22 C 579/2023 - 31

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Chabičovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o náhradu škody ve výši 1 324 732 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 174 732 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 324 732 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že usnesením Policie ČR, sp. zn. OOKFK-[Anonymizováno]/TČ-2014-[Anonymizováno], ze dne 3. 12. 2014, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1, písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, a dále zvlášť závažný zločin zneužívání pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220, odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Dne 1. 9. 2016 podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, u Okresního soudu v Ostravě obžalobu na žalobce a další spoluobžalované, ve které je vinil ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1, písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2021 byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zproštěn. Usnesením ze dne 25. 10. 2022 bylo odvolání státního zástupce proti tomuto rozhodnutí zamítnuto. Dne 21. 3. 2023 žalobce u žalované uplatnil nárok náhradu škody, a to účelně vynaložené náklady představující náklady právního zastoupení po dobu trestního řízení ve výši 102 027 Kč včetně DPH a nárok na nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 1 474 732 Kč. Žalovaná jej odškodnila v plné výši v rámci požadavku na náhradu nákladů trestního řízení částkou 102 027 Kč a na náhradě nemajetkové újmy žalobci přiznala pouze částku 150 000 Kč. Žalovanou uznaná celková částka náhrady škody 252 027 Kč byla žalobci ze strany žalované uhrazena. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 (odst. II./6), kde je konstatována satisfakce za nemajetkovou újmu v částce 10 000 Kč měsíčně (jedná se o kauzu původně vedenou před Obvodním soudem pro Prahu 2, sp.zn. 43 C 94/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp.zn. 70 Co 195/2017, ze dne 20.6.2017). Citovaná rozhodnutí soudů označil žalobce jako srovnávací jiný případ odškodňování nemajetkové újmy. S ohledem na zásah do osobnostní sféry bezdůvodným nezákonným trestním stíháním a s ohledem na mimořádně dlouhou dobu tohoto trestního stíhání trvá žalobce na výši odškodnění nemajetkové újmy v hodnotě 20 000 Kč měsíčně (za celé období 1 324 732 Kč), když má za to, že tato částka s ohledem mimo jiné na míru inflace od doby rozhodnutí ve srovnávacím případu označeném výše, odpovídá dopadu trestního stíhání do osobnostní a ekonomické sféry jeho života. Žalobce byl v důsledku téměř osmiletého bezdůvodného a nezákonného trestního stíhání vystaven aspektům, které snižovaly jeho vážnost ve společnosti a podstatným způsobem jej omezovaly v možnosti výběru zaměstnání a měly nepříznivý dopad i na jeho soukromý život. Každá osoba má vlastní individuální pověst. Žalobce do okamžiku zahájení trestního řízení ve věci, ve které požaduje odškodnění, nebyl nikdy soudně trestán či postihován pro přestupek (tento stav platí až do současné doby). Požíval ve společnosti mimořádně dobré pověsti. Žalobce byl po ukončení studií vždy v řádném zaměstnaneckém či obdobném poměru. V období od 7. 11. 2006 do 13. 11. 2014 působil jako uvolněný člen Zastupitelstva městského obvodu Ostrava-Jih s měsíční odměnou ve výši 60 876 Kč. V daném období působil rovněž v Zastupitelstvu Moravskoslezského kraje, kde jeho měsíční odměna činila 16 598 Kč. Dále byl členem dozorčí rady [právnická osoba]. s měsíční odměnou 1 580 Kč. Členství v dozorčí radě této společnosti bylo spojeno s členstvím v radě krajského zastupitelstva. Pod tlakem předprocesních úkonů trestního řízení byl žalobce nucen opustit sféru „veřejné služby“, čímž přišel o pravidelný zdroj svých příjmů. Žalobce nechal všechny funkce doběhnout do konce volebního období. Na funkce nerezignoval dříve, protože nebyl v uvolněné funkci. Jako osoba nejdříve podezřelá a ode dne 3.12.2014 i bezdůvodně obviněná se stal pro řadu profesí nezaměstnatelným člověkem. Ode dne 14. 11. 2014 do 14. 9. 2015 byl uchazečem o zaměstnání evidovaným na úřadu práce. Orgány činné v trestním řízení ohledně osoby žalobce prováděly v rámci předprocesního řízení rozsáhlé úkony, které zhatily jakoukoliv naději na obnovení vzájemného vztahu manželů (nesoulad manželství existoval již od roku 2013). Závěr roku 2014 znamenal pro žalobce rozvod jeho manželství s jeho tehdejší manželkou. Žalobce v roce 2019 uzavřel nové manželství. Bezdůvodné trestní stíhání zásadním způsobem ovlivnilo i jeho osobní život. Žalobce se po roce 2000 aktivně zapojil do komunálního politického dění. Dvě volební období byl lídrem politické strany ODS v městském obvodu Ostrava-Jih a jako kandidát č. [hodnota] kandidoval úspěšně i do Zastupitelstva Moravskoslezského kraje, kde byl členem rady ODS. Zahájení úkonů trestního řízení a následné sdělení obvinění znamenalo konec jeho politických ambicí a jeho další práce v rámci politické činnosti. Zprávy z médií znamenaly pro žalobce naprostou dehonestaci. Negativní dopad této dehonestace se projevil nejenom v rodinném, pracovním a politickém prostředí, ale i v oblasti mezilidských vztahů, kdy byl žadatel v očích mnoha svých dřívějších přátel, sousedů a známých vnímán jako morálně zkažený člověk. Žalobce do dnešního dne musí v internetové korespondenci odrážet útoky na svou osobu mající původ v bezdůvodném trestním stíhání. Takto například ze strany bývalého místostarosty obce [adresa] je žalobci připomínáno „sekání trávy“, což bylo obsah trestní kauzy, ve které byl žalobce zproštěn od obžaloby. Žalobce má za to, že jím uplatněný nárok ve výši uvedené v žalobě je opodstatněný a spravedlivý.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Poukázala na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014, č.j. [spisová značka], jímž bylo rozvedeno manželství žalobce, kde je uvedeno, že návrh žalobce na rozvod manželství byl soudu doručen dne 20. 3. 2014 (tedy před vydáním nezákonného rozhodnutí, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3.12.2014). K tvrzení žalobce o medializaci případu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, v němž se uvádí, že je-li medializace případu prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu (nikoli excesivního způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení), nelze přičítat státu k tíži, že byl sdělovacími prostředky narušen princip presumpce neviny. Dochází zde totiž k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Na fotografiích, které předložil žalobce, není osoba žalobce zřetelná a pozornost se rozmělnila, protože bylo více obžalovaných a média rovněž zveřejnila, že žalobce byl zproštěn obžaloby. Případ žalobce je obdobný kauze rozhodované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 13 Co 124/2022 (žalobce byl v tomto případě trestně stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, trestní stíhání bylo zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, trestní stíhání trvalo přibližně 8 let a 6 měsíců, trestní stíhání souviselo s funkcí žalobce v zastupitelstvu obce Hajany, v důsledku stíhání již do zastupitelstva nekandidoval, stíhání zhoršilo vztah žalobce s jeho syny, kteří se s ním přestali stýkat, a s manželkou, s níž se nakonec rozvedl, žalobce negativně snášel medializaci případu a poškození své pověsti v malé obci, v níž žije, žalobce měl problém najít zaměstnání, kvůli finančním potížím si musel půjčit od známého, objevily se u něj též zdravotní problémy, pociťoval nervozitu a psychický stres, kvůli čemuž musel navštívit lékaře), v níž byla jako postačující zadostučinění žalobci přiznána částka 150 000 Kč. S ohledem na to, že případ nynějšího žalobce se v podstatných znacích shoduje s výše uvedeným obdobným případem, bylo mu ze strany žalované v rámci mimosoudního projednání přiznáno přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. Žalovaná poukázala na to, že jednotlivé funkce žalobci zanikly uplynutím funkčního období. Není zjevné, že by byl zvolen do funkcí, i kdyby nebylo zahájeno trestní stíhání. Žalobce neprokázal tak závažný zásah do jeho soukromého, pracovního a rodinného života či zdraví, aby tyto zásahy odůvodňovaly přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce vyšší, než byla žalovanou dobrovolně vyplacená. Žalovaná odkázala na své stanovisko ze dne 26. 3. 2019, ze kterého vyplývá, že adekvátní částkou pro zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu v důsledku trestního stíhání žadatele (obžaloba žadatele byla pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby spáchaného ve formě návodu podle paragrafu 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku) je částka 2 500 Kč za 1 měsíc trvání trestního stíhání, které trvalo celých 53 měsíců.

3. Bylo nesporné, že - žalované byla dne 24. 3. 2023 doručena žádost žalobce o zaplacení částky 1 576 759 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 102 027 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 1 474 732 Kč, - nároku žalobce na náhradu nákladů obhajoby bylo plně vyhověno; nároku na náhradu nemajetkové újmy bylo vyhověno co do částky 150 000 Kč; na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla vyslovena omluva a konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání.

4. Z uplatnění nároku, jeho doplnění a stanoviska žalované soud učinil zjištění uvedená v předchozím odstavci.

5. Dne 3. 12. 2024 bylo usnesením zahájeno trestního stíhání žalobce a zároveň dalších 11 osob. Žalobce byl stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle ust. 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 4. 12. 2014 (prokázáno usnesením PČR ze dne 3. 12. 2014 a doručenkou).

6. Dne 27. 7. 2016 podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, obžalobu na žalobce a další obviněné (celkem 8 obviněných) pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle ust. 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (prokázáno obžalobou ze dne 27. 7. 2016).

7. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2021, č.j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 28. 3. 2022, č.j. [spisová značka], byl žalobce a další obžalovaní zproštěni od skutku, který byl kvalifikován jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku (právní kvalifikace viz shora), neboť skutek označený v obžalobě není trestným činem (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2021, č.j. [spisová značka], usnesením o opravě rozsudku).

8. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č.j. [spisová značka], bylo odvolání státního zástupce proti shora uvedenému rozsudku zamítnuto.

9. Žalobce byl zvolen ve volbách do zastupitelstev obcí v listopadu 2002, říjnu 2006, říjnu 2010 a v říjnu 2014 členem Zastupitelstva městského obvodu Ostrava-Jih (prokázáno jmenným seznamem – zdroj [právnická osoba]).

10. Žalobce byl v letech 1998–2018 členem Zastupitelstva městského obvodu Ostrava-Jih, přičemž v letech 2006–2014 byl členem zastupitelstva, který byl pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn a vykonával funkci místostarosty městského obvodu (od 7. 11. 2006 do 13. 11. 2014) (prokázáno potvrzením o výkonu funkce ze dne 27. 2. 2024, 11. 7. 2023).

11. Usnesením z 1. zasedání Zastupitelstva městského obvodu Ostrava-Jih ze dne 18. 11. 2010 bylo prokázáno, že žalobce byl zvolen s [Anonymizováno].

12. Zápisem o výsledku voleb do Zastupitelstva Moravskoslezského kraje konaných ve dnech 12. a 13. 10. 2012 bylo prokázáno, že žalobce bylo zvolen jeho členem za Občanskou demokratickou stranou, pořadové číslo zvolení [Anonymizováno].

13. Usnesením zastupitelstva a rady kraje ze dne 9. 11. 2012 bylo prokázáno, že žalobce byl zvolen členem výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost a výboru zahraničního. Za výkon funkce člena zastupitelstva kraje náležela odměna 4 798 Kč měsíčně, člena výboru zastupitelstva kraje 7 002 Kč měsíčně.

14. Žalobce byl v období od 14. 11. 2014 do 30. 11. 2015 uchazeč o zaměstnání (výpis z portálu ČSSZ - informativní sdělení pro pojištěnce).

15. Žalobce podal dne 20. 3. 2014 návrh na rozvod manželství u zdejšího soudu, který odůvodnil tím, že manželství účastníků trvalo po dobu delší než 20 let a spolu po dobu delší 12 měsíců nežijí. Žalobce vypověděl, že s manželkou ukončili soužití v únoru 2013, kdy se odstěhoval ze společné domácnosti. Soužití již neobnovili a zájem na jeho obnovení žalobce nemá. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 11. 2014, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 12 2014, bylo manželství žalobce a [jméno FO] uzavřené dne 31. 12. 1991 rozvedeno (prokázáno návrhem, výpovědí žalobce, rozsudkem ze spisu sp. zn. [spisová značka]).

16. Z informace o výši inflace soud zjištění neučinil s ohledem na závěry Nejvyššího soudu, který ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017).

17. Z kopií deníků iDnes.cz a Deníku soud zjistil, že v nich byly otištěny články nadepsané: „Soud s exradními Ostravy-Jihu kvůli zakázce na sečení trávy ani nezačal“ (10. 3. 2017). V článku je označeno 8 obžalovaných jménem a příjmením, žalobce v jejich výčtu na [Anonymizováno] místě. Článek je doprovozen fotografií, na které je bývalý starosta. „Proces s exradními: 10 minut a dost!“ (10. 3. 2017) článek je doprovozen fotografií, na které je bývalý starosta. V článku je označeno 8 obžalovaných jménem a příjmením, žalobce v jejich výčtu na [Anonymizováno] místě. „Začal soud s exradním Ostravy-Jihu, kteří rozhodovali o zeleni“ (23. 5. 2018). V článku je žalobce s dalšími obžalovanými označen jménem a příjmením. Na fotografii je celkem 6 mužských postav, osoba žalobce je na fotografii zachycena jen částečně a rozmazaně. U článku je fotografie bývalého starosty. „Bývalé radní Ostravy-Jihu soudí kvůli předražené zakázce na údržbu zeleně“ (23. 5. 2018). Článek je doprovozen rozmazanou fotografií jednací síně čelem k soudci (obžalovaní zády) a fotografií bývalého starosty. V článku je jméno žalobce zmíněno celkem čtyřikrát v souvislosti s výběrovým řízením na údržbu zeleně. „Soud v Ostravě řeší zakázku na sečení trávy, obžalovaných je 8 exradních“ (18. 10. 2018). Článek je doprovozen fotografií neznámého muže na sekačce na trávu. V článku spoluobžalovaný a S. [Anonymizováno] poukazují na žalobce v souvislosti s kosením trávy. „Případ 8 radních z Ostravy-Jihu se vrací k soudu!“ (19. 11. 2020). Článek je doprovozen fotografií, na které je budova Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih. V článku není zmíněno jméno žalobce: „bývalí radní, kteří v roce 2007 rozhodovali o zakázce na údržbu zeleně“. „Kauza ostravských radních kvůli zeleni: padouši, nebo hrdinové?“ (4. 3. 2022). Článek je doprovozen fotografií 8 obžalovaných v jednací síni včetně žalobce s úvodem „když v roce 2007 radní městského obvodu Ostrava-Jih rozhodovali o přidělení zakázky na údržbu zeleně, nikoho ve snu nenapadlo, že ani v roce 2022 nebude jasné, zda porušili, nebo neporušili zákon. Nad všemi se stále vznáší hrozba až desetiletého vězení“.

18. Žalobce tvrdil, že [jméno FO] byl v minulém roce (tedy rok 2023) šéfredaktorem Hrabovských listů a také administruje facebookové stránky [adresa]. Ve facebookové komunikaci (bez data – žalobce tvrdil červenec 2023) je uvedeno, že [jméno FO] napsal žalobci „pro Hrabovou bylo lepší, když jste se věnoval sekání trávy na Jihu.“ „Aspoň nekradu jako někdo“. Z Hrabovských listů (číslo 4/2022) soud zjistil, že úvodník napsal [jméno FO]. Soud z tohoto důkazu zjištění podstatné pro posouzení věci neučinil, neboť není správné zahrnout do úvahy o utrpěné nemajetkové újmě i dobu, která nastala po skončení trestního řízení. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximální dobou trvání řízení. Negativní následky působící újmu v osobnostní sféře osoby poškozené musí být posouzeny zvláště a ohraničeně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn., 30 Cdo 2813/2011). Soud dále podotýká, že za sdělení fyzických osob žalovaná nemůže odpovídat.

19. Žalobce vypověděl, že jeho manželství před zahájením trestního stíhání významně nefungovalo, ale nějakým způsobem ho trestní řízení ovlivnilo definitivně, k rozpadu nakonec došlo. Stoprocentní váhu tomu nepřikládá, nepovažuje to za podstatné, manželství už bylo v takovém stavu, že to nebyl jediný problém, který nastal. V současnosti má žalobce vztahy s exmanželkou dobré. V očích veřejnosti, rodiny, přátel byli x let vnímáni jako zločinci. Roky měl problém posekat trávu na zahradě. Když vytáhl sekačku, měl psychický blok. Ostrava - Jih má 120 000 obyvatel a každý věděl, kdo je, byl známou osobností v tomto obvodu. Ve straně byl personou a 8 let po sobě jako vůdčí osobnost kandidoval. V této práci by pokračoval. V momentě, kdy je stín pochybností a při medializaci, nelze pokračovat v této práci. Když skončil, chtěl nastoupit do práce, ale všichni věděli, kdo je a kdo ho neznal, tak si ho „vygooglil“. Po roce a půl nastoupil do sociálních služeb, které vystudoval, je tam 8 let, je za to vděčný a je mu fajn. Jeho funkční období mu končilo v roce 2014. Od jara, kdy měl kandidovat, se vzdal kandidatury a opustil stranu. Poté, co mu končil mandát na kraji, to bylo stejné - ze všech funkcí se stáhl a rezignoval do budoucna na další kandidaturu. Funkce v politice skončily uběhnutí času v roce 2014 na Ostrava - Jih a v roce 2016 na kraji a letišti.

20. Úplným výpisem z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě, bylo prokázáno že obchodní firma [právnická osoba]. vznikla dne 3. 3. 2004. Žalobce byl členem dozorčí rady této společnosti od 20. 12. 2012 do 22. 12. 2016.

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 6a OdpŠk odpovědnost státu a územních celků v samostatné působnosti za porušení práva na osobní svobodu se posoudí podle ustanovení tohoto zákona upravujících odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, 30 Cdo 4280/2011).

22. Žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Soud se proto dále zabýval formou a výší přiměřeného zadostiučinění podle níže uvedených kritérií.

23. Trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného. Trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to i tehdy, není-li stíhán vazebně. Takový zásah je pak citelnější o to více, je-li trestní řízení posléze skončeno zprošťujícím rozsudkem, kdy je konstatováno, že skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, se nestal, případně nebyl trestným činem. (viz nález Ústavního soudu I.ÚS 2551/13).

24. Je tedy především na soudu, aby výši zadostiučinění stanovil s ohledem na specifické okolnosti konkrétního případu. Přitom nicméně může vzít v úvahu kritéria, která se v takových případech zpravidla vyskytují a která zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci: má se na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Zajisté je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

25. Žalobce označil ke srovnání dopadů do života žalobce nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 (odst. II./5, 6), kde je konstatována satisfakce za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč měsíčně (původně Obvodní soud pro Prahu 2, sp. zn. 43 C 94/2016, Městský soud v Praze, sp. zn. 70 Co 195/2017). V této věci bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro skutky kvalifikované jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zákona, zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku a přečin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Žalobce byl rozsudkem zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Trestní stíhání trvalo 3 roky a dva měsíce. Na funkci starosty městské části ([adresa]) rezignoval v důsledku zahájení trestního stíhání. Do doby trestního stíhání byl dvacet let veřejně činnou osobou. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne 6. 3. 2012. Žalobce rezignoval na funkci starosty přípisem ze dne 7. 3. 2012. Obžaloba byla doručena soudu dne 31. 1. 2013. V únoru 2013 rezignoval na post člena zastupitelstva. V souvislosti s výkonem funkce pobíral měsíční odměnu v celkové výši 61 357 Kč. Podobnost s projednávanou věcí spočívá pouze v tom, že žalobci byli dlouhodobě činní v místní politice ve větším městě. Ve srovnávaném případě je zásadní rozdíl, který spočívá v dopadu trestního stíhání: žalobce ihned po zahájení trestního stíhání rezignoval na funkci starosty a po podání obžaloby na členství v zastupitelstvu. Žalobce ([Jméno žalobce]) na funkce zastupitele městského obvodu (člen do 2018), zastupitele kraje a v člena dozorčí rady Letiště a.s. (do 2016) ihned nerezignoval a „nechal je doběhnout“. Teprve v dalším volebním období nekandidoval. Tvrzení žalobce, že pod tlakem předprocesních úkonů trestního řízení byl nucen opustit sféru „veřejné služby“, nebylo prokázáno. Naopak bylo prokázáno, že 2 měsíce před zahájením trestního stíhání (v době předprocesních úkonů trestního řízení) byl zvolen členem zastupitelstva městského obvodu a v této funkci setrval další 4 roky (tedy celé funkční období). Srovnávací rozhodnutí není na projednávanou věc zcela aplikovatelné, protože žalobce ve veřejných funkcích setrval i po zahájení trestního stíhání (polovinu doby trestního stíhání) a na shora uvedené funkce v souvislosti se zahájením trestního stíhání bezodkladně nerezignoval.

26. Žalovaná označila ke srovnání dopadů do života žalobce rozhodnutí Městského soudu v Praze v řízení pod sp. zn. 13 Co 124/2022 (žalobce byl v tomto případě trestně stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, trestní stíhání bylo zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, trestní stíhání trvalo přibližně 8 let a 6 měsíců – další skutkové okolnosti viz odst. 2). Podobnost s projednávanou věcí spočívá v tom, že žalobci byly osoby činné v místní politice, trestní stíhání trvalo přibližně stejnou dobu, hrozil trest odnětí svobody ve stejné výši. Ve projednávaném případě je rozdíl, který spočívá v tom, že žalobce ([Jméno žalobce]) 1/dlouhodobě vykonával více veřejných funkcí (viz předchozí odstavec), 2/žalobcem nebyly tvrzeny mimořádné dopady do osobního života a zdraví jako ve srovnávaném případě. K tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že nárok žalobce - zastupitele obvodu městské části Ostravy s více jak 100 000 obyvatel, kdy trestní stíhání bylo celorepublikově sledováno médii, nelze srovnávat s újmou zastupitele nevelké obce Hajany.

27. Soud nenalezl případ, který by se ve všech podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí. Soud provedl srovnání s obdobným případem: rozsudkem zdejšího soudu č. j. 61 C 130/2021-83 (potvrzen odvolacím soudem), kde byla konstatována satisfakce za nemajetkovou újmu ve výši 130 000 Kč za trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby žalobkyně pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) /sazba 2-8 let/. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 8 měsíců, případ byl medializován, měla psychické problémy, byla na začátku profesního života, dopad na rodinný život (první malé dítě, manželství). Podobnost spatřuje soud v tom, že žalobkyně se chtěla angažovat ve veřejné správě, poté však pracovala jako pokladní v obchodě.

28. Medializace Žalobce prokázal, že došlo k medializaci trestního řízení vedeného proti němu. Soud poukazuje na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011: k tíži státu lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, které mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze zařadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě. V této souvislosti nelze opomenout ani případné mediální vyjadřování orgánů činných v trestním řízení, kteréžto způsobem umocňujícím újmu obviněného (obžalovaného) komentují jeho domnělou trestnou činnost (např. rozsah či způsob provedení), či dokonce způsobem, který výslovně či nepřímo vede k porušení presumpce neviny. Není-li však takových vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Stát nemůže nést odpovědnost za závěry, jež sdělovací prostředky vyvodí z veřejně dostupných zdrojů a prohlášení, jež odpovídají požadavkům zákona (k odpovědnosti novinářů za korektní informování veřejnosti o probíhajícím trestním řízení viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 12. 2002, stížnost č. 34 896/97, ve věci C. proti Itálii, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017).V posuzovaném případě byla medializace trestního stíhání prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. Nebylo ani tvrzeno, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily medializace případu. Medializaci trestní stíhání žalobce proto nelze státu přičítat k tíži (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. Zn. 30 Cdo 3870/2012) a tvrzené dopady nelze hodnotit jako zásah do osobnostní sféry žalobce způsobený žalovanou.

29. Soukromý život Tvrzení žalobce, že trestní stíhání zmařilo naději na obnovení jeho manželského soužití nebylo prokázáno. Naopak, bylo prokázáno, že 1/manželské soužití ukončili v únoru 2013, kdy se žalobce odstěhoval ze společné domácnosti (tedy více než rok před zahájením trestní stíhání). 2/Žalobce ani neměl zájem na obnovení manželského soužití (odst. 19.) a k významu trestního stíhání uvedl, „nepovažuju to za podstatné, to manželství už bylo v takovém stavu, že to nebyl jediný problém, který nastal“. [právnická osoba] souvislosti s tvrzeným dopadem do soukromého života soud poukazuje na skutečnost, že žalobce uzavřel 3 roky před ukončením trestní stíhání další manželství. Z výše uvedených skutečností soud učinil závěr, že trestní stíhání nemělo na první manželství žalobce zásadní vliv.

30. Pracovní život Dopad trestního stíhání do pracovního a politického života žalobce kromě období, kdy byl na úřadu práce (1 rok), nebyly nevratné. Trestní stíhání neznamenalo pro žalobce konec ve veřejných funkcích, jak tvrdil. Žalobce vykonával veřejné funkce i po zahájení trestního stíhání a teprve v dalším volebním období se rozhodl nekandidovat. Tvrzení žalobce, že pod tlakem předprocesních úkonů trestního řízení byl nucen opustit sféru „veřejné služby“, nebylo prokázáno. Naopak bylo prokázáno, že 2 měsíce před zahájením trestní stíhání (v době předprocesních úkonů trestního řízení) byl zvolen členem zastupitelstva městského obvodu a v této funkci setrval další 4 roky, v radě kraje a v dozorčí radě (Letiště a.s.) 2 roky po zahájení trestní stíhání (tedy celé funkční období).

31. Soud dospěl k závěru, že peněžitá satisfakce ve výši 150 000 Kč a poskytnutá omluva není dostatečná a je na místě poskytnutí další peněžité náhrady. Při stanovení konkrétní částky soud vycházel z kritérií uvedených v odst. 24.). -Vzhledem k tomu, že v minulosti netrestanému žalobci hrozil velmi vysoký trest (až 10 let odnětí svobody), soud učinil závěr o tom, že intenzita, s jakou žalobce trestní řízení proti němu vedené negativně vnímal, byla velmi vysoká. -Zásah způsobený trestním stíháním do života žalobce trval velmi dlouho (téměř 95 měsíců). Žalobci tak vznikla v důsledku trestního stíhání újma vyšší intenzity. Soud proto délku řízení při stanovení peněžité satisfakce zohlednil. -Následky způsobené trestním řízením v životě žalobce odpovídaly délce trestního stíhání a výši trestu, kterých žalobci hrozil. Tvrzení žalobce, že trestní stíhání zmařilo naději na obnovení jeho manželského soužití, bylo vyvráceno samotnou výpovědí žalobce v tomto i v rozvodovém řízení. Trestní stíhání žalobce neznamenalo ukončení jeho pracovního života, naopak žalobce vypověděl, že za trvání trestní stíhání začal pracovat a dosud pracuje v oboru, který vystudoval a je v práci spokojený. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že trestní stíhání neznamenalo konec působení žalobce ve veřejném životě (kromě ukončení funkce místostarosty), neboť žalobce funkce ve veřejné sféře bezprostředně po zahájení trestní stíhání neopustil. Rozhodnutí žalobce nekandidovat v dalších volbách (předchozí léta byl opakovaně zvolen) lze vnímat jako rozhodnutí, které žalobce učinil v důsledku trestního stíhání a při stanovení výše satisfakce bylo k této skutečnosti přihlédnuto. S ohledem na výkon veřejných funkcí po zahájení trestního stíhání, nelze při stanovení výše odškodnění uvažovat o výši uvedené ve srovnávacím rozhodnutí předloženém žalobcem, jak bylo shora blíže odůvodněno (odstavec 25).

32. Dopad trestního stíhání do života bezúhonného žalobce byl ze své podstaty zásadní, avšak skutečnosti, které by vedly k závěru o mimořádném zásahu do jeho rodinného, veřejného a pracovního života nebyly shledány. Po porovnání projednávané věci s referenčními případy uvedenými shora dospěl k soudu k závěru, že odpovídající výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci trestním stíháním je celkem částka 300 000 Kč (150 000 Kč bylo již uhrazenou žalovanou). Tato částka odpovídá zásahu do života žalobce způsobeného trestním stíháním. Ve zbývající výši 1 174 732 Kč proto byla žaloba zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady řízení přestavují odměnu advokáta stanovenou podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u 2 jednání), náhradu hotových výdajů ve výši po 300 Kč ke 4 úkonům právní služby podle ust. § 13 advokátního tarifu, a náhrady 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 856 Kč. Celkové náklady řízení činí 16 456 Kč. Ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdal. S ohledem na ustálené rozhodování soudů o výši nákladů za zastoupení soud stanovil výši odměny za právní zastoupení podle sazeb za úkon právní služby podle advokátního tarifu. Jelikož žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta.

34. Žalovaná byla zavázána zaplatit dlužnou částku a náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na výplatu finančních prostředků z rozpočtu státu a s tím spojené postupy (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení