36 Co 427/2024 - 199

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a Mgr. Martina Šalamouna ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částek [částka] Kč a [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. srpna 2024, č. j. 14 C 154/2023170, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se vyhovující části výroku I mění tak, že žaloba se co do částky [částka] s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od jeho právní moci do rukou advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] spolu se stejným příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení) žalobu zamítl. Výrokem II žalobu ve zbylém rozsahu [částka] s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl a výrokem III žalovanou zavázal, aby částečně úspěšné žalobkyni nahradila náklady řízení ve výši [částka].

2. Předmětem sporu byly tři samostatné peněžité žalobní nároky v celkové výši [částka], když žalobním žádáním se žalobkyně původně na žalované domáhala zaplacení hmotné škody [částka] jako náhrady nákladů právního zastoupení vynaložených v souvislosti s nezákonně vedeným [podezřelý výraz], dále [částka] z titulu dvou nároků na náhradu imateriální újmy způsobené jí tímto [podezřelý výraz] – částku [částka] požadovala z titulu odškodnění imateriální újmy vytrpěné [podezřelý výraz] (jeho nezákonným zahájením) pro podezření ze spáchání zločinů dotačního podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby, dále si nárokovala vyplacení relutární náhrady [částka] jako odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délkou tohoto [podezřelý výraz].

3. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalobkyně vzala v plném rozsahu zpět svůj požadavek na zaplacení nákladů právního zastoupení a od žalované se jí dostalo částečného uspokojení obou jejích imateriálních nároků (žalovaná jí po podání žaloby vyplatila peněžitou satisfakci ve výši [částka] za újmu způsobenou nezákonně vedeným [podezřelý výraz] a [částka] za jeho nepřiměřenou délku), což se projevilo v zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu [částka], v době vydání přezkoumávaného meritorního rozhodnutí byly předmětem řízení částky [částka] (odškodnění nezákonného [podezřelý výraz]) a [částka] (újma za déletrvající [podezřelý výraz].

4. Soud prvního stupně tak při rozhodování o zbylém předmětu řízení výrokem I částečně vyhověl pouze požadavku žalobkyně na zaplacení doplatku relutární náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným [podezřelý výraz] (nezákonným rozhodnutím o jeho zahájení ve formě sdělení obvinění), po podání obžaloby vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. 3 [právnická osoba]/2013. Samostatný nárok na doplatek relutární náhrady z titulu nepřiměřené délky tohoto [podezřelý výraz] uplatněný žalobkyní nad rámec již poskytnutého zadostiučinění výrokem II jako nedůvodný zamítl zcela a rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s ř. a § 136 o. s. ř.

5. Vyšel z nesporného průběhu posuzovaného [podezřelý výraz] a dále vzal za prokázaná skutková zjištění o dopadech do osobní sféry žalobkyně (v bodech 5, 6, 8 a 9 přezkoumávaného konečného rozhodnutí). Po skutkové stránce pak uzavřel, že ve vztahu k žalobkyni [podezřelý výraz] trvalo 11 let a 3 měsíce, když proti ní i ostatním osobám angažovaným v [podezřelý výraz] ([podezřelý výraz]), jejich spolupracovníkům a tamním podnikatelům (celkem [hodnota] osobám) bylo v roce 2011 zahájeno [podezřelý výraz] pro [podezřelý výraz] spáchaného formou spolupachatelství [§ 212 odst.1, 5 písmene c) a § 23 tr. zákoníku]. Zároveň jako veřejnému činiteli jí bylo spolu s ostatními zastupiteli obcí kladeno za vinu spáchání [podezřelý výraz] 1 písm. a), odst. 2, písm. f) tr. zákoníku]. Hrozila jí [podezřelý výraz] v délce od 5 do 12 let a zproštěna obžaloby byla rozsudkem ze dne [datum], č. j. 3 [právnická osoba]. Stíhání bylo skutkově, důkazně i jinak procesně velice komplikované; vyžádalo si provedení několika desítek účastnických a svědeckých výpovědí, velkého množství listinných důkazů i znaleckých expertíz; v přípravné fázi byly provedeny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, osobní a domovní prohlídky i prohlídky pozemků a jiných prostor, rozsah spisu byl nebývale rozsáhlý. Jedené z domovních prohlídek byla vystavena i žalobkyně jako [podezřelý výraz] [adresa]. Domovní prohlídka v [podezřelý výraz] zastupované žalobkyní byla realizována v době, kdy vykonávala funkci starostky obce, byla v předsednictvu Svazu měst a obcí a pracovala ve Spolku pro obnovu venkova. V předvolebním boji využívala opozice [podezřelý výraz] proti ní. O případu opakovaně informovaly oblastní deníky ([název]), zprávu o něm vydaly i [název]. V průběhu [podezřelý výraz] již neusilovala o zvolení do předsednictví Svazu měst a obcí, nadále však pokračovala v předsednictvu Komory obcí a zůstala i v monitorovacím výboru při [jméno FO] ve Štrasburku a rovněž byla opětovně občany zvolena do zastupitelstva obce. Jako starostka pracovala až do roku 2018 a před dvěma lety se opět stala [název]. Odbornou [podezřelý výraz] nevyhledala, rodina i přátelé jí byli oporou.

6. Uvedené skutečnosti hodnotil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, když odkázal a zčásti citoval znění ustanovení § 1, § 5, § 7, § 8, § 9, § 12, § 13, § 26 a § 31a zákona.

7. Dospěl k závěru, že s ohledem na výsledek [podezřelý výraz] (žalobkyně byla obvinění zproštěna) je jako nezákonné třeba hodnotit usnesení o zahájení [podezřelý výraz] žalobkyně, které mělo za následek vznik její imateriální újmy, za níž odpovídá stát (§ 8 OdpŠk). Poukázal v této souvislosti i na judikaturní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. sp. zn. [spisová značka] a na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 428/05. Při rozhodování o přiměřené výši relutární náhrady nemajetkové újmy způsobené útrapami prodělanými v souvislosti s [podezřelý výraz] provedl v souladu se závěry rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. [spisová značka] i komparaci s obdobnými odškodňovacími případy, předloženými účastníky ke srovnání.

8. Vyloučil přirovnání projednávané věci k odškodněním celostátního politika (místopředsedy ODS) rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kterému byla přiznána relutární náhrada [částka], když důvodem takto vysokého peněžitého zadostiučinění bylo mimo jiné i to, že [podezřelý výraz], [podezřelý výraz], bylo doprovázeno odsudkem široké veřejnosti a jeho důsledkem byla i ztráta bohatých společenských vazeb, rozvrat manželství a úpadek podnikatelské činnosti. Jako nevhodný komparativní materiál shledal i případ nezákonného [podezřelý výraz] odsouzeného [podezřelý výraz], [podezřelý výraz], které zásadně zasáhlo do profesního života poškozeného a v důsledku vedlo i k narušení jeho [podezřelý výraz] (odškodňovací řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]).

9. Rozhodnutí soudů, která ke srovnání předložila žalovaná (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a tamního Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]), ve kterých byli poškození žalobci za útrapy spojené s [podezřelý výraz] odškodněni do výše [částka], hodnotil jako vhodnější srovnávací materiál, když konečná rozhodnutí se týkala odškodnění politicky regionálně angažovaných osob (obecních zastupitelů), jejichž stíhání souviselo s jejich činností v zastupitelstvu obce, a jednalo se o obvinění z [podezřelý výraz] zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku s délkou řízení 8 let a 6 měsíců, resp. 9 let a 2 měsíců. Konstatoval však, že finanční zadostiučinění přiznaná v těchto konečných rozhodnutích, podle kterých žalovaná postupovala i při mimosoudním odškodnění žalobkyně ([datum] žalobkyni vyplatila z tohoto titulu částku [částka], spolu s odškodněním nepřiměřené délky [částka]), se nejeví postačující s ohledem na vyšší délku nyní posuzovaného a odškodňovaného [podezřelý výraz]. Uzavřel proto, že přiměřenou relutární náhradou je [částka], a výrokem I tak co do částky [částka] s příslušenstvím žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu ([částka] s příslušenstvím) tento nárok zamítl.

10. Zejména s ohledem na vysokou složitost [podezřelý výraz] pak dospěl k závěru, že odškodnění ve výši [částka], které za útrapy spojené s nejistotou o konečný výsledek [podezřelý výraz] (relutární náhrada nepřiměřené délky [podezřelý výraz]) již žalovaná žalobkyni vyplatila, je postačující, a tedy i požadavek na zaplacení nárokovaného doplatku v rozsahu dalších [částka] není nedůvodný.

11. Proti vyhovující části výroku I (v rozsahu přiznaných [částka] s příslušenstvím) a akcesorickému nákladovému výroku III podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na svém stanovisku, že částka vyplacená žalobkyni jako náhrada nemajetkové újmy způsobené jí nezákonným zahájením [podezřelý výraz] ([částka]) plně odpovídá konkrétním okolnostem věci a obstojí i při komparaci s obdobnými případy. Akcentovala, že soud prvního stupně dostatečně nevyjasnil zásadní navýšení relutární náhrady (o [částka]) nad rámec relutární náhrady přiznávané v obdobných případech. Pokud důvodem měla být délka řízení, pak tento osamocený důvod nemůže obstát, když rozdíl délky řízení nebyl natolik zásadní, navíc žalobkyni se za nejistotu ohledně výsledku sporu dostalo již samostatného dostatečného zadostiučinění ve formě další téměř stejně vysoké finanční náhrady. Žalobkyně by tak byla za tuto újmu odškodněna dvakrát. Namítla rovněž, že soud prvního stupně neprovedl komparaci s identickými případy odškodnění (označené před vydáním konečného rozhodnutí), ve kterých soudy přiznaly relutární náhrady spoluobviněným žalobkyně za újmu způsobenou ve stejné [podezřelý výraz]. Zejména pak s případem rozhodovaným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém soud za imateriální újmu utrpěnou [podezřelý výraz] přiznal zastupiteli obce [adresa] zadostiučinění [částka], a dále nevzal v úvahu rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], kterým se rovněž spoluobviněnému žalobkyně obecnímu zastupiteli dostalo téměř shodného finančního odškodnění [částka]. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil vyhovující část výroku I tak, že i v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítne a podle výsledku řízení rozhodne o nákladech řízení.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odmítla argumentaci žalované, přičemž částečně zopakovala či parafrázovala svá žalobní tvrzení či odůvodnění soudu prvního stupně. Ohradila se proti argumentaci žalované, že by měla dostat shodné finanční odškodnění jako její spoluobvinění, kterým soud přiznal relutární náhradu nepřesahující částku [částka]. Výslovně uvedla, že „její postavení bylo významnější než na regionální úrovni, když dokonce působila na republikové úrovni a účastnila se i jednání v rámci celé Evropské unie“; [podezřelý výraz] tak mělo na její pracovní aktivity a politickou kariéru nepochybně větší dopad. Navrhla, aby odvolací soud dotčenou vyhovující část výroku (I) zcela potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

14. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a skutková zjištění z nich učiněná účastníkům v bodech 5 až 9 odůvodnění rozhodnutí dostatečně zprostředkoval. Ačkoli se odvolací soud zcela neztotožňuje s jejich právním posouzením, ze skutkových zjištění v zásadě vychází.

15. Správný a mezi účastníky i nesporný je závěr, že v odvolacím řízení posuzovaný odpovědnostní titul státu je v tomto případě dán, když podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni jsou splněny tím, že proti ní bylo zahájeno [podezřelý výraz], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem ([číslo]). Nezákonným rozhodnutím je zde usnesení o sdělení obvinění, když ustálená soudní judikatura za použití extenzivního výkladu zákona dospěla k závěru, že v případě [podezřelý výraz] je rozhodující jeho výsledek. Zastavení [podezřelý výraz] či zproštění obžaloby má tak stejné účinky jako zrušení pravomocného usnesení o vznesení obvinění pro nezákonnost (srov. rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 6/90, publikovaný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991). Rozhodující je tedy výsledek [podezřelý výraz], když nezákonnost [podezřelý výraz] se projeví až jeho zastavením či zproštěním obžaloby, aniž se přihlíží ke správnosti postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] obvinění (co je vedlo k tomuto postupu).

16. Lze rovněž přisvědčit prvostupňovému soudu, že každé [podezřelý výraz] negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, zasahuje do jeho integrity, a tedy újmu až na zcela výjimečné případy (osoba opakovaně trestaná, odškodňované [podezřelý výraz] je zcela marginálního významu oproti [podezřelý výraz] paralelně s ním probíhajícím aj.) lze předpokládat. Při úvahách o přiměřené výši zadostiučinění způsobené v důsledku zahájení (vedení) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [podezřelý výraz], by měl soud zohlednit zejména povahu [podezřelý výraz], délku [podezřelý výraz] a dopady [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozené osoby, to vše s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k újmě došlo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. Nepominul ani závěry konstantní judikatury dovolacího soudu, podle které státu nelze přičítat k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře. Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením [podezřelý výraz] a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jinými slovy stát nemůže nést odpovědnost za (nepřípustné) závěry, jež sdělovací prostředky vyvodí z veřejně dostupných zdrojů a prohlášení, které odpovídají požadavkům zákona. Tím méně ovšem může stát odpovídat za dopady jednání jiných osob soukromého práva; ty navíc byly ojedinělé a v daném případě nebyly způsobilé negativně zasáhnout osobnostní sféru poškozené, narušit její rodinné, přátelské vazby ani její politickou činnost.

18. Odvolací soud tedy nemá pochybnosti (a ani mezi účastníky není sporu) o tom, že jsou splněny základní odpovědnostní předpoklady, kterými jsou existence nezákonného rozhodnutí, vznik odškodnitelné nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Dospěl však k jinému názoru na míru (výši) přiměřeného zadostiučinění, které by se žalobkyni v tomto konkrétním případě mělo dostat.

19. Pro správné stanovení dispozice § 31a odst. 2 OdpŠk jako normy s relativně neurčitou hypotézou je ovšem kromě zohlednění uvedených kritérií nezbytné, aby v konečném důsledku výše soudem přiznaného odškodnění odpovídala výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřováno zejména s ohledem na zmíněná kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Bez srovnání požadavku na poskytnutí zadostiučinění s jinými případy zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoli jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Lze proto souhlasit s námitkou žalované, že za situace, kdy soud prvního stupně měl k dispozici k porovnání rozsudek stejného soudu ve věci spoluobžalovaného poškozeného (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), a tedy s ohledem na totožnost [podezřelý výraz] porovnávaná věc vykazuje téměř shodná kritéria (hrozba stejného trestu, celková doba [podezřelý výraz], ale i dopady do osobní sféry poškozené apod.), měl k těmto závěrům přihlédnout, popř. uvést důvody proč při stanovení výše relutární náhrady se tak výrazně od tohoto rozhodnutí odchýlil. Nic na tom nemění ani skutečnost, zda v té době byl rozsudek dotčen opravným prostředkem.

21. Pokud se žalobkyně brání komparaci s tímto případem argumentací, že [podezřelý výraz] byl více zasažen její pracovní život a mnohem více dotčena její politická kariéra, když její společenské postavení a veřejná činnost byly významnější, pak tyto výhrady nejsou důvodné.

22. Nelze souhlasit s jejím tvrzením, že její postavení bylo ve srovnání s jiným spoluobviněným obecním politikem o tolik významnější, aby odůvodňovalo vyšší finanční zadostiučinění (navýšení relutární náhrady dokonce o 75 %), když nebyla součástí volených unijních orgánů. Podstatné však je, že její tvrzení jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, když jak sama i vypověděla, nadále vykonávala funkci starostky (byla zvolena i dalších dvou volebních obdobích) a ani její činnost v „monitorovacím výboru při [jméno FO]“ a v [název] obcí nebyla ničím dotčena. [podezřelý výraz] tak nemělo zásadní negativní dopad do jejího pracovního života, neovlivnilo její činnosti komunální političky.

23. Lze rovněž plně přisvědčit odvolatelce, že kritérium délky řízení, které soud zmínil jako důvod pro navýšení finančního zadostiučinění při porovnání s jinými případy obecních zastupitelů v bodě 28 rozsudku (nikoli při komparaci se soudními rozhodnutími ohledně spoluobviněného žalobkyně) nemůže v daném případě obstát.

24. Jednak délka řízení se zásadně od srovnávaných případů v bodě 28 neliší (nejvíce o dva roky), zejména však hlediska zvažovaná ve věci [spisová značka] byla rozdílná, když na rozdíl od žalobkyně byl poškozený zastupitel obce [adresa] v osobním i pracovním životě výrazně negativně dotčen. V důsledku vedeného [podezřelý výraz] zcela ukončil [podezřelý výraz], nemohl najít zaměstnání, prokazatelně se u něj objevily léčené [podezřelý výraz] a významně se narušily i jeho vztahy v rodině (ani jeden z těchto negativních dopadů se u žalobkyně v souvislosti s odškodňovaným [podezřelý výraz] neprojevil).

25. Přiléhavá je i výhrada žalované o nepřípustném dvojím odškodnění, když lze konstatovat, že za nepřiměřenou délku řízení žalobkyně již byla „pravomocně odškodněna“ částkou [částka], neboť v právě v projednávané věci soud prvního stupně toto dobrovolné plnění žalované posoudil jako plně postačující a zamítavý výrok nebyl žalobkyní dotčen (vyšší odškodnění je pravomocně zamítnuto). Pokud by tedy při odškodnění [podezřelý výraz] soud zvažoval i okolnost, za kterou se žalobkyni již dostalo dostatečného zadostiučinění, pak by tuto újmu nahrazoval dvakrát. Skutečnost, že tyto částečně vzájemně provázané nároky je možné samostatně uplatňovat, tedy neznamená, že při posuzování kritérií není třeba důsledně vážit, aby nebyly hodnoceny duplicitně. Jiná situace by nastala, pokud by se žalobkyně domáhala pouze odškodnění [podezřelý výraz] a požadovala, aby soud přihlédl z hlediska intenzity újmy i k celkové délce [podezřelý výraz], což soudní praxi neodporuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. Jinými slovy odvolací soud konstatuje, že s ohledem na výše uvedené nezjistil žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly navýšení již žalovanou mimosoudně vyplacené relutární náhrady, tedy neshledal důvod, aby bylo žalobkyni přiznáno vyšší peněžité zadostiučinění, než ve srovnatelném případě spoluobviněné poškozené starostky (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

27. K uvedenému závěru by pak plně postačovalo i srovnání se starším případem odškodnění, který zvažoval soud prvního stupně, a to případem [právnická osoba], zastupitele obce [adresa] (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], viz bod 28 rozsudku), který v důsledku [podezřelý výraz] utrpěl vyšší újmu než žalobkyně, a to v podobě trvale narušených rodinných vztahů (rozvod s manželkou a odcizení s potomky), ztráty funkce a zaměstnání i [podezřelý výraz]. Tyto negativní dopady zcela vyvažují skutečnost, že řízení trvalo kratší dobu (8 let a 6 měsíců) a poškozenému hrozil trest odnětí svobody od 3 do 10 let. V komparaci s tímto případem proto není důvod, aby žalobkyni byla přiznána vyšší relutární náhrada (J. [jméno FO] byl odškodněn rovněž částkou [částka]).

28. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny jiné mimořádné okolnosti [závažné narušení osobnosti (integrity) žalobkyně v oblasti profesní, soukromé ani rodinné], které by odůvodňovaly navýšení státem již uhrazených náhrad (sama žalobkyně zdůrazňovala výhradně negativní dopady do pracovního a [podezřelý výraz], když tvrdila, že její [podezřelý výraz] bylo o poznání významnější, než u ostatních spoluobviněných) odvolací soud veden výše hodnocenými hledisky dospěl k závěru, že státem již vyplacené částky za odškodnění nezákonného [podezřelý výraz] a déletrvajícího řízení jsou plně dostačující. Postupoval proto dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozsudek prvního stupně změnil tak, že žalobu i co do částky [částka] s příslušenstvím (v dotčené vyhovující části výroku I) jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

29. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku pak rozhodl o celkových nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), které přiznal z větší části úspěšné žalobkyni. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu odvolací soud v souladu s ustanoveními § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř. hodnotil jako úspěch žalobkyně náhradu imateriálních škod, které jí žalovaná po podání žaloby uhradila ([částka] za újmu spojenou s nezákonným rozhodnutím o zahájení [podezřelý výraz] [částka] za déletrvající řízení), a za neúspěch považoval zpětvzetí žaloby v rozsahu celého požadavku na zaplacení nákladů právního zastoupení v rozsahu [částka], když důvodem tohoto procesního postupu byla skutečnost, že žalobkyně před podáním žaloby (ani v rámci předběžného uplatnění u příslušného odboru [název]) tento požadavek řádně nevyjasnila a nedokladovala, a neučinila tak ani v rámci tohoto řízení. Pro potřeby poměrů úspěchu tak proti sobě stál úspěch žalobkyně ve výši 69 % (kvantifikovaných částkou [částka]) oproti jejímu 31% neúspěchu (v rozsahu [částka]), což představuje právo žalobkyně na přiznání 38 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají jednak z odměny advokáta dle § 7 a § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a před soudem prvního stupně představují tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí) po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), po omezení nároku o požadavek na materiální škody ([částka]) za další dva plnohodnotné úkony (účast na dvou jednáních soudu) ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) a jeden poloviční úkon v hodnotě [částka] (účast na publikaci rozsudku). V odvolacím řízení pak se jedná o jeden úkon (sepis vyjádření k odvolání žalované) ve výši [částka] (z částky [částka] – předmětu odvolacího přezkumu). Dále pak představuje i zaplacený soudní poplatek za zahájení řízení ve výši [částka], sedm náhrad hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH ([částka]) ze součtu úkonů a paušálních náhrad; celkem tak činí [částka]. Poměrná 38% část nákladů, na kterou má podle poměru úspěchu žalobkyně nárok pak představuje částku [částka].

Poučení