14 C 154/2023 - 170

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částek 555 000 Kč a 124 867 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nemajetkové újmě z důvodu nezákonného trestního stíhání částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ode dne podání žaloby (21. 7. 2023) do zaplacení, když oproti tomu se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 455 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ode dne podání žaloby (21. 7. 2023) do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení ve výši 124 867 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ode dne podání žaloby 21. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna na nákladech řízení zaplatit žalobkyni částku 26 808 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala v režimu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) náhrady škody a nemajetkové újmy původně ve výši 1 088 400 Kč s příslušenstvím v souvislosti s jejím trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pod spisovou značkou 3 T 5/2013. Původně uplatnila též náhradu škody ve formě nákladů trestního řízení, tento nárok v průběhu řízení byl vzat zpět s ohledem na plnění žalované v tomto segmentu.

2. V průběhu řízení soud řízení k návrhu žalobkyně částečně zastavil o částku 408 533 Kč a k projednání tak zůstala částka 555 000 Kč jako nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání a též částka 124 867 Kč za nepřiměřenou délku řízení.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobkyně uplatnila u žalované dne 20. 1. 2023 nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 088 400 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 128 400 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 705 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 255 000 Kč. Škoda a nemajetková újma měly být žalobkyni způsobeny v souvislosti s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2013. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni trestním stíháním a nepřiměřenou délkou trestního stíhání, s ohledem na nezapůjčení spisového materiálu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2013 a s tím související nemožnost věcně projednat žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni trestním stíháním a nepřiměřenou délkou trestního stíhání, se žalovaná k věcné stránce uplatněných nároků nemohla kvalifikovaně vyjádřit, neboť neměla ze své vlastní činnosti o žalobkyní tvrzeném skutkovém ději žádné poznatky.

4. Z provedeného dokazování podstatným obsahem přílohového spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 5/2013, která byla s ohledem na nemožnost připojení předmětného spisu k dokazování, na krátkou dobu zapůjčena zdejšímu soudu (týká se spoluobžalované [jméno FO] ve věci zdejšího soudu 19 C 85/2023), se podává tento obsah:

5. Žalobkyně byla trestně stíhána na základě usnesení Policie České Republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, expozitura Ústí nad Labem, ze dne 27. 4. 2011, č. j. OKFK 83/TČ–2010–200234, pro zločin dotačního podvodu podle § 212 odstavec 1, odstavec 5, písmene c), tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1, písmene a), odstavec 2, písmene f), tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno 27. 4. 2011. Stížnost žalobkyně proti předmětnému usnesení ze dne 3. 5. 2011 byla zamítnuta. Opatřením policejního orgánu ze dne 17. 6. 2011, OKFK 83/TČ–2010–252201, byl přibrán soudní znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní, [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž znalecké posudky byly vypracovány ve dnech 31. 10. 2011, 3. 11. 2011, 28. 12. 2011, 28. 3. 2012, 29. 3. 2012 a 28. 10. 2012. Opatřeními policejního orgánu ze dnů 17. 6. 2011 a 15. 9. 2011, č. j. OKFK 83/TČ–2010–200234, byl přibrán soudní znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby vodní, [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž znalecké posudky byly vypracovány ve dne 4. 8. 2011, 5. 8. 2011, 5. 9. 2011, 22. 9. 2011, 12. 10. 2011 a 11. 11. 2011. Opatřením policejního orgánu ze dne 5. 10. 2011 byl přibrán soudní znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování motorových vozidel z oboru doprava, odvětví doprava silniční, [tituly před jménem]. [jméno FO], přičemž znalecký posudek byl vypracován 3. 1. 2012. Opatřením policejního orgánu z 10. 10. 2011 byl přibrán soudní znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady specializace nemovitostí [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž znalecké posudky byly vypracovány dne 29. 11. 2011. Dále proběhlo několik desítek výslechů obviněných a svědků a další procesní úkony v přípravném řízení (žádosti ve smyslu § 8 odstavec 1 tr. řádu, výzvy k vydání věci ve smyslu § 78 tr. řádu, vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení ve smyslu § 80 tr. řádu, domovní a osobní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků podle § 82 tr. řádu, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu atd.). Přípisem policejního orgánu ze dne 12. 11. 2012, OKFKA 83/TČ-2010-252201, byla žalobkyně upozorněna na změnu právní kvalifikace stíhaného skutku, a to ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem IX. usnesení o zahájení trestního stíhání (bylo upřesněno, zda stíhané trestné činy měly být dokonány, popřípadě byly ve stadiu pokusu. Dále 7. 12. 2012 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č. j. OKFK 83/TČ–2010–252201. Dne 22. 3. 2013 podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem obžalobu ze dne 15. 3. 2013, 2 KZV 37/2011–1008, dále na návrh předsedkyně senátu ze dne 23. 7. 2013 byla lhůta uvedená v § 181 odstavec 3 tr. řádu, tj. lhůta pro nařízení hlavního líčení prodloužena místopředsedou soudu do 23. 12. 2013, a to s ohledem na rozsáhlost věci a počet dalších podobných hospodářských trestných činů řešených senátem. Na návrh předsedkyně senátu ze dne 3. 1. 2014 byla lhůta uvedená v § 181 odstavec 3 tr. řádu, prodloužena místopředsedou soudu do 31. 3. 2014. Na návrh předsedkyně senátu ze dne 4. 4. 2014 byla lhůta uvedená v § 181 odstavec 3 tr. řádu, prodloužena místopředsedou soudu do 30. 6. 2014. Opět na návrh předsedkyně senátu ze dne 22. 9. 2016, opět lhůta prodloužena místopředsedou soudu do 30. 12. 2017. Dne 15. 8. 2017 byl soudu doručen znalecký posudek z 9. 8. 2017 ve věci zdravotního stavu obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], podle kterého obžalovaný po cévní mozkové příhodě, prodělané dne 7. 1. 2017, nebyl schopen plnohodnotné účasti na hlavním líčení. Dne 14. 11. 2017 podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem návrh na určení lhůty k provedení úkonu podle § 174a zákona 6/2002 Sb., neboť osobní konzultace v délce trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem nevedly ke zlepšení situace. Dne 13. 12. 2017 bylo nařízeno hlavního líčení na 8. až 12. 10. 2018, 15 až 19. 10. 2018. Dne 23. 7. 2018 Krajský soud v Ústí nad Labem vydal při neveřejném zasedání usnesení ( číslo listu 16 377 až 16 379), jimiž bylo zastaveno trestní stíhání obžalovaných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a to z důvodu úmrtí těchto osob. Dne 18. 6. 2018 převzal obhajobu žalobkyně [Jméno advokáta], advokát. Dne 17. 9. 2018 byla soudu doručena omluva obžalované [jméno FO] z hlavního líčení ze zdravotních důvodů. Dne 27. 9. 2018 vydal soud usnesení 3 T 5/2013–16409, jímž bylo hlavní líčení odročeno na 28. 1. až 1. 2. 2019, a to z důvodu závažného onemocnění obžalované [jméno FO]. Ve dnech 28. 1. až 1. 2. 2019 se konalo hlavní líčení s tím, že bylo odročeno na 23. až 26. 4. 2019, 13. až 15. 5. 2019 a 10. až 13. 6. 2019. V uvedených dnech se hlavní líčení konalo a bylo odročeno na dny 7. až 10. 10. 2019 a 29. až 30. 10. 2019. Dne 2. 10. 2019 bylo hlavní líčení nařízené na dny 7. až 10. 10. 2019 odročeno. Hlavní líčení se uskutečnilo ve dnech 29. až 30. 10. 2019 a bylo odročeno na 27. až 31. 1. 2020 a 11. až 13. 2. 2020. Hlavní líčení se konalo ve dnech 27. až 29. 1. 2020 a 11. až 12. 2. 2020, v rámci kterých došlo mimo jiné k přednesu závěrečných řečí a bylo odročeno na 26. 3. 2020. Na základě usnesení ze dne 16. 3. 2020, 3 T 5/2013–16922 bylo odročeno hlavní líčení na neurčito s ohledem na aktuální pandemickou situaci a doporučení ministra spravedlnosti směřující k zabránění šíření infekce Covid-19. Dne 22. 9. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 27. 10. 2020. Dne 19. 10. 2020 bylo hlavní líčení odročeno na 26. 1. 2021, a to z důvodu vážné pandemické situace, počet účastníků jednání a skutečnost, že jde o rizikovou část populace, kdy s ohledem na velikost jednací síně nebylo možno zajistit, že účastníci hlavního líčení nebudou ohroženi na zdraví. Dne 21. 7. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na den ve 9. 3. 2021, neboť obhájce obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] onemocněl a požádal o odročení hlavního líčení. Dne 3. 3. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na 18. 5. 2021 s ohledem na vážnou pandemickou situaci (velikost jednací síně, rychlé šíření britské mutace koronaviru). Dne 11. 5. 2021 bylo hlavní líčení odročeno na 13. 7. 2021 z důvodu závažného onemocnění člena senátu. Dne 13. 7. 2021 se konalo hlavní líčení, v rámci kterého byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písmene b) tr. řádu. Na základě žádosti předsedkyně senátu z 19. 8. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do 30. 9. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu z 30. 9. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do 31. 10. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu z 29. 10. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do 30. 11. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu ze dne 30. 11. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku místopředsedkyní soudu prodloužena do 12. 12. 2021. Na základě žádosti předsedkyně senátu z 20. 12. 2021 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku předsedkyní soudu prodloužena do 1. 2. 2022. Na základě žádosti předsedkyně senátu z 20. 4. 2022 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku prodloužena do 30. 6. 2022. Na základě žádosti předsedkyně senátu z 30. 6. 2022 byla lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku předsedkyni soudu prodloužena do 13. 7. 2022. Rozsudek byl žalobkyni doručen 18. 7. 2022 a nabyl ve vztahu k ní právní moci z dne 22. 7. 2022.

6. Z čteného sdělení podstatného mediálního obsahu - článku uveřejněného v [Anonymizováno] deníku dne 6. 5. 2011 se podává titulek : „[Jméno žalobkyně].“, s podtitulkem „[Anonymizováno]“, řekla starostka [adresa] [jméno FO].“ - (číslo listu 6 verte). Též článek s titulkem „[Anonymizováno]“, dále článek ze dne 2. 7. 2011 s titulkem „[Anonymizováno].“, s podtitulkem „[podezřelý výraz].“, z toho se čte poslední odstavec, „[částka].“ - (číslo listu 8 spisu). Dále mediální výstup s titulkem „[Anonymizováno].“ - (číslo listu 8 verte spisu). Dále článek z [Anonymizováno], ze dne 13. 12. 2012, „[adresa].“ Zde uveřejněna fotografie [Anonymizováno] [Jméno žalobkyně] z [adresa]. - (číslo listu 9 spisu). Dále článek v rubrice [adresa] kronika, deník, z 21. 10. 2013, s titulkem „[Anonymizováno].“, z toho vybrána část textu „[jméno FO].“ - (číslo listu 9 verte). Dále z [Anonymizováno] deníku z 13. 5. 2014, „[Anonymizováno].“ - (číslo listu 10). Dále z rubriky [adresa] kronika, deník, z 3. 10. 2014, „[Jméno žalobkyně] - (číslo listu 11). Z dokumentu - mediální výstup z [Anonymizováno] - [adresa].“ - (číslo listu 95 verte).

7. Z rozsudku č.j. 3 T 5/2013-17023 z 13. 7. 2011, ze strany 12 se podává výrok týkající se žalobkyně [Jméno žalobkyně], že se podle § 26 písmene b) tr. řádu, zprošťuje obžaloby. - (číslo listu 15 spisu).

8. Z účastnického výslechu žalobkyně vyplynulo, že než vstoupila do komunální politiky, vždy si zakládala na své dobré pověsti mezi občany. V menší obci, kde žije se všichni znají a pověst je zde velice důležitá. Vše bylo v pořádku, až do dne, kdy se na obecním úřadě objevila policie, která šla vykonávat domovní prohlídku. V té době byla nejenom starostkou, ale měla i řadu jiných funkcí a aktivit. V ten den zrovna měli na obci dvoudenní setkání [Anonymizováno] z celé republiky, bylo tam asi šedesát starostů a zástupců některých ministerstev. Takže se toho setkání už nemohla zúčastnit, starostové a všichni se divili, kde je a co se děje. Policie tvrdila, že žalobkyně spolupracovala s firmou, se kterou podepsala nějakou smlouvu. I přesto, že nikdy o té firmě neslyšela, nikdy žádnou smlouvu nesepsala, nespolupracovala s takovou firmou, tak domovní prohlídka trvala téměř celý den asi až do osmé hodiny večerní. Zúčastnily se jí i dvě zaměstnankyně úřadu, které musely předkládat nebo odevzdávat ekonomické údaje k dotacím za ty dva roky. Žalobkyně se ani nemohla zúčastnit společenského večera, ani druhého dne setkání těch starostů, což bylo týden před komunálními volbami. Mezi občany se to vůbec nedostalo, až následně to vysvětlovala starostům a tím začaly její první problémy, protože řada starostů nikdy neměla co dočinění s nějakým vyšetřováním a podobně. A i když ji znali, tak stejně měli někteří pochybnosti, jestli něco nebylo špatně uděláno. Dostalo se to i do médií, do televize. Když začala policie objíždět ostatní úřady, vyžádala si od nich dokumentace k těm dotacím a výběrovým řízením. Nikde jinde už domovní prohlídka prováděna nebyla, jen u ní. Hned druhý den, když šla po obci, tak na ní různě někteří pokřikovali v souvislosti s vyšetřováním, cítila, jak ti lidé na ní hledí, co asi mohla provést, že je vyšetřovaná a zase musela vysvětlovat. Lidi věří tomu, co je v médiích napsané, byla tím hodně postižena, psychicky jí to deptalo, protože byla zvyklá, že lidé mají o ní dobré mínění, že nedělá nic zlého. Na výsleších na policii se bránila, že se nedopustila trestného činu, nechápe to vyšetřování, ale to nebylo bráno v potaz. Následně přestala pracovat ve [Anonymizováno]. Volilo se do předsednictva [Anonymizováno] a tam jí bylo i řečeno, že by nebylo vhodné, aby byla v předsednictvu [Anonymizováno] Pokračovala v předsednictvu [Anonymizováno], tam ti kolegové z těch menších obcí ji víc znali, takže jí důvěřovali a zůstala i v monitorovacím výboru při [jméno FO] ve [adresa]. Nicméně celá ta obec se na ní už dívala jinak; nicméně byla i v dalších obdobích zvolena. To vyšetřování a soud se táhlo, vždy jednou, dvakrát do roka se najednou objevila zmínka v médiích, že se to občanům - čtenářům připomnělo. A v roce 2014, když byly volby, tak její protikandidát měl připravený dopis, který chtěl dát všem voličům o tom, že je vyšetřovaná z důvodu dotačních podvodů. Ale nakonec se to k všem nedostalo, protože samotní členové té jeho kandidátky byli proti tomu, že když není nic prokázáno, tak by na to neměli poukazovat. Nechodila k žádnému psychologovi, ale od kamarádky si občas vzala Neurol a při některých jednáních ho musela mít. Postihlo to i její rodinu, která se tím velice trápila, prožívali to s ní. Ze všech sil ji však podporovali. Pro ni to všechno bylo hrozně deprimující to číst, vracet se k tomu, takže se to snažila tak nějak odsunovat, a když musela jít třeba k soudu, tak se tím snažila nezabývat a dál ještě pracovala jako starostka až do roku 2018. V obci je jedno občanské sdružení, [Anonymizováno], a tam také zveřejnili informaci pod titulkem „i tohle se u nás děje“ a bylo tam o té kauze psáno komentářem jednoho mladíka, který se nikdy do ničeho nezapojoval, nic pořádně nevěděl, a který napsal, „hrabali, hrabali až dohrabali“. A ti lidé to vnímali, že šlo o dotační podvody, že se navýšila cenu stavby, což však byla chyba soudního znalce, který dělal posudek a ocenil jinou komunikaci, než kterou měl, pak to musel předělávat a soud na to přišel. Vnímala už jenom to, jak lidé, když někam přišla, ztichli a vnímala jejich pohledy. Oni to chápali, že ty peníze má ona doma. Začala mít různé zdravotní problémy, nejprve urologické a pak jí zjistili vysoký krevní tlak, cholesterol, cukrovku druhého typu, a s tím se pak léčila. Policie přišla v roce 2010 týden před volbami. Poté se žalobkyně volební kandidatury zúčastnila ještě v roce 2014, a tam byl proti ní připravený ten dopis. Pak v roce 2018, to už starostkou zvolena nebyla, ten kandidát, co tam předtím měl připravený ten dopis, tentokrát uspěl. Nyní před dvěma lety se také stala zastupitelkou. V tom roce 2010, vlastně ti občané o tom nevěděli, to bylo týden před volbami a vlastně se to nikde neobjevovalo. A v roce 2014, to byl tam připravený ten dopis, ale samotní kandidáti té protikandidátky odmítli, aby se to lidem oznamovalo. V obci je přes [Anonymizováno] obyvatel, je to [Anonymizováno] a voličů je necelá [Anonymizováno], přitom z toho ani ne polovina chodí k volbám. Třeba někteří nešli k volbám už jenom kvůli tomu, že o ní pochybovali. O jejím pravomocném zproštění veřejnost informována v médiích nebyla. Jen žalobkyně to oznámila na svém zastupitelstvu.

9. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobkyně byla jako osoba angažovaná v komunální politice a funkcích k tomu náležejících trestně stíhána na základě usnesení Policie ČR ze dne 27. 4. 2011, pro zločin dotačního podvodu podle § 212 odstavec 1, odstavec 5, písmene c), tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1, písmene a), odstavec 2, písmene f), tr. zákoníku s trestní sazbou za nejpřísnější z nich od 5 do 12 let. V roce 2011-2012 byly vypracovány znalecké posudky technického charakteru a v roce 2017 ohledně zdravotního stavu jednoho z obviněných, probíhaly desítky výslechů obviněných, svědků a procesní úkony v přípravné fázi řízení včetně domovních osobních a prohlídek jiných prostor. odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu aj. Dne 7. 12. 2012 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby, 22. 3. 2013 podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem obžalobu 2 KZV 37/2011–1008, následně na návrh předsedkyně senátu v období od 7/2013 do 30.12.2017 byla lhůta uvedená v § 181 odstavec 3 tr. řádu, tj. lhůta pro nařízení hlavního líčení prodlužována vedením soudu s ohledem na rozsáhlost věci a počet dalších podobných hospodářských trestných činů řešených senátem. Dne 14. 11. 2017 podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem návrh na určení lhůty k provedení úkonu podle § 174a zákona 6/2002 Sb. V 12/2017 bylo nařízeno hlavního líčení na 8. až 12. 10. 2018, 15 až 19. 10. 2018. V červenci 2018 Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil trestní stíhání 3 obžalovaných z důvodu jejich úmrtí. Hlavní líčení 9/2018 bylo odročeno na 28. 1. až 1. 2. 2019 pro závažné onemocnění obžalované [jméno FO]. Další odročení byla na 23. až 26. 4. 2019, 13. až 15. 5. 2019 a 10. až 13. 6. 2019 a 7. až 10. 10. 2019 a 29. až 30. 10. 2019. Další HL se konala 27. až 31. 1. 2020 a 11. až 13. 2. 2020. Přednesy závěrečných řečí měly být provedeny dne 26. 3. 2020, avšak byly odročeny na neurčito s ohledem na aktuální pandemickou situaci a doporučení ministra spravedlnosti směřující k zabránění šíření infekce Covid-19. V 9/2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 27. 10. 2020, avšak 19. 10. 2020 bylo hlavní líčení odročeno na 26. 1. 2021, a to z trvajícího důvodu vážné pandemické situace, kdy pro počet zúčastněných osob u jednání a skutečnost, že jde o rizikovou část populace, též s ohledem na velikost jednací síně, nebylo možno zajistit neohrožení těchto osob na životě a zdraví. Hlavní líčení poté bylo odročeno na den ve 9. 3. 2021 pro nemoc obhájce jednoho z obžalovaných. Opět v březnu 2021 bylo hlavní líčení odročeno na 18. 5. 2021 s ohledem na vážnou pandemickou situaci, a opět bylo odročeno na 13. 7. 2021 z důvodu závažného onemocnění člena senátu. Dne 13. 7. 2021 u hlavního líčení byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písmene b) tr. řádu. Lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku byla prodloužena do 30. 9. 2021 a opět postupně prodlužována až do 13. 7. 2022. Rozsudek byl žalobkyni doručen 18. 7. 2022 a nabyl ve vztahu k ní právní moci dne 22. 7. 2022.

10. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání.

11. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 13 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postu rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Pokud se týká předpokladu, tedy existence nezákonného rozhodnutí, je soud toho názoru, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obecně, v na to navazujícím jeho zproštění obžaloby je třeba posuzovat podle výše citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, ze dne 22.10.2009, je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona číslo 82/1998 Sb. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila extenzivním systematickým výkladem uvedeného zákona, že došlo-li z určitých důvodů (v ustanovení § 12 zákona číslo 82/98 Sb. neuvedených) k zastavení trestního stíhání, resp. byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a nemělo proto proti němu být trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání a vedením trestního řízení se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm a, § 7 a § 8 cit. zákona, tj. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti trestního stíhání je výsledek trestního řízení.

18. Každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které bylo skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05). Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možno trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet [viz nález sp. zn. II, ÚS 590/08). Orgány státu, nadané vrchnostenskou pravomocí a donucovacími prostředky, musejí velmi pečlivě vážit, zda své přesvědčení o oprávněnosti k tak razantnímu zásahu do práv a svobod občana, jímž je zahájení trestního stíhání, opírají o dostatek věrohodných a způsobilých důkazních prostředků.

19. Pokud jde o medializaci případu, která po dobu posuzovaného řízení probíhala, ta může být i jen důsledkem respektování zásady veřejnosti. Veřejnost je oprávněna být informována o trestních kauzách, jež jsou otevírány, a to v rámci zásady práva na informace, kterého se veřejnosti dostává prostřednictvím masmediálních komunikačních kanálů, a proto v zásadě nelze za zprostředkování informace o trestním stíhání žadatele odškodnit. Nicméně, následek vedeného trestního stíhání dosud trestně bezúhonného jedince může být zvýrazněný (zesílený) samotnou medializací případu, neboť přesah informací z jinak neveřejného přístupu přípravného řízení trestního se ventilací k veřejnosti stává způsobilým zintenzivnit již tak způsobenou újmu nezákonným trestním stíháním poškozeného. Jinak řečeno, tato okolnost může mít vliv na výši relutární satisfakce.

20. Soud při stanovení částky odškodnění vycházel z judikatury soudů, zejména z rozhodnutí 30 Cdo 1747/2014, dle něhož, aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy nutné provést srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv (bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků). Bez tohoto srovnání by zpravidla nebylo možné učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, či zda za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

21. Žalobkyně se tedy domáhala v režimu zákona č. 82/1998 Sb. náhrady škody a nemajetkové újmy původně ve výši 1 088 400 Kč s příslušenstvím v souvislosti s jejím trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2013. Původně uplatnila též náhradu škody ve formě nákladů trestního řízení, tento nárok v průběhu řízení byl vzat zpět s ohledem na plnění žalované v tomto segmentu.

22. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni trestním stíháním ve výši 705 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 255 000 Kč, pak žalovaná v průběhu řízení plnila na první z nich - nezákonné trestní stíhání, částku 150 000 Kč. Z nepřiměřené délky plnila 130 133 Kč. Následně byla žaloba v těchto segmentech vzata zpět a zůstalo k projednání po částečném zastavení řízení - částka 555 000 (nezákonné trestní stíhání) a 124 867 Kč (délka).

23. Žalované nároky uplatnila žalobkyně u žalované podáním doručeným dne 20.1.2023.

24. Žalovanou přiznaná částka ve výši 280 133 Kč byla žalobkyni poukázána na účet dne 16.11.2023.

25. Za předmětné trestné činy (zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku) y hrozil žalobkyni trest odnětí svobody na 5 až 12 let.

26. Předmětné trestní stíhání trvalo 11 let a necelé 3 měsíce, za nepřiměřenou délku však byla náhrada nemajetkové újmy žádána a též částečně přiznána jako samostatný nárok.

27. Pokud jde o nezákonné trestní stíhání, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu musí výše přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě věcně a skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

28. Pokud žalovaná k srovnání nabídla případ v němž bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 150 000 Kč v případě rozhodovaném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 13 Co 124/2022 (žalobce byl v tomto případě trestně stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona s trestní sazbou 3 až 10 let, trestní stíhání bylo zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, trestní stíhání trvalo přibližně 8 let a 6 měsíců, trestní stíhání souviselo s funkcí žalobce v zastupitelstvu obce [adresa], v důsledku stíhání již do zastupitelstva nekandidoval, stíhání zhoršilo vztah žalobce s jeho syny, kteří se s ním přestali stýkat, a s manželkou, s níž se nakonec rozvedl, žalobce negativně snášel medializaci případu a poškození své pověsti v malé obci, v níž žije, žalobce měl problém najít zaměstnání, kvůli finančním potížím si musel půjčit od známého, objevily se u něj též zdravotní problémy, pociťoval nervozitu a psychický stres, kvůli čemuž musel navštívit lékaře), pak v uvedeném srovnávaném případě bylo možné tamnímu žalobci uložit ještě trest odnětí svobody podmíněně odložený na zkušební dobu, nikoli však u žalobkyně [jméno FO], u níž tato okolnost pochopitelně vyvolávala zvýšenou stresovou zátěž. Navíc šlo o starostku, na rozdíl od běžného zastupitele obce, jehož trestní stíhání trvalo kratší dobu než u žalobkyně [jméno FO].

29. Soud tak zohlednil případ ke srovnání, který byl projednávaný u podepsaného soudu pod č.j.14 C 228/2018 – jednalo se o zastupitele obce, trestní stíhání trvalo 9 let a 2 měs. Tedy o něco méně než u žalobkyně [jméno FO], též šlo o sdílenou újmu – víc spoluobžalovaných, a též o medializaci případu. Skutková podstata byla – delikt porušení povinnosti při správě cizího majetku § 255/1,2 a,b) TZ – sazba do 3 let, tedy ještě možnost uložit podmíněný trest. Tomuto žadateli se dostalo odškodnění 148 000 Kč z nezákonného trestního stíhání.

30. Z uvedených důvodů má soud za to, že lze v tomto projednávaném případě navýšit relutární satisfakci z celkových dosud žalobkyni zaplacených 150 000 Kč, o 100 000 Kč do celkových 250 000 Kč.

31. Soud nepovažuje za srovnatelné případy žalobkyní označené věci projednávané:

32. Městským soudem v Praze pod sp. zn. 72 Co 83/2013 (přiznáno zadostiučinění 546 400 Kč za trestní stíhání pro trestné činy podílnictví, podvodu a zkrácení daně, poplatku a podobné dávky), neboť žalobce působil v celostátní politice – byl jedním z místopředsedů [Anonymizováno], žalobce byl vzat do vazby, což bylo široce medializováno, trestní stíhání vedlo k ukončení žalobcovy politické kariéry, provázenému odsudkem ze strany široké veřejnosti, ztrátě bohatých společenských vazeb, rozvratu manželství (které bylo posléze rozvedeno) a mělo též negativní vliv na podnikání žalobce, který vlastnil prosperující autoservis a provozoval veřejný sklad; 33. Městským soudem v Praze pod sp. zn. 23 Co 185/2020 (zadostiučinění 819 000 Kč za trestní stíhání pro trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele, porušování povinnosti při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku), neboť v důsledku trestního stíhání byl žalobce ministryní spravedlnosti dočasně zproštěn funkce soudce a předsedy krajského soudu, zásadní újmu na dobrém jméně žalobci způsobilo rovněž to, že k jeho trestnímu stíhání si orgány činné v trestním řízení musely vyžádat předchozí souhlas prezidenta republiky podle zákona č. 6/2000 Sb., což žalobce vnímal jako nejvýznamnější potupu, trestní stíhání narušilo psychické zdraví žalobce, žalobce se v důsledku trestního stíhání změnil, uzavíral se do sebe, přestal být radostný, stranil se společnosti, psychicky ho deptaly jednotlivé dotazy jak na pracovišti, tak v rodině, tak i od známých, byl nucen brát léky; 34. neboť v žalobkyní označených případech mělo na přiznání poměrně vysokého přiměřeného zadostiučinění rozhodující vliv to, že žalobci byli trestně stíháni v postavení celostátních politiků, popř. předsedy krajského soudu, poškození jejich dobré pověsti tedy mělo rozsáhlejší dopad než v případě nynější žalobkyně působící jako starostky (a poté zastupitelky) malé obce.

35. Navýšené zadostiučinění z nezákonného trestního stíhání o částku 100 000 Kč, do celkových 250 000 Kč je dle názoru soudu adekvátních.

36. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního řízení, je soud ve shodě s argumentací žalované co do přiměřenosti odškodnění nemajetkové újmy z titulu délky trestního řízení v rozsahu poskytnutých žalovanou. Předmětné řízení, resp. trestní stíhání trvalo 11 let a necelé 3 měsíce ode dne 27.4.2011, kdy si žalobkyně převzala usnesení o zahájení trestního stíhání, do dne 22.7.2022, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo. Ve věci bylo rozhodováno jednou soudem prvého stupně (Krajským soudem v Ústí nad Labem). Lze konstatovat nepřiměřenou délku řízení v době mezi podáním obžaloby dne 22.3.2013 a dnem 23.7.2018, kdy bylo trestní stíhání zastaveno ve vztahu ke třem obžalovaným, přičemž hlavní líčení se poté konalo dne 23.4.2019, kdy v uvedeném období byla opakovaně prodlužována lhůta pro nařízení hlavního líčení. Nadto, na délce řízení se odrazila okolnost vis major – epidemie COVID 19, když z důvodu epidemiologické situace a nemocněním touto nemocí jednoho z obhájců a člena soudního senátu mezi hlavním líčením konaným dne 12.2.2020 a 13.7.2021 se musela hlavní líčení odročovat. Délka řízení byla též ovlivněna opakovaným prodlužováním lhůty pro písemné vyhotovení rozsudku, který byl vyhlášen dne 13.7.2021 a žalobkyni doručen dne 18.7.2022.

37. Soud tak dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobkyně.

38. Pokud žalovaná při určování výše přiměřeného zadostiučinění v penězích vyšla ze základní roční částky zadostiučinění (16 000 Kč sníženou za první 2 roky na 1/2) podle příslušné judikatury s ohledem na složitost věci (zejména na počet obviněných, rozsah spisového materiálu čítajícího přes 17000 listů, rozsah přípravného řízení s desítkami výslechů a obstaráním většího množství znaleckých posudků a též rozsah dokazování před soudem), kterou snížila o 40 %, je tento způsob výpočtu soudem akceptovaný. Pokud následně v souvislosti s počtem stupňů soudní soustavy, které daný případ řešily, byla základní částka s ohledem na postup soudu zvýšena o 20 %, ve vztahu ke kritériu chování žalobkyně v daném řízení nebyla základní částka zadostiučinění snížena, ale ani zvýšena, neboť žalobkyni již bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, v jehož rámci byl zohledněn význam věci pro žalobkyni, pak po zohlednění uvedených faktorů bylo přiměřené finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu stanoveno částkou 130 133 Kč, shledáno soudem za dostačující. Mimosoudně poskytnuté přiměřené zadostiučinění ve výši 130.133 Kč je tak přiléhavé a nejsou tak důvody pro jeho navýšení.

39. Pokud tak žalobce setrval na žalobním požadavku nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 555 000 Kč, pak v převyšující části (555 000 mínus 100 000 Kč) co do 455 000 Kč byla žaloba zamítnuta.

40. V části 124 867 Kč za délku byla rovněž jako nepřípadná – zamítnuta.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy bylo na místě přiznat žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09. Odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm a) vyhl.č. 177/1996 Sb. tak činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, 2 x plnohodnotné soudní jednání a 1x účast u vyhlášení rozsudku a písemný závěrečný návrh) celkem tedy za 5 plných úkonů 15 500 Kč + úkon 1 550 Kč a 6 x režijní paušál á 300 Kč (1 800), v součtu 18 850 Kč + DPH 21 % (3 958 Kč), tedy celkem 22 808 Kč a k tomu zaplacený soudní poplatek 4 000 Kč; dohromady 26 808 Kč.

Poučení