobce týkající se podjatosti předsedy senátu, jeho neprofesionality, falšování protokolu z hlavního líčení nepředstavují bez dalšího zásah do osobnostní sféry žalobce, ale souvisí se samotným průběhem posuzovaného řízení a případné negativní následky se projevují v rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k tomu, že žalobce byl obžaloby zproštěn, již samotný zprošťující rozsudek představuje nápravu nezákonného trestního stíhání žalobce a odstranění zmíněných tvrzených závadných postupů. Pokud však žalobce s těmito tvrzeními spojoval své obavy o výsledek trestního řízení, soud z posuzovaného řízení nezjistil nestandardní postup orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k žalobci, a proto daná tvrzení zůstala pouze v rovině nepodložených tvrzení. Co se týká ztráty zaměstnání, z provedeného dokazování bylo zjištěno, že pracovní poměr trvající v době od 1. 8. 2010 do 8. 3. 2011 žalobce rozvázal dohodou, jaký způsobem bylo ukončeno další zaměstnání žalobce trvající v době od 9. 3. 2011 do 30. 6. 2011 nebylo z provedených důkazů zjištěno, dále byl žalobce v době od 1. 7. 2011 do 2. 2. 2012 v evidenci uchazečů o zaměstnání, do 30. 11. 2011 mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, v době od 1. 9. 2012 do 31. 12. 2021 byl žalobce zaměstnán na základě dohody o provedení práce a dne 21. 12. 2015 uzavřel pracovní poměr původně sjednaný na dobu určitou do 31. 12. 2016 a následně již na dobu neurčitou. Z takto provedených důkazů nebyla zjištěna žalobcem tvrzená příčinná souvislost se ztrátou zaměstnání, tvrzenými problémy při shánění zaměstnání a samotným vedením posuzovaného řízení. K tvrzenému rozpadu rodiny žalobce vypověděl, že jej podporovaly sestry, manželka nevěřila v jeho vinu, následně však zcela opačně vypověděl, že manželka i synové věřili v opodstatněnost trestního stíhání. Což však již dále nekoresponduje s tím, co vypověděl syn žalobce svědek [příjmení] [celé jméno žalobce], když uvedl, že věřil v otcovu nevinu. Žalobce dále uvedl, že chtěl v manželství pokračovat, manželka nikoli. Již však neuvedl, že příčinou rozvratu jeho manželství nebylo trestní stíhání vedené v rámci posuzovaného řízení, ale nevěry žalobce, jak je uvedeno v rozsudku [název soudu] ze dne 2. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], kterým bylo manželství žalobce rozvedeno, a žalobce s tímto souhlasil, jakož i s tím, že manželka mu již v této souvislosti přestala důvěřovat a přestala si jej vážit. Žalobce v rozsudku připustil, že již rok a půl tráví čas u své přítelkyně, manželství je tak již formální. I žalobce tak měl zájem na rozvodu manželství. Zároveň si lze těžko představit, že pokud manželka věřila v žalobcovu nevinu, by se s ním z důvodu trestního stíhání rozvedla. Jak již bylo uvedeno, příčinou rozvratu jejich manželství byly neshody a zejména žalobcovi nevěry, což ostatně žalobce v rozvodovém řízení ani nepopřel, ale naopak s tím souhlasil. Přestože tyto skutečnosti byly žalobci známy, vypovídal před zdejším soudem v rámci účastnického výslechu odlišně, a proto jeho výpověď v kontextu s těmito zjištěními působí zcela nevěrohodně a účelově. I svědek [příjmení], odlišně od stanoviska samotného žalobce v rozvodovém řízení, tvrdil, že jednou z příčin rozvratu manželství bylo posuzované řízení, stejně tak jako svědek [příjmení] [celé jméno žalobce] O posuzovaném řízení jako příčině rozvratu manželství se však v rozvodovém rozsudku nepíše, což ostatně žádný z manželů v rozvodovém řízení ani netvrdil. Tyto svědecké výpovědi je třeba v této souvislosti hodnotit jako nevěrohodné. Svědkyně [příjmení] o příčinách rozvodu manželství žalobce nic nevěděla. Rozhodně proto nelze tvrdit, že v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením se žalobci rozpadlo manželství. Nebylo také prokázáno, že by posuzované řízení zapříčinilo odstěhování žalobce. Dále je také zvláštní, že pokud posuzované řízení bylo pro žalobce velkým stresujícím faktorem, přesto nevyhledal odbornou lékařskou pomoc. Ostatně svědek [příjmení] [celé jméno žalobce] vypověděl, že žalobce byl v průběhu posuzovaného řízení zdravý. Z provedených důkazů pak nebylo zjištěno, že by žalobce byl v souvislosti s posuzovaným řízením vnímán jako kriminálník.

24. Posuzované řízení bylo medializováno i prostřednictvím televizního vysílání na [anonymizováno], zejména však ve vztahu k obviněnému starostovi [územní celek], jméno ani příjmení žalobce zmíněno nebylo, nebylo tak prokázáno tvrzení žalobce, že byl předmětem řady negativních článků na internetu a reportáží v [anonymizováno]. Média informovala obecně o průběhu posuzovaného trestního řízení, nebyl zjištěn excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, který by mohla mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby, či mediální vyjádření z jejich strany způsobem umocňujícím újmu obviněného (obžalovaného) např. nevybíravé či urážlivé chování ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě, což by bylo možné přičíst státu k tíži (srov. Rozhodnutí nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2012, sp. Zn. 30 Cdo 4280/2011). V posuzovaném případě byla medializace trestního stíhání prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž by se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu. Medializaci daného případu proto nelze státu přičítat k tíži (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. Zn. 30 Cdo 3870/2012) a v této souvislosti proto tvrzené dopady nelze hodnotit jako zásah do osobnostní sféry žalobce v souvislosti s posuzovaným řízením, ostatně nebyly ani žalobcem prokázány.

25. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že trestní stíhání žalobce probíhalo pro trestný čin závažnějšího charakteru, trvalo delší dobu, u žalobce se jednalo o prvé trestní stíhání, dopady posuzovaného řízení do osobnostní sféry žalobce byly naprosto minimální a spočívaly v podstatě pouze v obavě, jakým způsobem trestní stíhání ve vztahu k žalobci dopadne. V daném případě je tak na místě odškodnění ve formě poskytnutí finančního zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující formou satisfakce. V této souvislosti je třeba z hlediska otázky výše finančního zadostiučinění přistoupit k porovnání případu žalobce s jinými případy odškodnění, které se s projednávaným případem shodují v podstatných znacích s ohledem na specifické okolnosti dané věci (viz rozhodnutí Rc 67/2016). Primárně je na žalobci, aby tyto případy označil. Žalobce odkázal na věci vedené u zdejšího soudu pod sp. Zn. [spisová značka] a sp. Zn. [spisová značka]. Ve věci sp. Zn. [spisová značka] se jednalo o finanční zadostiučinění za trestní stíhání poškozené pro trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 175 odst. 2 písm. A) trestního zákona, s hrozbou trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců až 3 roky, trestní stíhání trvalo 5 let a 8 měsíců, poškozená po prvním odsouzení musela přerušit advokátní činnost, zrušit dvě advokátní kanceláře, poté, co Nejvyšší soud poprvé rozhodl o zrušení odsuzujících rozsudků se poškozený znovu snažila profesi obnovit, následovalo opětovné odsouzení a rozhodnutí o zákazu činnosti mělo negativní dopad na ekonomiku domácnosti, došlo k narušení vztahu s otcem poškozené, který se s odsouzením nikdy nesmířil, manžel poškozené využil argument trestního stíhání žalobkyně v řízení o svěření dcery do péče rodiče, poškozená trpěla hypertensí následkem stresu z trestního stíhání, užívala léky na uklidnění, měla sebevražedné úmysly. Bylo jí přiznáno finanční zadostiučinění v částce 550 500 Kč a dále již obdržela finanční zadostiučinění 50 000 Kč. Ve věci vedené pod sp. Zn. [spisová značka] se jednalo o finanční zadostiučinění za trestní stíhání poškozeného pro trestný čin pomoc k trestnému činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. A) a c) a odst. 4, dle § 10 odst. 1 písm. C) trestního zákona, poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 2 až 8 let, trestní stíhání trvalo 9 let a 4 měsíce, na základě rozhodnutí [advokátní komora] byl poškozenému po dobu vedení trestního stíhání pozastaven výkon advokacie, zkrachovala jeho advokátní praxe, následně se musel nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři, ale nezískal plnou důvěru, rodina se ocitla v nepříznivé ekonomické situaci, neboť poškozený nemohl vykonávat zaměstnání a měl dvě malé děti, manželka byla na mateřské dovolené, nebyla mu poskytnuta hypotéka k zajištění bydlení, musel bydlet u rodičů, žil na malém městě, kde tímto byla poškozena jeho dobrá pověst jak u sousedů, tak u klientů. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění v částce 385 000 Kč a před tím již obdržel částku 115 000 Kč. Dané případy jsou však odlišné od posuzované věci, jedná se o jiné trestné činy a zároveň u poškozených byly prokázány zmíněné dopady do jejich osobnostních sfér, na rozdíl od žalobce. Zároveň žalobce, který požaduje v tomto případě finanční zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení v částce 1 460 000 Kč, nabídl srovnání s případy, ve kterých se poškozeným zdaleka nedostalo takového finanční zadostiučinění, jaké požaduje žalobce, což je také nesrovnatelné. Soud proto provedl srovnání s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. Zn. [spisová značka], když v této věci se poškozený domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v příčinné souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. A) trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 811 dnů, poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 1 až 5 let, byl prokázán zásah do jeho profesního a rodinného života a v rámci předběžného projednání mu bylo přiznáno finanční zadostiučinění v částce 107 500 Kč. Při zohlednění naprosto minimálních dopadů posuzovaného řízení do osobnostní sféry žalobce a s přihlédnutím k již poskytnutému plnění ze strany žalované v částce 40 000 Kč včetně konstatování vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení a omluvy, dospěl soud k závěru, že již žalovanou poskytnuté finanční zadostiučinění představuje dostatečné a veškerým zjištěným skutečnostem zcela přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé žalobci v příčinné souvislosti se zmíněným nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení. S ohledem na tyto závěry proto soud žalobu v požadovaném rozsahu, tj. v částce 1 460 000 Kč ve výroku III. Pro její nedůvodnost zamítl.

26. Dále se soud zabýval požadavkem žalobce na finanční zadostiučinění požadovaného z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

27. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

28. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. Rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. Rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

29. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 28 Cdo 966/2008).

30. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v průtazích v době od 10. 6. 2014, kdy ve věci proběhlo neveřejné zasedání do 31. 10. 2017, kdy proběhl výslech obviněné.

31. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví ve zmíněném nesprávném úředním postupu.

32. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda je na místě poskytnutí finančního zadostiučinění nebo zda dostatečným prostředkem nápravy se jeví konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení.

33. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. Zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

34. Ve vztahu k žalobci trvalo posuzované řízení v době od 25. 10. 2010 do 10. 5. 2019, tj. téměř devět let. Soud při posouzení imateriální újmy za zmíněný nesprávný úřední postup vycházel ze základní sazby v částce 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční, když délka posuzovaného řízení nepřesáhla deset let (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. Zn. 30 Cdo 3026/2009, sp. Zn. 30 Cdo 3995/2011). Základní sazba pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce 112 500 Kč. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. B) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. Zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

35. Z hlediska složitosti bylo posuzované řízení, jehož předmětem bylo trestní stíhání i žalobce, složité z hlediska procesního a důkazního, když byla provedena řada listinných důkazů, byla požadována součinnost od třetího subjektu, trestní řízení bylo vedeno proti šesti osobám, byly provedeny jejich opakované výslechy, soudy reagovaly na různé návrhy a podání a rozhodovaly o nich, proběhlo více hlavních líčení, některá z nich musela být opakovaně odročena z důvodu nedostavení se obhájce ani obžalovaných a dále k žádosti jednoho z obžalovaných, nakonec muselo být provedeno i zatčení jednoho z obžalovaných a jeho následné vzetí do vazby. V této souvislosti je nutné uvést, že účastníkům nelze přičítat k tíži využití jejich procesních práv, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz. Např. rozsudek ESLP ve věci Papachellas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40, Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, § 240). Soud proto z hlediska složitosti věci základní částku snížil o 25 %.

36. V posuzovaném řízení opakovaně rozhodoval odvolací soud, dále též i Nejvyšší soud a Ústavní soud o podané ústavní stížnosti, a proto soud z hlediska stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti věci základní částku snížil o 20 %.

37. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení soud základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když přihlédl ke skutečnosti, že postup soudu v posuzovaném řízení je zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.

38. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“ lze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Podle judikatury ESLP tento typ řízení vyžaduje a poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení, neboť mezi taková řízení se řadí řízení typu: opatrovnických sporů (srov. Rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. Rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. Např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. Zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. Zn. 30 Cdo 4761/2010). V projednávaném případě se jednalo o trestní řízení, které bylo zastaveno po téměř 9 letech od zahájení trestního stíhání. Soud proto uzavřel, že význam řízení pro žalobce byl zvýšený a základní částku zvýšil o 10 %, když přihlédl i ke skutečnosti, že význam posuzovaného řízení pro poškozeného žalobce byl již zohledněn v rámci posuzování nároku žalobce na poskytnutí finančního zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí.

39. Základní částka odškodnění tak byla snížena celkem o 35 %. Výsledná částka 73 125 Kč pak s ohledem na uvedené závěry představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení. Jelikož žalovaná již žalobci zaplatila částku 50 625 Kč, přiznal soud ve výroku I. Žalobci zbývající částku 22 500 Kč. Zároveň bylo žalobci přiznáno i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko Nejvyššího soudu, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. Zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne 5. 9. 2019, kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 5. 3. 2020, a proto se dne 6. 3. 2020 žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobci ve výroku I. Přiznal také úroky z prodlení z částky 22 500 Kč ode dne 6. 3. 2021 a ve výrocích II. a III. Žalobu ve zbývajícím rozsahu i ohledně požadovaného příslušenství zamítl, když ve výroku III. Se jednalo o součet částek 1 460 000 Kč (finanční zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí), 290 917 Kč (zbývající finanční zadostiučinění požadované z titulu nesprávného úředního postupu) a částky 50 625 Kč (plnění žalované z titulu nesprávného úředního postupu) pro její nedůvodnost zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

40. Výrok IV. O nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce byl poloviční, když žalobce byl úspěšný pouze v rozsahu finančního zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu, stejně tak i neúspěch, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

41. Výrok V. o nákladech řízení státu je odůvodněn podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzovaném případě stát vynaložil náklady na svědečné. Výše těchto nákladů bude určena v samostatném usnesení.