13 Co 124/2022- 394

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] místem trvalého pobytu [obec a číslo] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování [anonymizováno] ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zadostiučinění nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku II ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku III ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, a ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení se v tomto výroku potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o nákladech [anonymizováno] zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], k rukám zástupce žalobce, do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 10% ročně za dobu od [datum] do [datum] (výrok II) a dále co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok III), ve výroku IV rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem V uložil žalobci nahradit„ [anonymizováno] – [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 2“ náklady řízení v rozsahu 50%, jejichž výše bude určena (ve výroku nesprávně„ učiněna“) v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení, a výrokem VI, doplněným podle pokynu odvolacího soudu usnesením ze dne [datum], zavázal k náhradě druhé poloviny nákladů [anonymizováno] žalovanou, a to za týchž podmínek jako žalobce.

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout jednak následkem [anonymizována dvě slova] jeho osoby pro [anonymizována dvě slova] zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále i jen „tr. zák.“), vedeného posléze u Okresního soudu [obec] – venkov pod sp. zn. [spisová značka], jehož usnesením ze dne [datum], které ve vztahu k žalobci nabylo právní moci dne [datum], bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále i jen „tr. řád“), jednak v důsledku [anonymizováno] délky [anonymizována dvě slova]. Újmu vzniklou žalobci z důvodu zahájení a vedení [anonymizována dvě slova] žádá žalobce odškodnit zaplacením částky [částka] poté, co mu žalovaná z tohoto titulu zaplatila částku [částka]. Na odškodnění újmy zapříčiněné tvrzenou nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova] požaduje žalobce zaplacení částky [částka] po plnění žalované částkou [částka] Celkem tak žalobce požaduje na žalované zaplacení částky [částka], a to s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení.

3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování předně z podrobně zjištěného průběhu žalobcova [anonymizována dvě slova], zahájeného usnesením policejního orgánu ze dne [datum] a skončeného nabytím právní moci již shora uvedeného usnesení okresního soudu o zastavení [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Žalobce byl trestně stíhán jako zastupitel obce Hajany spolu s dalšími pěti zastupiteli pro jednání spočívající v tom, že zastupitelé v úmyslu opatřit obci neoprávněný majetkový prospěch schválili na zasedání zastupitelstva konaném dne [datum] prodej devíti pozemků, ač věděli, že je na ně uplatněn restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. Pokud jde o průběh [anonymizována dvě slova], odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobce uplatnil posléze zažalované nároky u žalované dne [datum], žalovaná před podáním žaloby plnila jen shora uvedenými částkami.

4. Při právním posouzení věci soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § [anonymizováno], § [anonymizováno] odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2 (jakkoliv jej necitoval) a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 [anonymizováno], o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“).

5. K nároku na odškodnění nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení [anonymizována dvě slova] soud prvního stupně na jejich podkladě předně konstatoval, že žalobcovo [anonymizována dvě slova] je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné, což při splnění dalších podmínek (vznik újmy a příčinná souvislost) zakládá právo na odškodnění.

6. Ke splnění těchto podmínek soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl sice stíhán pro závažnější [anonymizována dvě slova] se sazbou trestu odnětí svobody na tři léta až deset let, a to po delší dobu, dopady [anonymizováno] do jeho osobnostní sféry však byly minimální. Uvedený závěr soud prvního stupně odůvodnil tím, že jakkoliv bylo [anonymizována dvě slova] rozsáhle medializováno, a to i na celostátní úrovni, jeho mediální tváří byl starosta [příjmení] [příjmení]. Sám žalobce v médiích jmenován nebyl, byl jen zachycen v reportáži bez uvedení jména. Medializaci předmětné [anonymizováno] věci soud prvního stupně shledal jako prostý a [anonymizováno] nepřičitatelný důsledek zásady veřejnosti [anonymizováno] řízení a obecných veřejných poměrů případu; k tomu poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Údajnou podjatost předsedy [anonymizováno] senátu, jeho neprofesionalitu a falšování protokolu z hlavního líčení shledal soud prvního stupně jako okolnosti (nadto neprokázané) procesního charakteru, jež byly takto v [anonymizováno] řízení i vyřešeny, a nemohly již proto zasáhnout žalobcovu osobnostní sféru. Žalobce podle soudu prvního stupně nebyl [anonymizována dvě slova] zasažen ani v pracovní rovině, když zaměstnání, které měl v době jeho zahájení, ukončil dohodou až s odstupem několika měsíců, a nadále pracoval i v době, kdy [anonymizována dvě slova] pokračovalo. Zásadní žalobní tvrzení o rozpadu žalobcova manželství následkem [anonymizována dvě slova] soud prvního stupně shledal neprokázanými. V tomto směru akcentoval, že ze svědecké výpovědi žalobcova syna [jméno] [příjmení] zjistil, že jmenovaný věřil v otcovu nevinu, což ostatně zprvu uvedl i sám žalobce v účastnické výpovědi, a to i ve vztahu ke svým sestrám a manželce. Pro žalobcem v průběhu výpovědi současně uvedený opačný údaj o tom, že manželka i synové věřili v opodstatněnost [anonymizována dvě slova], vyhodnotil soud prvního stupně důkaz žalobcovým účastnickým výslechem nevěrohodným. Zcela zásadní důkazní význam pak soud prvního stupně přiznal odůvodnění rozsudku o rozvodu žalobcova manželství (rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), v němž se o [anonymizována dvě slova] jako příčině rozvratu manželství„ nepíše“, ale je zde poukázáno na žalobcovy nevěry. Podle soudu prvního stupně si lze stěží představit, že by se s žalobcem manželka rozvedla z důvodu [anonymizována dvě slova], ač současně věřila v jeho nevinu. Provedeným dokazováním konečně podle soudu prvního stupně nebylo zjištěno, že by se žalobce odstěhoval z [obec] z důvodu [anonymizována dvě slova] a že by byl v souvislosti s ním vnímán svým okolím jako„ kriminálník“. Žalobce každopádně i podle soudu prvního stupně prožil déletrvající [anonymizována dvě slova] v obavách z jeho výsledku.

7. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci v důsledku [anonymizována dvě slova] vznikla jistá nemajetková újma, kterou je s ohledem na naplnění kritérií povahy [anonymizováno] věci, délky [anonymizována dvě slova] a následků jím způsobeným v žalobcově osobnostní sféře namístě odškodnit v penězích. I s přihlédnutím ke srovnatelnému odškodňovacímu případu, za nějž soud prvního stupně označil věc u něj vedenou pod sp. zn. [spisová značka] s poskytnutým odškodněním ve výši [částka], shledal adekvátním peněžním odškodněním újmy vzniklé žalobci [anonymizována dvě slova] právě částku [částka], kterou mu žalovaná zaplatila již před podáním žaloby.

8. Pokud jde o nárok na odškodnění nemajetkové újmy za tvrzenou nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova], tuto délku („ téměř devět let“, jak uvedeno v bodu 34 odůvodnění napadeného rozsudku; ve skutečnosti však 8 let, 6 měsíců a [anonymizováno] dní – poznámka odvolacího soudu) soud prvního stupně zhodnotil na podkladě zjištěného průběhu [anonymizována dvě slova] jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup. Akcentoval, že v řízení došlo k výraznému průtahu v době od [datum] do [datum]. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je na místě odškodnit v penězích, když žalovaná vznik újmy nevyvracela a na její odškodnění sama plnila v penězích. Výši peněžního odškodnění pak soud prvního stupně stanovil, vycházeje z hledisek vymezených v § 31a odst. [anonymizováno] OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní odškodnění za celé řízení ve výši [částka], dané součinem roční částky odškodnění ve výši [částka] (resp. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, dále upravil, a to jednak snížením o 25% pro složitost věci a o dalších 20% pro čtyřstupňové soudní rozhodování, jednak zvýšením o 10% z důvodu již typově vyššího významu řízení pro žalobce, takto jen dílem zohledněného v rámci odškodnění újmy způsobené [anonymizována dvě slova] (tj. nezákonným rozhodnutím). K dalším modifikacím základní částky odškodnění soud prvního stupně neshledal důvod, a výsledně je tak určil částkou [částka].

9. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě jen co do částky [částka] přiznané na (do) odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, kterou uložil žalované zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] (jakožto dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění podle § [anonymizováno] odst. 1 OdpŠk) do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl. 10. [příjmení] žalobního požadavku pak má – podle odůvodnění napadeného rozsudku – sestávat z částek [částka] (nedůvodný požadavek na odškodnění nemajetkové újmy za [anonymizována dvě slova]), [částka] (zde soud prvního stupně přehlédl, že rozdíl žalobního požadavku na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] a jím z tohoto titulu přisouzené částky [částka] činí [částka] – poznámka odvolacího soudu) a konečně [částka], což má být„ plnění žalované z titulu nesprávného úředního postupu“; zde soud prvního stupně očividně přehlédl, že žalobce s uvedeným dobrovolným plněním žalované kalkuloval již v žalobě. Zamítavými výroky II a III napadeného rozsudku bylo nicméně rozhodnuto o částce celkem [částka], přičemž součet částek [částka], [částka] a [částka] uvedených v odůvodnění činí [částka]. K procesnímu vypořádání tohoto deficitu napadeného rozsudku se odvolací soud vyjádří níže.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že každý z účastníků uspěl v jednom ze zažalovaných nároků, jejichž tarifní hodnota je stejná. Ze stejného důvodu a podle § 148 odst. 1 o. s. ř. mezi účastníky rovnoměrně rozložil povinnost k náhradě nákladů vzniklých [anonymizováno], ztotožněných s vynaloženými náklady na svědečné.

12. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, jímž brojil proti oběma zamítavým výrokům o věci samé v částech tam uvedených jistin žalobního požadavku spolu se zákonnými úroky z prodlení (až) od [datum] do zaplacení.

13. Úvodem odvolání žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku zapříčiněnou tím, že soud prvního stupně zamítl žalobu co do částky [částka], ač původním předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky [částka] a po částečném vyhovění žalobě jím zůstal již jen požadavek na zaplacení částky [částka]. Podle žalobcova názoru není možné dovodit ani z odůvodnění rozsudku, jaké úvahy soud prvního stupně k takovému rozhodnutí vedly.

14. Zjevně pro případ, že by odvolací soud nepřistoupil k žalobcem navrhovanému zrušení odvoláním dotčené části napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně již z tohoto důvodu, snesl žalobce ve vztahu k posouzení obou zažalovaných nároků rovněž řadu věcných odvolacích námitek.

15. Pokud jde o nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova], soud prvního stupně sice správně shledal nárok důvodným co do základu, nesprávně ale určil výši odškodnění. Soud prvního stupně se předně nijak nevypořádal s jemu předestřenou argumentací, podle níž by měla být základní částka vyšší než [anonymizována dvě slova] [spisová značka] již proto, že od vydání stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), které stanovilo základní částku v rozmezí [anonymizována dvě slova] až [částka], uplynulo již 10 let, v průběhu nichž se zvyšovaly mzdy, platy i cenová úroveň. Podle žalobce je neakceptovatelné, aby odškodňování nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. nepočítalo s obecnými valorizačními principy, na nichž je založeno odškodňování v soukromé sféře. Žalobce shledává spravedlivým, aby byla základní částka navýšena v poměru odpovídajícím růstu platů ve státní správě od roku [rok], tj. o 81,77%.

16. Žalobce nesouhlasil ani se soudem prvního stupně provedenými modifikacemi základní částky odškodnění. Soudem prvního stupně uvažovaná složitost věci nemůže opodstatnit snížení odškodnění o celých 25%, když zpočátku trvalo přípravné řízení pouze 8,5 měsíce a všichni svědci byli vyslechnuti při jediném hlavním líčení. Po vydání odsuzujícího rozsudku pak trvalo řízení do rozhodnutí odvolacího soudu 11 měsíců, což nemohla způsobit složitost věci. Navíc přezkoumání restitučních otázek mělo předcházet [anonymizována dvě slova] a obžaloba byla posouzena jako předčasná.

17. Žalobce nesouhlasil ani se snížením odškodnění o 20% z důvodu víceinstančnosti. Řízení u Ústavního soudu o stížnosti spoluobviněného [jméno] [příjmení] ve věci jeho vazby a řízení u Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona neměla na délku řízení prakticky žádný vliv. Odvolací soud nerozhodoval ve věci opakovaně, ale pouze jednou, a to kasačně z důvodu závažných vad v řízení před soudem prvního stupně. K opakovanému rozhodování soudu prvního stupně pak došlo jen proto, že se státní zástupce neřídil závazným právním názorem odvolacího soudu a podal znovu obžalobu, namísto bezodkladného zastavení [anonymizována dvě slova]. Vícestupňovost soudního rozhodování proto měla být podle žalobcova přesvědčení důvodem pro navýšení, a nikoliv snížení odškodnění, neboť jeho důvody nutno přičíst [anonymizováno] k tíži, a nikoliv ku prospěchu.

18. Za nesprávné žalobce označil i nezvýšení odškodnění pro průtahy, k nimž došlo i v dalších obdobích [anonymizována dvě slova], než jen v období uvedeném soudem prvního stupně, úsudek soudu prvního stupně o zohlednění průtahů odškodněním per se se žalobci jeví být neakceptovatelným a průtahy ve výsledku bagatelizujícím. Výše žalobci přiznaného odškodnění za délku řízení je konečně nesrovnatelná s odškodněním přiznaným pravomocně dalším poškozeným v téže [anonymizováno] věci ([obec] [anonymizováno] – [částka], [jméno] [příjmení] – [částka]).

19. Ve vztahu k nároku na odškodnění následků samotného [anonymizována dvě slova] žalobce vytkl napadenému rozsudku nesprávné posouzení následků [anonymizována dvě slova] v jeho osobnostní sféře, v jehož důsledku bylo žalobci přiznáno nepřiměřeně nízké odškodnění oproti shora uvedeným spolupoškozeným ([obec] [anonymizováno] – [částka], [jméno] [příjmení] – [částka]). Újma všech spoluobviněných se přitom nemohla příliš lišit již proto, že šlo o zastupitele a sousedy z malé obce, ostatním obyvatelům obce povětšinou osobně známé. Závěr soudu prvního stupně o minimálních dopadech [anonymizována dvě slova] na žalobce stojí na„ přehlédnutí“ celé řady skutečností, o nichž vypovídali svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení], z nichž je tento dopad zřejmý.

20. Žalobce nesouhlasil s nezohledněním medializace [anonymizována dvě slova], když medializace je v přímé příčinné souvislosti s nezákonným [anonymizována dvě slova] a v jejím důsledku dochází k újmě, tedy nedochází k přetržení příčinné souvislosti a žalovaná by měla nést následky za zvýšení nemateriální újmy, neboť poškozený je vystaven negativním reakcím. V obci všichni věděli, že i žalobce je trestně stíhán, přičemž v televizních reportážích byl nejen zobrazen, ale v pořadu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] zaznělo v odsuzujícím rozsudku i žalobcovo plné jméno. Žalobce nesouhlasil ani s tím, jak soud prvního stupně bagatelizoval jím namítané nestandardnosti v činnosti předsedy senátu Mgr. [jméno řešitele] [příjmení řešitele].

21. Akcentací důvodů rozsudku o rozvodu manželství soud prvního stupně podle žalobce nezohlednil chronologii celé věci, neboť zatímco [anonymizována dvě slova] začalo na podzim roku [rok] a k jeho masivní medializaci došlo na přelomu let [rok] a [rok], kdy probíhalo hlavní líčení, žalobce byl nepravomocně odsouzen a zahájil dvouleté bydlení v garáži, jsa manželkou vyhnán z domu, k rozvodu manželství došlo až v roce [rok], kdy už žalobce po rozvratu manželství žil v [obec] s jinou ženou. V době rozvodu byla tedy situace zcela jiná, než v letech [rok] a [rok], v rámci rozvodového řízení nicméně žalobce neviděl důvody„ hrabat se“ v minulosti a jitřit staré rány. O tom, že na počátku problémů jeho manželství stálo [anonymizována dvě slova], vypověděli shodně svědci [příjmení] i Kučera.„ Svým způsobem nevěrný“ byl žalobce manželce až v době již rozvráceného manželství, nikoliv předtím.

22. Konečně žalobce zpochybnil i soudem prvního stupně provedené srovnání jeho případu s případem řešeným u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], který neprošel ani odvolacím přezkumem a v němž šlo o odškodnění nemajetkové újmy za [anonymizována dvě slova] trvající [anonymizováno] dnů pro [anonymizována dvě slova] se sazbou trestu odnětí svobody na 1 rok až [anonymizováno] let, zatímco žalobce byl trestně stíhán [anonymizována dvě slova] dnů pro [anonymizována dvě slova] se sazbou [anonymizováno] až 10 let, očekávaje pro případ odsouzení reálně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Naopak poukázal na skutkové okolnosti věcí posuzovaných posléze Ústavním soudem v nálezech ze dne 12. 1 2021, sp. zn. [ústavní nález], a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

23. Rovněž i ze všech věcných odvolacích důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho odvoláním dotčených zamítavých výrocích zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s úsudkem žalobce o nepřezkoumatelnosti obou odvoláním dotčených zamítavých výroků a rovněž i z tohoto důvodu učiněným odvolacím návrhem, jakkoliv věcně považuje důvody napadeného rozsudku za správné. Žalobcovu srovnávací argumentaci s poškozenými [příjmení] a [příjmení] shledává neopodstatněnou, neboť ani dopad [anonymizováno] délky řízení, ani osobnostní následky [anonymizována dvě slova] nemusí být nutně u všech poškozených stejné.

25. Odvolací soud předně nepřisvědčil žalobcově odvolací námitce, sdílené i žalovanou, podle níž má být napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

26. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova], Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v odvolání náležitě použít odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele.

27. Tak je tomu i v souzené věci, v níž žalobce ohlašuje údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku vedle současně vznesených věcných námitek. Odůvodnění napadeného rozsudku žalobci zjevně nezabránilo v tom, aby proti rozsudku formuloval odvolací důvody (ostatně velmi zevrubně), na čemž skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl ultra petitum, ničeho nemění. Odvolací námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je tudíž lichá.

28. K již předznamenanému pochybení soudu prvního stupně, pokud po částečném vyhovění žalobě v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím nezamítl žalobu o zbývajících [částka] s příslušenstvím, ale v součtu výroků II a III o [částka] s příslušenstvím, odvolací soud konstatuje, že z napadeného rozsudku lze dešifrovat důvod, který k tomu soud prvního stupně vedl. Podle odvolacího soudu spočívá tento důvod v tom, že soud prvního stupně považoval (mylně) za předmět řízení i částku [částka], uhrazenou žalovanou žalobci již před podáním žaloby, která právě odpovídá rozdílu částek [částka] a [částka]. Není sice zcela zřejmé, proč soud prvního stupně zamítl žalobu ve výroku II samostatně o [částka] s příslušenstvím, podstatné však je, že v součtu výroků II a III nemělo být rozhodnuto právě o částce [částka] s příslušenstvím, nepodložené žalobou jako základní podmínkou (sporného) řízení.

29. Odvolací soud proto nejprve postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) část věty před středníkem o. s. ř., napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil v zamítavém výroku II ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku III ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (tj. v částech, pokud jde o příslušenství, dotčených odvoláním, a ohledně jistin pak v součtu co do částky [částka]).

30. Tím odvolací soud zůstavil odvolacímu přezkumu napadený rozsudek v zamítavém výroku ve správné částce [částka] s příslušenstvím. Po jeho provedení z podnětu podaného odvolání a v jím vytyčených mezích, zahrnujícím i řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku (§ 212 a § 212a o. s. ř.), odvolací soud shledal odvolání zčásti důvodným, a to v obou zažalovaných nárocích.

31. Pokud jde o nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, soud prvního stupně učinil z obsahu spisu procesního soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

32. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení § 13 a § 31a OdpŠk. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení žalobcova práva na přiměřenou délku řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že v důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, žalovaná netvrdila (plníc sama ostatně v penězích) a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem prvního stupně) neshledal. I podle názoru odvolacího soudu nelze uzavřít jinak než o adekvátnosti peněžní satisfakce, která je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním zadostiučiněním.

33. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení k tomu vztažených odvolacích námitek odvolací soud předně konstatuje, že se neztotožnil s úsudkem soudu prvního stupně, podle nějž je při stanovení základní roční částky odškodnění namístě vyjít ze samé dolní hranice judikatorně ustaveného rozmezí, tj. [částka]. K jeho žalobcem prosazovanému navýšení s ohledem na změnu poměrů od vydání Stanoviska sice odvolací soud nevidí důvod, ztotožňuje se s ustáleným judikatorním řešením této otázky, podle nějž valorizace základní částky není namístě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a judikaturu citovanou pod bodem 27 jeho odůvodnění). S přihlédnutím ke značné době trvání řízení (více než osm let projednávaná [anonymizováno] věc) je však podle odvolacího soudu odpovídající stanovit základní roční odškodnění ve výši [částka], tj. shodně, jako v případě obdobných nároků spoluobžalovaných [anonymizováno] (rozsudky zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] – [jméno] [příjmení], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] – [jméno] [příjmení]). Stejnou výchozí částku zvolil, jak je odvolacímu soudu známo z jeho činnosti a jak je známo i účastníkům s ohledem na zastoupení poškozených týmž zástupcem a jednání [anonymizováno] Úřadem pro zastupování [anonymizováno] ve věcech majetkových, soud prvního stupně i ve věci další stíhané zastupitelky [jméno] [příjmení] (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

34. Základní hodnota odškodnění za 8 let, 6 měsíců a [anonymizováno] dnů trvání řízení tak s přihlédnutím k modifikaci odškodnění na poloviční částku za první dva roky řízení činí [částka].

35. Se zvážením kritérií uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. [anonymizováno] OdpŠk soudem prvního stupně pro účely stanovení výsledné výše odškodnění odvolací soud souhlasí jen zčásti, k čemuž uvádí (po jednotlivých kritériích) následující.

36. Ke kritériu podle § 31a odst. [anonymizováno] písm. b) OdpŠk:

37. Odvolací soud považuje za správné hodnocení namítaného řízení soudem prvního stupně jako složitějšího skutkově i procesně, jak soud prvního stupně pregnantně vyložil pod bodem 35 odůvodnění svého rozsudku. Podle odvolacího soudu je nicméně s ohledem na„ váhu“ tohoto kritéria v celkovém kontextu věci odpovídající snížit základní odškodnění z tohoto důvodu jen o 10% tj. zcela shodně, jako ve shora uvedených věcech spoluobžalovaných [anonymizováno].

38. Další důvod pro dílčí snížení odškodnění je i podle odvolacího soudu představován soudem prvního stupně správně akcentovanou„ vícestupňovostí“ soudního rozhodování v meritu věci; i zde má odvolací soud nicméně za to, že adekvátní snížení vzhledem k podílu tohoto kritéria je představováno jen 10% základní částky, opět zcela shodně jako v rozsudcích zdejšího soudu vydaných ve věcech spoluobžalovaných Víchových.„ Vícestupňovost“ soudního rozhodování představuje v rámci kritéria podle § 31a odst. [anonymizováno] písm. b) OdpŠk samostatný důvod přispívající k prodloužení délky projednávání věci (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Kasační zásahy jsou pak pro žalovanou přitěžující okolností jen tehdy, pokud k rušení rozhodnutí dojde z důvodu nerespektování závazného právního názoru soudu vyššího stupně, výlučně z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušovaného rozhodnutí nebo z důvodu jeho jiné procesní vady, případně z důvodu, že soud ve svém později zrušeném rozhodnutí nerespektoval stanovisko nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (či – samo sebou – nález Ústavního soudu); uvedený důvod zrušení rozhodnutí přitom musí být ve zrušovacím rozhodnutí výslovně uveden (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené [anonymizováno] přičitatelné faktory v souzené věci nejsou přítomny, neboť kasační zásah odvolacího soudu (rozsudek ze dne 6. 2 [rok]) vycházel z jím zaujatého právního názoru na otázku významu důvodnosti restitučního nároku. Odvolací soud i v této věci plně sdílí názor vyslovený v již zmíněném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve věci [jméno] [příjmení], podle nějž„ (n) ámitky žalobce, že [anonymizována dvě slova] nemělo být vůbec zahajováno a že orgány činné v [anonymizováno] řízení měly vyčkat do skončení restitučního řízení, jsou liché, neboť v kompenzačním řízení nemůže soud posuzovat správnost postupu orgánů činných v [anonymizováno] řízení při zahájení [anonymizována dvě slova], rozhodující pro vznik nároku je pouze jeho výsledek. Stejně tak nemůže přezkoumávat procesní postup (účelnost jednotlivých procesních kroků) trestních soudů v odškodňované věci (včetně údajné podjatosti soudců), jestliže rozhodnutí nebylo právě z tohoto důvodu zrušeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka])“. Uvedené posouzení plně dopadá i na žalobcovu argumentaci, že si měl státní zástupce po vrácení věci k došetření počínat jinak než opětovným podáním obžaloby a že neměl být zadáván znalecký posudek.

39. Ke kritériu podle § 31a odst. [anonymizováno] písm. c) OdpŠk:

40. Ohledně kritéria jednání poškozeného odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně v konkrétních okolnostech věci správně nezaznamenal v tomto směru důvody ani pro snížení, ani pro zvýšení odškodnění.

41. Ke kritériu podle § 31a odst. [anonymizováno] písm. d) OdpŠk:

42. Pokud jde o postup soudů (resp. orgánů činných v [anonymizováno] řízení vůbec) ve věci, řízení vykázalo dílčí prodlevy, jakkoliv je závěr soudu prvního stupně o více než tříletém průtahu v letech [rok] až [rok] předčasným, mělo-li být v tomto období vyčkáváno výsledku správního řízení o státním občanství restituenta. Kritérium podle § 31a odst. [anonymizováno] písm. d) OdpŠk je nicméně i v průtahových řízeních zpravidla dostatečně zohledněno již stanovením základního odškodnění, nadto je-li aplikována zvýšená (roční) výměra, tak jako v projednávané věci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Tak je tomu podle odvolacího soudu i v projednávané věci, a proto soud prvního stupně nezvýšením odškodnění z důvodu tohoto kritéria nepochybil.

43. Ke kritériu podle § 31a odst. [anonymizováno] písm. e) OdpŠk:

44. Soud prvního stupně sice uvedl, že k navýšení odškodnění o 10% z tohoto důvodu přistoupil s vědomím paralelně uplatněného nároku na odškodnění újmy za vlastní [anonymizována dvě slova] a zohlednění významu řízení při jeho odškodnění, tento jeho názor je však v rozporu s ustálenou judikaturou, od níž odvolací soud nespatřuje důvodu se odchýlit. Podle ní platí, že„ (d) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K navýšení odškodnění za délku řízení pro jeho význam tedy není důvod.

45. Z uvedeného plyne, že základní odškodnění ve výši [částka] je nutno snížit jen o 20% na výsledných 96 534. Nad rámec požadavku na zaplacení takto vyčísleného výsledného odškodnění je žalobní požadavek na peněžitou satisfakci imateriální újmy za nepřiměřenou délku řízení nedůvodný.

46. Pokud jde o nárok na odškodnění za následky [anonymizována dvě slova] (samého), soud prvního stupně nepochybil citací na věc přiléhajících zákonných ustanovení, a je mu namístě přisvědčit i ve zdůraznění významu závěrů přijatých a odůvodněných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok], podle kterého se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud tak při stanovení formy či výše zadostiučinění má vyjít především z povahy [anonymizováno] věci, z délky [anonymizována dvě slova] a dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

47. Odvolací soud sdílí závěr prvního stupně, že žalobci vznikla [anonymizována dvě slova] nehmotná újma a že jejím spravedlivým odškodněním je peněžitá satisfakce, jak ostatně na věc nahlížela i žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku.

48. Soudem prvního stupně provedené kvalifikování míry újmy jako minimální však odvolací soud nesdílí, maje především za to, že [anonymizována dvě slova] přineslo žalobci kromě negativních odsudků v sociálním okolí malé venkovské obce rovněž i negativní odraz v jeho manželství, jak o tom přesvědčivě vypovídali všichni tři slyšení svědci, zejm. pak žalobcův syn [obec]. Důvody po řadě let od zahájení [anonymizována dvě slova] vydaného rozsudku rozvodu manželství se odvolacímu soudu nejeví být rozhodujícími, vysvětlení jejich akceptace žalobcem v rozvodovém řízení odvolací soud shledává přijatelným. Bylo na žalované, aby se skutečnosti uváděné svědky pokusila vyvrátit např. důkazním návrhem výslechu žalobcovy bývalé manželky, což neučinila. Současně je odvolací soud přesvědčen, že negativní mediální publicitu nelze zcela„ odstínit“ poukazy na obecné principy [anonymizováno] řízení a veřejně známé okolnosti případu.

49. Nadto podle odvolacího soudu soud prvního stupně při hodnocení nároku na odškodnění újmy zapříčiněné [anonymizována dvě slova] dostatečně nezvážil ani značnou délku [anonymizována dvě slova], jakkoliv jistě odškodňované samostatně. V judikatuře Nejvyššího soudu byl vysloven názor, podle nějž je„ (p) ři posuzování nároku na náhradu újmy způsobené [anonymizována dvě slova] rovněž délka řízení jedním z určujících kritérií. Délka řízení má v tomto případě jiný význam než při posuzování její přiměřenosti pro případné odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. To z toho důvodu, že újma u [anonymizována dvě slova] spočívá v morálním poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době [anonymizována dvě slova] a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života, zatímco v případě [anonymizováno] délky řízení újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. Z toho důvodu i délka řízení, jež je pro posouzení posledně uvedeného nároku shledána přiměřenou, může při posouzení nároku na náhradu újmy způsobené [anonymizována dvě slova] vést k závěru o vzniku této újmy, případně o vzniku újmy vyšší intenzity. Z toho důvodu je nezbytné, aby při posouzení tohoto nároku byla délka řízení rovněž zohledněna.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

50. Žalobci na druhou stranu, jak soud prvního stupně zmapováním jeho pracovních angažmá v době [anonymizována dvě slova] správně zjistil, nevznikly tíživé následky v pracovní sféře. Odvolacímu soudu je přitom z jeho činnosti známa řada případů, kdy zahájení [anonymizována dvě slova] přineslo obviněnému posléze už jen obtížně reparovatelné či dokonce prakticky nevratné negativní pracovní důsledky, což jistě není žalobcův případ.

51. Všemu shora uvedenému adekvátní výší odškodnění se odvolacímu soudu jeví být částka [částka]. Shodné částky se dostalo na odškodnění ve věci vedené v prvním stupni před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a posledně posuzované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], poškozenému žalobci – starostovi malé obce, a to za široce medializované [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] porušování povinnosti při správě cizího majetku, zneužívání pravomoci veřejného činitele a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, jež sice trvalo„ jen“ necelé tři roky a poškozenému hrozil trest do tří let odnětí svobody, [anonymizována dvě slova] však vyvolalo velmi negativní ohlas v okolí poškozeného, údajná trestná činnost poškozeného byla v médiích prezentována jako mimořádně rozsáhlá, žalobce byl v obci označován za„ zloděje“, [anonymizována dvě slova] vyústilo v krizi jeho manželství. Ve věci vedené u zdejšího soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka] byl rovněž částkou [částka] odškodněn z téhož titulu obžalovaný stíhaný bezmála deset let (i on byl nicméně za nepřiměřenou délku [anonymizováno] odškodněn samostatně) pro zvlášť závažný úmyslný [anonymizována dvě slova] majetkové povahy (podvod se způsobením škody velkého rozsahu) s hrozbou trestu odnětí svobody na 10 až [anonymizováno] let. [anonymizována dvě slova] v obavách o budoucnost rodiny, když byl při zahájení [anonymizována dvě slova] otcem malého dítěte, odložil další plánované rodičovství, pociťoval stres, jehož míru nemohla nezvýšit skutečnost, že mu byl soudem prvního stupně nepravomocně uložen šestiletý nepodmíněný trest odnětí svobody. Tato zvýšená nejistota trvala deset měsíců, jež uplynuly do zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem, který věc rovněž vrátil až do přípravného řízení. Poškozený byl tři roky omezen v možnosti vycestování do zahraničí, neboť mu byl po tuto dobu odebrán cestovní pas. [anonymizováno] věc byla rozsáhle medializována („ kauza investičního fondu Trend“), a to zejm. v souvislosti s vyhlášením odsuzujícího rozsudku, kdy byly obrazové a zvukové záznamy z tohoto vyhlášení odvysílány v celostátních médiích (mj. několika televizními stanicemi v hlavních zpravodajských pořadech), poškozený zde byl identifikován jak podobou, tak jménem a příjmením, a rozsudek sám byl při jeho vyhlášení odůvodněn mediálně velmi atraktivním způsobem. Odškodnění žalobce částkou [částka] konečně odpovídá i odškodnému pravomocně přisouzenému již uvedenými rozhodnutími spoluobžalovaným [příjmení] ([částka]) a [jméno] [příjmení] ([částka]). Výrazně vyšší odškodnění přiznané starostovi [jméno] [příjmení] ([částka]) odpovídá již tomu, že právě on byl jednoznačným„ mediálním hromosvodem“ celé [anonymizováno] věci.

52. K žalobcem označeným nálezům Ústavního soudu odvolací soud konstatuje, že tam posuzované případy vykazují oproti žalobcově [anonymizováno] věci zcela zásadní odlišnosti. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byl posuzován případ stěžovatele, dlouholetého starosty, člena rady a zastupitelstva centrální pražské městské části, zastávajícího veřejné funkce od roku 1990, který z důvodu nezákonného [anonymizována dvě slova] na tyto funkce v letech [rok] a [rok] rezignoval. Rovněž v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byl stěžovatel veřejně činnou osobou (primátorem statutárního města, senátorem), jemuž nedůvodné [anonymizována dvě slova]„ zlikvidovalo“ profesní (politickou) kariéru. Dále lze poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a v něm řešený případ stěžovatelky (poškozené), která byla v průběhu [anonymizována dvě slova] pravomocně odsouzena, a to hned dvakrát (!), přičemž podruhé to pro ni bylo naprosto nečekané s ohledem na to, že druhý odsuzující rozsudek nerespektoval závazný právní názor vyslovený v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu; uvedená odsouzení při ni přitom měla mj. významně tíživé profesní důsledky. V žalobcově případě o nic takového nešlo, pročež podle názoru odvolacího soudu obstojí jemu přiznané odškodnění i se znalostí případů řešených v citovaných nálezech, v nichž byli poškození odškodňováni významně vyššími částkami.

53. Ze všech shora vyložených důvodů odvolací soud změnil napadený zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že vyhověl žalobě ještě co do částky [částka] ([částka] na odškodnění za nezákonné rozhodnutí a [částka] za nesprávný úřední postup) spolu s důvodně a v zákonné výši požadovaným úrokem z prodlení, a ve zbytku napadený rozsudek v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

54. Důvod pro změnu či potvrzení napadeného rozsudku však odvolací soud neshledal ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů [anonymizováno]. Z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně dosud nerozhodl o svědčeném uplatněném svědkem [příjmení]. Proto odvolací soud napadený rozsudek v těchto výrocích za použití ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc právě jen v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). V něm soud prvního stupně o nárokovaném svědečném nejprve rozhodne, následně jej vyplatí, přizná-li jej, a poté znovu rozhodne podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

55. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř.), vycházeje z toho, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok]).

56. Náklady řízení takto tedy plně úspěšného žalobce, vypočtené podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („ AT“), sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a dále z: - odměny advokáta žalobce za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § [anonymizováno], § 9 odst. 4 písm. a) – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] – a § 11 odst. 1 AT, za celkem 13 vykonaných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná podání ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na šesti jednáních soudu prvního stupně, podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), vše po [anonymizována dvě slova] [spisová značka] (dva nároky se samostatným skutkovým základem v tarifní hodnotě po [částka]), celkem odměna [částka]; - náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši [částka] (13 x [částka]); - náhrady za promeškaný čas strávený cestou z místa sídla advokáta k sedmi jednáním soudu a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši [částka], jedna cesta – deset půlhodin; - náhrady cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 1 a 4 AT, §§ 157 - 160 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a příslušných vyhlášek ([číslo] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno] a 511/ 2021 [anonymizováno]) v úhrnné (žalobcem správně vyúčtované) výši [částka]; - náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z odměny a náhrad shora (celkem ve výši [částka]), a tedy činící [částka]. Celkem tedy náklady řízení žalobce před soudy obou stupňů činí [částka].

57. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní zákonné lhůtě může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. V měnícím výroku o věci samé odvolací soud nicméně při vyhlášení rozsudku o pariční lhůtě nerozhodl, pročež je žalovaná povinna plnit v zákonné lhůtě (§ 261a odst. 2 o. s. ř.).

58. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám žalobcova advokáta bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.